Setkání prezidenta republiky se studenty Gymnázia Zlín – Lesní čtvrť
Datum: 4. 9. 2013
Vážený pane hejtmane, vážený pane řediteli, dámy a pánové,
za mých dob bylo zvykem oslovovat i středoškolské studenty dámy a pánové a tak je to správně. A dovolte mi, abych úvodem svého deseti minutového vystoupení, protože smysl našeho setkání je v diskusi, citoval ještě jedno téměř zapomenuté heslo Tomáše Bati „Neříkej, že to nejde. Řekni, že to neumíš.". A já bych Vám všem popřál, abyste se tímto heslem ve svém životě řídili.
V těch deseti minutách navážu na to, že jsem se seznámil se čtyřmi studenty Vaší školy, kteří, jak mě informoval pan ředitel, dostali vysoké ocenění v nejrůznějších oborech, v jednom případě dokonce druhé místo na světě, a přemýšlel jsem co tyto a další úspěšné studenty asi v životě čeká. Uvědomil jsem si, na základě vlastních životních zkušeností, před čím bych Vás asi měl varovat. Je krásné slovo úspěch zejména tehdy, je-li tento úspěch dosažen férovým způsobem a férový způsob od neférového způsobu poznáte nejlépe podle toho, že férový úspěch je dlouhodobý, že přetrvává, že dokonce přetrvává i život toho člověka, protože za ním zůstává jeho dílo. Chtěl bych také upozornit na to, že každý úspěch je nejenom v českém, ale zejména v českém prostředí, provázen závistí, která někdy přerůstá až v nenávist. A že slabší povahy této závisti mohou podlehnout a z nadprůměru se potom pod tímto tlakem, závistivých lidí, stane šedivý průměr, který má tu výhodu, že už ho nikdo nekritizuje. Nevím, jestli občas čtete internetové diskuze. Pokud ano můžete sami vědět, že v těchto diskuzích se vyskytuje dosti vysoké procento, závistivých hlupáků. Lidí, kteří ani neznají českou gramatiku, kteří kromě nadávek nedokáží argumentovat a kteří si nadávají sami mezi sebou, jsou to lidé, kterým Tomáš Masaryk v jiném kontextu, říkal patologická sedlina české společnosti. Taková patologická sedlina je asi všude.
Ve svém inauguračním projevu v březnu tohoto roku jsem lidem, kteří jsou nebo budou úspěšní, říkal jednoduchou prosbu „Nenechte se otrávit". Nenechte se otrávit těmi, kteří jenom závidí a pomlouvají. Nenechte se otrávit těmi, kdo budou říkat, že nějakou cenu jste získali nezaslouženě a že ji vy skutečnosti měl dostat někdo jiný, nejlépe on samý. Nenechte se otrávit vším prosakující závistí, která je nejlépe ilustrována onou známou anekdotou o české národní povaze: „Čech se modlí k Hospodinu, říká: Hospodine, mám velkou prosbu. Soused má kozu, která dobře dojí. Hospodin se laskavě usměje a říká: Milý Čechu já jsem vševědoucí, ty by sis určitě také přál takovou kozu. A Čech říká: Ne milý Hospodine. Já bych si jenom přál, aby sousedovi ta koza chcípla." Je to stará anekdota a já netvrdím, že česká závist je zrovna naším národním rysem, ale ve svém budoucím životě projdete vzestupy i pády „up and downs". Tomáš Baťa zažil tři krachy, kdy byl úplně na dně. Vždycky se dokázal zdvihnout a jít dál a nakonec se z něj stal nejslavnější český podnikatel. Síla člověka se nepozná v okamžiku, kdy jste nahoře. Síla člověka se pozná, jestliže dokážete přežít krizi a sílá člověka se pozná, také tehdy dokážete-li unést svůj úspěch a nenecháte se otrávit těmi, jemně řečeno, méně schopnými kolem Vás.
Přeji Vám tedy, abyste unesli nejenom tíhu životní porážky, která každého z nás v životě občas potká, ale přeji Vám taky, abyste dokázali unést něco daleko těžšího, tíhu úspěchu. V porážce nastává něco čemu Šumpeter říká kreativní destrukce, přehodnotíte své hodnoty, přehodnotíte své zvyky, začnete se chovat jinak. Porážka Vás inspiruje a nutí k inovacím. Úspěch Vás ukolébává, a proto říkám není jenom tíha porážky, je i tíha úspěchu. Přeji Vám, abyste tuto tíhu unesli.
Děkuji Vám za pozornost.
