Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky při setkání s vedoucími zastupitelských úřadů ČR v zahraničí

24. srpna 2016

Vážený pane ministře zahraničí, excelence, dámy a pánové,

Hynka Kmoníčka nelze překonat, ale pokusím se ho překonat alespoň délkou svého projevu. Před rokem jsme se sešli, bylo to velice příjemné setkání, a věřím, že stejně tak příjemné bude i letos, včetně diskuze.

První otázka, kterou si na tomto setkání musíme položit, je, zda svět, ve kterém žijeme, je bezpečnější, nebo méně bezpečný, než byl svět před rokem. A odpověď, bohužel, zní, že je méně bezpečný. Primárním faktorem růstu nebezpečí je nesporně Islámský stát.

Hynek Kmoníček na jedné lánské debatě použil hezké metafory, že krize na Ukrajině je chřipka a Islámský stát je rakovina. Tuto metaforu jsem sám mnohokrát rovněž použil a dnes bych k ní dodal jenom metaforu vlastní, která zní, že nádor metastázoval. Metastáze, jak víte, jsou často nebezpečnější než nádor sám. Co tím mám na mysli? Americký prezidentský kandidát Donald Trump ve svém projevu o bezpečnostní politice Spojených států uvedl, že před několika lety Islámský stát infiltroval šest zemí. Většinou jim dnes říkáme failed countries. Podle Trumpa je počet infiltrovaných zemí letos třicet pět. Třicet pět! A mimochodem tento údaj se naprosto přesně shoduje se zprávou generálního tajemníka OSN, který rovněž uvádí třicet pět teroristických organizací v nejrůznějších zemích napojených přímo nebo nepřímo na Islámský stát.

Nebudu vás zatěžovat úvahami, kdo stojí za touto metastází. Víte, že například v Německu, kde je milion uprchlíků, podle zprávy  Bundesnachrichtendienst, je z nich patnáct tisíc džihádistů. Nu a tito džihádisté jsou někdy tak zvaní osamělí vlci. Někde vycházejí, nebo vytvářejí tak zvané spící buňky, které se zapouzdří a po určitou dobu nic nepodnikají, než se náhle objeví neočekávaný teroristický útok, jakých jsme teď zažili mnoho ve Francii, v Německu, v Belgii a v dalších zemích. My se soustřeďujeme na Evropu, ale vzpomeňte si na Dháku, vzpomeňte si na Istanbul, vzpomeňte si na Kvétu v Pákistánu, kde mimochodem teroristický útok spáchal Tálibán a podobně a podobně. To je diagnóza, přejděme k terapii.

Jak se proti Islámskému státu bránit. Na nedávném summitu NATO ve Varšavě došlo k tomu, že diskuze se zvolna přesouvala z východu na jih. Zdůraznil jsem, že Česká republika nemá potřebu umístění cizích jednotek na svém území, ale že plně respektujeme přání některých jiných zemí, konkrétně Polska nebo baltských států, případně i Rumunska, aby na jejich území tyto vojenské jednotky byly rozmístěny. Zpočátku to vypadalo na základny, pak se uvažovalo o brigádách, nakonec se skončilo u praporu, ale v každém případě jde o symbolickou účast bez větší vojenské hodnoty, a já si myslím, že Rusové by byli sebevražední šílenci, kdyby na tyto země zaútočili.

Naopak sebevražedné šílence, jak jsme mnohokrát viděli, máme na jihu. A na témže summitu jsem vyzýval, aby se NATO odhodlalo ke koordinované vojenské akci proti Islámskému státu. Žádná masivní teritoriální operace, kterou jsme zažili v Iráku a která skončila fiaskem. Vždycky říkám, útočte na mozek, neútočte na tělo. Jinými slovy, při koordinaci tajných služeb a speciálních jednotek je třeba likvidovat logistické struktury teroristů, jejich vedoucí struktury a výcvikové tábory, a k tomu nepotřebujete ani tanky, ani infanterii. K tomu potřebujete drony, helikoptéry a právě rangers, speciální jednotky, a mimochodem naše speciální jednotky jsou pro tento účel dobře vycvičeny. Tolik k summitu NATO.

Metastázy. Budu mluvit jenom o jedné, a to je Afghánistán. Vzhledem ke své velikosti má Česká republika jeden z největších kontingentů v Afghánistánu, asi tři sta vojáků, a jsem pro to, aby tam zůstali, a jsem pro to, aby nedocházelo k redukci aliančních sil, protože by to znamenalo vítězství Tálibánu. Mimochodem Tálibán prakticky ovládá provincii Hilmand, dobyl město Kundúz, které bylo osvobozeno nikoli afghánskou armádou, ale aliančními jednotkami. Afghánská armáda nevyniká, a teď to řeknu nesmírně zdvořile, přílišnou bojeschopností, dala by se použít i tvrdší rétorika, a já jsem říkal v té Varšavě, uvědomte si, že i když se vám podaří porazit Islámský stát, budete mít nový Islámský stát, který se jmenuje Afghánistán. A je úplně jedno, jestli mu vládne Tálibán, Al-Káida nebo kdokoli jiný. Tolik k metastázím a k nebezpečí. A teď se přesunu k tématice, která je bolestná, ožehavá a sporná. A to je otázka migrační vlny.

Víte, v Evropě po desetiletí probíhala migrace, ale byla to migrace vnitrokontinentální a byla to migrace lidí s velmi podobnou kulturou. Koneckonců z Československa se emigrovalo po roce 1948 i po roce 1968 a jsem velmi vděčný našim sousedům Německu, Rakousku a dalším zemím, že tyto migranty přijaly. Ale opakuji ještě jednou, byla to migrace založená na podobné, ne-li totožné kultuře. Dnes prožíváme interkontinentální migraci. A co je horšího, je to migrace založená na velmi odlišné kultuře. I odlišnou kulturu lze asimilovat, jak dokazuje příklad vietnamské komunity u nás. Samozřejmě, že například ukrajinská komunita, která je v České republice, vyniká pracovitostí, jazyková bariéra není příliš silná a tito lidé zpravidla nepobírají sociální dávky. Islámští imigranti vycházejí z dramaticky odlišné kultury. Bývalý ministr školství profesor Piťha mluvil v jedné své stati o náboženství smrti a náboženství života. Budiž, nepoužívejme těchto metafor, ale uvědomme si, že například vztah Islámu k ženám, tedy k polovině populace, je dramaticky odlišný od evropské kultury a takových příkladů bych mohl uvést více. A to je důvod mého postoje k této vyhraněné skupině imigrantů, nikoli imigrantů obecně. Velmi silné pochybnosti o jejich asimilovatelnosti a o jejich integrovanosti. Zastavit migrační vlnu, která bude zřejmě pokračovat ještě několik následujících let, v optimálním případě, vyžaduje společnou ochranu evropských hranic. Nechci říci v pesimálním případě, ale v něčem, co by se dalo nazvat second best, ochranu národní. Maďaři byli kdysi kritizováni za svůj plot a byli vzati na milost jenom proto, že je to plot, který chrání schengenskou hranici. Upozorňuji, že Rakousko nedávno zahájilo přípravné práce na výstavbě sto kilometru dlouhého plotu s Maďarskem, a to už není žádná ochrana schengenského hraničního prostoru. Jinými slovy, kdyby konečně Evropská unie našla odvahu chránit své vnější hranice, což je přímo povinnost každého rozumného soustátí, nemuseli bychom uvažovat o výstavbě vlastních hraničních zábran v případě významné a pravděpodobně tranzitní migrační vlny přes české území do Německa.

Pokud jde o návrhy komisaře Oettingera, který, ač je komisařem pro digitální ekonomiku, se neustále plete do věcí, kterým vůbec nerozumí, a v poslední době se jedná o návrh na jednotné sociální dávky v celé Evropě pro všechny imigranty, tak bych chtěl jenom upozornit, že ve stejné logice bychom v celé Evropské unii měli požadovat stejnou průměrnou mzdu. Více tento šílený nápad nezasluhuje komentovat.

Když už jsme na půdě Evropy, jsem rád, že prezident a vláda ve vztahu k Číně postupují naprosto shodně. Průlom v našich vztazích zahájil Lubomír Zaorálek svojí návštěvou Pekingu, pokračoval jsem v tom já dvěma návštěvami Pekingu a skončil premiér Sobotka svojí poslední návštěvou. Jsem tedy rád, že mohu v této oblasti konstatovat naprostou shodu.

Pokud jde o rusko-čínské vztahy, omlouvám se, rusko-české vztahy, i když rusko-čínské vztahy jsou bezesporu také komplikované, tak největší překážkou zde jsou sankce. Jednak sankce Evropské unie vůči Ruské federaci a jednak protisankce Ruské federace vůči Evropské unii. První typ sankcí poškozuje zejména náš průmysl, viz nedávný příklad KOVOSVITU, a pokud jde o opačné sankce, tak poškozují zejména naše zemědělství. Vývoz zemědělských komodit do Ruské federace. Přátelé, bez ohledu na konkrétní zemi, jsem byl z historického hlediska vždy proti jakýmkoli sankcím, prostě proto, protože si myslím, že jsou neúčinné, že je to něco, čemu se říká lose-lose strategy, stejně jako je win-win strategy. A konkrétní příklad jsou sankce proti Kubě. Trvaly padesát let a teď je Obama zrušil. A co se těmi sankcemi dosáhlo? A to byla slabá země. Možná, že kdyby se zvolil přístup, kterému komunisté říkali ideologická diverze, to znamená výměna turistů, podnikatelů, studentů a samozřejmě i politiků, tak by už Kuba byla dnes svobodnou a demokratickou zemí. Kdysi jsem říkal kubánským imigrantům, blahopřeji vám k vaší strategii, je velice úspěšná, má jenom jednu skvrnku, a sice že Castro už je čtyřicet let prezidentem Kuby.

Blížím se k závěru a nemohu se nevyjádřit k brexitu a současnému stavu Evropské unie. Brexit je samozřejmě chyba a ztráta jak pro Británii, tak pro Evropskou unii. A jako eurofederalista jsem výrazný kritik těch vedoucích představitelů a těch konkrétních opatření Evropské unie, které spolu zapříčinily odchod Britů z Evropské unie. A nemůžeme si namlouvat, že na tom neneseme svoji spoluodpovědnost.

Na závěr tedy chci uvést několik trochu anekdotických, ale inspirativních konkrétních příkladů. Přijal jsem eurokomisařku Jourovou a říkám jí, paní Věro, co děláte v Bruselu? Ona říkala, pane prezidente, dostala jsem za úkol připravit směrnici Evropské unie o jednotné výrobě vosku. Tak jsem se jenom zeptal, jestli se to bude týkat i hřbitovních svící, a pak jsem odešel. Po půl roce jsem ji přijal znovu. Paní Věro, co děláte v Bruselu? Pane prezidente, dostala jsem za úkol připravit směrnici Evropské unie o jednotné výrobě inkoustu do laserových tiskáren. A asi před rokem už jsem se setkal s předsedou rakouského Senátu, který mi říkal, teď jsme dostali směrnici o jednotných rozměrech traktorových sedaček. Vzhledem k tomu, že je různá míra obezity v Evropské unii, obávám se, že některým evropským traktoristům bude tato norma způsobovat jisté komplikace týkající se jejich pozadí. Tyto anekdotické případy ovšem odhalují strašlivou prázdnotu dnešní politiky Evropské unie, bruselskou byrokracii, vydávání nesmyslných směrnic, které popírají princip subsidiarity a totální neschopnost vybudovat sen, vybudovat vizi budoucí Evropy včetně jednotné zahraniční a obranné politiky, proto říkám, že jestliže Evropská unie nedokáže bránit své vnější hranice, není to chyba myšlenky Evropské unie, je to, jasně a prostě řečeno, výraz neschopnosti jejích konkrétních vedoucích představitelů. Nedávno jsem totéž říkal Jeanu Claudu Junckerovi. Vyjmenoval jsem mu tytéž případy, jako vám, jeho odpověď zněla, it's stupid. Já jsem s ním souhlasil a říkám, Jeane Claude, nejsi náhodou předseda Evropské komise? A na to už mi zůstal odpověď dlužen. Ve srovnání se zakladateli Evropské unie vidím velmi žalostný stav u těch, kdo se soustřeďují na generování těchto směrnic a nemají koncepční myšlení ani vizi. Proto je brexit naší společnou porážkou, ale nemůžeme ho svádět pouze na Brity. Musíme vidět i naši vlastní odpovědnost a hledat řešení a hledat nápravu.

Dámy a pánové, zcela závěrem bych chtěl říci, že jsem velmi rád, že konečně, na rozdíl od schwarzenbergovských dob, začalo účinně spolupracovat Ministerstvo zahraničí s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Jsem velmi rád, že byly uzavřeny konkrétní dohody o dělbě práce a že se začala nikoli slovy, ale činy prosazovat ekonomická diplomacie. Jsme malá země, morální kazatelství nám nepomůže, i když se přiznávám, že jsem včera ostře protestoval u velvyslankyně Gambie proti vraždám a mučení vedoucích představitelů opozice v gambijském vězení, kde šílený prezident pronásleduje čarodějnice, protože uhranuly jeho tetu. Jsou chvíle, kdy se i český prezident musí vyjádřit k lidským právům. Ale na druhé straně tuto situaci můžeme ovlivnit jenom minimálně. To, co můžeme reálně ovlivnit, je rozsah našeho exportu a objem zahraničních investic u nás. Vím, že byly velké spory ohledně naší čínské společné politiky, ale nezapomeňte, i když to málokdo ví, že Čína je největším zahraničním investorem v Německu, a není důvod, aby nerostly i její investice u nás. Máme s ní už tři letecké linky, zatímco taková Vídeň má jednu. Rozjíždí se účinná spolupráce, a měli bychom se zamyslet nad tím, zda ji náhodou nechtějí ochromit ti, kdo by ve skutečnosti pomohli jiným zemím, aby vozily čínského prezidenta ve zlatém kočáře, aby ho vítaly s čínskými prapory na  Pennsylvania Avenue a aby Česká republika se těchto investičních ekonomických toků neúčastnila a zůstala jakýmsi hrdým ostrovem zahaleným do tibetských otrokářských vlajek. Neboť Tibet, jak známo, byl v minulosti otrokářskou, nebo, chcete-li, otrokářsko-feudální společností.

A proto vás prosím, abyste v rozsahu svých kompetencí působili na pomoc českému exportu, který v poslední době začal poněkud ochabovat, abyste působili stejně tak jako další politici na přitahování atraktivních zahraničních investic s vysokou přidanou hodnotou a konečně abyste dosáhli toho, že vztahy České republiky se zeměmi, kde budete působit, při respektování jejich pravidel, byly přinejmenším korektní a v dobrém případě i přátelské. Udělat si nepřátele dokáže každý idiot, vytvářet si přátele je těžká diplomatická práce.

Děkuji vám za vaši pozornost.  
         

Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 24. srpna 2016   

zpět na seznam zpráv