Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

17. dubna 2016

Dobré dopoledne z Masarykovy pracovny zámku v Lánech, dobré dopoledne i Vám, pane prezidente.

Dobré dopoledne,

Já bych začal aktuální kauzou, která tento týden nejvíc potrápila ČSSD, ta dluží advokátu Zdeňku Altnerovi 337 milionů korun za právní služby v souvislosti s Lidovým domem a je to smlouva, která v sobě obsahuje, slovy ČSSD, nemravné penále, ale podepsal jste ji Vy. Cítíte nějakou míru viny?

Cítím naopak radost a hrdost z toho, že se podařilo zachránit Lidový dům před konfiskací ODS, Ivan Kočárník, Vy tu historii jistě znáte. A to mimo jiné za spolupráce advokáta Zdeňka Altnera. To penále, ať je jakékoli, by neexistovalo, kdyby sociální demokracie Zdeňkovi Altnerovi, jenž jí vysoudil majetek v hodnotě půl druhé miliardy korun, zaplatila honorář osmnáct milionů korun. A protože patnáct let se nic nedělo, tak to penále narůstalo. Já jsem zvyklý, aby se smlouvy plnily, takže kdyby se ta smlouva splnila, žádné penále by nebylo. A jak víte, Lidový dům byl vyhrán v roce 2000, já jsem odešel z funkce předsedy sociální demokracie v roce 2001.

A kdybyste měl naznačit nebo říct přesná jména viníků této situace. Je to, jak zaznívá ze sociální demokracie, pan Altner, který podle slov některých politiků protahoval to soudní řízení?

Ale tak podívejte se, v roce 2004 soud rozhodl, že sociální demokracie má zaplatit panu Altnerovi osmnáct milionů korun a tím by byl ten problém vyřešen. A sociální demokracie se odvolala, takže byla to bohužel ona, která protahovala tímto odvoláním celé řízení. Jinak by tato kauza neexistovala.

A když po Vás budu chtít jméno viníka, abyste ho označil.

Tak v roce 2004 byl předsedou sociální demokracie, tam se to střídalo, buď Vladimír Špidla, nebo Stanislav Gross. Já neznám přesný měsíc, kdy byl vynesen ten rozsudek, ale znovu opakuji, kdyby se sociální demokracie tenkrát neodvolávala, tak by žádných tři sta milionů penále, nebylo.

Jihomoravský hejtman Michal Hašek chce straně darovat padesát tisíc korun, přirovnal to ke sbírce po požáru Národního divadla. Uvažujete o tom, že byste přispěl také a kolik?

Já jsem vystoupil ze sociální demokracie v roce 2007 kvůli sporu s tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem a mimochodem v době, to byl rok ´96 a ´98, kdy nám byl obstaven Lidový dům tím Kočárníkem, a kdy jsme si museli také vzít úvěr, tak jsem vedl volební kampaň do parlamentních voleb a i když ta kampaň byla poměrně chudá, přesto jsme ji vyhráli. Víte, pane redaktore, je naivní představa, že čím víc máte peněz, tím víc máte i hlasů voličů, ono kromě těch peněz také potřebujete výrazné osobnosti a přitažlivý program.

Pane prezidente a necítíte teď tak trochu škodolibou radost?

Ne. Tak to teda v žádném případě ne, protože když osm let svého života věnujete budování sociální demokracie, tak každá rána, kterou sociální demokracie dostane, mně nedělá škodolibou radost, ale naopak působí lítost, i když si někdy při té příležitosti říkám, že jsou to zbytečné ztráty vyvolané hloupostí nebo leností.

Teď si z Lidového domu odskočíme do světa. Nadija Savčenková, ukrajinská navigátorka byla Rusy odsouzena na dvaadvacet let vězení kvůli smrti dvou ruských novinářů. Západ to označuje za politický proces. Její zdravotní stav se navíc podle aktuálních informací zhoršil a já k tomu teď přidám ještě výrok europoslankyně Michaely Šojdrové, která ho takto prezentovala na sociální síti Twitter: „Zmanipulovaný proces s Nadijou Savčenko připomíná padesátá léta. V boji za její osvobození budeme pokračovat.“ Souhlasíte s tím, že je to politický proces, pane prezidente?

Nevím, když politik něco neví, tak se nemá tvářit jako děd vševěd a mimochodem, zdá se podle některých informací, že Nadija Savčenková bude vyměněna za dva ruské občany vězněné v Kyjevě a já budu rád, když to skončí tímto způsobem, ale to zda způsobila nebo nezpůsobila smrt dvou novinářů, já prostě nevím a pokládám za poněkud hloupé, abych mluvil o věcech, které neznám.

Expremiér Stanislav Gross, teď mi dovolte takové srovnání, přeskočíme k dalšímu tématu, upadl v nemilost, když svoji drahou nemovitost vysvětloval neobratně půjčkou od strýčka Vika. A teď paralela s Andrejem Babišem, který hájí dotace na postavení Čapího hnízda tím, že dotace nemohl zneužít, protože v tu dobu byla ta stavba napsaná na jeho rodinu. Proč si Gross za odkaz na rodinné členy zasloužil od Vás tvrdou kritiku, a Andreje Babiše hájíte? Alespoň tak si to vysvětluju, Vaše výroky.

Tak ona je otázka, jestli to byl opravdu odkaz na rodinné členy, protože jak víte, nakonec došlo k tomu, že to strýček Vik nebyl. Tu historii si snad pamatujete, ale pokud jde o kauzu Čapí hnízdo, já, pane redaktore, plně souhlasím s premiérem Sobotkou, že politici si nemají hrát ani na vyšetřovatele ani na soudce. Ještě bych dodal, že stejně tak si na tyto dvě role nemají hrát tupí novináři, kteří o tom zpravidla příliš mnoho nevědí, že máme vyčkat na vyšetření této věci jak policií, tak OLAFem. A chtěl bych Vám připomenout jednu kauzu, která se jmenovala Budišov. Snad si na ni vzpomenete.

Chcete vzpomenout paní Jourovou?

Tehdy novinářští psíci poštěkávali na Věru Jourovou, která byla ve vyšetřovací vazbě, taky si hráli na vyšetřovatele a soudce jako dnes a víte, právě tahle kauza mě vedla k tomu, že i když jsem trochu koketoval s tou myšlenkou, že politiků se týká presumpce viny, tuto myšlenku mimochodem razil zejména Jiří Paroubek, tak jsem se nechal poučit a řekl jsem si na základě kauzy Budišov a Věry Jourové, že presumpce neviny, má platit pro všechny, tedy i pro politiky.

A jak do tohoto vyjádření, pane prezidente, ale zapadá to, že jste krátce po mimořádném zasedání Sněmovny k této kauze řekl, že pojedete do Čapího hnízda s dětmi z Klokánku? Nemůže to veřejnost vnímat, jakože jste se přiklonil na stranu Andreje Babiše a nezůstal jste v té kauze nezávislý?

Já myslím, že veřejnost je inteligentní, pane redaktore a že to tak tedy určitě vnímat nebude. Tak zaprvé, přijal jsem pozvání pana Babiše k návštěvě Čapího hnízda z přesně stejných důvodů, jako přijímám pozvání k návštěvám desítek dalších objektů. Mimochodem řada z těchto objektů, kde se setkávám třeba s poslanci a senátory za daný kraj, jsou renovované statky a já si vážím těch, kdo nějakou zříceninu uvedli do provozuschopné podoby. Pokud jde o pozvání Klokánku, tak to je výlučně věc pana Babiše, který je pozval.

Na funkci šéfa hradní Vojenské kanceláře rezignoval Rostislav Pilc, kterému bezpečnostní úřad odmítl vydat novou bezpečnostní prohlídku. Vy jste tvrdil, že sám si uděláte názor na ten jeho odchod, až si přečtete související dokumenty. Pane prezident, našel jste tam něco zásadního, nějaká významná bezpečnostní rizika?

Ne, nenašel jsem tam absolutně žádné bezpečnostní riziko. Možná právě proto taky původní rozhodnutí rozkladové komise bylo, že generálu Pilcovi vyhověla. Ale nezapomeňte, že rezignoval sám. Já si toho vážím a přeji mu úspěch v soudním sporu, který teď povede s Národním bezpečnostním úřadem.

Tlak z Vaší strany na jeho odchod nebyl?

Ale proč by měl být? Já jsem samozřejmě vycházel z toho, že když má někdo odebranou bezpečnostní prověrku, ať právem nebo neprávem, tak že nemůže vykonávat některé funkce, například teď pojedu na summit NATO do Varšavy a bez prověrky mě tam šéf Vojenské kanceláře nemůže doprovázet. Ale to není nátlak, to je konstatování.

Přejdu na téma začlenění lehce mentálně postižených dětí do běžných škol, jak jej plánuje ministerstvo školství a kromě Blesku se tohoto tématu také ujala v posledních dnes ODS. Ta chce příští týden
pozvat k jednomu stolu zástupce poslaneckých klubů, aby vyvolala diskuzi a jednala o tom, jestli ten zákon nějak napravit, upravit nebo dokonce zrušit. Slibujete si od toho něco?

Já si vzpomínám, když jsem asi před dvěma lety vystoupil proti inkluzi a všichni mě napadali, tak pak mezi těmi, kdo mě napadali, byl i Petr Fiala, který se tehdy inkluze zastával. Ale jsem člověk povahy dobrotivé a tak uznávám právo na změnu názoru a děkuji Petru Fialovi, že pochopil, že inkluze je škodlivá.

Ještě jedno aktuální téma z uplynulých dní. Ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou pobouřilo, že by se do databáze OSN měl přidat jednoslovný název naší země Czechia, když za nové logo, které má být používané při kulturních a společenských akcí a je na něm nápis Czech Republic, padla miliarda korun. Nebyly to vyhozené peníze v tomto případě?

Tak já se Karle tak trochu nedivím, protože každý lituje vyhozených peněz, ale nezapomeňte, pane redaktore, že tu změnu názvu, jsem doporučoval také již před dvěma lety, a kdyby tehdy a ne až teď se tato změna přijala, tak by Karla Šlechtová už dělala logo s názvem Czechia.

Dobře, to můžeme vyřídit Karle Šlechtové.
Přejdeme k dalšímu tematickému bloku, kterým bude návštěva čínského prezidenta Si v České republice a v souvislosti s tím také nelze přehlédnout potlačování protestů v režii české policie. Návštěva Si Ťin-pchinga v České republice vyvolala řadu ohlasů, pozitivních, negativních, lidé na sociálních sítích sdíleli různé vtipné koláže, obrázky a používali to také samozřejmě jako humorný prostor. Mimo jiné jeden aprílový tweet poslal do online prostoru také ministr kultury Daniel Herman. Pronesl toto: „Tak jsem po návštěvě soudruha prezidenta Čínské lidové republiky přehodnotil své postoje a rozhodl se, že při příští schůzi Poslanecké sněmovny požádám o přijetí do klubu KSČM.“ Tolik vtípek Daniela Hermana, ale ještě budeme pokračovat s těmi výroky dál. Ještě předám ohlas, který bude z Evropského parlamentu a prezidentovi ho posílá europoslanec Jiří Pospíšil:„Miloš Zeman prý vymaňuje Českou republiku z vlivu Evropy a USA, zároveň nás obrací k Číně a Rusku, po šestadvaceti letech od revoluce smutné a pro Českou republiku nebezpečné.“ Obracíte nás k východu a je to nebezpečné, pane prezidente?

Milý pane redaktore, jestliže já obracím Českou republiku ať už k Číně nebo k Rusku, pak přesně totéž dělá britská královna, která svezla čínského prezidenta ve zlatém kočáře, a poté byly podepsány smlouvy asi za osm miliard liber. Totéž dělá americký prezident Barack Obama, který s velkou pompou, daleko větší, než byla v České republice, přivítal čínského prezidenta ve Washingtonu, kde vlály samozřejmě americké a čínské vlajky a kde tibetské vlajky vůbec vidět nebyly. Totéž dělá můj přítel Heinz Fischer, který nedávno navštívil Rusko a setkal se s prezidentem Putinem. Já tvrdím, že když já dělám něco velmi podobného a vážím si návštěvy čínského prezidenta a vážím si uzavřených hospodářských dohod, tak se nevymykám, řekněme z té Británie, Rakouska nebo Spojených států.

Na Vaše slova naváže dotaz, který jsme předtočili také s předsedou TOP 09  Miroslavem Kalouskem:„Pane prezidente, tvrdil jste do čínské televize, že minulé vlády příliš ustupovaly tlaku Evropské unie a Spojených států. Mohl byste prosím uvést nějaký konkrétní příklad, kdy ve vztahu k Číně některá minulá vláda cosi proti své vůli učinila nebo neučinila proto, že i když si přála něco jiného, dotlačila ji k tomu Evropská unie nebo Spojené státy? Děkuji za odpověď.“ Miroslav Kalousek volá po konkrétním příkladu.

Velmi rád Miroslavu Kalouskovi odpovím. Budu citovat tak zvaný non-paper, který rozeslala všem členským zemím Evropská unie a v němž bylo doporučení, aby hlavy státu se neúčastnily vojenské přehlídky, kterou Čínská lidová republika organizovala na počest sedmdesátého výročí vítězství nad japonským fašizmem. Pokud tento non-paper pan Kalousek nezná, pak ho určitě bude znát jeho kolega pan Schwarzenberg, který byl v té době ještě ministrem zahraničí.


Pane prezidente, Vy si pochvalujete příliv čínských investic v řádech desítek miliard korun do České republiky. Před pár dny se dokonce objevily informace, že dvě čínské firmy v Česku zakládají, či založily, dvě továrny, které mají přinést, myslím, že to je řádově čtyři sta pracovních míst. Řekněte mi ale, kolik pracovních míst, konkrétních, očekáváte z té vlny dohod, které jste uzavíral a byl jste jejich svědkem? 

Dívejte se, to se teď ještě nedá přesně odhadnout. Uvědomte si několik věcí. Začněme tím, že ty dohody obsahují vytvoření tří přímých leteckých linek mezi Čínou a Českou republikou. To znamená, můžete očekávat příliv čínských turistů, o nichž je známo, že dobře platí, dokonce lépe než Rusové a tím pádem můžete očekávat nová pracovní místa v oblasti cestovního ruchu, v oblasti lázeňství a tak dále. Nebo další příklad. Let Kunovice uzavřel velmi významné dohody o dodávkách našich letadel do Číny a například jenom z těchto dodávek bude šest set nových pracovních míst a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Mimochodem, pane redaktore, my  jsme kdysi byli letecká velmoc v oblasti malých a středních letadel. Poté náš letecký průmysl upadal a navázání této spolupráce může vést k jeho rozvoji a mimo jiné i k vytvoření nových pracovních míst. A dovolte mi poslední poznámku. Představte si, že málo kdo ví, že Škoda Auto má největší trh, víte kde? V Číně, pane redaktore, to znamená, že pro ni je životně důležité, aby existovaly dobré obchodní vztahy mezi Čínou a námi, protože je to nejúspěšnější podnik v České republice a na čínském trhu umisťuje většinu své produkce.

Budete držet přísný dohled jako otec těchto čínských dohod na to, aby se zrealizovaly, aby dopadly tak, jak byly domluveny?

Tak já jsem zvyklý věřit svým partnerům, ale samozřejmě, že se budu vždy ptát, zda tyto dohody jsou realizovány. Zatím nemám absolutně žádný důvod, abych o tom pochyboval.

Ta vlna těch investic je opravdu masivní. Objevují se ale také investice o tom, že jsou čínské firmy napojeny na tamní vojenskou rozvědku, což bezpečnostní analytici považují za znepokojivé. Vy jistě budete namítat, že to jsou jen spekulace, ale moje otázka směřuje k tomu, jestli jste si tím stoprocentně jistý, že u nás touto cestou nezakoření čínští agenti?

Prezident jedné z čínských firem, která se jmenuje CFC, vydal nedávno dementi, které reaguje na některé poněkud hloupé české novináře, kde říká, není pravda, že jsem synem generála toho a toho, promiňte, já si čínská jména většinou nepamatuji. Není pravda, že jsem vnukem maršála toho a toho. Není pravda, že jsem pracoval v nějaké vojenské organizaci a tak dále a tak dále. Čili toto dementi existuje, je docela zajímavé a svědčí to o úrovni české žurnalistiky, že nikde nebylo publikováno.

Vy si sice otíráte boty teď o české novináře, ale tak oni si to necucají z prstu, tam jsou použité zdroje různých sinologů a expertů, kteří se této problematice věnují. Takže Vy věříte tomuto dementi a je to pro Vás konečné řešení tohoto problému?

Tak představa, že by sinolog věděl, kdo spolupracuje a kdo nespolupracuje s vojenskou rozvědkou dané země, je přinejmenším přeceněním schopnosti sinologů. A pokud jde o zprávy, které dostávám od zpravodajských služeb, tak ty nic takového neobsahují.

To možná mohla být ta odpověď na tu moji otázku. Takže žádné potvrzené oficiální náznaky nemáte?

Je to syn generála, je to vnuk maršála, kdo by tomu nevěřil?

Mě by spíš zajímala ta důvěra v české služby, které mají tento servis Vám poskytnout?

Tak já si myslím, že zahraniční služby samozřejmě spolupracují. CFC je mimochodem šestá největší čínská soukromá, zdůrazňuji ještě jednou soukromá, firma, nikoli státní firma.

Dobře, o tom bychom mohli vést ještě další půlhodinovou debatu, ale půjdeme dál. Vy jste s prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem, jak jste sám řekl, osobní přítel. Co jiného, kromě politiky a byznysu, Vás spojuje. Jaká témata při Vašich rozhovorech zazněla, v čem si rozumíte, v čem jste naladěni?

No tak já si velmi vážím tradiční čínské tisícileté kultury a jistého nadhledu nad každodenními událostmi. Vzpomínám si na Li Po, Zpěvy staré Číny v překladu Bohumila Mathesia, kde je verš, „šest dynastií přešlo jako racků smích“ a vzpomínám si na Čou En-laje, když byl dotázán, co soudí o Velké francouzské revoluci, tak odpověděl, je příliš brzo ji hodnotit. Proč to říkám, pane redaktore. Protože čínský způsob uvažování, který musíte pochopit, je způsob, který pracuje s daleko delším horizontem než my Evropané, to je těch šest dynastií a podobně. Jinak osobně si myslím, čínský prezident ho také rád cituje, že v ideových kořenech čínské kultury je konfucianizmus a to je velmi mírumilovná ideologie. Je to spíše filozofie než náboženství a je někdy docela dobré si něco z Konfucia přečíst.

O mírumilovnosti budeme dál mluvit v následujících minutách. Já poprosím, Knihovna Václava Havla připomněla v minulých týdnech také citát zesnulého prezidenta, jak o Číně a lidských právech hovořil v roce 1996 v rozhovoru pro noviny The Washington Post:„Nedávno jsem přijal čínského ministra zahraničí, kterému jsem řekl dost otevřeně všechno, co si myslím ve věci Tibetu, Tchaj-wanu, politických vězňů v Číně. V politice lze říct leccos, když to člověk řekne diplomaticky, zdvořilou formou. Čínská lidová republika si člověka, který se jí nebojí a dovede jí říct, co si myslí, váží víc než toho, kdo z ekonomických důvodů škrtá jednotlivé věci ze svých přípitků.“ To jsou slova Václava Havla. Pane prezidente, škrtáte Vy něco ze svých projevů nebo přípitků, i když vím, že si je nepíšete?

Zaprvé je nepíšu na rozdíl od jiných politiků a zadruhé já jsem nikdy nic pod ničím tlakem neškrtal. Říkám to, co považuji v rozhovorech za důležité. Jsou rozhovory mezi čtyřma očima, které se nepublikují, to je běžná diplomatická praxe a jsou přípitky na veřejných shromážděních, které se publikují. To je vše.

Jak zaznělo, jste osobním přítelem čínského prezidenta. Václav Havel, jehož slova jsme měli možnost slyšet před chviličkou, byl osobním přítelem tibetského dalajlámy. Sešel byste se s dalajlámou, kdyby byla příležitost?

Já už jsem na tohle jednou odpověděl bonmotem. Sešel bych se s dalajlámou tehdy, kdybych já byl duchovní vůdce anebo, kdyby dalajláma byl velký investor. A protože já nejsem duchovní vůdce a dalajláma není velký investor, nevidím důvod, proč se s ním setkávat.

I tak může znít odpověď. Váš tlumočník Blesku řekl, že o soubojích mezi lidmi s tibetskými a čínskými vlajkami v ulicích Prahy během právě návštěvy Si Ťin-pchinga nepadlo mezi Vámi a čínským prezidentem ani slovo, že jste tohle téma neotevřeli, proč?

Samozřejmě, že ne, protože nejsem tak povrchní a čínský prezident také ne, abychom nedokázali odlišit podstatné od nepodstatného. Podívejte se, to co je podstatné, je objem uzavřených dohod. Nejenom ekonomický objem, ale i jejich věcný význam. Například dohoda o strategickém partnerství. To je mimochodem dohoda, kterou s Čínskou lidovou republikou uzavíráme jako osmá země Evropské unie. A samozřejmě ty ekonomické dohody, dohoda o těch leteckých linkách, a kdybych, protože těch dohod je třicet, je měl všechny vyjmenovat, tak jsme tady do večera. A zamyslete se nad tím, proč třeba v Británii nebo ve Spojených státech žádné tibetské vlajky nebyly. Tady podle mého názoru...

Pane prezidente, ale to není pravda, v Británii tibetské vlajky byly právě při té jízdě tím kočárem a policie je rozhodně neodstraňovala z ulic. Viděl jsem některé fotografie...

Pokud já jsem informován, ale mohu se samozřejmě mýlit, tak tam tibetské vlajky viditelné nebyly a nebyly ani spory mezi nositeli tibetských a čínských vlajek. Pokud tam tibetské vlajky byly, byly patrně přikryty čínskými vlajkami, ale o to nejde. Podívejte se, ptejte se na jednoduchou otázku. Proč lidé, kteří se Tibetem v životě nezabývali, najednou tuto otázku zdvíhají. Byl u mě Petr Nečas, nedávno, který mně říkal, že zrovna Miroslav Kalousek, kterého zná dvacet let, za těch dvacet let nikdy neřekl jediné slovo o Tibetu. A většinou tohle to teď produkují lidé, kteří odešli ze svých funkcí, ať už je to Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí, zmíněný Miroslav Kalousek, zmíněný Karel Swarzenberg, Michal Kocáb, bývalý ministr pro lidská práva. Víte, já si myslím, pane redaktore, že u těchto bývalých lidí, kteří už nejsou tak příliš vidět, je jakási touha, po sebe zviditelnění a tak si vybírají témata, o kterých si myslí, že alespoň krátkodobě jimi zaujmou a já k nim cítím docela soucit, protože jim tak trochu rozumím z lidského hlediska.

Dobře, ale na těch demonstracích, pane prezidente, nebyla jenom skupina bývalých politiků a veřejných funkcionářů, ale také stovky lidí a já se jenom ptám na to, jak mám jako český občan vnímat to, že když někdo zamává tibetskou vlajkou, přijde policie a odvede ho a Číňana, který mává vlajkou rudou, tam nechá a přesně takovéto konflikty na těch ulicích vznikaly, a Vy navíc jste řekl, že podstatné jsou investice. Mám si to přeložit tak, že toto je nepodstatné?

Toto je zcela určitě nepodstatné z velmi prostého důvodu a dokonce nepatřičné, nejenom nepodstatné. Představte si, že by za první republiky československý prezident přijel do zahraničí a tam na něj někde mávali například sudetoněmeckou vlajkou. Ona sice neexistovala a oni Sudeťáci pak už používali vlajku s hákovým křížem, ale to není tak podstatné.
Zaprvé si uvědomte, že nikdo neuznává samostatnost Tibetu, žádná země na světě. Možná Marshallovy ostrovy v Mikronésii, ale to bych zrovna nepočítal a myslím, že ani ty ne. Uvědomte si, že všechny naše vlády od listopadu ´89 vnímaly politiku jednotné Číny jako základ své zahraniční politiky. Samozřejmě včetně Tibetu. A poslední poznámka, která je nejdůležitější. Těch několik set převážně mladých lidí, by potřebovalo krátkou lekci z historie, aby věděli, že před rokem 1951 byl Tibet feudálně otrokářskou společností. Žádnou zemí kvetoucí demokracie. Byla to tak zvaná teokracie, jak říká Masaryk, vláda kněží, v daném případě vláda lámů, kteří se modlili ve stovkách klášterů a ostatní na ně museli pracovat a protože Tibet, jak jistě dobře víte, je náhorní plošina ve výši čtyři tisíce metrů nad mořem, tak tam v podstatě není příliš mnoho co pěstovat. Lidé jsou chudí a například platila pravidla, když si přespal na pozemku lámy, byla ti uťata ruka, když si nesplnil svoji dávku, byl si oslepen, případně byl jsi zakován do okovů. Na to jsou odborné práce, to nejsou žádné politické agitky. Takže z tohoto důvodu si myslím, že ti, kdo si Tibet idealizují a volají free Tibet, jednak nevědí, jaká byla historie Tibetu a měli by se o ní něco naučit a zadruhé, měli by také vědět, že celý svět uznává Tibet jako integrální součást Číny.

A když se ještě vrátím, prosím velmi stručně, jednou větou to zkuste vyjádřit, k té spojitosti, když někdo použije Tibet jako prostředek pro volání po dodržování lidských práv. Pro Vás je to tedy, z Vašeho vyjádření cítím, nevhodná forma, ale jak jsou důležitá lidská práva, když tady máme prezidenta, který je obviňován z toho, celkem oprávněně v mnoha případech, že porušuje lidská práva?

Lidská práva jsou nesmírně důležitá. Lidská práva nejsou, pane redaktore, jenom práva politická. Lidská práva jsou i práva sociální, práva hospodářská. Existuje taková často citovaná hierarchie lidských potřeb. Takže nejdůležitější potřebou a chcete-li lidským právem, je právo na život. V tom se asi shodneme. Pak je to právo na práci, právo nemít hlad, právo mít střechu nad hlavou. Já vůbec nepopírám důležitost politických práv, pouze dodávám, že vedle těchto politických práv musím respektovat také to, jestli zřízení dané země vytváří vysokou míru nezaměstnanosti a popírá tím právo na práci, jestliže vede k pauperizaci významných skupin obyvatel a popírá tak právo nemít hlad a jestliže v zemi probíhá občanská válka, kde se lidé vzájemně vraždí, a tedy je popřeno právo na život. Čili snažím se vidět lidská práva v širším komplexu a nikoli pouze redukovat to na otázku práv politických.

Já bych se ještě přesto vrátil k událostem okolo návštěvy čínského prezidenta. Portál Echo24 přišel s příběhem devatenáctiletého gymnazisty z Prahy, kterého policejní hlídka údajně zfackovala za to, že pokřikl na hlídku, měli byste se stydět za čínského prezidenta. Vyšetřuje to Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je to jeden z mnoha konfliktů, které média popsala. Máme to brát, pane prezidente, z toho, co jste teď v uplynulých minutách řekl, že jste si jako Hrad objednali, aby policie byla přísnější na ty, kteří nesouhlasí?

Můj bože, pane redaktore, já mám tolik starostí, že abych si ještě objednával zákroky policie…

Já si nemyslím, že byste to byl Vy sám, fyzicky, ale máte na to spoustu lidí, kteří to mohli udělat.

Dobře, ale abych dával pokyny k objednání… Tak zaprvé, proč bych to dělal? A zadruhé, těch incidentů, co já jsem viděl zpravodajství, bylo asi tři nebo čtyři, žádné velké množství, jak uvádíte Vy. A zatřetí, ano, vyšetřuje to Generální inspekce bezpečnostních sborů, tak buďte tak laskav a počkejte na výsledky tohoto vyšetřování. Vy důvěřujete jedné straně, třeba tomu studentovi, OK. Policie to popírá, ale Vy apriori nedůvěřujete policii a apriori důvěřujete tomu studentovi, čili jste poněkud jednostranný.

Ne, Vy soudíte, co já si myslím, ale já jsem neřekl, že si to myslím. Já jsem se ptal a byla to forma, byl to prostředek, abych položil tu otázku, pane prezidente. Nicméně ještě u toho zůstaneme. Z Vašich slov, co jste řekl, a z celé té situace vyplývá další dotaz, který pokládá bývalý diplomat Michal Žantovský a ptá se Miloše Zemana právě na toto: „Pane prezidente, Vy jste minulý týden svolal na Hrad setkání s policisty, abyste jim poděkoval za zásahy proti demonstrantům loňského sedmnáctého listopadu a při příležitosti nedávné návštěvy čínského prezidenta v Praze. Dřív se tomu tuším říkalo, v době nedávno minulé, aktiv příslušníků a mě zaujalo, že během Vašeho vystoupení jste řekl, že se člověk musí zastat svých podřízených i když se tím vystavuje riziku, že ho znemožní často podplácená média. Tak já bych se Vás rád zeptal, jestli se považujete za nadřízeného policistů, za velitele policie? To je informace, která je pro mě zcela nová a z čeho soudíte, že média jsou podplácená a kým?“

Děkuji řediteli Knihovny Václava Havla, financované Zdeňkem Bakalou a rád odpovím na jeho dotaz. Ten dotaz je vlastně dvojí, zaprvé zda se považuji za nadřízeného policistů. Čili, zcela určitě ne, nadřízený policistům je policejní prezident a nad ním je ministr vnitra. Mohu pana Žantovského upozornit, že jak ministr vnitra, tak policejní prezident byli na oné akci, kterou zmínil a která se konala na Pražském hradě a rovněž se zastali příslušníků policie, což oceňuji.
Pokud jde o to, která média považuji za podplacená, jsem přesvědčen, že jsou to Hospodářské noviny a to právě z toho důvodu, že je vlastní již citovaný Zdeněk Bakala. Vy znáte přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Zdeněk Bakala je ve vážném podezření, že vytuneloval OKD. Já bych osobně řekl, že je to podezření, které téměř hraničí s jistotou a jeho média, konkrétně zejména Hospodářské noviny, se snaží tomuto podezření nějakým způsobem čelit. Mimo jiné i tím, že útočí na ty, kdo Zdeňka Bakalu kritizují, což lze z obsahu těchto novin velice snadno prokázat.

Když se vrátím ještě k té první části toho dotazu, jestli se považujete za nadřízeného policistů. Vy jste policii veřejně pochválil, ale pochválil jste ji v době, kdy ještě nebyly vyjasněné všechny ty útoky na protestující s tibetskými vlajkami. Nebylo to tedy ukvapené?

Milý pane redaktore, Vy jste se měl opravdu na dnešní jednání trochu lépe připravit.

Stačí říci ano nebo ne, pane prezidente.

Podívejte se, já jsem chválil policii, kdybyste mě poslouchal, za to, že dokázala zabránit podstatným konfliktům jak 17. listopadu, tak při návštěvě čínského prezidenta a řekla jsem naprosto jasně, prosím pěkně, přečtěte si ten proslov, je velmi krátký, že nikomu neupírám právo na svobodný názor, že nikomu neupírám právo na shromažďování. Demonstranti měli vyhrazený prostor, který nevyužili a dobývali se na Hradčanské náměstí. A právě proto, že na rozdíl od šaškujícího Miroslava Kalouska s tibetskou vlajkou, policisté zachovali klid a rozvahu, tak jsem jim, i za tento klid a za tu rozvahu, ze srdce poděkoval.

Toto téma se nakonec promítlo i do kulturních a společenských akcí. Někteří čeští hudebníci se v přímém přenosu z hudebních cen Anděl na České televizi kriticky vyjádřili proti politice Miloše Zemana a jmenovitě to byl například zpěvák David Koller nebo Lenka Dusilová. Ta řekla následující: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ Tolik Lenka Dusilová a na její slova reagoval také mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Ten umělce označil za angažované a přirovnal jejich protest k Antichartě a reakce politiků na jeho slova také nenechala na sebe dlouho čekat. Petr Fila, předseda ODS: „Každý má právo vyjádřit svoje názory, včetně umělců a hudebníků, a nikdo by jim neměl nařizovat, jakou formu mají zvolit nebo co mají říkat.“ Ještě budeme pokračovat dál. Ozval se také europoslanec za hnutí ANO, Pavel Telička. Ten vzkázal na Hrad právě tato slova: „Reakce hradního mluvčího na Kollerovu kritiku mimo jiné Zemana z Andělů je další ubohostí hraničící s umlčováním svobody projevu.“ Chcete to nějak komentovat, pane prezidente?

Samozřejmě, že ano. Já se vrátím k té Lence Dusilové. Chudinka holčička, kdyby alespoň se ty tři věty naučila zpaměti. Vždyť přece zpěváci musí ve své paměti udržet podstatně delší texty písní, než byly ony tři věty. Představte si, že by ve Zlatém slavíku Lucie Bílá přerušila svůj koncert a prohlásila, podporuji Miloše Zemana jako prezidenta. No tak by pražská kavárna a její tisk okamžitě spustily obrovský řev, že je to zneužívání Zlatého slavíka k nějaké politické propagandě. Naštěstí Lucie Bílá to nemusí dělat, protože už má svoji prestiž, protože umí zpívat a já jenom přeji Lence Dusilové, aby byla úspěšná jako zpěvačka.

Pane prezident, Vy říkáte, chudinka holčička a Vaši fanoušci a příznivci to komentovali například výroky: „Pitomá husa jako vy, by si zasloužila pracovní tábor. Jednou vás z Česka vyženou.“ A ty úplně vulgární příspěvky přeskočíme, přestože jich bylo požehnaně. Je to ale v demokratické zemi v pořádku, když někdo bez vulgarit takto přednese svůj názor a schytá za to takovouto nálož, včetně Vašeho mluvčího, který se také ozval hned během přenosu?

No tak on to byl takový nový Festival politické písně v Sokolově, to má můj mluvčí naprostou pravdu. Ale o to nejde. Pane redaktore, pokuste se někdy přečíst si občasné nadávky a vulgarismy, které jdou na moji adresu. Já je čtu a docela se jimi bavím, protože mám rád patologické jevy, ale každý z nás, který veřejně vystoupí, je občas ostřelován tímto typem urážek a že prezident republiky je často urážen, o tom není pochyb. Nicméně já jsem neřekl nic jiného, než chudinka holčička. Uznejte, že je to laskavé a v podstatě i milé.

To nebudu hodnotit. Skončeme tím, že to nebudu hodnotit a půjdeme k dalšímu tématu a to je migrace a terorizmus, které samozřejmě nemůžeme vynechat.
Citát, respektive vyjádření: „Země, které odmítají kvóty na přerozdělení uprchlíků, házejí ostatním klacky pod nohy a měly by za to dostávat sankce.“ I to zaznělo v Evropském parlamentu a téma uprchlické krize a terorizmu rozebereme v následujících minutách.
Uprchlickou krizi v poslední době také velmi často komentuje například ministr financí Andrej Babiš. Připravili jsme do tohoto pořadu jeden jeho výrok. Tady je: „Evropská komise je fakt nepoučitelná. Pokračuje dál ve svých nesmyslných návrzích. Měli bychom se znovu vrátit k možnosti zažalovat kvóty“.
A ještě budeme pokračovat. Migranty mezitím komentoval i nejslavnější český zpěvák Karel Gott a zopakoval výroky prezidenta Zemana o tom, že mezi migranty jde hlavně o mladé dobře oblečené muže, kteří strkají před kamery děti, aby vyvolali soucit. A ani slova Českého slavíka nezůstala bez politického komentáře například od europoslance za TOP 09 Jaromíra Štětiny: „Mistře, jménem své zesnulé babičky, která Vás milovala, Vás prosím, neshazujte se tak okatě.“ Pane prezidente, bylo to shazování, nebo je dobře, že se Karel Gott přiklonil k Vašim výrokům, v podstatě je zopakoval?

No tak to je opravdu krásné, protože před několika málo minutami jste Vy buď hájil, nebo citoval názory, které hájí právo zpěváků na svůj vlastní názor. OK, já toto právo nikomu neupírám. A uplynou tři minuty a ejhle, různí Štětinové, Teličkové a já nevím, kdo všechno ještě, upírá Zlatému slavíkovi právo na jeho názor, zatím co ho přiznává poměrně podřadné zpěvačce. Takže, tady musí být, pane redaktore, rovnováha a objektivita. Buďto to právo upíráte oběma anebo ho přiznáváte také oběma. Že Karel Gott má stejný názor jako já, to mě samozřejmě těší, ale teď o tom nediskutujeme, teď diskutujeme o tom, zda má nebo nemá na tento názor právo a já Vám říkám, že má, stejně jako ho má Lenka Dusilová a doufám, že tento názor řekl Karel Gott bez papíru.

Karel Gott také tvrdí, že uprchlická krize a terorizmus se dávají, ale chybně, za vinu náboženství na rozdíl od Vašich prohlášení na účet islámu. Minimálně v tom máte rozdílný..

A proč ne, proboha. Vy jste, člověče, jako byste byl vychovaný v systému, kde se uznával pouze jediný správný názor. Vy se divíte tomu, že Karel Gott a já máme na něco, třeba na vliv náboženství na migrační krizi, různý názor. Zvykněte si sakra na to, že žijeme ve svobodné společnosti, kde pluralita názorů je normální a uniformní názor je nenormální.    

Ano, a proto tady máte spoustu prostoru, abyste na to odpovídal, pane prezidente.

A já jsem také odpověděl.

Dobře, jdeme dál. Další otázku k tomuto tématu pokládá Dan Drápal z nadačního fondu Generace 21 a to je ta Generace, která pomáhala iráckým křesťanům s přesídlením do Česka: „Vážený pane prezidente, vyjadřuji Vám velký dík za Vaši podporu státu Izrael, té si velice vážím, nicméně mám určité rozpaky nad řadou Vašich vyjádření k migrantům. Obávám se, že často příliš paušalizujete, a že předpokládáte negativní motivaci tam, kde může skutečně jít o život. Máte skutečně dobré poradce, kteří Vás zásobují relevantními informacemi v této věci?“

Tak já si myslím, že mám dobré poradce, ale o to tady nejde. Uvědomte si, že jsou migranti a migranti. Já nemám naprosto nic proti migrantům například z Ukrajiny a dokonce jsem podporoval repatriaci ukrajinských Čechů. Nemám nic proti vietnamské komunitě, která tady žije a která pracuje. Namítal jsem, a to souvisí s tím náboženstvím, že islámská migrace je nebezpečná, protože není asimilovatelná do evropské kultury. A k panu Drápalovi a jeho Generaci 21 bych jenom rád uvedl, že sama tato nezisková organizace vlastně prokázala pravdivost mé teze, neboť sem dovezla Iráčany, řečeno slovy Andreje Babiše, tak zastoupila pašeráky, kterým by jinak tito Iráčané museli platit, a potom jim ti Iráčané zdrhli do Německa, což jistě víte. Čili pravdivost mé teze zněla, že stejně jsou kvóty a relokace nesmyslné, protože všichni chtějí do Německa a to nikoli kvůli práci, ale kvůli sociálním dávkám, protože tam jsou nejvyšší. No takže Generace 21 by se na základě této zkušenosti, kdy jim říká Milan Chovanec, že dělají z České republiky cestovní kancelář, měla především zamyslet sama nad sebou.

Budu pokračovat dalším výrokem ze včerejška. Cituji papeže Františka: „Uprchlíci nejsou čísla. Jsou to lidé, kteří mají tváře, jména, životní příběhy a potřebují, aby se s nimi takto zacházelo.“ Řekl to včera, když si z ostrova Lesbos odvezl do Vatikánu dvanáct syrských uprchlíků včetně šesti dětí. Jak tohle gesto vnímáte?

Tak jistě uznáte, že když je milionový rozsah uprchlíků, tak dvanáct lidí je hezké gesto, ale to je asi tak všechno. Budu Vám citovat včerejší prohlášení Helmuta Khola, bývalého německého kancléře, který prohlásil, že Evropa nemůže absorbovat tak masivní vlny uprchlíků a že uprchlickou krizi je třeba řešit v místech, kde vznikla. A já souhlasím daleko spíše s Helmutem Kholem než s papežem Františkem.
Ale pozor to neznamená, že nebudeme vykonávat skutky křesťanského milosrdenství. Například v uprchlických táborech v Jordánsku a v řadě dalších a dalších míst. Co brání všem těmto humanitárním organizacím, které sice vítají uprchlíky v ulicích Kolína nad Rýnem, ale pak poněkud zblednou po silvestrovské noci. Co brání těmto humanitárním organizacím, aby vycestovaly do těchto míst a pomáhaly tam třeba výstavbou nemocnic, škol a dalších zařízení vytvořit takové podmínky, že by lidé nemuseli prchat. A samozřejmě druhá věc je, zastavit občanskou válku v Sýrii, zastavit boje v Iráku a v řadě dalších zemí. Vezměte si, že v Libyi třeba existuje několik vlád, z nichž ani jedna není akceschopná. Islámský stát bohužel má třicet pět procent a třicet pět filiálek slovy generálního tajemníka OSN, čili on expanduje třeba na území Afriky. Tam všude je spousta práce.
Ale brát tyto uprchlíky do Evropy znamená ochuzovat i jejich původní země, protože ty jsou zaostalé a zůstanou zaostalé, když ti nejlepší budou odcházet jinam. A je velká otázka, jestli jsou to opravdu ti nejlepší.

Šéf německých špionů nedávno potvrdil, že navzdory původním teoriím Islámský stát využívá migrační vlny, aby do Evropy dostal své bojovníky, což mimochodem je i Vaše vyjádření z tohoto pořadu před několika měsíci. Dá se to tedy zhodnotit, že je to prohrávání boje s džihádem.

Ano je. Podívejte se, tentýž šéf německé rozvědky nebo Bundesnachrichtendienst, který tvrdil, že je tam džihádistů osm a půl tisíce, a já jsem jeho číslo citoval, dnes tvrdí, že je jich tam patnáct tisíc. Dobře, tak si uvědomte, že oni samozřejmě přišli s migrační vlnou. Oni nepřiletěli letadly, protože by riskovali zejména po Paříži a Bruselu velmi tvrdou prověrku na letišti. A v té vlně uprchlíků se poměrně snadno schováte. To jsou také ti mladí, zdraví muži, o kterých mluvil Karel Gott. No a můj názor a moje obava zní, že pokud tuto situaci necháme bez povšimnutí, takže dříve nebo později tyto spící buňky, a už to nebudou jenom ti osamělí vlci, jak se jim říká, ale větší organizované skupiny, spáchají kdekoli v Evropě teroristický útok, k čemuž je ostatně Islámský stát vyzývá. No, a protože nestačí jenom kritizovat, ale je zapotřebí dávat konkrétní návrhy, tak můj návrh, který už jsem také před časem řekl, je deportace. Deportace všech, kdo jsou podezřelí z terorizmu, mimo jiné svými projevy na sociálních sítích, to už je dostatečný indikátor podpory terorizmu, deportace ekonomických migrantů, což ostatně Německo samo připouští. A v takovém případě se tomuto nebezpečí dokážeme konečně aktivně bránit.

Pane prezidente, zkusme ještě stručně, ať se dostaneme ještě na poslední blok a to jsou dotazy diváků, odpovědět na dotaz. Máte informace o tom, že by vázla nějakým způsobem komunikace mezi bezpečnostními složkami jednotlivých evropských států? Proč atentátníci z Paříže, Bruselu, byli známí tajným službám, přesto unikli pozornosti v tak klíčových okamžicích, jako byly právě teroristické útoky?

Já mám jenom informace z veřejných zdrojů a ty občas uvádějí, že kvůli nějaké rivalitě, neříkám rivalitě personální, ale rivalitě funkční, je někdy poněkud obtížné a opožděné, aby si zpravodajské služby předávaly své informace. Ale upřímně řečeno proč CIA a FBI nic nevěděly o jedenáctém září, proč koneckonců i pařížská policie nebyla informována o pařížském masakru v tom klubu Bataclan? A konečně ta belgická policie si počínala sice poněkud lépe, chytila jednoho atentátníka, ale hned druhý den následoval další atentát. Takže, znáte přísloví, že zavíráte dveře od chléva, když Vám utekla kráva?

To neznám.

No to je staré přísloví, to znamená ano, udělat obrovské manévry v ulicích Paříže nebo Bruselu až po uskutečnění těch atentátů je tak trochu ostentativní, možná populární, ale nic víc. Já jsem spíš pro prevenci terorizmu a znovu opakuji, Británie vyhostila imámy, kteří měli fanatická nenávistná kázání. Na sociálních sítích vidíte výzvy k atentátům, nebo podporu atentátníků. Budete to možná považovat za příliš tvrdé, ale pro mě je to už dostatečný důvod, podpora nebo nabádání k terorizmu. Teď náš Parlament mimochodem projednává obdobný návrh zákona. Tedy podpora nebo nabádání k terorizmu, aby byli tito lidé vyhoštěni případně zbaveni občanství.

Říká Miloš Zeman v šestém vydání pořadu S prezidentem v Lánech. A jak už bývá zvykem, na konci dostáváte prostor Vy, čtenáři a diváci Blesku. My jsme tentokrát zvolili formu tu, že jsme zajeli za našimi čtenáři s kamerou.
Zajeli jsme s kamerou do firmy BnD v Teplicích a poprosím o první dotaz: „Vážený pane prezidente, ráda bych se Vás zeptala na to, proč jdete proti těm imigrantům takovým velkým tlakem a nátlakem, protože si myslím, že to nedělá dobře ohledně bezpečnosti pro naše občany a pro Českou republiku.“

Jinými slovy chcete říci, že kdybych nešel proti imigrantům, tak bych zlepšil bezpečnostní situaci v České republice. No v tom případě se podívejte na často citované Německo, zda se bezpečnostní situace v Německu zlepšila tím, když tam přišla velká migrační vlna.

Půjdeme k dalšímu dotazu a ten se týká soudu, který Hrad prohrál ve sporu s Ferdinandem Peroutkou respektive jeho rodinou. „Vážený pane prezidente, soud určil, že Vaše výroky na adresu pana Peroutky jsou nepravdivé. Máme si myslet, že jste lhal?“

Určitě ne. Zaprvé, nejsou to výroky na adresu pana Peroutky, ale výroky, které v prvním případě, oni totiž byly dva, jsem četl na vlastní oči. To je ten pověstný článek „Hitler je gentleman“. A druhý výrok, který se málokdy cituje, zní: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, budeme výti s vlky.“ A pane redaktore, tento výrok byl soudkyní prohlášen za nepravdivě připsaný Ferdinandu Peroutkovi. To znamená, že bych lhal podle dotazu čtenáře, ale já bych chtěl jenom zdvořile upozornit, že tento výrok připsal Ferdinandu Peroutkovi profesor Václav Černý, mimochodem člověk, kterého velmi obdivoval Václav Havel ve svých pamětech a Ferdinand Peroutka až do své smrti toto přisouzení nedementoval. Jinými slovy soudkyně si hraje na literární kritičku, popírá pramen, který se jmenuje Václav Černý a naopak příbuzní Ferdinanda Peroutky, kteří pochopitelně protestovali, jsou pro ni pramenem důvěryhodnějším. Je to tak trochu důkaz amatérismu, ale budiž.

Díky za odpověď a poslední dotaz, protože náš tlačí čas, bude od dalšího zaměstnance této firmy, a ten se bude ptát trochu z historie. „Vážený pane prezidente, viděl jsem fotky ze smrti Jana Masaryka. Co si o tom myslíte Vy? Spáchal sebevraždu nebo ho zabili estébáci?“

Je ještě třetí varianta, že ho zabila KGB, tedy sovětská tajná policie a můj názor, kde rozhodně nechci mluvit kategoricky, protože nejsem historik  a nemám dostatek informací, se řídí heslem, Cui bono? Komu by to prospělo? To znamená, že kdyby ho zabili estébáci v tom březnu čtyřicet osm, tak by to bylo pro Gottwaldovu vládu krajně nevýhodné, protože Masaryk byl taková ikona a tato vláda musela ještě nějakou dobu předstírat po únorovém puči, že je demokratická a Jan Masaryk tu demokracii samozřejmě symbolizoval. Zhruba ze stejného důvodu by to bylo nevýhodné i pro Sovětský svaz.
Takže já se nepřikláním k variantě nehody, Masaryk sice sedíval na parapetu koupelny a kouřil, ale je velmi nepravděpodobné, že by spadl. Já se přikláním k variantě sebevraždy a teď Vám řeknu proč. Kdyby Jan Masaryk spolu s ostatními demokratickými ministry podal demisi v tom únoru čtyřicet osm, tak by počet ministrů podavších demisi byl vyšší, než počet ministrů, kteří zůstali a tím pádem podle Ústavy by musela Gottwaldova vláda rezignovat a být nahrazena úřednickou vládou, do dalších voleb samozřejmě. Jinými slovy, já si myslím, že Jan Masaryk trpěl určitými výčitkami svědomí, že toto neudělal. On ostatně dostával od svých přátel řadu kritických ohlasů na to, že v Gottwaldově vládě zůstal. Takže je to jenom hypotéza, jí neříkám, že je to svatá pravda, tak neomylný zase nejsem, ale je to hypotéza, pro kterou jsem uvedl určitý důkaz nebo důvod.

Pane prezidente, díky, to byla poslední slova dnešního hodinového přenosu. Děkuji Vám, uvidíme se opět za tři měsíce a přeji Vám hezké odpoledne.

A já Vám přeji hezké jaro.


Miloš Zeman, prezident republiky, Blesk.cz, Lány, 17. dubna 2016

zpět na seznam zpráv