Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky při otevření institutu informatiky, robotiky a kybernetiky

2. května 2017

Vážený pane premiére, vážený pane rektore, dámy a pánové,

já bych svůj příspěvek založil na dvou vzpomínkách, které od sebe dělí pouhopouhých padesát let.

První vzpomínka je poměrně čerstvá. Navštívil jsem asi před dvěma měsíci závod zde citované Škody Auto ve Vrchlabí. To, jak víte, není závod, který vyrábí auta, ale převodovky, a tam jsem viděl robotizaci v praxi, a byl to zatím nejsilnější zážitek ze všech podniků obdobného zaměření, jaký jsem kdy měl. Nejde o to, že tam byl vysokozdvižný vozík, který neměl posádku, to mohl být marketingový tah, ale byla tam skutečná robotizace výrobního procesu, a to už byl opravdu průmysl 4.0.

A teď si zavzpomínám na rok 1967, kdy jsem byl jako student nejmladším členem týmu Radovana Richty, což byl tým, který zkoumá vědecko-technickou revoluci. Já si vzpomínám na jednu krásnou karikaturu, nevím, jestli Renčína nebo Jiránka. Vinný sklípek, schody vedou dolů, nahoru se otevírají dveře, a vidím, že někteří přikyvují, takže tento vtip, kreslený vtip, viděli také, a nahoře v těch dveřích je chlapík a říká těm dole, vy si tady chlastáte a venku zatím zuří vědecko-technická revoluce. Nicméně v té době, v roce šedesát sedm, žádná skutečná vědecko-technická revoluce nezuřila, pouze se o ní psalo. Tým Radovana Richty se zachránil i v normalizaci, protože se programově vyhýbal jakýmkoli kontextům s politickou nebo sociální strukturou, ale tím, že se vyhýbal těmto kontextům, se stal totálně neplodným a nakonec smrtí svého šéfa zanikl.

Četl jsem tehdy o něco později i velmi zajímavou knihu Ivana Havla, myslím si, že to byla jedna z prvních knih, která se v českém prostředí zabývala robotizací, a jsem hrozně rád, že za těch padesát let se to, o čem se tehdy jenom mluvilo a psalo, začalo stávat realitou. Co je to padesát let proti věčnosti.

Zcela závěrem bych chtěl říci, že náš průmysl řeší složitý problém nedostatku pracovních sil. Krátkodobě nebo střednědobě tento problém jistě můžeme řešit dovozem pracovních sil ze zahraničí, například z Ukrajiny, ale jsem přesvědčen, že dlouhodobým řešením je právě robotizace, která snižuje nárok na pracovní síly a také vede ke zvýšení produktivity práce a k výrobám s vysokou přidanou hodnotou.

A proto přeji této instituci s poděkováním všem, kdo se o její vznik zasloužili, aby se jim dařila velmi nevděčná práce, která spočívá ve vtlačování výsledků výzkumu, zejména aplikovaného výzkumu, do průmyslové praxe. Nebude to vděčná práce, počítejte s určitou rezistencí, setrvačností a konzervatismem, ale kdo jiný než právě vy by měl přinášet tyto inovace.

Děkuji vám za vaši pozornost.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, ČVUT, 2. května 2017

zpět na seznam zpráv