Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky Miloše Zemana pro internetové vysílání webu Blesk.cz „S prezidentem v Lánech“

8. ledna 2017

Dobré dopoledne z Lán, dobré dopoledne i Vám pane prezidente.

Pěkné dobré dopoledne.

A dnešní hodinu rozhovoru začneme netradičně, krátkou připomínkou událostí, které se staly v posledních dnech anebo hodinách roku 2016. Pane prezidente, co z toho, co jsme teď viděli, Vás zasáhlo v těch posledních dnech roku 2016 nejvíce?

Jako Český prezident musím samozřejmě věnovat největší pozornost tomu, že poprvé se jednou z obětí teroristických útoků stala i Češka, paní Čižmárová. A i když ten útok byl v Berlíně, nikoli jinde na našem území, tak česká oběť je česká oběť, kdekoli se tato oběť stane. Ale jinak si myslím, že společným jmenovatelem všech těchto útoků možná s výjimkou pádu letadla s Alexandrovci, protože tam se říkalo, že selhaly ty klapky, je to, že je organizoval Islámský stát, respektive další teroristické organizace, a to je podle mého názoru to nejnebezpečnější. Kdyby šlo o individuální teroristické útoky, jako byl třeba Breivik v Norsku, tak by to samozřejmě bylo tragické, bylo by to smutné, ale nebylo by to tak nebezpečné, jako když je to organizovaný teroristický útok.

Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl tu informaci, že v Evropské unii je vlastně první česká oběť teroristických útoků?

Já jsem samozřejmě posílal kondolence všem prezidentům zemí, kde se teroristické útoky staly, ale na druhé straně se domnívám, že nestačí jenom kondolovat, to je to nejjednodušší, co děláte, a to je strašně málo. Takže já neustále všude, kde jsem, ať je to Valné shromáždění OSN v New Yorku, nebo různé summity, říkám, co je to za Evropskou unii, když nedokáže bránit svoje vnější hranice. Vezměte si toho Tunisana, nevím, jestli jste četl jeho historii, ten se potloukal po celé Evropské unii, měl na krku několik trestných činů, ale nikdo ho nevyhostil. To znamená, že my nemáme schopnost deportovat tyto podezřelé z muslimského terorismu, necháváme je na území Evropské unie, a pak se strašně divíme, když dochází k těmto útokům.

My se o terorismu ještě budeme dneska bavit. Já se ještě přece jenom vrátím k tomu případu zesnulé Nadi Čižmárové. Kondoloval jste třeba i osobně té rodině, byť by to byla slova útěchy nebo nabídka pomoci z Vaší strany?            

Já jsem to považoval za trochu prázdné gesto. Já jsem kondoloval německému prezidentovi, ale velmi rád bych se s rodinou paní Čižmárové někdy setkal. Teď, když ta bolest je ještě silná, tak to pokládám tak trošku, nechci říci za hyenismus, ale za to, že si děláte vlastní propagaci, že. Ale až ta bolest alespoň trochu přebolí, tak bych se setkal velmi rád s celou rodinou, protože jenom papírová kondolence je v případě zmařeného lidského života strašně málo. To je jeden kus papíru. Ale osobní setkání na Pražském hradě ji snad alespoň trošku utěší.

Vy jste zastáncem tvrdších opatření, jak reagujete na nejnovější návrh Ministerstva vnitra, aby bylo zastřelení útočníka zaneseno v Ústavě, aby to právo na zastřelení případného teroristy bylo ústavním právem?

Víte, já nejsem ústavní právník, ani právník obecně. Vím, že někteří namítají, že toto právo existuje už teď. To znamená, že můžete v rámci takzvané nutné obrany, nebo přiměřené obrany, zastřelit teroristu, aniž byste byl postižen. Nicméně připomínám, že po útoku v Bataclanu v Paříži jsem sám změnil názor, protože jsem původně byl odpůrce nějakého extenzivního nošení zbraní, a když jsem si pak říkal, že kdyby tam byl někdo, kdo má v kapse pistoli, a na tu střelbu odpověděl protistřelbou, tak že by těch obětí bylo méně. Takže zhruba od té doby jsem tento názor zastával také. Tedy ať je to ústavní změna nebo ne, to už je celkem technická záležitost, je potřeba vyřešit jeden problém. Aby ta obrana proti těm potenciálním teroristům byla účinná, tak byste musel mít právo nosit tu zbraň, dejme tomu pistoli, i do těch zařízení, kde je zatím nošení zbraně zakázáno. Třeba zrovna v tom Bataclanu, tam bylo zakázáno nosit zbraně, a vidíte, jak to dopadlo.

Německý list Die Welt v této souvislosti s tímto návrhem Ministerstva vnitra označil Milana Chovance za někoho, kdo se veze na vlně populismu a zbytečně děsí lidi. Souhlasíte s tím?

Ne, naprosto ne. Já samozřejmě kritizuji Milana Chovance, až ho teď v úterý uvidím, tak první věta, kterou mu řeknu, bude, zdravím Bobliga z Edelstadtu, ale to bude věta, která bude směřovat k tomu, že teď zavedl nějaké cenzurní oddělení na svém ministerstvu, a já, jak víte, jsem zásadní odpůrce cenzury. Takže lidi máte kritizovat podle toho, co dělají, a ne podle toho, jací jsou. Čili já souhlasím s Milanem Chovancem, pokud jde o to ozbrojování se, to není žádné vození se na vlně populismu, ale naopak s ním nesouhlasím, pokud chce pod jakoukoli záminkou u nás zavádět cenzuru. 

S tím strašením veřejnosti, ale tentokrát ve vztahu k Vám, teď souvisí i následující dotaz, a pro prezidenta republiky ho pro nás předtočil Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům. „Pane prezidente, proč lžete občanům, když tvrdíte, že muslimové migranti nejsou schopni se integrovat, a přitom s námi desítky let žijí tisíce Syřanů, Iráčanů, Bosňáků, jak to máme vysvětlit jejich dětem, které to ve škole potom musejí poslouchat? Děkuji.“

Pane Rozumku, já samozřejmě chápu, že jako ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům hájíte svoje zájmy, respektive zájmy této organizace. Ale porozhlédněte se po celé Evropě a přečtěte si, do jaké míry jsou konkrétně muslimští imigranti integrovatelní. Přečtěte si něco o takzvaných vyloučených zónách, přečtěte si něco o takzvaných no-go areas, kam se v noci bojí i policisté. Já samozřejmě nepopírám, že najdete i pozitivní protipříklady, každé pravidlo má své výjimky, ale to, co říkám, to není žádná lež, to je naopak notorieta, kterou znají všichni, kdo se touto tematikou skutečně zabývají. U nás například, to znamená v České republice, je muslimská komunita velmi, velmi omezená. Já pouze varuji, a kupodivu to řekl i premiér, aby u nás tato muslimská komunita zesílila, protože to už by bylo nebezpečí. A to je poslední věta, nic xenofobního, pane Rozumku, protože já jsem uvítal skvělou integraci vietnamské komunity, dobrou integraci ukrajinské komunity. Jediné, před čím varuji, je neintegrovatelnost muslimské komunity díky její velmi odlišné kultuře.  

Pojďme se ještě vrátit k tomu, na co se pan Rozumek ptal v závěru svého dotazu. Jak byste to vysvětlil dětem těchto muslimských imigrantů, kteří už tady jsou integrováni, dle vyjádření pana Rozumka, a setkávají se v realitě se střetem, že teď dostávají takzvaně nakládáno, že nejsou integrovatelní, přestože už tady dle vyjádření Organizace integrovaní jsou. Jak byste Vy těm dětem na toto odpověděl?

Podívejte se, když jsme probírali před chvílí teroristické útoky, tak jste si zajisté všiml, že pachateli některých z nich byla druhá až třetí generace muslimských imigrantů, to nebyli jenom lidé, kteří sem přišli s uprchlickou vlnou z Iráku nebo ze Sýrie, ale to byli lidé, jejichž rodiče tady žijí dlouhou dobu, a přesto se nebyli schopni integrovat. Čili můj názor je, pomáhejme těmto lidem v jejich zemích nebo v sousedních zemích. Poskytujme jim jak finanční, tak naturální pomoc, ale pokud je sem budeme pouštět jako migrační vlnu, tak spláčeme nad výdělkem, protože tady vytvoříme nové no-go areas, nové vyloučené lokality, a způsobíme samozřejmě i takové scény, jako teď byly ve Vídni, v Kolíně nad Rýnem, o tom přece sám víte, že?

Ano. A ještě si dneska ukážeme mapu teroristických útoků v Evropě za 2016, k tomu se ještě dostaneme. Vy jste teď cítil potřebu zdůraznit, že Vaše myšlenka není xenofobní, řekl jste to nahlas. Ještě u toho zůstaneme. Možná jste tento týden zaznamenal událost, která pomine za pár dní, je to taková ta trošku mediálně našlehaná událost, nicméně fotka s černošským modelem v letáku supermarketu Lidl vyvolala v Česku mnohdy až nechutné rasistické útoky a komentáře na stranu, na účet, této společnosti. A německá média vydala několik článků, za všechny třeba Sächsische Zeitung, který Vás označil v této souvislosti za mluvčího českých xenofobů a v podstatě to připsal Vám. Cítíte za to nějakou zodpovědnost?

Inu žurnalisti. Já vím, o co se jedná, to byl pan Feri, kterého myjí ve vaně. Já to beru jako výbornou recesi a nepokládám to za nic rasistického nebo xenofobního. Ostatně pokud jde o Afroameričany, tak si uvědomte, že tam zhruba u filmu, který se jmenoval „Hádej, kdo přijde na večeři“ a kde hrál Sidney Poitier, tak od tohoto filmu jakási averze vůči Afroameričanům začala výrazně klesat, a já jsem tento film viděl, když jsem byl velice mladý a dodnes na něj vzpomínám.

A Vám tedy osobně nějakým způsobem černošský model v letáku supermarketu na český trh nevadí?

Ale až černoši budou páchat teroristické činy a budou vyhazovat do povětří nebo pomocí nákladního auta vraždit, tak mně budou vadit, ale nikoli protože jsou černoši, ale protože by jejich kultura vlastně vyzývala k násilí. Nezapomeňte, že islámská kultura vyzývá k násilí. Říká Vám něco, zabij své nepřátele, nebo je zotroč? Víte, co je toto za větu? To je citace Koránu, přesně tak.

Pane prezidente, vrátíme se ještě k tomu terorismu, o kterém se stále bavíme, a připomeneme si jeden Váš silný výrok, který padl před více než rokem při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Ústeckém kraji. „Dříve nebo později proběhne nějaký teroristický útok i v České republice. Podle toho modu operandi zřejmě v Praze. Ale skoro bych si tipnul, že ještě před tím proběhnou útoky v Londýně, v Berlíně.“  Slyšeli jsme Vaše rok staré proroctví, které se v případě Berlína naplnilo, a nejen tam, a teď poprosím režii ještě, abychom se podívali na mapu Evropy. Bombové útoky otřásly v březnu také Bruselem, vražda kněze a policisty Francií, nejhorší útok loňska v Nice, osmdesát pět obětí, zařadili jsme tam i Mnichov, kde střílel Němec íránského původu hlásící se k neonacistické ideologii, a nakonec Berlín, tedy dohromady sto čtyřicet jedna mrtvých civilistů jen v Evropě. Jak už jste sám zmínil, dodám, že většina těch útočníků nepatřila mezi migranty z té předloňské uprchlické vlny. Pane prezidente, trváte na tom, co jste řekl před rokem, že jsme jako Česká republika jako teroristický cíl na řadě?

Ale, samozřejmě že ano, ale nechci tady být objevitelem, protože kdybyste četl zprávy tajných služeb, tak Vám toto v podstatě řekne každá z těchto zpráv. Nejde o to, zda budeme objektem teroristického útoku, ale kdy se tak stane. A právě proto se neustále snažím doporučovat preventivní opatření, která samozřejmě nemohou stoprocentně teroristický útok vyloučit, ale mohou snížit jeho riziko. To například děláme i na Hradě, i když Lidové noviny běsní, že zbytečně terorizujeme návštěvníky Hradu, ale průměrná čekací doba je tam šest minut, zatímco ve Vatikánu čekají tři hodiny.

To jsou bezpečnostní opatření na Hradě. Moje otázka následující bude na bezpečnostní opatření na hromadné akce v době adventu. Protože teď se ukázalo, že přestože útok v Nice za pomoci nákladního vozidla, který se takto stal vlastně poprvé v Evropě, už se stal před několika měsíci, pak se zopakoval v Berlíně, tak v Česku si předvánoční trhy začaly instalovat takovéto betonové zábrany až den dva po útocích v Berlíně. To opravdu naše bezpečnostní složky potřebovaly připomenout, že tato metoda je teroristy teď používána?

Tato metoda není používána teroristy, to znamená stavění betonových zábran...

Myslím útoky nákladním autem, pane prezidente.

... je používána policií po celé Evropě, ale i když na to nejsem žádný odborník, tak vím, že některé betonové zábrany jsou ukotveny, a u nás, pokud je mi známo, ukotveny nebyly, a tvrdí se, že neukotvené betonové zábrany ten kamion jednoduše smete a jede dál.

Nebylo to tedy pozdě? Neměly tam být už před zahájením adventní doby?

Tak, jak víte, já jsem sám opevnil Hrad před útokem v Berlíně, a z tohoto hlediska bych se mohl vytahovat a říci, že to bylo pozdě, ale byli lidé, kteří si mysleli, že to Českou republiku mine. Někteří si to ostatně myslí dodnes, takže je dobře, že to udělali alespoň pozdě. Je to lepší, než kdyby to neudělali vůbec.

Díky za odpověď. V pátek dvacátého ledna složí ve Washingtonu prezidentský slib Donald Trump a na místo přijede i poražená kandidátka Hillary Clintonová, aby mu pogratulovala. Z Prahy bude tuto inauguraci jistě sledovat také velký podporovatel Donalda Trumpa Miloš Zeman. Vy jste si s Donaldem Trumpem telefonovali, ale informací o obsahu toho hovoru je zatím na veřejnosti pomálu. K nám ale pronikla od Vašich lidí informace o tom, že byl Donald Trump údajně velmi dobře nabrífovaný. Když bych si nyní dovolil vtipkovat, vzpomněl si, že už nejsme Československo?

Tak Donald Trump u nás několikrát byl, když doprovázel svoji bývalou ženu paní Ivanu, například na pohřeb jejího otce. Říkal mi, že Českou republiku velmi dobře zná, že je to krásná země, a jestli byl, nebo nebyl nabrífovaný, to nedokážu posoudit. Říkali mi jenom, že si přečetl můj gratulační dopis, který byl poměrně dlouhý, a patrně z něho věděl, že jsem byl skutečně jediná evropská hlava státu, která ho veřejně před prezidentskými volbami podpořila. Druhý, ale to byl premiér, ne hlava státu, byl maďarský premiér Viktor Orbán.

A další dotaz k tématu bude prezidentu Miloši Zemanovi pokládat americký publicista, který působí v Praze, Erik Best. „Dobrý den, pane prezidente, máte vřelý vztah k novému zvolenému americkému prezidentovi a dostal jste pozvání do Bílého domu. Vy s panem Trumpem máte podobný názor na různé věci, rozcházíte se ale, co se týče názoru na politiku jedné Číny. Hodláte, až pojedete do Ameriky v dubnu, ho přesvědčit o užitečnosti lepší spolupráce s Čínou?“

Tak ano, to že mám velmi podobné názory s panem Trumpem, aniž bychom opisovali jeden od druhého, dokázal i nedávný kvíz v časopise Foreign Policy, kde je sedm otázek a mají odpovědět, zda to řekl Zeman, nebo Trump, a ty odpovědi jsou opravdu velice podobné. Ale abych šel k jádru Vaší otázky. Podívejte se, Spojené státy a Čína jsou dvě velmoci. Mají rozdílné zájmy a jsou ekonomickými konkurenty, takže já dokáži pochopit, že mezi Amerikou a Čínou může vzniknout určité napětí, které vychází už z toho, že Čína Spojené státy dohání v objemu hrubého domácího produktu. A možná, že za dva roky to bude ona, která bude největší světovou ekonomikou. Naproti tomu Česká republika není konkurentem ani Číny, ani Spojených států, ani dejme tomu Ruské federace. Naším zájmem je mít se všemi těmito zeměmi přátelské vztahy a úspěšně s nimi obchodovat. To je pane Beste odpověď na Vaši otázku. Až my budeme jednou velmocí, budeme se možná chovat zcela jinak.

Pane prezidente, a jak na to, jak udělat politiku všech azimutů, když jde o tři rivaly, Rusko, Čínu, USA?

Protože oni jsou rivaly mezi sebou, ne vůči nám. A mimochodem, politika všech azimutů, to je výrok Charlese de Gaulla, a i když Francie byla kdysi velmocí, tak jaksi v nové geopolitické situaci už velmocí ani za de Gaulla, natož teď, není a nebyla. Takže tu politiku všech azimutů, pane redaktore, si může dovolit malá nebo střední země. Politiku všech azimutů si zákonitě nemůže dovolit skutečná velmoc.

Neklade to vyšší nároky na diplomacii?

Samozřejmě, že ano. Nemáte dělové čluny.

Pane prezidente, když už jsme u Číny a USA, přidám ještě jeden postřeh k Vašemu vánočnímu poselství. Tohle je komentář našeho diváka, respektive přispěvatele na Twitter, Pavla Říhy, který komentoval vánoční poselství prezidenta republiky. „Zeman: Čína je největším investorem v SRN. Pravdou je, že jím je USA, naopak SRN vnímá čínské investice jako bezpečnostní hrozbu. #hradnilzi“

Já bych doporučoval tazateli, aby si přečetl veřejně publikované informace, z nichž jsem vycházel i já, které systematicky tvrdí, že největším zahraničním investorem ve Spolkové republice Německo je Čína. Jsou to normální veřejné zdroje, já nevidím důvod, proč bych si to vymýšlel. Nehledě na to, že mě to samotného překvapilo.

A můžete uvést ten zdroj, ze kterého jste vycházel? 

Nemůžu, protože už si to nepamatuji, ale poprosím naše tiskové oddělení, aby udělalo rešerši, a doufám, že dopadne lépe než s Ferdinandem Peroutkou.

Ještě zůstanu u linky USA, Rusko. Americké tajné služby tento víkend zveřejnily, konkrétně CIA, FBI a NSA, že Putin údajně nařídil dezinformační kampaň a hackerské útoky tak, aby ovlivnily volby v Americe ve prospěch Donalda Trumpa. Odsoudíte to, stejně jako jste odsoudil média, která se přiklonila na stranu Hillary Clintonové?

Podívejte se, já bych citoval včerejší výrok Donalda Trumpa, který přesně toto popřel. A mimo jiné řekl, že volební stroje, které se ve Spojených státech používají, nebyly poškozeny, což je taková ironická nadsázka. Kdyby Američané byli tak tupí, aby se nechali ovlivňovat hackerskými útoky, dobře, hackeři možná, ale Assange to popírá, tak možná přispěli k úniku emailů Hillary Clintonové. Tak dobře, ale je obsah těchto emailů pravdivý, nebo nepravdivý? Tak zní ta základní otázka. Jinými slovy, Američané nejsou tupí, Američané rozhodovali mezi těmito dvěma kandidáty vlastním rozumem a nepotřebovali k tomu žádný ruský, čínský nebo jakýkoli jiný vliv.

Dobře, ale připustil jste, že by ty útoky hackerské v tom mohly sehrát nějakou roli, co se týče informací, zveřejňování informací. Stejně tak jste kritizoval média útočící na Hillary Clintonovou, také kvůli informačnímu návodu, když to tak řeknu.

Podívejte se, teď pletete dvě věci dohromady. Objektivní nezávislá média jsou ta, která říkají, Trump říká tohle a Clintonová říká tohle, a ta média pak nechají na občanovi, aby si tyto informace utřídil, porovnal, a sám vlastním rozumem se rozhodl. Moje kritika, když jsem třeba říkal, že veřejnoprávní Česká televize vypadala jako volební štáb Hillary Clintonové, směřovala k tomu, že média tuto roli neplní, nejsou objektivní, nejsou vyvážená a fandí jednomu kandidátovi. A jestli si nějaký drzý novinářský fracek oblíbí toho či onoho kandidáta, je to jeho soukromá věc, ale nemá s tím chodit do médií, on má informovat, nikoli ovlivňovat.

Tady je ale řeč o dezinformační kampani, například na Facebooku, což je velmi silné médium, mnohdy už silnější než některá velká média ve Spojených státech. Já se ptám na to, jestli se tyto dva, řekněme přešlapy, dají porovnat vedle sebe?

Dobře, a v čem jste na Facebooku tu dezinformační kampaň, předpokládám, že stále mluvíme o prezidentských volbách, v čem jste ji viděl a v čem ji spatřujete?

Tak například se objevila zpráva, že demonstranti dostávají proti Trumpovi tři tisíce pět set dolarů, myslím, nebo tři sta padesát dolarů, to si nepamatuju přesně, a tuto zprávu dokonce, což byla fake news, sdílel i manažer volebního týmu Donalda Trumpa na svém Facebooku, a byla to fake news. A mohla ovlivnit rozhodování.

A Vy jste ještě viděl volební kampaň, kde by se tyto zprávy, ať už působené hackery nebo nějakou konkurenční protistranou, neviděly? Já Vám dám tři příklady z poslední doby.

Mně stačí, jestli řeknete, jestli to je to samé, nebo není. Jestli to je stejně závadné.

Ne, samozřejmě že ne. Objektivita novinářů je něco jiného než dezinformace hackerů. A teď, když dovolíte, já Vám dám tři příklady, a to ještě prezidentská kampaň nezačala, a já sám ani nejsem rozhodnut, zda budu kandidovat. V časopise Reflex minulý týden vyšel článek, že jsem se zhroutil a zkolaboval při oficiální návštěvě Portugalska. V dalším časopise, tuším, že to byl Respekt, vyšel článek, že už přestávám vidět a že nerozeznávám svoje spolupracovníky. Paní Šmuclerová, musíte uznat, že já mám oči jako rys. A konečně, v Seznam.cz vyšel článek, že jsem prodělal těžkou ledvinovou operaci, byla tak těžká, že jsem se ji ani nevšiml, patrně jsem byl v hluboké narkóze. To je za posledních čtrnáct dní, pane redaktore.

A teď jste to uvedl na pravou míru a můžeme pokračovat dál.

A teď prostě říkám, že tyto falešné informace vznikají, a jediné, co tvrdím, je, že lidi jsou natolik rozumní, že si dokáží odfiltrovat sami falešné informace od informací pravdivých.

Když už jste to sám nakousl, cítíte se fit?

Tak, zaplať pán bůh, ano. Zatím jediné, co mám jako dvě nemoci, je cukrovka a bolavé nohy. Cukrovka kolísá mezi šesti a devíti body. Bolavé nohy už asi budou bolavé do konce života, jak to tak vidím, a to je všechno, jinak se cítím fit.

Vrátíme se do Spojených států tematicky.

Vy teda ale kmitáte od tématu k tématu.                

No, já myslím, že jsme toto téma uzavřeli, nebo máte potřebu ke svému zdravotnímu stavu říci ještě něco dalšího?

Ne, rozhodně ne. To zajímá opravdu bulvární novináře, a Vy zcela určitě nejste bulvární novinář.

Pane prezidente, jdeme zpátky k Donaldu Trumpovi, jsme v tomto tematickém bloku ostatně. Jak jste sám zmínil, žádná evropská hlava státu se neprojevila tak pozitivně k Donaldu Trumpovi jako Vy. Slibujete si z toho nějaký přínos také pro Česko?

Víte, pane redaktore, nějaký Kořán, který pracuje v Ústavu mezinárodních vztahů, napsal, že tahle návštěva vůbec nic znamenat nebude. Já jsem nad tím zakroutil hlavou, ale říkal jsem, idioti jsou všude, proč by nebyli i v Ústavu mezinárodních vztahů. Dám Vám jeden příklad. Prezident Václav Klaus, který je bezesporu zkušeným politikem, usiloval deset let o to, aby mohl navštívit Bílý dům. Nepodařilo se mu to, zřejmě proto, protože měl odlišné názory na americkou politiku. Mně by se to též nepodařilo, kdyby prezidentem byl buď Barack Obama nebo Hillary Clintonová, abych byl objektivní. Díky tomu, že se prezidentem stává člověk, který má podobné názory jako já, aniž by ode mě opisoval, podotýkám, tak jsem dostal toto pozvání, a pokládám to, i kdyby to byl jakýkoli prezident a i kdyby se to týkalo jakékoli země, za významnou mezinárodní událost. Minimálně za přátelské gesto.

Pane prezidente, cítím z Vás správně, že tím, že budete mít dobrý vztah s Donaldem Trumpem, nebo to plánujete, že navážete přátelství, že se dmete pýchou, že to bude pro Vás i osobně velká pocta?

Tak proč bych se měl dmout pýchou? Teď mně vkládáte do úst něco, co jsem nikdy neřekl.

Já se ptám, jestli cítíte tento pocit?      

Ne, já mám přátelský vztah zejména s čínským prezidentem, minimálně korektní, možná i přátelský vztah s Vladimírem Putinem, a jak už jsem někde řekl, budu rád, když budu mít přátelský vztah i s novým americkým prezidentem, ale nikoli proto, abych se dmul pýchou, pane redaktore, ale protože si myslím, že by to mohlo trochu pomoci České republice.    

Andrew Schapiro si balí kufry a odchází z postu velvyslance v Praze. Vy byste tam rád viděl Ivanu Trumpovou, která ale nemá diplomatické zkušenosti. Moje otázka ale bude směřovat na to, jestli jste se s Ivanou Trumpovou někdy osobně potkali.

Já jsem jí nedávno telefonoval, když veřejně prohlásila, že by měla zájem o post velvyslance. A kromě tohoto telefonátu žádné osobní setkání nebylo.

Co by ona mohla přinést ve zlepšení česko-amerických vztahů na tomto postu?

Tak především je to člověk, který zná české reálie, což dosavadní američtí velvyslanci pochopitelně neznali. A za druhé, jak říká Donald Trump, je to jeho most favourite ex-wife, to znamená, že bude mít zřejmě k americkému prezidentovi dobrý přístup, a i to je pro dobré česko-americké vztahy žádoucí a pozitivní.

Zrušení dostupnějšího zdravotního pojištění, zeď mezi USA a Mexikem, vyhoštění až tří milionů migrantů, to jsou některé kontroverzní ideje, s nimiž Donald Trump přichází do Bílého domu. Vy s nimi beze zbytku souhlasíte?

Já souhlasím se dvěma základními tezemi, a sice postoji vůči ilegální migraci a postoji vůči islámskému terorismu, a samozřejmě, že souhlasím i s deportacemi, chcete-li vyhošťováním, protože nelegální migranti jsou nelegální proto, protože porušují nějaké zákony, v našem případě třeba Dublinské úmluvy, a ten, kdo porušuje zákon, by měl být vyhoštěn.

Stavba zdi mezi Mexikem a Spojenými státy?

To je čistě technická záležitost. Já jsem si teď všiml, že Rakušani začali budovat plot mezi Rakouskem a Maďarskem, dokonce to ukazovala i televize. A tak to je technická otázka, jestli to bude plot, nebo zeď. Do toho já nikomu mluvit nechci.

Teď jedna odlehčená. Snad se následujícím vtípkem a porovnáním neurazíte. V minulosti jste vyjadřoval nedůvěru vůči abstinentům, protože jím byl mimo jiné i Adolf Hitler. Vy rozhodně abstinent nejste. K tomu si, prosím režii, pustíme jeden vtípek z Twitteru. „Kolik toho musí Miloš Zeman vypít, aby měl dvě promile? Dva dny nic.“ A Donald Trump nepije, je to abstinent, mimo jiné i proto, že má negativní zkušenost s alkoholem jeho bratr zesnulý. Budí to ve Vás, ta jeho abstinence, nějakou nedůvěru jako v člověka?

Já si myslím, že každý má právo si sám zvolit, jakým životním stylem se vydá. Já jenom podotýkám, pane redaktore, že já jsem jedináček, takže negativní vzor mého bratra v mém případě neexistuje.

Budete-li znovu kandidovat, což, ano víme, oznámíte v březnu, na to se teď neptám, ale pokud by se tak stalo, vzal byste si něco jako inspiraci z kampaně Donalda Trumpa, která byla hodně o sociálních sítích a o velmi úzkém kontaktu s lidmi v terénu, což je i Váš styl, když jezdíte po českých krajích?

Tak je pravda, že Donald Trump lépe než kdokoli jiný využil Twitter, ale jestli jste četl moje vyjádření, kde jsem říkal, že ještě nevím, zda budu kandidovat, tak v témže vyjádření jsem říkal, že pokud bych kandidoval, tak sám žádnou osobní kampaň dělat nebudu. Tu jsem dělal před čtyřmi lety, protože jsem se ucházel o funkci prezidenta, a každý kandidát na tuto funkci má říci, jak by si tuto funkci představoval. Po čtyřech letech už všichni vědí, ne jak si ji představuji, ale jak jsem ji dělal. Někomu se to líbí, někomu se to nelíbí, takže proto, pane redaktore, je naprosto zbytečné vést jakoukoli osobní kampaň.

Ještě jedna podotázka. V některých komentářích k Vašemu vánočnímu poselství se dokonce objevovala i věta, že bylo umírněné. Možná právě proto, že už počítáte s kandidaturou. Bylo umírněné?

Pane bože, když kritizuji nedostatek investic, když kritizuji nesmyslné dotace na solární energii, když kritizuji některé zbytečné sociální dávky, nebo když kritizuji cenzuru, uvedl jsem Vám jenom čtyři body a určitě jsem na něco zapomněl, tomu říkáte umírněné vánoční poselství?

Já se spíš ptal na ty šrapnely, Vámi tak oblíbené, že jich tam nebylo možná tolik.

Ano, ale ty šrapnely tam samozřejmě byly, a byly dokonce čtyři. Právě jsem Vám je vyjmenoval.

Dobře. Jak už zaznělo, vyšlo najevo, že Trumpově kampani hrály roly takzvané fake news neboli vymyšlené zprávy útočící na jeho konkurentku. A teď se dostaneme k tomu, o čem už Miloš Zeman v uplynulých minutách několikrát mluvil. Stejné téma, a to popírání takzvaných falešných zpráv, hodlá řešit i nový útvar tuzemského Ministerstva vnitra. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra má uvádět zjevné dezinformace na pravou míru. Vy jste ho ale vyhodnotil jako ideovou policii, úřad pro tisk a informace, což je totalitní cenzura, a než položím dotaz, tak se teď podíváme na ukázky jejich konkrétní práce, které už publikovali. Například můžeme vidět, jak dementovali falešnou zprávu o údajných migrantech, kteří se měli pokusit o znásilnění dívky. Video ale bylo z Prahy a ukazovalo útočníka Jakuba Boho, který byl za tento čin odsouzen na dva a půl roku vězení. Vyvrátili také zprávu z Facebooku, kde kdosi tvrdil, že má informace od tajných služeb o tom, že útočníci z Berlína operují z Prahy a mají tady své centrum, což mohlo v tu danou chvíli působit i jako šíření poplašné zprávy. Pane prezidente, teď jsme viděli dva konkrétní údaje z tohoto centra. Je toto podle Vás cenzura, zásah ideové policie, nebo Vy ani drobnou měrou nevítáte, že tady vzniká někdo, kdo by vyvracel takovéto holé nesmysly?

Podívejte se, představte si situaci, že máte dvacet ministerských úředníků, kteří mají rozhodovat o tom, co je a co není pravda. A dokonce někdy to nejsou ministerští úředníci, někdy to jsou lidé z často parazitních neziskových organizací, jako jsou například podle mého názoru Evropské hodnoty. Ty dva příklady, které uvádíte Vy, jsou celkem elementární, ale ty odhalí každý investigativní novinář, anebo, chcete-li, každá zpravodajská služba, která se tím bude zabývat. Ale dám Vám jednoduchý příklad, o kterém se také mluvilo. Víte, že v Aleppu probíhá občanská válka, obě strany se obviňují z vražd civilistů, výborně. A toto oddělení s těmi dvaceti úředníčky má snad prohlásit, která z těch dvou stran dezinformuje a která naopak informuje? Nebo chcete vyslat do Aleppa pozorovatelskou misi, aby to zjistila? Sociolog Jan Keller krásně napsal, že by bylo dobré, aby nad tímto dvacetičlenným oddělením vzniklo další oddělení, které bude zkoumat, zda ty dezinformace jsou opravdu dezinformace, protože ti lidé nemají monopol na pravdu. Ti lidé se mohou mýlit a ti lidé mohou dezinformovat daleko hůř právě proto, že budou mít posvěcení od Ministerstva vnitra, než by dezinformoval nějaký ubohý novinář, který si něco vymyslí.

Nepramení Váš odpor k tomuto oddělení mimo jiné také z toho, že takzvaně dezinformační weby, a to takzvaně dávám opravdu do uvozovek, protože mnohdy je to těžko prokazatelné, Vám nepokrytě fandí a u konkrétní skupiny obyvatel mohou zvyšovat Vaši popularitu?

Počkejte, mně fandí jaký dezinformační web?

Tak já budu jmenovat, AC24, Sputnik CZ, Aeoronet, Protiproud, Parlamentní listy.

Tak s výjimkou Parlamentních listů žádný z těchto webů neznám. A proč bych měl říkat Parlamentním listům dezinformační web, když vím, že uveřejňuje často velmi protikladné názory, mimo jiné i názory velmi kritické vůči mně, a já si je rád přečtu. Prostě, to je přesně to, když jste sám podlehl této fámě, říkat někomu, že je to dezinformační web.

Jaký je Výš vztah s Milanem Chovancem? Není tato kritika tohoto úřadu také trošku pohlavkem pro Milana Chovance osobně?

Já jsem ho před chvílí pochválil za jeho postoj ke zbraním. Já nikdy nedělám plošnou kritiku jednotlivých lidí a prostě jsem vyjádřil nesouhlas s tím, že dělá přesně totéž, co udělal jeden komunistický ministr vnitra, když v polovině sedmdesátých let vydal rozkaz I. správě Státní bezpečnosti, což byla správa pro boj s nepřítelem, aby vytvořila oddělení odhalující dezinformační kampaně, a cituji doslova, takzvanou ideologickou diverzi. A já v tom vidím, byť v modrém, taky se někdy říkalo, že jsou i pravicoví bolševici, že ano, v modrém v tom vidím pokračování touhy jakéhokoli Ministerstva vnitra vytvořit si monopol na pravdu, a ve svobodné společnosti nikdo nemůže mít monopol na pravdu.

Zůstaneme u domácí politiky. Vy jste tady měl na novoročním obědě premiéra Bohuslava Sobotku s manželkou, on řekl, že novoroční setkání bylo milé. Našli jste k sobě s novým rokem nějakou novou cestu? Vy jste dlouho byli na nože, což nebylo žádné tajemství.

Já myslím, že naše názorové rozdíly se někdy nafukují, a protože v poslední době jsme našli, řekněme, společný jazyk ve vztahu k Číně, což dokládá právě to společné prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, tak možná i kvůli tomu ten pracovní oběd proběhl v naprosté pohodě. A dalším faktorem samozřejmě bylo i to, že se ho účastnily naše manželky, a jak víte, za přítomnosti manželek příliš neřešíte politické otázky, protože by to ty manželky nudilo.

Jak vnímáte premiérovu změnu názoru, narážím tím na fakt, že straníci ČSSD by si mohli v referendu zvolit, koho strana vyšle jako svého kandidáta do prezidentských voleb, a podle Bohuslava Sobotky byste to mohl být klidně i Vy.

Já si myslím, že každá politická strana má svaté právo rozhodnout se, koho v prezidentských volbách podpoří, a jestli to udělá formou referenda, nebo jinou formou je její vnitřní záležitost.

Čekají nás parlamentní volby, Andrej Babiš do nich půjde jako ministr, který měl největší přebytek rozpočtu za dobu existence České republiky. Jak moc tahle informace bude podle Vás pro voliče rozhodující?

Myslím, že bude velmi důležitá. Neříkám rozhodující, ale určitě velmi důležitá. Víte, my, český národ, máme v genech už několik staletí zakódováno jakési šetřilství. Koneckonců dobrý sedlák přikupoval pole a rozšiřoval svůj grunt a například i kampeličky, které vznikaly už dávno před samostatným Československem, byly také projevem šetření a velmi dobře se u nás ujaly. A těch příkladů bych samozřejmě mohl uvádět víc a víc. Čili ano, odpověď na Vaši otázku zní, že to bude mít pozitivní efekt, ale rád bych dodal jednu věc. Vy jste pořád chtěl nějaký šrapnel, tak jeden dostanete, ne tedy Vy, ale někteří adresáti. Já jsem pozoroval, když byl přebytek státního rozpočtu asi šedesát dva miliard korun, jak někteří politici včetně ministrů už diskutují o tom, jak tento přebytek rozdělit, například ministr zemědělství Jurečka a podobně. Já jsem si říkal, pane bože, co to je za ekonomické analfabety? Pane redaktore, těch šedesát dva miliard korun, to přece není něco, co leží na účtu, co můžete vzít a použít. Podobně jako deficit státního rozpočtu vám zvyšuje státní dluh, no tak přebytek státního rozpočtu vám státní dluh snižuje. Takže těch šedesát dva miliard korun fyzicky neexistuje, o to se snížil státní dluh. A když teď poslouchám ty různé Jurečky a další, jak by to chtěli rozdělit, tak si říkám, pane bože, oni ani neznají ekonomickou abecedu a přitom chtějí vládnout.

Říká v pořadu S prezidentem v Lánech Miloš Zeman a my budeme pokračovat dalším tématem, a to bude připomínka Charty 77. V pátek uplynulo čtyřicet let od vystoupení neformální české iniciativy, která kritizovala nedodržování lidských práv v tehdejším Československu za totality.

Výročí Charty 77 si včera například připomněli i signatáři v Lucerně. Podepsal ji i František Bublan, dnes senátor, dříve třeba ministr vnitra, a prezidenta Miloše Zemana se ptá na toto. „Tak já jsem v předchozím rozhovoru dostal otázku, jestli jsem se s někým radil před tím, než jsem podepsal Chartu, a tak bych se zeptal pana prezidenta, jestli on kdy byl v nějaké takové situaci, kdy by váhal, zda připojit svůj podpis pod tento dokument, jestli by se také s někým radil a v případě, že ano, tak kdo by to byl?“

Bohužel ten zvuk byl tak mizerný.

Otázka byla, jestli byste, pokud byste byl v situaci, kdy byste mohl podepsat takovýto dokument, jestli byste se s někým poradil o tom podpisu a případně, kdo by to byl.

Víte, já jsem se s nikým neradil, já jsem sám napsal několik dokumentů, kvůli kterým jsem byl třikrát vyhozený z práce, poslední byl článek v Technickém magazínu. Kromě toho jsem podepsal Několik vět, a pokud jde o Chartu 77, tak za mnou nikdo nepřišel, kdyby ano, tak bych se s ním neradil, ale klidně bych ji podepsal, ale jsem natolik nafoukaný, abych se sám nedomáhal, aby mně ji někdo přinesl. Jinak, víte dobře, že když vás třikrát vyhodí z práce, no tak by mě vyhodili po čtvrté, co by se stalo? Ale jinak, ano, Charty si velice vážím a také jsem několik chartistů, Jana Petránka nebo Zdeňka Jičínského, vyznamenal.

Vy jste ten podpis nepřipojil čistě technicky proto, že jste se nepohyboval v těch kruzích?

Nepohyboval, ale ono chartistů bylo dohromady asi dvanáct set, to je velmi omezený počet. Nedostal jsem se s nimi do kontaktu, zatímco ten materiál Několik vět mi někdo z mých známých, už taky nevím kdo, je to přeci jenom dávno, přinesl a já jsem ho bez rozmýšlení podepsal.

Změnil se v průběhu těch čtyřiceti let podle Vás nějakým způsobem pohled nebo názor na Chartu 77 a její význam? Vnímáte to jako moment, který začal podkopávat totalitní systém v Československu, nebo se ta důležitost toho dokumentu může v dnešní době přeceňovat?

Jak jsem mnohokrát řekl, že hlavním faktorem rozpadu komunismu, nejenom v Československu, byl Michail Sergejevič Gorbačov, a na tomto názoru trvám. Tím neříkám, že to hnutí, ať už to byla Solidarita v Polsku anebo Charta u nás, bylo zcela bezvýznamné, pouze říkám, že se zbytečně zatlačuje do pozadí fakt, že díky Gorbačovovi nezasáhly sovětské tanky. A v situaci, kdy už v Polsku a v Maďarsku byla alespoň poloviční demokracie a kdy v Německu se zhroutila Berlínská zeď, tak už bylo i každému troubovi jasné, že dříve nebo později komunismus padne i u nás. Čili ano, važme si chartistů, važme si jejich odvahy, a myslím si, že pouze došlo k jedné chybě, my jsme automaticky předpokládali, že ten, kdo je proti něčemu, v daném případě proti komunismu, dokáže i budovat nějaký nový systém. No ale to není automatické, někteří to dokázali, někteří to nedokázali. Z těch, kteří to nedokázali, se mnohdy stali trochu zatrpklí lidé, kteří mají pocit, že si jejich minulé historie ta současná doba příliš neváží.

Chcete uvést konkrétní jména?

Samozřejmě, že ne.

Pane prezidente, Vy jste roku 2013 poprvé předával vyznamenání. Sám jste zmínil, že jste předal vyznamenání i těm, kteří podepsali Chartu 77, ale metál dostal i například Felix Slováček, který figuroval v takzvané Antichartě, a například na druhé straně Kamila Moučková, která kvůli podpisu Charty měla více než složitý život. Jak je podle Vás v dnešní době důležité nebo nedůležité dělat rozdíly mezi těmi, kteří připojili podpis pod Chartu a těmi, kteří připojili, nebo se říká, že připojili podpis pod Antichartu?

Abych to trošku odlehčil, tak než Vám odpovím, tak řeknu jednu velmi krátkou anekdotu, která možná není anekdotou. Redaktor zpovídá jednoho umělce, a ten umělec mu říká, no já jsem byl také disident, já jsem taky podepsal Chartu, nebo že by to byla Anticharta? Tak to je ta anekdota. A teď odpověď na Vaši otázku, Felix Slováček dostal vyznamenání, protože je to skvělý umělec, nikoli kvůli tomu, že podepsal Antichartu. Kamila Moučková byla hvězdou roku 1968, ano, a za toto byla oceněna. Stejně tak jsem vyznamenal posledního vězně komunistického režimu, pana Vonku, nebo faráře Toufara, ale vždycky za něco konkrétního. A teď já bych se díval velmi shovívavě na ty, kdo podepsali Antichartu, protože ji podepsal skoro každý. Můj velký vzor Jan Werich, Oldřich Nový, a když jste se díval do hlediště Národního divadla, no tak jste tam viděl hereckou elitu, a Vy jim přece nebudete vyčítat, že se báli a že to podepsali. Je to lidské, je to smutné, ale dá se to pochopit.

Sledujete pořad S prezidentem v Lánech a blížíme se do finále a do části, kde dostávají prostor dotazy od diváků a čtenářů Blesku. Tentokrát jich přišlo opravdu hodně.

Pane prezidente, začneme tématem, otázky na toto téma se velice často opakovaly a doposud na něj v tomto pořadu nepřišla řeč, a je to odchod Vašeho exšéfa protokolu Jindřicha Forejta.

Poprosím o první diváckou otázku. „Pane prezidente, mě by zajímalo, proč si myslíte, že by byl pan Forejt dobrým velvyslancem ve Vatikánu. Nenapadá Vás někdo méně kontroverzní?“

Díky tomu, že ten hluk strašně řve, teď vypadám jako člověk, který si potřebuje promyslet odpověď na otázku, ale já bych především tu otázku potřeboval přeložit. Vy zkuste ten zvuk trošku ztlumit, abych ho lépe slyšel.

Pane prezidente, otázka byla, jestli by byl podle Vás pan Forejt dobrým velvyslancem ve Vatikánu, jestli Vás nenapadá po této kauze někdo méně kontroverzní.

Ale víte, já slovo kontroverzní nechápu jako nadávku. Jindřich Forejt jednak vykonal obrovskou práci jako šéf protokolu pro všechny tři prezidenty, pokud se nemýlím. A za druhé, když jsem s ním byl ve Vatikánu, tak jsem zjistil, že je ve Vatikánu velmi přátelsky přijímán jako hluboce věřící katolík. A samozřejmě bude na Vatikánu, jestli dá takzvané agrément, to znamená, jestli dá souhlas k tomu, aby Jindřich Forejt případně tuto funkci vykonával.

Je už nějaký, v uvozovkách, vyšetřovací závěr celé té kauzy a jeho zapečetěné kanceláře z pohledu Hradu? Dáte už konkrétní odpověď, proč ta pečeť na jeho kanceláři se objevila?

Ale mě kancléř informoval, že ta pečeť tam byla proto, že Jindra Forejt onemocněl, byl asi deset dnů částečně v nemocnici, částečně u sebe doma, a tak tam dali pečeť, aby tam někdo nevlezl.

A to je běžná praxe? 

Předpokládám, že ano, zejména v případě, když se jedná o člověka, který chce z vlastní vůle rezignovat.

Čili v tu chvíli, kdy se tam ta pečeť objevila, tak to ještě přímo nesouviselo se zveřejněním toho údajně kompromitujícího videa, na kterém měl figurovat právě Jindřich Forejt?

Podívejte se, já jsem to video neviděl a ani ho nechci vidět, a myslím si, že pokud se neuskutečnilo něco nezákonného, no tak pokud v soukromém bytě děláte nějaký divoký večírek, tak to sice není zrovna můj šálek čaje, ale znovu opakuji, není-li to v rozporu se zákonem, tak pokládám za svinstvo, když ho tam nějaký pasák natáčí.

K Jindřichovi Forejtovi přidáme ještě jeden postřeh z Twitteru, tady je. „Forejt Zemanovi chybí, mít takhle nakřivo kravatu by Jindříšek nedovolil.“ Chybí Vám v něčem Jindřich Forejt? To byla určitě narážka na to vánoční poselství.

Já bych samozřejmě reagoval na toho tazatele. Vážím si toho, že dokážete rozlišit věci podstatné, jako je kravata nakřivo, a věci nepodstatné, jako je obsah poselství. Trochu mně to připomíná vtip o novinářích, o vás novinářích, který říká, novinář dokáže skvěle odlišit zrno od plev a poté otisknout plevy. Takže plevou je ta kravata nakřivo. Ale ano, Jindra byl můj přítel, je můj přítel, bude můj přítel, a v tomto smyslu mi jako přítel chybí.

Pokračujeme dalším čtenářským dotazem. Ten přečtu, protože přišel do textového formuláře. „Pracuji čtyřicet roků jako uklízečka a vypočítali mi důchod sedm tisíc pět set korun. Nezdá se Vám to zoufale málo za takovou dřinu?“ Ptá se Jana Žalková, a není jediná, kdo se ptal na důchody a invalidní důchody a jejich výši. Těch dotazů přišlo několik.

Já sice nejsem ministr práce a sociálních věcí, ale tím se nechci vymlouvat. Vždy jsem podporoval valorizaci starobních důchodů. V tom citovaném vánočním poselství jsem říkal, že teď bude konečně nikoli těch ubohých čtyřicet pět korun, ale alespoň tři sta korun. Vím, že i když je průměrný starobní důchod jedenáct tisíc, tak je samozřejmě řada lidí pod tímto průměrem, a to, co neustále doporučuji, je, aby ta valorizace probíhala stejnou částkou pro všechny, a ne, jako je tomu dnes, procentní výměrou, protože tak se nám rozšiřuje ten rozdíl mezi těmi nejvyššími a nejnižšími důchody.

Další dotaz je od Františka Bystřického. Ptá se, cituji: “Jakým právem se navážíte do člověka, který jako mladý natočil jedno erotické video, když Vaše dcera sama účinkovala v opravdovém pornu a Vy sám jste exponentem politického porna?“ Konec citace.

Tak, jestli jsem nebo nejsem exponentem politického porna, nechme na ostatních občanech, já o tom nevím. Moje dcera, vážený, vlastně nevážený pane, neúčinkovala v žádném pornu. Pouze byla obviněna, že byla mezi diváky nějaké pornografické scénky. Jestli je to pravda nebo ne, ona sama to popřela, a i kdyby to byla pravda, tak těch diváků tam byla spousta, a neúčinkovala, opakuji ještě jednou, neúčinkovala v žádném pornu. Já prostě hluboce pohrdám lidmi, kteří onanují před kamerou, kdybych to měl říci velmi stručně. Jsou to exhibicionisté, a je to stejné, jako bych pohrdal člověkem, který si v parku rozepne kabát, pokud možno zimník, když jde kolem hezká žena.

Pokračujeme dalším předtočeným dotazem. Ten padá tentokrát na Evropskou unii. „Dobrý den, pane prezidente, já bych se chtěla zeptat, jak si myslíte, že bude vypadat Evropská unie tak za deset až dvacet let. Jestli nastane nějaká zásadní změna? Děkuji.“

Vidíte, teď jste stáhli zvuk, a teď jsem tomu konečně rozuměl. Většinou se mně stává opak, že žádám, aby se mluvilo nahlas. Výborně. No já upřímně řečeno věřím v budoucnost Evropské unie. Nemyslím si, že se rozpadne, a dokonce bych řekl, že za těch dvacet let se možná Británie do Evropské unie znovu vrátí, ale to už bude jiná Evropská unie. Nebude se plést do záležitostí suverénních národních států, to znamená, bude dodržovat takzvaný princip subsidiarity, a bude směřovat jako celek k nejúspěšnějšímu modelu své části, a tím je podle mého názoru skandinávský model sociálního státu.

Vrátíme se v dalším dotazu od Josefa Fárala ještě jednou k Vaší dceři. Ptá se, jestli americký přítel Vaší dcery volil Trumpa, nebo Clintonovou, a v případě, že Clintonovou, jestli byste si od nich jako od páru přál vnouče?

Já bych si samozřejmě přál vnouče, protože zatím bohužel žádné nemám. Můj syn je lékař a oženil se se svojí prací. A samozřejmě by mně bylo úplně jedno, koho by můj potenciální zeť volil, ale mám silný dojem, že volil Trumpa.

Poslední dotaz se týká, to už je opravdu taková odlehčená tečka pro dnešek, adopce Vašeho tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. Prosím režii. „Dobrý den, pane prezidente, chtěl bych se zeptat, můj známý si před koncem roku vsadil, že adoptujete svého tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka. Myslíte, že má nějakou šanci na výhru? Děkuji za odpověď.“

Jestli má šanci na co?

Jestli má šanci na výhru, protože si vsadil, že adoptujete Jiřího Ovčáčka. I takovéto sázky se uzavírají v Česku.

Já jsem někde četl, že tam je kurz asi pět set ku jedné, nebo tak nějak. Kdyby mně ten člověk byl sympatický, ale to bych ho musel déle znát, tak, aby vyhrál a stal se třeba i milionářem, tak bych Jirku Ovčáčka na jeden den adoptoval a pak bych, až by inkasoval výhru, zase tu adopci zrušil. Ale protože jsem toho pána viděl poprvé, tak to neudělám.

Pane prezidente, díky za Váš čas, díky za odpovědi a na viděnou opět za čtvrt roku.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, Blesk.cz, 8. ledna 2017

zpět na seznam zpráv