Rozhovor prezidenta republiky pro Parlamentní listy

17. listopadu 2020

Pane prezidente, začněme u Vás. Jak se máte? Co Vaše ruka?

Snad konečně za 14 dní mi sundají ortézu, i když mně slibovali, že to bude dřív. Hlavně ale, že to někdy bude. Pokud jde o nohy, to bylo vidět i při mém projevu v Poslanecké sněmovně, že potřebuji, aby mě někdo vedl, ale doufám, že časem se vrátím k hůlce.

K věcem okolo covidu se ještě dostaneme, ale jak Vy osobně snášíte současná omezující opatření, kdy nemůžete například podnikat cesty do krajů či musíte omezovat další program?

Je to samozřejmě nepříjemné, ale uvědomme si, že v našich dějinách byly mnohé horší situace, než jsou ty dnešní a já jsem optimista, takže věřím, že epidemie do několika měsíců skončí.

Situace dopadla i na svátek 28. října, kdy jste byl nakonec nucen zcela zrušit jakýkoli ceremoniál udílení státních vyznamenání. Zpětně viděno, bylo to správné rozhodnutí

Respektoval jsem doporučení tehdejšího ministra zdravotnictví, protože je dobré vážit si odborníků. Sám toho lituji, ale aspoň jsem to kompenzoval tím, že jsem nechal publikovat seznam vyznamenaných, byť si to vyznamenaní převezmou až 28. října 2021.

Omezení se rovněž dotknou i oslav 17. listopadu, kdy nikam nepůjdete. Pokud by tu žádná opatření nebyla, oslavil byste svátek veřejně?

Na jednom mítinku jsem kdysi dostal od jednoho uměleckého kováře krásný dvojsvícen, v jehož prostředku je vytepaná nádherná růže. Už minulý rok, jakož i letos, vždycky svícen zapálím a to bude moje vzpomínka na 17. listopad. Lidé, kteří se účastnili 17. listopadu mohou s potěšením vzpomínat, zatímco lidé, kteří tam nebyli a teď to trapně dohání, se určitě budou motat na nejrůznějších shromážděních.

Konala se i online demonstrace Milionu chvilek, kde promluví celá plejáda opozičních politiků, umělci či jiné veřejně známé osoby. Bude podle Vás i do budoucna tento svátek spíše ve znamení různých protestů?

Určitě ne. Myslím, že „chvilkaři“ už jsou do značné míry trapní a neustále opakuji, že ve svobodné společnosti, to jest ve společnosti, kde jsou svobodné volby, měníme vládu na základě voleb a nikoli na základě podivných demonstrací.

Co se týče odkazu 17. listopadu 1989, v čem bude jeho letošní připomínka jiná? Pro řadu občanů to může znamenat silnější uvědomění ceny svobody díky všem omezením, kterým nyní čelíme.

Svoboda nemá příliš společného s epidemií. Pouze tzv. antirouškaři tvrdí, že jejich svoboda je omezena nošením roušek. Dostávám pravidelně zprávy ze všech zemí světa o postupu epidemie a součástí těchto zpráv je urychlené zavádění roušek tam, kde ještě nebyly. Případně zpřísňování podmínek pro jejich nošení.

Koronavirová opatření stranou, v jakém stavu je teď, 31 let po sametové revoluci, naše svoboda? Stále častěji vidíme u nás i ve světě tlak na její omezování či postupné okrajování. Cítíte takové tendence také?

Nevidím tady žádnou takovou tendenci. Samozřejmě platí, že svobodný je ten, kdo chce být svobodný. Jsou lidé, kteří trpí stádními instinkty a jdou si zahulákat na náměstí, aby měli pocit, že patří k nějakému širšímu celku. Hulákání ale není svoboda.

Konkrétní omezení a snahy o cenzuru jsou vidět hlavně ve virtuálním prostoru, kdy nadnárodní technologické firmy vypínají lidem účty na sociálních sítích či mažou články. Na Twitteru byl několik dní zablokován dokonce kardinál Duka. Co na tohle říkáte?

Dlouhodobě vystupuji proti jakékoli cenzuře včetně cenzury internetu, což neznamená, že se všemi příspěvky na internetu souhlasím. To teď ale není podstatné. Vždycky jsem se řídil Voltairovou zásadou „nesouhlasím s vámi, ale udělám vše proto, abyste svůj názor mohl hlásat“.

Bylo by na místě ze strany státu snažit se zavést nějaké mechanismy vůči těmto nadnárodním firmám jako Facebook nebo Twitter? Mluví se o tom, že nemají v České republice žádné zastoupení, těžko se proti jejich rozhodnutí odvolává a konec konců zde prakticky ani neplatí daně.

Stát by měl prosadit svůj úmysl zavedení digitální daně. Čím vyšší, tím lepší. A ono by je to přešlo.

Na Západě obecně se stupňuje tlak určitých kruhů na „názorovou jednotu“, tedy v praxi potlačování určitých názorů na úkor jiných. Vy jste proti tomu vystoupil už před lety v projevu na Albertově. Od té doby bylo možné zaznamenat i různé postihy ve smyslu vyhazovů lidí z práce, třeba nějaký vědec byl vyhozen poté, co řekl, že existují jen dvě pohlaví. Kam naše společnost spěje

Musíme se především umět bránit. Nestačí to jen kritizovat. Když mluvíte o dvou pohlavích, přečetl jsem si v knize Patrika Nachera seznam 90 pohlaví a pomyslel jsem si cosi o idiotech. Nebudu jmenovat konkrétně. Takže když tomu nebudeme bránit, když se nebudeme bránit tomu, že nám dvě husy počmárají pomník Winstona Churchilla nebo že pražský magistrát demontuje pomník maršála Koněva, osvoboditele Prahy i Osvětimi a nositele nejvyšší amerických, britských a dalších vyznamenání, tak nás ovládne Greta Thunbergová a další pubertální zjevy. Pubertou vůbec nemyslím věk, ale intelektuální kapacitu.

Nedávno byl odsouzen poslanecký asistent Jaroslava Foldyny za články, které publikoval k tématu migrace do EU. Státní zástupkyně dokonce v obžalobě psala o možnosti jeho převýchovy, aby začal smýšlet jinak. Ať už psal cokoliv, je adekvátní někoho odsuzovat nebo chtít převychovávat za to, co si myslí?

Možná že by ta státní zástupkyně potřebovala převýchovu.

Dá se říci, že jsme my Češi k jakémukoli omezování svobody více vnímaví právě kvůli tomu, že jsme ji 40 let sami neměli? 

Měli bychom být vnímavější, i když si nejsem jist, že některé slabší povahy to nebudou naopak vítat. Totalita nemusí být jenom komunistická, totalita je obecnější pojem. A totalita vždy zahrnuje cenzuru.

V návaznosti na to, co jste všechno zmínil, lze říct, že v západní společnosti existuje snaha k jisté ideové totalitě?

Ne. Že jsou tu pseudoelitářské skupinky považující svůj názor nejenom za jediný správný, ale i jediný možný a hlasatelný, to je pravda a můžeme v tom i vidět drobné zárodky totality. Že by se ale třeba Mikuláš Minář stal diktátorem? To by musel nejprve vyhrát volby a toho bohdá nebude.

17. listopad je nejen symbolem znovunabytí svobody, ale i ekonomické obnovy země a zvýšení životní úrovně. Máme se bát, že výsledky oněch 30 posledních let budou v důsledku koronakrize smazány? Nebo jde o něco dočasného a vše se vrátí do starých kolejí?

Co se tady budovalo a nikoli jen posledních 30 let, tady zůstává. Jsou to stroje, budovy, projekty, kvalifikovaní lidé, prostě všechno, co dělá reálnou ekonomiku, nikoli fiktivní či virtuální ekonomiku, tady zůstává. Nemyslím si, že je důvod obávat se, že se něco z toho zahodí.

Miloš Zeman, prezident republiky, Parlamentnilisty.cz, 17. listopadu 2020