Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro MF Dnes a Rádio Impuls

9. prosince 2016

Co se to stalo s panem Forejtem?

Včera jsem se díval na vysílání České televize, která Jindrovi Forejtovi věnovala patnáct minut a telefonátu s Donaldem Trumpem tři minuty. A říkal jsem si: pitomí čeští novináři neumějí rozlišit, co je a co není důležité. Podívejte se, v každé kanceláři dochází občas k výměně ředitelů odborů. Bez jakéhokoli povšimnutí médií se to stalo v této kanceláři už asi třikrát. No a teprve výměna ředitele protokolu vyvolala mediální a pouze mediální bouři. Dočetl jsem se několik spekulací, z nichž ta základní spočívala v tom, že duo Mynář–Nejedlý intrikuje proti Forejtovi a snaží se ho vystrnadit z funkce. Pane redaktore, položte si velmi jednoduchou otázku. Jestliže znáte náplň práce šéfa protokolu, tak víte, že ten neovlivňuje žádné politické rozhodnutí prezidenta republiky. Ten prostě organizuje přijetí návštěv, organizuje zahraniční cesty prezidenta – a to je všechno. Jinými slovy: proč by to ti dva lidé dělali?

Tak co se stalo?

Jindřich Forejt se z osobních a zdravotních důvodů rozhodl rezignovat a já udělám všechno pro to, aby se naplnil jeho sen, to znamená, aby se stal velvyslancem ve Vatikánu, protože si to za svoji obrovskou práci, kterou v minulosti vykonal, zaslouží. A jak víte, dokonce už předminulá vláda ho jmenovala a já jsem to jmenování podepsal, takže teď zbývá jen agrément.

Proč se to stalo tak narychlo?

To se vůbec nestalo narychlo. Byl to proces, který probíhal několik měsíců.

Ovšem existuje fotografie zapečetěné kanceláře pana Forejta. To je standardní postup, když někdo rezignuje ze zdravotních důvodů?

Nevím, jestli je to standardní postup. Ale na to se zeptejte pana kancléře. Kdyby měl o takových věcech rozhodovat prezident, nemusí mít kancléře a bude řídit Kancelář prezidenta republiky sám. V takovém případě bych – obávám se – nedělal nic jiného.

Pokud pan kancléř nechal zaplombovat kancelář pana Forejta, nemůžete se divit, že vznikají spekulace kolem řevnivostí mezi Vašimi úředníky.

Na ty řevnivosti jsem před dvěma minutami reagoval a snažil jsem se Vám říci racionální argument, že k těmto řevnivostem není důvod vzhledem k odlišné náplni práce těchto lidí. Prostě Jindra Forejt se nikdy nepodílel na politických rozhodováních s jednou jedinou výjimkou, kde uspěl, a to bylo jednání s kardinálem Dukou o výměně budov na Pražském hradě. A tam opět odvedl velmi, velmi dobrou práci. Konkurence vzniká mezi subjekty, které mají stejné zájmy, stejnou náplň práce, což nebyl tento případ. Pokud jde o to, že si Jindra potřebuje odpočinout: milý pane redaktore, já mám občas taky pocit, že si potřebuju odpočinout, a mohu Vám prozradit jedno sladké tajemství. Jindra Forejt už těch rezignací podal několik. A pan kancléř Weigl, který pracoval pro Václava Klause, dokonce poněkud přehnaně tvrdil, že za jeho kancléřování těch rezignací podal asi šedesát. Já myslím, že to není pravda, ale i kdyby jich bylo šest, bylo by to hodně. Já sám dostal několik písemných rezignací Jindry Forejta za dobu, co jsem prezidentem.

A Vy jste ty rezignace zmačkal a hodil do koše?

Zhruba tak.

Objevily se také nějaké nahrávky ze soukromé nahrávky pana Forejta a mě by zajímalo, jestli z Vašeho pohledu je to věc, která může mít vliv na pověst Kanceláře prezidenta republiky. Nebo byste nad tím mávl rukou?

Pokud to video vůbec existuje, tak já ho neviděl a ani ho vidět nechci. To zaprvé. A zadruhé považuji za špínu ty lidi, kteří podobné věci natáčejí. A za ještě větší špínu považuji ty, kdo si ho koupili, včetně serveru s názvem Hlídací pes. Pokud to tak je, slušný člověk by server Hlídací pes neměl vůbec sledovat.

Takže kdyby býval pan Forejt neodcházel, Vy byste se o to video vůbec nezajímal?

Jestliže jsem tolerantní vůči soukromému životu svých spolupracovníků, tak to platí o každém včetně pana Forejta. Pokud tímto svým soukromým životem nepřekračuje zákon, tak mně do toho nic není.

Další velmi významnou událostí v těchto dnech jsou Vaše kontakty s Donaldem Trumpem. Hovořili jste spolu po telefonu a mě by zajímalo, jak dlouho jste spolu hovořili?

Ježíšmarjá! Já jsem Vás až dosud považoval za docela inteligentního novináře, ale Vy děláte všechno pro to, abyste mě z toho vyvedl.
Tak zaprvé: Vaše formulace "další významnou událostí". Proboha, copak si vážně myslíte, že rezignace ředitele protokolu a telefonát s budoucím americkým prezidentem jsou stejně významné události? To si opravdu může myslet jenom blázen. Promiňte, já Vás z toho nepodezírám, ale bohužel tato sekvence mě k tomu tak trochu nabádá.
Zadruhé: Čas jsem nesledoval. Mimochodem máme záznam toho rozhovoru a byl velice přátelský, byl poměrně dlouhý. Jediné, co Vás může zajímat, že to centrální téma, to znamená pozvání do Bílého domu, pan prezident Trump opakoval třikrát. Ale jestli si myslíte, že jsem měl oči na hodinkách, tak to je typická novinářská obezlička: "Mě nezajímá, co tam bylo, mě zajímá, jak dlouho to trvalo." Vy jste nikdy v životě neměl bezobsažné rozhovory, které trvaly dvě hodiny?

To jistě ano. Ale byl-li ten rozhovor krátký, pak předpokládám, že mnoho obsahu by se do něj nevešlo. Proto se ptám na délku.

Rozhodně nebyl tak krátký, aby se do něj mnoho obsahu nevešlo. A dotkli jsme se tam celé řady témat. Konkrétně to byla ilegální migrace, islámský terorismus, politická korektnost. Vás jako novináře nepotěší, ale mluvili jsme o tom, jak v Americe stejně jako u nás se zneužívá politické korektnosti k zakrývání reálných problémů různými frázemi. No a dokonce jsem panu prezidentu Trumpovi říkal, že podle analýz, které jsem dostal a které má i on, 98 procent amerických deníků a 100 procent amerických týdeníků bylo na straně Hillary Clintonové. Autorem této analýzy je Jefim Fištejn, kterého jistě znáte, takže se ho zeptejte, zda je to pravda.

A kromě těch věcí, o nichž jste se zmínil, mluvili jste také o něčem jiném? Třeba o novém velvyslanci USA v České republice?

Samozřejmě ano. Říkal jsem panu prezidentovi, že bych na základě jejího vlastního zájmu velmi uvítal, kdyby se paní Ivana Trumpová stala velvyslankyní. A připomněl jsem mu, že podle jeho vlastního vyjádření je to jeho most favourite ex-wife. Tak uvidíme, jestli k tomu dojde. Ale já samozřejmě nemám právo zasahovat do vnitřních záležitostí americké administrativy.

Na jaře se chystáte na státní návštěvu USA. Co bude jejím hlavním cílem?

Povinností každého prezidenta včetně mě je stabilizovat, případně rozvinout přátelské vztahy. A Vy dobře víte, že přátelské vztahy mezi jednotlivými státy v neposlední míře závisí i na tom, čemu se říká osobní chemie mezi politiky. Proto jsem rád, že se podařilo dosáhnout osobní chemie s ruským prezidentem, s čínským prezidentem a teď budu šťastný, když se této osobní chemie podaří dosáhnout i s novým americkým prezidentem. To pokládám za základní úkol své cesty s tím, že je to o to snazší, že máme velmi podobné, ne-li totožné názory na světovou politiku.

Proč to nefungovalo s Obamou?

Protože měl jiné názory na světovou politiku. To je prostá odpověď. Barack Obama, při vší úctě k němu, byl váhavý politik. A každý z nás má jiný životní příběh. Ale v mém životě nikdy nebylo váhání. Vůči váhavým politikům mám určitý despekt, jak k našim nejmenovaným domácím váhavým politikům, tak politikům zahraničním. No a Trump má tu velkou výhodu, že není váhavý politik.

Už jste zmínil, že teď máte otevřené dveře v Moskvě, v Pekingu a nově i ve Washingtonu. To je velmi unikátní pozice nejen v Česku a v Evropě, ale i globálně. Hodláte tuto pozici využít k nějaké mezinárodní diplomatické aktivitě?

Budu se snažit těchto vztahů využít ve prospěch České republiky. To je mou povinností. Nevidím, jaké osobní zájmy bych mohl mít, abych těchto vztahů využíval osobně. Nepotřebuju vilu ani v Apalačských horách, ani na Krymu, ani v žádném čínském pohoří, protože mám rád hory. Potřebuji, aby Česká republika měla dobré vztahy se všemi významnými zeměmi světa. Při této příležitosti jsem kdysi citoval politiku všech azimutů, kterou razil Charles de Gaulle. To znamená nebýt jednostranně vázán na jakoukoli zemi.

Bude možné tuto situaci udržet? Není jen dočasná, než dojde k dalším střetům mezi velmocemi?

Nesporně to udržet lze, neboť ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v New Yorku jsem říkal jednu větu: Nic nespojuje víc než společný nepřítel. A všechny tyto velmoci mají společného nepřítele, jímž je nejen Islámský stát jako jedna z teroristických organizací, ale islámský terorismus. Pokud bude toto nebezpečí trvat, a já se obávám, že bude trvat velmi dlouho, pak existuje naděje na protiteroristickou alianci těchto významných zemí.

Takže se i nadále budete držet tématu boje proti islámskému terorismu?

Vyměnil jsem si teď dopisy s prezidentem Putinem. Týkalo se to možného návrhu Ruské federace na antiteroristickou rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Předpokládám, že o tom budu mluvit jak v Bílém domě v dubnu příštího roku, tak při další návštěvě Číny. A byl bych velmi rád, kdyby minimálně tyto tři země se na této rezoluci dohodly.

Takže se příští rok chystáte navštívit i Peking a Moskvu?

Jestli Moskvu, to ještě nevím, ale nevylučuji to. A před několika málo dny jsem dostal pozvání do Číny na setkání vedoucích představitelů, kteří budou zainteresováni na projektu nové hedvábné stezky. Rád se toho zúčastním.

Bude tam i prezident Si Ťin-pching?

Samozřejmě, že ano.

Za necelé tři týdny přednesete dnes už tradiční Vánoční poselství. Už víte, o čem bude?

Samozřejmě. A bude navazovat na můj projev v Poslanecké sněmovně o státním rozpočtu, protože to bude jako obvykle zpráva o "stavu Unie". To znamená zhodnocení minulého roku předně z hlediska ekonomiky, a tam jsou informace pozitivní. Z hlediska domácího politického vývoje, a tam je to tak napůl, ale koaliční rozmíšky já nepřeceňuji. No a konečně z hlediska zahraniční politiky, kde ocením na rozdíl od mávačů tibetskými vlajkami rozvoj našich vztahů s Čínou jako s největší světovou ekonomikou.

Bude to mít nějaký leitmotiv?

O tom leitmotivu už jsem mluvil. Označil jsem ho jako konec blbé nálady, protože nevidím důvod, proč pěstovat pesimismus. Naopak, když jsou pozitivní signály, je třeba mít radost ze života a přát našim občanům, aby jejich život byl naplněný užitečnou činností, ale také radostí, odpočinkem a štěstím. A to bude mé přání spoluobčanům na konci tohoto roku.

Co byly z Vašeho pohledu nejdůležitější události roku v Česku?

Nepochybně ekonomický vývoj. Jsme zemí s nejnižší nezaměstnaností, ale i s nejnižším podílem chudých lidí, což je velmi dobře. A teď k tomu přibyl třetí faktor, a to je přebytek státního rozpočtu. Protože jsem původní profesí ekonom, vážím si lidí, kteří dokázali dovést rozpočet z deficitu do přebytku. Je to strašně těžká práce. Čest těm, kdo to dokázali.

Před pár dny byl spuštěn projekt elektronické evidence tržeb. Jak hodnotíte start EET?

Překvapivě dobře. Těch poruch bylo daleko méně, než se očekávalo. A zadruhé, per analogiam, kontrolní hlášení bylo také kritizováno a víte, že už přineslo konkrétní výsledky. Například klesly podvody s vratkami daně z přidané hodnoty. A když mluvím s odborníky, tak zaprvé vysoce pozitivně hodnotí kontrolní hlášení a zadruhé mají optimistická očekávání ohledně EET. Samozřejmě platí, že když se povedlo jedno, zvyšuje to důvěryhodnost toho druhého.

Ale někteří hospodští nadávají, jiní docela výrazně zdražili, další své podniky dokonce zavřeli. Je to nutná oběť? Nemůže to narušit sociální soudržnost především na venkově?

Tak zaprvé nic nebrání obecnímu zastupitelstvu, aby provozovalo vlastní hospodu. Znám případy, a není jich málo, kdy takové hospody existují. A pokud jsou ziskové, naopak prospívají obecnímu rozpočtu. Já tyhlety horory na téma zavírání hospod a dalších provozoven beru s úsměvem, protože si říkám, že ten člověk měl černé tržby, nezdaněné tržby a teď se bojí, že se na to přijde, a proto to radši zavře. Anebo zdraží. Mně se jako premiérovi stalo něco podobného. Snížil jsem DPH na stravování ve veřejných restauracích a doufal jsem, že se sníží i cena jídla. Guláš, rohlík, pivo. Nic takového se nestalo. Jen se zvýšila zisková marže těchto restaurací. Po této zkušenosti bych to už nikdy neudělal.

Byl to také rok upevňování pozice Andreje Babiše na české politické scéně a zároveň rok oslabování pozice Bohuslava Sobotky a ČSSD. Bude tento trend pokračovat až do parlamentních voleb?

Každý svého štěstí strůjcem. Ale Vy zcela pochopitelně vycházíte, protože jiný opěrný údaj nemáte, z průzkumů veřejného mínění.

A také z výsledku krajských voleb.

Ano, a tady máte pravdu. Jen upozorňuji, že právě u krajských voleb průzkumy veřejného mínění nic takového nesignalizovaly. Stejně jako nic takového nesignalizovaly v případě amerických voleb. Takže já si myslím, že tyto průzkumy dělají jednak podvodníci, jednak hlupáci. A to je dlouhodobá zkušenost. Takže když vidíte dvacetiprocentní rozdíl mezi ANO a ČSSD, byl bych trochu skeptičtější. ANO se musí naučit koaliční vyjednávání, což zatím neumí. Neumí ho ve velkých městech ani na regionální úrovni a jen kvůli této nezkušenosti utrpělo řadu ztrát. Lze jen doufat, že se to do roka a do dne naučí. Bude to také potřebovat, protože jinak by se všichni spojili proti němu. Nicméně, i když jsem sympatizant sociální demokracie, mám především rád osobnosti. Výrazné, charizmatické osobnosti, které dokážou zaujmout a mají za sebou úspěšný životní příběh. A v české společnosti je úspěch stigma. Úspěch je důvod k závisti. A víte, čím je ta závist způsobena? Komplexem méněcennosti. To nejhorší, co Vás může potkat, je zamindrákovaný idiot. V politickém životě čelím pětadvacet let zamindrákovaným idiotům a jsem strašně rád, že jich v naší společnosti není většina.

Teď budete mít na stole zákon omezující vlastnictví ústavních činitelů, známý také jako lex Babiš. Už víte, zda ho podepíšete, nebo to odmítnete?

Ano, vím to.

A řeknete mi, co uděláte?

To víte, že ne. První, kdo o tom bude informován, bude předseda Sněmovny Jan Hamáček.

Často se mluví o tom, že jste s Andrejem Babišem uzavřel nějakou nepsanou dohodu o společném postupu. Často to zaznívá z tábora ČSSD. Je to tak?

Nevím o žádné dohodě a to, že existují podezření tohoto typu, to slyším nejen z tábora ČSSD, ale i z TOP 09, z ODS i z dalších parlamentních subjektů. Já si žádné názory nikým a ničím nenechám vnutit. To znamená, že beru partnery, jací jsou. A s Andrejem Babišem se v řadě věcí shoduji. Vážím si například rozpočtových výsledků, jak jsem o tom mluvil třeba ve Sněmovně. No a v něčem se samozřejmě lišíme. A co by ne? Žijeme v demokratické společnosti. Ale jsem ochoten připustit, že s hnutím ANO mám mnoho společných názorů.

Blíží se vánoční svátky. Kde budete trávit Štědrý večer?

Jako obvykle v Lánech. Tam je krásně. Pořídíme si stromeček, celá rodina včetně babičky, což je tchyně, ale my jí říkáme babička. Celá rodina bude pohromadě včetně psa, abych na něj nezapomněl. A budeme pár dní odpočívat.

Miloš Zeman, prezident republiky, MF Dnes, 9. prosince 2016

zpět na seznam zpráv