Co prezident neřekl, respektive neudělal - č. 4
Datum: 7. 10. 2005
Nechci se pouštět do nekonečné, byť více než potřebné debaty o devadesátých letech, i když výrok pana Hanáka v Právu dne 7. října 2005, kde hovoří o „temných devadesátých letech“ považuji za natolik skandální a neuvěřitelný, že skoro ani není na polemiku. Já, a spolu se mnou miliony našich spoluobčanů, za temná období považujeme období úplně jiná. Pan Hanák asi ne.
Nechci se přímo vyjadřovat ani k zatčení Viktora Koženého, protože nejsem ani vyšetřovatelem, ani soudcem, natož americkým a do jejich rozhodování nemám co mluvit. Je marné nepřetržitě opakovat, že jsem se s panem Koženým osobně setkal jednou na čtvrt hodiny, protože to někteří prostě slyšet nechtějí.
Nicméně, nemohu se smířit s fotografií, znovu 7. října publikovanou v Právu, s argumentací, že jsem se chodil s panem Koženým dívat na tenis. Bylo to již mnohokrát řečeno, a navíc je to z této fotografie zcela zřejmé, že jsem s Viktorem Koženým na tenise neseděl, že seděl ve zcela jiném boxu a že mezi námi byla evidentní přepážka. Na rozdíl od některých našich mediálních mystifikátorů bych se sice pana Koženého neštítil, ale pravdou je, že měl - shodou okolností - lístky do vedlejší lóže. Opakuji vedlejší. Nic více, nic méně.
