Rozhovor prezidenta republiky pro Český rozhlas Radiožurnál

5. května 2020

Dnes si připomínáme jedno z klíčových výročí historie České republiky, 5. května 1945 začalo povstání proti nacistickým okupantům. Velmi důležitou roli v něm měl Český rozhlas, nejenom legendárním hlášením přesného času - je sechs hodin, hlasatel Zdeněk Mančal tak vynechal povinný německý jazyk a pro posluchače to byl vlastně signál, že se něco děje. I o tom budeme mluvit v dnešním rozhovoru s prezidentem republiky Milošem Zeman. Dobrý den pane prezidente.

Dobrý den.

Jestli to dobře počítám, v květnu 1945 Vám bylo tři čtvrtě roku, to znamená, že Vy jste se o 2. světové válce a jejím konci také dozvídal ve škole, z literatury, z archivů. Je nějaké místo, které byste chtěl zaplnit informačně, které Vám ještě chybí? Je něco, čemu z toho období nerozumíte?

Já myslím, že jsem se o Pražském povstání dověděl poměrně dost, ale tady bych chtěl mluvit spíše o tom, jak aktéři Pražského povstání dopadli. Tak byl to především profesor Albert Pražák, předseda České národní rady, byl to Josef Smrkovský, ale byl to také voják Nechanický, který byl dokonce komunisty popraven. To souvisí s tím, o čem jsem mluvil při udělování státních vyznamenání, kdy jsem říkal, že lidé, kteří se zasloužili o republiku, většinou skončili špatně. Uváděl jsem jako příklad generála Ečera, který nás zastupoval v Norimberském tribunálu, takže platí, jak říkal klasik, revoluce požírá své vlastní děti.

V tom případě, o kterém mluvím, to bylo vlastně leckdy do slova a do písmene, protože jak jste sám říkal, řada hrdinů z roku 1945 zůstala ve vězení. Já bych ještě přidal jméno generála Karla Kutlvašra, který byl 5. května jmenován velitelem povstaleckých jednotek v Praze. 16. května 1949 byl státním soudem v Praze odsouzen za velezradu k trestu odnětí svobody na doživotí, degradován na vojína v záloze. Vy jste mu v roce 2017, pane prezidente, in memoriam, udělil Řád Bílého lva, vojenské skupiny, I. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu. Kolikrát jste si říkal, jak je to vlastně možné, z hrdiny vězněm, pak dobře v šedesátých letech amnestován, ale s důchodem 230 korun pracoval třeba jako noční vrátný v Nuselském pivovaru. Jak jste o tom přemýšlel? Jak se tohle může vlastně stát?

Stát se to může poměrně jednoduše. V zemi, kde vládnou šedivé podprůměrné neosobnosti, vyvolává každá osobnost komplex méněcennosti, pane redaktore. Je to závist, která se přelévá do nenávisti a pokud ty neosobnosti mají v ruce moc, tak dělají všechno pro to, aby tito lidé, tito hrdinové byli buď likvidováni fyzicky, nebo alespoň profesně.

A když je vedle toho ještě jedna zřejmě tehdy budoucí světová velmoc a mluvíme o Sovětském svazu, které, takový lidé byli také trnem v oku, tak tím se to ještě multiplikuje.

Svým způsobem ano. Dodnes se vedou diskuse o smrti Jana Masaryka. Nevím, jestli tam měl Sovětský svaz vliv nebo ne, protože těch hypotéz je opravdu několik. Na jedné straně to Sovětskému svazu to Masarykovo angažmá pomáhalo, připomeňme si jeho výrok - s touto vládou si rád zavládnu, to bylo už po komunistickém puči. Na druhé straně se třeba obávali, že může uprchnout do zahraničí a tam vytvořit další odboj. Ale bohužel naši historici v tomto tak trochu selhali, nechali po sobě jenom několik málo hypotéz, ale žádná z nich není věrohodná.

Ono je to možná také tím, že jsme ještě neměli úplně možnost nahlédnout do archivů z tehdejší doby, ať už německých, možná i amerických, ale zejména těch z té sovětské éry. Když si promítneme události posledních dnů, tak ruské ministerstvo obrany některé z materiálů z této doby průběžně zveřejňuje na svých webových stránkách, vždy v době výročí těch událostí. Může to souviset, pane prezidente i s tou nynější vyhrocenou debatou ohledně interpretace některých událostí?

Máte-li na mysli maršála Koněva, tak asi ne. Já jsem asi před dvěma lety mluvil s prezidentem Putinem o uvolnění ruských archivních materiálů, on mi to zaprvé slíbil, a zadruhé dohodli jsme se na vytvoření česko-ruské komise historiků, která opravdu začala pracovat a předpokládám, že tyto dokumenty, alespoň některé, má k dispozici. Nezapomeňte, že Rusové s výrazným zpožděním zveřejnili Katyň, tak proč by nezveřejnili i tyto záležitosti.

Ono obecně platívá, že archiválie se zveřejňují po padesáti letech. My se bavíme o době sedmdesát pět let staré, v Moskvě kromě jiného je archiv Komunistické internacionály, což byla, jenom připomenu mladším posluchačům, ruskými bolševiky zřízená organizace zahrnující komunisty z celé Evropy. Bylo by užitečné znát materiály z toho jejich tehdejšího archivu, zejména ve vztahu k českému exilu v Moskvě za 2. světové války hlavně proto, abychom pochopili různé procesy, které vedly k různým úkonům, k různým rozhodnutím?

Ale tak každý archivní materiál je zajímavý a Kominterna byla svým způsobem vlivná organizace, i když nezapomeňte, že i řada jejich vedoucích představitelů byla popravena, vzpomeňte si třeba na Radka a další jiní jako Dimitrov zase sloužil jako ikona, ale v poslední fázi svého života už to také byla jenom loutka, prostě tam nebyl žádný výrazný politik. Když to srovnáte z pozdější dobou, kdy se mluvilo třeba o eurokomunismu jako byl Santiago Carrillo ve Španělsku, tak toto byla železná disciplína podléhající Sovětskému svazu a jakákoli decentralizace tam byla nemožná.

Vy jste potvrdil prezidentu Putinovi, že se zúčastníte odložených oslav 75. výročí konce 2. světové války na evropském válčišti, které by si měli připomenout v Moskvě. Zdá se, že Ruská federace patří k zemím, které jsou velmi výrazně postiženy epidemií koronaviru. Dá se předpokládat, že to setkání bude v nějakém střídmějším aranžmá, než tomu bylo v minulosti?

To záleží na ruské straně. Ono těch postižených zemí je daleko více, vezměte si Spojené státy, které z tohoto hlediska bohužel vedou, ale já si myslím, že bude to setkání ne-li mezi čtyřma očima, tak za účasti šesti až osmi osob a to už není žádná velká recepce nebo něco podobného.

A už víte, kdy se tahle akce v Moskvě může konat? Máte nějaké informace?

Tak přibližně ano. Den přesně ne. Ono to bude při příležitosti ukončení světové války. Jak víte, Rusko se také účastnilo boje proti Japoncům, byť na poslední chvíli, takže tohle bylo v září, takže někdy v září se to bude konat.

Ono to vypadá, že Rusko-České vztahy procházejí teď mírně řečeno nějakým turbolentním obdobím. Platí stále, pane prezidente, že když na oslavy 75. výročí konce 2. světové války do Moskvy dorazíte, tak vyzvete Rusy, aby cituji: “obrátili list” o čemž jste mluvil na konci minulého roku v souvislosti s kritickým vyjádřením ruského ministerstva zahraničí k českému rozhodnutí zařadit 21. srpen mezi památné dny? Vy jste to tenkrát označil za absolutní drzost.

Ano, ale teď jste citoval velmi nesprávně, protože ta výzva k obrácení listu nebyla ode mě, ale naopak od ruského ministerstva zahraničí. Já už jsem udělal něco podobného před několika málo lety, kdy jsem kritizoval jednoho ruského novináře za to, že chválil sovětskou okupaci. Tehdy jsme o tom mluvili s tehdejším premiérem Medveděvem a mohu konstatovat, že ten novinář byl vyhozen z redakce Krásnaja zvezda, takže moje intervence měla určitý efekt. Samozřejmě bych si přál, aby nám nikdo, a když říkám nikdo, myslím tím nikdo, nemluvil do našich vnitřních záležitostí. Víte, že jsem mimo jiné kriticky citoval amerického velvyslance, který nedávno rozeslal dopis poslancům a v souvislosti s digitální daní vyhrožoval odvetnými opatřeními českým firmám ve Spojených státech, takže my s těmito vnějšími tlaky musíme zacházet padni komu padni, ne jednoho protěžovat a jenom druhého kritizovat.

Teď mluvíte už o něčem, co souvisí, Vy už jste to zmínil, s odstraněním sochy maršála Koněva, kterou v Praze 6 vztyčili v květnu roku 1980, a v Rusku existuje zákon, podle něhož Rusko hodlá trestně stíhat české politiky. Váš komentář k tomu?

Pokud nevyjedou do Ruska, a myslím si, že v tomto případě není ani možný eurozatykač, maximálně zatykač interpolu, tak se jim nic nestane. Já to pokládám za přemrštěnou reakci, ale je to reakce na hloupost, kterou udělali naši jinak bezvýznamní politici, protože, pane redaktore, když je politik bezvýznamný, tak se snaží něčím upoutat. Buď tím, že má sexuální skandál, nebo tím, že si nakrade nějaké peníze, anebo tím, že se zviditelní tímto způsobem. Já si myslím, že Praha 6, Praha i Řeporyje se mají starat o své osídlení a politiku, která je, řekl bych, celostátní, ponechat na politicích.

Nejenom ti dva, o kterých jste mluvil, ale i pražský primátor Zdeněk Hřib jsou teď pod policejní ochranou, to je úkon, který policie neprovádí, pokud k tomu není pádný důvod. Považujete situaci, kdy tři představitelé samosprávy mají policejní ochranu, za znepokojivou?

Je zase otázka, jestli to není součástí zviditelňování a jestli o tu policejní ochranu případně nepožádali sami. Já jsem přečetl článek v bakalovském Respektu a, jak víte, já médiím Zdeňka Bakaly nevěřím ani slovo. Pobavilo mě, že ten údajný ruský agent měl přijet s ricinem, protože moje malé znalosti chemie říkají, že ricin je jakési projímadlo, a italští fašisté ho dokonce používali k trestání politických odpůrců zajímavým způsobem, alespoň to nebyla ta poprava, ta smrt. Ale v každém případě, kdyby k tomu opravdu došlo, tak by asi naše zpravodajské služby to musely potvrdit, což se zatím nestalo.

Ono je to tak, že o policejní ochranu může požádat vlastně každý, kteréhokoliv policistu, ale potom následují důležité úkony, protože o takové ochraně rozhoduje ředitel Krajského ředitelství policie na základě návrhu svého odborného aparátu, tedy služby kriminální policie a vyšetřování krajského ředitelství. Takže ono to není tak úplně jednoduché, získat policejní ochranu, pokud tam nejsou pádné důvody. Ale k tomu, o čem jste mluvil, k tajným službám. Vy jste přece adresátem svodek tajných služeb. Četl jste nějakou, která by Vám vysvětlovala, proč se takovýhle úkon musel provést?

Naprosto nic. Mimochodem já z těch tří tajných služeb, které máme, z nichž dvě jsou podle mého názoru naprosto zbytečné, nejvíce věřím vojenskému zpravodajství, a tam žádná taková informace také nebyla.

Pojďme se vrátit ještě k tomu, čím jsme začali, a to ke konci druhé světové války. Jak už jsme říkali, Vy jste zažil ten konec jako mimino, já vůbec. 75 let v tom prostoru, kde žijeme, nebyla válka. Čemu to přičítáte? Buď jsme se poučili, nebo jsme měli prostě štěstí?

Byla sice poměrně dlouhá období, třeba po Vestfálském míru, ale to už je hodně dávno, kdy nebyla válka, ale máte pravdu, že toto období je extrémně dlouhé. Já to přičítám vzniku Evropské unie. Evropskou unii můžeme kritizovat za celou řadu věcí, ale myslím si, že to, že vzniklo toto společenství, je jedním z velmi důležitých faktorů toho, že zde nebyla válka.

Před deseti lety jste ve Vašich oblíbených Otázkách Václava Moravce, pane prezidente, řekl, že Rusko bude v horizontu dvaceti, třiceti let členem Evropské unie. Deset let uplynulo, modifikoval byste?

Ne, řekl jsem mezi dvaceti, třiceti, takže máme ještě deset až dvacet. Já se domnívám, že toto je stále ještě možné, z kulturního hlediska je nepochybně Rusko součástí evropské kulturní tradice. Pokud některé země kritizujete za to, že je tam autoritativní režim, tak ten je sice v Rusku taky, ale berte v úvahu, že se tam konají volby, že je tam několik politických stran, a to už není tak úplně symptom autoritativního režimu.

Před časem jste říkal, že jste pro uzavření hranic, aby kvůli koronaviru trvalo třeba rok. Zároveň jste, jak jste říkal, je možné kritizovat Evropskou unii, zdůraznil, že Evropská unie není schopná koordinované akce. Jak je možné koordinovat nějaké akce, když jsou zavřené hranice?

Já se Vám to pokusím vysvětlit na příkladu. Předsedkyně Evropské komise nejdříve vyzvala k otevření hranic, pak se omluvila, že není odbornice, ale o několik dní později opět vyzvala k otevření hranic. Není třeba býti epidemiologem, abychom věděli, že v té situaci vrcholící pandemie by otevření hranic tuto pandemii ještě zvýšilo. Toto je příklad, řekněme, neobratnosti Evropské komise, jako jeden z mnoha, a právě proto tady sehrály pozitivní roli národní státy, zatímco Evropská komise je spíše instituce pro dobré počasí. Když do lodí teče voda, tak musí být dokonce několik kapitánů, kteří umějí tu loď řídit, případně spravit.

Je pravda, že zdravotnictví je ale výsostně v gesci národních států, že Evropská unie možná nemá nějaký extra nástroj, jak by tuto situaci…

Ale má, pane redaktore, ale má, a dokonce teď vyhlašuje různé formy pomoci, kterých si samozřejmě vážím, přečtěte si bulletiny Evropské komise, kde je ta pomoc konkrétně specifikována. Ale na druhé straně máte naprostou pravdu, že nejenom toto, to znamená zdravotnictví, je v rukou národních vlád a národních parlamentů, ale v rukou bude například i boj s ekonomickou krizí právě proto, že Evropské unie stále ještě je zóna volného obchodu. Výborně, ale to není totéž jako jednotný ekonomický celek.

K tomu se dostaneme v závěru našeho rozhovoru. Ještě bych zůstal u těch zavřených hranic. Ministr zahraničí Tomáš Petříček z ČSSD vede jednání s vládami sousedních států o tom, aby se hranice mohly, ony jsou otevřené z naší strany, ale není možné do Německa, do Polska, do Slovenska jezdit, aby se možnost cestovat do těchto států objevila třeba už někdy od července. Je to pro Vás krok nebo postup spíše riskantní, anebo přijatelný?

Riskantní, ale míra rizika není tak dramatická, abych to mohl považovat, zejména teď, když ta čísla u nás jsou velmi nízká, za nepřijatelné. Podívejte se, pane redaktore, já už to vysvětloval mnohokrát, ale důvod mého postoje je velmi jednoduchý. Jestliže by naši turisté vyjeli do rizikové země, vrátili se nakažení a tady byla druhá vlna epidemie, tak to je první faktor, který mluví proti těmto výjezdům. Druhý faktor je, že potřebujeme restartovat ekonomiku, a součástí ekonomiky je pochopitelně i domácí cestovní ruch, takže to, že by lidé jeden rok nejeli do zahraničí, by pomohlo domácímu cestovním ruchu.

Znamenalo by pro Vás otevření hranic jako pro hlavu státu i možnost dalších zahraničních cest, které jste třeba měl v plánu?

Víte, že i při tom uzavření hranic se mluvilo o turistických cestách, zatímco služební, respektive pracovní cesty byly i tehdy povoleny. Já se, pokud jde o turistické cesty, chystám maximálně na moji milovanou Vysočinu. Pokud budu nějaké cesty do zahraničí absolvovat, tak to budou vždy cesty služební, respektive pracovní.

Pane prezidente, Vy jako hlava státu jste také průběžně ve spojení s Ústředním krizovým štábem. Zajímáte se o formu rozhodování, třeba i jak budou ta pravidla, řečeno vlastně nejčastěji užívaným slovem v poslední době, rozvolňována?

Máme pravidelné kontakty s Janem Hamáčkem, který je předsedou krizového štábu. Teď byl nedávno na poradě expertního týmu v Lánech. V další fázi budeme mít šestnáctého paní ministryni Schillerovou, protože ta zdravotnická problematika už se postupně překlápí do politiky ekonomické. Takže já si myslím, že informací mám dost.

Mluvil jste o tom, že se setkáte 16. května s Alenou Schillerovou. Je nějaké číslo deficitu státního rozpočtu, které byste jako prezident nepodepsal?

Tak jistě by takové číslo mohlo existovat, ale zatím ho ještě paní ministryně nenavrhla. Víte, že když jsem předstupoval před Poslaneckou sněmovnu, tak jsem říkal, že kdyby se zrušily všechny daňové výjimky, tak by to státní pokladně přineslo přes tři sta miliard korun. Já vím, že všechny výjimky se samozřejmě nezruší, ale kdyby se pracovalo tímto směrem, tak ten deficit může být reálně nižší. A s paní ministryní jistě budeme diskutovat o možných úsporách. Ale nejenom s paní ministryní, já jsem velmi ocenil, že vláda konečně zasáhla proti nesmyslně vysokým dotacím na solární elektrárny.

To je taky jedno z Vašich témat. Takže už jste naznačil dvě témata, která chcete pravděpodobně s ministryní financí, probrat. Když nabídnu ještě možný vstup státu do některých strategických firem, bude to také na stole?

Možná, že to bude na stole, ale ty naivní výkřiky, že to znamená zestátnění, jsou trošku komické. Uvědomte si, že když krachoval General Motors, tak americká vláda do něj vstoupila, a když se ho podařilo zachránit, tak svůj akciový podíl zase prodala na burze, a to je všechno. Takovou pomoc si dokážu představit i u nás.

Je v české republice taková firma jako General Motors?

Ano, ale ta naštěstí nemá tak velké problémy. To je mladoboleslavská Škodovka a ta je i v této situaci úspěšná, a jak víte, obnovuje výrobu.

Před chvílí jste říkal, že vláda konečně udělala jistý krok. Jak Vy jste spokojený se způsobem, jakým vláda přijímá a následně prezentuje svá opatření?

Já pozoruji česká média, která ječí, že vláda jedná chaoticky. Pane redaktore, vláda vyvedla bez předchozích zkušeností tuto zemi z asi největší krize, když nepočítám krizi válečnou, kterou měla v moderní historii, a za to jí je třeba poděkovat. Selhala naproti tomu opozice, selhala média. Obojí se omezilo pouze na poštěkávání, obviňování z chaotičnosti, a protože náš rozhovor, jak vidím, se blíží ke konci, tak bych uvedl alespoň tři příklady, kterými toto tvrzení mohu doložit. Dva budou politické a jeden novinářský. Poslanec Kalousek vyzval, jak jistě víte, veřejnost k ozbrojenému odporu proti vládě, a dokonce prohlásil, že má tři revolvery, a že mu bude ctí do toho jít spolu s občany. Senátor Fischer zase obvinil celé vedení státu z vlastizrady, víte jistě, v jaké souvislosti. A konečně ten mediální příklad, jakýsi Palata z Deníku sdělil ve svém komentáři, že žijeme ve fašistické diktatuře, přesněji řečeno v koronafašismu a koronadiktatuřem, což je de facto totéž. Tak tyto tři příklady, a mohl bych uvést i další, vedou k závěru, že vláda jednala zodpovědně. Opozice, viz ty dva příklady, a novináři, viz alespoň ten jeden příklad, jemně řečeno selhali.

Takže jeden příklad Vám stačí k paušálnímu odsudku všech médií?

Chraň Bůh, pokud si přejete, můžeme tady být další půl hodinu, a já Vám vysvětlím, kolik takových mediálních příkladů ještě je. Můj přítel Pavel Dostál mně kdysi říkal, Miloši, s domovnicí se nediskutuje. A já třeba znám jednu mediální domovnici v Deníku, a tak s ní nediskutuji, ale myslím si o ní totéž, co Pavel Dostál. Jinými slovy, ano, těch mediálních příkladů je celá řada, ale já mám vždycky rád ty nejdrastičtější příklady, protože jsou nejvíce vypovídající.

Dovolím si Vám položit ještě jednu otázku. Vy občas používáte sousloví, že když do lodi teče, musejí všichni k pumpám.

Ano.

Jsou teď všichni u pump?

Ne. Samozřejmě, že zejména v době, kdy už se epidemie chýlí ke konci, opozice, která se částečně na začátku epidemie chovala slušně, dnes ječí, obviňuje vládu z absolutní neschopnosti, viz TOP 09, vláda absolutně selhala a podobně a podobně. Takže opoziční politici už bohužel nejsou u pump, i když objektivně uznávám, že tam kdysi alespoň částečně byli. A pokud jde o média, zejména pak Bakalova média, tak ti spíš do té lodi vrtají další díry.

Vy říkáte, že opozice ječí, na druhou stranu, ona i upozorňuje na úskalí některých kroků. Což jsem si dovolil zformulovat do otázky, která vychází z článku 5 Ústavy, která říká, politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy. Na jedné straně. Pak je tady krizová situace, která tady nikdy nebyla, kde je snaha rozhodovat rychle, efektivně, aby vše fungovalo třeba jen na základě vládních nařízení. A já se ptám. Můžou tyhle modely fungovat bez problémů vedle sebe?

Ale ano, ale za jedné podmínky. Pokud je jasně vymezen časový interval, kdy ten nouzový stav bude platit. Ten je mimochodem několikaměsíční. Takže nedělejte z komára velblouda. Ta svobodná soutěž politických stran trvá celoročně, trvá desítky let. Ať občané sami teď, v blížících se volbách, jak krajských, tak parlamentních rozhodnou, zda jsou spokojeni s výkonem vlády, a také zda jsou spokojeni s výkonem opozice.

My jsme se dotkli i koronavirové krize v našem rozhovoru. Když si přečteme i některá světová média a posloucháme výroky světových politiků, tak spekulace na téma, odkud pochází onen nový koronavirus, se množí, a mnozí říkají, že to opravdu můžou být laboratoře v čínském Wu-chanu. Vy jste nedávno hovořil se svým čínským protějškem, kterému jste poděkoval za dodání ochranných pomůcek do České republiky, o tomhle tématu jste se nezmiňovali?

Blbostmi se opravdu nezabýváme, to je bulvární mediální tématika. Já jenom vycházím ze dvou věcí. Zaprvé, že Světová zdravotnická organizace jasně konstatovala, že ten virus nepochází z laboratoře, tedy že není umělý, ale že pochází z netopýrů. Já nechci kritizovat jídelní chutě čínských kolegů, ale myslím si, že po této zkušenosti už z netopýrů nebudou dělat polévku. A dokonce i americké zpravodajské služby, alespoň některé, tuto netopýří hypotézu potvrdily.

Pane prezidente, děkuji za rozhovor a přeju pevné zdraví. Na shledanou.

Bylo to zajímavé, je mně samozřejmě líto, že jsme se nebavili o suchu, což je daleko aktuálnější téma, že jsme se nebavili o restartu ekonomiky, ale snad někdy příště.

Těším se na to. Na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, Český Rozhlas Radiožurnál, 5. května 2020