Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky při setkání s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí

30. srpna 2017

Vážený pane ministře zahraničí, vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci, dámy a pánové,

jsem rád, že se s vámi opět mohu setkat, a myslím si, že se setkáváme v daleko příjemnější atmosféře než před rokem. A to z několika důvodů. Jeden z nich už zmínil pan ministr zahraničí, to znamená hladká spolupráce mezi kanceláří prezidenta republiky a vládou, ale druhým důvodem je samozřejmě i úspěšná ekonomická situace. Nechci přeceňovat ekonomická data, zejména když jsou jenom čtvrtletní, těch čtyři a půl procenta je samozřejmě příjemný výsledek, ale buďme trochu skeptiky a řekněme si, že ten reálný výsledek by se mohl pohybovat kolem tří procent, ale i to je dost.

A k tomu trvalý růst průměrné mzdy, nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, nejnižší míra relativní chudoby devět celých sedm desetin procenta, jak řekl jeden dnes už klasik, kdo to má. Jinými slovy, ekonomická situace je dobrá.

A já bych teď apeloval na všechny velvyslance, aby udělali maximum pro to, aby ta situace byla dobrá i v budoucnosti, protože nic není stabilního a občas dostáváme signály o tom, že opět přijde velká ekonomická krize, dokonce vetší než ta v roce 2008. Autorem těchto signálů je mimochodem japonský ministerský předseda Abe, takže nelze to brát tak úplně na lehkou váhu. A připravujme se tedy i na to, že bude hůř. A co mají dělat velvyslanci?

Vláda má ve svém programovém prohlášení naprostou jasnou prioritu ekonomické diplomacie. Já chápu pokušení některých velvyslanců, aby si hráli na strůjce světové politiky, připojovali se k některým prohlášením, která pak jenom zhoršují vzájemné vztahy s dotyčnou zemí, nebo operovali na mediálním prostoru, místo, aby se starali o zemi své destinace, ale to české diplomacii nepomůže. To, co jí pomůže, je, jak říkal Masaryk, drobná, černá, trpělivá práce.

Co to v ekonomické diplomacii znamená? Dvě naprosto konkrétní věci. Zaprvé pomáhat českým exportérům, aby se prosadili na zahraničních trzích, a to jak exportérům zboží, tak těm, kdo chtějí investovat.

Zadruhé, u zemí s přebytkem kapitálu, dosáhnout toho, aby část tohoto kapitálu zaústila do České republiky v podobě zahraničních investic, Elementary dear Watson, ale bohužel, někteří velvyslanci, nebudu zatím jmenovat, si spíše hrají na tvůrce světové politiky, a já bych chtěl zdvořile upozornit, že to dokáži pochopit u velmocí, ale u malé či střední země, jako je Česká republika, to podle mého názoru působí naprosto, ale naprosto směšně.

Mimochodem, nechci kázat vodu a pít víno. Samozřejmě, že když jsem teď byl ve Vietnamu, tak se podařilo vyřešit dva složité problémy s českými podnikateli, kteří operovali na vietnamském trhu, a díky předsedkyni vietnamského Národního shromáždění jsem si umázl dva resty, které jsem měl, a když se to podařilo, tak jsem přiletěl do Kazachstánu a díky korektním vztahům s prezidentem Nazarbajevem jsme konečně vytvořili skupinu, nebo komisi pro řešení kazašského, nebo, chcete-li, post sovětského dluhu ve výši tří miliard korun, což, jak jistě uznáte, nejsou malé peníze. Takže doufám, že paní velvyslankyně v Kazachstánu teď dupne na plyn a nebude dělat nic jiného, než kontrolovat, jak probíhá jednání této smíšené komise.

Zcela závěrem bych rád vydal, že podobně, jako se ekonomická situace může zhoupnout, může se zhoupnout i zahraničně politická situace, abychom nebyli přílišnými optimisty.

Já se samozřejmě snažím, abychom měli dobré vztahy se svými sousedy. V úterý přiletí do České republiky německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Čekám jednak na setkání prezidentů Visegrádské čtyřky a jednak na návštěvu prezidenta Ádera v České republice, nedávno tady byl rakouský prezident, a tak bych mohl pokračovat dál a dál.

Začal bych tedy tou Visegrádskou čtyřkou, přátelé. Existují publicisté, doufám, že jenom publicisté, nikoli politici, kteří se snaží Visegrádskou čtyřku rozmontovat a vysvětlit nám, že je vlastně úplně zbytečná. Ve skutečnosti Visegrádská čtyřka, podobně jako například Benelux nebo Severská rada, je velmi, velmi užitečné uskupení, které uvnitř Evropské unie může prospět hájením zájmů České republiky.

A když se dostáváme k těmto zájmům, musíme si jasně a tvrdě říci, že v současné konstelaci, je primárním zájmem České republiky otázka migrace. Proč? Protože konstitutivním znakem suverenity je to, že každý národní stát sám určuje, jaké osoby umístí na svoje území. Jakmile se tohoto práva vzdává, ztrácí svoji suverenitu. Můžeme to obalovat hezkými frázemi o celoevropské solidaritě, ale nijak si tím nepomůžeme.

A musíme počítat s tím, a vzpomenout si na přísloví o třech prutech Svatoplukových, že v daném případě Visegrádská čtyřka je něco, co brání snaze Evropské komise, já bych teď ani neřekl Evropské unie, Evropské komise vnutit nám migrační kvóty a vyhrožovat nám penalizací, pokud tyto kvóty nepřijmeme.

Já jsem všemi deseti pro pomoc migrantům v jejich domicilu. Ať je to elektřina, vodní zdroje, nemocnice, školy, cokoli jiného, ale u nich doma, ne tady, protože tvrdím, že muslimská migrace, o níž celou dobu mluvíme, není kulturně kompatibilní s českou populací, a jsem ochoten čelit i obvinění z rasismu a xenofobie, kterého se mně občas dostává.

A zcela závěrem, jsem velmi rád, velmi rád, že islámský stát ztrácí svoji teritoriální základnu. Málo co mě potěšilo tak, jako zprávy o dobytí Mosulu anebo o pádu Rakky, i když tam to ještě není na sto procent.

A jenom bych chtěl jako Kassandra varovat. Varovat před tím, že v Afghánistánu sice spolu soupeří Tálibán, Al-Káida a Islámský stát, ale přesto hrozí reálné riziko, že právě Afghánistán se stane novým Islámským státem, a právě proto, a Luboš Zaorálek to může potvrdit, jsem na všech summitech NATO apeloval, aby alianční jednotky v Afghánistánu zůstaly. Kromě toho jsem ovšem apeloval i na to, aby NATO místo ostentativních manévrů na své východní hranici se soustředilo na jih a zapojilo se do boje proti Islámskému státu. Zde byl úspěch pouze poloviční. NATO prohlásilo, že vstupuje do protiislámské koalice, zaplať pán bůh za to, ale odmítlo se zapojit do přímých bojových operací.

Já se někdy ptám, na co vlastně to NATO máme. Když není ochotno bojovat proti evidentnímu nepříteli lidské civilizace, neboť jakého horšího nepřítele, než islámský terorismus si dnes můžete vymyslet.

Takže chtěl jsem, milí kolegové, připomenout vedle úspěchů, kterých jsme společně dosáhli, i jistá rizika. Rizika ekonomická a rizika zahraničně politická. A dovolte mi, abych vám zcela závěrem popřál hodně úspěchů ve vaší práci, nenechte se zneklidnit tím, že vás lidé budou kritizovat, že jste agenty tu Izraele, tu Číny, tu Německa, tu Japonska, já nevím koho všeho ještě, protože i zde panuje konkurenční boj. Ostatně, já jsem nepřítelem protiruských sankcí, ale víte, co mě pobavilo? Že Evropská unie ostře protestovala proti americkým sankcím proti Ruské federaci, neboť tyto americké sankce narušují ekonomické zájmy Evropské unie například v oblasti Nord Stream 2 a podobně. Nebylo by jednoduší všechny ty sankce zrušit. Vždyť pokud jde o Kubu, a to je slabý stát, tak trvalo padesát let, než je zrušil Barack Obama.

Konec vsuvky na téma sankcí a vracím se k závěru, budete obviňováni, že jste agenti nejrůznějších zemí. Snažte se pracovat tak, abyste byli pouze a jedině agenty České republiky.

Děkuji vám za vaši pozornost.  

                 

Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 30. srpna 2017

zpět na seznam zpráv