Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

31. července 2016

Dobré dopoledne z Masarykovy pracovny zámku v Lánech, dobré dopoledne i Vám, pane prezidente.

Dobré dopoledne.

Vy jste se dříve, před časem, přirovnal ke Kassandře, k věštkyni Kassandře, která varuje před vtažením Trojského koně do města. Je to, co se právě teď děje v Evropě, tím, co jste Vy tehdy myslel?

Tak nesporně ano, protože musíte počítat s tím, že když do Evropy přijde více než milion uprchlíků, tak že určité procento z nich budou takzvaní džihádisté. Německá zpravodajská služba jejich počet, jenom v Německu, odhaduje na patnáct tisíc osob, a protože řada z nich jsou takzvaní osamělí vlci, to znamená ti, kdo sice na pokyn z islámského centra, ale individuálně, páchají teroristické činy, tak můžete počítat s poměrně velkým počtem teroristických útoků. A já si myslím, pane redaktore, že teď už nestačí, mají-li se lidé probudit, abychom si posílali soustrastné telegramy, teď už je zapotřebí hledat řešení této migrační vlny, které já říkám organizovaná invaze, a já to řešení vidím v deportaci všech těch, kdo nezískají v příslušných zemích azyl a těch, jak známo, je většina. Kromě toho by bylo dobré, Velká Británie to udělala už před dvěma lety, deportovat fanatické imámy, kteří v mešitách rozsévají nenávist. A konečně by bylo třeba zabránit financování muslimských komunit ze zahraničí, protože například Saudská Arábie, jak víte, preferuje radikální odnože islámu, jako je salafismus nebo jako je wahhábismus. To znamená, právě tito zahraniční experti a zahraniční peníze do Evropy a do tamní muslimské komunity přinášejí další zdroje nenávisti.

Pozorujete v útocích za poslední roky, když to vezmeme třeba od 11. září, nějaký nový, teď je trošku hloupé použít slovo trend, ale Vy jste mluvil o osamělých vlcích, je to nová strategie?

Tak ona to už v minulosti byla strategie a právě díky tomu, že se zvětšila ona základna těch teroristů, tak ty útoky jsou stále častější a častější a jediné řešení, protože odsuzovat to, to je laciné a povrchní, to dělá každý, ale jediné řešení je, zbavit se příčin terorismu. A touto příčinou, bohužel, jsou ilegální migranti, zejména tedy ti, kdo nedostali azyl. Když říkám ilegální, tak to znamená nezákonní, nebo protizákonní, protože podle Dublinských dohod mají požádat o azyl v první bezpečné zemi, a oni jdou ve skutečnosti do Německa, protože tam jsou nejvyšší sociální dávky. Nedělejte si iluze, že tam chtějí pracovat, chtějí tam mít sociální dávky. A jestliže azyl nedostanou, tak jediné řešení je právě již zmíněná deportace.

A ta by se podle Vás měla týkat i těch, kteří už v daných zemích žijí, mají tam občanství.

Pokud je prokázáno jejich navázání na terorismus, a takových případů bylo hodně, pak by se deportace měla týkat i jich.

Strach a bezpečnost zajímají každého, proto se tomu logicky nevyhnuly ani dotazy diváků, které běžně vysílíme až v závěru pořadu, ale tentokrát jsme kvůli aktuálnosti zařadili jeden z Brna hned na úvod. Prosím režii. „Dobrý den, pane prezidente, já Vás zdravím. Já bych se jenom chtěla zeptat, jestli se cítíte bezpečně v naší zemi, co se týče terorismu. Mně to moc jakoby bezpečný nepřipadá. Děkuji Vám za odpověď.“

Já budu pokračovat v té tradici Kassandry. Naši politici, alespoň někteří, aby nebyli obviněni z šíření poplašných zpráv, tvrdí, že nám nic nehrozí. Já bych si přál, aby tomu tak bylo, ale Kassandra ve mně říká, že podobně jako ve Francii nebo v Německu i v České republice může dojít k teroristickému útoku, a aby k němu buď nedošlo, nebo aby byly zmírněny jeho důsledky, je zapotřebí už teď přijmout konkrétní opatření. To je totéž, jako když bojujete proti povodni stavěním protipovodňových hrází v době, kdy povodeň ještě nepřišla, když už máte zatopené město nebo obec, tak je na tato opatření pozdě. A já Vám dám konkrétní příklad. My jsme se teď dohodli s Ministerstvem obrany a Pražský hrad, který je jedním z pravděpodobných center případného teroristického útoku, dostane sto milionů korun z prostředků Ministerstva obrany, které půjdou na nejrůznější zabezpečovací zařízení. Nebudu samozřejmě říkat jaká, abych teroristům neusnadnil jejich práci, ale sto milionů je už slušná částka a my budeme mít čisté svědomí, že alespoň na Pražském hradě jsme udělali všechno, co bylo v naší moci. Ale totéž by se mělo udělat v celé republice.

A Vy jste mluvil o protipovodňových valech, to znamená, máme si to přeložit, že byste chtěl tedy oplotit znovu Českou republiku, zavést hraniční kontroly, jak už jste o tom mluvil před časem? To je to, co máte na mysli?

Tak my si samozřejmě všichni vzpomeneme na Berlínskou zeď anebo na železnou oponu, ale nezapomeňte, že oplocení už udělala celá řada zemí, udělalo to Maďarsko, udělala to Makedonie. Teď se uvažuje o vybudování plotu v Brennerském průsmyku.

Tak řekněte tu konkrétní věc, říkal jste konkrétní kroky.

Já říkám, nemluvme o plotech, mluvme o aktivní ochraně hranic. Ty hranice může chránit armáda, může je chránit policie, to je, chcete-li to tak nazvat, živý štít, nikoli plot. Mohou to být i elektronická detenční zařízení a já bych se, sám v případě nutnosti, tedy v případě velké migrační vlny, která, zaplať pánbůh, zatím nenastala, ani tomu plotu nebránil.

V souvislosti s útokem v Mnichově, kde Němec íránského původu postřílel devět lidí, jste mluvil o právu se ozbrojovat, což už ale teď, ten kdo splní podmínky pro zbrojní pas, právo ozbrojovat se má. Co by se tedy konkrétně mělo v této otázce podle Vás změnit?

Vyjděme z toho, že na rozdíl od Izraele, kde téměř každý člověk chodí se samopalem přes rameno, u nás samopal těžko můžeme očekávat, ale tady jsou lidé, kteří mají legálně drženou zbraň. Ti museli projít velmi náročnými zkouškami a je třeba, aby toto jejich právo nebylo omezováno, jak navrhuje v poslední době Evropská komise, a jsem rád, že Česká republika se proti tomu brání. A tito lidé si budou, bohužel, muset zvyknout na to, že tu zbraň nemůžou mít schovanou doma ve skříni, nikoli samopal, ale například revolver, a že v případě, kdy to bude nutné, budou muset být připraveni, že nastane situace, kdy ji budou muset použít. V tom hudebním klubu, v Bataclanu v Paříži, stříleli čtyři lidé. A kdyby tam byl jeden dva lidé, kteří by měli v kapse pistoli a uměli s ní zacházet, a to by museli umět, protože by jinak nesložili ty zkoušky, tak je klidně možné, že tato občanská sebeobrana by byla úspěšná a nebylo by tolik obětí.

To je ale dost obecné, já se ptal na tu konkrétní věc. Čili byste třeba zkrátil tu dobu, na kdy člověk dostává zbrojní pas z deseti na pět let, nebo co konkrétně byste chtěl?

Ale proboha, naopak, proč bych tu dobu zkracoval? Já samozřejmě chápu, viz ten vrah z Uherského Brodu, že hrozí nebezpečí, že se zblázní, ale podstatné není zkrácení této doby, podstatné je, aby si lidé uvědomili, že když už mají zbrojní pas, tak že může nastat situace, kdy tu zbraň budou muset použít. Dříve to bylo chápáno, jako něco výjimečného, proto jsem říkal, že ji mají většinou jako suvenýr ve skříni, ale zejména tam, kde je více lidí, nelze vyloučit, že bude pokus o teroristický útok, protože, jak víte, modus operandi teroristů je zabít co nejvíce nevinných civilních osob, takže teroristické útoky většinou probíhají v hlavních městech. Mimochodem teď si vymysleli novou zbraň, to je kamion, v Nice, a zase kdyby tam byl člověk, který toho řidiče zastřelí, tak by tolik obětí nebylo.

Tak byla tam policie na místě, která se o to pokoušela.

Byla tam hlídka dvou městských strážníků, která umožnila tomu zmrzlináři beztrestný vjezd na to korzo, to je málo.   

Když jsem mluvil ještě o těch zbraních, čili když to převedu konkrétně na Vás, občan Miloš Zeman po svém funkčním období, vrací se zpátky na chatu na Vysočinu, bude mít v ruce kvér a bude pravidelně chodit na tréninky, aby uměl …

Milý pane redaktore, vidím, že neznáte zákony. Prezident i po svém odchodu má přidělenou ochranku, takže já nic takového nebudu potřebovat. Moje žena už si vyřídila zbrojní pas a má řádný revolver. Tak doufám, že mě bude chránit před teroristy, ale před nimi mě bude chránit především ochranka, ale já nechci této pozice zneužívat. Odstupující prezident je jenom jeden. Opravdu si myslím, že by se občané měli ozbrojovat proti teroristům a poctivě přiznávám, že jsem změnil svůj názor, protože dříve jsem byl proti držení příliš velkého počtu zbraní. Po těch útocích už si to nemyslím.

Já to téma nechci opustit do té doby, než se nezeptám ještě na jednu věc. Vy jste zmínil Uherský Brod. Ta otázka se tady nabízí, když změnit podmínky pro žadatele zbraní, Vy říkáte, aby byli aktivnější, co se týče i trénování střelby a tak dále, nemáte strach, že to bude zbraň do rukou psychicky labilních lidí, jako byl případ Uherského Brodu, kdy ten člověk tu zbraň měl legálně?

Víte, bohužel, v té sérii teroristických útoků se nám prolínají dvě věci. Ta první, tu bych nazval Breivik. Člověk, který postřílí tuším 72 lidí a je to nácek. A pak je druhá vlna, a to je šílenec. A tyto teroristické útoky, protože zabití civilních osob je vždy terorismus, pane redaktore, ale terorismus, který nemá tu religiózní motivaci - Alláh je veliký, a my vás postřílíme, protože jste nevěřící, tak tyto útoky se někdy používají jako alibi pro mírný postoj proti islámským teroristům. Takže, nesměšujte to. Nikdy nezabráníte tomu, že se někdo zblázní, a že začne vraždit lidi, ale je něco jiného individuální teror a organizovaný teror, ke kterému Vám dává pokyny například Islámský stát, ten je daleko nebezpečnější.

Dobře, pořád jsem se nedostal k odpovědi, tedy, mám strach, že bude to zmírnění zneužitelné anebo nemám strach?

Tak strach je to nejhorší, co Vás může potkat. Ekologové používají hezký princip, který se jmenuje princip předběžné opatrnosti. To je jako s tou povodní. Stavíte protipovodňovou hráz, chcete to nazývat strachem z povodně? To je přece nesmyl. Je to předběžná opatrnost, aby když už k povodni dojde, aby byly co nejmenší škody.

Když došlo k mnichovskému útoku, německá kancléřka Merkelová byla podle některých médií až dvacet hodin nedostupná, než se vyjádřila, protože byla na dovolené, nebo než jakkoli reagovala a poté prohlásila na tiskové konferenci, že i přes to, co se stalo, tu situaci Německo zvládne. Bavorský premiér řekl, že se od tohoto výroku distancuje, mě zajímá Váš názor?

Já bych se od tohoto výroku distancoval také. Podívejte se, u nás politiků, mě nevyjímaje, je vždycky taková tendence, že když jsme jednou něco prohlásili, tak u toho setrváváme i tehdy, když fakta odporují našemu názoru. Já jsem se teď před chvíli přiznal, že jsem změnil názor, pokud jde o otázku držení střelných zbraní. Myslím si, že i paní kancléřka by měla změnit svůj názor, měla by uznat, že ta Willkommenskultur, tedy vítací kultura, že se ukázala jako nesmyslná, že ani Německo není schopno absorbovat takový počet uprchlíků a zejména ne tehdy, když mezi nimi jsou džihádisté. Švédský premiér nedávno oznámil deportaci osmdesáti tisíc uprchlíků a Švédsko bylo velmi liberální země z hlediska své migrační politiky. Proč by totéž neudělalo i Německo?

Mezitím ve Francii došlo ke krvavému střetu náboženství, kdy v katolickém kostele v Normandii dva muslimové podřízli kněze. Takto to komentoval na twittru kardinál Duka. „Kostel, natož pak bohoslužba, nikdy nebyla a není místem pro demonstraci, aktivismus, ani jiné násilí.“ Pane prezidente, tento útok nepřinesl tolik obětí jako například v Nice, o kterém jsme se bavili, ale přesto symbolicky tak nějak vyčnívá. Čím pro Vás?

Tak samozřejmě proto, protože se to stalo v kostele, ale také proto, protože to byl, bohužel, příklad toho, čemu profesor Piťha, bývalý ministr školství, říká střet mezi náboženstvím života a náboženstvím smrti. Víte, když máte náboženské učení, které Vám říká, zabiji-li nevěřícího, dostanu se okamžitě do ráje, tak se vždycky najde řada fanatiků, kteří toho nevěřícího zabijí. A pokud je tímto zabitým kněz, tedy symbol onoho opačného náboženství, tak je to pro ty fanatiky svým způsobem významnější než zabití civilistů na promenádě v Nice.

Právě kvůli tomuto útoku už podruhé zrušil návštěvu České republiky francouzský prezident Hollande. Vy jste si spolu volali. Můžete prozradit obsah té konverzace, jak na Vás působil?

Tak my jsme se samozřejmě dohodli, že se uvidíme v Riu na zahájení olympiády a předpokládám, že francouzský prezident v blízké budoucnosti přijede do České republiky. Tam máme dvě témata, mezinárodní terorismus a současná situace Evropské unie. Já zastávám názor, že místo těch kondolenčních telegramů je konečně zapotřebí zorganizovat účinnou evropskou obranu včetně ochrany vnějších hranic Evropské unie. Pokud jde o reformu Evropské unie, tam se mi zdá, že Evropská komise vydává jednu nesmyslnou směrnici za druhou, a právě tím odrazuje evropské občany od podpory jinak správné myšlenky Evropské unie, ale o tom samozřejmě budeme mluvit.

A byl francouzský prezident zlomený nebo odhodlaný?

Ani zlomený ani odhodlaný, tak on už to zažívá po několikáté. Nezapomeňte Charlie Hebdo, potom ten klub, tuším, že se jmenuje Bataclan, potom Nice, potom ten kostel a pokud jsem na nic nezapomněl, tak to máte čtyři útoky za sebou.      

Takže tu emoci, jakou vyjádřil?

Tak v telefonu těžko vyjadřujete emoce.

Z Francie se přenesl teror do sousedního Německa pár kilometrů od našich hranic. Co říkají Vaše analýzy, které pevně věřím, že máte od českých tajných služeb, o pohybu nebezpečných, přímo nebezpečných, radikálů na území České republiky? Víte třeba jejich počet?
Tak i kdybych tyto údaje měl, tak Vám je určitě neřeknu, protože zprávy tajných služeb jsou tajné. Nicméně i když v poslední době poněkud vzrostl počet ilegálních imigrantů na českém území, tedy počet zadržených imigrantů, tak to stále ještě není ta hrozivá migrační vlna. Čili, musíme očekávat, zda se podaří odklonit od našeho území tyto migranty, kteří zatím přicházejí spíše přes Itálii a méně přes Řecko, protože byla uzavřena balkánská trasa. Čili, domnívám se, že pokud by na našem území došlo k teroristickému útoku, tak by to byl spíše útok importovaný, to znamená útok vedený nějakým komandem, které by přišlo ze zahraničí.

A ještě se vrátím k tomu, co jste říkal o Pražském hradě a o bezpečnostních opatřeních, která tam plánujete. Vychází to z nějaké konkrétní hrozby, nebo z obecné hrozby, že se dá předpokládat, že by jedním cílem mohl být Pražský hrad?

To je logická úvaha, já už jsem mluvil o modu operandi teroristů, který je všude stejný, to znamená, zabít co nejvíce lidí a kde se shromažďuje co nejvíce lidí, zpravidla v hlavním městě. V rámci hlavního města buď na Hradě, v metru nebo na nádraží, takže to máte tři konkrétní cíle, na nichž není nic tajného. Ale milý pane redaktore, Vy přeceňujete tajné služby jakéhokoli státu. Kdyby Francouzi věděli o těch čtyřech útocích, které jsem teď jmenoval, od tajných služeb, tak by jistě podnikli preventivní akci.

Oni ale o spoustě těch podezřelých lidí dopředu věděli, pane prezidente. A bývají taky kritizováni za to, že nic neudělali s tím, že je málo sledovali.

Tak tím hůř, tím hůř. Něco jiného je upozorňovat a něco jiného, a o tom už jsme mluvili, je ty lidi deportovat, právě proto, že v tomto případě podezření z napojení na teroristickou síť by mělo být důvodem k deportaci. Ale to, co jsem Vám chtěl říci, je nepřeceňujte údaje tajných služeb. Já si vždycky vzpomenu na jedenácté září 2001, to byla akce, když čtyři letadla byla nasazena do teroristického útoku, tak byste očekával, že CIA nebo FBI o tom bude něco vědět. A i tyto tajné služby byly naprosto nepřipraveny, takže když mně budete říkat, tajné služby nás neinformují o tom, že by na našem území byl teroristický útok, tak já odpovím, ano jistě, ale stejně tak neinformovaly v Americe, ve Francii nebo v Německu.

Pro mě jako pro občana trochu zneklidňující, ale chápu, co tím chcete říct.
A tohle k bezpečnosti v Evropě napsal na twitter také bývalý velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář. „Musíme se naučit žít v ohrožení a nehroutit se ze ztráty jistot, které jsme stejně nikdy neměli.“ Máme si zvykat, pane prezidente, na život v ohrožení, jako třeba lidé v Izraeli?

Tak rozhodně je to lepší, než žít v bezstarostnosti a být zastřelen nějakým teroristou.

Ve stínu teroru se odehrávají také různé verbální války a teď poprosím o další příspěvek, protože se ty verbální války odehrávají především na sociálních sítích a často za to mohou i zbrklé soudy. Jeden takový napsal právě i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. „Některé kreatury se celou noc modlily, aby byl terorista z Mnichova pravicový extremista. Bezskrupulózně tyto kreatury plnily veřejný prostor narážkami na Breivika. Realita je jiná a tak teď budou zastírány teroristovy výkřiky ‚Alláhu Akbar‘ a bude zdůrazňováno, že bral antidepresiva. Bude tomu někdo věřit?“ Já k tomu ještě doplním, že podle posledních zpráv, podle některých údajných policejních zdrojů, které citovala například ČTK, jsou tam náznaky spíše na pravicový radikalismus u tohoto útočníka. A já se ptám, pane prezidente, jestli jsou tyto názory i Vaše jako Vašeho mluvčího? A ptám se proto, že ten výraz kreatury by si mohl na sebe vztáhnou třeba šéf mnichovské policie, který odkaz na Breivika zmiňoval po tom útoku.

Podívejte se, terorismus není ani levicový, ani pravicový. Terorismus je prostě terorismus a v daném případě jde o náboženské hnutí a já si nevzpomínám, že by někdo definoval islám, ať už jako levicové nebo jako pravicové náboženství. Podstata té věci Jirky Ovčáčka spočívá v tom, že my se snažíme uklidnit lidi tím, že říkáme, to byl blázen, to byl šílenec á la Breivik a zapomínáme na to, že toto jsou výjimečné případy, zatímco pravidlem jsou útoky nesené nenávistnou náboženskou ideologií, proto jsem citoval profesora Piťhu a to jeho srovnání náboženství života a náboženství smrti.

Ale v tomhle případě ani Vy, ani já, ani Jiří Ovčáček, možná ještě ani policejní vyšetřovatelé neví, jestli tam byl motiv náboženský nebo nebyl, ale přesto si občan této země na oficiálním účtu mluvčího, Vašeho mluvčího, přečte takovouto analýzu, která je jednoznačná, která říká, to nebyl pravicový radikál, to byl islamismus.

Tak ve většině případů je to islamismus a někdy je to pravicový radikál. Vy většinou vycházíte z analogie. Úsudek per analogiam je velice častý. A když máte několik islámských teroristických útoků a dojde k dalšímu útoku, tak vycházíte z toho, že je více pravděpodobné, že je to pokračování této série, než že to bude útok, chcete-li, pravicového radikála.

A tohle si u každého nového útoku myslíte i Vy?

No, já vycházím z toho, že větší pravděpodobnost má teroristický útok, ale samozřejmě nevylučuji, že občas se objeví i Breivik. Já odmítám pouze to, abychom omlouvali Breivikem tu vlnu islámských teroristických útoků.

Vzhledem k bezpečnosti v Evropě nemůžeme pominout ani to, co se stalo v Turecku, kde došlo k pokusu o vojenský puč. Prezident Erdogan ho brutálně potlačuje, je možné, že jeho země také odejde z NATO, i o tom se mluví a dostáváme se do situace, kdy Turci už asi nebudou úplně dobrými partnery. Co z toho vyplývá pro Evropu a konkrétně pro Českou republiku pane prezidente?

Vyplývá z toho to, že hrozí vážné nebezpečí, že pokud Turecko nedostane bezvízový styk, a já jsem proti tomu, aby ho dostalo, zejména po těch posledních událostech, tak protože nebyla splněná ze strany Evropské unie podmínka dohody s Tureckem, že zadrží na svém území asi dva a půl milionů migrantů, takže Turecko jako reakci otevře hranice a ty dva a půl milionů migrantů pustí do Evropy. Toto je reálné riziko.

Věříte mimochodem té teorii, že v Turecku nešlo o spontánní akci, ale jakýsi Erdoganův scénář, jak Turecko islamizovat a jak koncentrovat svoji moc?

Já jsem odpůrcem konspirativních teorii a mám příliš málo informací, abych mohl tvrdit, že to byl předem připravený převrat jako záminka pro islamizaci Turecka. Ale to, co mě a jistě i Vás zaráží, je obrovský rozsah toho zatýkání a ten musel být předem připraven, musely být vyhotoveny seznamy osob, které evidentně neměly s vojenským převratem nic společného, to jsou učitelé, to jsou novináři, to jsou dokonce soudci, včetně dvou soudců ústavního soudu. A pokud jde o Vámi zmíněnou islamizaci, nezapomeňte, že ta už probíhá dlouho. Dokonce turecký ústavní soud asi před třemi lety navrhl zakázat Erdoganovu stranu AKP právě proto, že narušuje Atatürkův odkaz sekulárního státu, jenomže to nebylo kvalifikované rozhodnutí, rozhodnutí prostou většinou, chyběl jeden jediný hlas. A to bylo před třemi lety, pane redaktore, čili ta tendence k islamizaci a tedy k opouštění Atatürkova odkazu, ta je tam relativně dlouhodobá.  

Přejdeme k dalšímu evropskému tématu a tím je bezpochyby brexit. Velká Británie zamávala Evropě, tak trochu hystericky a s velmi těsným výsledkem referenda. Odešel kvůli tomu premiér Cameron, naštvalo se Severní Irsko, Skotsko, dokonce i Londýn, kteří chtějí v Evropské unii zůstat. A českého prezidenta se teď na vzájemné vztahy bude ptát britská velvyslankyně Jan Thompson. „Pane prezidente, zdravím Vás z britského velvyslanectví. Vím, že máte rád Winstona Churchilla, ten mluvil o speciálním vztahu, který by Británie měla mít s kontinentální Evropou. Souhlasíte s tím, a jak bude tento vztah podle Vás po brexitu vypadat?“

Paní velvyslankyně, já se obávám, že když se občas při uzavírání různých mezinárodních dohod mluví o tak zvané win-win strategy, tedy o strategii, kde vyhrávají obě strany, tak toto tedy brexit je typická lose-lose strategy. Strategie, kde obě strany prohrávají.

Já mám rád Winstona Churchilla a to byl člověk, který stál v čele Británie v době, kdy celý kontinent byl ovládán Hitlerem, a já si ho nesmírně vážím, právě za tuto jeho statečnost. Nicméně z ekonomického, sociálního i politického hlediska, kvůli tomu, že se přece jenom omezí výměna osob, kapitálu, informací, zboží a tak dál, to pokládám za tragickou chybu, za kterou ovšem do značné míry může Evropská unie nebo Evropská komise sama, mimo jiné tím, že se chová vůči migraci velmi váhavým způsobem, to jsou ty kvóty, tím že vydává ta nesmyslná nařízení, která porušují princip subsidiarity a jinými slovy nemůžeme zbavit současné vedení Evropské unie spoluodpovědnosti za brexit. Já sám budu dělat vše proto, aby vztahy s Velkou Británií byly co nejlepší. Měl jsem tam dokonce na konec tohoto roku plánovanou návštěvu,  a teď samozřejmě po výměně vlády se ta návštěva zřejmě odloží na příští rok.    

A dokážete si představit i ten scénář, že Británii zůstane například otevřený evropský trh a že by to nebyla situace win-win, ale win-lose pro zbylé státy Evropská unie a oni by zůstali u této výhody.

Víte, Evropská unie, tedy zbytek Evropské unie, se po brexitu začal chovat jako uražené dítě, což je asi tak ta nejhorší možná reakce, kdy s chladným rozumem a nikoli s emocemi posuzujete tento odchod.
Bude tady dvouleté přechodné období, někdo mluví dokonce o pětiletém přechodném období, ale samozřejmě Velká Británie nemůže očekávat, že jí zůstanou výhody a nezůstanou jí náklady. To znamená, velmi pravděpodobně dojde, bohužel, k oslabení vzájemných vztahů. A mohou za to obě strany.

A k brexitu ještě jeden dotaz, opět pro něj sáhneme mezi divácké dotazy, které jsme natáčeli v Brně.
Pane prezidente, jak vnímáte situaci brexitu? A myslíte si, že je pro Česko výhodné, držet se v Evropské unii?

Pro Česko je výhodné udržet se v Evropské unii z velice cynického důvodu, kdybych nebral v úvahu důvody další. A sice to je objem prostředků, které dostáváme v dotacích z Evropské unie, a který představuje zhruba šestinu našeho státního rozpočtu. Na druhé straně je pravda, že někdy tyto prostředky vyplýtváváme neefektivně, ale totéž platí i o prostředcích z domácích zdrojů. Za to už nemůže Evropská unie, za to můžeme my.

Dokázal byste vyjmenovat ještě další důvody, proč je pro Česko výhodné zůstávat v EU, kromě finanční stránky.

Samozřejmě, že dalším důvodem je volný pohyb osob. Zaplať pánbůh Šengen odstranil hranice a zejména mladá generace má možnost cestovat a učit se v zahraničí a to je někdy nejúčinnější forma výuky. Byly odstraněny některé celní bariéry, takže ekonomiky nejsou svázány protekcionizmem, a tím pádem se zvyšuje konkurenceschopnost i produktivita práce. A tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale myslím si, že tyto důvody stačí.

Já Vás teď budu citovat: „Nesouhlasím s těmi, kdo jsou pro vystoupení z Evropské unie, ale udělám všechno pro to, aby bylo referendum a aby se v něm mohli vyjádřit.“ A totéž k vystoupení z NATO. To jste řekl těsně poté, co průzkumy ukázaly, že by si Češi odchod z Evropské unie, takzvaný čexit, přáli. Odpovědělo tak 58,7 procenta lidí podle SANEPU. I když Vy sám byste hlasoval obráceně, jak jste zdůraznil, není to, pane prezidente, tak trochu kalkul, tento výrok?

Tak zaprvé, průzkumy jsou různé, a já znám průzkumy, kde je ten poměr obrácený, ale to opravdu není podstatné. Je potřeba, abyste Vy i někteří politici, věděli, že jsem mluvil o tom, že je na stole zákon o obecném referendu, a bude-li tento zákon schválen, tak je zapotřebí dvou set padesáti tisíc a více podpisů, aby jakékoli téma, pokud není přímo zakázáno zákonem, bylo součástí referenda. To zaprvé. A občany nikdo nemá připravovat o jejich právo vyjadřovat se k základním otázkám života státu, stejně tak jako bylo referendum o vstupu do Evropské unie.
Na druhé straně, i když mám pochybnosti, zda by se těch dvě stě padesát tisíc podpisů sehnalo, to vidím jako skvělou příležitost v tom referendu argumentovat ve prospěch Evropské unie, což bych samozřejmě udělal.
Takže opakuji ještě jednou. Není to kalkul z toho prostého důvodu, že dikce zákona zní, jestliže se najde dvě stě padesát tisíc a více podpisů, pak to není na vládě, pak to není na Parlamentu, pak podle, byť ještě neschváleného, zákona o obecném referendu, je to pouze o občanech a politici by se neměli tvářit jako nadlidé, jako nějaká zvláštní kasta, která upírá občanům tuto možnost rozhodování.

Říká Miloš Zeman v roce 2016 a my si teď připomeneme, co o referendu a kompetentnosti lidu rozhodovat v referendu říkal před čtyřiadvaceti lety.
„Třetina obyvatel této země je slabá duchem, každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt, proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum, proto bych si přál, aby tento i budoucí Parlament byl natolik inteligentní, aby k referendu, pokud možno, nemuselo dojít.“

Tak, milý pane redaktore, tohle je běžný faul, protože to, co jste teď citoval, je výrok psychiatra a psychologa, který se jmenoval Cyril Höschl. Jinými slovy, citovat to jako můj výrok je, nezlobte se, profesionální chyba. Já jsem s pobavením tento výrok dokonce několikrát citoval jako provokaci. Víte, že mám provokativní výroky velice rád, a opakuji ještě jednou, není to můj výrok, je to výrok uznávaného psychologa a psychiatra.

Ta první část, ta druhá je Vaše, pane prezidente.

Ne, ne, ne. Všechno, co se týká hodnocení české populace, je v tomto výroku.

A Vy říkáte výroky, se kterými nesouhlasíte?

Samozřejmě, a velmi často.

Já jsem teď trochu zmaten, pane prezidente, protože Vy jste na jednu stranu řekl, že Česko je nekompetentní rozhodovat v referendu a pak na druhou stranu, co se týká vystoupení z Evropské unie, naznačujete, že by to tak mělo být. Tak co si mám z toho jako případný Váš volič odnést?

Tak ještě jednou.

Ano, shrňte to. Ano nebo ne.

Počátkem devadesátých let v českém Parlamentu přežíval určitý populismus a já občas jsem použil, několikrát, výrok profesora Cyrila Höschla, jako varování před tímto populismem. Na druhé straně, víte velmi dobře, že už jako premiér jsem podporoval zákon o obecném referendu, moje vláda ho několikrát předložila. Teď jsem v Parlamentu znovu vystoupil na podporu tohoto zákona. Čili, anekdoticky přehnaný výrok, ono pacienti pana profesora velmi pravděpodobně odpovídají této struktuře, ale to neznamená, že jí odpovídá celá populace. Přehnaný, ale hezký a zajímavý výrok, který trochu sráží naše sebevědomí, a to je jenom dobře, budu citovat s radostí i dál, ale vždycky uvedu autora.

A ještě se tedy zeptám, Vy jste mluvil o té mase dvou set padesáti tisíc podpisů, nebo souhlasných hlasů, je dobře, je to dostatečné množství na to, aby Češi rozhodovali o rozhodnutích, které budou mít diplomatické a ekonomické dopady?

Vím, že například paní ombudsmanka Anna Šabatová navrhovala v připomínkovém řízení k tomuto návrhu zákona, aby ten počet byl snížen na sto tisíc osob. Já s tím nesouhlasím, protože referendum je jednak poměrně drahá věc, stojí kolem půl miliardy korun. A zadruhé, opravdu v referendu by se mělo rozhodovat jenom o klíčových otázkách, ne o každé hlouposti. Nejsme přece jenom Švýcarsko a ještě dlouho nebudeme. Myslím si, že těch dvě stě padesát tisíc podpisů je dostatečně vysoká hráz proti nahodilým a partikulárním tématům.

Díky za Vaši odpověď. Od zítřka začne v Česku fungovat Národní centrála proti organizovanému zločinu a ve své funkci kvůli tomu skončil šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Téma, které málem rozlomilo už tak křehkou koaliční vládu. Reformu policie podepsal ministr vnitra Milan Chovanec z ČSSD. Nesouhlasí s ním například vicepremiér z hnutí ANO Babiš či majitel Student Agency Radim Jančura, který Chovancův obličej i s jeho telefonním číslem nalepil na své autobusy. A teď se ptá prezidenta republiky: „Pane prezidente, vážím si Vás jako politika, který si takzvaně nic nenakradl, není možné, že ta zbrklá a evidentně nepřipravená reforma policie má za úkol zmařit vyšetřování v privatizačních kauzách okolo Bohuslava Sobotky a Radka Pokorného, zejména jde-li o Škodu Plzeň, Mosteckou uhelnou a OKD? Co si myslíte o těchto privatizacích?“

No, tak zaprvé, já jsem se snažil působit jako jakýsi zmírňující článek ve střetu mezi ministry Chovancem a Babišem. Domnívám se, že na jedné straně chyba v té reorganizaci policie spočívala v tom, že nebyli včas konzultováni státní zástupci, a to jsem také veřejně řekl.
Na druhé straně, a tím bych reagoval na pana Jančuru, já si, pane Jančuro, opravdu nejsem jist výkonností některých policejních útvarů, ale také státních zástupců, právě v těch kauzách, o kterých Vy jste mluvil, a zejména v té poslední, to znamená v kauze OKD. Podívejte se, že pan Bakala vytuneloval OKD je veřejné tajemství, které trvá už asi tři roky. No a co udělala policie, co udělalo státní zastupitelství? Teprve teď se konečně zdvihly a teprve teď, když už kráva utekla z chléva a pan Bakala si odnáší pěkné miliardy do svého švýcarského nebo jakého exilu, tak teprve teď se začíná vyšetřovat.
Čili, souhlasím s tím, že všechny tyto kauzy, zejména ta poslední, mohou mít i souvislost s politickými špičkami. Vůbec to nemohu vyloučit, ale to musíme prokázat vyšetřováním, a základní chyba těch útvarů, které jsou považovány za elitní, spočívá v tom, že stály, koukaly se a nic nedělaly. Vím, že je to tvrdý odsudek, ale řekl jsem to do očí panu Šlachtovi, když jsem ho přijal, stejně jako jsem do očí řekl policejnímu prezidentovi, že je nepřipravená reorganizace, protože nezahrnula připomínky státních zástupců. A to se teď, nyní, začíná napravovat.

A Vy teď tedy si od té reorganizace slibujete, že třeba začnou padat první jména obžalovaných? Že teď se to opravdu hne tou reformou?

Kéž by, kéž by tomu tak bylo! Já jsem naléhal a dohodli jsme se o tom jak s ministrem vnitra, tak s policejním prezidentem, aby v první řadě byla obnovena finanční policie, kterou zrušil Ivan Langer v roce 2006.

A to pokud vím, tak v těch jednotlivých útvarech té reformované policie není finanční policie.

Je tam útvar, který se jmenuje boj proti ekonomické kriminalitě a to je v podstatě totéž jako finanční policie.

Dobře, takže co čekáte od té reformy konkrétního?

Já bych si samozřejmě přál, aby se zvýšila četnost případů, které budou vyšetřovány. Když jsem Vám uvedl příklad mlčení kolem OKD, no tak to přece není dobrá vizitka práce policie ani státních zástupců. Pokud reorganizace přispěje k tomu, aby pan Bakala byl podroben vyšetřování, tak budu rád.

Jak už jsme říkali, policejní reforma vyvolala velkou bouři na politické scéně. Takto ji například komentoval europoslanec Pavel Telička. „I šestadvacet let po listopadu to u nás smrdí, reakce ODS a Kalouska mě pouze utvrzuje, že celá reorganizace policie fakt smrdí.“ Vy jste původně o té reformě také mluvil negativně, pane prezidente, jako o kroku, který sníží produktivitu útvaru, protože vznikne monopol, používám Vaše slova. Teď tedy ten názor lehce mírníte, nebo máte ho trošku jiný.

Tak Pavel Zeman byl rovněž proti sloučení útvarů. Já jsem říkal, že je zapotřebí přenést tento spor z politické na odbornou úroveň, to znamená, nechat to na dialogu policejního prezidenta a nejvyššího státního zástupce.
A promiňte, nemůžu nereagovat na Pavla Teličku, který byl dlouhá léta členem vedení New World Resources pana Bakaly. Podle veřejných zdrojů dostal od pana Bakaly šedesát milionů korun a teď má tu drzost se vyjadřovat k reorganizaci policie. To je opravdu něco neuvěřitelného.

Takže jeho názor, že reforma smrdí, mu nevěříte?

Já nevěřím žádnému jeho názoru z toho prostého důvodu, že když pan Jančura říkal, že si mě váží za to, že jsem si nic nenakradl, tak si určitě nemůže z podobných důvodů vážit pana Teličky.

Tlačil na Vás někdo ohledně policejní reformy, abyste se rozhodl nebo přiklonil na jednu nebo na druhou stranu?

Tak zaprvé, prezident, pane redaktore, se nikdy nesmí přiklonit na žádnou stranu, z toho prostého důvodu, že by tím okamžikem ztratil svoji roli mediátora, nebo moderátora, jak to chcete nazvat. Prezident musí být z tohoto hlediska neutrální, musí slyšet argumenty všech stran a musí se snažit zabránit, což se mi podařilo, musím to zaklepat, zabránit vládní krizi, protože to by poškodilo politickou stabilitu v zemi.

Nu, a ta Vaše poněkud naivní otázka, jestli na mě někdo tlačil. V životě se mi nestalo, abych podlehl jakémukoli vnějšímu tlaku. Někdy jsem na to doplatil, to je pravda. Za minulého režimu mě kvůli tomu třikrát vyhodili z práce, ale na druhé straně mám dobrý pocit, že jsem se nikdy nenechal stát jakousi bezkrevnou loutkou, za kterou v zákulisí bude tahat neviditelný nebo málo viditelný loutkař.

Vy jste zmínil schůzku s Robertem Šlachtou, že jste řekl, že jenom stály a nic nedělaly v těchto klíčových kauzách, můžete ještě zveřejnit, co dál jste si řekli?

Ale tak to byla asi půlhodinová, velmi přátelská schůzka. Je to milý člověk, člověk zapálený pro svoji práci. Říkal mi, že celou dobu neměl nikdy dovolenou, že ho ta práce velmi bavila. No já mu oponoval, že někdy je dobré vzít si dovolenou, aby člověk nebyl předrážděný a aby nabyl nových sil.
Věřím, že se pro něj najde uplatnění. Vím, že teď Míla Kala ho zvažuje do Nejvyššího kontrolního úřadu, do analytického útvaru, že Andrej Babiš uvažuje o jeho uplatnění v Celní správě. Je to člověk, kterého by byla škoda nevyužít, no a tak jsem se na něj hluboce zadíval a říkal, pane plukovníku, ale víte, ona bohužel ta kauza Jany Nagyové opravdu zatím skončila těmi kabelkami a to je zatraceně málo. Já jsem zvyklý říkat tyto názory lidem do očí a ne za jejich zády.

Téma policejní reformy by mohlo ovlivnit i nadcházející říjnové krajské volby. Alespoň si to myslí Andrej Babiš, který například vystavil se svou stranou Ano tento billboard, kde říká, zasloužíme si lepší Česko bez politiků, co likvidují nezávislou policii. Vy jako zkušený politik, myslíte si, že tento údajný boj o dobro a zlo, bude na voliče fungovat?

Ale ano, samozřejmě, že krajské volby mají převážně regionální témata, ale vzpomeňte si na volby, které vyústily v takzvané oranžové tsunami, a to bylo centrální téma zdravotnické poplatky. Takže není vyloučeno, že obdobné centrální téma se najde i dnes.

Ještě přidám jedno předvolební téma, když už se bavíme o krajských volbách. To nastoluje ODS a je to směřování na západ na místo na východ. Poprosím režii o příspěvek. Tahle narážka je jasně na Vás. Think-tankem Evropské hodnoty jste dokonce byl označen takzvaným trojským koněm ruské propagandy. Osloví tohle voliče?

Z čeho byste udělal Vy téma pro krajské volby, kdybyste byl jako lídr strany?

Dobře, tak to je několik věcí najednou. Já začnu tím, čím jste začal i Vy, a to jest Evropskými hodnotami.
Jakub Janda před kamerou vydatně onanoval jako pornoherec a díky tomu je pro mě nedůvěryhodný partner v diskuzi. Já zastávám názor, že potřebujeme ejakulaci myšlenek a nikoli spermatu, alespoň z hlediska veřejného publika.
Nu, pokud jde o pana Fialu, to je oblíbený trik politiků, kteří říkají, Zeman vede Česko na východ, protože podporuji mimo jiné spolupráci s Ruskem a Čínou. Tato argumentace se dá vyvrátit velice snadno. Již citovaná Angela Merkelová navštívila Čínu desetkrát a uzavřela tam celou řadu kontraktů. Já byl v Číně dvakrát. Řada politiků včetně Angely Merkelové měla desítky rozhovorů s Putinem, já jsem se s ním setkal třikrát. Čínský prezident byl anglickou královnou provezen ve zlatém kočáře v Londýně, a když byl ve Washingtonu, tak na Pennsylvania Avenue vlály čínské vlajky vedle amerických vlajek, aniž by je kdokoli strhával.
Takže dovedeno ad absurdum, museli byste tvrdit, že britská královna, americký prezident nebo německá kancléřka či rakouský prezident Heinz Fischer, který byl teď nedávno na oficiální návštěvě Moskvy, že všichni ti vedou své země na východ. Je to nesmyslné tvrzení, a protože bohužel tito lidé nemají jiné argumenty, tak používají této nálepky.

A tahle nálepka, kterou jste dostal, osloví voliče nebo ne? Na to jsem se ptal poprvé.

Já si myslím, že voliči jsou rozumní.

Jsou rozumní, že se přikloní k Vašemu názoru?

Ne, že pochopí, že jestliže všechny západní země mají tyto vztahy jak s Ruskem, tak s Čínou, což jsem teď právě demonstroval, tak by bylo absurdní, kdyby jediná Česká republika tyto vztahy s těmito významnými ekonomikami, zejména s čínskou ekonomikou, která už je dnes největší na světě, ignorovala.

Vy jste prognostik, jak podle Vás dopadnou krajské volby a jak ovlivní potom i sněmovní a případně prezidentské?

Nechci si hrát na věštce, ale skoro si myslím, že budou výrazně odlišné výsledky mezi krajskými a parlamentními volbami. A to z důvodů, které jsem Vám již řekl. Přeci jenom, až na výjimky, v těch krajských volbách převažují regionální témata a také regionální lídři. A já jsem projel čtyřikrát nebo třikrát všechny kraje, znám jejich vedení a tam, kde ti hejtmani jsou populární, tam se dá očekávat, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, že budou v těchto krajských volbách úspěšní. Naproti tomu v parlamentních volbách budou dominovat celostátní témata a bude rozhodovat opravdu jeden, dva, tři lídři z každého politického subjektu, zatímco v těch krajských volbách těch lídrů potřebujete daleko víc.

A kdo bude nejsilnější, jaká strana, tipněte si.
Vy mě nutíte, abych se opravdu stal prognostikem, ale když já Vám budu citovat průzkumy veřejného mínění, tak u jednoho z nich zjistíte, že vede o jedno procento Sociální demokracie nad ANO, u zbývajících dvou, to je TNS AISA a CVVM, zjistíte, že ANO vede o devět až deset procent nad Sociální demokracií. Tak co si máte o takovýchto průzkumech myslet?

To jsem se ptal já Vás.
Další téma jsme pracovně nazvali „Všichni prezidentovi muži“ a budeme se bavit především o jednom klíčovém. Zahájíme to tím, že otevřeme jedno starší vydání Blesku. Den 25. června, místo - Letohrádek královny Anny, Nedělní Blesk publikuje sérii fotek z oslavy padesátin prezidentova ekonomického poradce Martina Nejedlého. A přišli i takzvaní hříšní lidé města pražského, lobbista Tomáš Hrdlička, kolotočář s vazbami na politiky Václav Kočka a kontroverzní exprimátor Prahy Pavel Bém.Pane prezidente, jsou tito muži i Vaši přátelé?

Některé z nich znám. Václava Kočky si vážím jako provozovatele Matějské pouti a asi před patnácti lety jsem tam byl se svojí tehdy malou dcerou. Pavla Béma znám jako bývalého primátora, jinak téměř ne. Pana Hrdličku jsem viděl poprvé v životě, ale kdybyste byl seriózní, tak byste musel uvést, že tam také bylo několik ministrů. Proč neuvádíte i je, proč uvádíte jenom tyto lidi?

Protože tito lidé nám přijdou mediálně zajímavější na to, abychom se na to zeptali.

A ministři snad nejsou mediálně zajímaví?

Tak s těmi se setkáváte běžně, pane prezidente.

To byste je urazil, pane redaktore.

Neurazil, určitě ne. Hrdličku jsme museli dát, pane prezidente, protože dříve se za mejdany s panem Hrdličkou odcházelo z politiky, tak mě zajímá, jestli se nezlobíte za to, že Vás pan Nejedlý takto spojil na jedné společenské akci.

Pan Nejedlý mě vůbec nespojil, pan Nejedlý mně představil pana Hrdličku, kterého jsem viděl poprvé v životě. Já jsem mu zdvořile podal ruku, setkání trvalo třicet vteřin. Nedělejte z komára velblouda. Ale jinak, víte co, ušetřete si dvě stě šedesát tisíc korun a až budete slavit narozeniny, objednejte si Belvedér, protože podle ceníku, který je platný, každý, kdo má dvě stě šedesát tisíc korun na vyhazování, si tam může oslavit narozeniny.

Ale tam o ceně nepadlo ani slovo, na to my se Vás neptáme.

No padlo při řadě jiných příležitostí, ale uznávám, že nepadlo v této Vaší reportáži.

Tak jako tak, někteří Vaši příznivci, nebo i odpůrci, si to můžou vysvětlovat jako Vaší vizitku, ty lidi, se kterými se setkáváte na společenských akcích. To nepopřete.

Jestliže si Martin Nejedlý pozval své známé, nebo své přátele, včetně oněch ministrů, tak je to jeho věc, se kterou já nemám nic společného. Kdyby tam byli moji přátelé, například na mých narozeninách, no tak ty si budu vybírat já, ale proč bych proboha diktoval svému kolegovi, koho si má pozvat on.

A kdyby se pan Nejedlý kamarádil s panem Bakalou, tak tam přijdete také?

No tak to už by bylo opravdu horší.

Ještě položím jednu otázku, která se už netýká tohoto večírku, nicméně nedá mi to, se nezeptat. Tematicky jsme ji nedokázali zařadit ani do jednoho bloku. Pane prezidente, pořád trváte na tom, že neznáte Michala Horáčka?

No, já si vzpomínám, že jsem, nechci říci konkurenční, Frekvenci 1, na tuto otázku odpovídal, ale tohle nebyla žádná shazovací odpověď. Podívejte se, já se vůbec nepohybuji ve světě populární hudby. Mám rád Beatles, mám rád ABBU a to je tak asi všecko, co o tom vím. Pan Horáček je zřejmě postava ve světě populární hudby, kterému já vůbec nerozumím a který také neznám. To je také důvod, proč ho neznám. On jednou uváděl, že jsme se mohli vidět na Letné na tribuně. No dobře, ale tam bylo několik set lidí a tam byl takový rozruch, že jeden pomalu nepoznal druhého. Já jsem opravdu ani nevěděl, jak vypadá.
No, a když jsem se zabýval jeho politickou činností, což je zase svět, ve kterém se pohybuju já, tak jsem se až následně dozvěděl, že s Martinem Bursíkem zakládal Liberálně ekologickou stranu, která má ovšem nulové preference. A to je jediné, co zase já vím o jeho politické činnosti. Takže není to vůči panu Horáčkovi nic urážejícího.
Stejně tak, kdyby se mě někdo ptal, já nevím, na postavy z vážné hudby, jestli znám toho či onoho houslistu, tak asi většinou řeknu, s výjimkou Václava Hudečka, Šporcla a snad ještě jednoho nebo dvou, že ho neznám. A nebude to nic urážejícího vůči tomuto houslistovi.

Budeme tomu věřit, že neznáte klíčové textaře a osobnosti populární hudby.

Je mi líto, ale opravdu jsem se textaři nikdy nezabýval.

Jdeme na dotazy diváků. Zbývá nám posledních pár minut našeho pořadu. Poprosím režii o první z nich. „Dobrý den, pane prezidente, já Vám přeju hodně zdravíčka a chtěl bych jednu otázečku. A to, jak Vám komplikuje kouření Váš zdravotní stav a Vaše zdraví.“

No, možná, že trošku přispívá k neuropatii, což je odumírání nervů v dolních končetinách, ale jinak na podobné otázky zdvořile odpovídám příkladem bývalého, a velkého, německého kancléře Helmuta Schmidta, který zemřel v devadesáti šesti letech a byl takzvaný Kettenraucher, neboli řetězový kuřák, protože kouřil jednu cigaretu za druhou. Můžete ovšem namítnout, že kdyby nekouřil, možná že by se dožil stovky.

Jdeme na další dotaz, který se týká důchodů.

„Pane prezidente, já bych se chtěla zeptat, jestli rodiny s dětmi a důchodci v naší republice mají dobré podmínky pro život?“

Já bych teď nespekuloval, co je to dobrá podmínka. Já bych řekl, že rodiny s dětmi a důchodci, a to v tomto pořadí, jsou relativně více postihováni, než osoby v produktivním věku. A to jednak z hlediska materiální situace, ale také například z hlediska bytové situace. To se samozřejmě týká především rodin s dětmi. Z hlediska valorizace důchodů, to se týká starobních důchodů.
A proto, já mám dost cynický názor na solidaritu, já si myslím, pane redaktore, že člověk má být solidární především s těmi, kdo se ještě, nebo už, nedokáží sami bránit. To znamená právě ty mladé rodiny a hlavně ty děti a na druhé straně staří lidé. Já bych nebyl příliš solidární například s lidmi, kteří jsou dospělí, kteří nechtějí pracovat, chtějí žít ze sociálních dávek. Tam bych ty dávky bez milosti sebral, jakmile by odmítli nabízenou práci. Čili buďme solidární s těmi, kdo to potřebují, a ne s těmi, kde je to solidarita falešná.

A poslední dotaz se týká prezidentových výroků a jeho politiky.

„Pane prezidente, já se chci zeptat, proč jste takový populista? Jestli je to Vaše nátura nebo chcete takhle získat své příznivce?“

Tak populista, přeloženo doslova, je člověk, který naslouchá hlasu lidu, respektive hlasu občanů. Vox populi, vox Dei. A jinak populista, to je nálepka. Nálepka, kterou musíte argumentovat jako ten zmíněný příklon k východu.
Podívejte se, já v některých případech s většinovým názorem souhlasím, to je například názor na migraci. Někdy s většinovým názorem nesouhlasím, to je například názor na obnovení trestu smrti. No, tak co mi řeknete? V jednom případě jsem podle Vás populista a ve druhém případě populista nejsem, takže jsem Jekyll a Hyde v jedné osobě? Já si myslím, že pokud neřeknete, v čem je člověk populista, potud neříkáte nic.

Říká Miloš Zeman v sedmém vydání pořadu S prezidentem v Lánech. Jsme u konce, zbylo nám posledních pár minut a my se loučíme. Pane prezidente, já Vám děkuji, že jste si na nás udělal čas, a uvidíme se opět za tři měsíce?

Budu se těšit.

Díky, hezký den.


Odkaz na pořad „S prezidentem v Lánech“ zde:

Miloš Zeman, prezident republiky, Blesk.cz, Lány 31. srpna 2016

zpět na seznam zpráv