Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Mladou frontu Dnes

16. listopadu 2017

Máte za sebou schůzky s lídry všech stran zastoupených ve Sněmovně. Jak jsme podle Vás daleko od ustavení vlády, která by měla nadpoloviční podporu ve Sněmovně?

Rád bych předeslal to, co vždy zdůrazňuji. Nejsem tím, kdo sestavuje vládu. Jsem tím, kdo chce znát názory všech parlamentních subjektů na povolební situaci. Prakticky jsem u konce. Nu a pokud jde o Vaši otázku, jsem vždy optimista a přeji Andreji Babišovi, aby se mu vládu s důvěrou Sněmovny podařilo sestavit na první pokus. Ale pokud se to nepodaří, tak jsem s prognostickým předstihem vytvořil situaci, že dostane i druhý pokus. Pokud neprojde pokus první, tak bych viděl vysokou pravděpodobnost úspěchu při pokusu druhém.

Jaký dojem na Vás zástupci jednotlivých stran udělali? Řekl byste o některých, že se budou ochotni dohodnout, a o jiných, že budou vše torpédovat?

Ty schůzky jsou samozřejmě důvěrné. Předpokládat, že svoje hodnocení mých návštěvníků budu svěřovat médiím, je poněkud naivní. Jsem rád, že všichni vyjádřili svůj názor na povolební uspořádání. Já všechny vyzývám na spolupráci, snažím se upozorňovat na styčné body mezi programy jednotlivých stran. I když upřímně řečeno, když si ty programy přečtete, tak kdyby byly onálepkovány a Vy jste ty nálepky vyměnil, nepoznáte rozdíl. Jsou v zásadě téměř totožné. Takže si myslím, že základním problémem nebude programová odlišnost, ale spíš personální animozita.

Na začátku vyjednávání jste coby o nejvhodnějším řešení mluvil o pokračování stávající koalice ČSSD, ANO a lidovců, pouze v obráceném gardu. Stále to tak vidíte?

Tak já jsem v podstatě citoval pana (prvního místopředsedu ANO) Jaroslava Faltýnka, který s tímto názorem přišel těsně po volbách. Já s tím nemám problém. Ale nechci vylučovat jakoukoli koalici. Vy ze mě stále děláte demiurga, který bude rozhodovat o tom, jaká koalice tady bude. Role prezidenta je jiná. Jmenovat premiéra, pomoci premiérovi v jeho práci – což dělám i setkáními s lídry stran. A to, co bych zdůraznil především: zabránit předčasným volbám, o které se někteří politici – a teď je nebudu jmenovat, ale bylo to právě při těchto jednáních – pokoušejí. Pokládám to za zradu na občanech a za výraz neschopnosti těchto politiků se dohodnout.

Z předčasných voleb se stala hra. Zatímco Babiš vykládá, jak se o ně snaží "destruktivním přístupem" ostatní, třeba úřadující šéf ČSSD Chovanec ze snahy k nim dojít viní právě Babiše. Komu z nich tedy máme věřit?

Myslím, že ani Babiš, ani Chovanec nechtějí předčasné volby. Ale nenuťte mě, abych Vás eliminační metodou dovedl k závěru, kdo je tedy chce.

Z lidí, se kterými jste se setkal do této chvíle, zbývají představitelé ODS a Pirátů a KSČM. Ale dobrá, pojďme dál. V ČSSD a KSČM prý začala klíčit myšlenka na vytvoření bloku, který by mohl tolerovat Babišovu menšinovou vládu. Dohromady by dali 108 hlasů. S tím, že by Babiše natlačili doprava a ostřelovali by ho zleva. Je to podle Vás chytré?

Mně by to samozřejmě nevadilo. V zásadě by mi nevadilo žádné řešení, které povede k politické stabilitě. Ta je možná dvěma způsoby. Buď vytvořením menšinové vlády, která získá důvěru Sněmovny, nebo vytvořením většinové koaliční vlády. Pokud jde o Vaši zmínku, myslím, že by spadala spíš do první varianty. Nicméně bych rád připomněl, že kdyby došlo k transformaci z menšinové vlády s důvěrou do většinové vlády s důvěrou, není už nutné, aby se Babiš znovu ucházel o důvěru Sněmovny. Znamenalo by to v podstatě výměnu na několika ministerských postech.

Váš prezidentský mandát vyprší 8. března, ale první kolo prezidentské volby je už 12. a 13. ledna. Také byste v něm nemusel uspět. Chtěl byste Babiše podruhé jmenovat do začátku volby? Asi si umíte představit, jak by se na Vás všichni sesypali, kdybyste ve volbě neuspěl, a přesto ho jmenoval znovu, ne?

Prezident je prezidentem do konce svého funkčního období. To je jasná a konkrétní odpověď na Vaši otázku. No, a pokud se ptáte na termín… Předpokládejme, že to má několik fází. Podání demise, pokud Andrej Babiš nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, nové pověření, následně nové jmenování. Zatím ještě máte setkání s novými ministry, což je tradice, kterou zachovávám. Nu, takže zcela určitě by ten druhý pokus vyšel do 8. března. Jestli by vyšel do doby prezidentské volby – to myslím, že je na hraně a bude to záviset i na Andreji Babišovi a tom, jak dlouhý čas bude potřebovat k jednání o případném druhém pokusu.

Za sebou máte i setkání s lídry ČSSD Milanem Chovancem a Janem Hamáčkem. Po dlouhé době to bylo poprvé, kdy vůči Vám byli představitelé ČSSD až nezvykle vstřícní. Je tím už ukončena doba rozporů mezi Vámi a sociální demokracií, která začala v roce 2003 zradou při prezidentské volbě?

Samozřejmě nečtu myšlenky a nevím, zda a proč byli kolegové Chovanec s Hamáčkem vstřícní. I když máte pravdu, že byli. Mimochodem, první, co mi řekli, bylo, že vypadám dobře. Vzpomněl jsem si na starou anekdotu, která říká, že lidský život má tři fáze. Mládí, dospělost a "vypadáte dobře". Nu a já jsem díky své počínající skleróze už téměř zapomněl na to, co se stalo v roce 2003.

ČSSD na tom není vůbec dobře. Vidíte tam nějakou osobnost nebo skupinu, která by ČSSD dokázala vrátit tam, kam z historického hlediska patří?

Vidím tam dokonce několik osobností, ale neuvedu je ze dvou důvodů. Zaprvé proto, že mi do toho jako nečlenovi ČSSD nic není. Zadruhé proto, že bych jim dal možná polibek smrti. Můj názor je, že by si členové ČSSD měli vybrat svého předsedu přímou volbou. To není vměšování do vnitřních záležitostí ČSSD, protože princip přímé volby zastávám dlouhodobě u řady případů. Nu a samozřejmě lituji toho, že jestli se něco minulému vedení ČSSD povedlo téměř dokonale, bylo to likvidování vnitrostranické opozice. Samozřejmě k jejich vlastní škodě. Pak už zbyly jen příčiny, které stranu dovedly k volebnímu debaklu. Slabý předseda a nepřitažlivý program.

Pojďme k prezidentské volbě. Jako premiér jste byl ve funkci jedno období, s předstihem jste oznámil, že podruhé už nemáte zájem, a odjel jste odpočívat na Vysočinu. Proč vlastně nyní neuděláte totéž? Co je Vaší motivací pro obhajobu postu prezidenta?

Víte, já chápu, že jste 10. března tohoto roku nesledoval moji tiskovou konferenci. I když Vás Vaše neinformovanost nectí, tak Vám rád zopakuji dva základní důvody. Předeslal jsem, že přede mnou stojí dvě možnosti. Pokračovat ve stávající práci, anebo si odpočinout. Tyto možnosti jsou hodnotově souměřitelné, ale nejsou slučitelné. A že tedy ponechávám na voličích, aby se sami rozhodli, jakou cestou se mám vydat. Přičemž faktory, proč jsem se rozhodl znovu kandidovat, byly dva. Jednak, že to je krásná a zajímavá práce. Zadruhé, že je nezanedbatelný počet lidí, kteří si přejí, abych znovu kandidoval, takže bych považoval za určitou zradu těchto lidí, kdybych se na ně vykašlal.

Když jsem Vám otázku na motivaci k další kandidatuře položil před dvěma a půl roky, odpověděl jste, že by Vás "motivovala kandidatura osobnosti, které bych si hluboce nevážil a která by přitom měla šanci na zvolení". Je mezi Vašimi vyzývateli někdo takový?

Zavázal jsem se, že nebudu kritizovat žádného ze svých protikandidátů. A také, že nebudu odpovídat na jejich kritiku. Kdybych teď řekl, že mezi kandidáty je osobnost, které si hluboce nevážím, měl bych sice pravdu, ale nemohl bych takovou osobnost nebo osobnosti jmenovat. Protože bych tím porušil svůj závazek.

Nicméně ten dva a půl roku starý výrok o motivaci takovou osobností platí?

Dá se říct, že nebyl vyvrácen.

Před pár dny Vám přibyl nový soupeř, v pelotonu kandidátů jediný výsostně politický. Dokonce i Václav Klaus starší Mirka Topolánka v tomto ohledu nazval "Nemarťanem". Jste rád, že ten souboj bude aspoň trochu politický?

Pokud vím, tak Pavel Fischer je – jak bych to nazval – polopolitický kandidát. Protože diplomat je tak trochu politickou funkcí. Nicméně já jsem během svého života vstupoval do řady soubojů, z nichž velká většina byla politická. Některé jsem vyhrál, některé prohrál, ale musím se upřímně přiznat, že mě tyto souboje bavily a dosud stále baví.

Topolánek proti Vám dlouho kandidovat odmítal. Když jsme se ho na to ptali zhruba před rokem, říkal, že si počká na volbu v roce 2023. Jedním z jeho argumentů tehdy bylo, že si Vás váží a máte spolu přátelský vztah. Změnilo se na tom něco z Vaší strany?

S Mirkem Topolánkem jsem se asi rok, možná rok a půl neviděl. Když u mě byl na Hradě, tak ty schůzky byly vždycky přátelské, což ale neznamená, že jsme se v názorech shodovali. Vždycky jsem mu radil, aby se do politiky nevracel a věnoval se energetice. Protože tam i díky svému spojení s panem Danielem Křetínským a jeho Energetickým a průmyslovým holdingem má poměrně široké možnosti uplatnění.

Myslíte, že za Topolánkovou kandidaturou mohou být i zájmy vlivných byznysových hráčů? V roce 2014 jste z Číny letěl soukromým letadlem skupin PPF a J&T. Nyní údajně Vaše vztahy opadly. Slyšeli jsme, že šéf PPF Petr Kellner dokonce nejprve nějakým způsobem podporoval Vašeho protikandidáta Jiřího Drahoše, lidé z okolí Daniela Křetínského říkají: "Zeman pokračovat nemůže." Cítíte něco takového?

Ne, nedomnívám se, že by to bylo něco víc než fáma. Protože kdyby mé vztahy s Petrem Kellnerem ochladly, jak říkáte, asi bych musel být první, kdo by to věděl. No a já o ničem takovém nevím.

Jak byste nyní definoval své vztahy s Kellnerem?

Nu, že jsem byl rád, že se účastnil mise v Číně, protože si myslím, že Home Credit má na čínském trhu význačnou pozici. A nemýlím-li se, tak v Rusku Home Credit expanduje rovněž. Ale zatím jsem si nezjišťoval, zda Petr Kellner poletí s naší delegací i do Ruska, jako letěl do Číny.

Právě od Vaší společné návštěvy Číny se tradují historky o rozporech mezi Vámi. U šéfa čínského regulátora z CBRC jste prý hostiteli pohanil čaj s tím, že si do něj přejete cukr, což tam může být považováno za urážku. Následně jste údajně při jednání nečekaně vyvolal Kellnera s tím, ať něco řekne o Home Creditu, ačkoli šéf PPF prý z duše nerad mluví bez přípravy spatra. Kellnera to prý dost naštvalo. Opravdu na tom není nic pravdivého?

Absolutně ne. Tady je vidět, co všechno si lidé dokážou vymyslet. Pane redaktore, pravdivé historky existují v tak velkém množství, že by se úplně stačilo věnovat jim a nevymýšlet si lži.

Proto se ptáme. Takže jste si neřekl ani o ten cukr?

Já opravdu nevím. Nevzpomínám si, že bych požadoval cukr do čaje. A i kdyby ano, co by na tom bylo špatného?

Dále jsme z prostředí byznysu slyšeli o výhradách vůči některým Vašim spolupracovníkům v čele s Martinem Nejedlým a kancléřem Vratislavem Mynářem. Počítáte s tím, že by s Vámi v případě volebního úspěchu pokračovali na Hradě?

Především bych předeslal, že nikomu není nic do toho, jakými lidmi se obklopuji. Lidé volí prezidenta, nevolí kancléře nebo například tiskového mluvčího a další osoby. Mimochodem, Jiří Ovčáček se vypracoval na nejznámějšího tiskového mluvčího v České republice, což je rovněž hodno pozornosti. Ale přece jen bych rád uvedl jednu věc na pravou míru. Říká se – a píší to neinformovaní novináři – že kancléř jedná protizákonně, když nemá bezpečnostní prověrku. Já už jsem několikrát zdvořile upozornil na dvě věci. Zaprvé, že žádný zákon vedoucímu Kanceláře prezidenta republiky neukládá, aby měl bezpečnostní prověrku. A zadruhé, že ji kancléř Mynář má. Na stupeň vyhrazené.

Takže s nimi počítáte i nadále?

Nemohu vyloučit, že tito lidé budou pokračovat. To je vždy věcí jednání dvou stran. Není vyloučeno, že se rozhodnou pro něco jiného. Třeba Jirka Ovčáček by se mohl rozhodnout nastoupit do MF DNES.

Velkým tématem posledních dní je Vaše zdraví. I kvůli brněnskému politikovi Svatopluku Bartíkovi, který na sociální síti sdílel vymyšlenou zprávu, že trpíte rakovinou. Nebylo by v této souvislosti nejlepší učinit všem spekulacím přítrž a zveřejnit Vaši zdravotní dokumentaci nebo dát Vašim lékařům volnou ruku k poskytování informací?

Vy jste si vůbec nevšiml, že tato dokumentace již byla zveřejněna, a to dokonce několikrát. Jednak prohlášením lékařského konzilia, jednak prohlášením ošetřujícího lékaře. Prošel jsem magnetickou rezonancí, počítačovou tomografií, odběry, podstoupil jsem celkové vyšetření. Lékařské konzilium konstatovalo, že mám polyfunkční neuropatii. A pokud jde o cukrovku, tak protože je tzv. kompenzována – to jest klesla pod hodnotu 6,0, takže mám poprvé 5,8 – tak momentálně v podstatě nemám ani cukrovku. Takže jediná nemoc, kterou mám, je ta polyfunkční neuropatie. Pokud to chcete neustále opakovat, tak mohu říct, že čím tupější je člověk, tím větší počet opakování vyžaduje. A já chci věřit, že nejste tupí.

Z Vašeho zdraví se stalo takové téma, že když jste jednal s Chovancem a Hamáčkem, hlavní zprávou byly jejich výroky, že jste nevypadal nemocně. Jak vnímáte, že se Váš zdravotní stav tolik probírá? Berete to už jako součást předvolební kampaně?

Určitě ano. Podívejte se, moji názoroví odpůrci proti mně v podstatě nic nemají. Nikdy jsem si nic nenakradl, bohužel ani sexuální delikty už se mě netýkají, takže v podstatě jediné, co může být považováno za argument, je můj zdravotní stav. Ale v jeho rámci právě jenom špatná chůze, která je způsobena tou neuropatií. Protože kromě toho – a to musím zaklepat – mi podle všech vyšetření nic dalšího není. Dokonce jsem zažertoval, že ač jsem začal jíst hodně sladkých jídel, tak mi cukrovka přesto klesla. No a tento žert začali lidé beze smyslu pro humor zase dokola omílat. Ale to je vcelku jedno. Lidé, kteří nemají smysl pro humor, jsou hodni politování.

Kvůli potížím s chůzí často vrávoráte, působíte unaveně, což může dále zavdávat příčiny ke spekulacím o Vašem zdraví. Neuvažoval jste, že byste se posadil do vozíku a nechal se vozit, abyste takové spekulace utnul?

Už jsem to udělal jednou v Číně, kde jsem se nechal svézt golfovým vozíkem. Dobře víte, co to vyvolalo za bouři. Protože pitomec si vybere jakoukoli záminku. Takže by Vaše rada byla kontraproduktivní.

Brzy by si všichni zvykli a Vy byste to měl bez vrávorání a spekulací, ne?

Nebudu uvádět jako příklad amerického prezidenta Roosevelta, ale možná jste si všimli, že předsedou Spolkového sněmu byl nedávno zvolen Wolfgang Schäuble, který je už více než dvacet let na vozíku. Němci jsou rozumní, tak jim to nevadí. Moje neuropatie se zatím – zaplať pánbůh – nezhoršuje. Proto zatím není ten vozík nezbytně nutný. Ale samozřejmě nikdy nemůžete vyloučit, že za deset, patnáct nebo dvacet let – až mi potáhne na devadesát – budu možná vozík potřebovat. V té době technika pokročí, takže ten vozík bude nejen elektrický, ale třeba bude umět vylézt i do schodů, což ty dnešní většinou neumějí.

Miloš Zeman, prezident republiky, MF Dnes, 16. listopadu 2017

zpět na seznam zpráv