Projev prezidenta republiky při setkání s představiteli města Pardubice
Datum: 11. 9. 2013
Vážená paní primátorko, vážený pane hejtmane, dámy a pánové,
především Vám oběma bych chtěl poděkovat za skvělou organizace dnešního dne. Před chvílí jsem odešel se setkání s asi devíti sty občany Pardubic. Já vím, že politici vždy přehánějí a říkají – bylo tam narvané náměstí, bylo tam dva tisíce občanů. Odpůrci zase říkají – sešlo se tam několik desítek lidí. A já mám proto s sebou už několik let profesionálního sčítače. Tedy ne, že by vykonával jen tuto funkci, ale umí poctivě počítat a počítá hlavy, nikoli nohy, jinak by to vyšlo dvakrát víc. Takže poctivých devět set lidí a mně tato účast, stejně tak, jako účast na dopoledním krajském zastupitelstvu, velice potěšila, protože který politik by nebyl rád, když lidé za ním přijdou, mluví s ním, usmívají se na něj, a jestli se jedna desetina, v tomto případě spíše jedna setina, mračí, tak i to patří k demokracii. Já nejsem ani z cukru, paní primátorko, ani z pardubického perníku, ale na druhé straně si velice vážím Vašeho veřejného dementi, protože zatím z těch měst, která jsem navštívil, se mně ještě nikdy nestalo, že by si kdosi stěžoval, že mluvím z podia a do mikrofonu. Připadalo mi to tak absurdní, že jsem to zpočátku považoval za novinářskou kachnu, ale to opravdu není podstatné.
Navazuji pouze na tradici, kterou zavedli i předchozí prezidenti a liším se snad od této tradice jenom tím, že místo dvou dnů na každý kraj jsem si vyhradil tři dny, protože je dobré setkat se jak se zastupiteli, tak s úspěšnými starosty, podnikateli, odboráři a dalšími významnými osobnostmi kraje a na to ty dva dny nestačí. Ono, jak se ukázalo, nestačí ani tři dny, ale my jsme se s panem hejtmanem dohodli, protože ta frekvence bude zhruba každý rok v každém kraji alespoň jednou, že příště projedu jih Pardubického kraje, od Chrudimi po Svitavy a že napravím to, co jsem nestihnul udělat dnes. Souhlasím s panem hejtmanem, že je dobré občas vedle úspěšných podniků, kterých je u nás hodně a jsou velmi často v domácích rukou, navštívit i podnik, který není úspěšný a pro mne je kritériem úspěšnosti dlouhodobý zisk. A v Explosii ten zisk jaksi není a je tam ztráta. Ale víte, co pro mě bylo daleko důležitější? Já se vždy chci setkat se zaměstnanci podniku a dívám se na jejich obličeje a oni se buď usmívají, nebo mračí a u zaměstnanců Explosie byl v těch obličejích vidět smutek a to je něco, co svědčí o nedobré situaci tohoto podniku. Nesliboval jsem nic právě proto, abych mohl něco udělat. Daleko lepší je přijet a říci - něco se povedlo, než teď něco slíbit a pak s ostudou za rok nepřijet vůbec, a nebo přijet s nesplněným slibem.
Poslední poznámka, kterou bych rád řekl, kterou koneckonců mohou potvrdit všichni, kdo byli na nejrůznějších jednáních, je, že tady nejsem kvůli volební kampani, z toho prostého důvodu, že u nás jsou volby pořád. Já jsem chtěl původně začít jezdit do krajů již v červenci, vypukla volební krize, pardon nikoli volební, ale vládní krize a tím způsobem vlastně i volební krize, protože každé předčasné volby jsou krizí svého druhu. Ale budu samozřejmě pokračovat i po volbách, někdy v květnu budou evropské volby, takže zase novináři Mladé fronty, nebo Lidových novin a podobných tiskovin, napíší – Zeman dělá volební kampaň před eurovolbami, pak budou komunální volby, budou volby do třetiny Senátu, prostě ty volby máte pořád. A v tom případě, kdybych se řídil pravidlem, nejezdi mezi lidi v době, kdy probíhá volební kampaň, tak bych byl pořád zavřený na Hradě nebo v Lánech. Ono by to možná někomu docela vyhovovalo, ale já si myslím, že povinností přímo zvoleného prezidenta je mluvit s lidmi a poslouchat jejich názory a co je nejdůležitější – skládat jim účty. A to jsem dnes udělal. Pokud jste byli na Pardubickém náměstí, tak jste to sami slyšeli a mohli jste se toho účastnit a nyní jsem zcela k dispozici Vám, abych poslouchal, velmi pozorně poslouchal, Vaše názory a Vaše připomínky.
Děkuji Vám za pozornost.
