Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro ČT - 100 dní na Hradě – HYDE PARK    

11. června 2013 , Praha

Vzpomenete si ještě na svoje motto z volební kampaně, a nemyslím „Zeman na Hrad“.

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor: Vzpomenete si ještě na svoje motto z volební kampaně, a nemyslím „Zeman na Hrad“.

Miloš ZEMAN, prezident ČR: Těch mott bylo několik, ale to nejdůležitější znělo, že chci říkat lidem i nepopulární pravdy, pokud je budu považovat za pravdy.

Já jsem si našel ještě jedno, které mě zaujalo - „Srdcem pro lidi a rozumem pro republiku“. Kdybyste měl vybrat jednu věc, kterou jste udělal pro lidi a které si nejvíce ceníte za těch sto dní, která by to byla?

Zpravidla ty nejdůležitější věci nejsou příliš populární. Sám si velice cením toho, že se podařilo stabilizovat Ústavní soud, který byl před kolapsem, ale na druhé straně chápu, že to málo lidí zajímá. Na druhé straně jsem rád, že jsem mohl poslat na pomoc 180 vojáků Hradní stráže a navštívit pak obec Lahovičky, kde jsem se nepletl lidem pod nohy v době povodní a přijel jsem, až tehdy kdy jsem nepřekážel, protože začaly vyklízecí práce. To byla velmi drobná část práce pro lidi.
Jinak se snažím neustále zdůrazňovat ve svých vystoupeních (a celkem jsem měl už dvě stě setkání od ministrů až po představitele nejrůznějších společenských organizací, dvě stě setkání za tři měsíce) tři věci, z nichž přinejmenším jedna je nepopulární a tou bych začal – investice. Byť na úkor spotřeby, protože jinak nevytvoříme nová pracovní místa a teď je u nás 560 tisíc nezaměstnaných. Myslím si, že dělat něco pro lidi znamená bojovat proti nezaměstnanosti. Dělat něco pro lidi znamená prosadit zákon o prokázání původu příjmů a boji proti korupci, což se mi jako premiérovi nepodařilo třikrát, protože to třikrát tehdejší Parlament odmítl.

Ale podaří se Vám to jako prezidentovi? A je to ta jediná věc za uplynulých sto dní, které si ceníte opravdu nejvíce?

Víte, já si myslím, že korupce jako rakovina rozežírá naši společnost. V Německu již dlouhá léta existuje tento zákon, který přenáší důkazní břemeno na toho, jehož majetek je prověřován. Když si uvědomíte jaké desítky, ne-li stovky miliard korun unikají kvůli korupci a daly by se vynaložit na užitečné účely právě pro lidi, tak toto je jeden z těch tří bodů. A pokud jde o ten třetí bod, chtěl bych takovou změnu volebního zákona, aby si občané mohli vybírat své kandidátky napříč politickými stranami, aby si vybírali skutečně výrazné osobnosti.

Jedna z věcí, o které jste hovořil, byly povodně. Dáme si aktuální otázku, která hodně rezonuje ve společnosti. „Jak podle Vás vláda a krizové štáby zvládly povodně a nemělo se na přehradách upouštět dříve a více?"

Já jsem už ve svém prvním projevu k povodním ocenil vládu za to, že uvolnila prvních 300 milionů. Nyní se dovídám, že to bude 4 - 5 miliard, a to oceňuji rovněž. Všude se vyskytují nedostatky a bylo jich podstatně méně než třeba v roce 2002.

To znamená, že krizové štáby fungovaly lépe? Už tam byla větší zkušenost?

Já si myslím, že tam byla určitě větší zkušenost. Je zajímavé, že ta zkušenost se neztratila za těch jedenáct let. Kromě toho byly investovány prostředky do protipovodňových hrází a do dalších opatření, což se také projevilo.

Další dotaz občana - „Kde jste byl v době povodní, kdy lidé potřebovali pomoc a podporu a o Vás kromě nepříliš vyvedeného projevu nebylo vůbec slyšet? Myslíte, že gesto s Hradní stráží je dostatečné? Nemyslíte, že lidé potřebovali vidět a slyšet, že pan prezident je s nimi?"

Já nemám rád patetické projevy. Já mám rád konkrétní, třeba i malé činy. Když si uvědomíte, že v prvních fázích povodní bylo nasazeno asi dva tisíce hasičů, ale zhruba tři sta příslušníků armády, tak těch sto osmdesát příslušníků Hradní stráže sice věc nevytrhne, ale je to konkrétní čin.
A kde jsem byl v době povodní, abych odpověděl na tu první část otázky. Mimo jiného jsem jednal s náčelníkem hasičů, ptal jsem se ho na povodňovou situaci. Znovu, pane redaktore, opakuji. Pokud se politik vydá v gumácích (a tím teď nikoho osobně nekritizuji) a překáží lidem, kteří byli bezprostředně vyplaveni, tak je to gesto, kterým se zviditelňuje. Pokud ten politik nenajde nějakou konkrétní cestu pomoci
Mimochodem včera jsem měl setkání s těmi, kdo mě podporovali v kampani. A na závěr jsme také vybírali na postižené povodněmi. Ale znáte tu zásadu - co dělá levice, nemá vědět pravice. Čili tímhle se nikdo z politiků nemá chlubit.

Takže Lahovičky byla podle Vás jiná situace? Tam jste se nemotal, tam nebyl ten problém?

Lahovičky byly způsobeny tím, že právě tam Hradní stráž působila a já, kterému Hradní stráž podléhá, jsem si byl zkontrolovat, zda pracuje dobře. A chci jí ještě jednou poděkovat, protože pracovala dobře.

Se vším respektem, pane prezidente, proč se politici musí neustále špičkovat? A to i v případě povodní. Vy jste poslal Hradní stráž, premiér Vám odvětil, že musí kontrasignovat vyslání, i když, úplně upřímně, v zákoně to není jednoznačné. Na druhou stranu Vy jste kritizoval létání vrtulníkem. Víme oba, že v roce 1997, vzpomínáte na to i ve své knize…

Promiňte, že Vás přerušuji. Já jsem kritizoval svoje létání vrtulníkem…

Takže to byla kritika do vlastních řad?

Nebyla to kritika. Sebe bych kritizoval v případě, kdybych tím vrtulníkem letěl, protože si myslím, že je to v případě povodní zbytečné.

Ale vy jste se v roce 1997 také letěl podívat.

Ano, když jsem byl předseda Sněmovny nebo když jsem byl premiér, to byl rok 1997, kdy byly povodně na Moravě.
Nevyčítám premiérovi, že letěl vrtulníkem. Smysl mého vystoupení zněl, že teď není dobré, aby se prezident ostentativně proletěl helikoptérou, teď je dobré, aby prezident v rámci svých možností alespoň trochu pomáhal.

Ale přesto tam bylo cítit takové to špičkování.

Já nevím, pan premiér to možná cítil, já ne.

Dobrá. To znamená, že spíš jste varoval sám sebe, aby Vás náhodou nenapadlo letět helikoptérou.

Dá se to tak formulovat, i když je to trošku nadnesená formulace.

Další téma, které je také aktuální. "Pane prezidente, proč jste v uvozovkách nevydržel a nakonec Putnu jmenoval?"

Já jsem z důvodů, které již byly několikrát uvedeny, odmítnul podat ruku panu Putnovi a jmenovat ho v Karolinu. Na druhé straně jsem hledal systémové řešení, které se nemá týkat jediné osoby. A to systémové řešení podle mého názoru spočívá v tom, že profesory by neměl jmenovat prezident (také ve většině evropských zemí je nejmenuje), ale že by je měl jmenovat ministr školství. Protože na jedné straně máte naprosto oprávněné volání po akademických svobodách, ale na druhé straně, jak už říkal Václav Havel, prezident není stroj na podpisy. Čili systémové řešení tohoto sporu spočívá v přenesení této působnosti na ministra školství. Vím, že existují i návrhy, aby to dělali rektoři, ale pokud mně dovolíte půl minuty, pokusím se říci argumenty, proč by to dělat neměli.
Za prvé proto, že u rektorů je daleko větší riziko osobních sympatií než antipatií. Za druhé proto, že občas se stane, že rektor je docent a je směšné, aby docent jmenoval profesora. A konečně za třetí, ta profesura má být přenositelná. Když jste profesorem třeba v Ostravě, tak máte být profesorem téhož oboru i na Karlově univerzitě, což v případě jmenování rektory není možné. Doufám, že jsem vyčerpal opravdu jenom půl minuty.

Nebyla to ale trošku záminka? Vy jste to koneckonců i naznačil, že jste hledal systémové řešení. Neposloužil Vám tento případ k tomu, abyste se v zásadě v uvozovkách zbavil té povinnosti, že jste vlastně využil tento případ k tomu, abyste řekl: "Podívejte se, nemá to takto být v tomto konkrétním případě, pojďme to změnit."

Podívejte se, já jsem se dobrovolně vzdal už dvou svých povinností, to jest amnestie a udělování milostí, protože v obou případech to pokládám za feudální přežitek. Panovník z Boží milosti. A stejně tak pokládám za feudální přežitek, aby profesory jmenoval prezident. Myslím si, že u ministra školství je to daleko vhodnější a jestli se pan ministr v budoucnosti rozhodne, že některého profesora nechce jmenovat, tak se rovněž jako já dostane do konfliktu s akademickou obcí.

Já bych se ještě zastavil krátce u jména pana Putny. Vy jste si přece musel uvědomit, že ve chvíli, kdy budete kritizovat, nebo budete pozdržovat jmenování profesorem u tohoto konkrétního člověka, že to může působit, jako že se mstíte. Ten člověk proti Vám vystoupil, otevřeně Vás kritizoval a v jeho případě to muselo na mnohé lidi působit jako msta.

Já jsem znal pana Putnu jako účastníka demonstrace, který nesl nad hlavou plakát "Katolické buzny zdraví Bátoru". A v tom okamžiku, jsem vůbec nevěděl, že podporoval ve volební kampani pana Schwarzenberga.

To Vám nevěřím.

Vím, že mně to nebudete věřit, ale já jsem to skutečně zjistil až následně. Dokonce jsem jim řekl, že bych trochu zaváhal, kdybych to věděl předem. To jsem řekl veřejně. Ale ta podpora pana Putny panu Schwarzenbergovi byla tak málo viditelná, že ono slavné video s Putinem se mně dostalo do ruky až potom.

Vy jste v posledním Hyde Parku říkal, že je důležité po vyhrocené prezidentské volbě národ spojovat. Ale není tohle spíše rozdělování právě tím, že říkáte: "Toho jmenovat budu, toho nebudu jmenovat, i v dalších případech?" Není tam spíš místo jednotícího prvku pokus o to rozdělování společnosti?

A myslíte si, že kdybych ustoupil a podal panu Putnovi ruku, že by to bylo sjednocování? Já tento názor nesdílím. Já jsem ve svém dnešním projevu v Karolinu vzpomínal na svého vysokoškolského profesora, který byl dlouhá léta ve vězení, z toho čtyři roky na samotce, a když z toho vězení vyšel, tak to byl člověk s nesmírnou vitalitou a s nesmírnou láskou k životu. A pro mě vysokoškolský profesor je opravdu symbol jisté životní moudrosti a s tímto symbolem se samozřejmě neslučuje onen plakát.

Přesto, kdybyste byl býval věděl, že proti Vám vystoupil, asi byste nevystupoval tak tvrdě?

Řekl jsem veřejně, že bych poněkud zaváhal, protože bych si samozřejmě uvědomil, že někteří lidé budou říkat, že jsem to dělal proto, že mě ve volební kampani kritizoval. Ale to je svaté právo každého. Nicméně opakuji, že jsem to tehdy nevěděl, i když chápu, že to zní neuvěřitelně.

Dáme si další otázku: "Dobrý večer, pane prezidente, podaří se Vám vyřadit ze hry Karla Schwarzenberga při jmenování Livie Klausové? V jaké fázi je Vaše vyjednávání s Petrem Nečasem? Ministr zahraničí nemá v trianglu prezident, premiér, ministr zahraničí dominantní postavení, ale jedná tak".

Především nerozumím, proč se v té otázce mluví jenom o Livii Klausové a nikoli např. také o Vladimíru Remkovi.
V minulosti vždy prezident navrhoval určitá jména velvyslanců. Já jsem navrhoval pouze dvě, moji předchůdci jich navrhovali daleko více. Ministr zahraničí není  vůbec uveden, pokud jde o jmenování velvyslanců.

To je pravda, je tam uveden premiér.

To rozhoduje pouze prezident s kontrasignací premiéra. A já bych rád v řadě jiných velvyslanců panu ministru zahraničí i panu premiérovi vyhověl a v řadě jiných ne. Například nevidím důvod, proč by bývalí neúspěšní politici měli obsazovat významné ambasády v zahraničí. Se zdvořilostí sobě vlastní je nebudu jmenovat, ale můžete si to snadno zjistit.
A na druhé straně, pokud jde o Vladimíra Remka, kosmonaut v Rusku znamená hodně, daleko více než u nás. A jsou mu otevřeny všechny dveře, nehledě na to, že Vladimír Remek už úspěšně vedl naše obchodní zastupitelství na ambasádě v Rusku.

Dobrá, mluvíte o tom, že se to stahuje všechno pouze k jednomu jménu, a to je právě Livie Klausová. Dáme si další otázku: "Dobrý večer. Rád bych se Vás zeptal, jestli jste paní Klausové to místo na Slovensku slíbil za její podporu vám?"

Ne, nabídl jsem jí to, až po volbách a po své inauguraci. Byla to moje, nikoli její iniciativa.

Není to proto, že vás podporovala před prezidentskou volbou, jako odměna?

Já si myslím, že trafiky se tímto způsobem nerozdávají. Když se podíváte na strukturu našich takzvaných kariérních diplomatů. Zjistíte, že málokdo má takové zkušenosti jako Livie Klausová. Nezapomeňte, že je to výborná ekonomka. Absolvovala postgraduální studium politologie v Lucemburku, to téměř nikdo neví, protože to Vy novináři nikde nenapíšete. Během deset let v roli první dámy musela absolvovat řadu diplomatických jednání, protože první dáma není jenom nějaká stafáž prezidenta. Sám slovenský premiér Robert Fico prohlásil jmenování Livie Klausové za projev úcty vůči Slovenské republice.

Dobrá, ale neříkejte mi, že není v celé České republice nikdo jiný, kdo by se na ten post hodil. Jinými slovy, opravdu má být Livie Klausová ta, která bude blokovat celý seznam těch ostatních?

Tak zaprvé nejde jenom o Livii Klausovou, jde o to, že pan ministr Schwarzenberg možná v předtuše výsledku budoucích voleb se občas snaží na ambasády poslat své různé spolupracovníky a já bych navrhoval věcnou diskusi jak s panem premiérem, tak s panem ministrem zahraničí, zda tito pracovníci jsou nebo nejsou kvalifikovaní i na základě jejich minulého působení v diplomatických službách a jejich konkrétních výsledků. Protože zastávám pragmatický názor, že každý velvyslanec má být především ekonom a má sloužit českému exportu, má sloužit českým investicím a v tomto smyslu má hájit naše národní zájmy.

A to splňují jak jména Remek, tak jméno Klausová?

Já si myslím, že obě dvě jména. Souhlasím s Vámi, že i mnozí další, nikoli však všichni to splňují. Když je to naopak velvyslanec, který pro svoji zemi v zahraničí nikdy nic neudělal, a to ještě nemluvím o případech, kdy ji poškodil, viz. například jednání pana bývalého premiéra Topolánka s panem Sarkozym, kde neobratnou depeší tehdejšího velvyslance, pana Fischera, došlo ke zbytečnému skandálu a pan Fischer má teď jít do Rakouska jako velvyslanec.

Toto jméno Vám také vadí?

Toto jméno mně mimo jiné vadí, ale nechtěl bych ten seznam dále rozvádět.

Zajímalo by mě, jak to vypadá s dohodou mezi Vámi a ministrem zahraničí. Objevují se informace, že by mohlo dojít k takovému kompromisu. Kontroverzní jména by se ze seznamu vyndala, ten zbytek by se schválil a o těch dalších by se jednalo. Je toto pravda?

Tak to víte víc než já, protože já jsem prohlásil, že jsem kdykoli připraven k jednání s panem Schwarzenbergem.

Dobrá. A ta dohoda tedy vypadá jak? Schyluje se k ní?

Ta dohoda, pokud pan ministr zahraničí nemá zájem o toto jednání, tak je zcela logické, že se dohoda zatím nerýsuje.

Co kompetenční spor u Ústavního soudu? O tom jste neuvažoval?

Tak, ústavní právníci většinou tvrdí, že bych to vyhrál, ale já nemám důvod.

Právě proto se ptám.

Já nemám důvod, abych si u Ústavního soudu stěžoval, protože jak už jsem Vám řekl, Ústava jasně v článku 63 stanoví pravomoci prezidenta a premiéra a o ministru zahraničí tam není ani slovo.

Dobrá, ale bylo by to řešení?

Nebylo. Podívejte se, občas se říká, že chci měnit Ústavu. Není to pravda. Já jsem Vám teď ústavu citoval a pak se říká, že chci měnit tzv. ústavní zvyklosti. Ale žádné ústavní zvyklosti neexistují. Existují pouze zvyklosti, které nejsou zakotveny v Ústavě. Já mám v psacím stole dopis Václava Havla, který mně napsal jako premiérovi v roce 2001 a kde nesouhlasí s tím, aby vláda projednávala velvyslance. Takže v podstatě z tohoto hlediska postupuji, ne tak ostře, ale obdobně. V Ústavě podle Václava Havla žádné projednávání velvyslanců vládou není zakotveno.

Nemůže tento spor být mezi Vámi a Karlem Schwarzenbergem v politické rovině? Blížící se volby, minimálně TOP 09 by to mohlo vyhovovat. Protože koneckonců během prezidentské volby ty dva tábory byly silně proti sobě. Vyneslo to určitý počet hlasů, řekněme. Nemůže toto být příčina celého sporu?

To je spíše otázka pro pana Schwarzenberga než pro mě. Já sám bych nechtěl tento spor vyostřovat, protože na některých jménech, možná i mnoha jménech se můžeme shodnout. Já pouze tvrdím, a to i na základě vyjádření slovenského premiéra, že jsou určití lidé, kteří by byli na velvyslanecká místa vhodní, a to na základě jejich kvalifikace a na základě odborných zkušeností, a protože totéž dělali předchozí prezidenti v daleko větším počtu případů, tak na tom není nic nového.

Další otázka, "V průběhu volební kampaně jste, pane prezidente, formuloval názor, že Nečasova vláda by měla odstoupit. Podniknete v této věci v nejbližší době nějakou vlastní konkrétní aktivitu či věc necháte v rukách poslanců či dokonce lidu?"

V rukách lidu to bude při příštích volbách, které budou za necelý rok. Jak víte, rozhodl jsem se spojit volby do Poslanecké sněmovny s eurovolbami.

Takže to trvá, že ty volby budou najednou?

Aby byla vyšší volební účast a aby se ušetřilo asi 300 milionů korun na zbytečných nákladech. Ale jak víte, těsně po svém zvolení jsem zvažoval v souladu s poněkud extenzivním výkladem Ústavy, kde se říká, že prezident odvolává premiéra, tuto možnost.

Vy jste zvažoval možnost odvolat premiéra?

Ne, zvažoval jsem tento výklad Ústavy. To je něco jiného.

Takže nikoli ten čin.

Ne, mě zajímal názor ústavních právníků, a to je snad dobře. Ale v každém případě se stalo to, že i šéf opozice Bohuslav Sobotka v televizi vystoupil. A říkal, že s tímto extenzivním výkladem ústavy nesouhlasí. On je, tuším, právník. Já právník nejsem, já jsem bývalý ekonom a prognostik. A když podniknete krok A, tak musíte mít připravený krok B. A když šéf opozice Vám říká, že prezident nemá právo odvolat premiéra, tak co by se stalo, kdybych ho odvolal? V každém případě by se nestalo nic a já nemám rád prázdná gesta.

Jak se Vám jedná s takovou vládou, o které jste řekl, že žádný ministr neumí řídit svůj resort, že je to vláda amatérů. Na tom trváte?

Podívejte se, já vycházím z praxe, předchozí praxe jednotlivých ministrů. A je samozřejmé, že když v daném oboru nepracovali, ať to bylo cokoli, tak mají, jemně řečeno, poněkud nižší předpoklady pro dobrý výkon své funkce než ti, kteří už prokázali v tomto oboru, byť ne jako ministři, svoje zkušenosti a svoje výsledky. Nicméně musím Vám říci, že z těch dvěstě setkáních, která jsem za poslední tři měsíce měl, proběhlo i setkání se všemi členy vlády.

A výsledek je?

A výsledek je, že to byla setkání věcná, konstruktivní. V některých případech dokonce i přátelská, což mně nebránilo, abych neříkal některým nejmenovaným ministrům: "Co jste dělal před tím, než jste nastoupil do svého resortu a jaké výsledky jste měl?"

Takže přátelská setkání, přesto s amatéry?

Na jedné straně každý z nás je trochu amatér. Nikdo se nenarodí prezidentem ani premiérem, ale v mé vládě byli lidé, kteří než se stali ministry zemědělství, byli úspěšnými zemědělskými podnikateli a mimochodem byli i po tom, nikoli jenom před tím, než se stali ministry průmyslu, tak znali průmysl od zdola až nahoru. Já zastávám názor, že každý člověk, který zastává tak významný resort, jako je ministr, by měl před tím v této oblasti prokázat svoje zkušenosti. Například Petr Fiala, ministr školství, je bývalý rektor. To je podle mého názoru dostatečná kvalifikace, ale bohužel takových případů v současné vládě najdete poměrně málo.

Vy jste zmínil blížící se volby, pane prezidente, když se Vás zeptám úplně přímo, odpovězte mi, prosím na rovinu. Jmenujete předsedu vítězné strany premiérem?

To záleží, pane redaktore, na výsledku voleb a Vy to víte.

Právě proto se ptám takto přímo.

Ano, prezident Klaus například nejmenoval předsedu vítězné strany Jiřího Paroubka premiérem, protože výsledek voleb ukazoval, že s ním nikdo nechce jít do koalice, tak proč by to proboha dělal.

Znamená to, že budete čekat na tu situaci? Že počkáte na to, jak to dopadne?

No, budu samozřejmě čekat. Každý demokratický politik musí čekat na výsledek voleb.

Takže se může stát, že pokud vyhraje např. sociální demokracie, že nemá jistého premiéra? Minimálně v prvním kole.

Ale opakuji znova, že to záleží na výsledku voleb. Minulá sociální demokracie s dvacetidvěmi procenty volby vyhrála a neměla jistého premiéra. To není nic nového.

Dáme si další otázku: "Dobrý večer, myslíte si, že je naše země skutečně demokratická? Po líbivých předvolebních slibech si politici dělají, co chtějí a názory voličů je již nezajímají. Jejich hlavním cílem je rychle zbohatnout. Jejich vládnutí je bezohledné, mocenské a totalitní. Díky."

Já bych nesouhlasil s tím posledním. Bezohledné ano, mocenské ano, totalitní ne. My starší jsme totalitu zažili a víme, co to je. Ale na druhé straně zase místo těchto řečí hledejme konkrétní nástroje. Já jsem se zmínil o dvou, majetková přiznání jako boj proti korupci a tedy i proti mocenské bezohlednosti a rozdělování trafik. Já vím, že to cizí slovo je nepříjemné, panašování, to je z francouzštiny. Panaš znamená pestrobarevný chochol, ale představte si, že Vám v parlamentních, nikoli v komunálních volbách, každá politická strana vnucuje svoji kandidátku, kde musíte s cibulí koupit mrkev. To znamená, vedle lidí, kterých si vážíte a znáte, lidi naprosto neznámé, například Kristýnu Kočí, abych uvedl odstrašující příklad. Z toho logicky vyplývá, že panašování není nic jiného, než že si z několika kandidátek vyberete osobnosti, kterých si vážíte a které znáte. Nic více, nic méně.

Nebojíte se, že to vnese do Poslanecké sněmovny ještě větší zmatek? Já si myslím, že po tomto volebním období vidíme rozložené poslanecké kluby, jednotlivé poslance, nově vznikající poslanecké kluby.

Právě proto. A Vy si myslíte, že když někdo je zvolen na kandidátce určité strany, protože si ho vybrali preferenčními hlasy občané, ať už kroužkováním nebo panašováním, tak kvůli tomu vystoupí z poslaneckého klubu své strany? Naopak, bude-li to výrazná osobnost, tak je daleko pravděpodobnější, že v tomto klubu zůstane.

Pojďme na další téma, které hodně rezonovalo na našich stránkách. Radim: "I když jsem Vás nevolil, jsem potěšen, že se účastníte Hyde Parku. Předchozí prezident nikdy v Hyde Parku nebyl. Zajímalo by mě, jakou virózou jste trpěl, když jste odemykal korunovační klenoty."

Tak já bych předeslal, že když jsem viděl to video, tak se naprosto nemohu zlobit na lidi, kteří se domnívali, že jsem byl opilý. Skutečnost je bohužel daleko odlišnější. Jednak jsem měl 39,2 horečku, protože jsem se krátce potom změřil. Jsem opravdu rád, že Milan Štěch to potvrdil a stál těsně vedle mě, že jsem opilý vůbec nebyl. Přiznám se Vám k něčemu, co jsem zatím, tuším, nikomu neřekl. Při vstupu do klenotnice je devadesát točitých gotických schodů bez zábradlí a já už čtyři roky špatně chodím. Když jsem z těch schodů sestoupil, tak k té chřipce se přidala ještě únava. Vyřešil jsem to tím, že když se klenotnice zamykala, tak jsem si nechal skládací židličku, posadil jsem se po tom sestupu na tu židličku, odpočinul jsem si pět minut a do klenotnice jsem vstoupil jako svěží mladík.

Dobrá, tedy žádná viróza. Tedy pardon, žádný alkohol, trváte na viróze.

Já si myslím, že je to chřipka. Podívejte se, vůbec netvrdím, že si nedám rád skleničku vína nebo skleničku slivovice jako téměř každý normální člověk.

Já se ptám, protože sám jste to zmínil. Když říkáte: "Díval jsem se na to video," většina lidí Vám však nevěří. My jsme udělali průzkum, ten bude v další části pořadu.

Já to chápu. Podívejte se, já sám bych sobě nevěřil, kdybych nevěděl, jak to skutečně bylo. Co se dá například prokázat je, že není pravda tvrzení, že jsem se opil na ruské ambasádě.

Ano, o tom se taky často hovoří.

V doprovodu asi dvaceti lidí jsem odešel z Ruské ambasády, půl hodiny po svém projevu. Jenomže naprosto chápu, že tahle fáma se šíří. Já Vám dám jiný příklad, tentokrát ze zahraničí. Předevčírem jsem se dozvěděl, že mám ve Varšavě jednat s japonským premiérem o dostavbě jaderné elektrárny. Tak za prvé to vůbec nepatří do kompetencí prezidenta a za druhé žádné přípravné jednání mezi mnou a japonským premiérem neproběhlo. Respektujme to, čemu američani říkají: Perception is always right - Respektujme veřejné mínění, i když v tomto případě není pravdivé.

Já se k tomu ještě vrátím. Slovo viróza poměrně dost zlidověla, toho jste si asi vědom?

Já nepoužívám výrazu viróza. Používám normálního výrazu chřipka, kterou jsem neměl deset let a možná právě proto mě nečekaně sklátila.

Vy jste kdysi dávno řekl, že politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný. Nestalo se právě v této situaci to, že jste se stal směšný?

Ale tak podívejte se. Vzhledem k tomu, že když jste unavený, jak po sestupu schodů, tak i díky těm 39 stupňům, takže když se opřete o zeď, tak vaší povinností, pokud se Vás na to ovšem někdo zeptá, je to především vysvětlit. A buď to lidi, pokud měli někdy chřipku, pochopí. Ti lidi, kteří jsou tak šťastni, že nikdy chřipku neměli, tak to nepochopí a v tom případě je zbytečné jim cokoli vysvětlovat.

Já bych se dotknul jiného tématu, které jste právě teď zmínil. Další otázka:"Pane prezidente, myslíte si, že respekt u obyvatelstva si zajistíte požíváním alkoholu v pracovní době a nedodržováním zákazu kouření?" Já bych tu otázku rozvedl. Vy jste o tom sám mluvil, že si někdy rád dáte skleničku.  Jako prezident republiky do jisté míry dáváte určité normy a tím, že se často objevujete s cigaretou, netajíte se tím, že pití alkoholu je běžná součást života, nedáváte tím právě špatný signál?

Tak začněme tou otázkou, nikoli Vaší interpretací, ale otázkou samotnou. Zaprvé nevím, kdy a kde byl vyhlášen zákaz kouření. Mohu Vás informovat, že jediné místo na Hradě, kde se může kouřit, je prezidentská kancelář a občas si tam chodí zakouřit i můj tajemník nebo moje tisková mluvčí. Pokud jde o alkohol, dám Vám konkrétní příklad. Adolf Hitler byl vegetarián, abstinent a nekuřák, prohrál druhou světovou válku. Winston Churchill na rozdíl ode mě vypil denně jednu lahev whisky, tři lahve šampaňského a vykouřil osm doutníků a vyhrál druhou světovou válku.

Tak to je bonmot, který často používáte, ale tím v zásadě říkáte a dáváte nějakou normu. Dáváte veřejnosti najevo, řekněme třeba i mladší generaci, že pití alkoholu je naprosto v pořádku.

Pití alkoholu je naprosto v pořádku, zeptejte se lidí na jižní Moravě a seznamte se s diplomatickým protokolem, který Vám vždy dá při jakékoli recepci nejdříve aperitiv a na konci digestiv. Důležité je se neopít. To znamená, pít je normální, samozřejmě v přiměřeném množství, ale opít se normální není.

Takže to je v zásadě Váš vzkaz.

To je můj vzkaz, aniž bych měl jakékoli námitky proti abstinentům. Jenom jim připomínám tento bonmot, který ostatně není můj, abych se nechlubil cizím peřím.

Další otázka: "Kvůli penzijní reformě bylo zvýšeno DPH, do reformy se nakonec zatím zapojilo pár desítek tisíc lidí, nakonec celý národ bude platit vyšší DPH kvůli hrstce vysoko příjmových lidí. Nemělo by se DPH vrátit na původní úroveň?"

Tam je drobná technická chyba, DDH, ale to není.

Ano, tam je DDH, ale to je překlep, řekněme.

Podstatné. Já sám jsem navrhoval, aby existovala snížená sazba pouze na základní potraviny a léky. Na druhé straně, aby byla zvýšená sazba daně z přidané hodnoty na luxusní zboží. Kaviár, šampaňské a dokonce ani moje milovaná šunka od kosti není základní potravina.

Je vůbec možné, a na to se ptala divačka, vracet to DPH do původní, nižší formy?

Ale samozřejmě, že v některých zemích je.

A bude to mít smysl?

V některých zemích, a ty taky prožívají ekonomickou krizi, je DPH na potraviny 5 %. V jedné zemi, tuším, že je to Velká Británie, je dokonce nulová sazba DPH na potraviny.
Z toho vyplývá, že i u nás by to bylo možné, ovšem právě za předpokladu daňových úprav směrem k progresivnímu zdanění, mírnému zvýšení korporátní daně. O tom jsme včera nebo předevčírem jednali s šéfkou nebo generální tajemnicí Evropské odborové konfederace. Samozřejmě, že když snížíte DPH, tak Vám klesne příjem z této daně, ale máte možnost to kompenzovat zvýšením jiných daní, včetně progresivního zdanění. Ve Švédsku nejbohatší příjmové skupiny platí daň z příjmů 56 %, opakuji 56 % a Švédsko prosperuje.

Na druhou stranu má Švédsko dobrou fiskální politiku, respektive nemá dluhy, jako máme my. Zmínil jste korporátní daň, jednotnou korporátní daň.

No, existují dvě verze.

Ano, návrhy.

Buď jednotná korporátní daň, anebo zvýšená daň pro energetické společnosti a pro banky.

Myslíte si, že opravdu je to cesta, teď používám argument vlády, která to jasně odmítla pod argumentem ztráty konkurenceschopnosti. Je to cesta, kterou bychom se podle Vás měli vydat?

Pane Dolanský, byl jsem nedávno v Rakousku, víte, jakou tam mají korporátní daň? Přesně 25 %. Rakousko má o polovinu nižší nezaměstnanost než Česká republika.

Na druhou stranu naše ekonomika je trošku specifičtější a my můžeme v tuto chvíli firmám nabídnout kromě levné pracovní síly také nižší daně. Nebojíte se, že kdyby daně byly jednotné, např. u té korporátní daně, že by se firmám nevyplatilo být u nás a šly by raději do lepšího prostředí např. Rakouska, Německa?

Já si myslím, že našim firmám ani tak neuškodí mírné zvýšení korporátní daně jako spíše nedostatek zakázek. Když firmy nemají zakázky, tak jsou ve ztrátě, a když jsou ve ztrátě, tak stejně žádné daně neplatí. Já jsem řekl, že mám pouze tři priority, které jsem díky Vám a Vašemu pochopení vyjmenoval. Zde se právě dostáváme na investice, na veřejné zakázky, na to, aby se ty peníze neprojedly, ale soustředily se na užitečné stavby, ale také na investice do vzdělání a do zdravotnictví. Koneckonců investice do lidí jsou nejúčinnější investice, ale mají tu nevýhodu, že se projeví až za deset, patnáct let, a to už dnešní politici dávno nebudou ve funkci.

Další otázka: "Dobrý večer, mohl byste mi říci, co Vás vedlo k vyvěšení modrého praporu s dvanácti hvězdami na Pražském hradě? Děkuji."

Za prvé jsem to řekl svým voličům už v prezidentské kampani, čili splnil jsem jeden ze svých slibů. Za druhé řekl jsem jim, že jsem přesvědčený eurofederalista, i když nesouhlasím s některými blbostmi, které dělá bruselská byrokracie, ale to dělá pražská byrokracie taky. A myslím si, že jsme součástí Evropy ne jenom volného trhu, ale i jako kulturního dědictví a že si svoje evropanství máme uvědomovat a že se máme aktivně účastnit budování společného evropského domu. Ale jestliže se například stalo, že jsem podepsal euroval jako poslední členská země Evropské unie, před tím ho podepsala i velmi euroskeptická Velká Británie, tak jsem se tím jenom snažil manifestovat, že alespoň z hlediska prezidentské funkce opouštím tu kritiku Evropské unie, která v minulosti z Pražského hradu zaznívala.

Dáme si další otázku: "Co říkáte tomu, že švýcarské soudy se zabývají naší tzv. privatizací? U nás jsou tyto zločiny z větší části promlčeny nebo amnestovány, nestálo by za to pozvat si švýcarské vyšetřovatele na pár měsíců do Čech?"

Tak, švýcarské vyšetřování, pokud vím, skončilo a teď probíhá soudní proces. Já bych doporučoval vyčkat výsledků tohoto soudního procesu. Pravda je, že se jedná o jednu jedinou kauzu, o které mám své pochybnosti, protože vím, že jsme prodali menšinový balík akcií za cenu, která byla o 30 % vyšší, než byla tržní cena a i naše ministerstvo financí bez ohledu na konkrétní ministry vždy tvrdila, že se nic nestalo a že k žádné krádeži nedošlo. Ale i kdyby toto byla pravda a já bych uvítal, kdyby švýcarští vyšetřovatelé zkoumali i jiné formy privatizace a jiné kauzy počínaje například Viktorem Koženým a dalšími, ale v každém případě počkám si na výsledek soudního řízení a podle toho se budu vyjadřovat.

Co to znamená? Že zpochybňujete práci švýcarských vyšetřovatelů?

Víte, já Vám řeknu, i když to pro Vaše posluchače bude možná nudné. Na základě čeho se švýcarští vyšetřovatelé domnívají, že tady došlo k ekonomické ztrátě. Oni vzali v úvahu nominální hodnotu akcií Mostecké uhelné, a protože jsme to prodali za tržní hodnotu, byť s třicetiprocentním bonusem, tak jim vyšla tato ztráta. Ale každý ví, že akcie se neprodávají za nominální hodnotu, dám Vám příklad firmy, která měla ještě před dvěma měsíci hodnotu jedné akcie dva tisíce korun a teď tato hodnota spadla na padesátšest korun za akcii, což je obrovský pokles. Protože akcie se neprodávají za nominální, ale za tržní hodnotu, tak si myslím, že jedno z možných vysvětlení, proč se domnívají, že došli k miliardovým únikům, aniž by si toho tady deset let kdokoli všimnul, může být i tento rozpor.

Další otázka: "V době po volbách jste deklaroval, že budete posílat část svého platu na splácení státního dluhu. O kolik se nám doteď snížil státní dluh Vaší zásluhou. Připojil se k Vaší aktivitě ještě někdo?"

Tak příští týden, tuším, že v pondělí, je tisková konference, kde spolu s Jiřím Rusnokem slavnostně oznámím založení prezidentského fondu a dnes jsem podepsal první složenku na šedesát tisíc, což je třetina mého platu. Proč to trvalo tak dlouho. Velmi jednoduše. Nedovedete si představit obrovskou byrokracii, která je spojena se založením nadace typu prezidentského fondu. Abychom to trošku odlehčili, Vám řeknu jednu pravdivou anekdotu. Soudkyně rejstříkového soudu nejdříve prohlásila, že splácení státního dluhu není obecně prospěšný účel a my jsme museli celou tu pracně připravenou smlouvu předělat. Takže i proto se to asi o čtrnáct dní protáhlo, nicméně teď je všechno v pořádku, jsme zaregistrováni u rejstříkového soudu a dnes jsem podepsal prvních šedesát tisíc korun a ty složenky, které mám, abych dokázal, že to jde z mého platu, jsou datovány trvalým platebním příkazem až do března 2018.

Otázka ještě zněla, kdo se k Vám ještě přidal?

Vzhledem k tomu, že ten fond ještě nebyl založen.

No, ale příslib třeba můžete mít.

Samozřejmě, že já mohu udělat jedno jediné. Já dárce do tohoto prezidentského fondu, a předpokládám, že to samozřejmě budou vyšší příjmové skupiny, pokud vůbec nějaké, rád jako poděkování pozvu na Pražský hrad, potřesu jim rukou a nechám se s nimi vyfotografovat.

A kdo bude na té fotografii? Už to víte, už máte příslib někoho?

Samozřejmě, že ne, protože, opakuji již potřetí, pane redaktore, nabídnout nebo požádat, pokud to nebude iniciativa těch druhých, mohu teprve tehdy, když jsem překonal onu byrokracii, o které jsem před chvílí mluvil, a konečně se tento fond podařilo asi před týdnem zaregistrovat.

Další otázka: "Dobrý večer, pane prezidente, po svém zvolení jste odpověděl na otázku, co budete dělat, že si odpočinete a vrátíte se do Prahy a s Vámi, že přijde zákon. Už jste podal nějaké trestní oznámení? Lumpáren se u nás děje přece dost, na koho se tedy zaměříte? Děkuji za odpověď."

Tazatel mě pokládá za policejního vyšetřovatele. Já opakuji ještě jednou, že prezident, byť nemá zákonodárnou iniciativu, může ve svých veřejných projevech ovlivňovat veřejné mínění, aby např. formou voleb dala své hlasy těm stranám, které mají ve svém projektu majetková přiznání a pak skutečně, a to je roční horizont, takže nemluvíme o vzdálené budoucnosti, může přijít onen konkrétní zákon počtvrté, zákon o majetkových přiznáních. Já vím, že jsem poněkud monotématický.

Vy jste zmínil právě ty pravomoci, říkáte: "Prezident nemá zákonodárné pravomoci…," s tím vědomím těch třech měsíců, resp. s vědomím těch sto dnů. Je něco, co byste chtěl, aby přímo volený prezident měl jiné pravomoci. Řekněme, aby mu Ústava umožňovala něco jiného?

Budete se divit, ale ne. Já jsem uvedl, že jsem se tří svých pravomocí zcela dobrovolně vzdal a pokud jde o to, že bych požadoval např. onu zákonodárnou iniciativu. Pane redaktore, k čemu by mně to bylo? Prezident přece musí získat hlasy poslanců, případně senátorů, aby jím navrhovaný zákon prošel. A když ty hlasy nemá, tak jeho zákon nakonec stejně Poslaneckou sněmovnou neprojde. Daleko důležitější než zákonodárná iniciativa je přímé ovlivňování občanů této země, aby bez ohledu na konkrétní politické strany, protože jejich programy si každý přečte, prosazovaly ty body, o kterých jsem mluvil.

Takže v zásadě s těmi pravomocemi jste spokojený.

Ale já jsem spokojený, nikdy jsem si nestěžoval na nedostatek pravomocí. Slyšeli jste to někdy ode mě. Dokonce některých, pokud je pokládám za feudální přežitky, se zcela dobrovolně vzdávám.

A budou ještě nějaké, o kterých uvažujete, že byste se mohl vzdát?

Já si myslím, že ne. Já se snažím citovat ústavu a víme, že těch pravomocí má prezident dost. Především se těším, až vyjedu do krajů. Prezident má mluvit přímo s občany, zejména tehdy, když jimi byl přímo zvolen. Já se těším, až projedu jednotlivé kraje, setkám se tam jak s občany, s představiteli hejtmanství, s úspěšnými starosty, s úspěšnými podnikateli, a to teprve po těch prvních sto dnech a po těch prvních dvěstě setkáních bude to, co má být náplň práce prezidenta, který byl zvolen přímou volbou.

Další otázku: "Vážený pane prezidente, po zvolení jste prohlásil, že po nástupu na Hrad odhalíte autory poslední Klausovy amnestie. Můžete nám tedy již dnes jmenovitě sdělit, kdo je autorem této amnestie a kdo je za ni zodpovědný? Děkuji a přeji stálé zdraví."

Samozřejmě, že ano. Pověřil jsem tím kancléře a kancléř zcela veřejně oznámil tři naprosto konkrétní jména. Podotýkám jména dnes už bývalých pracovníků prezidentské kanceláře. Ta jména byla publikována, jsou veřejně známá.  

Přesto všichni říkají, že to není pravda, že oni v zásadě nemají v té amnestii prsty.
A divíte se? Ta amnestie byla do jisté míry nepovedená. Já nemám důvod nevěřit kancléři, kterého jsem pověřil tímto vyšetřováním. Týkalo se i e-mailové korespondence tzn. poměrně velmi podrobných podkladů a musím konstatovat, že ona tři jména byla veřejnosti asi před měsícem sdělena.

Ano, takže na nich trváte?

Nevidím zatím důvod, proč na nich netrvat.

Další otázka: "Dobrý večer, pane prezidente, zajímalo by nás, mne a mojí manželku, zda s Vámi před veřejným vystoupením v televizi Vaše dcera Kateřina konzultuje předpokládaný obsah rozhovoru a jak se k podobným záležitostem stavíte?"

Ne, protože jak moje dcera, tak já sám jsme svobodné bytosti. Já jsem se až dnes dozvěděl, že Kačenka bude také v televizi a samozřejmě, že nekonzultujeme obsah těchto rozhovorů, protože uctíváme svoji svobodu vyjadřování.

Ani jí neradíte?

Ne.

S mediální zkušeností, jakou máte?

Podívejte se, já ji nechci vštípit nelásku k novinářům. Třeba ona dojde k jinému názoru, než který mám o novinářích já. Vzhledem k tomu, že náš rozhovor se blíží ke konci, tak abych Vaše diváky trochu pobavil, protože zatím v tom rozhovoru nepadlo jediné kritické slovo vůči novinářům, tak zopakuji tu americkou definici novináře, kterou jsem Vám říkal.

Ano, mrzelo by mě, kdyby to nepřišlo.

Kterou s úspěchem uplatňuji. Novinář je člověk, který pečlivě oddělí zrno od plev a poté otiskne plevy.

Tak přesně to jsme dělali v dnešním Hyde Parku, pokud to tak berete. Pojďme ještě na další otázku.

Výborně.

Další otázka: "Pane prezidente, myslíte si, že jste prezident, kterého si tento národ zaslouží a na kterého může být hrdý? Prosím odpověď bez řečí o množství hlasů a síle z nich vyplývající."

Ale ta odpověď nemůže být založena na jiném argumentu, než na většině hlasů, protože v demokracii rozhoduje právě většina hlasů. A pokud se tazatelka nebo tazatel domnívá, že tomu tak nemá být, tak bych jí citoval jednu ironickou poznámku Bertholda Brechta z roku 1953: "Vláda prohlašuje, že je nespokojena se svými občany. Nebylo by tedy lépe, kdyby vláda rozpustila občany a zvolila si občany jiné?"

Otázku, která přišla na web: "Nelitujete, že jste to prezidentování vzal? Je sice pravda, že jste na poštovních známkách, ale stojí Vám to za to? Jsem mladší, ale takové handrkování a přetahování bych na svá bedra vzít nechtěl," říká náš divák.

Tak já jsem se dostal za těch sto dnů na tři dny na svoji milovanou Vysočinu. Tuto otázku jsem si položil taky, ale tady je důvěra více než 50 % lidí, a tu důvěru nemůžete zklamat. Samozřejmě můžete udělat chyby, kdo chyby nedělá a já je přiznávám, pokud je opravdu udělám. Na druhé straně ne, nemrzí mě to, právě proto jsem uváděl těch dvěstě setkání, která mě většinou nabíjejí energií. Zatímco pobyt na Vysočině je příjemné zotavení. Myslím si, že ta práce, kterou dělám, mě především baví, což ještě vůbec není zárukou, že ji děláte dobře.

Jak hodnotíte těch sto let teda pardon, těch sto dní?

Já Vám děkuji, ale nejdéle sloužící prezident zase nejsem.

Ne, pojďme zůstat u těch sto dní.

Víte, samozřejmě, že jsem se nabíjel energií a těch prvních sto dní, abych odpověděl na Vaši otázku, hodnotím jako rozjezd auta, které se teprve zabíhá. Občas moji spolupracovníci říkají, že jsem nasadil šílené tempo, které nevydržím a já jim říkám, že ještě přidám, až to auto bude zajeté. Tak možná, že bude jezdit poněkud rychleji.

Pane prezidente, já Vám mnohokrát děkuji, že jste byl s námi. Přeju Vám mnoho zdraví do zbytku Vašeho mandátu. Ještě jednou díky.

Já děkuji Vám.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Česká televize – Hyde Park, 11. června 2013

zpět na seznam zpráv