Hovory z Lán
Datum: 25. 8. 2013
Od mikrofonu z Masarykovy pracovny Lánského zámku přejí dobrý poslech Jan Pokorný a Petr Nováček. Vítáme tady prezidenta republiky Miloše Zemana, dobrý den pane prezidente.
Dobrý den
Vy jste v prezidentském projevu mluvil, kromě jiného, o ostrůvcích negativní deviace, zahrnul jste tam i tzv. neonacistické bojůvky. To byly, pane prezidente ty, které jsme včera viděli v některých městech pochodovat?
Zcela určitě ano. Neonacistickou bojůvku nejlépe poznáte podle vyholených lebek a podle výkřiku „Čechy Čechům“. Já jsem v Lidicích říkal, že za tímhle, zdánlivě samozřejmým výkřikem, slyším nacistický výkřik „Juden raus“.
Pane prezidente, i demokracie se musí umět bránit a v tomto případě rasismu a xenofobii. Jak, když protirómské nálady, podle mě, souvisí s vysokou nezaměstnaností a sociálním napětím, jež ale nelze obratem zlikvidovat?
Víte, místo abstraktních úvah, Vám řeknu konkrétní příklad. Byl jsem nedávno ve Šluknově, kde Romové bydlí v garsonkách. Za ty garsonky platí devět tisíc korun měsíčně, nájemné garsonky ve Varnsdorfu devět tisíc měsíčně, ale to nájemné neplatí oni, to jim platí stát ze státního příspěvku na bydlení. Ale víte, kdo to nájemné inkasuje? Bílá mafie, která ty garsonky vlastní. No a to není ojedinělý případ, čili začněme konkrétními akcemi. Rozbitím těchto bílých mafií, ať Romové platí přiměřené nájemné, ne devět tisíc za garsonku, ať to nájemné neinkasuje mafie, a ať se v těchto případech zneužívání sociálních dávek, jako je státní příspěvek na bydlení, tento příspěvek nikoli zruší, ale omezí.
V takových případech, jako jsme viděli včera, jsou možná občas, a v některých zemích to bylo evidentní, na místě i řekněme něco jako symbolická gesta. Třeba ve Spolkové republice Německo je běžné, že proti neonacistickým a xenofobním projevům se masivně protestuje a v čele těch demonstrací jdou třeba významní politici i prezidenti. Co říkáte takové symbolice, je čas na ni i u nás?
Já jsem svůj názor vyjádřil nejenom v inauguračním projevu, který jste zmínil, ale právě v těch Lidicích a samozřejmě to mohu opakovat každodenně. Mohu se zúčastnit nějakého protestního procesí, ale na druhé straně by bylo daleko užitečnější, dělat konkrétní opatření. Jedno z nich jsem zmínil, omezit zneužívání sociálních dávek, ale také vytvořit nová pracovní místa a tím se dostávám ke svému oblíbenému tématu, které jsem říkal taky asi stokrát, to znamená více investovat, méně spotřebovávat, protože jedině investice, rozumné investice, samozřejmě vytvářejí nová pracovní místa.
Pane prezidente, já obrátím list, když dovolíte. Po setkání s představiteli stran zastoupenými v Poslanecké sněmovně jste v pátek odpoledne potvrdil, že Sněmovnu rozpustíte k 28. srpnu a předčasné volby se uskuteční 25. a 26. října. A teď to vezmu popořadě. Sněmovnu rozpustíte tedy příští středu, ale teprve o víc jak čtrnáct dní později se sejde Senát, a ten by se měl vypořádat s poslední várkou zákonů schválených Poslaneckou sněmovnou. Mezi nimi je i zákon, v němž bývalá koaliční vláda současně navrhla zrušit zdanění dividend a změnit zdaňování investičních fondů. Na jejímž základě by podílníci fondu, nemuseli platit žádnou daň. Pro Sociální demokracii je to ale nepřijatelné. Jde podle Vás, jste ekonom a zkušený člověk, o žádoucí pobídku zahraničním investičním fondům anebo o nášlapnou minu, či dokonce o tunel?
Tak já sdílím tu druhou variantu. Už jsem to označil poněkud nezdvořile za poslední Kalouskův tunel. Je to nášlapná mina a pro český státní rozpočet by to podle střízlivých odhadů znamenalo v příštím roce ztrátu pěti a v roce 2015 ztrátu deseti miliard korun na příjmech. Kdo si tohle to ze seriózních ekonomů a seriozních politiků může dovolit? A pokud se ptáte na řešení, tak jedním z řešení je právě zákonné opatření Rusnokovy vlády.
To co navrhuje ministr financí Fišer.
Přesně tak. To znamená, tím se tento tunel zruší. Jak by se to řeklo jinak, zacpe, zasype, prostě zruší a zaplať pánbůh za to.
Jenomže sociální demokraté, pokud vím, se bojí tohoto řešení, protože by to znamenalo, že teď nejprve by v Senátu měli nechat ty návrhy projít, ale posléze by se měli podílet na těch zákonných opatřeních, na jejich schválení. A oni se obávají, že by to svým voličům, tento na první pohled kotrmelec, ve volební kampani těžko vysvětlovali. Co vy na to?
Já v tom žádní kotrmelec nevidím. Záleží samozřejmě na Senátu a na vládě, jak k tomu přistoupí. Já jsem Vám svoji představu řešení řekl. Elektorát sociálních demokratů se rozhodně neskládá, alespoň ne převážně z těch, kdo s doutníkem v ústech stříhají kupóny a pobírají dividendy a pokud ano, tak ty dividendy jsou v rozsahu desítek korun nebo sto korun ročně, takže si myslím, že by to Sociální demokracii neohrozilo. Nevidím důvod, proč by se toho měli obávat, ale je to samozřejmě na nich.
Zůstaňme u těch tzv. předčasných, přesněji mimořádných, voleb. Ústava stanový, že je-li Sněmovna rozpuštěna, volby se konají do šedesáti dní. Vy jste plně využil téhle lhůty, aby bylo dost času na tak zvanou kontaktní část, kontaktní fázi volební kampaně, která je podle vás jádrem kampaní. Co budou podle Vašeho názoru politické strany voličům z očí do očí nabízet? Uvědomí toho, že mezi těmi, řekněme dosud zavedenými politickými stranami, se objeví řada nových?
Pokud mě to dovolíte, tak já bych před tím, než odpovím na Vaši otázku, se ještě vrátil k těm předčasným volbám. Nevím, jestli si vzpomínáte, že když jsem jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem, tak jsem řekl, že toto je nejelegantnější cesta k předčasným volbám. A tehdy jsem vycházel ze lživého výroku pánů Kalouska a Schwarzenberga, kteří prohlásili, že když vznikne ona překlenovací vláda, v jejich dikci úřednická vláda, ale to je teď úplně jedno, takže vyvolají předčasné volby. Takže tento elegantní pokus bohužel nevyšel, a protože oni během tří dnů, jak si jistě pamatujete, změnili svoje stanovisko. A pak následovala další fáze, která měla zabránit předčasným volbám. To byl na jedné straně pokus pravice instalovat vládu Mirky Němcové a vládnout s ní až do května 2014. Já jsem sledoval ten, promiňte, mediální řev pravicových novinářů, ale těm jsem se ani nedivil. Divil jsem se jejich neinformovanosti, protože každý, kdo se v politice trochu pohybuje věděl, že žádná skutečná stojednička nikdy neexistovala. No, ale pak mě z počátku připadalo poněkud stupidní chování některých komentátorů levicového deníku Právo, které v podstatě žádalo totéž. A pak jsem to pochopil. Hned na začátku jednání jsem se setkal s jedním sociálně demokratickým předákem a ten mě říkal: „Pane prezidente, vy nám berete terč, do kterého jsme se ve volební kampani mohli tři čtvrtě roku strefovat.“ A já jsem si tehdy vzpomněl a tím už částečně odpovídám na Vaši otázku: „Co by bylo hlavní téma, kdyby to tak vyšlo?“ Vzpomněl jsem si na onu starou Rašínovu větu „Blaho republiky budiž nejvyšším zákonem“, což jsem také teď citoval v Poslanecké sněmovně. A říkal jsem, ale podívejte se, ta mizerná dvě až tři procenta, která byste díky tomuto terči získali navíc Vám přece nestojí za to, abyste nechali v téhle zemi ještě tři čtvrtě roku vládnout vládu, která té zemi škodí. Já si skoro myslím, že ke stejnému cíli směřovali i levicoví komentátoři, když mě neustále vyčítali, že nevytvořím vládu s podporou tzv. sto jedničky. Kdysi jsem mluvil už dávno o verbálních průjmech pana Jiřího Pehe, ale ono jich bylo víc, takže je to paradoxní, ale obě dvě strany měli stejný zájem. Jedna se udržet u moci a druhá mít koho kritizovat. No a teď najednou obou těchto seskupení vznikla potřeba nových témat do volební kampaně.
A je na to málo času.
A je na to, naštěstí, málo času, protože kdo není připraven, ten prohrává. Takže podle mého názoru Sociální demokracie, místo hledání terče, by se měla soustředit na svoje klasická témata, obnovení hospodářského růstu, progresivní zdanění, majetková přiznání, investice atd. A pravice, skutečně demokratická pravice.
To je s dovolením která?
To jsou v podstatě jak strany TOP 09, tak ODS, ale rozhodně to není například Dělnická strana sociální spravedlnosti, která se považuje za pravicovou. Tak ta by se měla vrátit k těm tradičním tématům, která jsou podle mého názoru naprosto oprávněná a která se nevylučují, ale kombinují s těmi sociálně demokratickými tématy, to je otázka akcentu. No a bohužel ta pravice si místo toho vymyslela heslo boj proti Zemanovi, což mě připadá poněkud komické. Mirka Němcová prohlásila, že prezident má nyní několik měsíců absolutní moc. Až se setkáme za čtvrt roku v třetích Hovorech z Lán, tak se mě prosím Vás zeptejte, jak jsem tu absolutní moc využil, a zjistíte, že jsem vykonával svoji funkci přesně tak, jak jsem ji vykonával dosud.
Znamenáme si tedy otázku pro příště, jak jste svou „absolutní moc“ využil. V téhle souvislosti, když mluvíte o politické straně TOP 09 a tom, že pravděpodobně se částečně nebo hodně ve volební kampani bude vymezovat vůči Vám, tak možná jste zaznamenal, vyjádření Karla Schwarzenberga předsedy TOP 09 pro rakouský nedělní Presse am Sonntag. Cituji: „Prezident Miloš Zeman ztratil v důsledku mnohaleté konzumace alkoholu morální zábrany a jde mu jen o osobní moc“ říká Karel Schwarzenberg. Bere to, jako definitivní vykopání válečné sekyry mezi Milošem Zmanem a TOP 09?
Víte, někdy se zlé má odplácet dobrým. Proto ani tak nebudu mluvit o pozvání na panáka s Karlem Schwarzenbergem, on nejradši whisky, nebudu mluvit ani o tom, že tady před Vámi piji vinný střik a nikoli víno natož tvrdý alkohol, ale budu mluvit o tom dobrém. Já jsem před zhruba čtvrt rokem, tzn. v době, kdy ještě nebylo ani ponětí o vládní krizi a předčasných volbách, vlídně nabídl Karlu Schwarzenbergovi, že ho jmenuji velvyslancem v Rakousku. Má tam rodinu, dlouho tam žil, mluví plynule německy, stejně tak jako česky, nu a byla by to jakási důstojná tečka za jeho politickou drahou. Pan Schwarzenberg tuto vlídnou, opravdu vlídnou a přátelskou nabídku, to nemyslím ironicky, odmítl. A tak jsem nedávno jmenoval jiného velvyslance v Rakousku, toto místo je již obsazeno, ale rozhodně nehodlám vykopávat válečnou sekeru s panem Schwarzenbergem z toho prostého důvodu, že podle mého názoru je pouze maskotem Miroslava Kalouska a říká to, co mu Miroslav Kalousek poradí. A s maskoty, pane redaktore, se neválčí.
Pane prezidente, kdysi jste říkal, že nejefektivnějším volebním štábem politické strany je vláda. Platí to i v případě Rusnokovy vlády a jestliže ano, tak štábem, které strany?
Několika stran. Pokud jsem správně informován, tak například pan ministr životního prostředí Podivínský bude kandidovat za lidovou stranu, Marie Benešová má kandidovat za Sociální demokracii, někteří ministři například Martin Pecina za SPOZ, čili ono to pane redaktore, nemusí platit jenom pro jednu stranu, ale pro několik stran.
Možná bychom se měli zmínit ještě o jedné v podstatě novince na české politické scéně. Váš předchůdce na Pražském hradě bývalý prezident Václav Klaus včera v ČT potvrdil, že zvažuje návrat do aktivní politiky. Je to podle Vás dobrá zpráva, zajímavá zpráva anebo jenom zpráva?
Je to zcela určitě zajímavá zpráva. Pro někoho, tedy pro stoupence Václava Klause, je to dobrá zpráva. Jenom ti odpůrci Václava Klause by takové uskupení stejně nevolili. My jsme tady těsně před začátkem našeho rozhovoru debatovali o tom, jestli to má být akce do předčasných voleb, což reálně znamená sestavení kandidátek do 17. září anebo jestli je to spíše přípravna akce pro euro volby a nad tím visí otazník.
A pro Vás je to osobně jaká zpráva?
Zajímavá.
Pane prezidente Zemane, SPOZ na svém jarním sjezdu prohlásila, že jejím programem jsou myšlenky Miloše Zemana. Tak mě zajímá, jestli pomáháte s volebním programem, poněvadž, nezlobte se na mě, poté co jste se stal hlavou státu a máte hlavně jiné starosti, tak SPOZ Vaše invence očividně chybí?
Tak zaprvé nepomáhám, tím odpovídám na první část Vaší otázky. Nicméně samozřejmě jsem se v době, když jsem ještě nebyl prezidentem podílel docela výrazně na zpracování programu SPOZ a pokud vím ten minulý program, byť jistě bude aktualizován asi bude základem toho programu současného. Jako nadstranický prezident nemám právo participovat, byť bych si to osobně velice přál, na programu jakékoli strany, včetně té, kterou jsem založil, protože nadstranickost se neprojevuje sympatiemi nějaké straně. Já jsem levicový politik a já nepopírám, že dnešní opoziční strany jsou mi názorově daleko bližší než bývalé vládní strany. Ale před chvílí jsem Vám dal příklad reálné, nikoli deklarované nadstranickosti, když jsem se postavil oproti tomu sociálně demokratickému předákovi a říkal jsem, že zájem republiky je vyšší než zájem strany na nějakých volebních preferencích a nějakých terčích, do kterých by se dalo střílet.
Já se tomu tématu musím vrátit. Už jste se dvakrát zmínil o citátu Rašínově. Pane prezidente, pletu se, když si dovolím konstatovat, že jako politický komentátor, který navštěvuje stranické sjezdy po desítkách, někdy tak od konce devadesátých let sleduji nápadný úbytek zájmu o ideová témata o věcná témata, že strany od prava do leva nazpátek se soustřeďují, abych tak řekl na to, jak obsluhovat státní moc, ten státní stroj. Co tomu procesu říkáte, čím je podle Vás způsoben?
Tak já bych řekl především tím, čemu se říká, a to nejenom já, personální vyprázdněnost, všech stran od leva do pravá a naopak. Protože jenom výrazné osobnosti mohou mít programové ideje těm méně výrazným, jemně řečeno průměrným osobnostem, jde opravdu jenom o tu moc o ty funkce, nezdvořile řečeno koryta. A přitom si myslím, že tady nová témata pro 21. století jsou. Řekl bych jenom jedno, které by mohlo vyhovovat například Sociální demokracii, ale bohužel ho vůbec nemá ve svém programu a to je participace, česky spoluúčast. A to jak spoluúčast zaměstnanců na řízení jejich podniků, v Německu existuje zákon, kterému se říká „ Mit beschtimung gesetz“, ale také změna volebního zákona, kterou jsem navrhoval, a která znamená, že by si například občané mohli, právě ty osobnosti o kterých mluvíme vybírat podobně jako v komunálních volbách s kandidátek více politických stran. Bohužel Sociální demokracie, zejména tuto druhou myšlenku odmítla a o té první myšlence mlčí.
Jestli se smím vrátit ještě k té Vaší úvaze o Miloši Zemanovi, jako nadstranickém prezidentovi. Jak v téhle souvislosti tedy vnímáte, že SPOZ má vlastně ve svém názvu Vaše jméno. Je to vlastně, jestli jsem se dobře díval, přinejmenším ve středoevropském prostoru jediná tzv. strana na jméno Zemanovci?
Tak v době kdy tento nápad vznikal, jsem se dosti ostře postavil proti tomu a byl jsem umlčen argumentem, který byl a možná ještě je v té době validní. Oni mi říkali, když tam nebude nějaký markant, něco co nás zřetelně diferencuje od jiných, tak si nás budou plést s jinými stranami s obdobným názvem. Podívejte se, tady třeba existuje Strana svobodných občanů Petra Macha, to je velmi snadno zaměnitelné se Stranou práv občanů, i když Strana práv občanů je levicová a Strana svobodných občanů je pravicová. Takže ten název tam zůstal a já si myslím, že to není na škodu. Je to vůle členů této strany a snažil jsem se Vám uvést důvody, které k tomu vedli.
Už několikrát jste řekl, pane prezidente, že chcete být nadstranickým prezidentem a to i v nadcházejících volebních týdnech. Vy, ale máte v plánu celou sérii výjezdů do krajů, muzikant by řekl pořádnou šňůru, a některé z nich stihnete ještě před samotnými volbami. Víte ať chcete nebo ne, tak oni Vás v těch krajích budou vnímat nejen jako pana prezidenta, jako hlavu státu, ale také jako gura strany SPOZ. Zajímalo by mě, jestli i přesto si myslíte, že můžete zůstat přísně nadstranickým prezidentem. Já netvrdím, že takovou tradici stranických prezidentů je nutno do nekonečna udržovat. Mě zajímá Váš názor?
Zaprvé výjezdy do krajů jsem plánoval původně od počátku července a zabránila mi v tom právě ta vládní krize, o které už jsme snad dostatečně dlouho mluvili. Výjezdy do krajů jsou prezidentskou tradicí. To není nic nového. Nového je snad jenom v tom, že můj předchůdce byl v těch krajích dva dny, já v nich budu tři dny, abych je lépe poznal. A jestli mě něco strašlivě chybí, tak je to právě přímý kontakt s občany na náměstích. Pokud se, pane Nováčku, naivně domníváte, že tam budu propagovat jakoukoli, opakuji jakoukoli politickou stranu, tak jste na hrubém omylu. Když se mě někdo jako novinář zeptá, koho budu volit, tak mu řeknu že SPOZ, ale nebudu nikoho přesvědčovat, aby také volil SPOZ, protože všichni jsme svobodné bytosti a ten program není zaměřen na stranickou agitaci, ale na setkání s ostrovy pozitivní deviace, tzn. s úspěšnými starosty, s úspěšnými podnikateli baťovského typu, významnými osobnostmi regionu a samozřejmě i s politiky, zejména s krajskými zastupiteli, protože ti reprezentují poměrně pestré názorové spektrum. No, a pokud o to jakákoli strana požádá, tak se s jejími představiteli tímto způsobem rád setkám, ale to setkání si samozřejmě nebudu vynucovat.
My už se nějaký pátek známe, Vy jste na mě šibalsky mrkal.
Já jsem tentokrát opravdu nemrkal.
Já samozřejmě nepředpokládám, že Vy byste se prezentoval na těch shromážděních, když to řeknu jako agent SPOZ, ale jste ústřední osobnost tohoto původně hnutí, poté politické strany, takže tak budete vnímán, ať se Vám to líbí, nebo nelíbí, ať Vaše úmysly jsou nejčistší a nejšlechetnější.
Ty výjezdy do krajů budou samozřejmě za prvé pokračovat i po volbách, ale nejenom to, ty výjezdy budou víceméně permanentní a já, na rozdíl od těch, kdo mě považují za diktátora, v nich chci vidět hlavní náplň prezidentské činnosti. Protože prezident by se měl setkávat s občany, měl by jim říkat svoje názory, ale především poslouchat jejich názory a tyto názory tlumočit jak vládě, tak Parlamentu. To je těch dolních deset milionů, setkávání se s normálními lidmi. Já jsem měl sice za prvního půl roku svého prezidentování zhruba šest set setkání, až neuvěřitelně vysoké číslo, ale to byla většinou různá oficiální přijetí, s jedinou výjimkou, kdy v Osvětimanech, při cestě na Velehrad, jsem se setkal s tamními občany. Takže já se na to hrozně těším a odmítám ten termín, že se setkávám s obyčejnými lidmi, to je Paroubkovský sprostý termín, který je nesmírně urážlivý, protože každý z nás je svým způsobem neobyčejný, za každým z nás něco je, já říkám normální občané, nikdy ne obyčejní občané.
Takže to, že ta Vaše prezidentská setkání v různých krajích budou de facto kopírovat takzvanou kontaktní část volební kampaně necháme, jako že to je shoda okolností?
Ale proč by to měla kopírovat? Nebudu na mítinku žádné politické strany, na těch náměstích budu, předpokládám tak, aby se tam v té době žádný mítink nekonal, a to je něco podobného, jako kdybyste řekl, že moje další výjezdy do krajů budou na podporu eurokandidátů do evropských voleb a pak, až v nich budu pokračovat, budou na podporu kandidátů do komunálních, resp. senátních voleb. Tady vidíte nesmyslnost takového podezření, protože u nás se volby konají téměř permanentně, to bych do těch krajů nesměl jezdit vůbec.
Neformuloval jsem žádné podezření, jenom jsem se zeptal, protože to bude zřejmě také úhel pohledu, se kterým budete muset, ať už budete chtít, nebo nebudete chtít, pracovat, nemluvě o tom, a tady si dovolím v souvislosti s tou debatou o nadstranickosti zmínit ještě jeden aspekt – Vaším vedoucím Kanceláře je bývalý předseda SPOZ a aktuálně krajský šéf ve Zlínském kraji Vratislav Mynář. Vy jste dal souhlas, aby za SPOZ kandidoval do Sněmovny, pokud se tak rozhodně a strana jej navrhne, například KDU-ČSL Vás veřejně upozorňuje, že jste vlastně vyslovil souhlas s porušováním etického kodexu úředníků a zaměstnanců státní správy, připouštíte to?
Samozřejmě, že to nepřipouštím. Podívejte se, musíme se řídit zákonem a zákon jednoznačně říká, že funkce poslance je neslučitelná se zaměstnáním ve státní správě. Proto také kancléř Mynář oznámil, že v případě svého zvolení za ty dva měsíce do voleb, z kancléřského úřadu odejde a naopak bych pokládal za diskriminaci, kdyby jakýkoliv člověk jenom proto, že je zaměstnanec státní správy, byl zbaven práva kandidovat, je to svobodný člověk, já zatím nevím a ani se o to příliš nezajímám, protože je to jeho svobodná vůle a vůle SPOZu, zda ho navrhne kandidovat, zda on tuto kandidaturu přijme. Nicméně v případě svého zvolení logicky za dva měsíce končí a dva měsíce jsou v životě člověka hodně krátká doba pane redaktore.
Pane prezidente, sedíme v Lánské zámku, který je spjat s osobou prvního prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka, který ho nechal pořídit pro stát. Za Masarykovy, Benešovy éry, za všech dalších, s výjimkou doby vedoucí úlohy KSČ, bylo obvyklé, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tehdy zvaní kancléři, se drželi od politických stran dále. Nezlobte se na mě, ale já bych považoval za daleko přijatelnější, kdyby pan Mynář kandidoval, ale už nikoliv jako vedoucí Vaší Kanceláře. Takto to může vypadat, může to tak někdo číst, že si prostě nechává pro strýčka příhodu to místo rezervované, kdyby náhodou kandidoval a ty volby mu nevyšly.
Já pevně doufám, že bude-li jedničkou ve Zlínském kraji, tak se do Parlamentu dostane, tam bude kandidovat celá řada dalších výrazných osobností Zlínského kraje, např. docent František Čuba a mnoho dalších a právě proto jsem mluvil o těch dvou měsících, čili na zadní vrátka, o kterých mluvíte, jsou poměrně pesimistický a poměrně málo reálný odhad.
Pojďme o kousek dál, přenesme se do posledního říjnového, tedy volebního, víkendu. Následující pondělí, pane prezidenta, hned poté je 28. říjen, tedy státní svátek a předpokládám, že na Pražském hradě bude zase recepce, prezident republiky tam vystupuje se svým projevem. Podle jakého klíče v tuto dobu, k tomuto datu, budete zvát představitele zákonného sboru, kteří bývají pravidelnými hosty na tomto slavnostním setkání?
Toto jsme již probírali se šéfem mého protokolu. Protože Sněmovna je rozpuštěna, a jistě víte, že mandát poslanců vzniká složením poslaneckého slibu, tedy už i bez poslanců tam bude 630 hostů, ale musím Vás vyvést z omylu, ani v minulosti se do Vladislavského sálu, ne do Španělského, do Vladislavského nezvali všichni poslanci, ale pouze předsedové poslaneckých klubů a pokud se nemýlím, tedy i předsedové výborů. Takže bude tam samozřejmě vedení Senátu a z politiků tam budou předsedové všech dosud parlamentních stran. A jinak tam bude klasická sestava, včetně velvyslanců, včetně těch, kdo byli prezidentem republiky oceněni minulý rok, to je také tradice, kterou rád zachovám. Vedoucí protokolu to spočítal na 630 hostů, i tehdy, když bude rozpuštěna Poslanecká sněmovna.
Ale na recepci, tam chodili všichni poslanci, to znamená, že ti noví již budou mít asi 36 hodin platný mandát. Jestli Vám teď rozumím, ti už tam asi budou?
Pokusím se Vám to zopakovat ještě jednou. Poslanec se stává poslancem teprve složením poslaneckého slibu, poslanecký slib je skládán na prvním zasedání Sněmovny. První zasedání Sněmovny nebude 28. října, ale 26. listopadu. Čili v době 28. října staří poslanci už nebudou a noví poslanci ještě nebudou. Je to jasné?
Pane prezidente, je. Znamená to, že nebudete vycházet z toho, že poslanec získává mandát dnem volby, což je v tomto případě 26. října?
To bych porušil naprosto evidentně zákon, protože potřetí Vás taktně upozorňuji, že poslanec získává mandát složením poslaneckého slibu.
Pane prezidente, troufáte si odhadnout, kdy se po volbách může Česká republika dopracovat ke jmenování vlády. Vychází Vám to taky někdy před vánočními svátky?
Buď před vánočními svátky nebo nejpozději, kdyby tam byly nějaké zádrhele, začátkem ledna. Těch několik týdnů rozdílu už nerozhoduje.
To znamená začátek roku s rozpočtovým provizoriem?
Pane redaktore to je další iluze, já jsem se již obul do Vašeho kolegy, takže dovolte, aby to bylo rovnoměrné a spravedlivé, abych se teď obul do Vás. Fikce, že rozpočtové provizorium je tragédií pro tento stát a jeho ekonomiku...
Neřekl jsem ani slovo o tom, pane prezidente, že je to tragédie, jenom jsem se ptal, zda rozpočtové provizorium.
... tím pádem, že jste to neřekl Vy, to neznamená, že to neříkají jiní a často nahlas. Já jsem měl jednou za mé vlády rozpočtové provizorium dokonce čtvrt roku a ekonomika si toho vůbec, ale vůbec nevšimla. Samozřejmě, kdyby rozpočtové provizorium trvalo neúměrně dlouho, například půl roku, tak už by to byla nikoliv tragédie, to je příliš silné slovo, ale řekněme porucha, nepříjemnost, jakkoliv to chcete nazvat. Takže ti, kdo občas vykřikují – musíme se vyhnout rozpočtovému provizoriu, nevědí, co to rozpočtové provizorium ve svých důsledcích znamená.
Pane prezidente, mohu Vám něco přečíst – článek 19 odstavec 3 Ústavy „mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením“ on může odmítnout tím, že odmítne složit Ústavou předepsaný slib, ale ten mandát vzniká posledním datem voleb, na tom bych si dovolil trvat.
Trvat na tom můžete, ale jako bývalý předseda Poslanecké sněmovny jsem byl vždy ujišťován, a nikdo proti tomu neprotestoval, že mandát poslance vzniká složením poslaneckého slibu. K čemu by jinak ten poslanecký slib, pane redaktore, byl?
K tomu, aby se zavázal plnit to, co stanoví Ústava jako obsah poslaneckého slibu – sloužit republice, občanům této země podle nejlepšího vědomí a svědomí, ctít zákony a Ústavu této země.
V každém případě předpokládám, že ústřední volební komise bude vyhlašovat výsledky voleb v nejlepším případě 27., možná až 28. října, to záleží na preferenčních hlasech a obtížích s jejich přepočítávání, nicméně lišíme se v názoru, a tady se odvolávám na svoji zkušenost dvouletého předsedy Poslanecké sněmovny, že vždy bylo považováno za samozřejmé, že mandát poslance vzniká, a tedy i nároky, které z tohoto mandátu plynou, složením slibu, protože poslanec může slib odepřít nebo ho může tzv. složit s výhradami a v takovém případě poslancem není.
Pane prezidenta, v posledních dnech, asi nejenom nás, zaujaly Vaše dva výroky. Naši posluchači se ptali nejenom elektronickou poštou ale i na telefonní lince, my jsme jejich dotazy vkomponovali do těch našich, ale e-mailem nám před chvílí došel dotaz posluchače ze Západních Čech s prosbou, abychom jej tlumočili. Pan posluchač píše – zajímalo by mě, jak pan prezident vidí stav demokracie v České republice na sklonku léta 2013, výrok o nejmenování premiérem představitelů ČSSD, resp. TOPky v případě jejich vítězství ve volbách považuje pan prezident Zeman za správný a posilující demokracii a stále na něm trvá?
Masaryk kdysi říkal, demokracii už máme, teď bychom potřebovali nějaké ty demokraty. Ale abych se nevyhnul odpovědi na Vaši otázku, já jsem v závěru svého vystoupení k 21. srpnu vyzval voliče, aby volili ty strany, které své voliče nezradí. Tehdy jsem tím měl samozřejmě na mysli vedoucí představitele komunistické strany, kteří své voliče zradili souhlasem se sovětskou okupací, ale toto pravidlo je samozřejmě trvalé a tady platí stále. A položme si jednoduchou otázku, byla by koalice TOP09 a ČSSD, zdůrazňuji vládní koalice, já teď nemluvím o ad hoc spolupráci, já teď mluvím o vládní koalici, byla by zradou oboustrannou na voličích? A to je odpověď na Vaši otázku.
Takže jste odpověděl otázkou?
Odpověděl jsem, že podle mého názoru ano a potěšilo mě, že v podstatě totéž tvrdí i představitelé obou těchto stran, jenom bych byl velmi rád, aby u svého přesvědčení, které hlásají před volbami, zůstali i po volbách.
Vy jste se zmínil o 21. srpnu, nedá mi to, nezeptat se Vás na Váš názor na dnešní dění v Moskvě, kde na tamním náměstí zatkli, alespoň na čas, deset lidí, kteří si chtěli připomenout události z 21. srpna roku 1968. Myslíte si, že důvod k tomu, že je zatkli byl opravdu jenom v tom, že na tamním náměstí se nesmí nic takového konat?
Já samozřejmě nevím, proč je zatkli, ale pokud by je zatkli proto, že připomínali výročí sovětské okupace, tak bych to považoval za velmi chybné, protože nikoliv Sovětský svaz, ale Ruská federace, jako nástupnický stát Sovětského svazu se za okupaci již omluvilo, já bych dokonce považoval za vhodné, kdyby ruští vedoucí představitelé stáli v čele této demonstrace, čímž se obloukem vracím k Vaší poznámce, že by politici měli stát v čele protirasistických demonstrací.
Pane prezidente, v pátek na Vaší tiskové konferenci jste kromě jiného doporučil Sociální demokracii, pokud by ve volbách zvítězila, aby vybírala svého kandidáta na předsedu vlády s ohledem na to, kolik preferenčních hlasů dotyčná osoba ve volbách obdrží. Mě napadlo, vzpomněl jsem si na dobu, když jste býval předsedou Sociální demokracie, a abych řekl pravdu, já si nedovedu představit, že v té době byste takový zásah zvenčí do kompetence vedení strany připustil.
Ale toto přece není žádný zásah do kompetence, já jsem jasně řekl, a rád to zopakuji, že premiérem jmenuji toho představitele vítězné strany, kterého mi tato strana doporučí. A když mně redaktorka položila otázku, zda budu premiéra vybírat podle počtu preferenčních hlasů, no tak jsem v logice té předchozí věty, kterou již jsem Vám teď řekl, odpověděl – to by měla zvážit sama ta strana, ne já. Tak zněla moje odpověď, konec konců, televizní záznamy existují. A řekl jsem také, že podle mého názoru v každém případě buď vybíráte lidi podle vůle stranických funkcionářů, nebo podle vůle voličů a míra demokratičnosti jakékoliv strany je dána právě vůlí voličů, nikoliv jenom nebo především vůlí funkcionářů.
Řekl jsem, že nás zaujaly některé Vaše výroky z poslední doby, možná více, než jiné. Když ocituji ten Váš z uplynulé středy – po posledním rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci tří poslanců, všichni víte, o kom mluvím, jsem ztratil důvěru v tuto instituci i její představitele. To rozhodnutí, o kterém jste, pane prezidente, mluvil, tak to učinil trestní senát, který se skládá ze tří soudců. Nejvyšší soud jich má přes sedmdesát. To znamená těch více než šedesát, kteří tu danou věc nerozhodovali, také ztratilo Vaši důvěru?
Pane redaktore, já přeci neříkám, že paní předsedkyně Brožová má jít za předsedou jakéhokoliv senátu a říci mu, jak má soudit, to by byl hrubý zásah do soudní samostatnosti. Ta ztráta důvěry byla dána tím, že se paní předsedkyně Brožová, ani kdokoliv jiný z vedení Nejvyššího soudu, nedistancovala od rozsudku, který ve vzácné jednotě prakticky všichni právníci označují za nesmyslný. Jeden právník dokonce použil výrazu – soudci se zbláznili, zatímco například pan předseda Nejvyššího správního soudu Baxa se, jak jsem četl, od toho výroku distancoval. Čili paní Brožová mohla učinit totéž a jediný důsledek, protože na nic jiného ani nemám právo, této ztráty důvěry z tohoto důvodu, byl ten, že místopředsedkyně Nejvyššího soudu bude v poradním sboru pro výběr kandidátů na ústavní soudce, předseda Soudcovské unie, a to je všechno, a jistě uznáte, že mám právo vybírat si svoje poradce.
Naprosto uznáváme, jenom jestli se to dobře překládám – je to tedy z Vaší strany ztráta důvěry v Ivu Brožovou, nikoliv Nejvyšší soud jako instituci?
Dobře, ale každá instituce je, pane redaktore, personifikována, ano, uznávám, byla to zkratka, ale byla by zase nezdvořilost vůči dámě říci, ztratil jsem důvěru v paní Brožovou.
Jenomže, pane prezidente, Vy jste vysoký ústavní činitel, nejvyšší vedle vlády, součást moci výkonné a ona je představitelka, co se hierarchie týče, jedné z nejvyšších soudních institucí, tedy představitelka moci soudní a teď se zeptám obecně – myslíte, že je dobře, když se tak respektabilní představitelé ústavní moci, jako je prezident republiky, pouštějí veřejně do kritiky jiných součástí moci ústavní?
Ale kritika má být veřejná, pane redaktore, kritika zákulisní, kritika kuloární je někdy podezřelá. Podívejte se, vraťme se k meritu věci jednou jedinou větou, jestliže spácháte potenciální trestní čin v zasedací síni Poslanecké sněmovny, chrání Vás nikoliv imunita, ale tzv. indemnita, což je ostatně něco hodně podobného. Když přesně tentýž trestní čin spácháte v hospůdce vzdálené 50 metrů od zasedací síně Poslanecké sněmovny, říkám potenciálně trestní čin, tak jste samozřejmě trestně stíhán, ostentativní blbost takového rozsudku bije do očí každého a jak víte, říkám, sejdou-li se tři právníci mají čtyři různé názory, protože jeden z nich je schizofrenik. V tomto případě ta prakticky jednomyslná, téměř jednomyslná shoda právnické obce, je i pro mě argumentem, abych se vyjádřil s určitým despektem o tomto konkrétním rozhodnutí, ale pozor, a ještě jednou, také a především o tom, že nejvyšší představitel této instituce se od toho nedistancoval.
My si tady v Lánech, na zámku v Masarykově pracovně, zhruba padesát minut povídáme s prezidentem republiky zejména o domácích politických jevech a děních, přitom ale svět nestojí, ten se točí dál a možná jsme blízko další složité situace, která bude potřebovat rozumné řešení. Bezpečnostní poradci navrhli americkému prezidentovi Baracku Obamovi, během včerejšího setkání řadu možností, jak reagovat na případné použití chemických zbraní syrskou vládou, je ve hře řada variant. Je podle Vašeho názoru čas zasáhnout do situace v Sýrii?
Ne, ptáte se na můj názor, já nejsem Barack Obama, ale já se pokusím ten svůj negativní názor velmi stručně zdůvodnit. V Sýrii neprobíhá boj mezi dobrem a zlem, v Sýrii probíhá boj mezi sekulárním diktátorem a fundamentalistickými náboženskými skupinami, v čele s Al-Kajdou, podle mého názoru je nejrozumnější strategií nepřidat se na stranu nikoho z nich.
A ještě jedna možná zahraničně-politická otázka, prázdniny se chýlí ke konci, za chvíli začnou pracovat naplno i instituce Evropské unie. Vy jste na Pražském hradě, spolu se šéfem Evropské komise vztyčil unijní vlajku, čím dál chcete přispět k tomu, aby to evropské soukolí fungovalo pokud možno hladce za nějaké rozumné účasti České republiky.
Já mám na září naplánovanou další schůzku, tentokrát v Bruselu, jak s panem Barrosem, tak s panem Van Rompuyem, kde budeme jednat o účasti České republiky v orgánech Evropské unie o programech Evropské unie na další rozpočtové období a na mnoha dalších věcech. Stejně tak bych měl v dohledné době navštívit i Evropský parlament, kde bych si velmi přál posílení jeho pravomocí, a o tom asi bude téma mého vystoupení, takže zdaleka jsme nezůstali jenom u toho vztyčení evropské vlajky.
Pane prezidente, na závěr si dovolím být trošku osobní, Vy jste dostal ve volbách téměř tři miliony hlasů, je spousta lidí, kteří o Vás mají obavy, když se dozvěděli, že máte určité zdravotní potíže, tak se na mne nezlobte, když se zeptám na osobní věc, jak se cítíte? Člověk v životě získal určité návyky a zvyky, a když nastane taková situace, musí se jich zbavovat, není to jednoduché, jak Vám to jde?
Není to jednoduché, jde mi to pomaličku, ale jde to. Zhubnul jsem, díky cukrovkářské dietě o tři kila, ze sto tří na sto a i díky odpadu oněch tří přebytečných kil se cítím daleko lépe. Pokud jde o nohy, tak znáte moji vrávoravou chůzi a to už lepší nebude a dokonce chápu lidi, kteří když mě vidí vrávorat, tak si říkají, ten člověk je opilý, já bych si to, kdybych se viděl, o sobě řekl taky, protože můj lékař profesor Kolář mi říká – Vy v podstatě chodíte díky neuropatii v dolní části končetin stejně tak, jako byste měl na obou nohou od kotníků dolů protézy, je to něco velmi podobného, kdy v podstatě necítíte ten dotyk nohy se zemí, ale s touto jedinou výjimkou, zaplať pánbůh za to, se cítím lépe, než předtím. Děkuji lékařům, že mi tu dietu nařídili. Dopouštím se občas drobných podvůdků, například teď mi jeden známý věnoval krabičku doutníků, a protože lékaři mi řekli, že mám omezit kouření cigaret, ale o doutnících v tom omezení není ani slovo, tak dnes večer si tady v Lánech zapálím první doutník.
Říká na závěr dalších Hovorů z Lán prezident republiky Miloš Zeman. Děkujeme za odpovědi, hodně zdraví. Na shledanou
