Zákon přijatý dne 15. prosince 2003, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Datum: 12. 1. 2004
Prezident republiky ve svém zdůvodnění veta zákona napsal předsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi :
Zákon mi byl postoupen dne 29. prosince 2003.
Zákon vracím Poslanecké sněmovně především ze dvou důvodů:
Prvním z jich je, že zákon citelným způsobem narušuje rovnováhu mezi třemi složkami státní moci: mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Tato rovnováha je nezbytnou podmínkou pro fungování demokratického státu a návrh ji narušuje v neprospěch moci zákonodárné, vykonávané jediným orgánem voleným přímo občany – Parlamentem ČR. Návrh totiž umožňuje vládě a Ústavnímu soudu obcházet parlament při zásazích do právního řádu. Jsem přesvědčen, že i na vytváření podmínek pro plnění mezinárodních závazků a na nápravě jejich případného porušení – což je tématem tohoto zákona - se mají podílet všechny tři složky státní moci a parlament z toho není možné vylučovat, jak to tento zákon činí.
Druhým důvodem, který souvisí s výše uvedeným potlačením role parlamentu, je, že návrh bezpříkladně otevírá český právní řád zásahům cizích autorit, kterými podle tohoto návrhu může být v podstatě jakýkoli mezinárodní orgán či instituce, jejímž je ČR členem. Český právní řád by se tak stal zranitelným i vůči nahodilým, nekoncepčním, necitlivým a zájmům české veřejnosti odporujícím zásahům.
Podrobněji uvádím následující argumenty: Novela zákona o Ústavním soudu skrytým způsobem rozšiřuje pravomoci Ústavního soudu a vlády na úkor parlamentu. Děje se tak prostřednictvím nové definice mezinárodního soudu (§ 117). Podle stávající definice se jím rozumí pouze štrasburský soud. Podle navrhované definice se jím rozumí již kterákoli mezinárodní instituce či arbitrážní tribunál, kterých je Česká republika členem podle smlouvy uzavřené např. jen vládou či ministerstvem.
Původní definice zněla: „Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán, oprávněný rozhodovat o stížnostech proti porušení lidských práv a základních svobod, jehož rozhodnutí jsou v České republice závazná podle mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána“.
