Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

1. června 2017

Dobrý večer, dámy a pánové, jsem ráda, že jste si zapnuli televizi Barrandov, a že sledujete Týden s prezidentem, dnes z Golf Resort Kaskáda u Kuřimi, a vítám Vás, pane prezidente, dobrý den. 

Dobrý den.

Zpravodajské servery včera ovládla zpráva o nehodě Vašeho blízkého spolupracovníka, zástupce šéfe hradního protokolu Vladimíra Kruliše. Vy jste ho navštívil v nemocnici, jak se mu daří?

Přiměřeně okolnostem, jak možná víte, tak řidič toho auta dostal mozkovou příhodu, takže zkolaboval a auto havarovalo, kupodivu v poměrně nízké rychlosti asi padesát kilometrů za hodinu, ale ono to stačilo, protože tyhle lehké sportovní vozy prý nemají takzvanou deformační zónu. Takže má zlomené dva obratle, velmi jsme se obávali toho, že bude mít narušenou míchu, protože to by znamenalo ochrnutí, ale naštěstí se to nepotvrdilo. Nicméně jeho rehabilitace bude trvat minimálně dva měsíce a ten řidič, policejní řidič, je bohužel teď v umělém spánku a je na tom, protože mu tady praskla taková výduť, tak je na tom ještě hůř než Vláďa Kruliš.

Napadá mě, i když to není úplně vhodné a panu Krulišovi přeji brzké a plné zotavení, co dělal v supersportovním policejním voze?


To bych taky rád věděl, já jsem se to dozvěděl až druhý den ráno. Tak, mladí lidé mají rádi rychlé sportovní vozy. Upřímně řečeno, mě tohle příliš neláká, já jsem automobilový antitalent, ale já respektuji to, že se zřejmě s tím řidičem chtěl projet. Je to nějaké zajímavé auto, ale co tam dělal, to jsem se ho neptal, protože když přijedete k člověku, který leží na posteli, tak nekladete pitomé otázky.

O zdraví, Vaše zdraví, se zajímají i čtenáři serveru Týden.cz. Články o Vašem zdraví jsou ty nejčtenější a veřejnost, řekněme, zarazily fotky či reportáže, které přišly z Číny ohledně Vašeho vystupování z letadla, čekání na společnou fotku státníků a tak dále. Řekněte mi, mohl byste divákům říci, jak na tom jste?

Já jsem na tom, milá Alex, víceméně stejně už deset let, protože deset let mám takzvanou polyfunkční neuropatii, takže občas vrávorám u korunovačních klenotů, občas vrávorám, když vystupuji z letadla, občas vrávorám jinde. Pořídil jsem si hůlku, takže mám třetí opěrný bod, ale stále to příliš nepomáhá. Nicméně nezapomeňte, že politika se nedělá nohama, politika se dělá hlavou, a zaplať pán bůh, hlava mi ještě jakž takž funguje.

A proč tedy Vaši spolupracovníci upravili Váš program, pracovní program, tak, aby nebyl tolik náročný?

Protože to předtím přeháněli a nahustili do toho programu tolik bodů, které by utahaly i třicetiletého člověka. A pokud jde o ten golfový vozík, i když jsem si ho sám nevyžádal, nezapomeňte, že teď nedávno byla G7, všichni šli pěšky, a víte, kdo jediný se nechal svést golfovým vozíkem? Donald Trump. Takže ten chlap mě napodobuje.

My se k summitu, na kterém jste byl, ještě dostaneme. Nicméně zůstaňme ještě u Vašeho zdraví a obecně u zdraví, zdravotního stavu státníků. Michal Horáček, možná prezidentský kandidát, má na svém webu dokonce kompletní zdravotní dokumentaci. Neuvažujete o něčem podobném vzhledem k tomu, že to veřejnost zkrátka zajímá?

Ježišmarjá, kdyby to veřejnost opravdu zajímalo, tak by stačilo, kdyby si vyslechla moji tiskovou konferenci, kde jsem uveřejnil svůj zdravotní stav do takových detailů, že je tam i míra glykémie 6,9, že je tam teplota asi 36 stupňů, že je tam tlak 130 na 80. Prostě podrobil jsem se všem možným i nemožným vyšetřením včetně magnetické rezonance a CT. A lékaři říkají, že jsem v pořádku. Dokonce plíce jsou v pořádku, žaludek mi slouží, i když se mně někdy dělá špatně z politiky. Krátce řečeno, desátého března jsem zveřejnil vše, a od té doby se nic nezměnilo.

Váš zdravotní stav, Vaše kondice, vlastně byla i jednou z věcí, kdy jste se rozhodoval nad tím, jestli budete podruhé kandidovat.

Ano, ano.

Víte, jak to máte se sběrem podpisů, kolik už, jestli už jste dosáhl padesáti tisíc?

To se zeptejte, až budete někdy dělat rozhovor s mojí ženou.

Vy se jí na to neptáte? Nezajímáte se o to?

Já se jí na to neptám, protože je to její práce, a já zásadně nemluvím do práce těch druhých, protože bych ji potom musel dělat sám. Takže až mně žena oznámí, že počet podpisů dosáhl padesáti tisíc, políbím ji, poděkuji jí, a tím bude její práce ukončena.

Pojďme ještě k vládní krizi, nedávné vládní krizi. Podle sociologů právě tato krize způsobila pokles důvěry nejen ve vládu, ale také ve Vás, v prezidenta České republiky. Ještě v dubnu Vám důvěřovalo padesát pět procent občanů, v květnu už to bylo jen jednačtyřicet. Kabinetu pak důvěřuje dokonce necelá třetina lidí.

Dvacet tři procent, ano.

Přesně dvacet tři procent, ano, čili je očividné, že vládní krize napáchala nemalé škody. Nepřemýšlel jste nad tím, že jste mohl udělat v té vládní krizi něco jinak?

Ne. Bez ohledu na vývoj popularity, protože politika je jako horská dráha, jednou jste nahoře, jednou jste dole, bych postupoval naprosto stejně, a řeknu Vám to jednou, byť poněkud delší větou.

Premiér udělal tři chybné kroky, z nichž první spočíval v tom, že podal demisi, aniž by ho o to kdokoli žádal a také aniž by se radil i se svými nejbližšími spolupracovníky. Zadruhé, tuto demisi pak zbaběle stáhnul, a proto jsem ho na tom Hradě kritizoval, protože chlap má dodržet svoje slovo, a zatřetí, porušil koaliční smlouvu, která jednoznačně říká, cituji doslova, v případě odvolání ministra koaliční strany musí, podtrhuji slovo musí, dát souhlas vedení této strany, což se v případě Andreje Babiše evidentně nestalo, tečka dlouhé věty. No a závěr, který z toho vyvozuji, člověk, který jedná ukvapeně, to je ta demise, který nedodrží dané slovo, to znamená to, že nepřišel na Hrad s tou demisí, a konečně člověk, který poruší jím samým podepsanou koaliční smlouvu, pro mě není důvěryhodný, tečka.

Vaše tečka a moje další otázka.

Ano.

Bohuslav Sobotka ale to zpět vzetí demise okomentoval tak, že Vy byste přijal demisi nikoliv celé vlády, ale pouze jeho, a to by neřešilo ten problém, že Andrej Babiš odejde z vlády, o což tím usiloval.

No to je konstrukce, která byla ad hoc, protože ještě na Hradě říkal, že tu demisi přinese dvacátého května, možná, že jste viděla záznam, a ani to nedodržel.

Přesto se zeptám, byla nutná, Vy jste říkal, kritizoval jsem ho za to na Hradě, ale Vy jste ho kritizoval opravdu svérázným způsobem. Ptám se, jestli i toto byste udělal úplně stejně?

Ano, i to bych udělal úplně stejně. Pokud se totiž někteří, kdo neviděli ten záznam, domnívají, že jsem ho mlátil holí, tak jsou na omylu, protože já jsem mu tou hůlkou pouze ukazoval, kde je mikrofon, to zaprvé. Zadruhé, zdvořile jsem ho nechal domluvit. Říkal jsem, a nyní Vás, pane premiére, zvu do salonku na další diskuzi. Otočil jsem se, odešel jsem. No a pan premiér se rozhodl, že bude s novináři ještě nějakou chvilku mluvit, tak s nimi mluvil, to je vše.

Napadá mě, máte s Bohuslavem Sobotkou nějaké nevyřízené účty?

Ale tak čemu říkáte nevyřízené účty? Novináři často spekulují o tom, že mám nevyřízené účty s dvaceti sedmi poslanci sociální demokracie, kteří mě tehdy nevolili v prezidentské volbě, ale já bych jim měl vlastně poděkovat, protože kdyby mě volili a já bych se stal prezidentem, tak bych skončil, pokud bych byl zvolen podruhé, v roce 2013. A místo toho tady sedíme spolu a Vy děláte, Barrandov dělá, hovory s prezidentem. Takže i Bohuslav Sobotka se o to svým způsobem zasloužil.

Vládní krizi ukončilo odvolání, nakonec, odvolání Andreje Babiše a jmenování Ivana Pilného novým ministrem financí, který mimo jiné zastává názor, že důchodový systém jednou zanikne. Souhlasíte s tím?


Tak zaprvé by měl říci jaký důchodový systém, protože důchodových systémů je několik typů. Pan Pilný zřejmě myslí průběžný důchodový systém, který je v Evropě naprosto běžný, a ten by musel být nahrazen jiným typem důchodového systému, a já jsem přesvědčen, že průběžný důchodový systém je rozumná forma důchodového systému, a že v blízké budoucnosti nezanikne. Pokud jde o vzdálenou budoucnost, já mám hrozně rád citát Keynse, který říká, in the long term we are all dead, neboli dlouhodobě jsme všichni mrtví, takže myslím si, že v průběhu dvaceti, třiceti let průběžný důchodový systém vydrží a in the long term we are all dead.

Penzijní společnosti si nechaly udělat průzkum a zjistily, že Češi sice ví, že z důchodu nevyžijí, ale přesto si buď nespoří vůbec, anebo spoří málo. Stále prostě spoléhají na stát, mohou se na stát spolehnout?

Určitě ano, nezapomeňte, že jak roste životní a ekonomická úroveň, tak že už některé země začínají uvažovat o takzvaném zaručeném důchodu, a to nikoli pouze v penzijním věku. Zatím to zkouší Finsko a teď nedávno to těsně v referendu odmítli rozumní Švýcaři. Jinými slovy, my nemůžeme měřit naši společnost úrovní, kterou měla před dvaceti anebo třiceti lety. My se musíme ptát, zda tato země bude mít na to, aby dokázala svým asi dvěma milionům starobních důchodců nabídnout slušnou, i když ne luxusní, životní úroveň, a vláda, která by se o to nepostarala, by byla velmi špatná vláda.

Ještě chvíli k vládní krizi, protože v době vládní krize také rezignovala ministryně školství Kateřina Valachová, a to kvůli dotační kauze ve sportu. Odvoláte ji? Protože v současné chvíli je to tak, že ona říkala, že skončí k třicátému prvnímu pátý, což je dnešní den. Odvolaná Vámi ale není, tak jak to tedy bude?

Já jsem Katce Valachové, se kterou jsem se setkal v neděli, dal týden na přemýšlení, protože samozřejmě vím, že řada organizací i jednotlivců naléhá na mě i na ni, aby nerezignovala. Tady není odvolána premiérem, tady odvolává sama sebe z vlastního rozhodnutí. Pokud na svém rozhodnutí bude trvat, pak bez potíží jmenuji pana profesora Štecha, protože si vážím jeho odbornosti. Prozradím Vám sladké tajemství. Tam byla, nebo dosud je, jistá dáma, která se sápe po jakékoli funkci, která může být v jejím dosahu, a o této nejmenované dámě se uvažovalo jako o ministryni školství, a já bych se v takovém případě naprosto vzbouřil, protože by to byla nejhorší ministryně školství v dějinách českého školství, ale naštěstí k tomu nedošlo a pan profesor Štech je bezesporu odborník, který ten rezort, pokud si to Katka Valachová nerozmyslí, dovede k volbám, a co bude dál, to se uvidí.

Ta paní, kterou jste zmiňoval, byla senátorkou za sociální demokracii?

Já jsem nikoho nejmenoval a jmenovat nebudu.

Ale byla senátorkou za sociální demokracii?

Neříkal jsem ani tak, ani onak, ale na moje slova dojde.

Dobře, takže pana Štecha, současného náměstka ministra školství, budete jmenovat, pokud Kateřina Valachová bude trvat na své demisi?

Pokud bude trvat na své demisi, pak budu jmenovat bez výčitek svědomí, protože je bezesporu odborník.

Čili, Vy jste dal Kateřině Valachové týden na přemýšlení, od neděle do neděle. Pak v pondělí vlastně odlétáte na státní návštěvu do Vietnamu čili…

No a jak se vrátím, pokud si to nerozmyslí, tak si pana profesora Štecha nejdříve pozvu, jako jsem si teď pozval i pana Pilného, a pak ho bez jakýchkoli rozpaků jmenuji.

O víkendu hladce obhájil vicepremiér Pavel Bělobrádek post předsedy strany KDU-ČSL.  Na sjezd KDU-ČSL přijel i režisér Filip Renč, a to proto, že ho strana využila k tomu, aby jí připravil volební klip pro STAN a lidovce. Viděl jste ten klip?

Ne.

A co říkáte na ten výběr režiséra, protože i Vy jste využil služeb Filipa Renče?

Myslím si, že lidovci mají velmi dobrý vkus, pokud jde o výběr režiséra, stejně tak, jako jsem měl velmi dobrý vkus i já.

A podíváte se na ten klip?

Když mi ho někdo ukáže, tak proč ne.

Na volby se chystá také TOP09, ta nasadila jako volební tahák přijetí eura. V jaké fázi je teď euro, přijetí eura? Jaká jsou pro a proti teď?

Víte, nevšiml jsem si, že by TOP09 v době, kdy byla u moci, nějak výrazně prosazovala přijetí eura, a z tohoto důvodu mně to připadá jako poněkud pokrytecké. Nicméně technicky vzato přijetí eura je možné za dva roky, protože musíme projít takzvaným ERM2, což je dvouleté přechodné období, kdy je víceméně fixován kurz koruny vůči euru, když to trochu zjednoduším. Jinak splňujeme všechna tři maastrichtská kritéria pro přijetí eura, takže nic tomu nebrání kromě zbabělosti některých politiků, kteří vystupují proti přijetí eura jenom proto, protože vědí, že pouze třicet procent české populace je pro přijetí eura. A já se na setkáních s občany snažím lidi přesvědčovat, že euro je technická jednotka, že když se Němci vzdali své marky nebo Francouzi svého franku, tak není důvod nevzdat se své koruny. Že je to jednotka, která usnadňuje zúčtování mezi jednotlivými členskými zeměmi, že nemusíte chodit do směnárny a vyměňovat si svoji měnu a tak dále a tak dále, ale nic víc, nic víc. No a to je vše.

Nic tomu podle Vás nebrání?

Ne, brání. A víte, co tomu brání? Když vstoupíme do eurozóny, a to jsem také mnohokrát říkal, vidím, že nesledujete moje vynikající veřejná vystoupení, tak brání tomu to, že existuje takzvaný Evropský stabilizační mechanismus, který umožňuje, aby členské státy platily dluhy jednotlivých členských zemí, v tomto případě konkrétně Řecka, a já jsem jasně řekl, že jsem pro přijetí eura, ale že by Řecko mělo vystoupit z eurozóny, protože neplatí své dluhy, a protože nevidím důvod, proč by čeští daňoví poplatníci platili dluhy Řecka.

Kdyby Řecko tedy odešlo a my přijali euro, co když se objeví nějaká jiná země, za kterou právě potom Česká republika bude platit?

No tak právě proto musíte změnit ten Evropský stabilizační mechanismus. On už tady, Alex, byl jeden pakt, jmenoval se Pakt stability, který zavazoval členské země, aby neměly vysokou inflaci nebo vysoký deficit státního rozpočtu. Když se to týkalo malých zemí, tak se to tvrdě vůči těmto zemím uplatňovalo včetně sankcí, a pak nastala situace, kdy se jak Francie, tak Německo dostalo do deficitu a do inflace, a najednou Pakt stability přestal platit a žádné sankce se neuplatňovaly. Já jsem proto, aby se měřilo všem stejně, velkým jako i malým.

Vraťme se ještě k Pavlu Bělobrádkovi, kterého jsme zmiňovali. Jako dosud nejvyšší představitel Česka na začátku června zamíří na sudetoněmecký sjezd, přednese tam projev. Cílem má být další sbližování či smiřování mezi Čechy a sudetskými Němci. Co říkáte na tento krok?

Já beru Sudetoněmecký landsmanšaft, zejména poté, co ze svých stanov odstranil majetkové a teritoriální nároky, jako jednu z krajanských organizací, a myslím si, že jeho přirozeným partnerem je nějaká krajanská organizace v České republice, například Klub českého pohraničí, kterému jsem nedávno poslal pozdravný dopis.

U politiků ještě zůstaňme. Od příštího roku by Vám měly, nebo mohly, stoupnout platy o sedm procent. Už nyní jsou platy ve veřejném sektoru vyšší než v tom podnikatelském sektoru. Vy jste pro zvyšování platů?

Ne, a kromě toho mě rozčílila předsedkyně statistického úřadu, která mně říkala, pane prezidente, od příštího roku už nebudeme odděleně sledovat platy v podnikatelském a nepodnikatelském sektoru. Je to způsob, jak zakrýt fakt, že zatímco v podnikatelském sektoru si na růst platů musíte vydělat produktivitou práce a podobně, tak v tom takzvaném nepodnikatelském sektoru vám stačí platové nařízení, kterým ovšem ochudíte všechny ostatní.

Víte, kdyby bylo na mně, a kdybych byl diktátorem, tak politikům ty platy razantně snížím, dejme tomu na polovinu. Já sám třetinu svého platu odvádím na Klokánky, ale to není podstatné. Podstatné je to, že mezi výkonem politiků a jejich platovou úrovní zeje propast, a to směrem k tomu výkonu, abychom si rozuměli.

U politiků se, jak jste říkal sám, zvyšují platy tak nějak samozřejmě bez dlouhých diskusí. Naopak dlouhá diskuse se vedla ohledně zvyšování minimální mzdy, kdy tripartita žádá patnáct set korun, kdežto zaměstnavatelé pouze osm set korun. Nakonec rezort práce předloží vládě návrh navýšení minimální mzdy o dvanáct set korun. Je to podle Vás zdravý kompromis?

Je to normální kompromis, jakých je v politice mnoho. Víte, že já jsem zastáncem zvyšování minimální mzdy. Ona se zhruba týká asi tak sto, sto padesáti tisíc osob v produktivním věku, ale přiznejme si jednu věc, když zvýšíte minimální mzdu, tak to vytváří tlak, byť nepřímý tlak, i na zvyšování ostatních ne minimálních mezd, a z tohoto důvodu, protože si myslím, že my opravdu potřebujeme růst životní úrovně, růst mezd, takže z tohoto důvodu růst minimální mzdy jako spouštěč celkového mzdového pohybu je zdravý a užitečný.

Teď zamíříme do Brna, a to k Nejvyššímu soudu, který tento týden začal zase se zabývat klíčovou otázkou,a to, jestli může žalobce v kauze údajné korupce Davida Ratha a dalších deseti lidí použít policejní odposlechy jako důkaz. David Rath řekl, že soud nakonec politickému tlaku prezidenta a ministra spravedlnosti podlehne. Co říkáte na jeho vyjádření?

Já jsem si především prostudoval, o co konkrétně jde, a zjistil jsem, že důvod, proč byl odmítnut ten soubor odposlechů, je čistě formální. A ten formalismus spočívá v tom, že zdůvodnění žalobce soudce bez jakékoli formulační změny převzal, zatímco podle námitek soudu, pana Zelenky a dalších, měl přeformulovat toto zdůvodnění žalobce. No jinými slovy soudce byl panem Zelenkou nucen k jakýmsi slohovým cvičením a k ničemu jinému. A jinak k tomu Rathovu případu, víte, jak můžete věřit justici, když i člověk, který byl chycený s krabicí od vína, nikoli s vínem, ale s krabicí od vína, je stále ještě na svobodě a různými právními kličkami uniká spravedlnosti. To podle mého názoru snižuje důvěryhodnost české justice.

A není potom spíš problém v zákonech, když toto umožní takovýto postup?

Když umožní co?

Že, jak říkáte, David Rath je stále na svobodě, i když byl přistižen se sedmi miliony korunami v krabici.

No samozřejmě, že ano, protože jeden z důvodů pro jeho zadržení a pro jeho odsouzení na osm a půl roku byly právě ty odposlechy, a já jsem Vám teď vysvětlil, proč je zde čistě formální námitka. Víte, v trestních případech jsou často odposlechy jediným možným důkazem. Mně se líbil výrok jednoho soudce, který říkal, kdyby nebylo odposlechů, tak dvě třetiny trestných činů nebudou nikdy odstíhány, a to zejména trestné činy v oblasti ekonomické kriminality, kde se ti lidé na těch úplatcích a korupci domlouvají a najednou jim policie nasadí takzvané štěnice, a pak to nabídne jako důkazní materiál. Takže spousta korupčníků, spousta tunelářů by se vůbec nikdy nedostala před soud.

Naši zákonodárci, konkrétně Poslanecká sněmovna, chystá návrhy na udělení státních vyznamenání. Mohl by přijít mimo jiné i návrh na vyznamenání pro rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. Byl byste pro udělení takového vyznamenání pro tuto sportovkyni?

Já nevím, jestli to Poslanecká sněmovna opravdu udělá, ale pokud to udělá, tak přijde s křížkem po funuse, protože já už jsem o tom s Martinou mluvil za přítomnosti dalších a poprosil jsem ji, aby si 28. října ve svém diáři udělala volný den.

Takže Martina Sáblíková je vlastně první oficiálně potvrzenou ženou, která dostane od Vás vyznamenání, nebo obecně člověkem?

Člověkem, člověkem, ano. Dobře, vy jste taky na gender studies, „ženou a mužem“? Člověkem.

Člověkem, ano.

Člověkem, ano, mohu to potvrdit a potvrzuji to rád.

Mluví se i o vyznamenání pro kardinála Miloslava Vlka in memoriam. V minulosti Vás několikrát kritizoval, Vy jste jemu nešel na pohřeb. Budete vůbec uvažovat, pokud Vám Poslanecká sněmovna toto jméno navrhne, že ho vyznamenáte?

Ne, já bych rád, a také jsem to udělal, vyznamenal současného kardinála Dominika Duku, který se zasloužil o sblížení státu a církve. Pan kardinál Vlk naopak udělal všechno proto, aby spory mezi církví a státem byly co největší. Nezapomeňte na restituční kauzy, o kterých už jsme několikrát mluvili.

Pojďme k summitu, kterého jste se účastnil minulý týden, summitu NATO, kdybyste srovnal atmosféru podobného setkání předtím, než se ho účastnil Donald Trump, než se stal americkým prezidentem, a teď s ním, jaký je rozdíl?

Žádný, žádný. Donald Trump tam přednesl projev, jehož základním a v podstatě jediným posláním bylo, my dáváme na obranu čtyři procenta, hrubého domácího produktu samozřejmě, a vy ani ne dvě procenta, takže jste něco jako černí pasažéři, kteří se vezou. Má pravdu. Já jsem na to reagoval tak, že když jsem byl premiér, tak čtyři roky za mé vlády byly dvě procenta naprosto samozřejmé a nikdo se nad tím nepozastavoval. Dokonce jsem dodal, je potřeba rozšířit kompetence prezidenta, anebo se musím opět stát premiérem, aby se dosáhla ona dvě procenta, ale to berte jako tradiční zemanovský bonmot. A kromě toho Donald Trump vlastně neřekl nic nového ani nic zajímavého, takže já lituji, že se výrazněji nevymezil proti islámskému terorismu, protože to je moje oblíbené téma, a když mám podporovat zvýšení výdajů na obranu, tak musím vědět proti komu, a myslím si, že nepřítel není na východě, ale na jihu, a že je to právě Islámský stát.

Pojďme ukončit dnešní náš rozhovor pozitivně, odlehčeně. Je krásné počasí, už vše směřuje k létu, jaké máte plány na léto? Kdy budete mít popřípadě dovolenou, kde jí strávíte a jak dlouhou dovolenou budete mít?

Letos, Alex, to bude nesmírně originální a nesmírně překvapující. Dovolenou začátkem července strávím na Vysočině, kde mám dvě místnosti v jedné staré tvrzi, překvapení číslo jedna.

Překvapení číslo dvě, vstoupím na nafukovací člun, ulehnu do něj a začnu zvolna veslovat kolem pobřeží Veselského rybníka, což mně obvykle trvá asi tak pět a půl hodiny. Bude tam houfec novinářů, kteří budou mít radost z toho, že mě vidí, moje krásné ušlechtilé tělo, v plavkách. Nechám uběhnout dva dny, opět vstoupím do člunu, tak jako jsem to udělal minulý rok v létě, a tentokrát už tam žádný novinářský, jak bych to řekl, soubor, teď mě napadlo slovo poněkud ostřejší, ale novinářský soubor, to je neurážlivé slovo, nebude. Takže nikdo mě nebude fotografovat, nikdo se mě nebude ptát, jak se mám, a já mu nebudu muset zdvořile odpovídat. Bude to krásná dovolená a mimochodem poslední poznámka, mám tam pár kamarádů, a s nimi se vždycky každé léto setkávám a povídáme si o životě.

Pane prezidente, pokud bychom se neviděli, tak přeji hezkou dovolenou a někdy opět na viděnou.

Přijeďte někdy, Alex, a ten člun je pro dvě osoby.

Děkuji Vám a děkuji i vám vážení diváci za pozornost.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 1. června 2017

zpět na seznam zpráv