Co Klaus, výjimečně, řekl, ale pan Hanák to neví - dementi č. 19
Datum: 14. 5. 2007
Jako každoročně jsem se 11. května na historickém ruském hřbitově na pražských Olšanech zúčastnil shromáždění, které organizuje výbor „Oni byli první“, na památku ruských (ale i ukrajinských a běloruských) emigrantů - občanů naší země, prvorepublikového Československa - kteří byli téměř hned po skončení 2. světové války odvlečeni do sovětských gulagů - v mnoha případech na smrt. Naše tehdejší vláda to přinejmenším dopustila.
Jiří Hanák mi v Právu (12. května) předem vytýká, že podepíšu připravovaný zákon o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, aniž bych protestoval, že se ústav nemá - podle záměru autorů zákona - zabývat obdobím 1945-48, ač je podle J. Hanáka „toto období pro studium totalitního komunistického režimu klíčové“. Já s ním souhlasím. Tam to opravdu všechno začínalo, tam kde kdo přijal komunismus za svůj, už tehdy leckdo - bez jakéhokoli donucení - do komunistické strany vstupoval.
Při svém letošním vystoupení na tomto shromáždění jsem řekl, že aktivitu výboru „Oni byli první“ a neúnavné úsilí jejího předsedy I. Bystrova považuji pro paměť národa za naprosto klíčovou, dokonce za důležitější než zakládání - na bázi zákonů povinných - byrokraticky koncipovaných ústavů. Ty v sobě buď budou mít lidi typu I. Bystrova nebo žádný smysl mít nebudou. Mám strach, že to bude to druhé.
Jiří Hanák připomíná i to, že se již v období 1945-48 „projevovala trapná servilita pražské vlády vůči Moskvě, vrcholící odmítnutím Marshallova plánu.“ Výročí této chvíle se blíží a mnou řízené Centrum pro ekonomiku a politiku pořádá koncem května seminář na téma „Odmítnutí Marshallova plánu v ČSR - šedesát let poté“. Jsem zvědav, kdo další u nás tuto událost vůbec připomene.
Pro paměť národa dělejme každý z nás co umíme. Na formální instituce příliš nevěřím.
