Prohlášení prezidenta republiky ze dne 9. října 2009 k ratifikaci Lisabonské smlouvy
Datum: 9. 10. 2009, Pražský hrad
Úvodem mi dovolte říci, že jsem s tiskovou konferencí na toto téma počítal o něco později, určitě ne už dnes odpoledne. Po včerejším telefonátu se švédským premiérem Reinfeldtem, resp. po jeho určité indiskreci o obsahu našeho rozhovoru, o kterém jsme se dohodli, že bude důvěrný, vznikla řada spekulací, které chci tímto zastavit.
I dnešní jednání s předsedou Evropského parlamentu J. Buzkem mne vede k závěru, že už musím něco konkrétnějšího o svém postoji k tomuto problému veřejně říci.
Nechtěl jsem tyto důležité věci zbytečně urychlovat, protože otázkou komplexního posouzení Lisabonské smlouvy se nyní zabývá náš Ústavní soud. To, co Vám teď chci sdělit, nemá s rozhodováním Ústavního soudu bezprostředně žádnou souvislost.
Aniž si to mnozí uvědomují, Lisabonská smlouva pro Českou republikou znamená zásadní změnu. Tuto smlouvu jsem – jak víte – vždy pokládal za špatný vývoj Evropské unie. Prohloubí dnešní problémy EU, zvýší její demokratický deficit, zhorší postavení naší země a vystavuje ji novým rizikům. Mimo jiné i proto, že povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi.
Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.
Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy.
Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů.
Myslím, že se tato výjimka dá rychle vyřešit.
