Pokud bych měl opravdu velice stručně shrnout ty poslední dva dny návštěvy v Moravskoslezském kraji, tak bych především chtěl říct, že je to sice první regionální cesta po inauguraci, ale zároveň je završením cesty po všech třech krajích, které, možná ne úplně přesně, nazýváme strukturálně postiženými kraji, tedy krajem Karlovarským, Ústeckým a Moravskoslezským.

To, co si z toho odnáším především, je, že regionální vnímání není úplně správné, protože situace v těchto krajích se místo od místa výrazně liší. Problémy různých částí těch regionů jsou založeny na úplně jiných strukturálních problémech, a přestože jsou v těch krajích některé společné rysy, tak bude řešení těch problémů vyžadovat mnohem více individuální a decentralizovaný přístup, než je tomu dosud.

Do Moravskoslezského kraje jsem jel s očekáváním, že se tady dozvím nejenom více detailů k tomu, co už jsem se při předchozích návštěvách dozvěděl, možná také abych si potvrdil některé argumenty z těch předchozích dvou návštěv v Ústeckém a Karlovarském kraji, ale taky proto, že Moravskoslezský kraj je z hlediska transformace nejdál ze všech těch tří jmenovaných a že je tady mnoho věcí, které mohou sloužit jako velice pozitivní a taky inspirativní příklad pro ostatní. Jedním z takových pozitivních příkladů je společenská odpovědnost firem k městům a k regionu. Mohl bych jmenovat Třinecké Železárny, mohl bych jmenovat automobilku Hyundai v Nošovicích, které se výrazně podílí na kvalitě života ve městech a v regionu obecně, mohl bych jmenovat celou řadu dobrých příkladů a projektů v Ostravě samotné, ale na druhé straně je tady také mnoho problémů, které tím dosavadním přístupem řešitelné nejsou. Ty se kumulují třeba tady, v Karviné, nebo v nedaleké Orlové, kde jsem byl v minulém roce, kde se jasně ukazuje, že například nastavení naší sociální politiky, nastavení sociálních dávek a odebrání pravomocí pracovat s tímto nástrojem od obcí směrem do centra tady vytváří mnohem více problémů, než je to v těch velkých městech. Bez zásahu zvenčí ty problémy místní samosprávy nejsou schopny řešit, dochází k odlivu lidí, především k odlivu mladých lidí, kteří by mohli být perspektivou pro svá města a pro celý region, a struktura obyvatelstva právě třeba tady, ve městě, se mění takovým způsobem, který moc perspektivy do budoucna nedává. Je proto zapotřebí toho zásahu státu a pomoci zvenčí.

S tím se pojí téma obecné vnitřní solidarity mezi kraji a mezi našimi městy a obcemi, protože bychom se asi v principu měli řídit metodou nejslabšího článku. Dopustit situaci, kdy budeme mít sice určité procento, ale přece jenom poměrně velký počet měst a městeček, které budou na chvostu a nebudu mít šanci se z těchto pozic vymanit, protože nástroje nejsou v jejich rukou a zvenku jim nikdo nepomůže, a na druhé straně města, která budou výrazně prosperovat, by nedávalo smysl, protože nám to naruší vnitřní soudržnost. To pnutí ve společnosti nás nakonec bude stahovat dolů, místo aby nám pomohlo dostat se do té úrovně ostatních evropských zemí, na které bychom chtěli být.

To jsou věci, které si odsud teď především odvážím. My si uděláme celkovou analýzu všech těch tří návštěv a zároveň se na dalším jednání s premiérem Fialou pobavíme o tom, jak on vidí výsledky výjezdního zasedání vlády, které bylo plánováno do Jeseníku, a jak on vnímá ty regionální problémy. Dáme to dohromady a přijdeme s návrhem konkrétních kroků, na kterých bychom měli pracovat, abychom těm regionům a od regionů městům skutečně pomohli v těch problémech, které sami řešit nemohou.