Drobečková navigace


Projev prezidenta republiky při závěrečné tiskové konferenci v Královéhradeckém kraji

17. února 2017

Vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

já bych úvodem rád poděkoval panu hejtmanovi za skvělou organizaci této návštěvy, a samozřejmě toto poděkování patří i jeho týmu.

Začal bych takovou perličkou na dně. Vozím s sebou materiál, kterému hejtmani říkají „Kladivo na hejtmany“. Už se to rozkřiklo. Je to materiál Státního ústavu památkové péče a už má druhé vydání, tedy aktualizovaný seznam všech objektů podle jednotlivých krajů, které jsou v destruovaném stavu. Pan hejtman byl první, kdo si nenápadně získal šestnáct stránek týkajících se Královéhradeckého kraje ještě dříve, než jsme mu ho předložili včetně fotografické dokumentace. Děkuji, pane hejtmane, za tuto pečlivou přípravu a teď už zbývá udělat jenom jeden krok, a sice začít ty památky opravovat a nevymlouvat se na to, že patří někomu jinému. Mimochodem v tomto kraji zejména církvi, což je specifické pro Královéhradecký kraj. Vždy cituji Saint-Exupéryho, každý má odpovědnost za svoji růži. To znamená, že hejtman, i když mu to nepatří, má odpovědnost, že mu něco padá na hlavu.

Těch dojmů bylo velmi, velmi mnoho. Já jsem byl například rád ve společnosti Saar Gummi, protože tato společnost byla vlastněna čínskou investiční společností, která ji zachránila před insolvencí. Potěšilo mě, když na moji počest tam dokonce vyvěsili čínskou vlajku, takže jsem si opět připadal jako čínský agent. Ale nejenom to, na setkání v Jaroměři, kam přišlo tisíc lidí, byly dva transparenty. Nepochybuji o tom, že Česká televize se věnovala zejména těmto dvěma transparentům, a kdyby se tak náhodou nestalo, rád bych uvedl, že na transparentu byli tři lidé. Zleva doprava Donald Trump, já a Vladimír Putin. Čínský prezident tam tentokrát chyběl. Myslím si, že jsem docela v zajímavé společnosti.

A tím vlastně navazuji na to, co už řekl pan hejtman, to znamená velmi vysoká účast. Chtěl bych, i v tomto počasí, poděkovat například občanům Jaroměře, kteří zaplnili zcela náměstí, ale podobné to bylo i v dalších městech a obcích.

To, co mě během této návštěvy fascinovalo, byla Škoda Auto ve Vrchlabí. A víte proč? Toto je opravdu robotizovaná továrna a předseda představenstva mně říkal, že tak vybavenou továrnu nemají ani v Německu. A je to dobře, protože jsem byl ještě jako premiér kritizován za dvě věci.

Zaprvé, že příliš stavím rozvoj české ekonomiky na automobilovém průmyslu, a jak za těch patnáct let, které uplynuly od mého odchodu z premiérské funkce, vidíte sami, ty automobilky, ať už je to Škoda Auto nebo Hyundai nebo kolínská automobilka, nás táhnou dopředu a žádné nebezpečí z malé diverzifikace zde nehrozí.

A zadruhé, právě vy novináři jste často tvrdili, že ty automobilky jsou montovny. Prosím vás, jděte se tam někdy podívat, abyste zjistili, že jsou to výroby s vysokou přidanou hodnotou, se sofistikovanou technologií a žádné montovny. Žádné primitivní dílny.

Závěr, kterým bych chtěl reagovat na některá překvapená prohlášení, je to, o čem už jsem částečně mluvil a mluvil o tom i pan hejtman. Je před volbami a rozdávají se předvolební dárečky a každý, kdo si o to řekne, jak chce zvýšit mzdy, tak se přihlásí plejáda politiků odleva doprava a říká, ano, samozřejmě, rádi vám zvýšíme mzdy. Přesněji řečeno, zvýšili bychom je, kdyby tady nebyli ti zlí politici na druhé straně, kteří se tomu snaží zabránit. Je téměř jediná kategorie pracovní síly v České republice, která nahlas nekřičí, která nechce zvýšení svých mezd, a přitom je to kategorie lidí, jejichž průměrné mzdy, hrubé mzdy, jsou dvanáct, třináct, nebo čtrnáct tisíc korun měsíčně. Jsou to zpravidla ženy, jsou to pracovnice sociálních ústavů, ať už pečovatelky nebo kdokoli jiný. A já jsem zůstal u názoru, který zastávám už dva roky zcela veřejně, ale kterého si mnou milovaná média všimla teprve nyní, že nestačí, aby se tyto žebrácké mzdy těmto lidem zlepšily, protože dělají z lásky k věci, pečují o staré a nemocné lidi v hospicích a podobně, ale že je potřeba hledat prostředky, aby k tomuto mzdovému zvýšení mohlo dojít. Protože co je vám platné, když řeknete, mzdy by se měly zvýšit, a neřeknete, odkud na to vezmete peníze.

A tak jsem zopakoval svůj dva roky starý názor, že zrušení hospitalizačních poplatků bylo chybou, protože to znamenalo ztrátu dvou miliard korun, které by se právě na úpravu mezd pracovníků v sociálních službách mohly využít. Trochu mě překvapilo, že na to reagovali negativně například sociální demokraté, protože s taktem sobě vlastním jim připomínám, že to byla právě sociální demokracie, která před čtyřmi lety měla ve svém volebním programu zachování hospitalizačních poplatků.

Pokud jde o námitku, že by to ohrozilo nízkopříjmové skupiny nebo dokonce důchodce, chtěl bych reagovat velmi jednoduše. Do nemocnice čas od času chodíme každý a chodí tam lidé v produktivním věku, a protože jich je víc než důchodců, tak samozřejmě velká část těchto nákladů jde právě za těmito lidmi. Dovedu si představit úlevy právě nízkopříjmovým skupinám včetně starobních důchodců, ale opravdu trvám na výroku, že stovka nikoho nezabije, protože průměrný plat v naší republice je dvacet sedm tisíc korun měsíčně, nehledě na to, že tady, ale to je samozřejmě spíše výjimka než pravidlo, že tady v těch podnicích, kde jsem byl,
 je ten plat nad třicet tisíc korun.

Takže dovolte mi, abych skončil konstatováním, že Královéhradecký kraj je jeden z nejšťastnějších krajů republiky, nemá problémy s nezaměstnaností jako některé jiné kraje, roste tam průměrná mzda a jediné, co je problémem, je stáří obyvatel, neboť je to nejstarší kraj v republice. A právě proto, a tím končím, se musíme umět postarat o staré lidi, vybudovat kvalitní systém nikoli jenom zdravotnictví, ale i pečovatelské služby, což není jedno a totéž. A chceme-li takový systém vybudovat, musíme tyto lidi umět alespoň částečně slušně odměnit. Doufám, že můj výklad byl tak názorný, že ho pochopili i novináři.

Děkuji vám za vaši pozornost.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, Nová Paka, 17. února 2017

zpět na seznam zpráv