Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky na Žofínském fóru

20. května 2013 , Praha

Děkuji za pozvání na Žofínské fórum, kterého jsem se v minulosti zúčastnil již pětkrát, takže tady nejsem jako člověk, který teprve ohledává neznámý terén.

Děkuji za pozvání na Žofínské fórum, kterého jsem se v minulosti zúčastnil již pětkrát, takže tady nejsem jako člověk, který teprve ohledává neznámý terén. Chtěl bych úvodem vzpomenout svého přítele Jana Nekolu staršího, který tato fóra organizoval a věřím, že jeho syn Jan Nekola mladší bude v této tradici úspěšně pokračovat.

A nyní mi už dovolte, abych se dostal k tématu, které mi bylo tak trochu předepsáno, ale se kterým jsem v zásadě souhlasil. Jak jste již slyšeli, toto téma má tři základní části. Stručně řečeno minulost, přítomnost a budoucnost. Bylo by velmi snadné, protože po bitvě je každý generálem, abych se zaměřil především na minulost a pokoušel se vyhrávat minulé války. Nebudu to dělat. Jen jeden příklad pro toto, přečetl jsem si nedávno v jednom odborném časopise, že velká většina odborníků ostře kritizuje kupónovou privatizaci. Krásný to výrok, opravdu. Ale jak říká klasik, kde tito odborníci byli, když hřmělo? Tehdy ji naopak většina odborníků nadšeně chválila. A tak bych mohl uvádět další a další příklady, které mají tu výhodu, že známe výsledek hry a na základě toho výsledku víme, na koho vsadit. Ale půvab hry spočívá právě v tom, že vsázíme na neznámého výherce. Proto, až na tuto jedinou výjimku, bych rád přešel k přítomnosti a mám-li si vzpomenout na svoji bývalou profesi prognostika, tedy samozřejmě i k budoucnosti. Pokud jde o stav české ekonomiky, je ve většině našich deníků, i odborných týdeníků, soustavně popisována jménem recese. Opravdu se nechci dotknout mých milovaných novinářů, ale každý student střední ekonomické školy ví, že recese je uzančně definována jako situace, kdy hrubý domácí produkt klesá dvě čtvrtletí za sebou, a jistě to, narozdíl od novinářů, víte i Vy. Krize je definována tehdy, jestliže HDP klesá tři kvartály za sebou. A jistě jste si povšimli, že bohužel náš hrubý domácí produkt klesá šest čtvrtletí za sebou. Z toho vyplývá, že si musíme nalít čistého vína, že si musíme říci, že jsme v krizi a nezakrývat tuto situaci takovým nenápadným a v podstatě zdvořilým výrazem, jako je recese. Konec konců i poslední údaje za první čtvrtletí tohoto roku potvrzují, že tato krize pokračuje a veškeré nadějné prognózy o tom, že v prvním čtvrtletí z krize vyjdeme. Mimochodem jedna z takových prognóz byla publikována dva dny předtím, než Statistický úřad zveřejnil mnou citovaná data, že tedy všechny tyto nadějné prognózy nejsou bohužel založeny na realitě.

Říká se, že pojmenovat problém představuje 50 % jeho řešení. Pojďme teď k druhým 50 %. Samozřejmě, že krize je nikoliv celosvětová, ale euroamerická, netýká se emerging markets, netýká se tedy rychle rostoucích ekonomik, kterým jsme kdysi s jistou dávkou pohrdání říkali rozvojové. Ale tato euroamerická krize je podle mého názoru řešena naprosto nesmyslným způsobem, a to jak ve své evropské, tak ve své americké části, v zásadě stejně. Je řešena tím, čemu se učeně říká kvantitativní uvolňování, někdy také jako dodávání likvidity, ale v podstatě nejde o nic jiného, než o prosté a sprosté tištění peněz, čili o nekrytou inflační emisi. Pokud věříme kvantitativní teorii peněz, pak jediným důsledkem těchto operací nemůže být hospodářský růst, ale naopak, byť s časovým zpožděním, nastoupivší inflace, v tomto euroamerickém okruhu, které má jeden příznivý a jeden nepříznivý důsledek. Příznivý důsledek spočívá v tom, že umazává státní dluh a nepříznivý důsledek spočívá v tom, že znehodnocuje úspory střadatelů. Nenajdou-li vlády jinou cestu na snižování často extrémní zadluženosti, pak je pochopitelné, že některé z nich podlehnout pokušení oné inflační emise, ale doufám, že se tím alespoň znelíbí svým dosavadním voličům, protože každý volič je střadatel a dokonce se paradoxně stává, že čím menší úspory, tím větší boj za zachování jejich reálné hodnoty. Je poměrně snadné kritizovat a je poměrně obtížné najít řešení, které jde nad rámec této kritiky.

Řešení, které dlouhodobě navrhuji, a v tomto smyslu ani dnes ode mne neuslyšíte nic nového, je překonání krize investicemi, nikoliv spotřebou. Od podnikatelů, až po nositele Nobelovy ceny za ekonomii se ozývají hlasy, které lze zhutnit do věty - z krize se musíme proinvestovat. Jediní, kdo na tyto hlasy neslyší, jsou politici. A to z velmi prostého důvodu, investice nemají volební právo. Protože u nás se téměř každé dva roky konají nějaké volby, ne téměř, ale zcela, a protože právě teď jsme zhruba rok před parlamentními volbami, nemůžeme očekávat od politiků ani na levici, ani na pravici, kteří se budou snažit zalíbit svým voličům, byť z různých skupin elektorátu, že budou slyšet na téma - z krize se musíme proinvestovat.

Na druhé straně si myslím, že právě toto je prezidentské téma. Prezident notabene prezident zvolený přímou volbou občany na pět let, se nemusí ohlížet na momentální nálady a výkyvy nálad jednotlivých politických partají. A i když investice nemají volební právo, jsou podle mého názoru jediným skutečným motorem, který může nastartovat ekonomický růst v naší zemi. Samozřejmě bych mohl dodat, že to musí být racionální investice, že to musí být investice s vysokým multifikačním efektem, ale to je opět jenom poznatek ze střední školy ekonomické. Podívejme se z tohoto hlediska na to, jak se investice vyvíjejí u nás. Je to otloukánek státního rozpočtu a vzhledem k tomu, že ve výdajové struktuře státního rozpočtu platí tzv. efekt záklopky, to znamená jednou přislíbené spotřební výdaje se dají těžko odvolávat a snižovat. Vzhledem k tomu, že dochází k výraznému nárůstu dluhové služby, a Vy všichni víte, že dluhová služba je splácení úroků, nikoliv jistiny, a dochází i k některým nepříliš příjemným jevům v oblasti tzv. vládní spotřeby, jmenoval bych sKartu, armádní zakázky a desítky dalších konkrétních příkladů, tak z toho vyplývá, že onen investiční otloukánek je ten poslední, na nějž je možné sáhnout, protože negativní dopad omezení investic má časový horizont, který většinou přesahuje časový horizont funkčního období jakéhokoliv stranického politika. Tento trend bohužel pokračuje, bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer nedávno upozornil, že kapitálové výdaje v prvním čtvrtletí klesly o 20 %. Sledujete-li pohyb makroekonomických agregátů, kdy mnohdy záleží na každé desetince procenta, pak pokles o 20%, který ovšem systematicky navazuje na předchozí časové řady obdobných poklesů, je alarmující, ale nikdo se nebouří. Pravice občas nabízí snížení daní, samozřejmě jenom před volbami, po volbách je zvýší. Levice občas nabízí zvýšení sociálních dávek, patrně s týmž efektem. Nevěřím na Lafferovu křivku a nevěřím tedy ani na to, že snížení daní povede k tomu, že vy, podnikatelé, budete daně radostněji a poctivěji odvádět, konec konců Švédsko je zemí s vysokou daňovou zátěží a vede světové žebříčky konkurenceschopnosti. Naše složená daňová kvóta je o 5 % nižší, než je průměr Evropské unie. Korporátní daň na Slovensku je 23 %, v Rakousku 25 % a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Ale případná úprava daní, včetně zavedení progresivního zdanění, které je mimochodem běžné v západní Evropě i ve Spojených státech, nemá smysl tehdy, bude-li výnos takto získaný přelit do spotřeby, ať je to spotřeba vládní, nebo spotřeba domácností. Rozlučme se s iluzí, že motorem růstu HDP je spotřeba domácností. Ano, je to 70 %, ale je to totéž, jako kdybyste, jak jsem jednou řekl v Poslanecké sněmovně, snědli dva hamburgery místo jednoho a tím byste zvýšili ekonomickou výkonnost této země, maximálně byste tím zvýšili procento obézních v rámci celkové populace. Redukujme, narozdíl od těch, kdo se snaží jakýsi index společenského vývoje rozšířit a zahrnuji do něj různé další parametry, to je ten JL index, snažme se naopak z hlediska skutečného hospodářského růstu HDP redukovat pouze a jedině na růst investic. Jak dobře víte, stavebnictví je indikátorem konjunktury a právě stavebnictví je ve svém dlouhodobém vývoji postiženo ještě daleko více, než průmysl. Z toho vyplývá, že musíme ne jenom hledat zdroje, včetně daňové reformy, pro investice, ale musíme hledat i rozumné formy a rozumné regulatorní mechanismy těchto investic. Chtěl bych zde, na rozdíl od již zmíněného projevu ve Sněmovně předložit Vaší úvaze dva konkrétní, a jak je u mě obvyklé, velmi nepopulární návrhy.

První návrh spočívá v tom, že Ministerstvo pro místní rozvoj, abychom nemuseli zbytečně zřizovat další byrokratickou instituci, by mělo být přeměněno na Ministerstvo veřejných prací, což je instituce, která mimochodem existovala již za první republiky. A tato instituce by měla koordinovat zdroje pocházející jak z fondů Evropské unie, což Ministerstvo pro místní rozvoj do jisté míry již dnes činí, tak zdroje domácí a nabízet tyto zdroje na základě veřejně prodiskutovaných investičních projektů, soukromým firmám formou public private partnership. Nikoliv tedy státním firmám, které hospodaří v režimu měkkého rozpočtového omezení, které mohou navyšovat své náklady nad limit stanovený původní smlouvou, přidávat k těmto smlouvám dodatky a dodatky dodatků. To je tedy první konkrétní návrh, o němž se domnívám, že by mohl stimulovat veřejné investice a současně nabídnout prostor pro uplatnění firmám soukromým.

Druhý návrh bude pokud možno ještě nepopulárnější. Vedeme četné diskuze o tom, zda u nás má či nemá být přijata finanční ústava, zda má nebo nemá být zavedena dluhová brzda, jak velký má být podíl deficitu státního rozpočtu, aby byla splněna Maastrichtská kritéria a pokud splněna jsou, zda to má být 2,8 nebo 2,9. Tyto diskuze všichni zažíváme. Nikdo se neptá, jaký má být byť minimální limit investic ve státním rozpočtu. Ať už tomu říkáme tvorba hrubého fixního kapitálu, nebo jakkoliv jinak, teď na těch nuancích při pojmenováních a různých definicích příliš nesejde. A obávám se, že v současné době se jakákoliv vláda, která se někdy těší, někdy obává výsledku voleb, by velmi pravděpodobně nic takového nepřijala, třebaže je to svým způsobem daleko důležitější, než ty různé dluhové brzdy. Prostě stanovení, že investice, jako část výdajů státního rozpočtu nemohou klesnout pod určitou mez a dokonce co více, že by se měly pravidelně, byť třeba v minimální míře, ale pravidelně zvyšovat. To je to, čemu Max Weber říkal protestantská etika. To je to, proč jsou úspěšné skandinávské země, to je to, čemu se brání populisté zleva i zprava. Populisté, kteří by netvořili, populisté, kteří by jenom rozdávali, populisté, kteří dlouhou dobu tolerují tuneláře, jak se podle mého názoru i nedávno ukázalo v případě solárních baronů. Populisté, jejichž horizont opravdu zahrnuje maximálně čtyři roky. Nebudu mluvit, protože bych tím vyčerpal stanovený limit, o konkrétních případech, s výjimkou dvou až tří. Pokud připustíme, že infrastrukturní investice mají nevyšší multiplikační efekt, a to nejenom investice do dopravní, ale i do energetické a informační infrastruktury, pak zvažme, proč jsme například nevyčerpali některé evropské zdroje, proč není dostavěna dálniční spojka Brno-Vídeň nebo České Budějovice-Linec, proč se nevedou vážné diskuze o modernizaci železničních koridorů, splavnění Labe anebo snu Tomáše a Jana Bati, to znamená kanálu Dunaj-Odra-Labe.

Přitom Vás závěrem musím upozornit, že například jenom na účtech státního podniku, který se jmenuje Lesy České republiky, je v současné době nevyužitých sedmnáct miliard korun. Kdyby to byla soukromá firma, budiž, připravuje se na horší časy, ale státní podnik s touto nevyužitou likviditou, je podle mého názoru absurdní, byť by se tyto peníze věnovaly nikoliv na výstavbu okázalých projektů, ale například na docela běžnou údržbu a opravu silnic. Mimochodem, s náklady na údržbu a opravy je silně korelován i objem investic, jenomže je to méně viditelné, než omezování investic.

Dámy a pánové, zcela závěrem bych Vám chtěl říci, že jsem se před zahájením tohoto fóra setkal s několika desítkami podnikatelských představitelů, kteří toto fórum podporují a řekl jsem jim, že při vědomí velmi omezených kompetencí prezidenta republiky pro ně udělám alespoň to, co jsem dělal před deseti a více lety jako předseda vlády, myslím si, že nedílnou součástí návštěv prezidenta v zahraničí je to, aby ho pravidelně doprovázela podnikatelská mise. Protože zejména v některých zemích, připomněl bych Rusko a Čínu, to znamená hodně a i v jiných zemích to znamená alespoň něco. Nabízím tedy všem úspěšným podnikatelům, tedy podnikatelům, kteří nefňukají a nestěžují si na to, že jsou likvidováni současnou krizí, účast v těchto misích a prosím, abyste to považovali za můj skromný vklad do vaší diskuze.

Děkuji za pozornost.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Žofín, Praha, 20. května 2013

zpět na seznam zpráv