Radim Ochvat: Mluvčího Klausovi bych dělal znovu. Bez váhání
Datum: 5. 1. 2013, Regionální Deník
Téměř pět let jste byl mluvčím prezidenta. Jaká byla tato "léta s Klausem"?
Pracovně jsem prožil a prožívám určitě nejzajímavější roky. Jsou to léta poučná, plná nových setkání, hektická a někdy extrémně stresující. Na zhodnocení ale člověk musí mít klid a čistou hlavu. To teď nemám. Práce nám ještě zdaleka neskončila a je jí hodně.
Takže kdybyste stál znovu před nabídkou pracovat jako mluvčí hlavy státu, šel byste do toho?
Pracovat pro prezidenta Václava Klause je pro mě velkou ctí. Kdybych se měl na mé rozhodnutí z dubna či května 2008 podívat znovu, udělal bych totéž a šel bych do toho. Bez váhání.
Nechci se vás ptát, komu dáte v blížících se volbách hlas, ale můžete aspoň říct, kterým současným kandidátům byste byl ochoten dělat mluvčího?
Jmenovitě bych vám na první část otázky neodpověděl, ale jsem víceméně rozhodnut. Zároveň si však nedokážu představit, že by mluvčí prezidenta měl zůstat s příchodem nové hlavy státu na své pozici. To by bylo principiálně špatně. Mluvčí vrcholných politiků, nejvyšších ústavních činitelů, přicházejí a odcházejí s nimi.
Vraťme se tedy k vaší současné práci – v čem spočívala, jaké byly vaše povinnosti, úkoly, denní program?
Tiskový odbor, který mám na starosti, zajišťuje publicitu veřejných vystoupení prezidenta republiky ve sdělovacích prostředcích, organizuje tiskové konference a operativní styk prezidenta republiky s novináři. Staráme se o Prezidentskou knihovnu, webové stránky, řešíme vše kolem komunikace, prezentace a tiskovin, a to nejenom Kanceláře prezidenta republiky, ale také Pražského hradu jako takového. Těch záležitostí je celá řada. Odbor je malý, ale troufám si říci, že mí spolupracovníci jsou velmi efektivní a profesionální.
Když chtěli novináři rychlou odpověď, musel jste ji vždy konzultovat s Václavem Klausem, nebo jste měl jeho důvěru a některé věci jste mohl odpovídat za něj?
Je to hodně individuální. Jsou dotazy, na které odpovídám rovnou, jsou dotazy, které konzultuji. S panem prezidentem jsme v pravidelném denním kontaktu.
Panuje vůbec mezi vámi čistá shoda, nebo máte na některé věci jiný názor než on? Jak vnímáte například nyní hodně diskutované Klausovy amnestie?
Prezident republiky, i přesto, že má na věci jasné a pevné názory, se svého okolí stále ptá a zjišťuje názory ostatních. Nakonec se však rozhoduje jen on sám. Nejsem v současné chvíli v roli, abych navenek ventiloval své osobní názory na jednotlivé kroky, které prezident činí. Můj postoj je v tomto pevný. To by mělo být status quo pro mluvčí politiků. Nicméně neumím si představit, že bych pracoval nebo komunikoval za někoho, s jehož názory a myšlenkami se v principu neztotožňuji.
Ve kterých situacích pro vás byla práce mluvčího prezidenta nejtěžší – a čím to bylo způsobeno?
Nejtěžší byl pro mě určitě první rok. Vše bylo nové a dost jsem si zvykal. Jen včas dojít na správné místo na protokolární akci na Hradě, který je největším hradním komplexem na světě, není jednoduché. Ale vážně, nebylo to jednoduché období. Pamatuji si na první moment, na první tiskovou konferenci, kdy mě do funkce uváděl prezident republiky. Měl jsem opravdu vysoký tep a do toho máte říci pár vět. Den poté šla hlava státu na dlouho připravovanou operaci kyčle a krušné mediální chvíle mi začaly. Velmi vypjaté dny a týdny nastávají také při velkých akcích a návštěvách. Například při návštěvách prezidenta Obamy, Medveděva nebo papeže v Praze. To jsou chvíle nezapomenutelné, při kterých se tiskový mluvčí nezastaví ani na moment. Zájem o tyto akce z řad našich, ale hlavně zahraničních médií je vždy obrovský.
Vzpomenete si, kdy jste naopak zažil nejpříjemnější okamžiky?
Těch momentů je celá řada. Neumím vybrat a říci jeden či dva nejpříjemnější. Krásné a emotivní vzpomínky budu mít na loňské olympijské hry v Londýně a taky na naše hokejové vítězství v Kolíně nad Rýnem.
Spoustu času jste trávili na cestách. Kde se vám nejvíce líbilo – a kam se už nikdy nebudete chtít vrátit?
Nikdy jsem to přesně nespočítal, ale mám pocit, že jsem byl s prezidentem na zhruba čtyřiceti zahraničních cestách. Líbilo se mi skoro všude, ale země jako Indonésie, Malajsie, Rusko, Turecko nebo Kuvajt známe z médií velmi zkresleně, zkratkovitě a ploše. Pohyb v těchto zemích pro mě byl dost poučný. Zahraniční cesta ale není dovolená, maximálně inspirace, kam se vrátit. Je to především práce. Primárně pro prezidenta. Jeho delegace ale musí fungovat, účastnit se jeho protokolárního a vždy nabitého programu, být v neustálém střehu, pomáhat.
Ta práce však míří do finále, víte už tedy, co budete dělat, až ve funkci hradního mluvčího skončíte?
Je to možná k neuvěření, ale z mé strany by nebylo profesionální se tím v danou chvíli zabývat. Stále zbývá spousta práce. Určitě si dám včas pár týdnů oddych, vyčistím si hlavu a vyrazím do dalších výzev.
Pocházíte z Ostravy, i když už několik let žijete v Praze. Neuvažujete třeba o tom, že byste se do moravskoslezské metropole vrátil?
Vracím se do našeho regionu vždy moc rád, ale do budoucna to na trvalý návrat nevidím příliš reálně. Musel bych cítit, že mě žene opravdu velký projekt, velká výzva. Budu se snažit se za naše město bít, mluvit o něm a něco pro Ostravu udělat. Pokud budu mít samozřejmě příležitost.
Kolikrát do roka se vlastně dostanete "domů", a kdy jste byl v Ostravě naposledy?
V Ostravě jsem byl s přítelkyní pár dnů v období před Vánoci. Viděl jsem mou rodinu, spoustu přátel. Bohužel se sem aktuálně dostanu více pracovně než čistě privátně. Doufám, že se to v následujících letech změní. Chtěl bych se letos v létě na pár týdnů zavřít na naší beskydské chatě v Trojanovicích a zkusit chvíli nic neříkat, jen číst a poslouchat přírodu. Taky přijedu volit.
Sledujete, jak se město mění? Jak se vám líbí třeba projekty na Nové Karolině nebo v Dolních Vítkovicích?
Samozřejmě, že sleduji. Člověk je ale - možná v dobrém, možná nikoliv - poznamenán tím, že v něm každodenně nežije. Když jsem byl v Ostravě v létě, nenechal jsem si ujít Colours of Ostrava. Nové Dolní Vítkovice, kde se festival konal, se Honzovi Světlíkovi opravdu povedly. Festival tím dostal novou tvář a dynamiku. Ty neuvěřitelné pohledy mám pořád před sebou. Doufám, že Dolní Vítkovice budou i do budoucna žít kulturou a sportem. To bych jim a nám hodně přál.
A ta Karolina?
Co se týká Karoliny, těžko říci. Už si nevzpomenu, jaký byl úplně původní architektonický záměr. Zda se projekt lidem líbí, či nikoli, je velmi individuální. Mě by spíše zajímalo, jak se Karolině daří a bude dařit ekonomicky a zdali těch obchodních center nemá Ostrava už moc, navíc tak blízko sebe. A také, zdali tím netrpí malí a střední podnikatelé. To jsou klíčové otázky.
Co jsou podle vás naopak přetrvávající problémy Ostravy, které je potřeba zlepšit?
Problémy jsou zjevné a snad je všichni vidí. Některé jsou dány historicky. Je to každopádně téma pro politiky, byznysmeny a občany. Žádné jednoduché a zázračné řešení bohužel neexistuje. Hlavní je, aby měli lidé práci, byli aktivní a dařilo se malým, středním i velkým privátním podnikům. Pro mě by to bylo téma na samostatnou esej, nikoliv na krátkou odpověď. Ostrava má těžit ze své polohy směrem do Polska a na Slovensko. Ostravu nemůže a neměl by nikdo podceňovat. Je jedinečná, ale měla by být sebevědomější.
Jak to vlastně cítíte – jste stále Ostravák, nebo už spíše Pražák?
V Praze žiji a pracuji osm let, Prahu mám rád. Ostrava je ale moje srdce. Sleduji její stav, úspěchy i potíže. Nejsou mi jedno, naopak. Jsou chvíle, kdy o nich s kamarády mluvím i po nocích. Přál bych si, aby Ostrava kvetla a dařilo se jí.
