Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

23. března 2017

Dobrý večer, pane prezidente.

Dobrý večer.

Jsem rád, že zrovna já mohu s Vámi diskutovat nad dnešními aktuálními tématy v našem pravidelném pořadu Týden s prezidentem. Pojďme k první otázce. Krátce přede mnou byl zde u Vás na Pražském hradě pan premiér Sobotka Vám oznámit jméno nového ministra průmyslu a obchodu. Kdo jím tedy bude?

Jsem rád, že právě televize Barrandov dostane exkluzivní informaci o tom, že to bude pan Jiří Havlíček. Jsem tomu velmi rád, protože jak víte, kandidátů bylo vícero, ale jedině pan Havlíček je člověk, který už na Ministerstvu průmyslu a obchodu pracoval, takže může tento resort převzít, aniž by se zaučoval, což by znamenalo ztrátu několika měsíců.

Tak jak jste řekl, pan Havlíček byl na Ministerstvu náměstkem, ale podle mých informací se mu do úřadu ministra příliš nechtělo. Už jste s ním hovořil?

Budu s ním hovořit příští týden jako s každým uchazečem o ministerskou funkci a s téměř sto procentní pravděpodobností ho jmenuji za další týden. Proč se mu nechtělo, no to je přece jasné. Služební zákon mu dává pohodlnou pozici pět let, zatímco funkce ministra mu dává poněkud vyšší pozici, ale na dobu sedmi, osmi měsíců do voleb. Nicméně může se, kdyby náhodou volby dopadly tak, že by ministrem nebyl, vrátit do původní pozice a věřím, že si ho nový ministr průmyslu a obchodu vezme opět jako svého zkušeného náměstka.

Co bude podle Vás jeho největším úkolem na Ministerstvu za těch sedm měsíců, které mu v úřadě zbývají?

Víte, dlouhodobě je největším úkolem tohoto Ministerstva podpora ekonomické diplomacie, to znamená proexportní politiky na jedné straně a přitahování zahraničních investic na straně druhé. A Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo svá slabá místa, a k největšímu z nich patřilo právě to, že ve sporu s mobilními operátory tahalo za kratší konec a nedostatečně podporovalo zájem spotřebitelů, takže ty mobilní poplatky byly u nás podstatně vyšší než v jiných zemích například v Polsku.

Doufejme, že se situace zlepší. Nicméně jednou z věcí, kterou nový ministr bude muset vyřešit, je tíživá situace OKD, kterou podnikatel Zdeněk Bakala přivedl ke krachu a odvolaný ministr Mládek navrhoval jeho převzetí státním podnikem DIAMO, proti čemuž se tehdy postavil pan ministr financí Babiš, přičemž stejný ministr financí Babiš nyní navrhuje převzetí OKD státním podnikem PRISKO za několik desítek milionů korun. Z mého pohledu jediným rozdílem těchto dvou státních podniků je, že jeden spadá pod Ministerstvo průmyslu a druhý pod Ministerstvo financí. Vy tomu obratu ministra Babiše rozumíte?

Ne, já bych řekl, že základní problém v případě OKD je vydobytí těch prostředků, které Zdeněk Bakala vysál z OKD. Já jsem jednal s vedením nebo představenstvem OKD a jsem rád, že i na základě tohoto jednání toto představenstvo podalo žalobu ve výši dvacet jedna a půl miliardy právě na ty vysáté prostředky. A pane Soukupe, kdyby se podařilo tyto prostředky vydobýt, tak OKD je v růžovém sadu a není třeba mít obavy o jeho budoucnost. Jinými slovy, pan Bakala asi tak před třemi možná čtyřmi lety vyvedl šest miliard korun na dividendách z OKD a to nemluvím o penězích, které získal před tím. Pan Bakala je podle mého názoru zloděj a podvodník, a bohužel selhání našeho justičního systému včetně státních zástupců a policistů spočívá právě v tom, že ho dosud nestíhají.

První dobrou zprávou je tedy to, že se vedení OKD rozhodlo vymoci, nebo pokusit se vymoci, zpět alespoň část z mnoha miliard, které plynuly na účty firem ovládaných Zdeňkem Bakalou. Nicméně OKD obdrželo dvě nabídky soukromých investorů, jedním z nich je EP Industries
ovládané českým podnikatelem Danielem Křetínským a druhý je zahraniční hedgeový fond. Nebylo by lepší, aby se v OKD angažovaly spíše soukromé subjekty než stát s penězi daových poplatníků?

Pokud tyto soukromé subjekty nebudou chtít od státu kompenzace v podobě krytí dluhů nebo pohledávek OKD, zcela určitě ano. Já bych takovou akvizici velmi uvítal ať už od domácích nebo od zahraničních soukromých firem. Zejména když uvážíme, že teď začínají konečně růst ceny jak koksovatelného energetického uhlí, takže ta těžba může být dokonce i rentabilní. Ale znovu opakuji, pokud to nějaká firma převezme, pak ať nežádá od státu, aby jí zaplatil miliardy a miliardy korun za různé pohledávky OKD.

Pojďme k zahraničně politickým tématům. Turecký prezident Erdogan pohrozil Evropě, že po referendu o ústavních změnách v Turecku se jeho postoj vůči Evropě dramaticky změní. Dokonce označil Evropu za fašistickou a krutou a doslova řekl: „Pokud se takto budete chovat, žádný Evropan, zápaďan nebude zítra v bezpečí, jakmile vkročí kdekoli na světě na ulici. Včera se stal teroristický útok v Londýně, jehož bilancí jsou čtyři mrtví, dvacet devět zraněných a z toho sedm těžce a pravděpodobně stejný scénář měl být u dnešního incidentu v Belgii, v Antverpách. Jak jeho výhrůžky vnímáte?

Tak zaprvé, teroristické útoky v Evropě se odehrávaly dávno před výhružkami prezidenta Erdogana, takže on si tak trochu honí tričko, když spojuje tyto útoky se svými výhrůžkami. Není tam souvislost. Zadruhé, Evropa samozřejmě není fašistická, naopak fašizující je Turecko a to z toho důvodu, že je tam zatýkáno množství lidí včetně ústavních soudců, včetně vysokoškolských profesorů, včetně kněží a tak dále a tak dále, jenom proto, že nesouhlasí s Erdoganovým způsobem vlády. Ale když se dostaneme k meritu věci, tak víte, že jsem, pane Soukupe, dlouhodobým odpůrcem vstupu Turecka do Evropské unie. Myslím si, že tam Turecko nepatří, protože je to odlišná kultura. Já neříkám vyšší nebo nižší, já říkám odlišná. A Turecko by do Evropské unie chtělo, ale to co dělá, zejména po tom nepovedeném pokusu o puč, ho dále od Evropské unie pochopitelně vzdaluje, protože opouští Atatürkovu tradici, dochází tam k islamizaci, jinými slovy k tomu, co kritizujeme jako islámský radikalizmus. A teď ten Erdogan má zajímavou šanci. Může vyhrožovat, že sem pustí tři miliony migrantů. A já říkám, toto je jeho jediná karta ve hře, a když ji aplikuje, tak už žádnou další kartu nemá, a proto si myslím, že k tomu nikdy nedojde.

Konec konců šéf turecké diplomacie prohlásil, že Turci vypoví tu klíčovou smlouvu o přijímání uprchlíků. Máme se tedy bát přívalu imigrantů nebo ne?

Víte, Erdogan má jednu možnost, aby se nevzdal té karty, o které jsem mluvil. Z těch tří milionů migrantů sem může na balkánskou trasu pustit jeden milion a dva miliony si nechat. Tím pádem mu tu jedna karta zůstane ve hře, ale ohrozí Evropu, balkánskou cestu, Německo, Rakousko a konec konců i nás, právě tím, že sem ten milion migrantů přijde. Je to normální vydírání, nic jiného než vydírání, nic jiného než žádost o bezvízový styk, o finanční pomoc a v konečné instanci o vstup do Evropské unie, ale já si myslím, kdo tímto způsobem vydírá, ten nemá na členství v Evropské unii nárok.

Řecký eurokomisař prohlásil, že Evropská unie do září prosadí migrační kóty, doslova řekl, že na to má nástroje, prostředky i moc.

Milý pane Soukupe, kdybych já byl řecký komisař, a na mém území se v různých záchytných táborech včetně ostrovů tísnily desetitisíce lidí, tak bych mluvil možná velmi podobným způsobem. Evropská unie žádné kvóty neprosadí, protože odpůrci kvót jsou už dnes významné evropské země, jako je například Francie, když už nebudu mluvit o Visegrádské čtyřce. Ale samozřejmě, přání otcem myšlenky, a Řecko by velmi rádo takové kvóty prosadilo.

Máme se bát nového válečného konfliktu někde ve světě?

Válečný konflikt probíhá v celé řadě zemí. Probíhá v Afghánistánu, já jsem upozorňoval, že nový Islámský stát může vzniknout v Afghánistánu, protože Tálibán už teď ovládá minimálně jednu třetinu území a lze se obávat i toho, že může ovládnout Afghánistán jako celek. Boje samozřejmě probíhají například na Sinajském poloostrově, probíhají v Nigérii a v Somálsku, mohl bych mluvit o řadě dalších zemí, jako je třeba Jemen, kde je občanská válka, takže ta Vaše otázka, máme-li se bát válečného konfliktu, má jednoduchou odpověď, válečný konflikt už dávno existuje v mnoha zemích světa.

Ovšem i uvnitř Evropské unie vidíme velké problémy. Odchod Velké Británie z Unie, sílící nacionalistické tendence v mnoha členských státech, přičemž největším ekonomickým projektem Unie bylo zavedení společné měny eura. Jak se vyvíjí Váš názor na euro a jeho přijetí Českou republikou?

Já jsem byl stoupencem přijetí eura do doby, než hrozilo nebezpečí, že čeští daňoví poplatníci budou muset splácet řecké dluhy. A v té době jsem řekl, ať buď Řecko uskuteční reformy, anebo ať vystoupí z eurozóny. Zdůrazňuji z eurozóny, ne z Evropské unie, to je rozdíl. V takovém případě, kdy se nebudou muset splácet dluhy jiného členského státu eurozóny, podporuji přijetí eura, protože si myslím, že to pomůže našim firmám, pomůže to i zahraničním investicím, ale znovu opakuji, ne aby došlo ke ztrátě českých daňových poplatníků a abychom ze svého rozpočtu platili dluhy jiných zemí.

To je jasná odpověď. Představuje pro Vás euro nyní více finanční ekonomický nebo politicko-silový nástroj?

Víte, já nevidím v euru žádný velký symbol. Odmítal jsem takové ty argumentace, které říkaly, že zavedení eura zruší transakční náklady, což neznamená nic jiného, než že nebudeme mít směnárny. To je samozřejmě pravda, ale to je třešnička na dortu. Zavedení eura ve své podstatě znamená veplutí do prostředí, kde Francouzi se vzdali svého franku, Němci se vzdali své marky a snažili se toto prostředí učinit poněkud srozumitelnějším a průhlednějším. A když mluvím s občany na náměstích, a ty se mě na to ptajím, a obávají se, že po zavedení eura by nastalo zdražení, tak jim říkám, přátelé, euro je něco jako teploměr, vy můžete nahradit Celsius a Fahrenheit, stupnice toho teploměru bude různá, ale ta teplota, kterou měříte, ať už venkovní anebo vnitřní, se vůbec nemění tím, jaký teploměr jste si zvolili.

Ještě jedna otázka související s předchozími. Jaká je funkčnost stávajících strategických aliancí, mluvím o NATO, jehož významným členem je právě Turecko? Jinými slovy, pokud se napjatá situace ve světě ještě vyostří, kdo nás bude bránit?

Tak vstoupili jsme do NATO právě proto, aby nás bránilo před očekávanými i neočekávanými hrozbami. Já odmítám názor, že nebezpečí je na východě. Já zastávám názor, že nebezpečí je na jihu. Vy víte, pane Soukupe, že generálové se vždy připravují na minulou válku, takže my teď přisouváme, ne-li divize, tak alespoň prapory do Baltských zemí, kde v podstatě jim nic nehrozí, ale také k ničemu nejsou. Podle mého názoru NATO by se mělo výrazně angažovat ve skutečné válce proti Islámskému státu a já jsem rád, že nový americký prezident k této angažovanosti vyzývá.

Už znáte přesný termín a formát Vaší návštěvy Spojených států?

Dosud ne. Pokud jsem byl informován, Angela Merkelová ho dostala čtyři dny před svojí návštěvou, no a já mám ještě zhruba měsíc.

Po rozpačitém začátku a velmi nadějných několika měsících americké akciové trhy začaly prudce oslabovat. Někteří američtí novináři se domnívají nebo uvádí, že finanční trhy ztrácí důvěru v politiku Donalda Trumpa. Přestávají tedy finanční trhy Donaldu Trumpovi věřit?

Já bych rozhodně nezobecňoval zkušenost z několika měsíců. Trendy finančních trhů měříme, pane Soukupu, v letech nikoli v měsících.

Jaké jsou šance Trumpovy Ameriky ubránit svoji vedoucí ekonomickou úlohu ve světě před velmi prudce rozvíjející se Čínou?

Ve spojenectví s Čínou. Je to poněkud podivná odpověď, ale myslím ji naprosto vážně. Znáte, mimochodem bylo to americké přísloví, tedy znáte přísloví, „když ho nemůžu zpráskat, tak se s ním spojím“? A to je přesně přísloví, které bych doporučoval aplikovat pro americko-čínské vztahy.

Jako bývalý prognostik určitě víte, o čem mluvíte, a je dobré si Vaše slova zapamatovat. Nicméně, jaké je Vaše hodnocení čínských investic proudících do České republiky?

Vidíte, asi tak před hodinou, před dvěma hodinami, před hodinou byl u mě premiér, tak před dvěma hodinami byla u mě čínská delegace vedená prezidentem jedné z nejsilnějších čínských společností, a s touto delegací jsme jednali o dalších čínských investicích v České republice. Čína má, pane Soukupe, určitý přetlak prostředků, a tyto prostředky potřebuje investovat v zahraničí a já jsem velmi rád, když je bude investovat právě v České republice.

V sobotu zemřel kardinál Miloslav Vlk. Je to jedna z nejsmutnějších událostí minulého týdne. Jak hodnotíte jeho osobnost a jeho působení v čele římskokatolické církve v České republice?

Víte, každý z nás má své životní fáze. Vážím si té fáze kardinála Vlka, kdy byl myčem oken, kdy byl zbaven možnosti vykonávat kněžské poslání. Potom se stal, po kardinálu Tomáškovi, hlavním představitelem katolické církve. Já byl tehdy premiér a měl jsem s ním několik velmi ostrých sporů, které se v podstatě všechny týkaly restitučních, tedy majetkových nároků, katolické církve. Pak odešel tak trochu do ústraní. Nastoupil kardinál Dominik Duka, se kterým mám velmi dobré vztahy, takže samozřejmě, že kardinál Vlk se zapsal do dějin katolické církve pozitivním způsobem, nejsem si tak úplně jist, zda se stejně pozitivně zapsal i do dějin České republiky.

Při návštěvě Olomouckého kraje jste zmínil, že máte rád písničkáře Jaromíra Nohavicu a naznačil jste, že se s ním uvidíte 28. října. Ovšem tento den se udělují státní vyznamenání. Má s tím tedy pan Nohavica počítat? To už jsou odlehčenější témata?

Tak znáte známý výrok, my nesmíme ani naznačovat, ale já jsem přesto naznačil, že 28. října by měli být vyznamenáni lidé, kteří občanům České republiky přinesli radost. My často vyznamenáváme lidi in memoriam a dělám to i já, v pořádku, ale snažme dělat radost i těm lidem, kteří dělají radost těm druhým, dokud jsou ještě naživu. A pokud pan Nohavica přijme toto vyznamenání, budu velice rád.

Jakou jeho písničku máte nejraději?

No samozřejmě Pane prezidente, že váháte, pane Soukupe.

Jinou odpověď jsem ani neočekával. Poslední, možná trochu osobní dotaz. Jak jdou studia Vaší dceři Kateřině?

Zatím dobře. Víte, britské vysoké školy mají jednu zajímavou vlastnost, tam studium je založeno především na psaní esejů. To znamená, tam se nememorujete, ale tam se učíte samostatně vyjadřovat právě formou těch esejí. Je s tím velice spokojená a byla teď na Vánoce u mě i se svým americkým přítelem, tak jsem se informoval, jak jí jdou studia a při té příležitosti jsem se nenápadně zeptal, zda je stále ještě s tímto přítelem, byl jsem ujištěn, že ano.

Lepší zprávy pro tatínka nemohou být. Pane prezidente, mnohokrát Vám děkuji za dnešní rozhovor.

Bylo mně potěšením a ať se nám daří i nadále příští týden.    

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 23. března 2017

zpět na seznam zpráv