Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky při setkání se studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

4. října 2016

 

Dobrý den,

jeden můj známý říká, že řeči mají být krátké a klobásy dlouhé a Vy jste překonal rekord v krátkosti svého projevu.  Kéž by všichni politici, a to včetně mě, byli tak struční a tak obsažní jako Vy.

Dámy a pánové,

bylo mi předepsáno téma brexitu a až skončím, pokusím se být rovněž stručný, aby bylo víc času na naši diskuzi. Nebudu se samozřejmě bránit ani jakýmkoli dalším tématům, která ve svých příspěvcích navrhnete.

Nicméně začal bych poněkud zdaleka. Vy samozřejmě znáte krásný a matoucí termín win-win strategy. To je termín, který předstírá, že vyhrávají obě strany. Někdy je to dokonce i pravda. Pak je termín, kterému se říká zero game, tedy hra s nulovým součtem, kdy jedna strana vyhraje a druhá strana prohraje. To už je častější než ten win-win. Ale pak je málo používaný, ale v praxi velmi frekventovaný termín a to je lose-lose strategy. Strategie, kde úspěšně prohrávají obě strany. A tím se dostávám k tématu brexitu, protože jsem přesvědčen, že brexit je prohrou pro obě strany. To znamená jak pro Evropskou unii, tak i pro Velkou Británii. Proč je prohrou pro Evropskou unii? Z čistě ekonomického hlediska, protože Británie je, nebo spíše byla, čistým plátcem do rozpočtu Evropské unie, to znamená pokles příjmů tohoto rozpočtu zhruba o patnáct procent, což se samozřejmě logicky dotkne i budoucích evropských dotací pro Českou republiku.

Ale samozřejmě se nejedná jenom o ekonomický přínos, jedná se i o to, že Evropská unie je postavená, jak víte, na čtyřech základních svobodách, a jestliže se jakákoli země izoluje, respektive aktivuje článek padesát smlouvy o Evropské unii a chce vystoupit, tak samozřejmě dochází k omezení svobody pohybu, svobody výměny kapitálu i výměny informací. Jinými slovy hrozí nebezpečí, že se mezi Británií, a jak Angličané s oblibou říkají, zbytkem kontinentu, otevře propast, propast nových celních bariér, preferenčních sazeb a podobně. Tedy to, co jsme doufali v rámci Evropské unie překonat. Mimo jiné pro Velkou Británii docela vážně hrozí, že se finanční centrum, které bylo soustředěno v londýnské City, přesune do Frankfurtu, kde sídlí jak víte Evropská centrální banka. A to samozřejmě pro Británii může znamenat ztráty, které budou vyšší, než je zisk, který vyplývá z toho, že čistý plátce, Velká Británie, udrží svůj příspěvek doma. Odhaduje se, že vystoupení Británie by mohlo znamenat minimálně pů procentní pokles hrubého domácího produktu této země právě díky tomu, že jakýkoli protekcionismus brzdí ekonomický růst.

Ale závěrem bych se rád dotkl ještě politických souvislostí, a to proto, protože musíme uznat, že podstatný díl viny na brexitu má Evropská unie sama, a to malou kompetencí jejich vedoucích představitelů a tím, že bruselská byrokracie zaplavuje Evropskou unii nesmyslnými směrnicemi, které narušují princip subsidiarity a vyvolávají celkem pochopitelnou averzi, takže britská premiérka mohla říci v parafrázi na Komenského, že vláda věcí tvých se opět vrací do tvých rukou, ó Británie. To už Komenský neříkal. Čili že o Británii budou opět rozhodovat jí volené orgány.

Chtěl bych říci, že strach z migrace a to jednak z islámské, ale také z východoevropské, známý to problém polského instalatéra, také některé konzervativnější britské voliče přiměl k tomu, aby volili brexit, přičemž Evropská unie nesplnila svoji základní povinnost, to znamená, chránit své vnější hranice. Kdyby tuto povinnost splnila, a kdyby se migrační vlnu podařilo včas zastavit, nebo alespoň zmírnit, možná že by brexit neexistoval.

Když jsem nedávno krátce mluvil v New Yorku s britskou premiérkou, říkala mi, neodcházíme z Evropy, odcházíme z Evropské unie. Znělo to hezky, ale odchod z Evropské unie pro Velkou Británii de facto znamená odchod z Evropy. Může to být částečně nahrazeno tak zvanými specifickými vztahy se Spojenými státy americkými, ale Británie do Evropské unie patřila. Byly doby, kdy de Gaulle sabotoval Macmillanovo úsilí o vstup do Evropské unie, protože si vzpomínal na jisté problémy, které byly jenom s britsko-francouzským partnerstvím. Pak když tento veliký francouzský politik odešel, se atmosféra oteplila a Británie do Evropské unie vstoupila. Margaret Thatcherová se svojí pověstnou kabelkou, kterou neustále mávala, si vymohla tak zvaný rabat. To znamená, že britský příspěvek byl o něco snížen, ale stále ještě zůstával.

Poslední věc, kterou vám chci říci je, že hrozí reálné riziko rozpadu Velké Británie, pokud se Skotsko rozhodne, opakovat své referendum, a pokud toto referendum skončí vystoupením Skotska z britského souručenství. Mimochodem Skotové vedle Londýna a vedle Ulsteru byli ti, kdo hlasovali proti brexitu jak víte, a není vyloučeno, že by pak požádali o vstup do Evropské unie. Ale, abych teď mluvil jako ďáblův advokát, tak aby nějaká země byla přijata do Evropské unie, musí s tím souhlasit všechny členské státy. A jak víme, ve Španělsku je silné autonomní hnutí v Kastilsku, a možná právě proto by Španělé vetovali, aby nedocházelo k nežádoucím příkladům, vstup nezávislého Skotska do Evropské unie. Takže by to byla zase lose-lose strategy, vystoupím z jednoho souručenství, ale nedostanu se do druhého.

Asi jsem vás příliš tímto přehledem nepotěšil. Anglofilové se mohou domnívat, že Velká Británie nyní rozkvete, protože nebude zatížena evropskou byrokracií. Euroskeptici se mohou radovat, že nastává období rozpadu Evropské unie, protože zejména čistí plátci, jako je například Rakousko, budou následovat britského příkladu a nakonec v Evropské unii zůstanou pouze země, které se budou dožadovat dotací, aniž by bylo odkudkoliv je brát. Myslím si, že ani jeden z těchto názorů není pravdivý.

Několik facek, které v poslední době Evropská unie dostala, může být fackami výchovnými, může vést k tomu, že dojde k zásadní reformě orgánů Evropské unie, k překonání tak zvaného demokratického deficitu, který je dán například tím, že Evropský parlament je jediný parlament na světě, který nemá zákonodárnou iniciativu, že bruselská byrokracie, a s ní spojená Evropská komise, budou odkázány do patřičných mezí a nebudou nás zaplavovat směrnicemi, které jsou v kompetenci národních vlád a národních parlamentů. Latiníci měli jedno krásné přísloví Perdidistis utilitatem calamitatis, ztratili jste užitek pohromy. Nu a já bych nám všem popřál, aby užitek pohromy zvané brexit nebyl ztracen.

Děkuji za vaši pozornost.


Miloš Zeman, prezident republiky, Zlín, 4. října 2016

zpět na seznam zpráv