Projev prezidenta republiky při předání státních vyznamenání

7. března 2022

Vážený pane prezidente Klausi, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové,

jsem rád, že se dnes opět setkáváme při příležitost udělení státních vyznamenání výrazným osobnostem naší společnosti.

V minulých dvou letech to bylo obtížné vzhledem k mé nemoci i vzhledem k pandemii covidu. O to důležitější je uvědomit si, v jaké době, v jakých dnech se setkáváme dnes. Nedaleko od našich hranic zuří válka, válka vyvolaná ruskou agresí vůči Ukrajině. A myslím si, že je důležité právě při této příležitosti vzpomenout lidu Ukrajiny. Proto dnes na hradním nádvoří byla vyvěšena ukrajinská vlajka, proto poprvé zazněla ukrajinská hymna a proto jsme Vás poprosili v pozvánce na toto naše setkání, abyste finančně, například prostřednictvím katolické Charity, přispěli na pomoc ukrajinským uprchlíkům.

Nejenom to, jedna z našich poslankyň vystoupila s návrhem, abych udělil nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, a já jsem se rozhodl tomuto návrhu vyhovět. Je tomu tak proto, protože ukrajinský prezident projevil odvahu a statečnost, a třebaže mu Spojené státy nabízely evakuaci, zůstal v hlavním městě své země, odkud řídí její obranu.

Tím už přecházím k tématu, které nás vždy spojovalo v minulých letech. K tématu ocenění výrazných osobností, ne jenom, i když převážně české společnosti. A jsem si vědom toho, že těchto osobností je daleko více, než můžeme při této příležitosti ve Vladislavském sále ocenit. Rád přijímám návrhy obou komor našeho Parlamentu, ale se stejnou pozorností přijímám i návrhy naší veřejnosti, a každý rok je těchto návrhů minimálně několik set. A já vždy lituji, že z prostorových důvodů nelze vyhovět všem, i když by si to všichni nesporně zasloužili.

Nechci, aby desítky dnes vyznamenaných slyšely svůj životopis, protože ho samy dobře znají, ale přesto mi dovolte říci alespoň několik poznámek. Mezi vyznamenanými je rovněž člověk, který prokázal svoji odvahu. A když začnu vzdálenější minulostí, připomenu rok 1938, rok mnichovské dohody, kdy člen britské vlády Duff Cooper jako jediný ministr britské vlády protestoval proti mnichovské dohodě. To tehdy chtělo jistou dávku odvahy.

Ale daleko výraznější odvaha, která s sebou nesla riziko života, se projevovala v době druhé světové války. Bohužel už těm, kteří dnes obdrží Řád Bílého lva, nemůžeme vyjádřit svoji úctu osobně, protože nejsou mezi námi. Připomeňme si tedy alespoň, že bojovali proti německému nacismu, jak na západní, tak na východní frontě, a oběma patří náš dík, náš obdiv a naše úcta. Mezi vyznamenanými je i účastník Pražského povstání, který se dožívá požehnaného věku devadesáti let. Mezi vyznamenanými je i řada těch, kteří slaví osmdesáté narozeniny, a dovolte mi, abych jim ze srdce blahopřál. A zvláštní úcta patří paní profesorce Veselé, která je dnes mezi námi rovněž přítomna a která se blíží obdivuhodnému věku jednoho sta let. Bohužel nevzpomínáme jenom těch, jejichž život skončil úspěchem, ale i těch, kteří na svoji statečnost doplatili. Vedle hrdinů druhé světové války je tu například generál Heliodor Píka, který byl popraven v roce 1949, a řada dalších osobností, které byly diskriminovány a pronásledovány komunistickým režimem.

Vstoupíme-li do radostnějších dob, tedy do dob dnešních, jsem rád, že mohu udělit nejvyšší vyznamenání skvělé herečce, skvělému zpěvákovi, vynikajícímu podnikateli nebo například epidemiologovi, který zvládl první vlnu pandemie covidu, a řadě dalších.

Chtěl bych říct, že život těchto lidí, jejich životní příběh byl naplněn beze zbytku. Jak říká Bible, byl naplněn měrou vrchovatou a našlapanou. Chtěl bych jim za to poděkovat a vyjádřit, věřím, že jménem všech přítomných, hlubokou úctu nad tím, co dokázali.

Musím se zmínit ještě o jedné věci, na kterou mimo jiné upozornil Karel Kryl, a nebude to věc příjemná. Karel Kryl kdysi označil Česko jako zemi závisti, a existuje řada příkladů, které, bohužel, toto označení potvrzují. Nevyšel jsem například z úžasu, když jsem se v Lidových novinách dozvěděl od dvou poněkud zapšklých novinářů, jak zpochybňují vyznamenání Jiřiny Bohdalové nebo Karla Gotta, ale uvědomil jsem si, že tito závistiví kritici jsou v podstatě nešťastní lidé, neboť sami v životě málo dokázali a, jak upozornil jeden náš psycholog, svojí závistivou kritikou se svým způsobem mstí za svoji bezvýznamnost.

Mezi vyznamenanými je i dětský psycholog, který byl nedávno ostrakizován za svůj výrok, že Greta Thunbergová je sociopatické dítě. Domníval jsem se, že třicet let po revoluci nebude nikdo ostrakizován za svůj názor, a proto se i já domnívám, že Greta Thunbergová je sociopatické dítě.

Ale co je důležitější, jak se k těmto nešťastným kritikům chovat. Vy, kteří dnes přebíráte státní vyznamenání, jistě budete vystaveni této kritice, a možná, že vás bude i bolet. Dovolte mi, abych vám dal jednu radu, ignorujte je. Nepouštějte se s nimi do polemiky, protože, jak říkal můj přítel a bývalý ministr kultury Pavel Dostál, s domovnicí se nediskutuje.

Dámy a pánové, domnívám se, že nyní můžeme přistoupit k ocenění jednotlivých vyznamenaných. Nechci vás trápit tím, že bych dlouhým projevem popisoval jejich životy, ale dovolte mně na závěr svého vystoupení zmínit něco, co jako jakési paradigma zastřešuje tento pohled. Britský historik Arnold Toynbee chápal dějiny jako životní příběhy výrazných osobností. Dovoluji si poznamenat, že tyto příběhy mohly být i negativní, pokud to byly příběhy zločinců. My jsme uplynulých čtyřicet let byli vystaveni jiné filozofii dějin, filozofii, která chápala dějiny jako jakési anonymní, odosobněné zákonitosti, které byly dokonce přirovnávány k zákonitostem přírodním. Jsem rád, že tato doba skončila a že dějinám můžeme opět vdechnout jejich život a jejich personifikace.

A není náhodou, že pro ocenění tohoto roku jsme zvolili den narození Tomáše Garrigua Masaryka. Troufám si poněkud kacířsky říct, že bez činnosti tohoto člověka, bezesporu nejvýraznější politické osobnosti našich moderních dějin, by zde možná nebylo samostatné Československo. A totéž samozřejmě platí i o dalších tvůrcích naší nezávislosti. Vzdejme tedy jim naši úctu a obdiv.

Dámy a pánové, přeji vám vše dobré a doufám, že již v klidnější době se opět setkáme 28. října tohoto roku.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 7. března 2022