Dobré odpoledne,

když bych měl nějak shrnout dnešek, tak jsme pokračovali v tom tématu tradic, a to nejenom těch starších, ale i těch nových.

Den jsme začali návštěvou ve Vrběticích, což byla zastávka na žádost kraje a týkající se nedořešeného problému po události, ke které tam došlo v roce 2014. Mám na mysli výbuch muničního skladu. To, co je nedořešeno, jsou převážně dvě věci. Tou první je vyčištění vnějšího prostoru za oplocením bývalého skladu, které do dneška nemohou využívat jejich majitelé, protože je kontaminováno municí. A tím druhým je nejasnost ohledně budoucího účelu užívání celého objektu ze strany Ministerstva obrany. Já jsem přislíbil starostům okolních obcí, stejně jako hejtmanovi, že obě tyto otázky budu v nadcházejícím období řešit jak s premiérem, tak s ministry, kteří to mají v působnosti.

Z Vrbětic jsme pokračovali do Uherského Brodu k návštěvě České zbrojovky, jako velice pozitivního příkladu úspěšné české firmy, která nejenom, že zaměstnává mnoho lidí v regionu, a to jak přímo, tak u subdodavatelů, ale zároveň také úspěšně expanduje do ciziny a šíří tím nejenom dobré jméno České republiky, ale zároveň také prestiž jejího strojírenství. To, co je na České zbrojovce opravdu inspirující je, že to je velice moderní firma, která nejenom modernizuje svoje vybavení, ale také výrobní procesy a nebojí se jít se svým know-how do světa.

Z Uherského Brodu jsme pokračovali na setkání s místními pokračovateli tradic, a to jak těch kulturních, tak řemeslných. Měli jsme společný oběd se zástupci košíkářů, se zástupci lidí, kteří šijí kroje, boty ke krojům, s koláři, bednáři. Se všemi těmi, kteří pomáhají udržet staré tradice při životě a zároveň tím přitahují pozornost mladých lidí.

Odtud jsme pokračovali sem do Ostrožské Lhoty, která je Obec roku 2023. Já jsem byl rád, že jsem mohl v tak krátké době splnit slib, který jsem dal starostovi, když po vítězství v této soutěži byl spolu s ostatními starosty obcí, kteří vyhráli krajská kola, na Pražském hradě. Bavili jsme se o tom, že by bylo hezké jejich obec navštívit a podívat se v praxi na to, co se jim tady povedlo. Já musím říct, že ten osobní dojem ještě předčil moje očekávání, protože tady se jasně ukazuje, že kvalita života v obcích není ani tak o financích, není ani tak o zákonech, ale o lidech. A pokud lidé chtějí a umí, tak to bude vypadat jako tady, kdy v obci se evidentně lidem žije dobře, mají tady kompletní občanskou vybavenost, mají tady třiadvacet různých spolků, které se podílejí nejenom na společenském, kulturním životě, ale i na sportovním. A co mě třeba překvapilo v obci této velikosti je, že mají vlastní muzeum, které z velké části zásobovali exponáty lidé z okolí, kteří to, co našli, tak s odborníky katalogizovali, zařadili do sbírek a zároveň vlastně to muzeum využívají k doplnění výuky žáků Lesní školy. Takže ve všech ohledech je to obec, která rozhodně je inspirující a bylo možná dobré, aby se v obcích, kde mají dojem, že se jim nic nedaří, přijeli podívat sem a zeptali se jich tady, jak to dělají. Tolik asi v souhrnu k dnešnímu dni návštěvy.