Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Český rozhlas Radiožurnál

30. října 2017

Dobrý podvečer, sedmnáct hodin a pět minut. Sedíme v lánském zámku v Masarykově pracovně a naším hostem je prezident republiky Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Dobré odpoledne.

Jak se máte? Jak Vám slouží zdraví?

Já se mám velmi dobře, protože jsem překonal 28. říjen, a byl jsem velmi rád, že jsem mohl udělit vyznamenání lidem, kteří si to podle mého názoru zaslouží.

Vy už v tom projevu předtím, než jste udělil vyznamenání, jste avizoval, že možná někteří vyznamenaní se setkají s českou závistí. Už máte zprávy o tom, že se tak stalo? Že jste se trefil?

Tak já jsem si dneska přečetl Blesk, kde jsou reakce například na Zdeňka Trošku. Vy novináři jste reagovali na Petra Žantovského, což je mimochodem docent, člověk, který učí, přednáší a napsal velmi hezkou knihu o České televizi, velmi kritickou knihu. A tak si někdy říkám, natočili kritici Trošky nějaký film, nebo udělali něco jiného užitečného ve svém životě? A tak, víte, pane redaktore, já si vzpomínám na svého přítele Pavla Dostála, který mně říkal: "Miloši, s domovnicí se nediskutuje." Přestaňme se bavit o kriticích těch vyznamenaných, řekněme, že s domovnicí se nediskutuje, a pojďme dál.

Pojďme dál k tomu, co Vás čeká. Zítra budete obědvat s Andrejem Babišem, předsedou hnutí ANO, které s velkým náskokem vyhrálo volby do Poslanecké sněmovny. Jaký máte, pane prezidente, dojem z těch prvních povolebních jednání mezi vítězem voleb a těmi dalšími?

Pane redaktore, v prvních povolebních vyjednáváních všechny slepice říkají, že to tomu kohoutovi nedají a obíhají takové kolečko, slepičí kolečko. Viděl jste to někdy na dvorku?

Ano, viděl. Jsem z venkova.

Tak výborně, a když slepice oběhne tak zhruba dvě až tři kolečka, tak najednou ten kohout na ni dolehne. Promiňte, že používám tento zcela nevhodný příklad z živočišné říše, ale myslím si, že ta analogie s tím povolebním vyjednáváním je docela případná.

Může tedy, když převezmu tu Vaši metaforu, onen kohout dělat něco jiného, než vyčkat toho třetího kola, než slepice, možná už unaveny, možná si leccos rozmyslí, přijdou?

Já zůstanu chvilku u té metafory. I ta slepice má svoji důstojnost, a kdyby neuběhla ta tři kola, tak by se cítila jako slepičí prostitutka. A po třech kolech už je to všechno v pořádku.

Takže Vy nemáte žádné výhrady k tomu, jak do této chvíle, a teď už s dovolením opustím tu metaforu s kohoutem a slepicemi, postupoval vítěz voleb Andrej Babiš, že se mu nepodařilo z těch některých, no, vlastně z většiny politických stran, získat aspoň příslib koaliční spolupráce? Dělal něco chybně v tom vyjednávání, podle Vašeho názoru?

Ne. Podle mého názoru v prvním kole ani nemohl získat příslib, i kdyby byl zlatý a sametový, právě, vracím se k té metafoře, že ta slepice musí oběhnout to kolečko. Ale nezapomeňte, že je tady ještě druhá varianta, a sice varianta menšinové vlády, a koneckonců, proč ne? Já jsem měl menšinovou vládu čtyři roky a fungovala.

Není ale zvláštní, že po týdnu zatím neformálních jednání, protože Andrej Babiš ještě nemá Vaše oficiální pověření, je tady na stole zatím z jeho strany jediná varianta, a to je menšinová vláda tvořená některými nynějšími ministry hnutí ANO a doplněná o takzvané odborníky? Je to po týdnu...

Ale kdo říká, že je to jediná varianta? Je to výhrůžná varianta. Pokud se mnou nepůjdete, bude tady menšinová vláda. V politice se velmi často, pane Pokorný, vyhrožuje a myslím si, že je to součást politického řemesla.

Takže ze strany Andreje Babiše je to zatím jenom taktika, nikoli vážně míněná varianta?

Ne, je to velmi vážně míněná varianta, ale není to varianta úplně jediná.

Proč si myslíte, že je potřeba těm ostatním stranám vyhrožovat?

Protože jim musíte dokázat, že existují jiné možnosti, než jejich účast na vládě.

Andrej Babiš odhaduje, že by ta nová vláda mohla být ustanovena do Vánoc. Budete Vy jako prezident republiky mít nějaké speciální požadavky, které by třeba mohly zdržet to jmenování nové vlády?

Ne. Já ctím s úctou vítěze voleb, protože vím, jak obrovská práce je vyhrát volby, a vím to z vlastní zkušenosti. Někteří lidé to nevědí, někteří lidé se toho nedopracovali až dosud a obávám se, že se toho do konce svého politického života ani nedopracují. Ale protože já jsem to svého času zažil, tak si toho vážím, a právě proto nebudu Andreji Babišovi v žádném případě překážet.

I když ta zamýšlená menšinová vláda, pokud bychom se shodli na tom, že je to jedna z variant, že to není toliko vyjednávací výhrůžka řečeno Vašimi slovy, nemá zajištěnou podporu, zatím, teoreticky by mohla dlouhou dobu vládnout bez získání důvěry Sněmovnou. Jak dlouho?

Do doby druhého pokusu. A jak víte, prezident má dva pokusy. Když si přečtete ústavu, pane Pokorný, tak zjistíte, že třetí pokus pak dává na můj, pardon, obráceně, jeho návrh, a já pak jmenuji na třetí pokus předsedu vlády. Takže Andrej Babiš má tři šance.

To znamená, že stále zastáváte stanovisko, že i předseda Poslanecké sněmovny by měl vzejít z vítězného politického subjektu, v tomto případě z hnutí ANO?

Víte, pojďme si popovídat na toto téma trošičku podrobněji. Já jsem se setkal s názorem Petra Fialy, že on jako předseda opoziční strany, která je druhá na pásce, by měl být předseda Sněmovny. Dobře, a Václav Klaus a já jsme se, jak víte, střídali svého času ve funkcích předsedy Poslanecké sněmovny. Ale, pane Pokorný, mezi námi, mezi našimi stranami byl tehdy rozdíl několika málo procent. Plus minus obě strany měly kolem třiceti procent. A tady máte na jedné straně třicetiprocentní Babišovu stranu, na druhé straně jedenáct procent pro Petra Fialu. A to je velký nepoměr, jak jistě uznáte.

Takže jinými slovy řečeno, Petrovi Fialovi a vedení ODS není nic platné to, že jsou druzí na pásce?

Umožňuje jim to to, aby kandidovali na funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny, a to bych považoval za legitimní.

Tam už ale není ta možnost navrhnout toho příštího možného premiéra.

To samozřejmě není.

Takže hnutí ANO by mělo brát vše, protože je vítězné hnutí s takovým náskokem?

Dovedeno ad absurdum, ono by mohlo navrhnout taky všechny tři místopředsedy Poslanecké sněmovny, což samozřejmě neudělá.

Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Hovoříme s prezidentem republiky Milošem Zemanem. Pane prezidente, přestože ta vyjednávání zatím vypadají, že směřují k menšinové vládě, vidíte Vy ještě nějakou možnost, jak se dobrat ke stabilní většinové vládě?

Ne, a já bych si to ani nepřál, protože uvědomte si, že politika je samozřejmě kompromis, ale kompromis, kdy často velmi odlišné programové postuláty musíte kombinovat tak, že se vzájemně vyruší. Takže nakonec Vaše vláda neudělá nic. A to je nebezpečí, které u jednobarevné vlády nehrozí. Dovolte mi, abych se pochválil. Já to dělám velmi rád a velmi často. Moje jednobarevná menšinová vláda za čtyři roky své existence udělala tři základní reformy, zaprvé privatizovala banky, zadruhé profesionalizovala armádu a zatřetí zřídila krajskou samosprávu, kterou chce Andrej Babiš zrušit, a já se mu to pokusím vymluvit. Nicméně položte si otázku, jaké reformy udělala Sobotkova vláda? Žádné. Udržovala chod státního stroje, což je samozřejmě dobře, ale nic víc.

Jaké reformy by tedy měla udělat ta následující vláda podle Vašeho názoru?

Víte, především by měla přejít na výrobu s vysokou přidanou hodnotou. My jsme, pane Pokorný, nejprůmyslovější země Evropy a měli bychom jí zůstat, protože nám to přináší více prospěchu než škod, včetně toho často proklínaného automobilového průmyslu. Ale průmysl 4.0 znamená robotizaci a robotizace znamená přechod od levné pracovní síly ke kvalifikované pracovní síle, od levné výroby ke kvalifikované výrobě s tou vysokou přidanou hodnotou a tak dál a tak dál. Kdyby se nové vládě podařila tato reforma, tak devadesát procent má odpracováno.

Robotizace, anebo to, čemu se říká průmysl 4.0…

No to je ono.

…s sebou nese, říkám, nebo čemu se říká, s sebou nese i nutnou reformu vzdělávacího systému, ano nebo ne, nebo stačí učitelům pouze přidat?

Především, a to je velmi nepopulární, musíme jasně říci, že ve vzdělávacím systému máme orientovat svoji pozornost na technické školství, a to počínaje učňovským školstvím přes středoškolské až po vysokoškolské. Víte, pane Pokorný, na začátku naší sametové revoluce zcela pochopitelně každý chtěl, aby jeho dítě bylo právník nebo ekonom a nikoli strojní inženýr, ale při vší úctě k těmto profesím, a já sebekriticky přiznávám, že moje dcera začala studovat antropologii, a já si říkám, jsi svobodný člověk, no tak si to studuj, tato země potřebuje vyspělé technické školství a základní jádro vzdělávacího systému, a jeho reformy musí být reorientace směrem k technickému školství.

A zpátky na začátek tohoto tématu, pane prezidente, podle Vás tedy se ta reforma, která stojí před tou vládou, která třeba vznikne, jmenuje jak?

Tak to je to nejméně důležité dát tomu nějakou marketingovou nálepku, a já teď budu chvilečku přemýšlet, protože tohle mě opravdu nenapadlo, mít nějaký label, kde na zkaženou potravinu nalepíte něco hezkého, aby to vypadalo dobře.

Tak, když dovolíte, já Vám to přemýšlení zpestřím ještě některými otázkami, které se vztahují k vyjednávání o příští vládě. Z části politického spektra slyšíme, že účast těchto politiků ve vládní koalici s Andrejem Babišem blokuje jeho trestní stíhání, pokud tedy Policie České republiky znovu požádá o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka. Vy uvažujete o tom ...


Dobře, takže než Vám odpovídám na nedořčenou otázku, přemýšlel jsem o tom labelu, pane Pokorný, sebevědomá země, co tomu říkáte? To by mohlo zahrnovat vše, kulturu, ekonomiku, školství. Sebevědomá země, ne ušlápnutá země, ne země, která se hrbí před někým jiným, ať už Východem nebo Západem, sebevědomá země, jste pro?

Nedá se říct ne.

Výborně. Tak a teď dokončete svoji otázku.

Jestli uvažujete o tom, že byste třeba abolicí, na kterou jako hlava státu máte právo, ta politická jednání odblokoval, byť jste před chvílí řekl, že jednoznačně preferujete menšinovou vládu?

Tak zaprvé bych to nikdy neudělal, protože, jak jsem kdysi v nadsázce a v bonmotu řekl, že Andrej Babiš neseděl dvacet tři let, takže ho nelze srovnávat s Jiřím Kajínkem. Podívejte se, já ho klidně jmenuji premiérem, i když je nebo bude trestně stíhán, s argumentem, který jsem už mnohokrát uvedl, dokonce i Vy byste si ho mohl všimnout. V Poslanecké sněmovně je teď Martin Netolický, který už tři roky je trestně stíhán. Mimochodem myslím si, že je to taky policejní provokace, protože ho stíhají za úplatek osmi set tisíc korun, což je poněkud nízká částka, ale budiž. A byl zvolen hejtmanem, třebaže všichni věděli o tomto trestním stíhání. Pane Pokorný, hejtman je premiér kraje.

Vím.

No tak.

A děkuju za odpověď. Volby do Poslanecké sněmovny, pane prezidente, kromě jiného zejména v předvolebních debatách akcelerovaly téma, jaká je budoucnost České republiky v Evropské unii. Jestli by Česká republika, a byly politické subjekty, které o tom vedly silně debatu, neměla stát vně. Špičkoví slovenští rezideni, včetně premiéra Fica nebo prezidenta Andreje Kisky, v reakci na výsledek českých voleb společně prohlásili, že ze Slovenska se stal, cituji: "proevropský ostrov ve střední Evropě". Vidíte to taky tak?

Rozhodně ne. Oni si moc fanděj. Svým způsobem je to malá země a potřebuje zvyšovat svoji sebedůvěru. A já si myslím, že přes všechny výhrady vůči některým krokům Evropské unie, které jsou neuvážené až nesmyslné, viz cena másla, která vyletěla kvůli tomu, že Evropská unie dotuje, když nevyrábíte mléko, tak přes všechny tyto kroky Evropská unie je náš osud. Měli bychom v ní zůstat, a měli bychom ji zevnitř kritizovat za všechny její neuvážené kroky.

Jedním z témat těch předvolebních debat byl také zákon o obecném referendu. SPD Tomia Okamury by jeho prostřednictvím ráda vyvolala lidové hlasování o vystoupení České republiky z Evropské unie. Mělo by se tak stát, mělo by to referendum být?

Pane Pokorný, zaprvé jsem řekl, že jsem pro referendum na toto téma, ale současně jsem dodal, že v takovém případě bych hlasoval proti, tedy proto, abychom zůstali v Evropské unii. A mimochodem, když mluvíme o panu Okamurovi, mě trošku dojalo, když mě vyzývá, abych podpořil zákon o obecném referendu. Takže, chtěl bych konstatovat, že první zákon o obecném referendu předložila moje vláda před více než patnácti lety, a před zhruba dvěma lety jsem pronesl plamenný projev v Poslanecké sněmovně, který rovněž podpořil zákon o obecném referendu.

Jak vysoké kvorum byste pro vypsání referenda požadoval? Hnutí ANO mluví ...

Ale to máte přece, a to jsem také říkal, v tom zákoně, dvě stě padesát tisíc podpisů na petici.

Ano, což třeba SPD Tomia Okamury připadá příliš vysoké.

Já bych neřekl. Máme deset milionů občanů, z toho osm a půl milionů lidí s volebním právem. Myslím si, že tuto bariéru potřebujeme proto, aby referendum nebylo vypisováno kvůli každé hlouposti.

Když už mluvíme o předsedovi SPD Tomiu Okamurovy. Vy jste nynější prezident, usilujete o zvolení i na další druhé funkční období, v téhle optice, zajímá Vás silně, jestli Tomio Okamura ohlásí taky kandidaturu na hlavu státu?

Tak já si především myslím, že je to jeho věc. Svaté právo na to má jako každý kandidát. Je velmi pravděpodobné, protože do jisté míry a jenom do jisté míry máme společné voliče, takže mně odebéře zhruba deset procent hlasů, aniž by sám se stal prezidentem, takže je to takzvaná, lose-lose strategy. Vy znáte pojem win-win strategy, že ano, strategie, kde vyhrávají obě strany, no tak tohle by byla strategie, kde prohrají obě strany.

To znamená i Vy?

No tak, když vám někdo sebere deset procent, tak už je to dosti citelná ztráta.

Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Debatujeme s prezidentem republiky Milošem Zemanem. Když už jsme, pane prezidente, se zmínili o Tomiu Okamurovi, jehož strana SPD skončila třetí ve volbách do Poslanecké sněmovny, tak on řekl před týdnem v tomto pořadu, ve Dvaceti minutách Radiožurnálu, že chce zrušit Senát a snížit počet poslanců na osmdesát jedna. Co na tyhle názory řeknete?

Můj tiskový mluvčí mě upozornil, že jsem se přeřekl. Řekl jsem Martin Netolický, má být Martin Půta, omlouvám se. Zrušení Senátu je skvělá myšlenka, a pokud jde o snížení počtu poslanců, no proboha, proč ne?

Svého času jste, pane prezidente, stál u rozkvětu České strany sociálně demokratické, dneska sledujete její pád. Se zármutkem, pocitem zadostiučinění nebo neutrálně?

Se zármutkem. Když věnujete osm let svého politického života, aby se ta strana ze sedmi procent dostala na třicet dva procent reálné voličské přízně, tak nemůžete cítit nic jiného než zármutek. Ale na druhé straně já budu říkat sociálním demokratům, až je teď také přijmu, podívejte se, máte alespoň jednu naději, že je vždy možné se z těch sedmi procent opět dostat na těch třicet dva.

Za jak dlouho?

Tak v mém případě to trvalo pět let.

Dobře, to byla historicky a politicky trochu jiná situace.

Ne.

Dneska máte devět stran v Poslanecké sněmovně, občanským demokratům se také nepodařilo hned dostat se na ta původní čísla, skončili v těchto volbách na jedenácti procentech. Co je pro to potřeba udělat?

Nového předsedu strany.

To stačí?

Ne. Nové předsednictvo strany.

To stačí?

Ano. To už ano. Samozřejmě, že předsednictvo, to jsou i předsedové krajských organizací, pane Pokorný, to už je poměrně velice široký soubor lidí, mimochodem mám dojem, že má třicet tři členů, a já připomínám, že po volbách, kdy sociální demokracie dostala dvacet procent, se toto předsednictvo sešlo a poměrem hlasů dvacet ku třinácti vyzvalo Bohuslava Sobotku, aby rezignoval. To nebyl žádný lánský puč. V Lánech nebylo třicet tři lidí. A kdyby se to uskutečnilo, možná, že by teď sociální demokracie neměla oněch sedm procent.

Myslíte si, že je to nová šance pro známé politiky, jako jsou třeba Jeroným Tejc, Jiří Zimola, Michal Hašek?

Myslím si, že ano, a určitě se najde ještě někdo další.

Někdo nový takzvaně neokoukaný?

Tak já samozřejmě neznám všechny nové politiky sociální demokracie, ale chcete-li nějaké konkrétní kritérium, je velice snadné, podívejte se na výsledky voleb a podívejte se na počty preferenčních hlasů. Politik je úspěšný nebo neúspěšný podle toho, jestli mu věří, nebo nevěří voliči.

Španělská prokuratura, a teď přecházíme z tématu vnitropolitického na zahraniční, obvinila sesazenou katalánskou vládu a vedení rozpouštěného katalánského parlamentu ze vzpoury. Důvodem jsou jejich snahy o nezávislost Katalánska. To dnes oznámil španělský generální prokurátor. Odhadujete, pane prezidente, že se situace ve Španělsku ještě zkomplikuje?

Pane Pokorný, mě na celé té věci „španělskou zemi mám tak rád, o Španělsku si zpívám“, znáte to?

Ano.

Tak mě na celé té věci zaujala jedna věc, v Barceloně jsou obrovské, řekněme, milionové demonstrace pro a proti nezávislosti, to znamená, je to zhruba jedna ku jedné. Pane Pokorný, takhle nevzniká secese, takhle nevzniká nezávislost a regionální samospráva, která by přerostla v novou zemi na evropské mapě. Kdyby to bylo deset ku jedné, prosím, osm ku dvěma, tak to pochopím, je-li to jedna ku jedné, přeju si územní integritu Španělska.

A teď ještě k událostem uplynulého víkendu. Už jsme se zmínili o tom udělování státních vyznamenání na Pražském hradě, vlastně v tu samou dobu ničil většinu České republiky vichr, spousta hasičů, tisíce hasičů vyjížděli do terénu, spousta energetiků vyjížděla do terénu. Co se line hlavě státu, když sleduje nasazení právě těhle záchranných složek?

Zaprvé, nebylo to v tu samou dobu, bylo to o den později, kdy byl také uzavřen Pražský hrad. Zadruhé, doufám, že nebudete srovnávat udělování vyznamenání s vichrem.

To bych si nedovolil.

Protože jedno bylo pozitivní a druhé bylo negativní. A je mi líto, že jste se tomuto tématu nevěnoval, protože někteří Vaši novinářští kolegové se blýskli svoji obvyklou neschopností, ale když jste se na to nezeptal, já na to reagovat nebudu. A teď, milý pane redaktore, co má říci prezident na to, že asi tak deset let po orkánu Kyrill nad územím České republiky opět řádila vichřice? Nic. Protože vichřice je něco, co není v kompetenci jakéhokoli politika. Já mohu pouze poděkovat hasičům za jejich skvělou práci a samozřejmě ne jenom hasičům.

Sám jste slyšel, že jsem se primárně neptal na hasiče a záchranáře, tedy na vichřici, ale ptal jsem se na hasiče a záchranáře. A závěrem, pane prezidente, i Český rozhlas připravuje svoje předvolební vysílání před prezidentskými volbami, které budou v lednu 2017. Stále trváte na tom, že se nezúčastníte rozhovorů na toto téma a diskusních pořadů v médiích?

Stále trvám, protože, když se k něčemu zavážu, a tady jsem se zavázal sám sobě, nikdo mě k tomu nenutil, tak jsem povinen tento závazek dodržet, ale ten argument je naprosto jasný, já tady pět let vykonávám funkci prezidenta. Pět let, to je dost dlouhá doba, aby občané mohli rozhodnout, zda jsou nebo nejsou s touto prací spokojeni. A předpokládat, že kompenzuji pět let hodinou televizní diskuse, je naprosto naivní.

Dá se ale předpokládat, že v den konání prvního kola prezidentské volby už bude mít Česká republika vládu a premiéra.

To bude mít dřív, pane Pokorný, ale je otázka, a to nemohu ovlivnit, jestli Poslanecká sněmovna takové vládě vysloví důvěru. Mohu pouze sdělit, a to už jsem řekl veřejně, že pokud se tak nestane, jmenuji premiéra znovu, tečka.

Tečka za dnešními Dvaceti minutami Radiožurnálu, jejichž hostem byl prezident republiky Miloš Zeman. Děkuji za rozhovor a na shledanou.

Bylo mi potěšením. Dneska jsem ani nepoužíval překlad názvu ruské rockové skupiny, protože...

Tak u toho, prosím, pane prezidente, zůstaňte. Děkuji.

No já u toho zůstanu, protože tato skupina, pokud vím, už úplně zanikla, a chtěl bych to připomenout těm, kdo ji považovali za bojovníky za lidská práva v Ruské federaci.

A to byla závěrečná věta dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. Dobrý poslech dalších programů přeje Jan Pokorný.

Miloš Zeman, prezident republiky, Český rozhlas Radiožurnál, 30. října 2017

zpět na seznam zpráv