Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Českou televizi

14. září 2016

Dobrý večer, pane prezidente.

Dobrý večer.

Tedy my děkujeme, že jste nás pozval na Pražský hrad, abychom byli úplně přesní a dovolte první otázku.

Za necelý měsíc startují volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu. Jak, Vy osobně, velkou důležitost těmto volbám přisuzujete?

Vzhledem k tomu, že jsem byl u toho, když moje tehdejší vláda prosadila krajskou samosprávu, přes odpor některých, tak pokládám krajské volby za mimořádně důležité. Víte, já jsem za ty tři roky projel všechny kraje, třikrát, a teď začínám čtvrté kolečko. Takže mohu tvrdit, že poněkud znám problematiku jednotlivých krajů i jejich zastupitelstva. S úctou vidím lidi, kteří v těch krajích pracují, kteří je řídí, a kteří takříkajíc s tím krajem srostli. Já jim říkám srdcaři a teď je úplně jedno, jestli je to opoziční nebo koaliční představitel. Oba mají zájem o svůj kraj a tak je to dobře.

Vy jste zmiňoval, že jste za ty tři roky projel všechny kraje třikrát a že znáte problematiku, která místní v daných lokalitách trápí. Která témata tedy budou nejčastěji, z Vašeho pohledu, rezonovat právě v těchto krajských volbách?

Dramaticky výrazněji než cokoli jiného to bude dopravní infrastruktura. A to jak dálnice a silnice první třídy, které, jak víte, má na starosti stát, ale také silnice druhé a třetí třídy, které se na rozdíl od těch dálnic nebudují, ale opravují. A když vidíte v některých silnicích díry, tak si říkáte, že kraje potřebují peníze na tyto opravy, ne na toto budování. To je hlavní téma, a až dlouho za ním je zdravotnictví, školství, sociální služby a já bych samozřejmě dodal svoje hobby. To jsou hospice, kterých je málo, a oprava kulturních památek, které někdy chátrají.

O těch zdravotních a sociálních tématech i o dopravě ještě dnes, pane prezidente, bude řeč, ale pojďme teď vysloveně politicky k těmto volbám. Volby do krajů totiž tradičně provází nepříliš vysoká účast voličů.

Třicet sedm procent u minulých krajských voleb, to nezní jako příliš velké číslo. Máte Vy třeba něco jako odhad nebo možná i přání toho, co byste považoval za úspěch v těch letošních krajských volbách?

Víte, pane Železný, já začnu tím přáním. Vím, že je to hrozně nepopulární, ale mají-li mít občané práva a to je v pořádku, že mají práva, tak mají mít také povinnosti. A jednou z těch povinností by měla být účast ve volbách. Málokdo ví, že povinná volební účast byla za Masarykovy první republiky, že je dnes například v Belgii, v Lucembursku, v Austrálii a v dalších zemích. Mimochodem, komunisté nikdy nezavedli, jak se mylně tvrdí, volební povinnost, i když si ji fakticky vynucovali. A já si myslím, že pro každého občana by mělo být povinností, v případě jejího nesplnění za mírnou pokutu, jít k volbám a věnovat maximálně dvě hodiny svého vzácného času, aby vyjádřil svoji vůli.

Není i to nejití k volbám, pane prezidente, jasným vyjádřením vůle? Prostě nevybral jsem si nikoho z těch kandidátů, kteří se nabízejí?

Pane Železný, nikdy si nevybíráte největší dobro. Vybíráte si nejmenší zlo. Vzhledem k tomu, že v krajských volbách bude v průměru kandidovat deset, patnáct, možná dvacet uskupení, tak když si uděláte jakýsi žebříček, vždycky tam najdete nejmenší zlo. Já netvrdím, že tam najdete největší dobro.

Já jsem ale zároveň v tom předchozím příspěvku zmiňovala, že polovina voličů, kteří hodlají jít k volbám, je stále nerozhodnutá. Čím si myslíte, že to je? Chybí jednoznační lídři, chybí vize, chybí témata?

To samozřejmě ano. Já lituji, že kampaň před krajskými volbami de facto začala až teď, to znamená ve velice krátkém období, protože kdyby politici nebyli líní, tak by vedli svoji kampaň už během prázdnin. A samozřejmě představili by osobnosti, a jak správně říkáte, programy nebo vize.

Podle politologů nebudou tyto volby možná volbami proti vládě, některé krajské v minulosti takovými byly. Ale možná to spíš budou jakési vnitrovládní volby, tedy ve chvíli, kdy se o řadě témat spolu dohadují sociální demokraté a hnutí ANO. Myslíte, že volby, ať už dopadnou jakkoliv, budou mít na, ne snad složení, ale fungování koalice, nějaký zásadní vliv?

Nemyslím si to. O tom rozhodnou až parlamentní volby za rok. Vnitrokoaliční rozmíšky jsou obvyklé v každé koalici a já věřím, že tato koalice dovládne do řádných voleb. A také, když tady byl spor mezi ministry Chovancem a Babišem, tak jsem dělal vše pro to, aby ANO neodešlo z vlády, a aby ta vláda zůstala.

Na druhou stranu ale, pokud hnutí ANO, jak některé průzkumy naznačují, bude velmi úspěšné v těchto volbách, nedává mu to přece jenom jakousi vyšší legitimitu, přeneseně možná i na té vládní úrovni?

Podívejte se, Vy jste sám mluvil o jistém vyvažování, které existovalo, když volby byly proti vládě. To vyvažování je docela normální a pochopitelné. A tady bude také vyvažování, protože ANO je vlastně opozicí v koalici. Takže ten, kdo chce hlasovat, řekněme proti sociální demokracii, může hlasovat pro ANO, a naopak. Prezident tady není od toho, aby preferoval jakoukoliv politickou stranu, s jedinou výjimkou, pane Železný, a to už jsem řekl ve svém projevu v Lidicích, a to je Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Ale tu, pokud víme, nepreferujete.

Tu samozřejmě nejenže nepreferuji, ale kritizuji, protože podporovala Kotlebovu neonacistickou stranu na Slovensku, ale podle současných průzkumů, doufám, že se tato strana nedostane do žádného krajského zastupitelstva. A to je jediný případ, kdy prezident republiky nějakou politickou stranu kritizuje.

Když se ještě zastavíme u výsledků těch posledních krajských voleb, tak se tam vůbec poprvé dostala k moci komunistická strana. Očekáváte opětovný úspěch této strany?
A znamená to, promiňte, že už se z této strany, i třeba ve Vašem vnímání, stává standardní strana s koaličním potenciálem? Protože na té celostátní úrovni se vždycky říká, komunisté nemají koaliční potenciál. Získávají ho, nebo mohou ho získat i skrze krajské volby?

V úvodu jsem Vám říkal, že jsem navštívil všechny kraje, a to se samozřejmě týká i Ústeckého kraje, kde je hejtmanem komunista, pan Bubeníček, a odvádí skvělou práci. Ne proto, že je komunista, ale protože je pan Bubeníček. Jinými slovy, více než stranická příslušnost v těch krajských volbách rozhodují osobnosti. To znamená, že komunisté mají koaliční potenciál a my tady vlastně diskutujeme o něčem, co už reálně existuje, protože ve většině krajů jsou komunisté ve vládní koalici.

Vy jste prohlásil, že žádnou ze stran, a teď jste to zopakoval, v kampani a volbách podpořit nehodláte. Rezolutně vystupujete proti té jedné, kterou už jste zmínil. Těsně před krajskými volbami máte ale v plánu navštívit Zlínský kraj a Vaše návštěva v místě končí 6. října, což je jeden pouhý den před započetím krajských voleb. V regionu obhajuje svoje místo ve vedení kraje SPO, tedy strana, kterou jste založil. Vaše jméno bylo dlouho v jejím názvu a dodnes jste jejím čestným předsedou. Není to přece jenom jistá podpora této strany?

To, že přijedu do Zlínského kraje?

Ano, protože tam obhajuje přeci jenom v regionu poměrně dobré umístění z těch minulých voleb. Navíc pan Nečas, který je místopředsedou SPO Zlínského kraje, vyjádřil přímo potěšení nad tím, že mají Vaši blízcí spolupracovníci politické ambice. Připomínám, že tam kandiduje pan Kruliš, kandiduje tam pan Nejedlý, kandiduje tam pan Mynář, všichni za SPO, shodou okolností ve Zlínském kraji, proto se na to ptáme.

Máte poněkud podivnou logiku, protože z toho by vyplývalo, že ať už bych podporoval jakoukoli stranu, tak že nesmím těšně před volbami přijet do jakéhokoli kraje, kde má ta strana silnou pozici. Já Vás mohu pouze, na základě Vašeho naivního očekávání, ujistit, že ani SPO ani jakoukoli jinou stranu, která bude ve Zlínském kraji kandidovat, nebudu podporovat. Budu pouze dělat dvě věci. Vyzývat k co nejvyšší volební účasti, a tam budu říkat, kdo nevolí, volí, ale neví o tom, protože jeho propadlý hlas se přerozdělí mezi ty subjekty, které dostaly nějakou podporu voličů. No a ta druhá, to už jsem Vám také řekl, budu varovat před neonacisty.

Dobrá, my samozřejmě bereme tu Vaši zmínku o naší naivitě, ale promiňte nám naši naivitu v tom, že nám připadá, že když Vy, který jste s tou stranou nějak spjatý, byl jste s ní spjatý, ta strana tam má nějaké pozice, Vaši lidé tam kandidují, nebo lidé z Vašeho okolí, dokonce je to i funkcionářem té strany zmíněno, takže si to voliči nějak spojí dohromady.

No ale Vy jste jenom zopakoval to, co jste řekl před dvěma minutami, místo abyste řekl nějakou novou, svěží myšlenku. Takže já Vám znovu opakuji, že v tom případě, když je SPO ve vedení nějakého kraje, tak byste mi zakázal, podle Vaší logiky, abych do toho kraje jezdil, což je nesmysl.

Určitě ne, pane prezidente, my se pouze tážeme, a jestli dovolíte, tak se pojďme ještě dostat k senátním volbám, protože to jistě Vy dobře pamatujete, Senát slaví dvacet let. Vy jste v době jeho vzniku byl šéfem druhé komory, takže si to pamatujete takříkajíc úplně z první linie.

Ano, ano.

Jak se za tu dobu fungování Senát proměnil? I třeba vzhledem k očekáváním, která jste tehdy vy politici, na počátku Senátu měli?

Víte, že řada politiků, včetně mě, pochybovala o funkčnosti Senátu a já se Vám docela poctivě přiznám, že o této funkčnosti pochybuji dodnes. Svým způsobem Senát je někdy, ne vždy, útočištěm vysloužilých politiků a já si vzpomínám na švédskou zkušenost. Švédové měli také dvoukomorový Parlament, zrušili Senát, ale aby ho mohli zrušit, protože o svém zrušení hlasovali sami senátoři, tak těm senátorům dali doživotní rentu. A nadšení senátoři s doživotní rentou odhlasovali ve Švédsku, to už je dobrých patnáct let, ne-li více, zrušení Senátu.

Je to cesta i pro Česko? Vy byste snad byl pro zrušení Senátu, když se zeptáme takhle přímo? A třeba i pro nějakou rentu pro těch současných nebo budoucích jednaosmdesát zákonodárců v horní komoře?

Podívejte se, já respektuji vůli voličů. Pokud si voliči přejí Senát, mají ho mít. Na druhé straně víte, že účast v senátních volbách je zhruba dvacetiprocentní, což svědčí o tom, že voliči o Senát příliš velký zájem nemají.

Poslanci se teď aktuálně přou, jestli dát Senátu větší pravomoci. S tím koneckonců počítá vládní návrh změn v ústavě a oni by právě spolu s prezidentem, ať už jste to tedy v tomto funkčním období Vy, nebo to bude případně někdo jiný, mohli rozhodovat o vedení České národní banky. Teď je to tedy čistě na Vás, čistě na hlavě státu.

Vy už jste se vyjádřil, že nemá logiku, aby přímo volený prezident měl menší pravomoci než ten, který je vybírán zákonodárci. To je obecná teze, se kterou se asi všichni shodují, ale proč to hned berete jako možná útok na svoji osobu nebo úřad prezidenta? Vždyť přece pravomoc, a výlučná pravomoc, to jsou dvě věci a tady jde o Senát, ne o prezidenta.

Tady jde o to, že, opakuji to, co jste řekl Vy, je absurdní, aby přímo volený prezident měl zmenšené pravomoci. Kdybych sám měl přání o zvýšení pravomocí prezidenta, tak bych mohl argumentovat právě tím, že je přímo zvolený, takže například veto prezidenta by mohlo být přehlasováno pouze kvalifikovanou většinou, to znamená sto dvaceti hlasy a podobně a podobně. Takže opakuji, pokud se prosadila přímá volba prezidenta, tak strach některých politiků, a jeden z nich, neúspěšný protikandidát, je autorem této novely ústavy, strach ze silného prezidenta, je obecně nepochopitelný. Něco jiného by bylo, kdyby například ve Vámi zmiňovaném případě, to znamená jmenování členů bankovní rady nebo jmenování guvernéra, ten prezident selhal, dal tam nějaké nýmandy. Pak byste mohli vystoupit a tento krok kritizovat. Pokud jste si všimli, nikdo z odborné veřejnosti, a tuším ani z laické veřejnosti, moje jmenování bankovní rady ani guvernéra nekritizoval.

Ve volbách samozřejmě, jak koneckonců říkal i prezident Miloš Zeman, rozhodují ekonomická témata. Témata, která se dotýkají každodenního života všech obyvatel Česka. Pojďme se teď podívat, v jaké kondici vlastně naše země je.

Podle posledních srpnových čísel nezaměstnanost v Česku klesla na 5,3 procenta. Lepší čísla pamatujeme z doby před krizí, v roce 2008. Tehdy byla míra nezaměstnanosti ještě o tři desetiny procenta nižší.

Myslíte si, pane prezidente, že je to spíše zásluha vlády, nebo celkově vývoje hospodářství?

Já si myslím, že vláda udělala řadu pozitivních kroků. A teď Vám to řeknu tak trošku bonmotem. Někdy je lépe, když vláda nedělá nic, než když ekonomice škodí, protože nula je víc než záporné číslo. A tohle berte opravdu jako bonmot. Já nechci přeceňovat zásluhy vlády, ale to, že odblokovala ono škrcení ekonomiky, které tady prováděl pan Kalousek jako ministr financí, to si myslím, že je nesporně její zásluha.

Zároveň je jí ale vyčítáno, že tolik neinvestuje.

Ano, to je samozřejmě pravda. Já jsem samozřejmě rád, že přebytek státního rozpočtu je vysoký, ale když se podíváte na příčiny, tak jednou z příčin je pokles investiční výstavby. A to je samozřejmě chyba, protože my se tady chlubíme růstem hrubého domácího produktu, ale ten nic nevypovídá o výkonnosti ekonomiky, o té vypovídají pouze a jedině investice. Vezměte si třeba investice do dopravní infrastruktury, jak zoufale pomalá je výstavba dálnic a nejenom dálnic. To znamená, ano, při vší úctě k dobré kondici naší ekonomiky, ten investiční boom, který před rokem byl, už začíná brzdit.

Když se vrátíme ještě k té nezaměstnanosti, podle ekonomů by ta čísla měla nebo mohla ještě klesat, i když velmi pozvolna. Vy jste prohlásil, že v naší zemi v tuto chvíli už prakticky nepracují jenom ti, kteří pracovat nechtějí. Je opravdu na místě taková generalizace?

Tak čemu říkáte generalizace? Dejme tomu, že podle odborných odhadů se to týká asi 80 procent z těch necelých 400 tisíc, kteří jsou evidováni jako nezaměstnaní. Nu a Vy si musíte uvědomit, že v téhle zemi by neměli existovat lidé, kteří nechtějí, ač mohou, pracovat. Žijí ze sociálních dávek a vysmívají se těm, kdo pracovat chtějí a kdo také pracují. Takže jaké je řešení? V Poslanecké sněmovně je teď ve druhém čtení návrh zákona, který u těch lidí, kteří odmítnou nabízenou práci, tak těm se dá jenom takzvané existenční minimum, což je 2 200 korun měsíčně.

Jak se ale tato Vaše slova, pane prezidente, můžou poslouchat, dejme tomu, matce samoživitelce se třemi dětmi, které jsou neustále nemocné, protože takto to u malých dětí většinou bývá, která třeba i z tohoto důvodu předchozí zaměstnání ztratila a nic moc novému zaměstnavateli nabídnout nemůže a potom je v té generalizované složce, o které jsme právě mluvili, kterou jsme měli na mysli.

Jí byste také snížil dávky? Jak rozlišovat?

To je těch dvacet procent, o kterých jsem mluvil. Matky samoživitelky, lidé se zdravotním postižením a podobně. K těm je zapotřebí přistupovat jinak, ale těch osmdesát procent lidí, kteří, někdy se jim říká nepřizpůsobiví, a já bych to vůbec nevztahoval k jakémukoli etniku, prostě lidé, kteří odmítnou nabízenou práci. Matka živitelka nebo samoživitelka neodmítne nabízenou práci, protože má ty problémy, o kterých jste právě mluvila. To je těch dvacet procent, ale Vy provádíte generalizaci stranou opačně, to znamená, říkáte, většina z nich jsou v jakési sociální nouzi. Ne, většina, bohužel, jsou lidé, kteří nechtějí pracovat.

Není vlastně, pane prezidente, strašně složitý klíč na to, odhalit právě oněch 20 procent?

Vůbec ne. Protože, byl jsem v kontaktu s generální ředitelkou Úřadu práce paní Sadílkovou, a ta mně říkala, že úřady práce mají naprosto perfektní evidenci těch, kteří odmítli nabízenou práci.
Jak se do současné situace, protože velmi často se v souvislosti s nezaměstnaností mluví o Moravskoslezském, potažmo Ústeckém kraji, promítá situace kolem OKD, případné propouštění několika tisíc lidí? Jaký problém by to byl pro daný region? Já jenom připomínám, že teď v tamním kraji nezaměstnanost klesla, ale v dobách kdy stoupala, tak stoupala třeba za měsíc řádově i o několik tisíc lidí. To není nic příjemného. Neříkám, že je to běžné, ale ten kraj, neříkám, že je na to zvyklý, ale ví, že taková situace tam občas bývá, skokové navýšení nezaměstnaných o řádově tisíce.

Především Vás musím opravit. Vy pořád počítáte OKD, což je deset až dvanáct tisíc osob, ale nezapomeňte na multiplikační efekt. Na tenhle velký podnik je řádově navázáno třicet až čtyřicet tisíc dalších osob a to už je pěkná pecka. Zejména, když to proběhne v krátkém časovém intervalu. Co proti tomu dělat? Kromě toho, že se samozřejmě v OKD budou vyvíjet další investice, například firmy Hyundai, tak ve spolupráci s polskou stranou se připravuje projekt splavnění Odry do Mošnova k mošnovskému letišti. Tam mohou najít práci tisíce lidí, dokonce v profesi, která je alespoň částečně podobná té profesi hornické. To zaprvé. Zadruhé, celý problém spočívá v tom, že firma, kterou vedl pan Bakala, inkasovala desítky miliard korun na dividendách a nevytvářela takzvaný rezervní fond. Rezervní fond vytváří každá slušná firma. Teď byl podán návrh na trestní stíhání nebo trestní postih pana Bakaly, včetně návrhu, aby jeho majetek byl použit právě pro hrazení ztrát OKD. Víte, podle mého názoru, ale to musí rozhodnout soud, ne já, pan Bakala je po panu Koženém druhý největší tunelář v České republice.

Zůstaňme ale u toho původního tématu.

No ale OKD a pan Bakala jsou velmi silně spojeni.

Ano samozřejmě. Ale pojďme k dalšímu problému, na který koneckonců upozorňujete i Vy sám a to je nedostatek kvalitních pracovníků a to se koneckonců týká i právě Moravskoslezského kraje. Kde už dnes, třeba na Ostravsku, je několik tisíc volných míst k dispozici, ale lidé o ně nemají zájem. Co udělat s tím nedostatkem lidí, co udělat s tím, aby opravdu firmy mohly třeba ještě zvyšovat svoji produkci, aby mohly zaměstnávat? Protože ta doba je teď k tomu momentálně příznivá.

Tak částečně jsme o tom už mluvili, protože těch sto padesát tisíc volných pracovních míst pokrývá široké spektrum od nekvalifikovaných profesí, což jsou pomocní dělníci, až po vysoce kvalifikované profese. U těch nekvalifikovaných, nebo méně kvalifikovaných profesí potřebujete silný ekonomický tlak. Opakuji, z téměř čtyř set tisíc fiktivně nezaměstnaných osmdesát procent, plus mínus, nechce pracovat. Když jim snížíte sociální dávky, budou muset pracovat, a tedy vstoupí do onoho pracovního procesu.

A pak je střednědobý nebo dlouhodobý tlak, který znamená, že se více soustředíte na technické obory. Při vší úctě k humanitním oborům, tak těmito profesemi je už česká ekonomika nebo česká společnost do značné míry saturovaná. Ne všichni mohou být ekonomové nebo právníci nebo redaktoři televize. A také někdo musí vykonávat onu technickou práci a třeba Vám spravit kameru. Jinými slovy potřebujeme podporovat technické školství a konkrétní formy podpory, to není vyhlašování Roku technického vzdělání. To je plácnutí do vody. Konkrétní forma podpory jsou například stipendia nadaným studentům, to znamená opět ekonomický tlak, aby si vybrali školu například v návaznosti na podnik, kde potom budou pracovat, kde ten podnik má zájem právě o technické a nikoli o humanitní profese.

Vy, když jezdíte po krajích, sám jste říkal, že jezdíte často, tak nabízíte různou pomoc. Slibujete, třeba v Pramenech na Karlovarsku, to je velmi známý případ nejzadluženější obce v republice, jste říkal, že se potkáte s ruskými investory, pomůžete obci, což se taky stalo. Na druhou stranu třeba při návštěvě právě Moravskoslezského kraje jste oznámil, že by tam měl přijít nový investor, jihokorejská firma Nexen, ale ta nakonec zakotvila v Žatci. Neslibujete tedy někdy trošku něco, na co úplně nemáte vliv?

Samozřejmě, že prezident má daleko omezenější kompetence než například premiér nebo ministr průmyslu, nicméně s firmou Nexen jsem se několikrát setkal. Ona měla ze strany ministerstva průmyslu dvě nabídky, a sice ten triangl v Žatci a Moravskoslezský kraj. A ani prezident, ani ministr nemůže ovlivňovat rozhodnutí firmy. Já jsem vděčný, že si Nexen vybral nakonec alespoň Žatecko, protože v úvahu přicházelo i Polsko a to už by bylo selhání nás všech. Takže jsme všichni lobovali za Česko, a když Nexen nechtěl Moravskoslezský kraj a vybral si Žatecko, dobře. Mluvil jsem o Hyundai, které teď naopak má do Moravskoslezského kraje vstoupit, ostatně už tam působí, mluvil jsem o projektu splavnění Odry a samozřejmě se budeme snažit o další projekty, které sníží nezaměstnanost.

Pane prezidente, kraje samozřejmě musí řešit ještě také vyloučené lokality, jak by se k tomuto problému měly postavit?

Pokud tím máte na mysli takzvaný obchod s chudobou a budováním ubytoven, který je součástí vyloučených lokalit, tak já zastávám názor, že některé zákony, které u nás máme, jsou špatné a měly by se zrušit. To se týká mimo jiné zákona, který určuje takzvaný doplatek na bydlení. Byl jsem nedávno ve Varnsdorfu. Tam jsou garsonky, kde nájemné je devět tisíc měsíčně, ve Varnsdorfu podotýkám. Nájemníci to nájemné neplatí. I díky tomu, že nemusí platit nájemné, jsou demotivováni, aby si sháněli práci. A víte, kdo to nájemné platí? Stát, to znamená, daňoví poplatníci. Ale neplatí to těm nájemníkům, platí to, já tomu říkám bílé mafie, které si pronajaly buď celé ubytovny, nebo jednotlivé byty, to je úplně jedno, výsledek je tentýž.
  Inkasují peníze od státu. Nájemníci nemusí platit nájemné, tím pádem nemají motivaci k práci a takto nám vznikají vyloučené lokality.

Na závěr tohoto bloku ještě pojďme krátce ke zdravotnickým tématům, protože dostupnost a kvalita zdravotní péče je pochopitelně velké téma pro každého. Buďme aktuální. Jak hodnotíte kroky vlády, která teď, aktuálně, počínaje lednem, zvyšuje platy lékařů a zdravotnického personálu o deset procent? Připomínám, že stát to z veřejného zdravotního pojištění bude tři miliardy a dvě stě milionů korun, přibližně.

Já začnu od začátku. Sociální demokracie měla ve svém programu zachování takzvaných hospitalizačních poplatků, přesto tyto poplatky zrušila. Je to hezké populární opatření, neplatíte sto korun denně za hospitalizaci, za takzvané hotelové služby, což mimochodem vede k tomu, že řada lidí odkládá své starší příbuzné do takzvaných sociálních lůžek v nemocnicích, protože tím ušetří ty tři tisíce měsíčně. Tím se přišlo o více než dvě miliardy korun, které by mohly být věnovány právě, já bych řekl ani ne na platy lékařů jako na platy středního zdravotnického personálu, protože právě ten je nejvíce mzdově podhodnocen. Lékaři nejvíce řvou, to je pravda, ale ne ten, kdo nejvíce řve, má největší problém se svým platem.

A když u toho zůstaneme, právě u těchto nářků, tak bouří se i praktičtí lékaři, kteří chtějí dokonce příští středu stávkovat. Souhlasíte s panem ministrem Němečkem, že je to stávka milionářů? Že vlastně na to nemají až takový nárok?

Nebo naopak není logický ten jejich argument, když říkají, vláda přidává deset procent nemocnicím, proč ambulance na něco podobného nedosáhnou?

To je totéž, jako kdyby vláda měla přidávat soukromým firmám. Svým způsobem ambulantní lékař je soukromá firma. On si nasmlouvá něco s pojišťovnou, což je v pořádku, ale pak hospodaří jako libovolný jiný soukromník, zatímco lékaři ve státních nebo krajských nemocnicích, případně městských nemocnicích, jsou v jiné pozici, to nejsou soukromníci. A tenhle rozdíl je třeba respektovat.

Pojďme teď k dalšímu tématu, které společností velmi často rezonuje, ale překvapivě, alespoň to vyplývá z průzkumu České televize, ne v souvislosti s krajskými volbami. Mám na mysli migraci.

Migrace je koneckonců velké téma i pro Vás, pane prezidente, ale jak už jsem zmiňovala, tak Česká televize si hned u dvou agentur nechala udělat průzkum, zda toto téma velmi silně vnímají i voliči. A není tomu tak. Jak si to vysvětlujete?

Protože migrace primárně není krajské téma. Migrace je celostátní téma a já nepochybuji o tom, že v parlamentních volbách za rok celostátním tématem bude. Kraje mají minimální možnost, pokud vůbec nějakou, migrační toky ovlivňovat, to jste koneckonců sami ukázali ve své reportáži. Ale protože mám rád ďáblova advokáta, tak řeknu kontrární argument proti tomu, co jsem teď právě řekl. Bylo tady před čtyřmi lety celostátní téma, to byly třicetikorunové zdravotnické poplatky, nu, a jak vidíte, sociální demokracii, tenkrát pod vedením Jiřího Paroubka, se podařilo toto celostátní téma pojmout tak, že se stalo centrálním tématem krajských voleb.

Jenom, Vy jste říkal před čtyřmi, to bylo už před osmi lety, bylo to 2008. Bylo to takzvané oranžové tsunami. Ale když jsme ještě u té migrace, tak Vy často o migraci mluvíte a dovolte mi trošku osobní otázku. Jak jdou Vaše prohlášení ruku v ruce s tím, že jste dlouhodobě profilován jako politik levicového smýšlení, tedy člověk, pro kterého musí být pomoc bližním, sociální cítění a solidarita velkým tématem osobním? Typický příklad, rodina, matka, která utíká s dětmi před válkou. Proč od Vás zaznívají kategorická slova jako „ne, nikdy, nikdo“? Přece jenom je moc kategorií migrantů, to asi nepopřete.

Vy byste mohl říci, že pomoc bližním je i krédem křesťanských politiků, nejenom sociálně demokratických politiků, ale o to tady teď primárně nejde. Já vůbec nejsem proti pomoci těm, kdo skutečně prchají před válkou a kdo trpí. To, co mně vadí, je, že podle dostupných statistik, zaprvé, velká většina ilegálních migrantů, zdůrazňuji ilegálních, to se často zapomíná, jsou takzvaní ekonomičtí migranti a ti neutíkají, pane redaktore, před válkou. Prosím Vás, tady máme migranty ze Senegalu, z Gambie, z Pobřeží slonoviny, ze Súdánu, z desítek dalších zemí, kde žádná válka neexistuje. Mimochodem, pokud jde o Evropu, také z Albánie nebo z Kosova. O nich nemůžete tvrdit, že utíkají před válkou. A zadruhé, bohužel, praxe ukázala, že řada migrantů, která se vydává za uprchlíky před válkou, ve skutečnosti žádnými uprchlíky není. Teď německý tisk publikoval docela zajímavé zprávy, že ti, kdo dostali v Německu azyl, se vrací na dovolenou do svých domovských zemí, jako je například Sýrie nebo Irák. Možná že jste to také četl. Uznejte, že když prchám před válkou, tak se tam potom nevracím na dovolenou.

Každopádně když jste zmiňoval, že migrace možná bude pro Českou republiku tématem už příští rok, kdy budou volby do Poslanecké sněmovny, tak i tak je v Česku stále ještě v porovnání s jinými zeměmi poměrně hrstka uprchlíků. Vy jste migrační vlnu přirovnal k řízené invazi a řekl jste, že přijde čas, kdy budeme muset nasadit k obraně hranic armádu. Kdy to tedy bude?

Samozřejmě, až přijde ta řízená invaze na české území. Podívejte se, až dosud uprchlíci samozřejmě směřují hlavně do Německa. Kdysi i do Švédska, ale Švédsko teď změnilo svoji politiku. Švédský premiér oznámil, že bude deportovat prvních osmdesát tisíc uprchlíků, takže zbývá v podstatě hlavně to Německo. Mimochodem, nejdou tam kvůli pracovním příležitostem, ale kvůli sociálním dávkám, protože ty jsou v Německu daleko a daleko nejvyšší. Nu, a jestliže směřují uprchlíci do Německa, a nikoli k nám, kde jsou sociální dávky nesrovnatelně nižší, tak Česká republika může být maximálně pro ně takzvanou tranzitní zemí.

A teď odpovím na Vaši otázku. Zatím je tranzitní zemí, jak jistě víte, především Rakousko. Je to pohodlnější. Mimochodem, Rakousko teď začíná budovat stokilometrový plot na rakousko-maďarských hranicích, a dojde-li k tomu, tak v takovém případě se ta migrační vlna, ale pozor, stále jenom tranzitní vlna, přelije na české území. A vy si řeknete: „No tak co, oni tady dva tři dny budou, projdou a odejdou do Německa. Fajn.“ Ale ten skutečný problém spočívá v takzvaném kulečníkovém buzaru. To znamená, pokud je Němci vyhostí, no tak kam je vyhostí? Samozřejmě do země, odkud přišli, to znamená do České republiky. Takže ti migranti se k nám nedostanou balkánskou trasou, která je teď mimochodem, zaplať pánbůh, uzavřená, ale dostanou se k nám tím pomyslným buzarem z toho Německa.

Mimochodem, pane prezidente, to se Tebe, Danielo, netýká, my starší, co pamatujeme, jak se stříhal plot mezi Rakouskem a Maďarskem v létě 1989, tohle můžeme považovat za docela zvláštní dějinný paradox, ale to mě jen tak napadlo.

Přesto ale to, o čem mluvíte, je nějaký výhled. Nejsou v tuto chvíli někdy možná trošku spektakulární policejní cvičení na hranicích nebo situace, kdy policie nechytí ani jednoho migranta, byť je na to připravována, není to přece jenom trošku přehnané a trošku zbytečné?

Tak zaprvé, já dostávám od ministra Chovance každý týden zprávy o migraci a mohu Vás ujistit, že policie každý týden chytí řadu migrantů, ne ani jednoho. Někdy jsou převáženi v dodávkách, někdy jiným způsobem, ale to není podstatné. Vy mně připomínáte člověka, který radí, aby se nestavěly protipovodňové bariéry, dokud nepřijde povodeň. Když ale povodeň přijde a Vy se brodíte po kolena ve vodě, tak už je pozdě na stavění těchto bariér. Ty se musí postavit předem. Proto schvaluji ono cvičení policie i armády.

Vy jste, pane prezidente, od začátku kritizoval povinné kvóty, které nastavila Evropská unie na přerozdělování uprchlíků, a tak mě napadá v této souvislosti otázka. Co jste proti tomu, aby začaly platit, osobně udělal? Uspořádal jste, dejme tomu, nějakou konferenci, kde byste upozorňoval na rizika tohoto kroku, tohoto záměru? Případně varoval jste, vzhledem ke své funkci, kterou zastáváte, a k síle Vašeho hlasu, třeba v Bruselu nebo kdekoliv?

Ale samozřejmě, že ano, paní redaktorko. Já jsem se setkal od té doby doslova s desítkami, možná více než s desítkami, státníků. A ta jednání, někdy to byly summity, někdy to byla individuální jednání, se samozřejmě velmi často točila kolem migrační krize. Já mám hlubokou nedůvěru ke konferencím. Čím více účastníků je na těchto konferencích, tím menší jsou výsledky. Ale mohu Vás ujistit, že celou dobu apeluji, počínaje na naši vládu, konkrétně na premiéra, počínaje na další země, apeluji na všechny, na koho mohu apelovat, a dokonce si myslím, že toto úsilí má úspěch, protože, jak jistě víte, tak evropské státy už začínají od myšlenky povinných kvót výrazně ustupovat.

Koneckonců Slovensko podalo u Soudního dvora Evropské unie žalobu proti přerozdělování uprchlíků v členských zemích Unie na základě povinných kvót. Ovšem Česká republika se k této žalobě nepřipojila.

Vidíte, a přesně to jsem říkal premiérovi Sobotkovi. Jsem rád, že se ke mně připojil i vicepremiér Babiš, proč jsme také nepodali onu žalobu, protože by to byl větší tlak na Evropský Soudní dvůr. Mimochodem, vedle Slovenska tutéž žalobu podává i Maďarsko.

Na závěr tohoto bloku se zase vraťme k té migraci trošku politicky a volebně. Vím, že s panem předsedou TOP 09 Kalouskem často nesouhlasíte, ale shodneme se, že oba máte rádi bonmoty. On nedávno řekl v Právu, že má pocit, že je v Česku víc protiimigrantských organizací než reálně migrantů. Berme to samozřejmě s nadsázkou. Ale přesto, když se podíváme na strany, které kandidují, tak když bychom sečetli sílu těchto hnutí, uskupení, koalic protiimigrantských v rámci průzkumů, tak se dostáváme k patnácti procentům, což už je číslo srovnatelné s běžnou stranou. Kde se berou takové hlasy i třeba v těch krajských volbách, byť jsme se shodli, že to krajské téma není?

Kde se berou hlasy proti migraci? Víte, většina lidí má televizi, a dokonce většina lidí se na tu televizi kouká. No, a když vidí, co se děje v sousedních zemích, tak není tak neinteligentní, aby si to neextrapolovala i do osudů své vlastní země. A nemůže se pořád říkat: „Ještě se nic neděje.“ To je jako v té anekdotě pána, který padá z třicátého patra, míjí desáté patro a říká: „Pořád je to ještě dobrý.“

Teď je ale samozřejmě otázka, zda tyto strany a hnutí mají kromě radikálního protiimigračního tématu také ještě nějaká další řešení.

V této souvislosti, pane prezidente, promiňte, mě napadá ještě jedna věc. Nechceme už se vracet ke straně SPO, ale ta ve většině krajů kandiduje právě s SPD pana Okamury, a mají i na billboardech protiimigrační hesla a tematiku.

Dobře, ale to je její, nikoli mojí věcí. Takže, abych odpověděl na Vaši otázku. Uvědomte si, že když jsou strany roztříštěné, tak žádná z nich nepřekročí pět procent. Čili, čím více jich je, tím menší šance je, že se dostanou do krajských zastupitelstev. A naprosto s Vámi souhlasím, a říkám to mnohokrát, říkám to řadu let, pokud máte jenom negativní program, jako například TOP 09, která akorát nadává na Babiše a na mě, ale jinak neví, co chce, pokud máte jenom negativní program, tak nikdy neuspějete. Vždycky musíte voličům říci nejenom, co nechcete, ale především, co chcete.

Mezi tématy, která lidé nejčastěji zmiňují, je doprava. Pojďme se tedy podívat na to, jak momentálně cestování po České republice vypadá.

Pane prezidente, koneckonců i Vy jste zmiňoval, že při Vašich cestách po krajích je doprava klíčovým tématem. Hejtmany velmi často toto téma trápí a baví se s Vámi právě o dopravní infrastruktuře a zároveň Vás poprosili už před více než rokem, abyste jim pomohl při jednání s ministerstvem dopravy a s vládou. Co se podařilo vyjednat za ty roky?

Měl jsem asi deset od té doby, to znamená za jeden jediný rok, asi deset setkání s panem ministrem Ťokem, ať už jde o dálnici, nebo o R6 do Karlových Varů, ať už jde o D8 do Drážďan, tu mimochodem s panem ministrem budu v prosinci otevírat, konečně.

Věříte tomu, že ji budete opravdu otevírat?

No, pokud se tam zase něco nesesype, nějaký podmáčený svah, tak už asi ano. O R35, o D11 a jak vidíte, já už si ty dálnice pamatuji podle čísel.
 Celý problém totiž spočívá v tom, že na ty dálnice je hodně peněz. Mezi sedmdesáti až osmdesáti miliardami ve státním fondu dopravní infrastruktury, čili není to otázka peněz. Je to otázka toho, že Ředitelství silnic a dálnic bylo líné a nevykoupilo celou řadu pozemků nebo otálelo s jejich vykoupením, a bez toho pochopitelně nemůžete stavět. Dalším problémem je takzvaná EIA, nová EIA, to znamená studie dopadu na životní prostředí, kterou si teď vymyslela Evropská komise, která je byrokratická, která je zbytečná.

Nu, a když se vrátím k těm silnicím druhé a třetí třídy a k těm výmolům, které jste ukazovali, no tak tam nepotřebujete EIA, tam potřebujete ty silnice ne postavit, ale opravit, jak už jsem Vám říkal. Takže já jsem pro to, a snažil jsem se to určitým způsobem i ovlivnit, aby kraje dostaly minimálně tři až čtyři miliardy korun, což se podařilo v předchozím roce, právě navíc na opravy těchto silnic. Ale závěrem bych dodal, že se domnívám, že systémovějším řešením by bylo zvýšit příspěvky krajům z daňových výnosů, protože, jak jsem se přesvědčil, kraje hospodaří, s výjimkou Moravskoslezského kraje, který má deficit, s vyrovnaným, nebo dokonce přebytkovým rozpočtem. A tomu, kdo hospodaří dobře, by se mělo přidat, tomu, kdo hospodaří špatně, by se mělo ubrat.

Ale když je řeč o financování dopravní infrastruktury, tak, jak zaznělo také v té reportáži, důležitou roli hrají peníze z Evropské unie, a to je také takový, promiňte mi cizí slovo, evergreen, když se mluví o tom, jak obtížně u nás čerpáme, nebo jak nečerpáme, nedočerpáme. Z Vašeho pohledu, zlepšila se ta situace třeba právě v čerpání evropských peněz na dopravní stavby?

Myslím si, že tady si zaslouží pochvalu paní ministryně Šlechtová, protože ta měla na starosti dočerpání evropských peněz. Nejdřív nás všechny strašila hororovými scénáři, že se nedočerpá asi osmdesát miliard, nakonec to nedočerpání kleslo pod deset miliard. Ale nezapomeňte, že teď je nové plánovací či programovací období a tady máme dost velký skluz, pokud se týká výzev nebo nových programů, takže to zpoždění, které se s vypětím všech sil podařilo odstranit, může teď znovu naběhnout.

Ještě velkým problémem v souvislosti s dopravou je samozřejmě mýto, protože kamiony se mnohdy placeným úsekům vyhýbají, což opět devastuje silnice v těch kterých krajích. Jak byste poradil krajům, aby tuto situaci řešily?

Mluví se samozřejmě o zpoplatnění, tedy vlastně o zavedení mýta, i na některých dalších druzích silnic.

Ale promiňte, nebude to pak ten kulečníkový efekt, jak jste mluvil o těch migrantech, trošku? Nedostanou se potom zase dál a dál ty kamiony na ještě horší a horší komunikace?

Já vím, ale zase si uvědomte, že kdyby jezdily po těch dvojkách a trojkách s těmi výmoly, tak se jim to nakonec nevyplatí, takže tam se kulečníkový efekt patrně neobjeví. Já jsem rád, že se situaci kolem mýta podařilo vyřešit, protože kdyby došlo ke konfliktu mezi dvěma ministry, a ti se zase pohádali a nakonec by se zrušila i smlouva s Kapschem, no tak bychom příští rok nevybrali na mýtném zhruba deset miliard korun, a to už by byla poměrně velká díra do státního rozpočtu.

Ještě jedna věc, nebo jedna možnost, jak financovat dopravní stavby, PPP, ať to řekneme česky nebo anglicky, víme o čem je řeč, tedy část financování ze soukromých zdrojů.

Public Private Partnership. Já jsem prosazoval pilotní projekt se soukromou firmou, to byla dálnice D47 do Ostravy. Můj nástupce Vladimír Špidla tento projekt zrušil.

Protože to podle něj bylo drahé.

Já vím, jenomže když si sečtete náklady, které se na tuto dálnici vynaložily, tak byly dvakrát vyšší než v té smlouvě. Oni totiž laičtí novináři zapomněli, že ta smlouva vedle stavby dálnice měla také třicet pět let údržby této dálnice a po třiceti pěti letech měla být generálka a bezplatné předání státu. To většinou novináři neuvádějí, takže sčítají jablka s hruškami. Nicméně, abych to skončil, PPP projekt bohužel skončil a vznikla krásně zvlněná dálnice do Ostravy.

Já jenom dodávám, že kolem té firmy Housing & Construction, kolem toho, že dostala tu zakázku bez výběrového řízení, byly různé dohady. Dokonce tam bylo i jakési policejní vyšetřování.

Myslím, že pokud bylo policejní vyšetřování, tak neskončilo žádným obviněním, ale především firma Housing & Construction je velmi úspěšná firma, která v Izraeli postavila stovky kilometrů dálnic. Zatímco, když to dostala státní firma, nikoliv soukromá, tak tam má takzvané měkké rozpočtové omezení, to znamená, že si k původně uzavřené smlouvě může dát další a další dodatky, a stát platí jako mourovatý.

Jestli dovolíte, poděkujeme za to, že jste s námi byl a hovořil o těchto tématech, ale máme pro Vás ještě pár závěrečných otázek, protože čas na naši debatu se pomalu blíží ke konci.

Zajímá nás, jaká si myslíte, že je kvalita života v České republice, protože my jsme se v rámci průzkumu také na totéž ptali našich spoluobčanů. Co si o tom myslíte? Vzrůstá? Lepší se?

Můj přítel Günter Verheugen říká, že Češi jsou nejskeptičtější národ v Evropě, a protože zažil jako eurokomisař všechny národy, tak mu můžeme věřit. Když o téhle sklenici vody řeknu, že je poloplná, tak se mi budete smát, a je to pravda. Každý Čech Vám ovšem řekne, že je poloprázdná. Víte, já kvalitu života samozřejmě měřím řadou indikátorů, ale řeknu Vám o jednom, který se zpravidla neuvádí. Jak jezdím prakticky po všech městech a obcích v republice, a jezdím po nich pětadvacet let, tak ony krásní. Tam prostě vidíte opravené fasády, krásné nové domy. Kvalita života se také měří prostředím, ve kterém žijete. Zda žijete ve špinavých barácích s opadanou omítkou, anebo v krásném prostředí, které Vás nabíjí pozitivní energií. Neříkám, že je to jediný indikátor, ale podle něho tvrdím, že kvalita života u nás postupně roste, i když my Češi budeme stále říkat, tato sklenice je poloprázdná.

Postupně roste, ale kdybych po Vás chtěla vyjádření nebo přirovnání stejné, jako je to se známkováním ve škole na škále od jedničky do pětky. Jakou byste v tuto chvíli vystavil známku?

To mě vůbec nezajímá. Mě zajímá trend. Samozřejmě, že když nás budete srovnávat třeba s Rakouskem, které nezažilo komunismus, nebo s řadou dalších vyspělých západních zemí, tak si uvědomte, že tam zejména před těmi pětadvaceti lety byl propastný rozdíl. Ale důležitý je ten trend, jestli se ty nůžky pomalu svírají, jestli se ten rozdíl zmenšuje. A mohu Vám zaručit, že se zmenšuje.

Nás teď, pane prezidente, čekají tedy krajské a senátní volby, ale jakési supervolební období přijde zhruba za rok. Bude to unikátní spojení, které ještě v našich dějinách nebylo. Říjnové sněmovní volby a lednové prezidentské volby. Jak vnímáte tohle spojení? Já jenom připomínám, že třeba u Sobotkovy vlády to trvalo vlastně až do ledna, to jmenování, nebo ten proces ustavování. Jak vnímáte spojení těchto dvou voleb a kampaní?

Saturnin má v závěru knihy uvádění pohádkových příběhů na pravou míru. Milý pane redaktore, Vy opravdu nevíte, o čem mluvíte, protože z hlediska funkce prezidenta tam byla důležitá tři data, 6. leden, to byla uzavřena koaliční smlouva, 17. leden, to jsem jmenoval premiéra, a 29. leden, to jsem jmenoval vládu.

To nebyla výtka, pane prezidente, já jsem to…

Jinými slovy, dovolte mně, abych to dokončil, jinými slovy, moje role trvala tři týdny, kdy jsem tuto roli splnil. To, že se koaliční smlouva uzavřela až 6. ledna, protože se zejména sociální demokracie, ale i ostatní strany mezi sebou hádaly, kdo bude ministr a tak dál, to už je věc těchto stran.

My jsme si nerozuměli, pane prezidente. Já jsem to nemyslel jako výtku směrem k Vám, já jsem to myslel tak, že se to může stát, že se třeba budou vítězové voleb mezi sebou hádat.

To se jistě stát může.

A že do toho najednou přijde prezidentská kampaň. To není obvyklé a možná to není ani šťastné. Tak jsem to myslel.

Já jsem si ty předčasné volby nevymyslel. Podle mého názoru by bylo rozumnější, kdyby Rusnokova vláda dovládla do června 2013 nebo 2014, nu, a pak by byly normální volby v řádném čtyřletém intervalu. Ale když už tomu tak je, tak proč ne, ty volby se budou prolínat. Uznávám, že je to nešťastné, ale není to katastrofické.

Nemůžeme se Vás samozřejmě nezeptat, i když to považujeme za samozřejmost, že stávající hlava státu opět bude se ucházet o mandát. Už jste definitivně rozhodnutý, zda tomu tak opravdu bude? Tedy že budete opravdu kandidovat?

Já Vám odpovím naprosto tradičně, i když ze mě možná loudíte jinou odpověď. Mnohokrát jsem řekl, že se sám rozhodnu v březnu, začátkem března příštího roku. Jste mladí a krásní a zdraví, tak vyčkejte do března, a pak se to dovíte.

Když jsme u toho zdraví, pane prezidente, jednou z těch mála výhrad, která se může objevovat u opětovné kandidatury vrcholného politika, je právě zdraví. Koneckonců, zdravotní stav kandidátů, to je teď velké téma u paní Clintonové ve Spojených státech. Platí, že ani u nás zdravotní stav prezidenta nikdy nebyl úplně jeho soukromou věcí. My jsme se Vás před rozhovorem ptali, Vy jste řekl, že Vám to téma nevadí, nebo že Vám ta otázka nepřipadá negentlemanská. Takže si dovolím položit tu otázku takto, víme, že jste měl zdravotní komplikace, vídáme Vás s hůlkou. Jak se teď aktuálně zdravotně cítíte?

Teplota, tlak, rosný bod, okluzní fronta, to je jedna Cimrmanova hra, jestli si vzpomínáte. Takže, cukrovka z 10,4 na 8,5, což mě nesmírně potěšilo, protože cukrovka je jedna ze dvou nemocí, které mám a které mě budou doprovázet až do konce života. Cukrovka, jak víte, je nevyléčitelná, ale může se zlepšovat, což se právě stalo.

Druhá nemoc jsou nohy. Samozřejmě, kdekoli upadnu, spadnu ze schodů nebo zavrávorám, novináři napíšou, že jsem byl pod parou, a já říkám, kéž by to byla pravda, protože z toho můžu vystřízlivět, ale bohužel tato takzvaná polyfunkční neuropatie mě provází už asi deset let, nemohu říci, že se zhoršuje, ale na rozdíl od té cukrovky se nezlepšuje. Takže toto jsou jediné dvě nemoci, které mám, jak jsem už řekl, obě mě budou doprovázet až do konce života.

Děkujeme Vám víc než za ten chorobopis samozřejmě za čas, který jste s námi strávil. Děkujeme Vám, pane prezidente.

Bylo mi potěšením a přeju Vám, abyste nezakopávali na schodech.

Miloš Zeman, prezident republiky, Česká televize, 14. září 2016

zpět na seznam zpráv