Česká republika je parlamentní republikou s významným postavením prezidenta republiky. Prezident republiky je hlavou státu. Zde se má na mysli, že prezident má reprezentativní funkci vně i uvnitř státu, je tedy nositelem nejen vnitřní, ale zejména vnější (mezinárodní) suverenity České republiky.
Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. Volební období prezidenta republiky trvá 5 let a začíná dnem složení slibu.

Pravomoce prezidenta republiky

Prezident republiky:

Prezident dále:

Postavení českého prezidenta

Český prezident není žádným šéfem výkonné moci či vůdcem parlamentní většiny, ale pouze nepřímo voleným ústavním činitelem s velmi specifickým postavením a posláním. Jako takový má sice nepochybně různé vlastní náměty, které bude svým vlivem prosazovat, ale rozhodně nemůže formou "politického programu" slibovat závazně jakákoli řešení ve věcech, o nichž mu prostě nepřísluší rozhodovat. Legitimně lze od něho žádat vlastně jen jediné: představu o smyslu ústavního a politického postavení prezidenta, o způsobech, jimiž by tento smysl naplňoval, a o hodnotách, které by se jako hlava státu snažil při výkonu svých pravomocí a ve svém veřejném působení hájit, střežit a prosazovat.
Prezident by měl být garantem či prostředníkem kontinuity státní moci, představitelem identity a integrity státu (zastupuje stát navenek!), tedy určitou konstantou ústavního a politického systému.

Složení a činnost vlády

Co je to vláda coby orgán?
Vláda je sbor, kolektivní exekutivní orgán, složený z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Vláda je oprávněna vydávat nařízení. Nařízení vlády České republiky je právní akt, k přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů a podepisuje je předseda vlády a příslušný člen vlády.

Vztah vláda - Poslanecká sněmovna - prezident republiky

Vláda se podle ústavy ujímá moci či ji ztrácí tím, že dostává či ztrácí důvěru Poslanecké sněmovny. Prezident je naopak volen oběma komorami Parlamentu a není mu - což je ještě důležitější - ze své činnosti odpovědný a tudíž jím odvolatelný.
Co tato neodvolatelnost konkrétně znamená? V podstatě to, že se vlády mohou střídat, Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna, volby mohou - v závislosti na proměňující se politické náladě společnosti - vynášet k moci nové politické skupiny osob, prezident však bude ve své funkci setrvávat po celé své pětileté funkční období. Eventuální politické změny nebude přitom jen pasivně přežívat, ale bude naopak jejich přímým aktérem: v jeho pravomoci je totiž jmenovat vládu a za jistých okolností rozpouštět Poslaneckou sněmovnu. V okamžicích politických změn či hrozících krizí jeho význam značně vzroste, protože to bude především on, kdo bude v takových situacích zasahovat, krize překlenovat či je přímo řešit.

Prezident má právo vracet Parlamentu zákony k novému projednání. Je to právo důležité. Jeho smysl není jen v tom, že jde o pojistku proti možné svévoli Parlamentu a že to je vlastně jediná pojistka či brzda, kterou má směrem k Parlamentu výkonná moc. Důležitější je, že toto právo může prohlubovat spolupráci a dobrý vztah mezi prezidentem a Parlamentem: Parlament by měl mít zájem na tom, aby mu prezident nevracel zákony, proto by ho měl s nimi seznamovat ještě předtím, než je definitivně schválí, případně je s ním může neoficiálně projednávat. Prezidentův podpis zákona by pak neměl být aktem čistě formálním, ale aktem skutečné identifikace se zákonem.

Prezident a vláda jsou na sebe v jistém smyslu odkázáni, prezident potřebuje k řadě svých rozhodnutí spolupodpis předsedy vlády a vláda potřebuje naopak zase k lecčemus podpis prezidenta. Obě instituce musí proto spolu každodenně spolupracovat, i kdyby sebeméně chtěly.

Prezident a trestní řízení

Právo prezidenta zastavit trestní řízení v západoevropských zemích neexistuje nebo je daleko menší. Český prezident má v tomto ohledu zřejmě větší možnosti než hlava státu v jakékoli zemi Evropské unie a je to vlastně pozůstatek absolutní monarchie.