Rozhovor prezidenta republiky pro pořad FTV Prima Partie

12. dubna 2020

Krásnou Velikonoční neděli vám přeji a vítám vás u Partie televize Prima. Dnes je mým hostem prezident České republiky pan Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Krásný dobrý den.

Děkujeme za pozvání sem, do zámku v Lánech. Pane prezidente, český boj s koronavirem trvá zhruba měsíc. Šíření se zpomalilo, cítíte optimismus, naději?

Cítím optimismus, cítím naději, a to ne na základě emocí, ale na základě dat. Ta data ukazují, že se například snížil takzvaný koeficient nákazy na hodnotu 1,0 a ta poklesová tendence byla setrvalá. Samozřejmě ve srovnání s jinými zeměmi ta opatření proti epidemii opravdu zabrala, srovnejte si počty nakažených a zemřelých u nás a třeba v západní Evropě.

Pan premiér řekl ve čtvrtek před velikonočními svátky, že tyto čtyři dny rozhodnou, máme čtyři dny volna, my spolu mluvíme na Bílou sobotu, stejně se vyjádřil i pan ministr Hamáček. Sázíte i Vy na rozum a solidaritu Čechů, nebo měla přijít přes Velikonoce tvrdší opatření jako třeba na Slovensku?

Zaprvé, rozum a solidarita Čechů se neprokazují jenom v těchto dnech, ale prakticky celou dobu, co probíhá epidemie, a není samozřejmě důvod, když jsme už ve druhém poločase a blíží se světlo na konci tunelu, tak aby se na rozum a solidaritu zapomnělo. Jestli to budou jenom čtyři dny, víte, já jsem tak trošku konzervativní a mně se zdálo, že by bylo lépe, aby nouzový stav trval do 15. května, ale samozřejmě respektuji rozhodnutí Sněmovny a vést válku kvůli 14 dnům mně nepřipadá patřičné.

Ministr Jan Hamáček řekl, že si je skoro stoprocentně jistý, že bude nutné ten stav prodloužit, sdílíte tu jistotu?

Já si to myslím také, Sněmovna to mohla udělat rovnou. V tom případě nemusela zasedat znovu a riskovat nakažení některých poslanců.

Pane prezidente, čas hraje důležitou roli, čas trochu otupuje, to „spolu to zvládneme“ asi nevydrží věčně, lidé mají už i existenční starosti, mají psychické problémy, jsou unavení a také cítí jakousi rozpolcenost vlády, a možná jsou na to velmi citliví. Jak Vy vidíte náladu ve společnosti?

Zaprvé, já žádnou rozpolcenost vlády nevidím a chtěl bych vládě již poněkolikáté poděkovat.

Promiňte, nerada Vám skáču do řeči, ale pan profesor Prymula se v pondělí vyjádřil, že bude nutné získat kolektivní imunitu, a mluvil o promořování, pan premiér Babiš i ministr Hamáček to odmítli. O této rozpolcenosti mluvím.

Dobře, ale nepočítejte pana profesora Prymulu za součást vlády, i když je formálně náměstek ministra zdravotnictví. K tomu promořování, když se na to ptáte. Víte, lékaři, a nejenom lékaři, mají někdy odporný žargon, který když pronikne do veřejnosti, tak se veřejnost vyděsí. Já bych místo termínu promořování, který je součástí tohoto žargonu, použil technicky neutrální termín imunizace. A máte tři cesty, jak té imunizace dosáhnout. Ta první cesta je samozřejmě vakcína a proočkování populace, ale, bohužel, vakcínu zatím nemáme, a kdo ví, kdy bude.

Ta druhá cesta je návrh pana profesora Prymuly, to znamená, chraňme ty ohrožené skupiny a nechme tady koronavirus volně poletovat, protože zdraví lidé s lehkým průběhem si vytvoří protilátky, a tím dojde k té, jak Vy říkáte, kolektivní imunizaci.

Pak je tady třetí cesta, která je vlastně pokračováním toho dosavadního konzervativního, restriktivního způsobu boje s epidemií. Víte, proč mimo jiné já, který jsem samozřejmě laik, jsem pro konzervativní cestu? Protože děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pan Šedo, který by tomu měl rozumět, napsal, že není žádná záruka, že když vystavíte tu epidemii relativně volnému průběhu, tak že člověk si opravdu vytvoří protilátky, a bude tedy imunní, natož dva roky. Tohle je dilema politika, politik není odborník a když slyší jednotný názor všech odborníků, tak ho musí respektovat, ale když se ty názory liší, tak má právo vyjádřit svůj názor, přiklonit se k jednomu z těchto názorů. Já jsem pro vydržte, prosím. Vydržte, protože se nám daří, protože epidemie ustupuje, protože za několik týdnů tyhle roušky sundáme.

Promiňte, jste si tím jistý, pane prezidente, že to budou týdny?

Já cituji ministra Vojtěcha, který říká, že je sundáme v červnu, a chtěl bych mu samozřejmě věřit. V každém případě, i když si velmi vážím pana profesora Prymuly, a ta úcta k němu je dána i úmyslem nejvyššího státního vyznamenání, tak v tomto případě bych se spíše přiklonil k tomu Šedovi, protože tady platí princip předběžné opatrnosti. Toto funguje a tamto by možná fungovalo, ale také by se vrátila druhá vlna epidemie, a to si samozřejmě nikdo z nás nepřeje.

Pane prezidente, pan profesor Prymula řekl, že svůj názor na ten postup změnil poté, co označil data z Číny za vyfabulovaná. Jak se díváte na ty poslední informace z Číny? Věříte Číně, nebo jaký je Váš postoj?

Zatím data, která publikuje Čína, jsou jediná data, která máme k dispozici, to je prostý fakt. Nikdo nenabídl jinou sadu dat, takže až je nabídne, tak o tom budu uvažovat. Čína je veliká země, a jestliže nyní hlásí velmi nízké hodnoty nakažených a téměř nulové hodnoty zemřelých, tak samozřejmě u některých lidí to může vyvolat pochybnost.

A u Vás, pane prezidente?

Nevím, já bych chtěl vidět alternativní data, to znamená říci, ve Wu-chanu, kde teď byla oslava a ohňostroj při příležitosti otevření Wu-chanu, tak jestli tam jsou nebo nejsou zemřelí. Ať mi ta data někdo dodá a ať nespekuluje.

Na druhou stranu je velmi těžké, dodat data z Číny, pokud Čína něco tvrdí, pozorovatelé tvrdí opak. I pan profesor Prymula říká, že jsou vyfabulovaná. Ten důkaz bude přece velice složité dodat, pane prezidente.

Víte, nejjednodušší řešení by bylo, poslat do Číny experty, například Světové zdravotnické organizace, ale víte, mít taková podezření a priori, a nemít pro ně důkazy, je hloupost.

Pane prezidente, když jsme u Číny, Vy jste děkoval Číně za to, že nám pomohla v těch prvních týdnech krize. Nešlo ale o žádnou humanitární pomoc, ale o nákupy za mnoho miliard, za tržní cenu. Pan Hamáček mluvil o tom, že tam je velmi tvrdá obchodní válka. Žádná jiná země podobné gesto neučinila. Můžete vysvětlit, proč děkovat za nákupy?

Samozřejmě, že ano, a to v případě, jestliže ty nákupy jsou jediná volba, kterou máme k dispozici. Vy úplně zapomínáte na to, že například všechny členské země Evropské unie zakázaly vývoz u nich vyráběných zdravotnických pomůcek a Čína byla jediná země, která nám to dodala. Žádat po ní, aby nám to dala zadarmo, zejména v době, kdy tady probíhá protičínská hysterie, je naprostý nesmysl.

Já jsem nemyslela neplatit to, samozřejmě to byl nákup se vším všudy. Mně šlo o to poděkování hlavy státu, jestli to bylo nutné.

Bylo to nejenom poděkování hlavy státu, bylo to poděkování premiéra, prvního vicepremiéra, ministra obrany. Vidím, že Vy byste neděkovala, ale já jsem považoval za slušnost, protože jsem slušně vychovaný člověk, Číně poděkovat.

Já neříkám, že bych neděkovala, mě zajímá, proč jste děkovali za nákup za mnoho miliard, ale myslím, že tu odpověď jste mi už dal.

Tak ještě jednou a pokusím se, abyste to pochopila. Máte-li na výběr několik zemí, které vám, samozřejmě komerčně, dodají zoufale potřebné zdravotnické prostředky, tak si můžete vybrat podle ceny, podle kvality, podle dalších kritérií. Čína byla jediná země, tak Vám to opakuji potřetí, Čína byla jediná země, takže jsme si nemohli vybírat, a jsem rád, že ty dodávky se uskutečnily, protože možná, že zachránily mnoho životů.

Pane prezidente, vláda zatím nepředstavila plán, jak bude ta nařízení uvolňovat, pan ministr Hamáček říkal, že plán má ten virus a my se musíme přizpůsobovat. Zatím jsou to nahodilé kroky, vláda před Velikonocemi například otevřela hobby markety. Je to chyba nebo ne, že vláda nekomunikuje nějaký plán, jak to bude probíhat dál?

Protože virus je nevyzpytatelný a jeho plán neznáme, tak můžeme pouze vycházet z opatření, která už se osvědčila v jiných zemích. Takovou zemí je právě Vámi zmiňovaná Čína. I kdyby ta data byla mírně fabulována, nikdo nemůže popřít, že tam došlo k výraznému poklesu epidemie. V jiných zemích, kde zvolili jinou cestu, například Švédsko, takzvanou liberální, ne restriktivní cestu, tak se to neosvědčilo a pandemie tam bohužel pokračuje a sílí. Takže náš plán by měl být pokračovat v tom, co se tady úspěšně dělá, protože už dnes víme, že ta epidemie ustupuje.

Co povíte na argumenty některých zastánců toho rozvolňování? Například rektor Karlovy univerzity pan profesor Zima napsal vládě výzvu a píše, že ty pokračující zákazy mohou způsobit vlnu nezaměstnanosti, sociálního zmaru, existenčních problémů. Cituji z jeho výzvy.

Pan rektor Zima byl, společně s panem senátorem Drahošem, jeden z těch, kdo protestovali proti mému nedávnému výroku, že cesty do zahraničí budou omezeny nikoli na dva roky, jak říkal pan profesor Prymula, ale na rok. Přitom jsem jasně dodal, že služební, respektive pracovní cesty by měly být vyňaty z tohoto omezení, že by se to mělo týkat jenom turistických cest na ten rok. Argumentoval jsem tím, že nikdy nemůžete vyloučit, když pojedete teď třeba do Itálie, Španělska, Německa, že se tam nakazíte, vrátíte se a nákazu přenesete na druhé. Takže jestliže se pan profesor Zima nebo pan senátor Drahoš chystají do zahraničí, nic jim v tom nebrání, pokud tam pojedou na služební cestu. Pokud by tam jeli jako turisté, chtěl bych jim doporučit Českou republiku jako krásnou zemi.

Kde je podle Vás ta hranice, pane prezidente, kdy pustit ta přísná opatření, aby se ekonomika úplně nezadusila?

Ekonomika se nezadusí, protože ve srovnání s bombardováním za války stojí budovy, stojí stroje, stále jsou tady i díky kurzarbeitu připravené pracovní týmy, kterým vadí spíše narušení toho dodavatelského řetězce. Teď jsem četl zajímavý rozhovor s panem Maierem z mladoboleslavské škodovky, který říkal, my bychom rádi vyráběli, ale nemáme díly, z nichž bychom ta auta mohli montovat. To je jasný argument.

Takže, my se asi k té ekonomické situaci ještě vrátíme, ale teď bych chtěl říci jedno poselství v reakci na stanoviska některých ekonomů, například pana Singera či pana Hampla. Pokud jste ekonom, tak se nenechte svést vaší profesní deformací. V této zemi je nejdůležitější lidský život a lidské zdraví, a obětovat tohle za ekonomický růst je zhovadilost. Počkejme si, uzdravme těmito opatřeními populaci a pak pusťme ekonomiku. Ztratíme tam možná dva, tři měsíce, to je pravda, ale zachráníme řadu lidských životů.

Pane prezidente, když jste to zmínil, říkáte dva, tři měsíce, jak podle Vás bude silná ekonomická krize a jak podle Vašich odhadů bude probíhat ten návrat k normálu? Máte nějaký odhad?

A to je právě ten základní problém, že my považujeme ekonomickou krizi za spontánní, to znamená ignorujeme opatření vlády, nebo vlád v tomto případě, a vycházíme z toho, že kdyby vláda nic nedělala, tak podle některých odhadů ta ekonomika spadne asi o pět procent. Jenomže to je základní chyba v úsudku, protože do té prognózy musíte zahrnout i činnost vlády. Pokud si přejete, já Vám řeknu, jak zachránit ekonomiku, neříkám to poprvé, ale opakování je matka moudrosti. Nic proti jednorázovým dávkám typu té pětadvacítky, ale ty všechno nevyřeší.

Podle mého názoru jsou zde naprosto nezbytně nutné dvě věci. Jednak fiskální expanze, já jsem nedávno podepsal novelu zákona o státním rozpočtu, která zvyšovala deficit ze 40 na 200 miliard, ale také úvěrová expanze.

Začneme tou úvěrovou expanzí, která by měla být skutečnou pomocí podnikům, ne krátkodobou, ale dlouhodobou. Říká se, že naše banky mají přemíru likvidity, česky řečeno, sedí si na penězích. Jestliže by byly garantovány úvěry, jak vláda nabízí, tak by mohly poskytovat dlouhodobé úvěry s odloženými splátkami a nízkým úrokem. To by byla skutečná pomoc našeho bankovního sektoru našim podnikům.

V jakém objemu, pane prezidente?

Ta garance se počítá v objemu jednoho bilionu korun. Takže tady máte daný úvěrový rámec, neříkám že se stoprocentně vyčerpá, ale je dobré, že jako rámec tady je.

Druhá věc je fiskální expanze, a ta se liší od té úvěrové tím, že je zaměřena především na investice. Tady se dostávám do velkého sporu s těmi, kteří neustále vyzývají k růstu životní úrovně. Já jsem ten růst včetně růstu minimální mzdy velmi podporoval v době, kdy ekonomika prosperovala, ale dnes tady máme Sophiinu volbu, spotřebu nebo investice, a musíme hledat proporce mezi nimi. Moje doporučení zní, udržme existující životní úroveň měřenou například průměrnou mzdou. Nesnažme se, třebaže se blíží volby, rozdávat nejrůznější spotřební dárečky, a raději investujme, abychom ekonomiku nejenom zachránili, ale i rozhýbali.

Závěrem jedna smutná poznámka. Vždy říkám, a říkám to už asi 20 let, investice nemá volební právo, takže když se blíží volby a všichni se snaží vlichotit voličům, tak se na investice vykašlete, a je to dramatická, tragická chyba.

Když zmiňujete investice, jak a do čeho by měl stát investovat, aby podpořil ekonomiku?

Řekl jsem to, ale zase opakování matka moudrosti. Ekonomická teorie nám říká, že investicemi s nejvyšším takzvaným multiplikačním efektem, jinými slovy s nejvyšší efektivitou, jsou investice do dopravní struktury nebo investice do dopravní infrastruktury a potom investice do bytové výstavby. Myslím si, že ekonomická teorie má v tomto smyslu pravdu a že bychom právě tímto směrem měli investovat.

Pane prezidente, neměl by stát podpořit ve svém investování české firmy?

Samozřejmě, že ano. Právě tím, že jim zadá tyto investiční zakázky. České stavební firmy mohou stavět dálnice, české stavební firmy mohou stavět domy a byty. Nezapomeňte, že například naše stavebnictví je, díky bohu, v poměrně dobré kondici. Zatím zaznamenalo pětiprocentní růst a podniká a také investuje. Takže, ať se ostatní sektory národního hospodářství řídí v českých firmách příkladem českého stavebnictví.

Čili, jestli Vám dobře rozumím, pomohly by státní investice, do kterých by měly české firmy jakési přednostní právo.

On je vždycky nějaký konkurs, nějaká veřejná soutěž.

Proto se ptám.

Ale když si proberete ty veřejné zakázky, tak, upřímně řečeno, mnoho zahraničních firem se tam nepřihlásilo, čili to dilema tady neexistuje. Je tady spíše nedostatek zakázek pro české firmy, a tomu můžeme odpomoci právě rozjetím investičního programu. Mimochodem já mám takovou jednu zálibu, promiňte, že Vás s tím obtěžuji, celou dobu říkám, a říkám to všem ministrům kultury, že nejdůležitější kulturní investice je investice do oprav kulturních památek. A říkám těm ministrům poněkud nezdvořile, víte, umělci vás budou milovat, když jim dáte nějaké dotace, když půjdete na jejich recepci a podobně, ta památka vám nezatleská, ale jeden opravený zámek, hrad, klášter, krásná secesní vila nebo cokoli jiného, to po vás zůstane. Ta recepce pomine jako pěna dní.

Když ještě s dovolením zůstanu u těch investic, když říkáte, že by stát měl pomáhat takto českým firmám, máme tady ale legislativu, výběrová řízení. Nejde to proti legislativě? A druhá možná otázka, je to výhodné pro český stát? Bude to výhodné, je tady dostatek českých firem, které udělají pro stát to nejlepší za nejlepší cenu?

Tak zaprvé, i tam, kde jsou zahraniční zakázky, a to je například zbrojní výroba, tak si stát vždycky, chcete-li, vynucuje tak zvaný offset, to znamená podíl českých firem na této zakázce. Někdy je to třicet procent, někdy více. Z toho vyplývá, že i touto formou stát podporuje české firmy, a nevidím důvod, proč by to, zejména v otázce ekonomické krize, neměl dělat i dál.

Pane prezidente, já ještě u ekonomiky s dovolením zůstanu. Pojďme si teď s dovolením pustit slova Lukáše Tótha, ekonoma, se kterým jsem mluvila před pár dny přes Skype.

Když se takto běží o závod a přijímají se rychlá opatření, tak se vždycky zapomene na nějakou skupinu. Proto si myslím, že by třeba už v tuhle chvíli měl být připraven nějaký záchytný bod, abychom viděli, co se stane s lidmi, kteří tím sítem desítek opatření propadnou. Měl by být připraven nějaký speciální například režim v nezaměstnanosti, nebo fond pro ty, kteří budou na tom opravdu nejhůře, ze kterého se budou hradit třeba základní životní potřeby.

Pane prezidente, souhlasíte s panem ekonomem, že vláda zapomněla na některé skupiny?

Já si nemyslím, že vláda zapomněla na některé skupiny. Můj názor je, že vláda, a nejenom vláda, má podporovat především rodiny s dětmi, protože děti jsou naše budoucnost. A má podporovat nás, starobní důchodce, z toho prostého důvodu, že jsme něco už v životě dokázali a že je to úcta k těm dosaženým výsledkům za minulost. A teď, když si vezmete ty jednotlivé skupiny, no tak je tam samozřejmě spor OSVČ, to je jedna skupina, které se dostalo pozornosti až nyní, to je asi milion občanů, a to je samozřejmě hodně i z hlediska volební účasti. Je tady spor o těch, kteří pracují na dohodu, ti zatím nedostali, pokud vím, nic. Pak tady máme skupinu bezdomovců, v Praze je jich například pět tisíc. Máme tady skupinu lidí, kteří odmítají nabízenou práci a jsou evidováni na úřadech práce, kde pobírají podpory, což považuji za chybu, protože myslím si, že sociální dávky patří potřebným, a ne těm, kdo odmítají nabízenou práci. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Ať mi pan ekonom, jehož jméno jsem zapomněl a není příliš známo v odborné veřejnosti…

Jmenuje se Lukáš Tóth.

… tak nechť mi pan ekonom jmenuje jakoukoli konkrétní skupinu, kterou má na mysli, a potom se o ní můžeme bavit. Jenom doufám, že mně nenavrhne bezdomovce.

Já si myslím, že se teď vede velká debata hlavně o lidech, kteří pracují na dohodu o pracovním poměru, na dohodu o pracovní činnosti, kteří zůstali bez podpory.

Ano, o tom jsem mluvil.

Pane prezidente, jakou odhadujete nezaměstnanost, kterou přinese koronakrize?

Good heaven. Tak zase, buď je nezaměstnanost spontánní a není ovlivněna činností vlády, anebo ovlivněna je, což se Vám snažím vysvětlit celou dobu naší diskuse. Takže, když vláda vyhlásí například rozsáhlé investiční programy, ale ty mohou být i na komunální a regionální úrovni, já jsem si prostudoval národní investiční plán, a tam takových projektů máte, no teď bych to počítal, ale řekněme několik tisíc, to je řádově asi správný odhad, tak v takovém případě nezaměstnanost nemá důvod růst.

V případě, když vláda nebude nic dělat, což nepředpokládám, tak ta nezaměstnanost podle některých odhadů vzroste na pět procent z dnešních tří, což také není zvláštní tragédie.

Pane prezidente, zatím je schodek rozpočtu posunutý na 200 miliard korun z těch 40, které paní Schillerová plánovala. Bude to stačit? Máme dostatek rezerv?

Tady jde o to, čemu říkáte rezervy. Vy si můžete říkat, že stát měl v minulosti šetřit, něco si ukládat do kasičky, a teď to vytáhnout a financovat s tím ty investice, o kterých jsme spolu mluvili. Česká republika je, díky bohu a vládě, jednou z nejméně zadlužených zemí. Poměr státního dluhu k hrubému domácímu produktu je třicet procent. Takzvaná dluhová brzda je u nás padesát pět procent, v Evropské unii dokonce šedesát procent. Co z toho vyplývá? Že stát si teď může tu investiční expanzi financovat zadlužováním. Zadlužování není sprosté slovo, záleží na tom, kvůli čem se zadlužujete. Když kvůli odstranění ekonomických důsledků pandemie, je to v pořádku.

Pane prezidente, já bych poprosila s dovolením režii ještě o jeden příspěvek další ekonomky, paní Danuše Nerudové, rektorky Mendelovy univerzity a předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody.

Je potřeba říct, že státy, které v období růstu šetřily, jsou na to postkrizové období daleko lépe připraveny, protože mají finanční rezervy. My jsme k těm státům nepatřili, to znamená, že my skutečně budeme řešit otázku, jakým způsobem to postkrizové období ufinancovat. Nemůžeme si myslet, že celou tu částku zaplatí daňový poplatník. První věcí, která by se měla stát, je, že stát najde rezervy a bude škrtat v provozních výdajích. Krize je obrovskou příležitostí k tomu, aby celá řada agend byla digitalizována a aby skutečně poklesly provozní výdaje.

Ano, krize na druhé straně je také příležitostí k tomu, aby došlo k zásadní změně daňového systému, a to k jeho modernizaci. Nutně to neznamená vyšší daně. Já hovořím především o změně daňové struktury, ale je nutno říci, že zdanění práce je skutečně příliš vysoké a že je potřeba se zamyslet nad tím, zda by neměl být zdaněn více kapitál, který plyne fyzickým osobám, nebo zda by neměl být více zdaněn majetek.

Pane prezidente, pokud to vezmu odzadu, to, co paní rektorka říká, změna daňového systému a nutnost dalšího zvýšení daní například kapitálu, ano nebo ne?

Já jsem byl dlouhodobým zastáncem progresivního zdanění příjmů. To progresivní zdanění, které je výrazem solidarity mezi bohatšími a chudšími, existuje ve většině zemí západní Evropy, ale samozřejmě, že někdo tvrdil, že je to komunistický výmysl, čímž prokázal svoji totální neznalost, a zatím k progresivnímu zdanění nedošlo. Takže jsou případy, kdy daně je možné tímto způsobem zvýšit, ale samozřejmě nejde o to, aby zvýšení daní zabilo ekonomickou aktivitu a vedlo třeba k uzavření některých firem.

Ale já bych reagoval na paní rektorku už od začátku, a musel jsem se usmát, když říkala, že jsme si nic nenašetřili. Milá paní rektorko, většina zemí, o kterých mluvíme, je zadlužená mezi osmdesáti až sto třiceti, opakuji, sto třiceti procenty v poměru k GDP a my, jak už jsem uvedl, třicet. Takže tohle je prostě prostá nepravda. Ty země, které mají těch sto třicet procent, mám silný pocit, že je mezi nimi i Itálie, ale nejsem si tím úplně jistý, no tak ty samozřejmě už se těžko mohou dál zadlužovat, zatímco my můžeme emitovat státní dluhopisy. Doufám, že tomu prospěje i teď projednávaný zákon o České národní bance. V takovém případě, protože máme dobrý rating, můžeme očekávat, že prodej těchto státních dluhopisů bude úspěšný, ostatně už teď je, a že tím pádem tam nebude příliš vysoký úrok a můžeme si dovolit i dlouhodobou splatnost.

Ještě k té poznámce, co měla paní rektorka na začátku, že krize je příležitost, jak zefektivnit práci státu, úřednický aparát a škrtat. S tím souhlasíte, nebo nikoliv?

Ano, vřele s tím souhlasím, ale já bych zase rád uvedl konkrétní příklady, protože obecné fráze nás nezachrání. Takže například každý rok platíme ze státního rozpočtu třicet miliard korun na dotacích solárním baronům díky šíleně nesmyslným zákonům, které se přijaly už v minulosti na podporu solárních elektráren a které zatím nikdo neměl odvahu zrušit. Bohužel. To je jeden z příkladů úspor.

Promiňte, že Vám skáču do řeči, doporučíte toto vládě, panu premiérovi při dalších schůzkách?

Pan premiér mně dokonce slíbil, že sám předloží návrh zákona. Mluvili jsme také s panem Karlem Havlíčkem, protože ten jedná s Evropskou unií o takzvané překompenzaci. Tím bychom ušetřili asi sedm miliard korun. Ale já se ptám, co dělala vláda v minulých letech, a to nebyla Babišova vláda, tohle to, myslím, přijala Topolánkova vláda. Jak je možné, že tento do slova ekonomicky zločinný zákon byl přijat? A teď se podívejte na to, že solární elektrárny produkují jenom tři procenta vyrobené elektrické energie, a stojí nás to každý rok ty desítky miliard.

Druhý případ, teď budu velice, velice nepopulární. Platíte daně?

Já ano.

Výborně, já také. Každý rok odevzdávám daňové přiznání. Takže to jsme dva. Jste osvobozena od nějaké daně?

Nemyslím si. Je to spíš otázka na moji daňovou poradkyni, ale ne.

Já taky ne. Takže jsme dvojice, která řádně platí daně, není-liž pravda. Teď si uvědomte, že existují daňové výjimky, jejichž souhrn činí tři sta miliard korun. Přesněji tři sta osmnáct miliard korun. Máte nejrůznější osvobození od daně, takže ten daňový poplatník se raduje, že nemusí platit daně, ale ty daně de facto za něj platí jiní, například i my dva. No, kdyby se dospělo k velmi radikálnímu řešení, tak má stát k dispozici pro financování těchto aktivit více než tři sta miliard korun plus těch třicet za dotaci na solární energii. Já nejsem tak radikální, abych řekl, že se podaří zrušit všechny daňové výjimky, ale, jak mi říkala paní ministryně Schillerová, několik desítek miliard by se tímto způsobem také dalo ušetřit.

A moje věčné téma, úředníci a Parkinsonovy zákony, ale to bychom tady seděli do večera.

Jenom k těm daňovým výjimkám, když jste říkal, že investice nemá volební právo, daňová výjimka je navázána na daňového poplatníka a voliče, je to velmi nepopulární opatření. Najde podle Vás vláda k tomu odvahu politickou?

Ona bude muset najít politickou odvahu, protože jinak bude obviňována z toho, že nešetří. O tom šetření konec konců mluvila i paní rektorka Nerudová, a v tom má pravdu. A ona ta vláda zase nemá příliš velký prostor k úsporám, a tedy ke zdrojům, které by pak vrhla do bitvy. Teď přijde ta druhá ekonomická bitva, až vyhrajeme bitvu s koronavirem. Mimo jiné, těch tři sta miliard, to je ne divize, to je celá armáda, tři sta miliard ročně, podotýkám, každý rok. Tak i kdyby to byla polovina, i kdyby to bylo sto padesát miliard, tak je to nesmírná pomoc. A já si myslím, že vláda i v pudu sebezáchovy, chcete-li, tuto armádu nasadí, i když ti, kdo berou daňové výjimky, budou remcat.

Já Vám řeknu jeden příklad, který jsem už dávno, dávno uváděl, a nevím, jestli je ještě pravdivý. Zoologické zahrady jsou u nás osvobozeny od daně z přidané hodnoty. Já měl jednu diskusi a říkal jsem, proč není osvobozena i Česká filharmonie. Rozumíte mi? Takže buď všichni, nebo nikdo. Já bych zoologickým zahradám, a teď mě všichni budou nenávidět, to osvobození od DPH sebral, a ty peníze bych věnoval třeba na výstavbu dálnice, na pomoc dětským domovům, domovům důchodců, těch investičních příležitostí je milion. Jak říkám, ty úspory i na sociálních dávkách pro ty, kdo nechtějí pracovat, nevím, proč při tříprocentní nezaměstnanosti nám neustále rostou podpory v nezaměstnanosti. Paní ministryně Maláčová mně to vysvětlovala tím, že je to spojeno s takzvanou aktivní politikou zaměstnanosti, a tedy například s veřejně prospěšnými pracemi. To bych bral. Ať prostě lidé třeba i zametají chodníky, i to je práce, která je potřeba, ale musí odvést práci, ne sedět doma a brát dávky.

Pane prezidente, u ekonomiky ještě zůstaneme, ve smyslu zdravotnictví. Já teď poprosím režii o slova Romana Šmuclera, prezidenta České stomatologické komory, a zároveň i člena Ústředního krizového štábu.

Musíme vážit, kolik do toho dáme peněz, abychom pak třeba za rok někomu neřekli, hele, je listopad, počkej si na lék na rakovinu do ledna. Což já už jsem zažil během svého života, takže to není nějaké plané řečnění. Politici řeknou, péče se nezhorší, ale nám dají tolik peněz, že třeba od listopadu prostě už nemáme léky.

Pane prezidente, je ta obava oprávněná, že se zhorší situace ve zdravotnictví, zhorší se dostupnost i kvalita péče, protože teď svádíme bitvu s koronavirem, a stojí to mnoho miliard?

Zase je potřeba odpovídat tvrdými daty, a nikoli pocity a emocemi. Pan Šmucler je, pokud vím, předseda stomatologů, nic proti zubařům, ale zubaři si neustále stěžují, že mají málo peněz. Ale tvrdá data nám říkají, že výdaje do zdravotnictví každým rokem stoupají o řadu, řadu miliard, zvyšují se platy ve zdravotnictví. Vezměte si, jaké jsou dnes platy lékařů, ale i zdravotních sester, což je možná důležitější, protože lékař vás jednou odoperuje, jednou udělá vizitu, ale zdravotní sestra, když potřebujete, je u vás pořád. Takže podporujme především zdravotní sestry, podporujme nákup moderní techniky, to je také investice, a důležitá investice, takže když srovnáte výrok pana Šmuclera s reálnými daty, zjistíte, že nemá pravdu.

Nicméně ten názor nesdílí pouze pan Šmucler, někteří ředitelé nemocnic už teď tvrdí, že mají obrovské výdaje a jsou na hranici bankrotu, protože draze nakupují pomůcky a tak dál. A obávají se i lékaři, že teď se popereme s covidem 19, ale pak budeme mít méně prostředků na to léčit kardiovaskulární nemoci, nádorová onemocnění a tak dále.

Podívejte se, řekl jsem už před chvílí, že je to otázka priorit, že já jsem pro to, abychom zdraví a život nadřadili okamžitému ekonomickému úspěchu. To se týká samozřejmě našeho zdravotnictví včetně zubařů, a z toho vyplývá, že jestliže budeme do něčeho investovat, pak zdravotnictví bude mít prioritu. To si myslím, že je rozumné, že tohle podpoří každá rozumná vláda. Do čeho naopak bychom investovat neměli, to jsem Vám před chvílí tak trochu vysvětlil.

Pane prezidente, možná téma, které je více společenské a obecné, ale podle Vás změní koronavirus, tato nemoc, Českou společnost? Pokud ano, tak jak?

Česká společnost se samozřejmě bude měnit, jako se měnila poslední desítky let, ale myslím si, že na tuhle epidemii budeme vzpomínat jako na něco, co přešlo, díky bohu, jako budeme vzpomínat na povodně, ta starší generace může ještě vzpomínat na dětskou obrnu nebo na plané neštovice, ale nemyslím si, že zrovna tato epidemie českou společnost změní. Bude ji měnit především mladá generace, která teď nastupuje do práce, a přeju jí v tom plný úspěch.

Pane prezidente, já s dovolením Vám teď pustit slova Vašeho předchůdce na Pražském hradě pana Václava Klause.

To, co se teď na nás chystá se všema chytrýma karanténama a podobně, je obrovské, obrovské, obrovské vítězství něčeho, co myslím, že u nás nezavádí Čína, to si zavádíme sami, ale my si spolu s koronavirem dovážíme z Číny čínský systém sledování lidí, čínský systém takzvaného social scoring, a začínáme to v podstatě potichounku zavádět tady u nás. Takže to já vidím za děsivé změny, které mě naprosto, naprosto drtí.

Pane prezidente, sdílíte obavy bývalého prezidenta nebo nikoli?

Ani moc ne, Václav Klaus zřejmě naráží na takzvanou chytrou karanténu, která je skutečně založená na sledování lidí pomocí platebních karet, pomocí mobilů a podobně. Zatím mám dojem, že stanovisko hygieniků je v této kauze poněkud skeptické, ale dobře, probíhá pilotní projekt na Jižní Moravě. Počkejme na jeho výsledky. Každý projekt, který pomůže potlačit epidemii koronaviru, je dobrý. Čína to dokázala svými projekty a myslím si, že měla víceméně úspěch. Ale souhlasím s Václavem Klausem v tom, že samozřejmě tohle to by mělo okamžitě po karanténě skončit.

Pane prezidente, pokud si dovolím býti trochu osobní, jak tu situaci snášíte Vy a Vaše rodina?

Já nevím. Já pořád v Lánech pracuji a je mi tady dobře. Díky bohu koronavirus nemám, moje rodina taky ne, takže si během karantény telefonujeme. Četla jste Márqueze, Láska za časů cholery?

Ano četla.

Tak teď máme lásku za času koronaviru. Je to něco trochu podobného. Vypsal jsem teď mimo jiné krajské volby na začátek října, prostudoval jsem řadu zákonů a podepsal jsem je, protože jsem si myslel, že jsou dobré, a hlavně teď studuji spoustu materiálů o ekonomice, protože jsem věděl, že se budu muset připravit na nejrůznější diskuse o tom, co přijde po koronaviru. Přijde ekonomická krize a diskutujme o tom, jak tuto krizi překonat.

Když říkáte, že si s rodinou telefonujete jako v Lásce za časů cholery od Márqueze, Vaše paní oslaví na konci dubna narozeniny kulaté, bude to také jenom oslava po telefonu, nebo se uvidíte?

Zatím dodržuji pravidla karantény, nicméně už se těším, až to skončí, pak to se zpožděním oslavíme. Po telefonu to není ono.

Když jste se minulý týden viděl se členy Ústředního krizového štábu, byla z toho pořízena fotka, Vy jste ji několikrát komentoval, teď se tím zabývá krajská hygienická stanice, těmi okolnostmi setkání. Máte k tomu, pane prezidente, nějaký komentář?

Ale vždyť je to novinářská, bulvární bublina a já se domnívám, že když si vezmete například dnešní nákupy v hobby marketu, tak se zeptejte, jestli tam byla dvoumetrová vzdálenost mezi nakupujícími. Samozřejmě, že nebyla. A ta místnost, která je v té chatě v Lánské oboře, ty dvoumetrové odstupy prostě fyzicky neumožňovala. Nicméně, nechal jsem si, s jejich souhlasem, všechny svoje hosty otestovat na koronavir, všichni mají negativní testy.

Zadruhé jakýsi hloupý novinář z Bakalových Hospodářských novin napsal, že jsem jim nabídl opulentní oběd. Ve skutečnosti jsem ten oběd zakázal a před nimi na talíři bylo pár kousků klobásy a sýra, které můžete jíst tímto způsobem. To je vše.

Já o tom polemizovat nechci, o sýru ani obědu, ale přece jenom vláda k něčemu vyzývá, vyzývá k tomu, aby se nepotkávaly rodiny, a možná ta otázka je spíš tím směrem, že jste se tam viděli, ta vzdálenost dodržena nebyla, tak ta otázka je podle mě, promiňte, legitimní. Tak jestli to bylo v pořádku.

Jestli co?

Promiňte, že ta otázka je legitimní, protože vláda k něčemu vyzývá, nemají se stýkat ani rodiny ani přátelé, a Vy jste se tam takto viděli, a část veřejnosti na to reagovala podrážděně, proto se na to ptáme.

Podívejte se, byla to normální pracovní porada. Znáte i účastníky této porady a samozřejmě, že takových pracovních porad, a zejména výrobních porad, kde také nejsou dodrženy ty dvoumetrové odstupy, máte každý den v republice ne desítky, ale stovky, možná dokonce tisíce. Měli jsme roušky, neobědvali jsme, moji hosté byli otestováni, splnil jsem základní požadavky, a jestli mě to někdo bude vyčítat, tak co byste chtěla. Je lépe, když s ministrem vnitra, ministrem obrany, policejním prezidentem a dalšími diskutují lidé, jako je guvernér Národní banky, prezident Hospodářské komory nebo prezident Svazu průmyslu a dopravy a další a další, anebo ať tito lidé tam prostě nepřijdou, a v takovém případě ta diskuse, která, myslím, byla pro všechny účastníky užitečná, se konat nebude. Co je tedy lepší? Prostá otázka.

Na druhou stranu prezident Svazu měst a obcí pan Lukl řekl, že to byla chyba, a dal svou funkci k dispozici. Na to reagujete jak?

A jeho funkce nakonec byla grémiem potvrzena. Já myslím, že to byla maličko hysterická reakce, kterou ostatní nesdíleli.

Jaké podle Vás budou dopady pandemie na českou politiku, pane prezidente. Jak si vede opozice a dvě vládní strany?

Opozice se někdy chovala slušně, přijala v Poslanecké sněmovně vládní návrhy, a to musím ocenit. Na druhé straně někteří opoziční představitelé se chovali, dejme tomu, hloupě. Já jsem vždy uváděl alespoň tři příklady, Miroslav Kalousek, který vyzval k občanské válce, senátor Fischer, který označil vedení státu za vlastizrádce, a pak tam byl také pan poslanec Stanjura, který vyzýval ministryni financí k rezignaci, ale úplně nejhloupější výrok zazněl od jakéhosi novináře jménem Palata, který prohlásil, že žijeme ve fašistické diktatuře. A když se Vy pořád ptáte, dovolte mi také jednu otázku.

Ano.

Máte pocit, že žijeme ve fašistické diktatuře?

Nemám.

On doslova použil výraz koronafašismus a koronadiktatura, takže říkám, že je to z těchto důvodů patrně nejhloupější novinář v České republice.

Byl to jeho názor. Vy jste, pane prezidente, veřejně podpořil Jana Hamáčka i tím symbolickým červeným svetrem.

Ano.

Je ta podpora teď v době koronakrize, nebo máme za tím cítit jakousi cestu opětovného sbližování s ČSSD, se stranou, kterou jste vedl, kterou jste přivedl do Strakovy akademie?

Tak víte, záleží samozřejmě na občanech, na výsledku voleb. Já osobně, jako občan, bych si přál, aby dnešní koalice pokračovala, a to je vše, co Vám k tomu mohu říci.

Děkuji Vám za to. Pane prezidente, ještě jedno téma, které s koronavirem nesouvisí, ale podle mého názoru silně rezonuje v české společnosti, a to je socha maršála Koněva. Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil trestní stíhání kvůli odstranění sochy, kterou nechala odstranit radnice pro Prahu 6. Ministerstvo zahraničních věcí vydalo včera prohlášení, já si dovolím citovat: „Ministerstvo zahraničí striktně odmítá zásahy státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky. Pokud budou orgány pokračovat svými konfrontačními prohlášeními a úkony v tomto duchu, je to signál, že ztratily zájem o rozvoj vzájemných vztahů mezi našimi zeměmi”. Vy učiníte nějaké prohlášení, pane prezidente, nebo podpoříte, co vydal pan ministr?

Tak já mohu při příležitosti naší diskuse učinit velmi jednoduché prohlášení, kde bych navázal na to, co k tomu říkal Václav Klaus ne tady, ale v jiném projevu, že je komické, jestliže třicet let po revoluci se najednou vzbudí antikomunisté poslední hodiny. Ale já bych k tomu dodal, protože to pokládám, to odstranění sochy, za jak směšné, tak hloupé, jednu možná zajímavou historickou poznámku. V našich dějinách bylo obrazoborectví, a tato tradice se vleče několik staletí, například když tady byl Fridrich Falcký, tak si s sebou přivedl protestantské kněze, a první, co nařídili, byla odstranění různých obrazů a soch z kostelů. Ostatně táborité dělali v podstatě totéž, tam se dokonce ani mše nesměla sloužit v ornátu. Přemýšlejme spolu, co obrazoborectví v historii dokázalo. Zničilo krásná umělecká díla, ať už to byly obrazy nebo sochy. Maršál Koněv, který osvobodil nejenom Prahu, on také osvobodil Osvětim, tak ten má své místo, jako mnoho jiných, v Praze, zatímco ti, kdo tu sochu odstraňují, vlastně v životě nic pořádného nedokázali. A to je právě vlastnost obrazoborců. Oni závidí těm, kdo něco dokázali, závidí těm, kdo namalovali obraz nebo vytesali sochu, a snaží se to zničit. Bohužel takových lidí je poměrně hodně a formuje je spíše nenávist a závist než ocenění úspěchů.

Jenom ještě krátká otázka, na druhou stranu radnice Prahy 6 tu sochu nezničila, ona ji přesunula do depozitu a bude součástí jiné expozice. Mě zajímal i Váš názor na akt Ruské federace, jestli je to v pořádku. Jsme svobodná země, máme na Praze 6 nějakou samosprávu, které ta socha patří.

Ale samozřejmě, jsme svobodná země. Já Vám řeknu, právě v souvislosti s tím vměšováním se do vnitřních záležitostí, jeden příběh, který zatím nebyl příliš publikován. Já jsem si nedávno, když se ještě nenosily roušky, pozval odděleně čínského a amerického velvyslance. Čínský velvyslanec nám tehdy vyhrožoval, když Kubera pojede na Taiwan. Americký velvyslanec nám vyhrožoval, že když přijmeme digitální daň, budou odvetná opatření, například pro naše firmy, které působí právě ve Spojených státech. Já jsem oběma, nikoli pouze jednomu, říkal, že je to vměšování do vnitřních věcí a že je to kontraproduktivní. Totéž samozřejmě teď platí pro Ruskou federaci, ač odstranění sochy maršála Koněva považuji za hloupost a obrazoborectví. To zničení totiž nemusí být fyzické, to může být dáno i přesunutím.

Pane prezidente, máme zhruba poslední minutu, vidíme se tady na Velikonoce. Pokud máte zájem a chcete nějaký velikonoční vzkaz, možná poselství.

Já teď budu sice velikonoční vzkaz na žádost pana kardinála Duky říkat za chvíli na České televizi, ale konec konců není důvod, proč bych ho svým způsobem nezopakoval i na Primě. Byl jsem kdysi v Kralicích. To je městečko, kde vznikla Bible Kralická, a mají tam památník této bible, a ten památník je rozevřená kniha. Na té knize jsou jenom tři slova, Bůh láska jest. Takže já bych všem, kdo nás poslouchají, a dokonce i těm, kdo nás neposlouchají, popřál lásku.

Pane prezidente, mockrát Vám děkuji za rozhovor.

Rádo se stalo.

A vám, milí diváci, děkuji, že jste se dívali, přejeme vám krásné Velikonoce. Na shledanou.


Odkaz na videozáznam zde.

Miloš Zeman, prezident republiky, FTV Prima, 12. dubna 2020