Co by Klaus před rokem 1989 neřekl - dementi č. 26
Datum: 16. 11. 2007
MF Dnes si zahrála na „starou“ Mladou frontu a pokusila se - jakoby humorným způsobem - předvídat, co by bylo v listopadu 2007, kdyby před osmnácti lety nepadla železná opona. Nejsem proti vtipkování a dobře vím, že politik musí vtipkování vůči své osobě unést. Vtipkování nemůže ale být nesmyslné. Vtipkování musí vycházet z nějakého základu a tento základ může libovolně daleko, libovolně absurdně, libovolně nadneseně extendovat či extrapolovat dále. To je naprosto v pořádku, ale musí tam být ten základ.
MF Dnes dne 16. listopadu 2007 uvádí fiktivní útržky z projevů různých osobností dnešní politické garnitury, co by asi říkali v této hypotetické, úplně jiné situaci. Nekomentuji, co se tam dává do úst dalším dnešním politikům, zůstanu u sebe. Jsem prezentován jako generální sekretář hospodářské rady vlády, který chce „poděkovat naší straně a vládě, že mi umožnili podílet se na……“. Já bych tato slova akceptoval, kdyby bylo možné u mne v celé komunistické éře nalézt jeden jediný výrok, že bych zmínil „stranu a vládu“. Já jsem to na rozdíl od jiných nikdy neudělal a přesto jsem tam stavěn na stejné místo vedle tehdejšího i dnešního hlavního komentátora Mladé fronty Martina Komárka, který výroky tohoto typu tehdy dělal a proto je zcela oprávněné, že si na téže stránce - protože nevím, kdo je jejím autorem - možná sám ze sebe dělá legraci. Je tam zmíněno i to, že „tvůrčím způsobem rozvíjím odkaz velikého V. I. Lenina“, ač - znovu opakuji - jméno Lenin jsem na rozdíl od mnoha jiných také nikdy nevyslovil.
Nechme vtipkování vtipkováním, ale nehrajme údajným vtipkováním jednu z dalších politických her.
Václav Klaus, 16.11.2007
