Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

9. října 2016

 

Dobré první povolební dopoledne z Masarykovy pracovny zámku v Lánech, dobré dopoledne i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Nemohu nezačít jinak než krajskými volbami. Hned devět krajů ovládlo po včerejších výsledcích hnutí ANO a nechalo ČSSD jen se dvěma vítěznými. Co Vám jako první přišlo na mysl, když jste se dozvěděl výsledky?

Stará židovská anekdota, kde umírající rabín na posteli říká: „Synu, prozradím ti nejdůležitější tajemství života. Všechno je jinak.“ A samozřejmě, že pokud někdo z nás, Vy nebo já, budeme tvrdit, že jsme tyto výsledky očekávali, tak nebudeme mluvit pravdu. Pro nás všechny to zřejmě bylo překvapení. Já jsem od pana Herzmanna dostával pravidelné studie, které se jmenují Český volič, a ty bez ohledu na agentury předvídaly víceméně nerozhodný výsledek, dokonce spíše ve prospěch sociální demokracie. Tady vidíte, že průzkumům veřejného mínění se opravdu nedá věřit.

My teď musíme společně přemýšlet, a já bych řekl, že platí, sláva vítězům, čest poraženým. Chtěl bych blahopřát Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO k výsledku, který snad ani on sám nečekal, protože on říkal, že bude spokojený, když hnutí ANO zvítězí v pěti krajích. Myslím, že si to zaslouží i za práci, kterou odvádí jako ministr financí.

Teď ještě nastane ta druhá fáze, a nezapomeňte, pane redaktore, že při koaličních vyjednáváních se velice často spojí druhý a třetí proti prvnímu. Já to sice pokládám za nesportovní, já bych byl daleko raději, kdyby vítěz voleb uzavřel koalici, dejme tomu s tím druhým a třetím, ale bývá to, takže počet hejtmanů je stále ještě ve hvězdách, ale vítězství, to znamená počet hlasů, respektive počet mandátů, to už je jasné.

Když už jste to zmínil, dokážete teď dát svůj odhad nebo tip, v kolika krajích se skutečně hnutí ANO podaří obsadit post hejtmana, protože už třeba například v Královéhradeckém kraji je jasné, že se domlouvá koalice šesti stran bez vítězného ANO?

Já o tom Královéhradeckém kraji vím také, a připadá mi to mírně bizarní, protože ta koalice je heterogenní, a když jsou tam programově naprosto odlišné strany, tak to může být chápáno jako určitá zrada voličů. Nicméně, řekl bych, že to asi bude méně než devět hejtmanů. ANO v některých případech může nabídnout post hejtmana jiné straně, aby s ní mohlo vstoupit do koalice, ale přesto se domnívám, že ve velké většině případů ANO si ty hejtmany udrží.

A když už jsme u toho ANO, dokážete říct s jakými stranami je pro ANO výhodné, ostatně i pro voliče výhodné, aby uzavíralo koalice tak, aby vydržely, aby měly smysl?

Tak tuhle otázku jste měl dát především Andreji Babišovi, a já nemám právo mluvit za něj, ale jak jsem poznal ANO, je to takzvaná catch-all party, to znamená strana, která má poměrně velký koaliční potenciál. Já sám si myslím, že jediný, kdo jako koaliční partner nepřichází v úvahu, je TOP 09 vzhledem k jejímu předsedovi, a vzhledem k tomu, že neměla dobré výsledky v těchto krajských volbách, ale například si dovedu představit jak komunisty na levici, samozřejmě sociální demokracii, ale ODS, která na rozdíl od TOP 09 je silná pravicová strana, i ta může být pro ANO koaliční partner.

Na začátku jste zmínil, sláva vítězům, čest poraženým, mezi ty poražené můžeme bez pochyby počítat i ČSSD. Co podle Vás straně premiéra Bohuslava Sobotky v tomto případě zlomilo vaz?

Víte, já bych tady byl do určité míry soucitný. Rozhodně nechci, přeneseně řečeno, tančit na hrobě sociální demokracie, a teď ji lacině kritizovat. Připomínám, že jsem této straně věnoval osm let svého politického života, a nikdo není rád, když ta jeho práce tak trochu přichází na zmar. Nicméně, chtěl bych sebekriticky připomenout, že když jsem já byl předseda sociální demokracie, tak v roce dva tisíce byly první krajské volby, a sociální demokracie pod mým vedením tam dostala v průměru asi třináct procent hlasů. Byla to porážka, já jsem tehdy uvažoval o rezignaci, pak jsem si říkal, že už jsem stejně předtím tu rezignaci ohlásil na rok dva tisíce jedna, ale nejdůležitější je, zamyslet se nad důvody té porážky, netvářit se, že není, a netvářit se, nic se nestalo, jedeme dál.

Já bych chtěl znát ten důvod, pane prezidente.

Já bych, protože jsem projel všechny kraje třikrát za sebou, a něco o nich vím, tak já bych ten důvod opravdu neviděl ve špatné práci krajů. Mohu zodpovědně říci, že dosavadní vedení krajů si zaslouží úctu za svoji práci, ale není-li ten důvod ve špatné práci krajů, a tedy i sociálnědemokratických hejtmanů, pak musí být podle mého názoru na celostátní úrovni. Podívejte se, ono se říká, že v krajských volbách vždycky vyhrává opozice, a teď je trochu komické se radovat, že vyhrála vládní strana, ale hnutí ANO je jakousi opozicí v koalici, takže ona zase vyhrála opozice. ANO působilo zřejmě na voliče svým programem a svými osobnostmi přesvědčivěji než sociální demokracie, to znamená, že ty výsledky měly charakter jakéhosi celostátního hlasování, a v tomto smyslu mohou být i předzvěstí výsledků parlamentních voleb.

Čili, jenom to shrnu, velmi stručně, chyba sociální demokracie v těchto volbách byla ve vedení?

No, ona každá strana, která prohraje, chybuje jednak nedostatečně důrazným vedením a jednak málo přesvědčivým programem. To je obecné pravidlo, které se zdaleka netýká jenom české sociální demokracie.

Premiér Sobotka ve svém prohlášení po zveřejnění prvních výsledků komentoval ten stav následujícími slovy, že voliči projevili, cituji, „zájem o změnu“. Dokážete jako bývalý šéf ČSSD říci, jaká by ta změna měla být, aby padla na úrodnou půdu?

Víte, ne každá změna je změna k lepšímu. Jsou i změny k horšímu, takže já to heslo, třeba heslo britských labouristů, It´s time for change, považuji za trochu prázdné, pokud neřeknete, v čem ta změna spočívá. Povede-li ta změna k tomu, že se dále zlepší hospodaření krajů, které už ani teď nebylo špatné, povede-li k tomu, že se bude méně plýtvat v hospodaření některých příspěvkových organizací, že se zlepší úroveň sociálních služeb, a co je nejdůležitější, že se zrychlí výstavba dopravní sítě, včetně oprav silnic druhé a třetí třídy, což jsou kompetence krajů, tak to bude změna k lepšímu.

A změna ve straně, v ČSSD?

To si musí rozhodnout sociální demokracie sama. Já, jak víte, jsem z této strany vystoupil v roce dva tisíce sedm po neshodě s tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem, a nejsem tedy jako nečlen sociální demokracie oprávněný rozhodovat o tom, jak se nyní sociální demokracie i sám Bohuslav Sobotka zachovají.

Zůstaňme ještě u jednoho sociálně demokratického hejtmana, Michala Haška, známého protagonistu tak zvané lánské schůzky, toho i v jeho regionu porazilo ANO. Mluvil jste s ním od včerejška? Mě by zajímalo, jestli si myslíte, že důvod, proč prohrál ve svém regionu, bylo to, že lhal, například o té schůzce tady v Lánech?

Víte, zaprvé, a to je opět ten průzkum veřejného mínění, Michal Hašek byl společně s Jiřím Zimolou trvale uváděn jako nejpopulárnější hejtman, a to i po lánské schůzce. Jestli mu něco uškodilo, včetně problému jeho tiskové mluvčí, který se velmi medializoval, tak to nedokážu posoudit, a v odpovědi na Vaši naivní otázku, jestli jsem s ním mluvil od včerejška, to bych s ním, pane redaktore, musel mluvit v noci, a já v noci obvykle spím.

No naivní, pane prezidente, ta otázka nebyla naivní.
Takže, nemluvil.

Už jednou tady po volbách byl, musel jsem se zeptat, jestli jste náhodou včera neměli spolu skleničku.

Ano, jednou tady byl, ale nikoli v noci, pane redaktore. A mimochodem, když už mluvíte o té lánské schůzce, Michal Hašek argumentoval tím, že ho požádali jeho kolegové, aby o té schůzce nemluvil. Já to, že nemluvil pravdu v televizi, pokládám za hrubou chybu, velmi hrubou chybu, ale když neustále mluvíte o lánské schůzce, Vy přece proboha víte, že se konalo řádné předsednictvo sociální demokracie, kdy poměrem hlasů dvacet ku třinácti byl předseda Sobotka vyzván k rezignaci, to přece není žádný puč, to je demokratické hlasování demokraticky zvoleného orgánu.

I tak to můžeme formulovat Vašimi slovy. Podle politologa Kubáčka, který byl včera hostem našeho volebního studia v Blesku, ten zhodnotil tu situaci následovně, že tento výsledek, který zaznamenalo ANO v těchto volbách, znamená, že Andrej Babiš má našlápnuto státi se premiérem. Jsou i podle Vás výsledky krajských voleb jakousi předzvěstí těch sněmovních?

Pokud jste mě poslouchal, tak přesně toto jsem řekl před dvěma minutami, tak to zopakujeme ještě jednou. Ano, právě proto, že se domnívám, že i v krajských volbách voliči hlasovali na základě celostátních úvah, tak jsou krajské volby možnou předzvěstí voleb sněmovních, pokud se samozřejmě, opět podle té židovské anekdoty, nestane něco dramaticky nového.

Dokážete říci, jak ovlivní výsledek krajských voleb současnou koalici vládní, tedy mám na mysli vztah ČSSD, ANO a KDU-ČSL?

Nijak, protože do voleb je zhruba rok, a to už nestojí za to rozbíjet koalici. Já jsem se v nedávné minulosti snažil trochu přispět k tomu, aby hnutí ANO neopouštělo koalici kvůli sporům o reorganizaci policie. Byl jsem kritizován, že se nestavím na žádnou stranu v tomto sporu, ale víte, pane redaktore, má-li prezident plnit svoji mediační, tedy smiřovací funkci, tak nesmí být na žádné straně, protože jinak by byl stranou ve sporu, a nikoli tím mediátorem. A pokud hnutí ANO neopustilo koalici kvůli této kauze, nemyslím si, že by mělo důvod rok před řádnými parlamentními volbami koalici opouštět nyní.

Vy jste hovořil o své vlastní historii v ČSSD po neúspěchu v krajských volbách v roce dva tisíce, i o tom, že jste plánoval odejít a odešel jste. Jaká by měla být podle Vás sebereflexe předsedů politických stran, kteří jednoznačně ve volbách neuspějí? A teď použiju ještě jednu aktuální věc, Miroslav Kalousek už pronesl na svém twitterovském účtu, že o svém osudu nechá hlasovat výkonný výbor TOP 09. S citací: „Výsledek s pokorou přijmu.“ Je to na místě?

Já si myslím, že toto dělají v řadě demokratických politických stran všichni předsedové, kteří utrpí neúspěch. Je samozřejmě vždycky otázka, jak ten neúspěch definujete. Buď jako rozdíl mezi očekáváním a reálným výsledkem, tak to byl i příklad minulých parlamentních voleb, kdy sociální demokracie veřejně očekávala asi tak pětatřicet procent a dostala dvacet, anebo můžete tvrdit, že ten výsledek je vlastně v pořádku, protože i těch dvacet procent znamenalo volební vítězství. Je to tak trochu zakrývání si očí, ale budiž. V tomto případě vítězství ve dvou volebních krajích asi nikdo za úspěch pokládat nebude.

Volební účast byla v krajských volbách zhruba třicet čtyři procent, Vy jste už před tím, pár týdnů, zmínil, že by nebylo špatné, nebo myslel jste nápad zavést povinnou účast u voleb a neúčast pokutovat. Dokážete, pane prezidente, říci i výši takové sankce?

Tak já bych předeslal pro ty, kdo se o tuto tematiku nezajímají, že povinná volební účast je dnes v Belgii, Lucembursku, Austrálii, některých dalších zemích, a co se málo ví, byla tady za Masarykovy první republiky. A tam ta pokuta byla tak ve výši lepší večeře pro celou rodinu, to znamená, řekněme, dva až tři tisíce korun.

Díky, a ještě poslední dotaz ke krajským volbám a k senátním. Vaši blízcí spolupracovníci ze Strany práv občanů ve Zlínském kraji nezaznamenali valný úspěch, dopadli s výsledkem 2,2 procenta, nula zastupitelů. Co udělali špatně?

Já si myslím, že příliš spoléhali na vlastní síly, protože totéž se stalo v Pardubickém kraji, ne jenom ve Zlínském, a naopak asi v jedenácti dalších krajích, kde byla koalice strany Přímé demokracie a Strany práv občanů, tak tam tato strana v jedenácti krajích se dostala do zastupitelstva, což je nesporně úspěch.

Takže jsem pro to, aby se nějakým způsobem integrovaly politické subjekty, které mají buď totožný, nebo při nejmenším velmi podobný program. Ty koalice byly úspěšné kromě Pardubic a Zlína skoro ve všech ostatních krajích.

Je ještě v těch volbách něco, když teď opustíme ten globální pohled na celkové výsledky, co Vás v detailu zaujalo? Na čem jste pozvedl obočí?

Bylo tady jakési soupeření dvou údajně pravicových stran, ODS a TOP 09. Vy víte, že já TOP 09 nepokládám za pravicovou stranu, ale za marketingový produkt, který už je trochu vyčichlý. A na druhé straně, protože Miroslav Kalousek vlastně založil celý svůj politický program na útocích na dva lidi, na Andreje Babiše a na mě, tak jsem byl zvědav, jak tento jeho program bude úspěšný. A jsem samozřejmě rád, že úspěšný nebyl, takže to pozdvihnutí obočí bylo radostné.

První porevoluční prezident Václav Havel by letos oslavil osmdesátiny a Češi vzpomínali, například na Koncert pro Havla, který zaplnil i v dešti bez masivní propagace dolní část Václavského náměstí. A vzpomínal na něj i Dominik Duka při svatováclavské mši ve Staré Boleslavi. Vy jste tam byl také, pane prezidente, mezi hosty, ale neuniklo mi, že když Dominik Duka připomínal tři prezidenty a tři události, a to svátek Václava Klause, Vaše narozeniny a právě nedožité osmdesátiny Václava Havla, tak se při vyslovení jména Václav Havel ozval potlesk, kdežto když Vy jste byl pozván na pódium, než jste začal mluvit, tak se ozvalo několik výkřiků hanba plus pískot. Nebylo to nikterak davové, ale zaznělo to tam, bylo to slyšet i v živém přenosu, jak jste se v tu chvíli cítil?

Vy jste předvedl totální objektivitu českých novinářů. Pokud jste tam byl do konce, chtěl bych těm, kdo tam byli, poděkovat za velmi srdečný, silný a dlouhý potlesk na konci mého projevu. A to jste jistě také zaznamenal.

Ale já jsem se ptal na ten úvod, pane prezidente.

Dobře, ale on je vždycky důležitý závěr, nikoli úvod.

Dobře a dokážete mi odpovědět na otázku, jak jste se v tu chvíli cítil, když jste slyšel ty výkřiky?

Rozhodně ne. Angelu Merkelovou teď v Drážďanech vypískali, na to si musí zvyknout každý politik a znovu Vám říkám, důležitá je reakce po mém projevu, nikoli před ním.

Dobře, na obsah toho projevu se ještě teď podíváme, a to přes komentář, který k tomuto projevu měl Pavel Bělobrádek předseda KDU-ČSL. Takto ho komentoval na svém twitterovském účtu.

„Tak prezident Zeman citoval velepíseň na lásku a evangelijní zvěst, že Bůh je láska. Skvěle. Uprchlíci a čínští křesťané to jistě ocení.“
Máte potřebu to nějak komentovat, pane prezidente?

Já si myslím, že každou hloupost není třeba komentovat. Pan Bělobrádek by měl vědět, že nejsem proti uprchlíkům obecně, že jsem proti islámským uprchlíkům nebo islámským ekonomickým migrantům, protože jejich kulturu považuji za neslučitelnou s evropskou kulturou, ale protože pan Bělobrádek je, tuším, křesťan, tak by mohl znát kázání profesora Piťhy, bývalého ministra školství, který v tomto kázání mluvil o kontrapozici mezi náboženstvím života a náboženstvím smrti. A Vy si asi dovedete představit, co profesor Piťha myslel náboženstvím smrti. Ergo kladívko, jako věřící křesťan by se pan Bělobrádek měl seznámit s kázáním profesora Piťhy.

Zaznělo tady i porovnávání dvou prezidentských jmen, Václava Havla a Miloše Zemana. U toho ještě zůstaneme, a to přes dotaz europoslance za TOP 09 Jiřího Pospíšila.

„Pane prezidente, v těchto dnech slavíme osmdesáté narozeniny pana prezidenta Havla, jedné z nejvýznamnějších osobností našich moderních dějin, a proto můj dotaz se pana prezidenta Havla bude týkat. Vy sám v zahraniční politice se více orientujete na východní země, na Rusko, na Čínu. Prezident Havel se více orientoval na západ, na západní demokracie a na Spojené státy americké. Znamená to tedy podle Vás, že zahraniční politika prezidenta Havla byla špatná? Byla mylná?

Tak zaprvé, zahraniční politika prezidenta Havla nebyla mylná ani špatná, ale obecně rozšířený omyl, že se orientuji na Čínu a Rusko, zřejmě vyplývá z toho, že prosazuji rozšíření obchodních vztahů s oběma těmito zeměmi, a zejména pak s Čínou, protože je to největší světová ekonomika, a podle logiky pana Pospíšila, například britská královna orientuje svoji zemi na východ, konkrétně k Číně, když povozila čínského prezidenta ve zlatém kočáře.

To už jsme slyšeli, pane prezidente.

A pak se uzavřely významné obchodní dohody. Prezident …

Takže ve Vaší zahraniční politice nevidíte žádné diametrální rozdíly?

Tak například pokud jde o vztah k Číně, tak tady si myslím, a říkal jsem to nedávno na brněnském veletrhu, je naprostá shoda politiky vlády a politiky prezidenta, takže pan Pospíšil by tedy měl v logice svého uvažování kritizovat i vládu.

Ale doplnil bych ještě ten vztah k Rusku. Podívejte se, já obecně zastávám názor, že jakékoli sankce jsou nefunkční, a dokumentuji to například padesát let trvajícími sankcemi vůči Kubě, které teprve teď zrušil prezident Obama. Tvrdím, že stejně tak jsou nefunkční i sankce vůči Rusku a samozřejmě i protisankce ruské federace, že škodí našemu průmyslu, našemu zemědělství. Jsem rád, že tento názor nedávno vyjádřil i předseda senátu Milan Štěch, a to přece není žádná proruská orientace, to je ekonomický zájem České republiky, aby měla seriózní obchodní vztahy se všemi významnými zeměmi.

Já jsem ale tu otázku, nebo ta otázka byla položena na porovnávání politiky Václava Havla, tak jestli dovolíte, ještě u tohoto duelu zůstanu. Podle našich informací pracují lidé z Vašeho okolí na knize, která bude porovnávat prezidentování Václava Havla s Vaším působením v úřadu. Ta kniha by měla údajně vyjít před sedmnáctým listopadem, pokud máme správné informace. Zabýváte se Vy sám osobně hodně kontrasty mezi Vámi dvěma.

Absolutně ne, podívejte se, já jsem byl nedávno překvapen dárkem k sedmdesátým druhým narozeninám, a ten dárek byla kniha rozhovorů pro Parlamentní listy, kde předmluvu napsal europoslanec Jan Keller. Takže možná, že kniha, o které mluvíte, má být další dárek, jestli k Vánocům nebo k Novému roku, to samozřejmě netuším. A jinak, víte, každý prezident a obecně každý politik by místo srovnávání se s druhými měl přemýšlet, co dělá dobře a co dělá špatně, a nesnažit se být kopií někoho jiného, protože každá kopie je horší než originál.

Pane prezidente, já vím, možná mi budete, omlátíte mi o hlavu, že jste mi stokrát řekl, že o své prezidentské kandidatuře budete mluvit až příští rok na jaře, nicméně mám k tomu jednu otázku. Vy jste řekl, že pokud se rozhodnete, že budete kandidovat, tak nepovedete kampaň. Nedávno jste ale vydal knihu s názvem Tahle země je naše a dokonce ji i doprovázejí po celé republice billboardy, billboardová kampaň. Je to i předzvěst kampaně …

Tak zaprvé, mluvil jsem o osobní kampani, bod číslo jedna.

Ale kniha s Vašimi rozhovory je osobní kampaň.

Ne, kniha, jak už jsem Vám řekl před minutou, byla dárkem, nečekaným dárkem k mým narozeninám, a billboardy, které ji doprovázejí, jsou billboardy, které dělá nakladatelství Olympia, tedy nakladatelství, které vydalo tuto knihu. Nevím, jestli jste si někdy všiml, že velká část knižní produkce je doprovázena nějakými billboardy.

Samozřejmě, že jsem si toho všiml, ale tak Vy jste politik, to je trošku jiný případ.
Co návštěvy krajů, nejsou Vaše četné návštěvy krajů taktéž součástí nějaké kontinuálně probíhající kampaně, která vyvrcholí v kampaň prezidentskou, a završíte ji nějakým finálovým kolem po českých krajích?

Tak zaprvé, návštěvy krajů realizuji vlastně od začátku svého funkčního období a letos v září jsem začal čtvrté kolečko. Představa, že už tři a půl roku dělám permanentní volební kampaň, je poněkud mylná. Kromě toho, pane redaktore, víte, jak se dělá volební kampaň?

To si stoupnete na náměstí a budete říkat, jsem nejlepší, jsem King Kong, nikdo na mě nemá, všichni moji protivníci trpí četnými vadami fyzickými i mentálními. Teď jsem to samozřejmě trošku přehnal, abyste to lépe pochopil, ale toto je podstata volební kampaně. Já jsem za celou dobu na desítkách, dnes již stovkách náměstí, neřekl ani jediné slovo, kde bych sám sebe vychvaloval.

Podle informací, které máme k dispozici, opět budu čerpat ze zákulisních zdrojů, už jste prý prakticky rozhodnut.

Tak to víte víc než já.

Vy jste se o tom v kuloárech na Hradě s nikým nebavil, s nikým jste ..?

Já se samozřejmě na Hradě bavím o jejich názorech na moji prezidentskou kandidaturu, to ano, a představte si, že nikdy…

A ty jsou přepokládám podporující.

Nechte mě, prosím, dopovědět. Skákat do řeči je v zásadě nezdvořilé. Takže, představte si, že někdy se o tom dokonce bavím i sám se sebou, protože každý člověk je složen z více bytostí, které se mezi sebou hádají, kam jet na dovolenou, anebo co nakoupit, nebo s kým se oženit, také, a ve mně jsou dvě bytosti, které se pořád mezi sebou hádají, jestli si mám odpočinout, anebo jestli mám dál kandidovat. A tyto bytosti se budou hádat až do začátku března, kdy já budu muset udělat nějaké rozhodnutí.

A když zůstaneme ještě u té představy, nechte mě prosím ještě chvilku lavírovat na tom prostoru, že skutečně budete kandidovat, zkusme si to představit, dokázal byste svým protikandidátům v uvozovkách poradit, jakou osobnost by proti Vám měli postavit, aby měla šanci? Jakousi sebereflexi už zmínil Karel Schwarzenberg, který se nechal slyšet, že by to proti němu musel být někdo mnohem tvrdší a dravější. Dokážete takovéto vlastnosti říci, tak aby fungovaly proti Vám?

Nezlobte se, ale protikandidát, za předpokladu, že bych kandidoval, který by mě měl porazit, by byl ten, který získá větší důvěru voličů. Je to banální, je to truizmus, ale je to pravda. O tu důvěru se můžete ucházet různými způsoby, například milou a usměvavou tváří nebo hezkým účesem a pěknou kravatou nebo zajímavým programem, kde si ovšem musíte uvědomit, že prezident má velmi omezené kompetence, a ten program by neměl být takový, jaký má třeba předseda vlády. To by byla hrubá chyba toho kandidáta, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. To o co jde je důvěra, důvěra lidí v jakéhokoli konkrétního kandidáta. Kandidát bez důvěry může být sebebohatší, může mít sebevíce billboardů, a stejně mu to nepomůže.

Teď jenom ještě velmi stručně. Pro mě pro doplnění, jak byste tu důvěru měřil, když nevěříte průzkumům veřejného mínění?

Samozřejmě, že právě tím, o čem jsme před chvílí mluvili, to znamená tím, že se setkávám s občany, tím, že se snažím mluvit jasně, srozumitelně, nekličkovat. Jeden z indikátorů důvěry je třeba, kolik lidí na ta náměstí přijde, někdy je to tisícovka, někdy dvě tisícovky. Česká televize vždycky uvede několik set, ale na to už jsem si zvyknul a Charles de Gaulle tomu říkal davová koupel, to znamená, mít radost z toho, že vás lidé poslouchají, že s vámi diskutují a že jsou přátelští. Ono, i když politika je velice kruté řemeslo, tak i přátelství k ní patří.

Jestli nasbírá dostatek podpisů a Vy kandidovat budete, tak se střetnete teoreticky v debatě i s Miroslavem Sládkem. Vždy jste byli nesmiřitelní, teď o uprchlících říkáte v některých bodech prakticky totéž. Podle jeho tvrzení jej dokonce vykrádáte. Co byste mu řekl?

Já ani nevěděl, že pan Sládek chce také kandidovat na prezidenta, ale prosím, každý občan starší čtyřiceti let má toto právo. A já nevidím důvod, proč bych se zabýval nějakými debatami. I kdybych do té kandidatury šel, tak mě mají voliči posuzovat podle práce, kterou jsem odvedl, a ne podle televizních debat.

A měříte nebo sledujete nějakým způsobem jeho výroky, tak abychom mohli odpovědět na tu otázku, jestli ho kopírujete nebo tak vykrádáte jeho názory?

Já vůbec nesleduju výroky pana Sládka, nezlobte se, ale já dokonce ani nevím, že nějaké dnešní výroky má.

On není ale jediným radikálem, který se na Vás v tomto odkazuje. My jsme v předvolební debatě Blesku z Ústeckého kraje měli, protože se dostal podle výsledků předvolebního průzkumu do debaty i předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti, Tomáš Vandas. A poslechněme si, takto reagoval na Vaše slova, kde jste ho označil za neonacistu, kvůli spolupráci se slovenskými radikály Mariana Kotleby. Podívejte se na to sám.

„Že prezident vyčítá nám, že s touto stranou spolupracujeme, že jsme tedy neonacisté, jak on tvrdí, já si myslím, že to je mýlka pana prezidenta. Koneckonců mýliti se je lidské, a já to tedy takto beru a myslím si, že pan prezident i svými mnohými výroky, které říká, právě opakuje program Dělnické strany, takže jsme na stejné lodi.“

Mě samozřejmě těší, když se k mým názorům hlásí i další lidé, ale to není jádro sporu a pan Vandas to velmi dobře ví. Podívejte se, pan Kotleba je šéfem strany, která adoruje válečného zločince a masového vraha Jozefa Tisa. Člověka, který poslal do plynu šedesát tisíc slovenských židů. Poslal vojáky Rychlé divize na východní frontu a vyznamenal esesáky v Banské Bystrici po potlačení Slovenského národního povstání. Takže podstata mé kritiky strany pana Vandase je, že se hlásí k panu Kotlebovi, a ono je to dost riskantní, protože pan Kotleba měl také v těch citovaných průzkumech veřejného mínění dvě procenta a najednou dostal osm procent. Čili i tato Dělnická strana nikoli kvůli názoru na migraci, ale kvůli tomu, že se spojuje se slovenskými neonacisty, je nebezpečím pro Českou republiku.

Ještě se vrátím k té první větě Vaší odpovědi, že jste rád, že Vaše názory citují nebo zmiňují i ostatní lidé, je to i případ tohoto muže?

Ale samozřejmě, že kdyby mě citoval masový vrah, tak bych asi nebyl rád, ale i pan Vandas se může postupně vyvinout ve slušného člověka, a proč bych mu tuto perspektivu nepřál.

Vy nezastíráte, že jste provokatér, rád používáte tak zvané šrapnely. Nastal, pane prezidente, ale někdy moment, kdy Vám bylo něco z toho, co teď řeknu, líto? Například, červené karty na Národní třídě, házení vajíček, webové stránky, které odpočítávají každou vteřinou konec Vašeho úřadu. Máte z toho někdy, a teď prosím ta odpověď je na lidskost, máte z toho někdy stavy úzkosti, nebo ne?

Stavy úzkosti určitě ne. Když jsem šel do politiky, musel jsem si zvyknout, že má svá pravidla. Vajíčka házeli na Jiřího Paroubka, vajíčka házeli na Václava Havla, kterého jste před chvílí zmínil, vajíčka házeli i na mě. Samozřejmě, že je házejí i na zahraniční politiky, nejsem v tom žádná výjimka. Takže ano, je to součást, kus života těžkého, a chcete-li dělat politiku v demokratické společnosti, v totalitní společnosti by se to samozřejmě nestalo, musíte si na to zvyknout.

Ono to má ale trošku i osobní rovinu, když se to týká rodiny, tak je to vždycky o něco,  trošku citlivější i pro každého otce nebo člena rodiny. Vaše dcera Kateřina, která Vám pomáhala velmi vydatně v kampani prezidentské, už je tři roky mimo republiku, a dá se logicky uvažovat, že to není jenom kvůli tomu, že chtěla studovat nebo pracovat na brigádě, ale možná i proto, že se chtěla vyhnout negativní pozornosti kvůli Vaší kontroverzní osobě.

Vaše spekulace jsou úděsné, protože ve skutečnosti nastupuje na studium na londýnské univerzitě, a tu si vybrala proto, protože je podle jejího názoru jednou z nejlepších v oboru, který si vybrala ke studiu. Tohle s tím nemá absolutně nic společného. Máte sice hezkou bujnou fantazii, ale kdyby to slyšela moje dcera, patrně by se srdečně rozesmála.

Dobře, a dokážete nám tedy říct, abyste potvrdil to, co jste teď řekl, a mojí úděsnou spekulaci taktéž potvrdil, nějaké přesné citace, jak Vaše dcera Kateřina hodnotí Vaše prezidentování, Vaše výroky, Vaše kroky, které podnikáte.

Ona je hodnotí velmi pozitivně a já jsem tomu rád.

Můžete říci nějakou konkrétní věc, za kterou Vás pochválila?

Já si naopak nevzpomínám, když spolu mluvíme, na žádnou věc, za kterou by mě kritizovala, a kdyby ano, tak bych tu kritiku přijal a přemýšlel o ní.

Takže se dá říci, že kdyby Kateřina Zemanová přišla teď do české hospody se svými spolužáky, tak se bude za svého otce bít, protože je ztotožněna s tím, jak vládnete?

Tak jestli se za mě zrovna bude bít, to nevím, ale občas za mnou například tady do Lán s některými svými spolužáky chodí a tam si povídáme.

Dobře, děkuji za Vaši odpověď. Budeme pokračovat k tématu zahraniční politiky.

V USA vrcholí boj o prezidentský post, a ten nebyl ušetřen ani pozornosti české hlavy státu. Miloš Zeman řekl, že by volil Donalda Trumpa, a reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Jedna za všechny od předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska, prosím.
„Samozřejmě, že Miloš Zeman by volil Trumpa, Putin přece také a dělá pro to, co může.“
A rovnou k tomu přidám ještě další hlas, tentokrát, ale bude položený i s dotazem, nebude to pouze komentář, a je od Alexandra Vondry z ODS, exministra zahraničí a také obrany, pokládá prezidentovi následující otázku.

„Dobrý den pane prezidente, Vy jste často říkal, že budete dělat politiku všech azimutů, a já to nemyslím teď, to připomenutí, nikterak pejorativně, protože v tom dnešním komplikovaném světě je nutné komunikovat na všechny strany. V Moskvě, v Číně jsme Vás vídávali často. Co ta Amerika? Vy jste se teď nedávno zapojil aktivně, a řekl bych asi skoro jako jediný politik v Evropě, do volební kampaně, podpořil jste výrazně Donalda Trumpa, tak co bude? Václava Klause jsme tu dvakrát viděli hostit Baracka Obamu, Václav Havel měl velmi úzké vztahy s Billem Clintonem i s Bushem starším, Bushem mladším, tak kdy Vás konečně uvidíme v Bílém domě?“

Pane Vondro, v Bílém domě už jsem byl, a to právě na setkání s Bushem mladším a to ještě jako premiér vlády České republiky, a to už docela dávno, takže není divu, že si to nepamatujete. Jinak v Americe jsem byl nedávno. Kromě Valného shromáždění také na pozvání AIPAC, což je americký židovský kongres, a jedna z nejvlivnějších amerických organizací, a samozřejmě mi udělalo radost, když mně ve stoje po mém projevu tleskalo šestnáct tisíc členů této organizace. A pokud jde o podporu Donalda Trumpa. Já jsem pouze odpověděl na dotaz, kdybych byl americký občan, koho bych volil. Stejně tak jako respektuji názor premiéra Sobotky, který zase pro změnu preferuje Hillary Clintonovou. Ani v jednom, ani ve druhém případě to nepokládám za vměšování do volební kampaně, protože v takovém případě bychom všichni včetně novinářů museli o těchto kandidátech mlčet.

V tom dotazu pana Vondry byl opět nádech té kritiky toho, že Vaše politika je pro východní, o tom už jsme se tu bavili na začátku pořadu. Vypadá to ale, jako kdybyste tyhle argumenty některými svými kroky trochu jitřil.

Jako například čím?

Já to hned uvedu. Vy jste například místo účasti na pohřbu izraelského prezidenta Perese mluvil na fóru, které pořádal Vladimír Jakunin, Putinův osobní přítel. Zarazilo to mimo jiné i předsedu ODS Petra Fialu. Ještě než odpovíte, poprosím režii o jeho komentář.                
„Pan prezident se rád označuje za přítele Izraele, proto mě jeho přístup překvapil. Nemám ovšem ambici mu řídit program, ale očekával bych, že se pohřbu Šimona Perese zúčastní. Šimon Peres byl významným politikem. Účast nejvyšších představitelů mnoha zemí na jeho pohřbu to dokládá. Od vrcholných reprezentantů českého státu bych očekával, že svůj vztah ke státu Izrael a úctu k jednomu z nejvýznačnějších politiků projeví i touto účastí.“

Já nevím, kolikrát se pan Petr Fiala setkal se Šimonem Peresem, ale my se známe, nebo znali dvacet let, a setkali jsme se mnohokrát, naposledy při mé oficiální návštěvě Izraele, kde Šimonu Peresovi bylo devadesát let a ještě vykonával funkci prezidenta. Ten důvod, proč jsem tam nejel, byl prostý, a veřejně jsem ho uvedl. Na té konferenci Dialog civilizací, což je mimochodem konference, které se účastní odborníci asi ze sedmdesáti zemí světa, jsem měl hlavní referát. Kdybych tam byl řadový účastník, tak se samozřejmě omluvím a pojedu na pohřeb Šimona Perese. Když jste tak zvaný keynote speaker, tak si to nemůžete dovolit, protože je to urážka organizátorů té konference, kterým jste to předen slíbil, a sliby se mají plnit.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se vůči Vašim slovům vyjádřil spíše vyváženě, ale považuje Váš nápad, kdy jste vyslovil, že by se ekonomičtí migranti mohli odsunout na opuštěné řecké ostrovy, za porušení linie české diplomacie. Jeden europoslanec to dokonce prohlásil za ostudné. Diskutoval jste s někým tuto strategii, když jste o tom mluvil?

Tak já teď nechci dělat alibistu, ale na druhé straně se nechci chlubit ani cizím peřím. Tohle je nápad Jiřího Rusnoka, bývalého premiéra, který vzniknul při jedné diskuzi v Lánech, a je to také nápad, který byl už předtím publikován ve Financial Times. Ne teď v mém rozhovoru, ale tak před půl rokem, před tři čtvrtě rokem. Není to nic nového. Podívejte se. Tady jsou dva problémy. Téměř všichni politici říkají, že ekonomické migranty nebo ty, kdo nedostanou azyl, je potřeba deportovat. Na tom je více méně obecná shoda. A zbývá taková drobná otázka, kam je deportovat. To, že by měli být deportováni na místo, odkud přišli, zní sice hezky, ale technicky to bohužel není realizovatelné. Viktor Orbán navrhoval, aby to bylo na pobřeží severní Afriky, no budiž. Ale kde? Severní Afrika, například Libye, tak to je země zmítaná občanskou válkou, jsou tam dokonce tři na sobě nezávislé vlády, takže tam asi by ty uprchlíky nebylo dost dobře možné umístit. A pokud jde o ty řecké neobydlené ostrovy, já bych jenom rád upozornil, že Řekům ty ostrovy samozřejmě nikdo nebere. Řecko má obrovský zahraniční dluh, a tento zahraniční dluh by teoreticky mělo splácet, ale nemá se k tomu, takže dochází k periodicky se opakujícím krizím, různé konference o řeckém zahraničním dluhu, které končí bez výsledku nebo odpuštěním části tohoto dluhu, a tady by mělo možnost tím, že by tyto tak zvané hotspoty, tedy uprchlická centra udržovalo, tak by mělo možnost, než se situace uklidní ať už v Afghánistánu, na Blízkém východě, v té Libyi a kdekoli jinde, dočasně tyto uprchlíky na těch ostrovech umístit.

Ale v mnoha případech, pane prezidente, ty řecké ostrovy, já to vím, protože jsem tam projížděl na lodi, takže jsem řadu z nich viděl, opravdu vypadají jako skála vyčuhující z moře, kde bez velkých investic a úprav není možné žít, proto jsou i neobydlené, řada z nich. Je to humánní? Přemýšlet o umísťování uprchlíků …

Tak podívejte se, samozřejmě by se tam musely ty základní potraviny dovážet, ale zase na druhé straně, ty ostrovy nejsou izolovány od pevniny. Jsou poměrně blízko pevnině. Nehrozilo by zase na druhé straně nebezpečí, že by se vraceli na tu pevninu. Takže technicky je to samozřejmě problém, ale problém, který je řešitelný. Uprchlické tábory byly například vybudovány na poušti v Jordánsku, na stanovém táboře, kde je asi šest set tisíc převážně syrských uprchlíků, a poušť není o nic hostinnější než skála.

Vy užíváte termín ekonomický migrant, a v nedávném rozhovoru Pavel Bělobrádek označil za ekonomické migranty nebo respektive označení tohoto slova použil i pro dělníky z Ukrajiny. A právě Ukrajince Vy tady vítáte v České republice, protože jsou nám kulturně blízcí, to už jsme od Vás také několikrát slyšeli, tento komentář. Znamenalo by to, že byste na tyto ostrovy chtěl deportovat nejen ekonomické migranty z muslimských zemí, ale všechny bez rozdílu nebo jenom muslimy?

Podívejte se, řekl jsem mnohokrát, že muslimská kultura, a to není nic pejorativního, je výrazně odlišná od evropské kultury, a to po staletí. Nechci teď připomínat války s Osmanskou říší a řadu dalších věcí. Co se týče Ukrajinců, tak oni zpravidla u nás nežádají o azyl, oni dokonce dostávají z naší strany nabídky, to jsou ty některé, ne zelené karty, jmenuje se to nějak jinak než zelené karty, ale to není podstatné. My jsme dokonce repatriovali i ukrajinské Čechy, alespoň částečně, a to jsou lidi, kteří tady nežijí ze sociálních dávek, ale kteří tady pracují, pracují dobře, a jak jste sám připomněl, ta jazyková nebo kulturní bariéra je poměrně nízká. A to je právě rozdíl proti islámským migrantům, kteří směřují do Německa a chtějí tam žít primárně ze sociálních dávek, ale Haišman, myslím, že se tak jmenuje, což je ředitel migračního odboru Ministerstva vnitra, měl nedávno zajímavé vystoupení, kde prohlásil, že téměř všichni jsou ekonomičtí migranti, protože váleční uprchlíci, a teď ho cituji, by odešli do sousední země a tam čekali, až ta válka v jejich zemi skončí, a nestěhovali by se do Evropy. Je to odborník na migrační politiku, a já jsem tento názor zaregistroval se zájmem.

Pane prezidente, jsme v závěrečné části našeho pořadu, kde pravidelně, kdo je pravidelným divákem našeho pořadu ví, že dostáváte dotazy od buďto našich čtenářů, nebo jsou předtočeny anketou v regionu, protože se blíží svátek studentů 17. listopad, tak jsme tentokrát dali prostor studentům vysokých škol. A první dotaz se bude týkat vyšetřování letecké nehody na Ukrajině.
„Pane prezidente, jak se stavíte k závěru mezinárodního týmu expertů, že let MH17 byl sestřelen raketou ruského původu z území ovládaného separatisty?“

Vzhledem k tomu, že vyšetřování tohoto týmu trvalo dva roky, a bylo zřejmě velice pečlivé, tak ty závěry beru vážně. Vím, že proti nim Rusko protestuje, a kdybych byl, jak mě někteří podezřívají, ruský agent, tak bych se k těmto protestům připojil. Ale já se naopak domnívám, že pokud Rusové mají nějaké protiargumenty, tak ať je uveřejní, a pokud protiargumenty nemají, tak ať respektují závěry této komise. Pokud vím, tak se jednalo o přemístění nějakého raketového komplexu, tuším, že se jmenuje Buk, a myslím si, že se dá dohledat, kudy tento komplex cestoval, a zda překročil dokonce oběma směry rusko-ukrajinské hranice.

Díky za Vaši odpověď, budeme pokračovat dotazem, který pokládá Markéta Mikešová, studentka mediální a sociální komunikace z Univerzity Jana Amose Komenského.
„Pane prezidente, já se chci zeptat, jak budete letos trávit 17. listopad? Budete na nějaké akci, kam budou moc i Vaši odpůrci, nebo budete na akci zase jenom pro Vaše příznivce?“

Víte, jednou, a to bylo ve spojení s návštěvou německého prezidenta Gaucka a dalších prezidentů, jsem na Albertově odhaloval pamětní desku na počest pochodu, který, jak víte, začal právě na Albertově a skončil na Národní třídě a tam byli odpůrci. Pak jsem tam byl druhý rok, tam byli pro změnu příznivci. Takže potřetí už na Albertov nepůjdu a budu na 17. listopad vzpomínat jako přímý účastník toho pochodu, Albertov, Vyšehrad, Národní třída. A samozřejmě studenti, kteří v té době ještě ani nebyli naživu, tak ti by si 17. listopad měli připomenout. Jenom jedna poznámka na závěr, pane redaktore, na rozdíl od Národní třídy, dříve než se uskutečnily tyto dvě akce, tak na Albertově 17. listopadu téměř nikdo nebyl, tam se nikdy nic nekonalo, tam se akorát proháněly listy, podzimní spadané listy. Všechno bylo na Národní třídě, a já jsem velmi rád, jestliže teď tam bude nějaká studentská akce a přeji studentům, aby důstojně uctili památku obou 17. listopadů, tedy ne jenom ´89, ale také ´39.

Děkuji za Vaši odpověď. Rovnou přejdeme k dalšímu dotazu, který se týká tentokrát kondolence rodině Věry Čáslavské, a dotaz pokládá studentka VŠE Linh Nguyen.     
„Pane prezidente, Vaše kondolence rodině Věry Čáslavské byla velmi krátká, byla stručná. Vystačila jenom na tři řádky. Zajímalo by mě tedy, proč jste nebyl víc osobnější, emotivnější, vadila Vám snad její kritika Ruska?“

Já ani nevím, že by paní Čáslavská kritizovala Rusko. Vím, že paní Čáslavská v jedné debatě se mnou kritizovala komunisty, a já jsem jí na to odpověděl, že dobře, má na to právo, ale že by si také měla připomenout, že ona sama dávala Alexandru Dubčekovi svoji zlatou medaili a Alexandr Dubček byl v té době generální tajemník komunistické strany. Jestli paní Čáslavská kritizovala Rusko, to opravdu nevím, a možné to samozřejmě je.

A k té kondolenci, proč byla jen na tři řádky?

Panebože, víte, kondolence můžete psát jak stručné, tak dlouhé. Paní Čáslavská byla velká sportovní osobnost, a v posledních letech svého života byla zasažena rodinnou tragédií, za kterou ona sama nemohla. Znáte ten problém jejího syna. Já naprosto chápu, že jí to do určité míry poznamenalo, a samozřejmě, že už jsem se nechtěl k těmto záležitostem vůbec vyjadřovat, takže proto jsem se soustřeďoval v té kondolenci pouze na její nesporné sportovní úspěchy.

Poslední dva dotazy. Ten následující bude od Michaely Krausové, studentky humanitních studií Univerzity Karlovy.
„Pane prezidente, před volbami jste říkal, že Vaše kampaň by měla stát dva až tři miliony korun, které navíc vyberete od drobných přispěvatelů, proč Vaše nakonec sedmatřiceti milionová kampaň byla dotovaná i z peněz Miroslava Šloufa, což je bývalý komunistický funkcionář, který je napojený na ruský byznys, a zároveň stále uplatňuje vliv v současné politice. Jak se to mohlo stát?“


Pokud jde o moji kampaň, jak dobře víte, řídí ji tak zvaný přípravný výbor, který byl tuším tříčlenný nebo pětičlenný, ale v každém případě Miroslav Šlouf v něm nebyl. Tento přípravný výbor organizoval ty sbírky, chcete-li to tak nazvat, drobných i středních střadatelů, nevím, jestli Miroslav Šlouf na tuto kampaň přispěl. Nikdo mu to nemůže zakazovat, a k dispozici je tak zvaný transparentní účet, kde všechny tyto příspěvky s uvedením zdroje byly zaznamenány. Dokonce nám tam občas někteří vtipálkové posílali i korunové dary, což mělo tu nevýhodu, že se musí samozřejmě platit, a platit více než jedna koruna, takže peníze na tom účtu jakoby ubírali, ale to byla docela hezká recese. A já samozřejmě vycházel z toho, že když se zřídí transparentní účet, a někdo tam chce přispět, a není to člověk, kterého můžu považovat buď za trestně stíhaného, což Mirek Šlouf určitě není, anebo člověk, který se dopustil nějakého zavrženíhodného přestupku, tak v takovém případě nemáme důvod takový dar odmítnout.

Děkuji za Vaši odpověď. A úplně poslední dotaz ze studentských bude pokládat Unis Hashany, student mediální a sociální komunikace opět z UJAKu.
„Pán prezident, keď prebiehala spomienková akcia na Hradě, boli ste na tlačovej konferencii Tescomi. Moja otázka znie, ako ste oslávili osemdesiatiny Václava Havla?“

Tak já jsem v den, kdy byly osmdesátiny Václava Havla slaveny, byl na akci ve Zlínském kraji. To je krajský výjezd, který pořádám pravidelně už čtvrtým rokem, a dal jsem zaprvé pokyn Hradní stráži, aby minutou ticha toto výročí oslavila, zadruhé vyslal jsem vicekancléře na Vinohradský hřbitov, aby mým jménem položil věnec. Jinak víte, já jsem Václava Havla docela dobře znal, a myslím si, že ty přepatetizované slavnosti spojené s jeho osmdesátinami by ho dílem rozčílily a dílem rozesmály.

To sjou závěrečná slova prezidenta Miloše Zemana v pořadu S prezidentem v Lánech. Pane prezidente, děkujeme, že jsme mohli být s Vámi v Lánech, děkujeme za Váš komentář ke krajským volbám a hezké odpoledne.

Ať se Vám daří. 

Miloš Zeman, prezident republiky, blesk.cz, 9. října 2016

zpět na seznam zpráv