Projev prezidenta republiky v Senátu Parlamentu České republiky
Datum: 21. 8. 2013, Praha
Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři,
dovolte mi, abych Vám řekl, proč jsem změnil své původní rozhodnutí a proč Vám opět navrhuji jako kandidáta do Ústavního soudu Jana Sváčka. Pokusím se mluvit bez jakýchkoli emocí, protože emoce jsou špatný rádce. Budu uvádět pouze a jedině suchá fakta.
Fakt číslo jedna. Jan Sváček byl mezi první čtveřicí kandidátů na ústavní soudce, které mi navrhl tehdejší i dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Pan předseda Štěch mě seznámil se závažnými námitkami, nebo chcete-li to nazvat jinak, tedy podezřeními, která se Jana Sváčka týkala a která vedla k tomu, že minulé hlasování minulého Senátu, pokud mě paměť neklame, dostal pan Sváček třicet osm hlasů proti třiceti šesti, takže asi o tři hlasy nebyl zvolen.
Považoval jsem tato podezření za závažná, a proto jsem pana Sváčka z první čtveřice navrhovaných kandidátů vyřadil. A protože prezident má určité informační kompetence, zadal jsem šetření, jejichž tématem bylo prověření, zda jsou tato podezření pravdivá. Protože šetření trvalo déle než dva měsíce, vyřadil jsem pana doktora Sváčka z návrhu další čtveřice kandidátů, který jsem Vám nedávno předložil.
Teprve před několika málo týdny jsem dostal výsledky tohoto šetření. Mohu Vám sdělit, že všechna obvinění, která byla vznesena k panu doktoru Sváčkovi, se ukázala jako nepravdivá. Česky řečeno jako pomluvy. Příliš se tomu nedivím, protože každý z nás, všichni, jak tady sedíme, jsme se občas stali předmětem pomluv a předmětem závisti. Je-li nějaké podezření závažné, je třeba ho důkladně prověřit. Ale pokud se ukáže, že bylo nepravdivé, je třeba odsoudit ty, kteří, ať už ze závisti nebo z jakýchkoli jiných důvodů, toto podezření či spíše pomluvy, šířili.
Dovolte mi, abych konstatoval, že při konzultaci o kandidatuře Jana Sváčka jsem se mimo jiné obrátil na Soudcovskou unii, jelikož poté, co jsem potřeboval doplnit Ústavní soud tak, abych předešel kolapsu, jsem ho s Vaším souhlasem naplnil především akademiky. Ale podle mého názoru Ústavní soud potřebuje jednoho praktického manažera. Mohu Vám sdělit, a nechal jsem to ověřit ještě včera u předsedy Soudcovské unie, že Soudcovská unie plně podporuje kandidaturu Jana Sváčka. Myslím, že všichni uznáme, že je to reprezentativní, profesionální organizace, která má vysokou odbornou autoritu a v případě, že by se Jan Sváček dopustil jakéhokoli pochybení, ať už na osobní nebo profesní rovině, byli by to především oni, kdo by o tom věděli. Konzultoval jsem dále tuto otázku s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, který je členem mého poradního sboru, a ten označil veškerá obvinění vůči panu Sváčkovi za pomluvu a doporučil jeho kandidaturu. Pavel Rychetský mi sdělil, a to je pro mě rovněž argument, že Jan Sváček během svého působení v čele městského soudu v Praze snížil počet nevyřízených případů o padesát procent. Tolik fakta a argumenty. Nikoli pomluvy a hysterické výkřiky.
Byť jsem dostal podrobnou zprávu o výsledcích šetření, o němž jsem se zmínil, necítím se povolán k tomu, abych rozebíral jeden bod po druhém a unavoval Vás dlouhým projevem. Dovolte mi proto, abych se soustředil alespoň na jeden bod, který se mě osobně dotýká.
Jan Sváček byl mimo jiné obviněn z toho, a to bylo veřejně publikováno, že je členem Lions Clubu a že se stýká s Jaroslavem Bartákem. Chtěl bych upozornit, že se jedná o shodu jmen. Nejde o bývalého ministra obrany, ale o organizačního tajemníka Lions Clubu. Protože informací není nikdy dost, dovolte mi, abych Vám sdělil, že Lions Club je organizace založená ve Spojených státech na podporu dětí, které jsou buď slepé, nebo trpí závažnými vadami zraku. Po listopadu 1989 vznikly pobočky této organizace i v tehdejším Československu. Jejím prvním předsedou byl armádní generál Pelcl, vedoucí Vojenské kanceláře prezidenta Václava Havla, pokud si vzpomínáte, a již zmíněný Jaroslav Barták byl organizačním tajemníkem, který byl velice schopný organizační tajemník, protože se snažím být objektivní. To, že znásilnil čtrnáct sekretářek, a já tomu rozsudku věřím, naprosto nesouviselo s činností Lions Clubu a jenom pubertální adolescent si může myslet, že je tím doktor Sváček diskvalifikován. Pro Vaši informaci - Lions Clubem prošly stovky zajímavých lidí, já sám jsem tam chodil dvakrát až třikrát ročně. Byli tam ministři, bankéři, podnikatelé, velvyslanci, poslanci, senátoři atd. Téměř by se chtělo říci s jízlivostí mně vlastní, že tuto pomluvu rozšířil někdo, kdo do Lions Clubu buď nebyl pozván, nebo mu bylo odmítnuto členství. Ale protože, jak dobře víte, jízlivost mi naprosto není vlastní, nebudu toto téma dále rozvíjet. Jen závěrečnou poznámku na toto téma. Poslední člen, kterého jsme přijímali do Lions Clubu, byl čtrnáct dní před svojí smrtí bývalý ministr financí Eduard Janota. Vzpomínám si proto, že jsem tehdy při příležitosti jeho přijetí pronášel laudatio na jeho počest.
Podobně bych mohl vyvracet další a další námitky, ale jak už jsem řekl, nehodlám Vás příliš dlouho zdržovat. Je mi trošku líto, že jsem představitele Soudcovské unie nezahrnul do spektra svých poradců při výběru kandidátů na ústavní soudce, ale každá chyba, s výjimkou smrti, se dá napravit. Po posledním rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci tří poslanců jsem ztratil důvěru v tuto instituci i v její představitele a rozhodl jsem se nahradit její doporučení ve svém poradenském sboru právě doporučením Soudcovské unie, které jsem Vám před chvílí citoval. Znovu opakuji, všichni z nás, jak tady sedíme, samozřejmě včetně mě, neznají o doktoru Sváčkovi tolik, co představitelé této reprezentativní organizace.
Závěrem mně dovolte jednu smutnou poznámku. Jeden neinformovaný komentátor (upřímně řečeno slovo neinformovaný komentátor je pleonasmus, protože každý komentátor je neinformovaný) v jistém deníku napsal: „Schválí-li Senát doktora Sváčka, navrhne Vám prezident Zdeňka Koudelku“.
Chci Vám říci jeden fakt. Totéž šetření, které jsem si vyžádal, abych Vám mohl s čistým svědomím předložit kandidaturu doktora Sváčka, jsem si vyžádal u Zdeňka Koudelky. Doktora Sváčka prakticky neznám. Za posledních patnáct let jsme se při společenských příležitostech viděli dvakrát, maximálně třikrát. Zdeněk Koudelka je můj dlouholetý osobní přítel. Vážím si ho jako člověka, mám ho rád a obdivuji jeho odborné schopnosti. Ale zmíněné šetření ukázalo, že se bohužel, říkám to s lítostí, měrou nikoli zanedbatelnou podílel na lednové amnestii prezidenta republiky. Jak dobře víte, jsem zásadní odpůrce této amnestie, nechal jsem propustit z Kanceláře prezidenta republiky všechny, kdo se na ni podíleli. A nevidím důvod, abych obdobně nepostupoval i vůči svým současným přátelům. Ale jak říkal Sokrates: „Platon je můj přítel, ale pravda je přítel větší“. Tudíž chci ujistit paní senátorky a pány senátory, že Vám zcela určitě z důvodu výše uvedených s lítostí, ale s hlubokým přesvědčením, kandidaturu Zdeňka Koudelky nenavrhnu.
Poslední, co bych chtěl na závěr svého vystoupení říci je, že v naší společnosti (samozřejmě ne jenom v naší), je každý člověk, který vynikne v nějaké profesi, obklopen narůstající vlnou závisti a k ní se vážící vlnou pomluv. Tato vlna pomluv je často generována právě těmi, kdo nebyli úspěšní a kdo si takto kompenzují svůj komplex méněcennosti. Dovolte mi proto, abych nám všem popřál, abychom při našem hodnocení vycházeli z fakt, nikoli z emocí, nikoli ze závisti a nikoli z pomluv.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
