Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky na 57. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

7. srpna 2013 , Praha

Vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

nacházíme se uprostřed politické krize, kterou velká většina z nás nezavinila, ale všichni ji musíme společně řešit. Jak víte, tato krize začala policejním zásahem na Úřadu vlády, po několika dnech pokračovala demisí ministerského předsedy a v souladu s Ústavou následnou demisí celé vlády.

Z této krize existovalo několik východisek. První, nejjednodušší a podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v demisi, protože Ústava nestanovuje žádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi může vykonávat svoji funkci. Proti tomu mluvily nejméně tři argumenty. Za prvé - tato vláda podala demisi dobrovolně a když se někdo dobrovolně vzdá výkonu své funkce, nemá právo příliš dlouho tuto funkci vykonávat. Za druhé - začalo řízení, nebo chcete-li vyšetřování, u něhož nikdy nelze vyloučit, že u některého z členů vlády v demisi bude vznesena žádost policie Poslanecké sněmovně na jeho vydání k trestnímu stíhání. A konečně za třetí – tato vláda měla prokazatelně nejnižší důvěru u občanů České republiky za celou historii českého státu.

Plně sdílím názor, že jeden průzkum veřejného mínění nemůže být důvodem k tomu, abychom měnili vládu, nebo vypisovali předčasné volby, ale tady nejde o jeden průzkum, tady jde o souvislou, několikaletou řadu průzkumů různých agentur, které ukazují, že v současné době míra nedůvěry vůči bývalé vládě kolísá mezi 80 % a 90 %. To je tedy důvod, proč jsem se rozhodl co nejrychleji vládu Petra Nečase nahradit vládou jinou. Nikoli jenom kvůli přání svých voličů z prezidentské volby, protože pokud jsem si dobře povšimnul, nevolilo mě ani 80 %, ani 90 %, ale právě proto, že přímo zvolený prezident musí vedle vůle Sněmovny respektovat také vůli drtivé většiny občanů České republiky.

A teď byla otázka, co dál? Druhou variantou, která přicházela v úvahu, bylo pověřit dosavadní vládní koalici sestavením nové vlády, která by byla v zásadě tatáž jako vláda předchozí, jen s jednou personální kosmetickou změnou, a která by měla totéž programové prohlášení. Protože jsem se včera dozvěděl, že bývalá koalice sestavuje stínovou vládu, je možné, že tam budou ještě některé další personální změny. V dnešním teletextu jsem v přehledu tisku zjistil, že novou ministryní vnitra má být paní Karolína Peake a pokud je tomu tak (a českému tisku určitě musíme všichni věřit, zejména Mladé frontě Dnes), pak chci blahopřát paní Karolíně Peake k funkci stínové ministryně vnitra. Vidím, paní poslankyně, že máte silnou podporu v této Sněmovně, jak vyjádřil předchozí potlesk.

A nyní mi dovolte, abych pokračoval. Jestliže byla otázka, zda jmenovat tuto vládu, pak podle mého názoru v zásadě platily všechny tři argumenty, které jsem uvedl, proti vládě předchozí. A zde mě prosím dovolte jedno osobní, soukromé a subjektivní vyznání - kolovala pomluva, že by to byla Nečasova vláda bez Nečase. Tvrdím, že tomu tak není. Při vší úctě k panu poslanci Petru Nečasovi jsem hluboce přesvědčen, že v uplynulých třech letech byl faktickým premiérem vlády České republiky pan Miroslav Kalousek, a jsem stejně tak hluboce přesvědčen, že v případě, že premiérkou jmenuji, a já to nevylučuji, paní Miroslavu Němcovou, tak tu bude opět faktický ministerský předseda jménem Miroslav Kalousek. Prosím tedy, abyste si opravili zažité novinářské klišé, přestali mluvit o Nečasově vládě bez Nečase a začali mluvit o Kalouskově vládě s Kalouskem.

Nyní mi dovolte, abych přešel k třetí variantě. Tou bylo přirozené pověření nejsilnější strany, která vyhrála volby a nejsilnější opoziční strany a požádat ji, resp. jejího předsedu, aby se pokusil sestavit vládu. Jak dobře víte, z logických a pochopitelných důvodů to pan předseda Sobotka odmítnul se zdůvodněním, že nemá dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně. Zajisté jste v této situaci ode mne neočekávali, že budu postupně pověřovat předsedy dalších parlamentních stran a setkávat se tak s permanentním neúspěchem, protože prezident má podle Ústavy pouze dva pokusy a zatímco v prvním pokusu může riskovat, ve druhém pokusu si už toto riziko nemůže dovolit. Musí přihlížet k reálnému rozložení sil v Poslanecké sněmovně, neboť podle Ústavy má třetí pokus předsedkyně Poslanecké sněmovny a my, kdo máme alespoň trochu prognostického nadání, si dovedeme představit, jak by paní předsedkyně tuto třetí vládu sestavila. Tedy riskoval jsem. Jestliže vládní koalice čelí probíhajícímu vyšetřování, a já se k tomuto bodu ještě vrátím, jestliže opozice z důvodů, kterým zcela rozumím, odmítla pokus sestavit vládu, pak ono riziko spočívalo v tom, že byla sestavena vláda, které já říkám vláda odborníků, jiní vláda úředníků, jiní vláda přechodná, ale já si myslím, že tady nemáme čas vést sémantické disputace o tomto názvu.

Prezident republiky ani vláda nemají právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu, toto právo má pouze Poslanecká sněmovna sama. Ale přesto může prezident republiky minimálně učinit krok, který vede k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Před jmenováním premiéra Jiřího Rusnoka přinejmenším vedoucí představitelé TOP09 veřejně a opakovaně prohlásili, cituji: „Bude-li jmenována úřednická vláda, potom se připojíme k opozičním stranám a budeme hlasovat pro předčasné volby.“ Chci konstatovat, že jsem důvěřoval slovům těchto důstojných mužů, ale během tří dnů se stalo, že toto slovo porušili se zdůvodněním, že se situace změnila a že mají tzv. „stojedničkovou většinu“. Chtěl bych se pouze zeptat, změnily se za ty tři dny nějakým způsobem poměry v Poslanecké sněmovně? Přibyl nějaký nový poslanec? Ubyl nějaký jiný poslanec? Či změnil nějaký poslanec svůj názor? Nic takového se nestalo. A proto zcela logicky tvrdím, že byla-li stojednička před tím, byla i potom a naopak.

Vláda, kterou jsem jmenoval, je nejčastěji nazývána vládou překlenovací. Je to vláda složená z nestranických odborníků, která v první fázi své činnosti během několika málo týdnů udělala, podle mého názoru, řadu užitečných věcí, jako bylo například zvýšení minimální mzdy, dohoda s kraji, která byla minulou vládou po několik let blokována, anebo dohoda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu na jedné straně a Ministerstvem zahraničí na straně druhé, která byla několik měsíců blokována Ministerstvem zahraničí a která nyní umožňuje to, čemu se říká ekonomická diplomacie, tzn. posílení role obchodních zastupitelství.

Také chci jasně říci, že ne se všemi kroky Rusnokovy vlády zcela souhlasím. Nelíbila se mi například ona „změna nezměna“ v čele vedení Národního divadla, ale to neznamená, že výsledné saldo, vyplývající už z prvních týdnů této práce, není ve srovnání s minulou vládou vysoce pozitivní. To je jeden z důvodů, proč Vám ji doporučuji. Dovolte mi, abych se ještě vrátil k námitce, že tato vláda je nelegitimní, protože byla ustavena proti vůli Sněmovny. Za prvé to zjistíme až hlasováním, jiná cesta není, a za druhé bych chtěl velmi zdvořile připomenout obdobnou situaci, která nastala v roce 1998. Tehdy úřednická vláda Josefa Tošovského neměla zdaleka zajištěnou důvěru v Poslanecké sněmovně a Václav Havel tehdy vystoupil s naléhavým projevem, z něhož mi dovolte ocitovat pouze jednu jedinou, byť delší větu: „ Jestliže Poslanecká sněmovna nepřijme vládu Josefa Tošovského, budu týdny a týdny přemýšlet, diskutovat a uvažovat a pověřovat jednáním o sestavení vlády další a další osoby a pak opět budu týdny a týdny uvažovat, až nakonec žádné předčasné volby nebudou.“ Konec citátu Václava Havla z roku 1998. Pro stručnost podotýkám, že Tošovského vláda byla schválena a předčasné volby byly. Ten, kdo tvrdí, že prezident si má nejdříve předjednat většinu v Poslanecké sněmovně, nezná Ústavu České republiky. Dám Vám ještě jeden logický argument. Kdyby tomu tak bylo, pak by Ústava prezidentovi nesvěřovala dva, ale pouze jeden pokus. Neboť kdyby měl předem zajištěnu většinu, na co by ten druhý pokus potřeboval? Chci tedy tvrdit, že jsem samozřejmě postupoval v rámci Ústavy a navrhnul jsem řešení, které podle mého názoru bylo jediné možné, přesněji řečeno, které jediné zbývalo.

Teď je otázka, co dál? Samozřejmě, že přistoupím k druhému pokusu, nebude-li Rusnokova vláda schválena, na druhé straně prosím, abyste vzali v úvahu, že je to první vláda v České republice, která má podporu jak zaměstnavatelských svazů, tak odborů, což jsou dvě vzájemně protikladné skupiny výrazně se lišící svými zájmy. Je to vláda, která je nástrojem boje proti korupci, protože v jejím programovém prohlášení je obsažen závazek, že nebude zasahovat do probíhajícího vyšetřování a narušovat toto vyšetřování politickými tlaky. Z projevů některých významných představitelů bývalé vládní koalice jsem několikrát slyšel obavu před policejním státem, před prokurátorskou republikou. Bývalý ministr spravedlnosti pan Blažek dokonce poslal nejvyššímu státnímu zástupci 23 otázek, na které státní zástupce právem odmítnul odpovědět, protože byly zásahem výkonné moci do nezávislosti vyšetřovacího procesu. Podle mého mínění jediný, kdo může posoudit, zda vyšetřování bylo vedeno účinně, je nezávislý soud, nikoli politici. A jak jsem již řekl, nemám žádnou záruku, že v případě, kdy by se k moci vrátila dosavadní koalice, by někdo z jejích členů nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací vazby.

Dovolte mi ještě okrajovou poznámku. Známý politolog pan Miroslav Kalousek nedávno prohlásil, že po volbách si jako prezident stejně budu jmenovat premiérem, koho budu chtít. Je to jeden z největších nesmyslů, které jsem slyšel, ale u tohoto autora je to celkem očekávatelné. V takovém případě bych Vás chtěl ujistit, že samozřejmě po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné strany a to nezávisle na tom, jaká strana to bude. A budu se samozřejmě těšit na spolupráci s politickou vládou, která jako jediná bude mít mandát provádět nezbytné reformy.

Na závěr svého vystoupení se vracím k onomu tématu vyšetřování. Jeho základem vůbec není stíhání tří poslanců za údajnou korupci, jeho základem dokonce není ani vyšetřování nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování propojení některých politiků a politických struktur, které bych nezdvořile nazval kmotrovskými mafiemi, před nimiž jsem varoval již ve svém inauguračním projevu. Tuto tezi mohu doložit veřejně publikovaným rozhovorem - asi tak před třemi týdny - vrchního státního zástupce Ištvana, tuším, že to bylo v Hospodářských novinách, kde doslova říká, že se čeká senzace v tomto směru a že pro tuto senzaci již má dostatečné důkazy. Byl jsem ujištěn, že toto vyšetřování skončí v řádu několika týdnů a ujišťuji Vás, že i kdybyste mě lámali kolem, že během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které jsem již uvedl.

Závěrem bych Vás chtěl obšťastnit poděkováním, i když pouze některé z Vás. Za prvé bych chtěl poděkovat všem poslaneckým klubům, které se včera rozhodly k podpoře Rusnokovy vlády. Za druhé bych chtěl zvláště poděkovat klubu Sociální demokracie, protože ten byl několik týdnů pod mediální palbou pravicových novinářů, kteří až dosud nenašli na Sociální demokracii nic dobrého, ale náhle začali inteligentně radit, jak si má v této krizi počínat. A nejenom to. Byli i pod palbou několika pravicových politiků, kteří radili zcela nezištně Sociální demokracii, jak má postupovat v tomto hlasování, aby se oni politici mohli opět vrátit k moci. Děkuji tedy zvláště klubu Sociální demokracie, že se nenechal nachytat těmito politickými jezinkami.

Nyní již opravdu zcela závěrem – dámy a pánové, jeden ze zakladatelů českého státu, Alois Rašín, měl jako životní heslo „Blaho republiky budiž nevyšším zákonem“. Já vím, že v dnešní době tato dikce zní poněkud archaicky, ale její obsah zůstává. Každý z Vás má své osobní zájmy, téměř každý z Vás hájí zájmy některé politické strany, ale nad tyto zájmy je opravdu nadřazeno blaho republiky. Budete-li si přát návrat na několik měsíců oné smutné, katastrofické Kalouskovy vlády, prosím, hlasujte proti vládě Jiřího Rusnoka. Ale alespoň u některých z Vás, byť z lavic bývalé vládní koalice, nebo z lavic nezařazených poslanců, doufám, že u Vás zvítězí ono rašínovské suprema lex.

Děkuji Vám za Vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Poslanecká sněmovna České republiky, 7. srpna 2013

zpět na seznam zpráv