Projev prezidenta republiky při setkání s občany Fulneku

3. října 2013

Vážený pane hejtmane, vážená paní starostko,

ve svém výčtu Komenského děl jste zapomněla na to nejzákladnější – ta kniha se jmenuje Labyrint světa a ráj srdce. Jak mnozí z Vás vědí, právě proto, že jsme v rodišti a působení Komenského, popisuje brýle mámení, který si každý z nás ve vnějším světě nasazuje, nebo mu jsou nasazovány, a jimiž je klamán a toto klamání se občas přenáší i do našich soukromých životů.

Měl jsem včera tzv. hornický den, kdy jsem diskutoval například s představiteli hornických odborů, ale ne jenom s nimi, o situaci v OKD. Měl jsem dnes automobilový den, kdy jsem byl ve firmě Hyundai a v Tatře Kopřivnice, ale nikoli náhodou končím svůj třídenní program v Moravskoslezském kraji právě tady ve Fulneku. A je to kvůli Komenskému, ať se tady narodil nebo nenarodil, protože ta jeho kniha, kterou jsem teď uváděl, mě provázela a byla jednou z mnou nejčtenějších knih. Končí výzvou, abychom sestoupili do komůrky svého srdce, to znamená, abychom přemýšleli nejenom o tom, co dělají druzí, ale zejména o tom, co děláme my sami. Vy dobře víte, že je životní filozofie, která říká – Ve svém životě zasaď alespoň jeden strom, postav alespoň jeden dům a zploď jednoho syna nebo dceru. Nedávno jsem v parku lánského zámku sázel sekvoj vždyzelenou, která měří až sto metrů a údajně se dožívá dvou tisíc let, i když mám jemné pochybnosti z toho, zda si to budu moci ověřit a uvědomil jsem si, že tento strom přežije čtyři sta budoucích českých prezidentů. Opravil jsem starou tvrz na Vysočině a měl jsem radost, že je zase krásná, jako byla v 16. století, kdy tam vládla moudrá paní, která zakládala např. gymnázium ve Velkém Meziříčí a bylo to luteránské gymnázium, paní starostko. A císař Rudolf II. ji otcovsky káral, že podporuje nekatolíky. A tím se opět vracím ke Komenskému. Proč o tom všem mluvím? Protože Vám na závěr své třídenní cesty řeknu, že i když jsem se zabýval problémy při těžbě uhlí nebo při výrobě automobilů, tím skutečným problémem je vzdělání a národ, který má ve svém středu zakladatele moderního vzdělání. Zakladatele hesla Škola hrou. A když se podíváte na dnešní vzdělání, copak je to hra? Je to memorování nikomu nepotřebných pouček, které zapomeneme těsně po maturitě nebo těsně po vysoké škole.

Často se snažíme vzdělávat lidi v oborech, kde nenaleznou pracovní uplatnění a máme stále méně zkušených řemeslníků, máme stále méně techniků, inženýrů, přírodovědců a dalších profesí. Kdysi jsme si říkali, že jsme nejvzdělanější národ světa, papežský legát jednou řekl – každá husitská žena umí číst a vykládat Písmo. Najděte mi dnes muže nebo ženu, nikoli nutně husitské, kteří by to dokázali. Chlubíme se svojí minulostí a zapomínáme na svoji budoucnost a naše budoucnost není ve strojích, naše budoucnost není v uhlí, ve vodě, v jakémkoli zdroji energie, naše budoucnost je právě v lidech a zejména v mladých lidech. Myslím si, že moudrý stát je ten, který dává mladým lidem příležitost ke vzdělání, ale současně zabraňuje tomu, aby ti, kdo nemají schopnosti studovat na vysokých školách, dokázali pracovat v jiných povoláních a tam se úspěšně uplatnit, aby nemuseli mít každé učební obory maturitu jen proto, že je to prestižní symbol, aby místo maturity tady byla poctivá mistrovská zkouška. Aby vysoké školy nebyly přeplněny studenty, kteří tam zůstávají jenom proto, že školy jsou dotovány podle počtu žáků, i když někteří z těchto studentů by jinde neabsolvovali ani řádnou střední školu. Važme si toho největšího pokladu, který máme a který je v nás.

Jak vidíte, nepřišel jsem proto, abych agitoval, byť je předvolební kampaň, pro jakoukoli politickou stranu, přišel jsem proto, abych zavzpomínal, mimochodem jako syn učitelky, že po tom všem, co jsem v Moravskoslezském kraji viděl, mi připadá nejdůležitější to, čemu se říká znalostní společnost – společnost moudrých a tolerantních lidí, kteří přemýšlejí i o argumentech svých odpůrců, lidí, kteří spolu dokáží přátelsky diskutovat, a kteří se také jeden na druhého dokáží usmát.

A protože bych měl jít příkladem, místo patetických slov mi dovolte, abych Vám, starším i mladším, na závěr řekl jednu anekdotu - „Václav Klaus a Miloš Zeman přijdou do pekla, uznejte, že to krásně začíná, a v pekle sedí na trůně ďábel a jako první před ďáblův trůn předstupuje Václav Klaus a ďábel říká: „Václave Klausi, máš mnoho mnoho hříchů“ a v tom okamžiku se vedle ďáblova trůnu zjeví odporná, šedivá, stará, vrásčitá babice se čtyřmi bradami, s osmnácti bradavicemi, tlustá a nevzhledná a ďábel pokračuje: „Máš velmi mnoho hříchů, a proto tě odsuzuji k tomu, abys po celou dobu svého nekonečného pobytu v pekle kopuloval s touto babicí.“ Babice Václava Klause popadne a zmizí s ním v hlubinách pekla. Jako druhý předstupuji před ďáblův trůn já, vedle ďáblova trůnu se zjeví Claudie Schiffer a ďábel říká: „Claudie Schiffer, máš mnoho mnoho hříchů...“

Děkuji Vám za Vaši pozornost. Děkuji Vám za to, že jste přišli a prosím Vás o jediné – jděte k volbám, ať už budete volit kohokoli, protože v opačném případě ona vzdělanostní společnost nemůže být založena na lidech, kteří jenom sedí doma, neúčastní se politického života, a myslí si, že politici to oddřou za ně, a neúčast u voleb často dává příležitost právě těm méně úspěšným a méně schopným politikům, aby se prosadili. Naučme se, my všichni, dělat si legraci sami ze sebe a ne jenom z těch druhých a mějme se rádi, zejména ve městě Komenského. Na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, Fulnek, 3. října 2013

zpět na seznam zpráv