Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro časopis Týden

24. června 2013 , Praha

V průběhu volební kampaně jste formuloval názor, že by měla Nečasova vláda odstoupit. Osud pokračování trojkoalice teď držíte ve svých rukou. Máte již nějaký tip, koho jmenovat předsedou vlády?

Ano, mám ten tip, ale samozřejmě ho nejdříve sdělím představitelům jednotlivých politických stran, které si zvu na zítra, to jest na pátek, pak na sobotu a neděli do Lán.

Toto číslo TÝDNE ale stejně vychází až v pondělí.

Tak vám alespoň naznačím, že moje rozhodnutí o řešení vládní krize bude plně v souladu s tím, co jsem říkal jak před prezidentskými volbami, tak po volbách. Myslím si, že váš inteligentní čtenář si některé věci domyslí.

Jste připraven jmenovat budoucím premiérem předsedu vítězné politické strany?

V roce 2010 vyhrála volby sociální demokracie a předsedou vítězné strany byl tehdy Jiří Paroubek. Jiří Paroubek nebyl jmenován předsedou vlády. Obecné pravidlo, že automaticky musíte jmenovat předsedu vítězné strany, je hrubé zjednodušení, protože vždy záleží na struktuře ostatních stran.

Je mezi českými občany i mimo aktivní politiku někdo, o kom byste si řekl, že by to byl vynikající premiér?

Pane redaktore, nechtějte po mně, abych opět urážel novináře. Představa, že nějaký bezúhonný občan nebyl v politice a může se najednou stát premiérem, je stejně kvalitní jako že bezúhonný občan, který v životě neřídil auto, se může stát profesionálním řidičem.

A je vynikající premiér alespoň mezi politiky?

Ano, mezi politiky takoví lidé jsou.

Můžete jmenovat?

Jmenovat je samozřejmě lze. Zejména pokud to přijmou.

Tak se ptáme - kdo to je?

Zeptat se můžete, ale to je tak všechno.

Za co byste končící Nečasovu vládu pochválil a co jí naopak vytýkáte?

I když tady proběhl zátah na Janu Nagyovou včetně vyrážeče dveří a nasazení čtyř set policistů, tak bych tuto vládu přesto, nebo možná právě proto, pochválil, že uvolnila ruce státním zástupcům, policistům a v blízké budoucnosti i soudcům. Ano, toto je její plus a já to oceňuji. Další věc, za kterou bych ji chtěl pochválit - ale za to bych chválil téměř každou duševně příčetnou vládu -, by byla její aktivita v době povodní. Nu, a to je asi tak vše. Za vše ostatní bych ji naopak kritizoval, třeba za církevní restituce.

Mohou prolomit hranici 25. února 1948? Právní poradce vašeho předchůdce Jaroslav Kuba varoval, že k prolomení Benešových dekretů může dojít v souvislosti s řádem německých rytířů, jenž nevzdává svůj boj o navrácení obrovského majetku v Moravskoslezském kraji.

Tak samozřejmě, že se toho obávám. Ale abych pokračoval, kromě církevních restitucí bych uvedl i velmi zpackanou důchodovou reformu, konkrétně druhý pilíř, ale naštěstí naši občané jsou inteligentnější než vláda, což zase není tak velké umění v této relaci. Pokud vím, do druhého pilíře se do dnešní doby - a to už máme skoro konec června - přihlásilo asi padesát nebo šedesát tisíc lidí, na rozdíl od odhadu půl milionu, který vláda velkohubě vyhlašovala. Vládu bych kritizoval i za daňovou reformu, za Drábkovy sKarty a mohl bych pokračovat dál a dál. Já ale vyznávám jeden princip: do mrtvol se nekope.

Zmínil jste již bývalou šéfku kabinetu Petra Nečase Janu Nagyovou. Šlo podle Vás v aktuální kauze o policejní zvůli, anebo o kvalitní práci policie?

Já samozřejmě nejsem ani vyšetřovatel, ani státní zástupce, ani soudce. A samozřejmě jako každý občan jsem povinen vyčkat výsledků vyšetřování. Nicméně jako člověk, který byl informován jak policejním prezidentem, tak nejvyšším státním zástupcem, se spíše přikláním k té druhé variantě. To znamená, a teď to schválně přeženu, že šlo o poněkud opožděné zahájení akce Čisté ruce number two. Ale znovu opakuji, vše záleží na tom, co se dostane před soud a jaký bude rozsudek.

A nepřišlo Vám přece jen, že byl policejní zásah tak trochu divadlo určené pro média?

Ano, ale vezměte si tutéž situaci u Davida Ratha. A přitom nikdo nepochybuje o tom, že těch sedm milionů v krabici od vína opravdu měl. Čili rozlišujme skutkovou podstavu na jedné straně a jisté ornamenty, chcete-li teatrálnost, na straně druhé.

Tato kauza svým způsobem souvisí i s tématem, kterým se zabýváte - s justicí. Nehrozí riziko kumulace moci v soustavě státního zastupitelství v případě vzniku protikorupčního speciálu? Zatím nikdo neřekl, jak se bude postupovat v boji proti případným špatným rozhodnutím.

Já mám plnou důvěru v nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, a to ne proto, že je můj jmenovec; a doufám, že ani novináři se nebudou domnívat, že by toto byl argument pro jeho podporu. Je to zkušený člověk, jenž dlouhá léta působil v Bruselu a zná evropské právo a justici. A takových lidí máme poměrně málo.

Je v pořádku, že nejvyššího žalobce bude nejspíše jmenovat prezident?

Nevidím důvod, proč by nebyl přijat zákon o nejvyšším státním zastupitelství, a nikoli proto, že svěřuje jmenování státního zástupce do rukou prezidenta. Vzpomeňte si, když Jiří Paroubek pod nátlakem tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce odvolal Marii Benešovou z funkce nejvyšší státní zástupkyně a na její místo prosadil Renatu Veseckou. Nevidím důvod, proč by se úřad nejvyššího státního zástupce měl stávat součástí jakýchsi vládních či politických hrátek. Prezident v tomto smyslu není těmito hrátkami příliš ovlivněn.

V aféře Nečas-Nagyová jde o možnou korupci. Vy již dlouhodobě prosazujete zákon o prokázání původu příjmů a boji proti korupci, což se Vám jako premiérovi nepodařilo třikrát.

Protože vždycky byla v Poslanecké sněmovně pravicová většina, která jej zamítla.

A jaké kroky podnikáte či můžete podnikat pro to, aby byl tento zákon v dohledné době přijat?

Základním krokem k tomu, aby byl přijat, jsou volby. A já budu podporovat ty politické strany, které budou mít tento zákon v programu. A pokud mě neklame odhad, takové strany jsou minimálně dvě - sociální demokracie a Strana práv občanů. Věřím, že tento zákon má kromě toho v programu i komunistická strana.

Ovšem kdyby byl zákon přijat, nedubloval by na druhou stranu činnost finančních úřadů, celní správy a zároveň neříkal by, že tyto instituce nefungují?

Ale ony opravdu nefungují. Představte si středoškolsky vzdělanou pracovnici finančního úřadu, která stojí proti člověku schopnému díky svým advokátům a poradcům realizovat například takzvané kyperské drancovací kolečko, což bylo rychlé elektronické převádění špinavých peněz z účtu na účet. A tato chudá, tedy chudá nikoli materiálně, nebo zdvořileji řečeno méně informovaná úřednice stojí proti tomuto mafiánovi. Čili já se domnívám, že úplně stačí opsat německý zákon téhož typu, nebo chcete-li rakouský, ale ten německý je podle mého názoru lepší. V roce 2011 bylo v Německu na jeho základě konfiskováno dva tisíce sto dvacet nelegálně získaných majetků.

V čem spočívá největší přednost zákona?

Největší půvab německého zákona spočívá v tom, že přenáší důkazní břemeno na člověka, který má říci, jak přišel ke svému majetku. Uvedu historku, kterou mi vypravoval jeden český rektor poté, co navštívil německého kolegu. Měli pracovní snídani v jeho vile a náhle přišel pracovník finančního úřadu a říkal: Pane rektore, vy jste si koupil vilu, kde jste na to vzal, já mám vaše majetkové přiznání, mně to nesedí, račte to doložit. A ten německý rektor vytáhl ze svého sekretáře závěť, notářsky ověřenou, a řekl: Tohle jsem dostal jako dědictví, za to jsem si koupil vilu. Úředník se uklonil a odešel. Ale opakuji, ten půvab tkví v tom, že paní Anežka Nováková se nebude ptát Viktora Koženého, ale že Viktor Kožený bude muset dosvědčit paní Anežce Novákové, kde svůj majetek vzal.

Zároveň jste řekl, že lidem budete říkat i nepopulární pravdy, budete-li je považovat za pravdy. Víte již, vzhledem k tomu, že máte informace z BIS, kdo z politiků byl či může být vlastníkem akcií společností provozujících fotovoltaické elektrárny?

Zadal jsem řediteli Bezpečnostní informační služby, aby prošetřil pozadí fotovoltaiky, o totéž jsem požádal prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, Energetický regulační úřad, ministerstvo vnitra i nejvyšší státní zastupitelství. Vnikl jakýsi mezioborový tým, který se těmito záležitostmi zabývá.

Nestalo se dnes už trendem, že legislativa je prosazována nikoli pro občany, ale účelově kvůli realizaci různých projektů, na kterých se kdekdo napakuje? Kromě fotovoltaiky by mohlo jít o dvoumiliardové státní maturity či třeba o sKarty. Jak tomu zamezit?

Navrhnu vám jednoduché řešení, takzvané PPP projekty neboli Public Private Partnership (partnerství veřejného a soukromého sektoru, pozn. red.). Víte, v čem je výhoda? Když zadáte nějakou veřejnou zakázku státní firmě, jako se to mimochodem stalo u dálnice D47, tak tato státní firma má takzvané měkké rozpočtové omezení. Může k původně uzavřené smlouvě uzavírat dodatky, případně dodatky k dodatkům, a navyšovat tak původně plánované náklady. Kdežto soukromá firma, uzavře-li smlouvu, kde je stanoven termín realizace a penále, tak když tento termín překročí, když má vícenáklady, tak si je musí zaplatit ze svých zdrojů a nikdo se jí neptá, odkud na to vezme. Čili stát by měl pouze shromáždit finanční prostředky a v průhledném tendru zadat soukromým, nikoli státním firmám, jako v případě D47 Ředitelství silnic a dálnic, takové zakázky za daných smluvních podmínek. Toto je podle mého názoru vedle zákona o prokázání původu příjmů a majetku jediná cesta, jak korupci zabránit anebo ji alespoň snížit.

Budete z pozice vrchního velitele ozbrojených sil řešit personální obsazení bezpečnostních sborů? Policie, to je prezident Martin Červíček, GIBS zase Ivan Bílek, vězeňská služba Petr Dohnal - a tito šéfové jsou spojováni s ODS, přestože by měli být ze zákona apolitičtí.

Mně je srdečně jedno, s kým je kdo spojován. Mně záleží na tom, jaké výsledky tito lidé mají, a stranická příslušnost je naprosto irelevantní. S policejním prezidentem jsem nyní mluvil poprvé v životě. Dokonce jsem předtím, přiznávám, cítil určitou skepsi, protože jsem nerozuměl tomu, jak se může bývalý dopravní policista zabývat ekonomickou kriminalitou. Ale můj první rozhovor spojený právě s tou kauzou, o které jsme teď mluvili, mě zatím vedl k závěru, že je potřebu dát mu šanci.

Jak se díváte na práci zpravodajských služeb? Jsou funkční? A jak je vůbec možné, že BIS neupozornila na to, že v okolí manželky premiéra dochází ke sledování?

Tak podívejte se, já jsem jako premiér dostával pravidelně zprávy BIS a ty nestály za nic. Mluvím ze čtyřleté zkušenosti. Byly to drby plus zprávy z takzvaných veřejných zdrojů, které ti zpravodajští důstojníci pečlivě opsali z novin. No, a z toho vyplývá - a zatím nemám důvod domnívat se, že se ta situace příliš zlepšila -, že je potřeba systémové změny zpravodajských služeb. Ostatně já poněkud nezdvořile tvrdím, že jediná schopná zpravodajská služba je Mosad, protože ani CIA nezabránila 11. září, takže vaše otázka je poněkud naivní. Protože když BIS či další zpravodajské služby nezabránily - a jedna z nich, Vojenské zpravodajství, se dokonce podílela na této celkem komické činnosti, o které mluvíme -, tak co byste potom říkali o CIA nebo FBI? Ty měly mít informace, že teroristé se učí vzlétnout a řídit letadlo, ale že už se neučí přistát. To by i poněkud natvrdlého člověka ze zpravodajských služeb mohlo vést k jistým podezřením.

Víte, je trochu děsivé, co nám svého času řekl generál Karel Randák: že zpravodajské služby, konkrétně BIS, mohou být zneužívány k politickému boji.

Zpravodajské služby jsou především naprosto neschopné. A jsou-li neschopné, ani nemohou být využívány k politickému boji. Podle mého názoru jeden z nejméně schopných lidí je právě pan bývalý generál Randák.

Každý člověk potřebuje určitou sebereflexi. Zvlášť prezident bývá obklopen lidmi loajálními. Reflektujete sebe sama jen na základě svých životních zkušeností, anebo se ptáte přátel?

Jedno souvisí s druhým. Samozřejmě seberefl exi provádím jak na základě svých osobních zkušeností, tak na základě diskusí s celou řadou lidí. Nezapomeňte, že jsem za první tři měsíce mandátu absolvoval více než dvě stě setkání, což se málo ví. Mimo jiné jsem navštívil i Vysočinu a hovořil s přáteli. To bylo neformální posezení.

Kdy jste byl naposledy na své chalupě na Vysočině?

Asi před měsícem. Jenom na tři dny, víc času nebylo.

A necháte si chalupu na Vysočině i byt pronajatý v Praze?

Samozřejmě. Protože každá funkce je funkce dočasná. A vy musíte počítat s tím, kde budete bydlet, až vám ta funkce skončí.

Ještě k sebereflexi: jste prezidentem zvoleným přímo občany. Můžete vyjmenovat, jaké nejdůležitější věci jste pro ně již vykonal?

Samozřejmě jedním z nejdůležitějších úkolů prezidenta je zabránit kolapsu Ústavního soudu. Věřím, že tomu občané příliš nerozumí - a už vůbec tomu nerozumí novináři, ale je třeba vědět, že na Ústavní soud přichází každoročně tisíc stížností a že Ústavní soud byl bez jakéhokoli přehánění před kolapsem. To se podařilo odstranit. Ústavní soud je v plném stavu a pracuje. To je věc číslo jedna.

Věc číslo dvě?

Dále bylo třeba naznačit nejen našim občanům, ale i Evropě, že se v osobě prezidenta změnila zahraničněpolitická orientace. A prezident je jedním z těch, nikoli jediným, kteří vytvářejí zahraniční politiku. A takové akty, jako je například vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě, ale například i podepsání eurovalu - mimochodem byli jsme poslední zemí, která euroval ratifikovala, dokonce i euroskeptická Velká Británie byla nakonec před námi - tak to je akt číslo dvě. Akt číslo tři vám bude připadat malicherný, ale stalo se myslím předevčírem, že jsem se jako prezident rozhodl v rámci plnění svých slibů odevzdávat třicet procent svého platu, což je asi 60 tisíc měsíčně, na splácení státního dluhu. Samozřejmě vím, že to státní dluh nevytrhne, ale třeba tento kamínek strhne lavinu a například se přidáte i vy.

Troufnete si na prognózu, jak se bude vyvíjet ekonomická situace a co mají lidé v nadcházejících pěti letech očekávat?

Tato otázka signalizuje absolutní neznalost prognostiky, protože prognostika není o tom, co se stane, ale o tom, co by se mohlo stát. A každá prognóza je podmíněna lidskou aktivitou, v daném případě hospodářskou politikou té či oné vlády. Takže představa, že vám řeknu, co bude za pět let, je totožná s představou, že vám řeknu, jaká bude hospodářská politika budoucí vlády, a to samozřejmě závisí na výsledku voleb. Takže jediné, co vám mohu říci, je, jaká je představa moje.

Jak tedy bojovat třeba proti nezaměstnanosti?

Mám velmi nepopulární recept na řešení nezaměstnanosti, a tím jsou investice, protože jedině investice vytvářejí nová pracovní místa. Proč je ten recept nepopulární? Protože máte dvě spojité nádoby. Na jedné straně je spotřeba a na druhé straně jsou investice. Nu, a když chcete udržet existující úroveň spotřeby a současně zvýšit objem investic, tak zvýšíte státní dluh, tím zvýšíte i dluhovou službu, a právě ta dluhová služba vytlačuje z výdajové struktury státního rozpočtu - no, co jiného než investice, protože investice nemají volební právo.

Asi zejména před volbami.

Ano, zejména před volbami politici budou rozdávat dárečky svým voličům a investice je volit nebudou. Co jiného může být více nepopulární než říci občanům: žijeme si nad poměry, snižujeme konkurenceschopnost, jsme podinvestovaná ekonomika, musíte jíst méně jablek a sázet více jabloní. To je krásný příklad velmi nepopulárních opatření. Takže moje odpověď na vaši otázku zní: snížení nezaměstnanosti je možné jedině zvýšením toho, čemu Keynes říká propensity to invest, tedy sklon k investicím. A je to nepopulární proto, že nechcete-li se vyhnout dluhové pasti, musíte redukovat některé výdaje jak na vládní, tak ale i na domácí spotřebu, přesněji řečeno na spotřebu domácností.

Pomohlo by ke zlepšení současné ekonomické situace v Česku například snížení DPH na potraviny či léky? Či snížení daňového zatížení malých a středních firem, které je vysoké tak, že tím trpí vlastně zaměstnanci? Tím by se přece mohla podpořit činnost těchto společností?

Tak zaprvé, daňová reforma musí být komplexní. Nemůžete vytrhávat jednu jednotlivou daň z kontextu, i když DPH je nejvýživnější daň. Nemám nic proti tomu, aby se DPH snížila na desetiprocentní, tedy původní sazbu u potravin, léků, nikoli však knih, protože padesát procent knižní produkce je totální škvár. Proč máme dotovat například pornografii daňovými úlevami? Ale teď mluvíme skutečně o základních potravinách a lécích. Nezapomeňte, že v některých zemích je sazba na tyto komodity pětiprocentní, a tuším, že ve Velké Británii nulová.

Ovšem tento daňový výpadek potřebujete nějak kompenzovat.

A vy ho můžete kompenzovat mimo jiné dvojím způsobem. Nemluvím teď o spotřebních daních, my teď tady spolu pokuřujeme, a i když jsem kuřák, uznávám, že spotřební daň na cigarety by se mohla klidně zvýšit. Ale mluvím jednak o progresivním zdanění, tedy zdanění příjmu fyzických osob, a jednak o korporátní dani. My máme korporátní daň, nemýlím-li se, 19 procent, a v Evropské unii kolují návrhy, aby byla pětadvacet procent. Řada lidí protestuje, že by to zničilo ekonomiku. Já jsem byl nedávno v Rakousku. Víte, kolik je tam korporátní daň? Přesně pětadvacet procent. Robert Fico teď zavedl na Slovensku korporátní daň dvacet tři procent. Myslím, že podnikatelé potřebují zakázky, protože nemají-li zakázky, jsou ve ztrátě, a když jsou ve ztrátě, tak stejně žádné daně neplatí. Zatímco když mají zakázky, tak je pětadvacetiprocentní korporátní daň nezabije. Takže když to sečtete: na jedné straně snížení DPH, ale pozor, jenom na základní potraviny a léky, a současně zvýšení DPH na luxusní spotřební zboží plus progresivní zdanění plus vyšší korporátní daň. Takže já si myslím, že dohromady jste v přebytku. Ale ten přebytek se musí věnovat na investice, ne na sociální dávky, ne na spotřebu, ne na plýtvání vládními programy.

A na jaké investice?

Jsem keynesiánec a teď trochu odbočím. Milton Friedman, hlavní odpůrce Johna Maynarda Keynese, když začala světová ekonomická krize, prohlásil: Now we all are Keynesiens. Když to řekne hlavní oponent, tak už to něco znamená. Takže jako keynesiánec samozřejmě vím, že efektivitu investic měříte takzvaným multiplikačním efektem, to znamená jakousi řetězovou reakcí. V učebnicích pro méně inteligentní studenty se většinou uvádí…

Děkujeme…

Já jsem nic neřekl…, proč jste takoví vztahovační? Tedy pro méně náročné studenty se uvádí ten klasický příklad investice do bydlení, jenž vyvolává investici do nábytkářského průmyslu. Je to triviální příklad. Ale já bych rád zdůraznil především investice do lidí, to znamená do zdravotnictví a školství, což je mimochodem typický skandinávský model. Toto jsou efektivní investice, které v případě České republiky mají nadto tu výhodu, že mohou být kofinancovány z evropských kohezních fondů.

Vaše dcera o Vás nedávno řekla: „Je přísný, důvěřivý, možná naivní.“ Jste naivní?

Ano, protože jsem příliš důvěřivý. Přílišná důvěřivost je druhem naivity.

Kdysi jste řekl, že politický comeback se podařil jednomu jedinému člověku, kterým je Charles de Gaulle. A jeden Marxův výrok zní, že pokud se dějiny opakují, tak poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. To je velmi často citovaný výrok. Vezměte si například Peróna v Argentině, jeho politický comeback nebyl zrovna úspěšný. Jen z poloviny byl úspěšný comeback Winstona Churchilla. A jediný opravdu úspěšný comeback po dvanácti letech, jenž popírá ono Marxovo pravidlo, neboť každé pravidlo má své výjimky, byl opravdu Charles de Gaulle. Podal demisi v roce 1946 a vrátil se v roce 1958. Jak vnímáte svůj comeback?

Zaleží na tom, co udělám za pět let. Pak se ukáže, jestli jsem spíše Perón, nebo spíše de Gaulle.

Berete návrat do politiky po zradě sociálních demokratů jako své velké vítězství?

Ano, beru to jako své velké vítězství a děkuji všem, kteří mě volili. A není to vítězství nad sociální demokracií. Jinak to zrada byla, ale zrada sociální demokracie, nikoli má. To si lidé pletou. Za zradu se samozřejmě platí. Jisté je, že po roce 2003 klesly ČSSD výrazně preference. A pokud si z toho vezme nebo nevezme poučení, to už je její věc.

Co Vás zatím nejvíce obtěžuje na prezidentském protokolu?

Řekl bych, že nic podstatného. Samozřejmě nejsem člověk, který se nejlépe cítí v obleku, zejména v těchto vedrech. Ale to je jen taková maličkost a nemám právo proti ní protestovat.

Politici obvykle před volbami říkají, jak jsou zdraví. Jak jste na tom se zdravím Vy?

Budete se divit, ale moji přátelé mě zavlekli asi před čtrnácti dny na preventivní prohlídku. Musel jsem absolvovat všemožná vyšetření, můj tlak je například 130 na 80, vyšetřovali mi i srdce, játra, ledviny a nevím co všechno. A pak mi řekli: „Jste naprosto zdravý.“ A já jsem protestoval. Říkal jsem: „Nejsem naprosto zdravý, už čtyři roky mě bolí nohy, špatně chodím a vy nejste schopni najít nějaký lék kromě léku, který utišuje bolest, ale neřeší příčinu.“ Když musím dlouho stát či chodit po schodech, tak je mi kvůli bolesti nohou špatně. Ale oni říkali: „To nevadí, jste naprosto zdráv.“ A přitom platí zásada, že zdravý pacient je špatně diagnostikovaný pacient, a také, že každý lékař si přece přeje léčit, zvlášť jedná-li se o prezidenta. Takže jsem v paradoxní situaci: podle lékařů jsem zdráv, avšak chci, aby mi konečně někdo vyléčil bolavé nohy.

Alespoň týdenní dovolenou si v létě uděláte?

Určitě. Doufám, že týden na Vysočině v Novém Veselí v červenci nebo srpnu budu mít. A zcela určitě nepojedu do žádných exotických, ale ani neexotických zahraničních destinací. Přijal jsem nedávno opata Strahovského kláštera pana Pojezdného, který proslul krásným výrokem: "Bůh stvořil Vysočinu v sobotu, aby se měl v neděli kde procházet."

Souhlasím, moje manželka se narodila deset kilometrů od Nového Veselí, v Pavlínově.

Pletete si to, to nebude Pavlínov, ale určitě Pavlov.

Určitě se nepletu, jezdíme tam každý víkend, je to maximálně patnáct kilometrů od Vaší chalupy.

No, tak už jste přidal - a v tom případě vám to věřím. Podívejte se, můj akční rádius se řídí akčním rádiem mého kola. To je deset, nikoli už patnáct kilometrů. Já dojedu maximálně do Netína, to je pět kilometrů od Velkého Meziříčí.

Všímáte si na Vysočině, jak se každá správná obec dříve vyznačovala tím, že v ní fungovala škola, policie a farář? Dnes se školy zavírají, policisté i faráři odcházejí… Není něco špatně?

Já jsem prostudoval, protože to mám hrozně rád, dějiny všech obcí na Vysočině. A víte, co v každé obci funguje naprosto bezpečně? Dobrovolní hasiči. Oni tam nedělají jenom ten požární sport, jak tomu říkají. Organizují tam kulturní činnost, sportovní činnost, starají se o děti a tak dále. Já mám strašně rád dobrovolné hasiče a myslím si, že v těch obcích dělají často daleko užitečnější práci než církev a všechny další instituce dohromady.

Nestanete se také členem dobrovolných hasičů?

Mám mezi dobrovolnými i profesionálními hasiči řadu přátel, ale uznejte, že při výkonu prezidentské funkce bych na to asi neměl dost času.

Ani čestný náčelník? Byli by slavní.

Já myslím, že když je prezident bude trochu podporovat různou záštitou nad jejich akcemi, může to mít větší smysl, než kdyby se sám stal jejich členem.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Týden, 24. června 2013

zpět na seznam zpráv