Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

17. ledna 2016

Pane prezidente, stovky lidí včera v Praze protestovaly proti norskému sociálnímu systému, který jste Vy v našem pořadu před rokem přirovnal k nacistické převýchově dětí. Po Evě Michalákové úřad odebral na Štědrý den další Češce dítě, devítiměsíční dívenku s nemocnými ledvinami. Existuje vůbec nějaká páka, jak se v těchto případech dozvědět pravdu? Protože všechny snahy zatím u norské strany narazily.


No tak byly tady pokusy posílat protestní nóty a podobně. Tyto pokusy selhaly, takže musíme přitvrdit. A teď je otázka čím a jak přitvrdit. Zaprvé, zatím vláda pouze nabízí paní Michalákové, a teď zřejmě i další mamince, právní pomoc, což si myslím, že je nedostatečné. Vláda může být tak zvaným vedlejším účastníkem řízení u Evropského soudu pro lidská práva, což samozřejmě zvýší tlak na Barnevernet. Zadruhé, vláda může protestovat u agentur OSN, může protestovat a navrhovat příslušné rezoluce u Rady Evropy, prosím nezaměňovat s Evropskou radou, to je jiná instituce.  Nu a pak by se dalo uvažovat ještě o jednom kroku a to je odvolat našeho velvyslance v Norsku na konzultace. Koneckonců, když řecký velvyslanec byl teď na několik dní odvolán kvůli tomu, že jsem řekl, že čeští poplatníci by neměli platit řecké dluhy, no tak toto je daleko závažnější důvod pro odvolání velvyslance, protože on je to, pane redaktore, v podstatě únos dětí, čili druh gangsterismu. Kdysi se tomu říkalo kidnapping a začalo to, když Lindberghovi před válkou unesli a zabili syna. Lindbergh, to byl známý americký letec. Nu a od té doby se ten pojem kidnapping začal používat jako nejodpornější gangsterský čin, únos dítěte. A já se ptám, co jiného je toto, než gangsterismus svého druhu?

Můžete, pane prezidente, naznačit, jak by podle Vás ta konzultace s velvyslancem probíhala a co by bylo na jejím konci? Znamená to, že by se z té konzultace vrátil nebo nevrátil?

No tak samozřejmě, že by se po čase vrátil, ale jednak je to symbolické gesto, výraz protestu naší republiky. Já nemám rád takové ty argumenty, vždyť jsou tady Norské fondy. Já si Norských fondů samozřejmě vážím, ale nemůžete měnit peníze za děti. Nu a kromě toho ten velvyslanec by měl být instruován, aby u norské vlády podnikl další protestní akce, které zatím provedeny nebyly.

A to je teď ve fázi Vašeho návrhu, nebo už jste to třeba konkrétně projednával s ministrem zahraničí.

Já předpokládám, že to projednám jak s ministrem zahraničí, tak s předsedou vlády.

Vy jste, pane prezidente, napsal také dopis norskému králi před časem, kde jste označil odebírání dětí za porušení česko-norských vztahů. Dostal jste odpověď?

Samozřejmě, že jsem dostal odpověď. Ale víte, ta odpověď je taková zvláštní. Oni v podstatě říkají, že všechny údaje Barnevernetu jsou confidential, tedy důvěrné, ale oni jsou, pane redaktore, tak důvěrné, že je nezná ani norská vláda. To je paradox, že? Představte si, že by u nás existovala obdobná organizace, která by vůbec neinformovala třeba Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo předsedu vlády o tom, co dělá. Takže Barnevernet je takový stát ve státě, no a každá organizace, která nad sebou nemá kontrolu, tak si dělá, co chce, a svým způsobem degeneruje.

Jak se vyvíjí Váš vztah s norskou velvyslankyní, kterou jste nepozval na státní vyznamenání v rámci reakce na tyto případy? Mluvili jste spolu od té doby?

Samozřejmě, že ne. A já to ještě zostřím, protože příště nebude pozvána ani na setkání prezidenta s velvyslanci, které se mimochodem koná stejný den, 28. října, jako je oslava státního svátku.

To bude ale velmi důrazná diplomatická záležitost.

Já jsem vždycky vynikal v podpoře důrazných akcí a nikoli akcí, které nemají příslušný dopad a kterých si nikdo ani pořádně nevšimne.

Po teroristických útocích v Istanbulu, kde sebevražedný útočník Islámského státu zabil deset lidí, nepřidalo české Ministerstvo zahraničí tuto zemi na seznam zemí, kde hrozí zvýšené riziko teroristických útoků. Ptám se teď osobně Vás jako i občana této země, ne jen prezidenta, koupil byste si Vy zájezd do Turecka?

Já jezdím zásadně na Vysočinu, kromě služebních cest do zahraničí. Do Turecka se na služební cestu v dohledné době nechystám.

A mají se obyvatelé této země Turecka nějakým způsobem z teroristického hlediska obávat, nebo si myslíte, že není třeba žádných mimořádných opatření?

Tak každá země, v níž jsou teroristické útoky, je důvodem pro obavy a Turecko samozřejmě není výjimkou.

Podle asi hodinu staré zprávy z ČTK unesl Islámský stát ze Syrského města Dajr az-Zaur čtyři sta lidí a dalších dvě stě padesát zabil, včetně žen a dětí. Pane prezidente, jsou takovéto události, kterých se objevuje celá řada, důvodem, že by se měla nějakým způsobem ještě zhoršit ta migrační vlna do Evropy v tomto roce?

Já si především myslím, že je to další důvod pro zničení Islámského státu a především pro zničení, odvažuji se říci zabití, proč to nenazvat pravým jménem, zabití jeho vůdců, protože jsou to právě oni, kdo nařizují tyto obrovské teroristické akce. A to je něco, co už jsem navrhoval v projevu na Valném shromáždění OSN.

Tam jste také mluvil o vhodném spojení s Asadem při postupu proti teroristům, protože je to podle Vás jediná možnost, jak účinně na Islámský stát udeřit. Trváte na tom názoru i po tom, co se objevily zprávy, že Asadova armáda nechává de facto vyhladovět celé vesnice v Sýrii? A města?

Tak zaprvé, na Valném shromáždění jsem o Sýrii nemluvil vůbec, ale jinak zastávám názor, že Asadova armáda bojuje proti Islámskému státu. No a podobně jako Stalin se spojil se Spojenci v roce 1941, tak si myslím, že nemáme na výběr a musíme se spojit i s člověkem, kterého možná kritizujeme za porušování lidských práv, ale který bojuje proti témuž nepříteli, jako bojujeme my.

Teď se vrátíme ze zahraničí zase zpátky domů. Budu se ptát na nejsledovanější soudní proces Česka v uplynulém roce. Byl to bezpochyby proces s Petrem Kramným, který skončil tím, zatím, že dostal osmadvacet let za vraždu své ženy a dcery v Egyptě. Soudkyně Gilová rozhodla bez jediného přímého důkazu a Vy jste na tu důkazní nouzi upozorňoval, když jsme se o tom bavili naposledy. Překvapil Vás ten rozsudek nějakým způsobem.

Tak ani moc ne. Víte, mě na tom překvapily všeho všudy dvě věci. Zaprvé, výrazný rozpor mezi odbornými posudky na straně obhajoby a žaloby. Normálně člověk jako laik předpokládá, že když má odborník - soudní znalec k ruce nějaká fakta, tak je vyhodnotí a dojde víceméně k témuž závěru, ať mluví za obhajobu nebo za obžalobu. A tam se ty posudky naprosto diametrálně, jak víte, lišily. Takže z toho lze vyvodit, že buď část těch soudních znalců, a teď neříkám na jaké straně, byla nekvalifikovaná, nebo zaujatá. Druhá a poslední věc, která mě jako laika, prezident samozřejmě není soudce, přesvědčila o vině pana Kramného, je zdánlivá maličkost, pane redaktore. On totiž, když zjistil smrt své ženy a své malé dcery, tak volal pojišťovně. No a já si myslím, že když máte mrtvé vlastní dítě, malou holčičku, takže voláte doktora, voláte policii, voláte bůh ví kam.

Rodinu.

Rodinu, ale rozhodně poslední, co by Vás napadlo, je právě ta pojišťovna. Takže tenhleten možná drobný detail mě přiměl k tomu, že mně rozsudek soudu nepřipadá nijak překvapivý. Ale znovu opakuji, soud je nezávislý, pan Kramný bude mít ještě možnost odvolání, takže počkejme, jak to odvolání dopadne.

Pořád je aktuální také otázka chybějící bezpečnostní prověrky Vašeho kancléře Vratislava Mynáře. My jsme měli v Blesku rozhovor s ekonomickým poradcem Hradu Martinem Nejedlým, který v tom rozhovoru říká, že Mynářovi někdo údajně špatně poradil, aby si požádal právě o stupeň přísnější bezpečnostní prověrky, než potřeboval. Proto se teď zeptám přímo na konkrétní jméno, a to tehdejšího šéfa bezpečnostního odboru pana Fulíka. Mohl mít podle Vás, pane prezidente, k takovému chování nebo k takovému postupu nějaký motiv nebo důvod?

Tak já Vám to ani nepotvrdím ani nevyvrátím. Jenom bych předeslal, že Vy novináři, kteří pořád mluvíte o bezpečnostní prověrce, zapomínáte, že není žádný zákon, podle kterého by kancléř měl mít bezpečnostní prověrku. Čili pan Mynář žádný zákon neporušil. Pokud si vzpomínám, tak například pan Schwarzenberg, první kancléř prezidenta Havla, také bezpečnostní prověrku neměl. No a samozřejmě, že jsem řekl bez udání konkrétních jmen, že kancléř tak trošku frajeřil, když si naprosto zbytečně řekl o ten nejvyšší stupeň bezpečnostní prověrky, protože byl přesvědčen, že v jeho minulosti není nic, co by této prověrce zabránilo. No a tak se ukázalo, že mimo jiné je tam věc, která se stala před třiceti lety, kdy najel autem do stojanu nebo sloupu, na kterém byl umístěn místní rozhlas, a to byla jistě velká závada. Poškodila se komunikace v té vesnici, kde se to stalo. No a důsledek se po třiceti letech dostavil.

Vy jste říkal, že tedy neporušuje pan Mynář žádný zákon, ale bezpochyby můžu argumentovat tím, že jste v minulosti říkal, že ji potřebuje, tu prověrku. Nebo to už neplatí?

Ne, řekl jsem, že když už si o to sám řekl, a to vytýkám před závorku, no tak v takovém případě je jeho povinností, aby buď tu prověrku dostal, a když ji nedostal, tak aby se soudil. Každý občan má právo na řádný soudní proces.

Vy říkáte jasná slova a většinou plníte, nebo se snažíte plnit sliby. Platí tedy, že pokud nebude pravomocné rozhodnutí o udělení prověrky a pan Mynář bez ní zůstane, že končí ve funkci kancléře?

Samozřejmě, že ano a současně jsem také veřejně říkal, že na Hradě dostane nějaké důstojné místo, které bude odpovídat jeho velmi dobrým odborným schopnostem.

Od loňských mimořádných opatření zachytila policie na území České republiky tři tisíce tři sta devatenáct běženců, z toho po Novém roce jen pětadvacet. Tím se dá říci, že se uprchlická krize příchodem zimy zastavila. Do sousedního Německa ale dorazil víc než milion uprchlíků. Přesto je odpor některých Čechů stále silnější právě na adresu migrantů. Prezidenta republiky se právě na toto téma bude teď ptát Věra Hornová, která žije v domku v bezprostřední blízkosti uprchlického tábora v Drahonicích.

Věra Hornová: „Vážený pane prezidente, chtěla bych se zeptat, jsme tady za plotem s uprchlickým táborem a chtěla bych se tedy zeptat, proč je tady musíme snést, když je tu nikdo nechce?“

Ale takzvaní „sluníčkáři“ je tady chtějí, pan Jiří Dienstbier nebo někteří další dokonce říkají, že jenom do Prahy by se jich klidně vešlo patnáct tisíc, ale většina je nechce a já v tomto případě patřím k té většině, protože si myslím, že nejrozumnější způsob je ty lidi zastavit hned na hranicích.  No a z těch hranic je vrátit podle platných mezinárodních dohod, které se jmenují Dublinské dohody a tyto dohody říkají, že uprchlík má požádat o azyl případně o mezinárodněprávní ochranu na území první bezpečné země. No a naše sousední země jsou nepochybně bezpečné, takže uprchlík se dopustil trestného činu tím, že o tento azyl nepožádal, vstoupil nebo pokouší se vstoupit na naše území nelegálně a já jsem mnohokrát plédoval, aby nejenom policie, ale i armáda, například formou smíšených hlídek, byla na hranicích a tyto uprchlíky vracela.

Podle Dublinské dohody by ale v důsledku mohl být třeba z Řecka jeden obří uprchlický tábor. Co s tím potom?

No tak těch uprchlických táborů na území bezpečných zemí by bylo zcela určitě několik a nikoli jeden. Vezměte si, že se to týká Itálie, týká se to Řecka, ale pozor týká se to například i Turecka, protože to je relativně bezpečná země. No a mohli bychom pokračovat dál, Srbsko, Makedonie, Chorvatsko, Slovinsko. Čili těch uprchlických táborů by bylo víc, říká se jim hotspoty a to jsou tábory, kde mají být běženci registrováni. No a bohužel ani Itálie ani Řecko ten požadavek na registraci běženců nenaplňují, takže je pouštějí dál do sousedních zemí. Italové například do Francie, a z Francie do Británie, podobně Řekové. Já se někdy ptám, jestli tyhle dvě země vůbec mají armádu, pane redaktore. Protože kdyby měly armádu, tak není nic jednoduššího, než aby armáda zajišťovala ochranu těchto hotspotů.

Když už jsme u té ochrany hranic, ministr Chovanec by podle zákona, který podpořil sněmovní výbor, mohl mít nově možnost uzavřít hranice na pět dní bez toho, aniž by o tom rozhodovala vláda. V těch mimořádných případech. Podpořil byste tuto normu?

Já bych podpořil jak tuto normu, tak bych konstatoval, že podle schengenských pravidel můžete hranice uzavřít dokonce na šest měsíců. Těch pět dnů má smysl tehdy, když se ukáže, že mezi Německem a Rakouskem byly uzavřeny hranice a tím pádem se ta migrační vlna přelije do České republiky jako do tranzitní země. Ale ono ani není zapotřebí uzavřít hranice. Víte, že Rakousko teď zpřísnilo azylové předpisy, takže já bych očekával, že nejpozději na jaře nás migrační vlna skutečně zasáhne.

Já se teď vrátím k loňskému silvestru 2015, kdy propukly v několika německých městech, nejvíc asi v Kolíně nad Rýnem, útoky na ženy. Právě mezi pachateli byli i uprchlíci, prokazatelně. Vaše dcera Kateřina žije v Londýně, kde je podle našich údajů šest set čtyřicet tisíc uprchlíků. Máte o ni strach, pane prezidente?

Tak každý otec má strach o svoje dítě. Tady nejde jenom o strach z uprchlíků. To může být klidně strach z dopravní nehody nebo z čehokoli jiného. A já bych se k tomu Kolínu nad Rýnem a dalším německým městům vrátil. Mně se občas vyčítá kritika islámu, jak dobře víte. Takže dovolte, abych Vám citoval Korán, který říká, že muž má právo ženu bít. To je jedna ze súr. Já Vám teď neřeknu název, to už si nepamatuji, ale můžete si to snadno najít. Dále, když žena svědčí před soudem, tak její svědectví má poloviční váhu než svědectví mužského svědka. To je také islám. No a z toho vyplývá, že ti uprchlíci, převážně tedy islámského náboženství, se chovali k německým ženám podobně, jako byli zvyklí ve svých zemích. Čili, ať mají tuto zajímavou kulturu, je zajímavé, že naše sufražetky nebo feministky proti tomu vůbec neprotestují, možná že to dokonce ani nevědí, ale ať mají tuto kulturu ve své zemi a ať ji nepřenášejí do Evropy. Pak důsledkem jsou ty konflikty jako v Kolíně nad Rýnem.

Stručně řečeno jednou větou, podle Vašeho názoru toto je důkaz selhání integrace?

No nebo multikulturalismu, to je jedno jak to nazvete. Samozřejmě, že integrace je možná u kultur, které jsou si podobné. A ta podobnost může být velice rozmanitá. Vietnamská komunita, jak dobře víte, se u nás skvěle integrovala. Ale vcelku se integrovali i Ukrajinci, kterých je u nás sto deset tisíc. A zkušenost ze západoevropských zemí, kde jsou ghetta, kde jsou vyloučené lokality a tak dále, ukazuje, že integrace muslimské komunity prakticky není možná.

Přejdeme k dalšímu tématu a tím bude resort Kateřiny Valachové z ČSSD a to resort školství. Ministryně navrhuje, respektive chce již od 1. září tohoto roku začít s takzvanou inkluzí, tedy větším začleňováním postižených žáků z praktických škol do standartních výukových kolektivů. Problémy s tím ale mají někteří učitelé a jeden z nich pokládá právě teď prezidentovi republiky dotaz. Jmenuje se Stanislav Drbout a je to speciální pedagog z Prahy.

Stanislav Drbout: „Vážený pane prezidente, já bych se chtěl zeptat, jaký významný přínos bude mít několikahodinový vynucený společný pobyt ve třídě žáků s často velmi odlišnými vzdělávacími potřebami? Z podstaty věci není možné při společném vzdělávání naplnit vzdělávací potřeby všech žáků s handicapem tak, jako na specializovaném pracovišti. Speciální školy bezesporu po stránce personální i materiální takovými pracovišti jsou. Nárůst počtu právníků, lékařů a inženýrů, či nárůst HDP v roce 2090, odpověď na tuto otázku nepřináší.“

O mně se pane redaktore říká, že jsem populista, protože říkám jenom to, co lidé chtějí slyšet. To možná platí v případě uprchlické krize, ale zcela určitě to neplatí v případě inkluze. Jak si možná vzpomenete, já už jsem před rokem vzbudil bouři odporu a ani bych neřekl ve veřejném mínění, jako spíše mezi novináři, když jsem říkal v podstatě totéž, co teď říkal tazatel. My jsme měli teď nedávno paní ministryni Valachovou na poradě mého expertního týmu v Lánech a mohu Vám říci, že i když to byla přátelská diskuse, tak nikdo z účastníků expertního týmu s inkluzí nesouhlasil. Navíc, protože jsem objel dokonce několikrát všechny kraje, tak vím, že s ní nesouhlasí ani jediné vedení jediného kraje. Jenomže se to bojí říct, protože se bojí novinářů. Já novináři pohrdám, takže mně je to jedno. A v každém případě teď jsem dokonce zaregistroval, že i statutární města požádala o odklad inkluze minimálně o jeden rok. Takže i když se někteří lidé bojí říci svůj názor, já mohu pouze opakovat, že inkluze je podle mého názoru neštěstím jak pro mentálně postižené děti, tak pro nepostižené děti a to z několika důvodů. Pro ty mentálně postižené například proto, že se stanou objektem šikany. Moje maminka, učitelka na základní škole, říkala, že nejhorší lidská krutost je dětská krutost a děti dokáží zatraceně šikanovat. No a zadruhé, a to už říkal pan učitel, ano, zatímco ve speciálních nebo praktických třídách je počet těchto dětí na učitele poloviční, ve třídách, řekněme, normálních, tak tady se těmto postiženým dětem učitel nemůže řádně věnovat a může dojít k tomu, že se bude brzdit i normální vyučovací proces pro ostatní děti ve třídě. Musím objektivně říci, že paní ministryně Valachová akceptovala alespoň jednu naši námitku. A sice, že rodič, jehož dítě bylo zařazeno do normální školy a nebude s tím souhlasit, bude mít snadnější cestu, jak to dítě opět přeřadit do školy, kde se mu budou moci více věnovat. Mimochodem novináři, a to je také jeden z důvodů toho pohrdání, o mně kdysi tvrdili, že jsem proti vozíčkářům, tedy proti zdravotně postiženým, ale u vozíčkářů je jejich účast v normálních třídách naprosto samozřejmá. Tam snad drobná překážka je bezbariérový přístup, ale to se dá snadno odstranit.

Pane prezidente, při vší úctě, proč jste tedy podepsal novelu školského zákona, která tomuto v podstatě …

Protože si myslím, že i kdybych ten zákon vetoval, tak mě sněmovna stejně přehlasuje a já nemůžu jít do bitev, které jsou předem prohrány. V té novele školského zákona je konkrétně paragraf 16, který je nejspornější a jak vidíte na paní ministryni je i z mé strany vyvíjen tlak, aby toto opatření odložila a případně na experimentální úrovni, to znamená na vybraném vzorku škol, si nejdříve tento multikulturní experiment ověřila. A jsem přesvědčen, že pak zjistí, že ten experiment přináší škodu dětem obou kategorií, jak těm mentálně postiženým, tak těm zdravím.

Ještě je tady jeden důležitý aspekt a to je tolik kritizovaná inkluze romských dětí nebo začleňování romských dětí. Myslíte, že tento program, tak jak je navržen, tuto problematiku vyřeší reálně nebo jen tabulkově?

Podívejte se, mentálně postižený je diagnóza. Je to diagnóza, která není etnická, která není rasová, která není pro mě za mě náboženská. Takže tady se vůbec nejedná o romské děti. Tady se jedná o mentálně postižené děti. To může být třeba i hyperaktivita, to byste se divil, že být hyperaktivní je druh mentálního postižení. Já jsem to ještě nedávno také nevěděl. Takže vůbec nejde o romské děti, jde o děti s určitým typem mentálního postižení, které vyžadují speciální výchovu. To je vše.

Přejdeme k dalšímu resortu a to je resort zemědělství. A budeme se věnovat kauze pančovaného medu. Test Blesku našel v polovině října v medech od společnosti Včelpo, která patří Českému svazu včelařů, u nás zakázaná antibiotika. Prokázal tak, že výrobci míchali český med s tím ukrajinským. Veterinární správa nejprve dělala tak zvaně mrtvého brouka a až dva týdny poté předstoupil Marian Jurečka před novináře se svými kontrolními orgány a s jejich závěry a řekl v podstatě to samé. Navíc začal věc řešit až v tento okamžik. Včelpo tak ale nenávratně tento resort poškodilo. Je tedy na místě dotaz od včelaře Vojtěcha Bernarda.

Vojtěch Bernard: „Pane prezidente, jsem poctivý včelař a celá situace okolo výskytu antibiotik v medu může poškodit nejen mě, ale všechny poctivé včelaře. Co si myslíte, že by mohl nebo měl udělat ministr zemědělství proto, aby taková situace se už neopakovala?“

My máme v Lánech starého pana včelaře, který mi občas nosí poctivý med, a já mám včelaře z řady důvodů rád a vážím si jejich práce. Sám bych ji nedokázal dělat, protože bych se bál poštípání. Ale abych odpověděl na konkrétní otázku. Pokud vím, tak ten med s antibiotiky byl dovezen z Ukrajiny a pak přimíchán do českého medu. Takže první opatření je zákaz dovozu z Ukrajiny této komodity. To je celkem nasnadě. Druhé opatření je daleko poctivější kontrola kvality medu, řekněme Českou obchodní nebo potravinářskou inspekcí.

Nebo veterinární správou. 

Nebo veterinární správou.

Selhal rezort Mariána Jurečky v těchto kontrolách?

Já sice mám občas k některým výrokům pana ministra Jurečky výhrady, protože je nepovažuji za slučitelné s důstojností ministra, ale v tomhle případě bych mu nějakou masivní vinu nedával. Víte, v resortu zemědělství jsou ještě vážnější problémy než Včelpo. Jednak je to ochrana vody v krajině proti suchu. My jsme vlastně střecha Evropy a necháváme tu vodu stéci z té střechy a nedokážeme ji zachytit. Nezapomeňte, že před sto lety u nás bylo třikrát víc rybníků, než je dneska. A druhý takový problém, kde vidím problémy u Ministerstva zemědělství, jsou Lesy České republiky, které vyváží surové dřevo. Byl jsem nedávno na Jesenicku. Tam byly ještě nedávno tři pily, teď už tam není ani jedna. Byl jsem ve Volarech, tam byla velká dřevozpracující továrna, teď je na jejím místě ta elektrárna s těmi solárními panely. A my tedy vyvezeme surové dřevo za poměrně nízkou cenu. Vyvezeme ho dejme tomu do Finska, tam z něho udělají nábytek a my drahý finský nábytek dovezeme zpátky. Čili být ministrem zemědělství, staral bych se především o tyto dva problémy a svého náměstka bych pověřil těmi fytosanitárními opatřeními ve věci medu.     

Nicméně pro naše čtenáře je téma kvality potravin jedno z klíčových. Svědčí o tom i zájem o tyto materiály, když je publikujeme. Myslíte si, že jsme, jak se občas říká, kontejner Evropy, že do Česka se snese na pulty něco horšího než do ostatních států?

Byl jsem nedávno v porcelánce Königstein v Karlovarském kraji a majitel této porcelánky objednal světlou a tmavou tlačenku. Já jsem odborník na tlačenku, to zdůrazňuji. A dovezl ji z Německa. No a já jsem po třiceti letech jedl opravdu dobrou tlačenku a trochu jsem se styděl, že ji dovezl z Německa a že podobnou tlačenku buď nedokáží vyrobit naši výrobci anebo spíše jim to neumožňuje tlak obchodních řetězců, které dávají přednost tomu, aby cena byla co nejnižší a tedy aby kvalita byla také co nejnižší. Takže já podporuji například malá řeznictví, malá uzenářství, regionální potraviny a všechno co s tím souvisí, ale ten případ s tlačenkou dokazuje, že tlak obchodních řetězců nás nutí právě k tomu, abychom byli tím kontejnerem Evropy.

Od potravin a včelařů přejdeme k další profesi a to jsou horníci. Vláda se handrkovala o jejich předčasné důchody i proto, že životy horníku jsou podle odborů kratší až o šest let. Téma, které zajímá i Pavla Murcka, horníka z dolu Centrum na Mostecku.

Pavel Murcek: „Pane prezidente, já bych se Vás chtěl zeptat na otázku hornických důchodů. Jaký máte názor na rozšíření hornických důchodů a jestli jste i pro rozšíření hornických důchodů? Je to téma, které má v neposlední řadě projít Poslaneckou sněmovnou ke schválení, a chtěl bych vědět Váš názor na to, jestli jste pro anebo ne.“

Tak zrovna důl Centrum je poslední hlubinný důl, tuším na Mostecku, který se teď uzavírá. A já bych to rozlišil, zda se jedná o horníky pracující v hlubinných dolech a ty, kdo pracují v povrchových dolech. A teď budu možná nepopulární, protože bych měl nasadit thymolinový úsměv a říci, že všem těmto horníkům přeji o pět let kratší odchod do důchodu. Já si myslím, že nesporné je, že ti, kdo pracují v hlubinných dolech, jako třeba v šachtách OKD, si ten předčasný odchod do důchodu zaslouží, protože žádné povolání není tak obtížné, ale také tak rizikové, jako právě horník v hlubinném dole. Já sám jsem několikrát sfáral, protože jsem poměrně vysoký a protože štoly jsou nízké, tak jsem se několikrát praštil do hlavy a když jsem překonal příslušný otřes mozku, tak jsem si říkal, tohle to bych opravdu asi fyzicky nevydržel. Víte, že u horníků je tak zvaná expoziční doba, to znamená, oni po určitém čase práce na hlubině vyfárají na povrch, ale samozřejmě, že mají nemoci z povolání, mohou mít silikózu, mohou mít řadu dalších zdravotních postižení. Takže ano, ale znova opakuji, pouze u horníků v hlubinných dolech. A teď až přijedu někdy na Mostecko, zažiju proti sobě mohutnou demonstraci horníků z povrchových dolů.

Když jste mluvil o OKD. Ministr Babiš na vládě finance horníkům, dá se říci, přislíbil. Tvrdil ale, že by měl přispět i Zdeněk Bakala, když, cituji: „Vzal sto miliard OKD.“ Co si o tom myslíte? Má se o horníky postarat stát nebo ty společnosti, které je zaměstnávají?

Tak můj názor na Zdeňka Bakalu znáte.

Ano.

A myslím si, že kdybych o něm řekl cokoli dalšího, bylo by to na žalobu pro urážku na cti, i když už jednou tu žalobu prohrál, když ho Lubomír Zaorálek označil za gaunera a soud dal Zaorálkovi za pravdu. Je to gauner. Teď už to máme dokonce soudně potvrzeno. A málo kdo ví, že asi před dvěma lety vyvedl šest miliard korun formou dividend z New World Resources, což je podnik, kterému patří OKD, místo aby jako každý řádný hospodář vytvořil rezervní fond, ze kterého se budou jako všude krýt tyto vícenáklady. Takže odpověď je jasná. Podle mého názoru je to na trestní oznámení na Zdeňka Bakalu, protože porušil pravidla řádného hospodaření a na závěr Vám řeknu jednu perličku. Akcie toho New World Resources byly na burze kótovány nominální hodnotou čtyři sta korun za akcii. Víte, kolik mají hodnotu teď?

Poučte mě.

Devatenáct haléřů. To znamená, korunová mince je nejmenší mince v České republice. Chcete-li si koupit Bakalovy akcie, pak teď dostanete za tento zkrachovalý podnik pět akcií za korunovou minci. No neberte to. Ale před tím to stálo čtyři sta korun za jednu jedinou akcii. Co lépe dokazuje jednak neschopnost tohoto člověka, to nesporně také, ale ve spojení s těmi šesti miliardami vyvedených dividend, si myslím, že je to nejenom gauner, ale také podvodník.

Budeme pokračovat dál, i když tady by ještě prostoru pro otázky bylo hodně. Ale mluvili jsme o Andreji Babišovi, já na něj navážu. Plány ministra Babiše na elektronickou evidenci tržeb dráždí podnikatele a drobné živnostníky, protože tvrdí, že jde o obyčejnou šikanu těch poctivých. Hlas z lidu, Richard Hladík, trafikant ze Žatce.

Richard Hladík: „Vážený pane prezidente, chtěl bych se zeptat, proč já jako soukromý podnikatel, který si myslím, že jako odvádím poctivě daně a práci svoji podnikatelskou dělám poctivě, musím prostě vést elektronickou pokladnu tržeb, když si myslím, že by se to dalo všechno udělat prostě jinak?“

Šlo by to jinak, pane prezidente?

Nešlo, nešlo. Totiž já miluji kritiku, která nekončí pozitivním závěrem. Šlo by to udělat jinak, ale ten kolega neřekne, jak jinak. Podívejte se, já si vzpomínám na jeden případ z Itálie, babička na tržišti prodává banány, vytáhne plastový terminálek, z toho vyleze účtenka a automaticky Vám tu účtenku podá. No tak když to umí i babička na italském tržišti, tak proč by to neuměl člověk, o jehož poctivosti já nemám důvod pochybovat. Ale je potřeba si uvědomit, že to nebude ta klasická registrační pokladna s fiskální pamětí, která stojí kolem dvaceti tisíc, že to bude normální online systém, že dostane nějakou slevu, tuším asi pět tisíc korun na jeho pořízení, takže ho to zatíží asi stejně málo jako tu babičku.

Pravice, slovy Petra Fialy z ODS a Miroslava Kalouska z TOP 09, ale předem avizuje, že elektronická evidence tržeb bude to první, co zruší, pokud se dostane k moci. Nepřipomíná to tak trochu například osud druhého pilíře důchodového pojištění a není to zbytečné stresování lidí zavádět v České republice něco, co nemá širokou politickou podporu?

Pokud Nečasova vláda věděla, že sociální demokracie druhý pilíř zruší a pokud bylo dosti pravděpodobné, že sociální demokracie, byť s odřenýma ušima, vyhraje volby, tak ho neměla vůbec zavádět. Nicméně tím analogie končí, protože já dost pochybuji, že strana, jejíž preference se pohybují někde kolem osmi procent, by měla v blízké budoucnosti reálnou šanci ujmout se vlády. No a z toho vyplývá, že dobře, oni musí mít nějaké téma, ale zaprvé, tím, že obstruují, brání parlamentu v práci, paralyzují ten parlament místo, aby věcně argumentovali proti tomuto návrhu a případně dávali pozměňovací návrhy. A zadruhé, uvědomte si, a to se netýká předchozího tazatele, že samozřejmě nemůžete popřít obrovský rozsah daňových podvodů, který u nás v mnoha formách existuje. A ti, kdo říkají, že se těmito kontrolními zákony zasahuje do lidských práv, zapomínají, že žádné lidské právo není právem na podvod, není právem na okrádání daňových poplatníků a já jsem vždy citoval Američany, kteří říkají, u nás je daňový podvod druhý nejtěžší trestný čin hned po vraždě.

Jak ostatně zaznělo ve Vašem vánočním poselství. Když jste zmínil ODS a vyslovil jste nedůvěru, že nevěříte tomu, že by bylo reálné, aby tady zase vládla. Věříte tedy ODS, že je připravena vládnout, jak zaznělo na včerejším kongresu?

Každá strana je připravena vládnout. I ta nejmenší, pane redaktore, protože každá strana má naději, že se jednou k moci dostane a záleží to na programu, záleží to na charizmatických tvůrčích vedoucích osobnostech. Já bych si dokonce i přál, aby ODS se postupně stávala poctivou pravicí, která potlačí své kmotrovské dědictví a rozhodně bych ji dával větší šanci než například TOP 09, což je podnik dvou lidí, z nichž jednoho vyhodili od lidovců a druhého ze Strany zelených, takže si založili vlastní stranu. Ta strana byla dočasně úspěšná a právě proto, že nemá skutečný program. Jejím programem je pouze negace a fráze, nic jiného. Tak si myslím, že ODS má o něco větší šanci stát se vedoucí silou pravice, ale to neznamená vládní pravici. To znamená opoziční pravici.

A je Petr Fiala ten charizmatický lídr?

No, charizmatický. On mě jednou věnoval asi před rokem nebo před dvěma svoji knihu, kterou jsem si se zájmem přečetl. Ta kniha se mně docela líbila, takže v této chvíli bych o něm řekl, že je spíše suchar než charizmatik. Ale poctivý suchar je pořád lepší než charizmatik, který je lump.

Ještě se stručně dotknu zpátky elektronické evidenci tržeb jednou otázkou. Ministr Babiš argumentuje, že EET nastolí spravedlnost v placení daní. Nicméně potom vyslovil jeden slib, že pokud bude zavedeno EET, tak by restaurace měly šanci na snížení DPH z jednadvaceti na patnáct procent. Je to tedy spravedlivé zase, když zavedeme plošně EET, aby jen restaurace dostaly jistou úlevu?

Já musím souhlasit s touto kritikou, protože já jsem jednou udělal něco podobného. Při nějaké příležitosti, to jsem byl předseda vlády a vláda se souhlasem parlamentu snížila DPH pro restaurace o nějaké procento. To už si nevzpomínám, kolik to bylo. A říkal jsem, až půjdu na gulášovou polívku, budu to mít o padesátník levnější. Hluboce jsem se mýlil. Gulášová polívka stála přesně stejně a pouze se zvýšil zisk, tedy zisková marže těchto restaurací. Takže v tomto případě bych nesouhlasil s panem Babišem. Mělo by platit, padni komu padni, to znamená, žádný sektor by neměl být zvýhodňován. Gulášová polívka stejně levnější nebude.

V restauracích ještě zůstaneme. Každý rok vyhladí cigarety jedno okresní město, tedy asi osmnáct tisíc lidí. Průměrný kuřák si zkrátí život o patnáct až osmnáct let. To jsou slova ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka z ČSSD, když hájil zákon, který brzy zakáže kouření v restauracích. Jenže jejich majitelé se bojí odlivu zákazníků, jako například Pavlína Kopiarová.

Pavlína Kopiarová: „Vážený pane prezidente, jsme restaurace na vesnici, na malý vesničce a když projde zákon o nekouření, tak mě sem chodí společnost lidí, který prostě kouří a který si tady chtějí pokecat, zahrát karty, pobavit se. Dělají mi největší tržbu, a když ta tržba nebude, že jo, když se přestane kouřit, tak mám obavu, že prostě ti lidé nepřijdou, že já to budu moc zavřít, protože nehledě na to, že máme velký pronájmy, protože sem jenom provozovatel, jsem v pronájmu, tak jsem zvědavá, jak to takhle utáhnu, když ti lidi sem nebudou chodit. Tak mně poraďte, co mám dělat?

No, já jsem sám kuřák, jak možná i ta paní ví. A pokládám ten zákon za nesmyslný, protože prakticky v každé restauraci máte minimálně dvě místnosti, z nichž jedna může být kuřácká a druhá může být nekuřácká. A dokonce tak to dosud bylo, to znamená, že majitelé nebo nájemci těchto restaurací ty restaurace přizpůsobili tomuto principu a teď z toho vlastně budou mít tak trochu vyhozené peníze, včetně odvětrávání a tak dále. Já sám jsem řekl, že ten zákon nemohu vetovat, protože jsem kuřák a protože bych byl právem obviněn z konfliktu zájmu. Ujišťuji Vás, že kdybych byl nekuřák, tak ten zákon vetovat budu, protože ho pokládám za nesmyslný a tady opravdu narušuje svobodu lidí. Pokud ten člověk může jít do kuřácké nebo nekuřácké místnosti, tak není v žádném případě ohrožena jeho svoboda. Ale dovolte mně dvě jedovatosti závěrem k tomuto tématu. Nedávno zemřel velký německý kancléř Helmut Schmidt v devadesáti šesti letech a byl to tak zvaný „chain smoker“ neboli řetězový kuřák. Ten si doslova zapaloval jednu od druhé. A čínský prezident mi říkal, náš velký vůdce Teng Siao-pching, kouřil do devadesáti let, pak mu to lékaři zakázali a zemřel v jednadevadesáti letech, tím vůbec nepopírám škodlivost kouření.

Trochu to tak vypadá, pane prezidente. 

Ano, zvonkajšu to tak naozaj vyzerá, ale uznávám i těch osmnáct tisíc, které jste uváděl, to všechno je pravda. Já sám jsem se několikrát odnaučoval kouřit a nejdéle jsem to vydržel šestnáct dnů. No, ale na druhé straně zase uvádím i protiargumenty a to je právě to oddělení těch provozních místností, kde nikdo není obtěžován kouřem, protože je v nekuřácké místnosti.

Zákon tedy ale podepíšete, jak jste zmínil, pokud bude schválen. Co by měla paní hospodská udělat. Hospodu změnit na cukrárnu?

Tak já si myslím, že se velmi vážně diskutuje o tom, že by malé hospody, tedy vesnické hospody, se ocitly ve stavu, kdy dostanou výjimku. Mimochodem, kdyby to přeměnila na cukrárnu, teď jsem se zamyslel, tak budete podporovat cukrovku a na cukrovku se také umírá, pane redaktore, ne jenom na kouření. Takže tuhle radu bych Vám moc neradil. Ale v každém případě já doufám, že rozumní poslanci alespoň prosadí výjimku pro ty malé venkovské hospody.

Budeme pokračovat dál a to už posledním blokem v pořadu S prezidentem v Lánech a tím bývá, jako už tradičně, prostor pro dotazy čtenářů, které posíláte přes formuláře na Blesk.cz. Jdeme na ně.

První dotaz zní následovně: „ Pane prezidente, přeji Vám hodně zdraví do nového roku a chci se zeptat, jestli jste byl na zdravotní prohlídce a jak dopadla, budete mít fyzičku na další kandidaturu?“ Soňa z Hradce Králové.

Byl jsem na zdravotní prohlídce asi před půl nebo tři čtvrtě rokem. Byl jsem na tak důkladné zdravotní prohlídce, že mě vrazili do nějakého tunelu, prý se to jmenuje „CéTéčko“. Pak mi udělali magnetickou rezonanci, pak mně brali krev a některé další tělní tekutiny. A byli zklamáni, protože zjistili, že mně nic není. Teda nic není, mám tu cukrovku, už léta. A mám tak zvanou polyfunkční neuropatii tady v nohách, a to je všechno. Takže plíce, jako nekuřák, no a všechny ostatní tělesné orgány rovněž v pořádku, takže chtěl bych zaklepat a budu doufat, že se to nezhorší.

Takže fyzičku na další kandidaturu, jak se ptá paní Soňa, máte?

Ale to nesouvisí s případnou další kandidaturou, já jsem jasně řekl, že svoje rozhodnutí oznámím v březnu 2017, takže nelákejte mě do pasti a koneckonců, budu-li odpočívat na Vysočině místo další kandidatury, tak i tam tu fyzičku budu potřebovat pro procházky krásnou krajinou.

Petr Blažek se ptá: „Pokud by hrozilo nebezpečí občanům naší země a nestačila by ani naše policie s armádou, požádal byste o pomoc pana Putina, od kterého má pomoc přislíbeno třeba Srbsko?“

Ale to je naprostá blbost, promiňte tedy tuto razantní reakci. Proč bych měl žádat o pomoc pana Putina, když tady máme aktivní zálohy, když tady máme řadu lidí vycvičených z doby, kdy platila všeobecná branná povinnost a to je několik set tisíc lidí, pane redaktore. No tak bych požádal, aby těchto několik set tisíc bývalých vojáků nastoupilo do zbraně.

Budeme pokračovat dalším dotazem, už nám zbývá posledních pět minut, od Jana Kluckého, který se ptá, jak je daleko hledání článku „Hitler je gentleman“ a já se doptám, co jste nabídli vnučce Ferdinanda Peroutky u soudu, že nedošlo ke smíru?

My jsme jí nenabídli nic. My si přejeme, aby došlo k soudu, protože když si přečtete můj projev, kde byl Ferdinand Peroutka zmíněn jednou jedinou větou, tak ta základní věta zněla, že podlehl nacistické ideologii a my jsme nabídli soudu komplex dokumentů, například oslavný článek k narozeninám Adolfa Hitlera z doby protektorátu a mnoho dalších materiálů, které tuto tezi potvrzují. Jinými slovy, já se na ten soud těším a doufám, že k němu dojde.

A jediné, co byste jí mohli tedy nabídnout, je, že by to bylo upřesnění, že článek s titulkem „Hitler je gentleman“ není, ale nemění to to sdělení.

 
Ale článek s titulkem „Hitler je gentleman“ samozřejmě je, protože jsem ho četl na vlastní oči. A to, že se ho dosud nepodařilo najít, má jedno velmi prozaické vysvětlení, které už jsem několikrát říkal. Peroutka byl za první republiky několikrát cenzurován, jeho články byly konfiskovány. Mimo jiné tam ,kde se pochvalně vyjadřoval o Hitlerovi, například, že je větší než Bismarck, že má geniální schopnosti a tak dále. Takže zřejmě jsem ten článek četl v necenzurovaném vydání ,v prvním vydání Přítomnosti a bohužel nepodařilo se ho najít právě proto, že byl zřejmě jako jiné Peroutkovy články později cenzurován. Ostatně při tom titulu se ani nemůžete divit. 

Říká Miloš Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a to byla poslední slova z dnešního vydání, prvního v roce 2016. Pane prezidente, děkuju za pozvání do Lán a těším se příště.

Takže za čtvrt roku opět na shledanou.

Na shledanou.

 

             

 

                                    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Miloš Zeman, prezident České republiky, Blesk.cz, Lány, 17. ledna 2016

zpět na seznam zpráv