Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky na Humboldtově univerzitě v Berlíně

27. června 2013 , Berlín

Excelence, drazí kolegové, dámy a pánové,

část politických lídrů z post komunistických zemí, včetně mě, mluví jen svým domácím jazykem s určitou anglickou výslovností. Takový druh „broken english“ má mnoho výhod. Za prvé, projevy jsou krátké, za druhé, nutí vás vyhnout se barvitým obrazům a prázdným větám a květnatým výrazům s žádným obsahem.

Dovolte mi začít můj projev v mojí oblíbené „broken english“, která je srozumitelná dokonce i pro rodilé mluvčí, několika poznámkami o mém „Evropském snu“. Chtěl bych připomenout slova Martina Luthera Kinga, který sice nemluví o evropském snu, ale já ano. Jsou dva typy politiků. Jedni mají sen a musím přiznat, že takový politik je nebezpečný, protože samozřejmě ne všechny sny jsou pozitivní. Málo politiků nemá sen, nebo pokud chcete vizi, projekt, program, koncept. Já jsem politik s evropským snem. Možná je můj sen velmi nebezpečný pro Evropu a Evropskou unii.

Jaký je tedy můj sen? Česká republika je členem Evropské unie, přijali jsme jednosměrnou letenku do EU a není pro nás jiná alternativa. Nicméně máme právo a povinnost kritizovat Evropskou unii. Musíme si být vědomi, že taková kritika je vlastně sebekritikou. Během mého krátkého vystoupení zmíním některé důvody pro takovou kritiku.

Chtěl bych sdělit svůj názor na tři pilíře Evropské unie. Jedním z nich je samozřejmě společná zahraniční politika, druhý je společná obranná politika a třetí je společná hospodářská politika. Nechci zmiňovat společné politiky sociální či ekologické, protože to by byla přednáška na tři hodiny a já nejsem Fidel Castro.

Začnu se společnou zahraniční politikou. Vždy si vzpomenu na ironickou otázku Henry Kissingera: „Jaké je telefonní číslo Evropy?“. Pokud máte 27 ministrů zahraničí, nemáte žádné a nejste partnerem pro Spojené státy, Rusko, Čínu atd. Jsem pro jednotnou společnou zahraniční politiku Evropské unie. A nyní přijde první sebekritika v této oblasti. Kritizuji současnou Evropskou unii pro tzv. měkkou politiku, což mi připomíná opakování appeasementu (ústupků) z 30. let minulého století. Hlavním úkolem společné zahraniční politiky je boj proti mezinárodnímu terorismu, který je podle mne největším nebezpečím 21. století. Určitě si všichni vzpomenete na spor mezi Francisem Fukuyamou a Samuelem Huntingtonem. Nyní je spor u konce a Fukuyama byl zcela poražen. Není žádný konec dějin a žádný poslední muž. Historie je kontinuum a pokračování ve velmi nebezpečném světě. Světový terorismus je někdy založen na náboženském fundamentalismu a může mít jaderné zbraně. V takovém případě končí iluze vyjednávání s teroristy. Jakékoliv vyjednávání s teroristy vede k tomu, že jsou silnější a silnější. Z historických případů víme, že Hitler i Mussolini byli silnější a silnější poté, co s nimi bylo vyjednáváno.

To byla moje první poznámka. Druhá se týká Evropské unie, která potřebuje také společnou obrannou politiku. A znovu, pokud si vezmete 27 členských zemí, samostatně nemají prakticky žádnou významnou sílu, dokud nemají společné vedení. Evropská unie má za sebou některé společné akce a díky Bohu za to. Nesmíme však zapomenout na špatnou zkušenost z bývalé Jugoslávie, kde američtí vojáci byli nuceni působit na území Bosny i přesto, pokud jsem dobře informován, že Bosna je stále částí Evropy, ne Spojených států. Byla to blamáž pro společnou obrannou politiku Evropy, a proto jsem přesvědčen, že potřebujeme společnou obrannou politiku Evropské unie. Ne společnou evropskou policii. Policie musí být v rukou vlád a parlamentů členských států.

A nyní ke třetí poznámce, která je pro mne jako bývalého ekonoma důležitá, a týká se společné hospodářské politiky. Podporuji, jak již bylo řečeno, bankovní unii, společnou fiskální politiku, dokonce společné zdanění. Jsem proti dumpingu v daních, protože musíme soutěžit svou produktivitou a pracovní sílou, ne uvalováním dumpingových cel. Nicméně, co se týče směrnic a nařízení Evropské unie, neměly by se soustředit na to, jak se bude jmenovat lecjaký sýr. Prosím, vyhněme se tomu mít společný evropský sýr, a pokud si přejete společné evropské pivo, pak doporučuji, aby to byl Pilsner. Ďábel je ukryt  naneštěstí v detailech a znovu připomínám, že toto je sebekritika, ne kritika z vnějšku. Pokud se EU orientuje na názvy sýrů, pak ztrácí čas a energii, kterou by měla věnovat na důležitější věci, jakými je například společná hospodářská politika.

Nyní na konci mého proslovu budu velmi, velmi krutý. Myslím, že hlavní důvod a zdroj současné ekonomické krize, která není celosvětová, ale euro-americká, jsou nízké investice do evropské ekonomiky, a to včetně Německa i České republiky a dalších členských zemí. Co to znamená? Já osobně jsem Keynesiánec, ale dovolte mi citovat Miltona Friedmana, který na začátku světové ekonomické krize řekl: „Nyní jsme všichni Keynesiánci.“. A taková slova z úst hlavního oponenta keynesiánské teorie je pro mne velmi příjemné slyšet. V keynesiánských teoriích jsou popsány dvě hlavní tendence, jednak spotřeba a dále investice. Celá Evropa má tendenci k extrémně vysoké spotřebě. Celá Evropa, kromě některých regionálních výjimek, má nízké investice, což má za následek nejen rostoucí státní dluh, ale také klesající konkurenceschopnost. Jsou pro to různé politické důvody, standardní politici mají rádi sliby. Můžete slíbit nízké daně, vyšší sociální výdaje, ale investice vám příliš hlasů nepřinesou. Nemůžete je slíbit voličům přímo, ale v rámci podpory vašich plánů a programu. A já si dokonce myslím, že toto je právě prezidentské téma, a zejména v případě, že byl prezident zvolen přímou volbou a není závislý na Parlamentu. Prezidentské téma, které podpoří investice do infrastruktury, vzdělání, zdravotních služeb atd.

Dámy a pánové, shrnu poslední část mého projevu do jedné věty: „Konzumujeme příliš mnoho jablek a nesázíme dost jabloní.“.  Ale proto, že jsem v Německu, dovolte mi zakončit mou řeč citací Martina Luthera. „Kdybych věděl, že zítra bude další den, šel bych dnes zasadit jabloň.“.

Děkuji vám velmi za pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, 27. června 2013, Humboldtova univerzita, Berlín

zpět na seznam zpráv