Kdo prospívá pravici?
Datum: 14. 11. 2008
„Text Petra Hájka O modrých kořenech ODS a nepolitické politice je buď hlubokým nedorozuměním, nebo - a to spíše - účelovou agitkou,“ píše Marek Dalík (Kdo prospívá levici? Klausovi věrní, HN 11.11). Od nejbližšího spolupracovníka Mirka Topolánka mne takový výrok nepřekvapuje, stejně jako všechna jeho následující tvrzení. Jediné, co v mě v jeho článku nejprve opravdu překvapilo, že autor sám sebe označuje za politologa. Myslel jsem si doposud, že politologie není obchodní disciplinou (v níž je zřejmě zručný). Nad jeho textem jsem však pochopil, že vidění politiky jako pouhé obchodní operace je klíčem ke „světu podle Dalíka“ a že právě to je podstatou jeho závěru, že „Mirek Topolánek dal (české pravici) nejprve formu a později také obsah století jedenadvacátého.“ V tom je totiž kámen úrazu.
„ODS před pár týdny v politologickém slova smyslu neprohrála dvoje volby, jak tvrdí Petr Hájek, ale jedny sdružené,“ píše politolog Dalík. Možná, že jako „obchodní případ“, v kolonkách nákup-prodej, to platí. V politickém slova smyslu je to však nesmysl. To, že se jinak laxní voliči sociální demokracie rozhodli po krajských volbách přijít i ke druhému kolu voleb do jinak jimi nemilovaného senátu, bylo klasickým vyjádřením jejich přirozeného zájmu. Chtěli po jedné ráně vládě dát i druhou. Stálo jim to za to. A stálo by jim to tentokrát za to, i „kdyby tisíc koček“ a dva požáry Říšského sněmu (Průmyslový palác) naplnily „protiparoubkovsky“ veškerá média. Tito voliči pocítili strach z vládní politiky, její nečitelnosti a arogance, a proto stranám, které vládu tvoří, to spočítali. Volili politicky - zájmově. Je příznačné, že tuto jednoduchou prastarou pravdu „dalíkovci“ nechápou a raději si k jejímu popření vymýšlejí obskurní „moderní“ politologické teorie. Jako třeba mudrování, proč Klaus nejdříve vítězil, a pak už ne:
„Voliči se (podle Marka Dalíka, pozn. aut) zpočátku podvědomě snažili distancovat od komunistické ideologie tak, že volili pravici, i když to bylo proti jejich založení. Když si uvědomili, čí jsou, Klaus začal prohrávat a nikdy nedokázal vyhodnotit proč.“
Tak předně: Václav Klaus převedl zemi od komunismu ke kapitalismu transformací tak zásadní a razantní, že proti nim je „reformní étos“ současné vlády spíše reformní karikaturou. Není třeba sahat po Freudovi a „podvědomí“, abychom pochopili, proč přesto Klaus vítězil: Hrál otevřeně, politicky, vysvětloval, obhajoval, neobchodoval. Je dnes již klasická jeho otázka, když se ve vládě při projednávání reformních návrhů nahlas ptal: „Bude na to mít moje maminka, důchodkyně z nájemního vinohradského bytu?“ Věděl totiž, že reformy a´la teze, s nimiž se velká část voličů neztotožní, jsou jen arogantním násilím a jako s takovými s nimi veřejnost zatočí. Že je nutno postupovat gradualisticky, citlivě, pravicově. Že sociální ohleduplnost není levicová, ale právě pravicová. A že dosáhnout pravicových transformačních cílů ve shodě s veřejností se jmenuje umění politiky. Dát ránu umí totiž každý hospodský rváč. Vysvětlit a obhájit, je práce pro profesory.
Proti tomu obhajuje Marek Dalík Topolánkovu tezi: „Tvrdé jádro, měkký obal. Tedy neopouštět „modré kořeny“, ale nabídnout je voličům v přijatelném marketingovém balení.“
Tato teze je fundamentální. Vychází totiž z přesvědčení, že voliče je možné podvést, obalamutit. „Prodat mu produkt“, který je ve „skrytě“ modrý, ale je zabalen do krásně „duhové“ etuje. To je podstatou „Topolánkova rozpřažení rukou (úspěšného pokusu nalákat k základním hodnotám ODS další voličské skupiny)“, jak přiznává obchodující politolog M. Dalík. Jenže volič není tupec. Možná napoprvé pod „klamavou reklamou“ zboží koupí. Pak ho rozbalí a najde v něm desítky „pravicových“ zákonů, které ho obírají o svobody, které zavlékají zemi do pozice provincie, činí z ní vazala, jenž velmocem ochotně kývne na zničení svého tradičního chemického průmyslu (REACH) či cukrovarnictví, aby jim nakonec předal i státní suverenitu za pár fotografií předsedy ODS v tragikomické roli „vůdce Evropy“, či heroického montéra amerického radaru. Který se domnívá, že to nakonec v Evropě či zámoří dobře zobchoduje. Jak tragicky tato vize „marketingové“ politiky dopadla, ukázaly volby.
Proti tomu stojí Klausova teze: „Jsem pro trh, ne pro bysnys.“ Neboli jsem pro vytváření podmínek pro svobodný trh (zboží, idejí, občanských zájmů), obchod mě nezajímá. S tím ODS vedená svým otcem zakladatelem vítězila. A proč vítězit přestala? Protože ji napadl právě tento chorobný virus „širokého rozkročení“ (J. Zieleniec) či „rozpažení“ (M. Topolánek), smrtelná nemoc „nepolitické politiky“ v podobě falešných sociálně-inženýrských projektů strany „pro všechny“ (V. Havel o Občanském fóru) či v současné podobě „střihounsky“ catch all party (P. Nečas). To ji přivedlo k „Sarajevu“ a osmiprocentní voličské „genocidě“. Když poražení „zieleniecové“ odešli, dokázal Václav Klaus pevně zakořeněnou stranu vrátit na politický trh. Jenže, jak se ukázalo, nasládlá nákaza nepolitické politiky se revitalizovala a dnes stojí ODS před fatální volbou znovu. Možná si to neuvědomuje. Možná místo nutnosti změny přijme dalíkovské „obchodování".
Nemáme s Markem Dalíkem mnoho společného. Něco však ano. Oba máme zkušenost z práce na Pražském hradě. On za prezidentování Václava Havla. Já za Václava Klause. Je všechno jenom náhoda?
(původní - redakcí Hospodářských novin nezkrácený text)
