Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

17. října 2019

Dobrý večer, dobrý čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u Týdne s prezidentem jako každý čtvrtek. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Hezký dobrý večer.

Pane prezidente, nemůžu začít jiným tématem, včera jste oznámil nebo Vaše kancelář oznámila, že nastupujete do nemocnice na tři nebo necelé čtyři dny, a nastupujete dnes odpoledne ve čtvrtek, natáčíme v jedenáct hodin dopoledne. A my jsme zavaleni dotazy, protože máme různé pořady, kde odpovídáme na otázky diváků, a samozřejmě všichni Vaši fanoušci vědí, že každý týden jsme tady spolu. Co byste vzkázal divákům ohledně Vašeho zdravotního stavu a samozřejmě důvodu, proč do té nemocnice nastupujete?

Tak zaprvé, divákům bych vzkázal, že za týden bude opět Barrandov. Zadruhé, ještě den předtím, to znamená ve středu, vystoupím na plénu Poslanecké sněmovny s tématem návrhu zákona o státním rozpočtu.

Jistě uznáte, že mám právo na pár dní času, a já jsem vyhověl přání svého ošetřujícího lékaře, mimochodem to je pro Vás exkluzivní informace, vždycky se lidi ptají, kdo je prezidentův ošetřující lékař, takže je to profesor Zavoral, ředitel Ústřední vojenské nemocnice. Ten mně říkal, pane prezidente, co kdybyste si ke mně šel na tři dny lehnout, my Vám uděláme tu dehydrataci, dáme Vám infuze a Vy budete jako mladík. Tak tomu se nedá odolat. Ale není to nic vážného a je to spíše záminka pro odpočinek, číst si, spát, přemýšlet a nebýt vyrušován běžnou prezidentskou agendou.

Já jsem tu otázku uvedl, co byste vzkázal divákům, nikoliv co řeknete mně.

Ale já jsem vzkázal divákům, že ve čtvrtek budou mít Barrandov.

No, protože o Vašem zdravotním stavu a o závěrech Vašich vyšetření před několika týdny jsme hovořili, a předpokládám, že se tam tedy od té doby nic zásadního nestalo. To co tedy považujete za rekondiční pobyt, tak jak bylo uveřejněno,…

Tak.

… to jste vysvětlil.
No, ale pak je tady celá řada blbounů nejapných, takhle jste totiž kdysi tituloval novináře, kteří rozjeli spekulace, co všechno za tím může být. A pokud bych dodržel ten způsob kladení otázek, co byste jim vzkázal, těm novinářům neboli tedy blbounům nejapným?

Tak až jim bude sedmdesát pět let, tak si i oni rádi na čas lehnou do nemocnice, aby se osvěžili a vyšli z té nemocnice, dejme tomu jako sedmdesátníci.

Jako třicátník už to nepůjde. No a Bakalovi novináři, tedy ti investigativci z Hospodářských novin a iHNed a Aktuálně dávají do souvislosti prý údajně podezřele časté vyjadřování se k Vašim nástupcům. Mluvili jsme tady spolu o panu Dlouhému, o panu Středulovi, pak jste hovořil myslím s Bleskem o Andreji Babišovi a údajně to tedy naznačuje, že možná uvažujete o odchodu na odpočinek. Takhle napřímo, pane prezidente, uvažujete o odchodu na odpočinek před skončením Vašeho období?

Za tři a půl roku jistě ano. Blbouni nejapní, bohužel, mají smůlu. Protože jsem prognostik a protože už teď se i jinde spekuluje o prezidentských kandidátech, tak já jsem pouze vyjádřil, jako prognostik, s určitým časovým přesahem svůj názor.

Dobře, tak já myslím, že to téma jsme vyčerpali. Pojďme k dalším otázkám, k těm aktuálním.
Víte, co mě zaujalo? V minulém týdnu proběhla kolaudace tunelu Blanka. Já vím, je to pražské téma, ale zajímavé na tom je, že v tom tunelu už čtyři roky jezdí auta, normálně se používá a formálně to bylo v nějakém provizorním režimu nebo co a teď je to tedy oficiálně zkolaudováno. Já se neptám na Blanku, jenom se ptám, prošlo by to normálnímu člověku, obyčejnému člověku, že by užíval čtyři roky stavbu a neměl ji zkolaudovanou?

Patrně ne a to je právě ten základní problém, ale kolem tunelu Blanka už byly velké problémy. Nezapomeňte, že byl dvakrát předražený.

Ano, původní rozpočet byl tuším sedmnáct miliard a nakonec to stálo přes čtyřicet miliard.


No.

No, já jsem to řekl jenom proto, že si myslím, že jako pokud by si někdo postavil garáž a neměl ji zkolaudovanou a viditelně ji používal, že by určitě dostal pokutu, no ale.

Na malé lidi je přísnost, na velké, ani ne tak lidi, jako spíš organizace, přísnost bohužel, bohužel není.

To se tak pořád točíme v kruhu, protože na to jsme upozorňovali při zdanění za zavádění EET a tak dále, že na ty malé si vždycky stát dokáže vyskočit efektivněji, než na ty velké.
Když jsme u toho státu, probíhá debata o našem předsednictví Evropské unie v roce 2022. Oba dva si pamatujeme, jakým průšvihem to skončilo naposledy v roce 2009, a ty náklady, které na to máme vynaložit, jsou zhruba poloviční než tehdy. Andrej Babiš hovoří o jedna celá dva miliardě, tehdy to stálo přes dvě a půl miliardy. Bude to stačit, abychom si neuřízli ostudu?

Já si nechci hrát na experta na všechno. Pouze předesílám, že tehdy takzvané ProMoPro shráblo dost výrazné až sta milionové zisky, které se počítaly do těch nákladů. Takže pokud tam nebude tato situace, myslím si, že to bude stačit.

Víte, co mě na tom předsednictví ještě zaujalo? Že nejvíce se vzteká Lubomír Zaorálek, že je to málo těch peněz, jedna celá dva miliardy, které utratíme v roce 2022, a že by jich mělo být více a tak. A taky se do Vás docela pustil kvůli Vašim výrokům v Srbsku na Vaší cestě na státní návštěvě Srbska. Nespletl si Lubomír Zaorálek trochu ministerstvo, kde je?

To je takový syndrom odcházejícího muže. Ano, Lubomír Zaorálek už není ministrem zahraničí a rád se přitom vyjadřuje k této tématice, ale myslím si, že by mu více slušelo, kdyby se vyjadřoval k Ministerstvu kultury, neboť ministrem kultury bezpochyby je.

No tak, takhle jsem to nějak mysl.


Tak, tak.

Pane prezidente, v pátek a v sobotu jsme se loučili s Karlem Gottem. To loučení byly dva dny na Žofíně, kam přišly desetitisíce lidí, a poté komornější zádušní mše v katedrále svatého Víta, kde jste byl přítomen i Vy s Vaší rodinou. Je něco, co ve Vás zůstalo hluboko z těchto dvou dnů loučení s Karlem Gottem?

Já jsem Vám zaprvé minulé řekl, že jsem se nepřišel loučit s celebritou, ale s přítelem a srovnal jsem to například s rybářem Jiřím Růžičkou z Bohdalova, jemuž jsem byl také na pohřbu. Jinak, finis coronat opus, takže oslovilo mě, ta píseň Už z hor zní zvon, kterou zpíval, a to bylo jeho poselství. A dokud si lidé budou zpívat jeho písně, tak on vlastně bude žít. To je ta moje zásada, člověk neumírá, člověk žije svoji prací.

Netroufnu si k tomu Vašemu vysvětlení a Vašim pocitům a citům z posledního víkendu nic dodávat.
Ale teď jedna otázka, která s těmi událostmi trochu souvisí, ale tak jen nepřímo. Papalášství. Rozloučení s Karlem Gottem pro ty, kteří nebyli pozváni na tu zádušní mši, probíhalo v pátek na Žofíně a třeba poslanec Patrik Nacher, ten si v pět hodin ráno šel stoupnout do fronty a poctivě si ji vystál jako všichni ostatní. A pak tam přijel ministr dopravy Kremlík s majáčkem, nepochybuji o tom, aby ho vyfotili a mohl říci něco moudrého, frontu předběhl a šel se poklonit Karlu Gottovi. A mně se to strašně nelíbilo, protože je člen vlády a samozřejmě byl pozván jako všichni členové vlády i na tu sobotní zádušní mši, a tohle udělal jenom kvůli médiím a ještě tak trochu, ne plivnul, ale tak pohrdnul těmi lidmi, kteří tam stáli někteří dvanáct hodin.

Já nechci nikomu nic doporučovat, nicméně byl-li jako členové vlády pozván na zádušní mši, tak nebylo nutné, aby šel na to páteční rozloučení. Stačilo by, kdyby šel na zádušní mši, a tam by nemusel předbíhat.

No to ne, ale tam jde o ten princip, že samozřejmě mohl jít, ale přeci nemůže jenom proto, že je ministr, předběhnout lidi, kteří tam stojí deset hodin. To prostě nejde.


To předbíhání to byla věčná nemoc některých politiků za celou dobu od listopadové revoluce, některých, nikoli všech.

A další téma. Ústavní soud hodil do politické situace takový šrapnel, jak Vy říkáte, a rozhodl, že zdanění těch církevních restitucí, tedy těch peněžních náhrad za nevydaný majetek, je neplatné. Ta část zákona se ruší. Co jste tomu říkal?


Rozhodnutí Ústavního soudu je třeba respektovat. Cynicky dodávám, že někteří s tím dopředu počítali. Mě trochu překvapila rychlost, se kterou to projednal, a tady bych to srovnal s tím, že v Ústavním soudu už tři roky leží ústavní stížnost prezidenta republiky ve věci lex Babiš. Každému se má měřit stejným metrem. Pane Soukupe, já samozřejmě nechci, aby Ústavní soud rozhodl tak či onak, já chci, aby rozhodl. Když mu něco trvá tři roky, tak nepracuje dobře.

O tom jsme se bavili, ano, rozhodnutí Ústavního soudu, ať je jakékoliv, je třeba respektovat. Je to soud, jinou instituci spravedlnosti nemáme. A mimo jiné u té Vaší ústavní stížnosti, my o tom tady hovoříme už nejméně rok.

Tak.

Napsali Vám nějaký dopis?

Ne.

Že je to, vážný pane prezidente, ten případ číslo to a to je v našem pořadníku a lze očekávat, že bude vyřízen do roka nebo něco takového?

Žádnou informaci jsem nedostal.

No, a to rozhodnutí, já nechci komentovat to rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení toho ustanovení zákona, kterým se nařizovala daň, to, nebo zaváděla daň, to nechci. Ústavní soud rozhodl a respektujme to, ale ty politické důsledky. Co si myslíte, že udělají komunisté teď, protože to byla jejich taková základní podmínka podpory té vlády, tedy jedna z těch sedmi, ale hodně se o ní hovořilo?

Ale pane Soukupe, ta podmínka přece byla splněna. Byla splněna navrhujícími stranami toho zákona a Ústavní soud není ovlivňován Komunistickou stranou Čech a Moravy.

Vy jste to správně řekl, protože jaksi mnozí právníci s tímhle tím rozhodnutím tak nějak počítali. Hovořilo se o tom, že pravděpodobné to je, že Ústavní soud to zavedení daně zruší. A je to tedy tak, že Andrej Babiš a Jan Hamáček vyšli komunistům vstříc a nic je to teda nestálo?

Stálo je to samozřejmě kritiku, ale já si myslím, že ta ekonomická argumentace byla naprosto v pořádku. Andrej Babiš říká, že ty náhrady byly předražené asi o padesát miliard a že každý příjem se má danit. Tak ekonomická argumentace je jasná, právní argumentace je odlišná. To se někdy stává.

No dobře, a teď k těm komunistům. Víte, Vojtěch Filip, šéf komunistů sklidil opravdu velkou kritiku uvnitř strany za podporu vlády Andreje Babiše a nebylo to asi pro něj jednoduch. A teď tahle rána. Myslíte si, že se opravdu může stát, že by komunisté odvolali svoji podporu vládě?

Tak zaprvé, žádná velká rána to není. Zadruhé, Vojtěch Filip teď od Andreje Babiše dojednal několik miliard korun do zdravotnictví, což je daleko víc než tyto náhrady.

Ale oba dva víme, že politika je o symbolech, a tohle to byl symbol, který si Vojtěch Filip jaksi prosadil. Myslíte si, že stát tedy bude i na nátlak komunistů hledat nějaký jiný způsob, jak těm náboženským spolkům sebrat peníze?

Já si myslím, že už je to uzavřená záležitost.

No, já nevím, tady si troufnu nesouhlasit, protože podle mě to Vojtěch Filip nebude mít teď jednoduché ve straně.

Znovu Vám opakuji, získal pro zdravotnictví na Andreji Babišovi několik miliard korun. To se týkalo, jak víte, úhradové vyhlášky.

Ano, jistě, to bylo těch deset miliard korun, které jdou tedy z rezerv pojišťoven…

Ano, ano.

…do zdravotnického systému prostřednictvím té úhradové vyhlášky, ale řekl bych, že to členy té strany a její voliče, komunistů, zajímá trochu méně, než je zdanění církevních restitucí. To je tedy můj názor.


Zdraví, jak jsme začali naši diskusi, má člověk jenom jedno a má si ho šetřit.

Tak další věc. To se snad má rozhodovat dnes odpoledne, teď je zhruba tedy poledne, to znamená, nevíme, jak to dopadne, je schvalování výročních zpráv České televize. A víte, co mě překvapilo? O těch výročních zprávách už jsme hovořili, ale já bych chtěl říct jednu věc, Lubomír Zaorálek, dnes ho tedy mám na paškále, vystoupil a řekl, že očekává schválení těch zpráv, neb se tak předsedové stran dohodli. Mně to přišlo neuvěřitelné.

Já vím, že například v klubu ANO je dost silná opozice vůči schválení těchto zpráv. Je pravda, že asi sociální demokracie jako koaliční partner si možná vymůže jejich schválení, ale předtím možná bude zajímavá rozprava. Já bych do ní přispěl jedním drobkem. V Monitoru jsem četl vyjádření ředitele České televize, že veřejnost ještě není tak uvědomělá, teď parafrázuji, aby znala platy pracovníků České televizi. Četl jste to taky?

Četl jsem to, něco takového.

Podívejte se, jestliže veřejnost zná plat prezidenta republiky, proč by proboha neměla znát, neuvědomělá veřejnost, platy vedoucích pracovníků České televize?

Ale, tak samozřejmě, ale to je jasné. Oni nakládají s veřejnými prostředky a veřejnost má právo vědět, za co je utrácejí, ať už jsou to výroby pořadů, nákupy pořadů, vysílání, provozní náklady té televize včetně mezd, a tak dále. To přece není nic tajného, tohle musí podstoupit každý, kdo je placen z veřejných peněz včetně prezidenta republiky. Přece všichni víme, jaký má prezident republiky plat, jestli je daněn, není daněn, kolik má služebních aut a tak dále. To je prostě normální daň za to, že jsem placen z veřejných peněz, a oni to prostě ignorují, prostě ne.

Ale víte, co mě na tom zaujalo ještě víc? Že to, co řekl Lubomír Zaorálek, je fakticky asi pravda. Fakticky, že se na tom dohadovali, a jestli to podpoří, nepodpoří, ale to nechme stranou, ale to, co si dovolil říci, že očekává schválení. Víte, poslanci jsou voleni lidmi a ve svém slibu říkají, že budou vykonávat svoji funkci ve jménu všeho lidu, ve prospěch všeho lidu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Lubomír Zaorálek v podstatě řekl, že poslanci mají hlasovat, protože se předsedové stran dohodli. A to nejde, to přeci nejde.

Kdysi, to bylo za komunistů, že se dohodli předsedové stran, jak mají poslanci hlasovat, a bylo vymalováno. Já bych se k téhle praxi opravdu nerad vracel.

No jo, ale já si myslím, že Gustáv Husák by si to nedovolil říct do Rudého práva, protože i on nějak cítil, že Federální shromáždění, tehdy, a Česká národní rada přece jenom, alespoň jako dekorum, musí zachovat poslaneckou nezávislost, i když fakticky to tak nebylo.

A taky tam občas byl jeden, nebo dva, nebo tři poslanci, kteří se vzepřeli a hlasovali odlišně.

Ano. A když jsme u těch fakt o té České televizi, tak tam jaksi na nějakém tom semináři, který byl v Poslanecké sněmovně diskutován, tak tam byla zmiňována plnění firmám, kde má pan ředitel účast, a potom nějaké výběrové řízení a zakázky firmám, které nesplnily kvalifikační předpoklady. No tak uvidíme, jak to dopadne no.

Počkejme na tu diskusi.

Tak a teď pojďme k energetice. Premiér Andrej Babiš řekl, že by chtěl dostavět nebo rozšířit kapacitu obou dvou jaderných elektráren, jak Temelína, tak Dukovan, a dokonce to řekl i přes odpor Evropské unie. Jak tomu mám rozumět?

Energetický mix, včetně jaderné energetiky, je výlučně v kompetenci národních vlád a národních parlamentů. Z toho vyplývá, že z Evropské unie do něho nemůže zasahovat jinak než verbálními protesty, a to je všechno.

Potřebujeme jaderné bloky, potřebujeme je?

Stoprocentně ano.

Ten energetický mix je teď takový, že čtyřicet procent je, zhruba, čtyřicet dva procent asi, je uhlí.

Ano.


To znamená elektrárny na uhlí. Zhruba třicet dva procent je jaderná energetika a zhruba deset nebo jedenáct procent jsou obnovitelné zdroje.

Ne, tři procenta, obnovitelné zdroje jsou tři procenta, jak já jsem byl informován. Mohu se mýlit, ale říkali mně to ministři, a ti by to měli vědět.

Tak teď se nechci hádat, můžu se mýlit, ale teď nevím, co do toho zahrnujeme.

Možná, možná, že se jejich výrok týkal pouze solárních elektráren.

Pouze části, solárních. Myslím si, že tak, dohromady, pokud vezmeme vodní a tak, myslím, že je to jedenáct procent, ale nechci se s Vámi hádat, můžu se mýlit. A Evropská unie nám nařizuje zvýšení do roku 2030 na dvacet procent, což je to jedno z těch pravidel. Je to správná cesta?


Ne. Já si myslím, a budu o tom teď mluvit v Poslanecké sněmovně, že takzvaná Energiewende, neboli změna energetické politiky v Německu, už teď vedla k tomu, že Němci mají nejdražší elektřinu v Evropě, a kromě toho spolu způsobila v Německu ekonomickou recesi, která se samozřejmě dotkne i nás. Takže myslím si, že lidé dříve nebo později poznají, že sázka na obnovitelné zdroje by vedla zejména u průmyslových zemí k ekonomické recesi.

Tak celý smysl téhle části naší debaty je v tom, že je zřejmé, že podíl těch uhelných elektráren bude muset dolů. Ten boj proti změnám klimatu a snižování emisí a tak dále je, zdá se, nezastavitelný a prostě to tak bude. Celosvětově podíl těch uhelných elektráren bude klesat. No a teď jsou tady dva koncepty, buď tedy ten klesající výkon uhelných elektráren nahradí ty obnovitelné zdroje, anebo jaderná energetika, o tom hovořím.

Uvědomte si, že jaderná energetika je čistý zdroj, ta nevypouští žádné CO2 do ovzduší, takže z tohoto hlediska je přiřaditelná k obnovitelným zdrojům, ale já v tom Parlamentě budu také mluvit o tom, že my například solární elektrárny neskutečně dotujeme. Ty dotace by vykryly celý deficit státního rozpočtu a myslím si, že ta hysterie, klimatická hysterie, zelená hysterie, je naprosto nepřiměřená a že lidem v dohledné budoucnosti dojde, že podlehli módě, která se nevyplácí.

Vaše stanovisko je jasné, tedy jaderná energetika je ten směr, kterým budeme postupovat. Žádné větrníky, žádné soláry.

Ano, jak Dukovany, ale taky Temelín.

Teď takové vážné téma, ekonomické, spíše možná teoretické. O tom, že je tady nízká úroveň mezd, o tom hovoříme. Hovořili jsme o struktuře průmyslu a tak dále a teď list Financial Times napsal, že Česko, Polsko a Maďarsko se velmi intenzivně snaží zbavit pověsti, tedy v tom investorském prostředí, pověsti zemí s levnou pracovní silou. Poláci šli na to tak, že zavedli minimální mzdu dvacet čtyři tisíc korun. Je to inspirativní?

Inspirativní, protože minimální mzdu pobírá dvě tři procenta ekonomicky aktivní populace, inspirativní je růst průměrné mzdy, ale uznávám, že do jisté míry růst minimální mzdy před sebou tlačí ty průměrné mzdy. Takže ano, koneckonců dobrá ekonomická politika se vždy projevuje tím, že roste životní úroveň. U důchodců tedy důchody, u ekonomicky aktivní populace pochopitelně mzdy.

No, oni Poláci de facto to udělali jaksi tvrdě a řekli, je to, dvacet čtyři tisíc korun je minimální mzda, což je zhruba šedesát procent průměrné mzdy v Polsku, a říkají, nás to nezajímá, jestli někdo kvůli tomu zkrachujete, tak máte strukturu výroby a strukturu podnikání, o kterou my tady nestojíme, no tak zkrachujte, anebo si tu svoji výrobu odstěhujte někam jinam. A neměli bychom postupovat podobně, mluvím o těch montovnách, skladech a tak dále a tak dále?

Ale tak samozřejmě, dokud je hlad po pracovní síle, tak si tohle můžeme dovolit. Jenom se modleme, aby nedošlo k té recesi v Německu a aby najednou se neukázalo, že i u nás je pracovní síly přebytek.

No právě, protože jestli není zrovna teď doba udělat takhle tvrdý zásah stejně jako Poláci a využít to, že ta poptávka po pracovní síle je prostě vysoká, a zbavit se těch výrob, které nabízejí mzdy typu třináct tisíc korun.

O tom jsem teď právě mluvil. Rozhodně to neuděláte v době, kdy každý výrobce, který někoho zaměstnává, je požehnáním, aby nedošlo k růstu nezaměstnanosti.

Budete o tom hovořit s Andrejem Babišem nebo s ministryní práce?

Ale my už jsme tohle téma probírali, jak s ministryní práce, tak s Andrejem Babišem. Dneska se nějak přeříkávám, pane Soukupe, další důvod dát si tu infuzi.

No, možná ještě jedno téma, které mě napadlo v souvislosti s tou energetikou. Zpráva Mezinárodního měnového fondu říká, že světová ekonomika poroste, ale současně bude potřeba zavádět takzvané uhlíkové daně, daně na výroby, které tedy, nebo produkce, které tedy zatěžují životní prostředí tím CO2. A oni tam dovozují, že pravděpodobně musíme počítat s poměrně výrazným růstem cen energií, na to jsem zapomněl při debatě o těch jaderných blocích. Myslíte si, že musíme počítat s výrazným růstem cen energií?

Jak u čeho. Řekl jsem Vám, že v Německu už je ten růst ceny elektřiny velice výrazný, ale právě proto, že například v roce 2022 budou uzavírat dokonce i jaderné elektrárny, nikoli pouze ty uhelné, a jestli si myslí, že je zachrání větrníky na severním pobřeží, tak já tomu moc nevěřím.

Pane prezidente, no teď mám ještě jeden takový dotaz. Víte, co mě zaujalo? Zvyšování poplatků za převod vozidel u těch nejstarších aut, která nesplňují ty různé normy Euro 1, 2, 3, 4 a tak dále, tak ten poplatek za převod auta bude až dvacet pět tisíc korun, což je de facto mnohdy jaksi větší cena, než je hodnota toho auta. Jinými slovy stát říká, prosím vás, to už dejte sešrotovat. Je to správně? Bez té alternativy těm lidem, protože, co si budeme říkat, auta, která nesplňují žádné normy, si nekupují milionáři, to si kupují ti nejchudší. A teď stát říká, my vám to zakazujeme, buď si koupíte auto drahé, anebo nebudete mít žádné.


Já bych tady uvedl analogii se solárními vozy, tam je to něco podobného, pane Soukupe. Solární vůz si dneska může koupit boháč. A když budete nutit lidi se středními příjmy, aby si rovněž platili za solární vozy tímto způsobem, no tak je to svým způsobem diskriminace, a stejná diskriminace je i tady. Neberte chudákovi poslední ovečku, jak se kdysi říkalo. A já jsem svůj druhý vůz měl taky ojetinu, dodnes na to vzpomínám, byla docela dobrá, no tak co by ne.

Moje první auto byl Trabant, modrý, a druhé auto byl Oltcit, to byl rumunský nepříliš kvalitní vůz, no a tak. No dobře.

Zahraničí. Jaksi oblast, která Vás vždycky baví, ale nevím, jestli bude bavit dnes. Kauza Gorila, to je teď, co hýbe na Slovensku veřejným míněním a médii. Ono totiž, média dostala nahrávky takových konspirativních schůzek, v kterých se objevuje šéf skupiny Penta, dokonce i Robert Fico, ten Marian Kočner, který je teď ve vězení a podezřelý z vraždy toho novináře Kuciaka. Já jsem část toho slyšel a je to teda opravdu drsný. Já nejsem úplně znalec slovenského prostředí, ale tam to vypadá, že oni opravdu to řídili. Stát byl řízen nějak jako tak, že se kluci dohodli, a pak se tomu dala nějaká forma, aby jim to lidi sežrali.

Já nevím, co na těch odposleších bylo, a to je rozhodující. Člověk, který má čisté svědomí, se nemusí odposlechů bát.

No, tak tam se třeba, ten Kočner, ten tam říká nějaké věci, vyřešte to na Kuciaka, což znamená asi, zabijte je. Ale takovéto věci a s takovýmto člověkem a s takovými lidmi se tam stýkalo vedení státu.

Není to dobře, v tom s Vámi naprosto souhlasím. Víte, Vladimír Páral kdysi napsal knihu, jmenovala se Milenci a vrazi, a tam je popis revolucionářů, kteří jsou červení, a vládnoucí elity, která je modrá, a když revolucionáři zvítězí, tak postupně zmodrají. A to se někdy stává i poměrně revolučním stranám, když jsou příliš dlouho u moci.

No, ono, já nechci se otírat o tu skupinu Penta, já o nich moc nevím. Ta je tedy tím hlavním podezřelým nebo hlavním asi iniciátorem těch věcí, co se tam děly, já nevím. To asi mají vyšetřit slovenské orgány, ale ono to trochu ukazuje na takový ten způsob zbohatnutí a získání moci těchto skupin, a teď nemluvím jenom o této, kdy spíše než jaksi práce rozhodovaly různé politické konexe, privatizace, zvýhodněné půjčky a podobně, no. Myslíte si, že to bylo podobné u nás?

Ano, bylo to podobné u nás. Já bych tady připomněl zejména takzvané politické úvěry, kdy tady byly asi čtyři státní banky, a ty poskytovaly na základě politických zakázek podnikatelům tyto úvěry s tím, že je de facto nemuseli splatit. Dokonce se tomu někdy říkalo bankovní socialismus, jestli si na to ještě vzpomínáte?

Ano, jistě.

Já jsem ty banky privatizoval a dneska už samozřejmě politické úvěry neexistují, protože které soukromá banka by riskovala takovou ostudu.

Tak pojďme od Slovenska do Turecka. Váš názor, co se tam teď děje a okolo Turecka, tvrdá vyjádření prezidenta Trumpa na jednu stranu. Hovoříme o tom kurdsko-tureckém konfliktu na území Sýrie. Vaše hodnocení posledních událostí.

Prezident Erdogan říká, že Turci jsou, pardon, že Kurdové jsou teroristé. Já bych s tím zásadně nesouhlasil, protože Kurdové, jejich pešmergové, to jsou jejich ozbrojené jednotky, byli nejúčinnější silou v boji proti Islámskému státu, a naopak jsem říkal, myslím právě ve Vašem pořadu asi před rokem, nebo před dvěma, že Turecko de facto financovalo Islámský stát tím, že odebíralo jeho ropu.

Ano, obchodovali s nimi.

Tak. Z toho vyplývá, že není možné Kurdy označovat za teroristy. Naopak bych si položil otázku, zda teroristy nejsou ti, kdo na Kurdy útočí a dopouští se přitom bestiálních vražd, jako byla vražda oné kurdské političky, která přitom ve svém programu měla spolupráci mezi Kurdy a Araby. Domnívám se, že Turecko se v podstatě dopustilo válečných zločinů.

U té kurdské političky, to bylo šokující, to je takový symbol tohoto konfliktu Turecka a Kurdů, protože ona se zúčastňovala mezinárodních konferencí, byla citována, respektována a zavraždila ji, tedy údajně podle toho, co jsem viděl, nějaká milice, která se, nebo nějaká povstalecká skupina syrská, která se přidala k Turkům. Při tom útoku ona byla znásilněna, ukamenována a přitom to byla světově uznávaná politička, až takhle jsme to dopracovali.

Jednak a jednak na straně Turků bojují takzvané proturecké milice, ale víte, co to je, pane Soukupe? To není nic jiného než odnož Islámského státu, která tam ještě zůstala, An-Nusrá a podobně. Takže jinými slovy, a to ukamenování, no tak tady vidíte, kam to vede. Ne, prostě Turecko se podle mého názoru dopustilo válečných zločinů a v každém případě si myslím, že by minimálně nemělo být členem Evropské unie.

Andrej Babiš, on se Andrej Babiš s tureckým prezidentem Erdoganem sešel a tak nějak ho chválil. Říkal, že to bylo příjemné jednání a tak dále. Byl to špatný politický odhad?


V tomto případě prezident Erdogan sliboval něco, co nechtěl splnit. On sliboval takzvaný mírový koridor pro odchod uprchlíků z Turecka do Sýrie, tedy syrských uprchlíků. Pane Soukupe, mírový koridor se nevytváří válkou.

To nepochybně, mně jde o to, jestli jaksi Andrej Babiš při té své zahraničně politické aktivitě si trochu nenaběhl, neskočil na lep Erdoganovi, který ho využil, Andrej Babiš to nepochopil.

V politických diskusích občas zažíváme politiky, kteří nám říkají to, co chceme slyšet, a když se rozloučíme, tak dělají úplný opak.

Čeští poslanci podpořili tedy rezoluci, usnesení, které by mělo jaksi donutit Turecko, i když my asi těžko donutíme Turecko, zastavit vojenskou operaci, ale je to spíše deklaratorní věc, to ano. Americký prezident řekl, že pokud Turci budou postupovat nehumánně, že zničí tureckou ekonomiku, to řekl doslova, asi měl na mysli různé sankce, blokády a tak dále. Jak to dopadne?

Erdogan je teď v zajetí vlastních slibů, o tom už jsme také mluvili. To je člověk, který odklonil Turecko od historie Atatürka, protože Atatürk, jak víte, prosazoval sekulární Turecko a dokonce armáda měla střežit sekulární, tedy světský charakter. No a díky tomu, že se takto odklonil, tak dochází k islamizaci Turecka, no a tedy, viz ta An-Nusra a další proturecké milice, ke sbližování se Turecka s tím islamismem, s tím radikálním, vraždícím islamismem, který jsme teď viděli právě v severovýchodní Sýrii.

Já jsem někde četl, že Kurdové ve svých vězeních na území Sýrie vězní až dvacet tisíc těch radikálních islamistů, které prostě pozatýkali a uvěznili, a že je tady reálné riziko, že se prostě uvolní, že je buď pustí, nebo se nějak dostanou ven, protože ostraha už nebude moci být taková. Kurdové tedy čelí tureckému útoku, a že je prostě reálné riziko, že dvacet tisíc těch nejradikálnějších islamistů bude volných, takže by se ty hrůzy zase vrátily.

Toto riziko je, nehledě na to, že to můžou samozřejmě i ty proturecké milice, pokud se k těm vězením dostanou, tak je mohou také propustit. A já bych dodal ještě jednu věc. Kurdové byli zrazeni, docela obyčejně a sprostě zrazeni. Byli zrazeni Amerikou, byli zrazeni Evropou. Vážili jsme si jich, když bylo třeba bojovat proti Islámskému státu, a teď jsme je pustili k vodě. Přitom právě my jako národ, který v roce třicet osm byl podobně zrazen, bychom měli mít vůči Kurdům alespoň elementární solidaritu a pomáhá jim v rámci našich možností.

Poslední otázka, pane prezidente, Vy jste před, já nevím, půlrokem jste mi říkal, že napíšete čínskému prezidentovi dopis. Napsal jste ho?

Napsal a říkám v něm, on taky bude částečně publikován, že jestliže tedy Praha vypověděla smlouvu s Pekingem, tak ať si to tyto dvě města vyřeší mezi sebou, ale že bych byl velmi nerad, kdyby se tento spor dvou měst přenesl na úroveň dvou států, protože tyto státy samozřejmě mají koncepci jednotné Číny. Pan prezident i já jsme vynaložili poměrně velké úsilí, aby se česko-čínské vztahy rozvíjely, a jeden primátor by to nemělo zkazit. Takže to je obsah dopisu čínskému prezidentovi.

Ten už odešel?

Ano, a zadruhé, poslal jsem ještě dopis řediteli CITICu, kde říkám, že i když jsem zachytil věrohodnou informaci, protože Slavia Praha je koneckonců pražské mužstvo, že ty odvetné akce Číny se týkají Prahy, takže bych uvítal, kdyby CITIC, který financuje Slavii, v tom financování pokračoval, a kdyby nedošlo k tomuto neuváženého kroku.

Tak to Vaše vyjádření o Slávii vyvolalo poměrně bouřlivé reakce a Slavie říkala, že o takových věcech neví, že nemá žádné problémy a že tedy necítí nějaký tlak ze strany čínských akcionářů.

Teď nemá žádné problémy na nějakou dobu, protože byla velice úspěšná a získala určité prémie asi půl miliardy, blahopřeji, ale já jsem se snažil Slavie jako úspěšného týmu a úspěšné organizace zastat a věřím, že předseda CITICu mně vyhoví.

Dobře, pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor. Bylo to zajímavé a já jsem moc rád, že jsme si vyjasnili otázky Vaší návštěvy a pobytu v nemocnici, protože to podle mého názoru lidi zajímá. Děkuju Vám za to.

Já Vám děkuji a těším se za týden, na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 17. října 2019

zpět na seznam zpráv