Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

15. června 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov,

vítejte u dalšího pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát jej předtáčíme ve středu odpoledne v jihočeském Zvíkově. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. 

Jako obvykle v posledních dílech začneme domácí politikou. Před páry dny jsme měli takové malé výročí. Je to čtyři roky od vpádu policie do Úřadu vlády, zatýkání státních úředníků, včetně tehdejší ředitelky kabinetu předsedy vlády Nečase. Jak tento zákrok zpětně hodnotíte a jak se vyrovnáváme s jeho dědictvím? 

Pane Soukupe, já si myslím, že mnozí z nás včetně mě naletěli. To už jsem Vám jednou říkal, v Hospodářských novinách vyšel rozsáhlý rozhovor pánů Ištvana a Šlachty o tom, že objevili obrovskou mafii s chapadly, která zasahují jak do politických, tak do ekonomických struktur. Já jsem se zaradoval, že akce Čisté ruce tady bude platit, a ono nic. Uplynul měsíc, dva, půl roku. No a jak už jsem Vám řekl, tady se opakuji, nakonec to skončilo kabelkami Jany Nagyové, nezdaněnými kabelkami. Já samozřejmě nemám jako svoji omluvu to, že jsem nebyl jediný, kdo naletěl. Byl jsem tehdy čerstvě zvolený prezident. Já bych stejně asi odvolal Nečasovu vládu po její demisi, protože to byla vláda, které nedůvěřovalo osmdesát procent populace. Stejně bych nejmenoval Mirku Němcovou premiérkou, ale na druhé straně ten základní důvod, který jsem tehdy měl, byla skutečně tato informace z tiskové konference pánů Ištvana a Šlachty. 

Pane prezidente, ten zásah v podstatě tehdy podpořila široká veřejnost, mnoho politiků, protože je to logické. 

No jistě. 

Občanů se nikdo neptá na to, jestli mají platit daně, nebo nemají platit daně. Většině z nich je prostě strhne zaměstnavatel a daně jsou odvedeny a občané potom už nemají jaksi žádnou možnost, aby kontrolovali jejich využití, a pokud v nich byl vyvolán dojem, že s daněmi se zachází nepravě, že jsou miliardy, které tečou k nějakým kmotrům a z veřejných zakázek jsou zcizovány stovky milionů, tak logicky občané byli naštvaní. Není na místě a fér říci občanům už dost, stát je řízen správně, nemusíte se o své daně obávat? 

No, že by stát byl řízen správně, o tom bych silně pochyboval. Vezměte si například fakt, že neustále, řadu a řadu let, se mluví o tom, jak budeme budovat naši dálniční síť. My jsme teď v Jihočeském kraji, D3 spojující Prahu s Českými Budějovicemi nejen, že není hotová, ale už vůbec se neuvažuje o propojení Českých Budějovic na rakouské hranice. Zatímco Rakušani už svoji dálnici na naše hranice dobudovali. Tomu říkáte, že stát je řízen správně? 

Já jsem to myslel spíše ve smyslu, že prostředky, které stát vybírá z daní občanů, nejsou zpronevěřovány, že nekončí v kapsách nějakých kmotrů. Koneckonců od roku 2010 celá řada politických stran na tom postavila své volební kampaně a jejich argumenty ve volebních kampaních právě směřovaly k tomu, že prostředky už nebudou zcizovány, že se bude bojovat proti korupci, kmotrům. Z těch úspěšných jmenujme Věci veřejné nebo ANO 2011, z těch úspěšných, a obě dvě uspěly výrazně. 

Tak víte co, Vy jste moc optimista, pane Soukupe, a já neustále říkám, a na příkladu pana Zdeňka Bakaly, že daňové prostředky jsou vynakládány neefektivně prostě proto, protože stát teď bude muset nějakým způsobem zachránit společnost OKD, kterou pan Bakala vytuneloval. Pokládáte to za rozumné využití daňových prostředků? 

To určitě rozumné není, pane prezidente, ale je transparentní. Stát se z tohoto rozhodnutí bude muset občanům zodpovídat, a ti mu to sečtou ve volbách. Já jsem měl spíše na mysli existenci těch kmotrů, těch temných sil, které řídí finance státu nebo rozhodování státu. Není tedy na čase říci buď, že kmotři neexistovali, anebo jejich vliv byl přeceňován, protože nikdo z nich dopaden, odsouzen nebyl a bojem proti kmotrům byla právě odůvodňována ta velkolepá akce a měla být rozkryta ta veliká chobotnice vztahů korupčních mezi státem a různými… 

Já si vzpomínám, jak za mé vlády bylo podáno asi dva tisíce trestních oznámení vůči nejrůznějším kmotrům. Některé z nich policie odložila, u některých státní zástupci nezahájili trestní stíhání a u jiných soudy vynesly velmi mírné, někdy osvobozující rozsudky. A řeknu Vám jeden příklad, který mně neustále tkví na mysli. Tam byl člověk, který si půjčil jednu miliardu korun u plzeňské banky, a tu miliardu nesplatil. Šel před soud pro úvěrový podvod. Víte, jaký byl rozsudek? Nešlo u úvěrový podvod, ale o, cituji doslova, chybný podnikatelský záměr.  Od té doby každý úvěrový podvodník se může odvolávat na tento judikát jako precedens, protože každý úvěrový podvodník může říci, i já jsem měl chybný podnikatelský záměr. Ne, nesouhlasím s Vámi, kmotři existují. Celý problém spočívá v tom, že soudní soustava, viz případ Rath, v poslední době nefunguje tak, aby postihovala velkou ekonomickou kriminalitu. 

Moje otázky nesměřovaly, že bych chtěl bránit kmotry, ale k tomu, aby občané viděli, že jejich daně jsou placeny bez ptaní a rozhodování o výdajích státu, to znamená výdajích plynoucích z jejích daní, je transparentní. O nic jiného mi nešlo. 

Prostě, Vy chcete občany uklidnit, zatímco já je naopak znepokojuji, a říkám jim, občané, kmotři neexistují pouze na centrální úrovni, kmotři existují i na úrovni krajů a na komunální úrovni, a právě proto je dobré, aby v budoucích volbách jste si přečetli kandidátky jednotlivých kandidujících subjektů a pokusili se vyhnat třeba kroužkováním, tedy preferenčními hlasy, ty místní kmotry z případných kandidátek. 

Pád Nečasovy vlády do určité míry uhladil cestu Bohuslava Sobotky k moci do křesla předsedy vlády. Nyní, zdá se, jeho éra pomalu končí. Vy jste byl, pane prezidente, u jeho politické kariéry od samého začátku. Jaký je a jaké vlastnosti, nebo co mu zabránilo k tomu, aby byl skutečně výrazným politikem? 

Víte, každý z nás je Bohem nadán k určitým vlastnostem a k určitým schopnostem, někdo větším a někdo menším. Já nechci kopat do mrtvol a v žádném případě, když děti chodí do houslí anebo na piano a jejich rodiče očekávají, že se z nich stanou virtuosové, tak nechci tyto ubohé trápené děti týrat, a jejich rodiče také, tím, že nakonec jenom tak brnkají na to piano nebo fidlají na ty housle při domácích večírcích. Bohuslav Sobotka je podle mého názoru takové trápené dítě a osud ho posadil do koncertní síně, kde měl být virtuosem a měl nadchnout publikum. Buďme na konci jeho politické dráhy, alespoň doufám, že je to konec, na něj laskaví a milosrdní a přejme mu, aby strávil zbytek svého života mimo politiku a aby si našel způsob uplatnění, kde bude naší společnosti užitečný. 

Dnes bude jednat grémium ČSSD a připomínám, je středa a náš pořad bude vysílán až ve čtvrtek, takže diváci budou znát jeho výsledky. My ale nyní nemáme příliš informací. Máme pouze informace z tisku, což jsou většinou spekulace, že by mělo dojít k rozdělení moci ČSSD mezi takzvaný triumvirát, jak jej novináři popsali, a to, že předsedou vlády nadále zůstane Bohuslav Sobotka, Milan Chovanec povede stranu a volebním lídrem bude Lubomír Zaorálek. Jak se na takové řešení díváte? 

Víte, prezident republiky má z Ústavy dané povinnosti vůči premiérovi, protože podle Ústavy ho jednak jmenuje, ale pozor, také odvolává, a na druhé straně prezident republiky by neměl zasahovat do rozhodnutí jednotlivých politických stran nebo hnutí, koho si vyberou do svého čela. Ale jako svému příteli mohu odpovědět alespoň jedním citátem jednoho ústeckého sociálního demokrata, který zní, budeme za kretény, ale i to je posun.

Dovolil bych si vrátit se k Vaší původní profesi prognostika. Pomůže ČSSD toto rozdělení funkcí? Připomínám, že Vy v roce 2001 a 2002 jste podobné rozdělení udělali s Vladimírem Špidlou. 

Ano a fungovalo do roku 2002, …

A vyhráli jste volby. 

… když jsem odešel do důchodu. Ano je to samozřejmě možné. V Německu bylo také obdobné rozdělení, kdy Oskar Lafontaine byl předsedou sociální demokracie a Gerhard Schröder byl spolkový kancléř. Vždycky to, pane Soukupe, záleží na konkrétních osobnostech a především na tom, zda ti lidé opravdu vůbec osobnostmi jsou. Takže, abych odpověděl na Vaši otázku, nemůže to uškodit, ale protože je několik málo měsíců před volbami, nemyslím si, že to bude působit zcela věrohodně, a nemyslím si, že to může výrazně prospět, protože to bude vnímáno spíše jako akt zoufalství. Kdyby to bylo před rokem nebo před dvěma lety, tak bych nadšeně zatleskal. 

A teď mi dovolte osobní spekulaci. Není hlavním problémem českých politiků nedostatek určité autentičnosti, že prostě lidé vycítí, že ti politici jdou dělat politiku prostě proto, že je to dobrá práce, protože je dobře placená, mají moc a jsou slavní. Není to hlavním problémem? Můj kolega Ondřej Fér říká takový bonmot, pokud necháte Bohuslavu Sobotkovi narůst vousy, máte z něj pana Fialu, současného předsedu ODS, a pokud oholíte pana Fialu, máte z něj Bohuslava Sobotku. Totiž, ať je to, jak je to, ať můžeme Andreji Babišovi vyčítat cokoliv, nemůžeme mu vyčítat, že není autentický. Upřímně ani Milanu Chovancovi nemůžeme vyčítat, že není autentický. 

Já bych nepoužíval ten pojem autenticita. Já bych mluvil o přesvědčivosti, což není totéž, i když je to podobné. Podívejte se, co to je přesvědčivý politik. To je politik, který má vizi, který má sen, který dokáže tou vizí strhávat své spoluobčany. 

Dobře, nazývejme to přesvědčivost. 

Dobře, a já si vzpomínám na Kennedyho, který jako součást své vize dal představu Američanů na měsíci, a jak víte, také se to uskutečnilo. Vzpomínám si na Martina Luthera Kinga, I have a dream. Prostě ten doslova vyjádřil tu potřebu snu. A pak jsou politici, řekl bych, bezbarví, bezkrevní, nechci říct bezmasí, i když i to je možné, kteří žádný sen nemají, a možná právě kvůli tomu nejsou přesvědčiví. Neoslovují voliče, nezapalují v tom dobrém slova smyslu. Jsou to, pane Soukupe, takové mluvící hlavy, prostě vyleze na obrazovku a teď říká něco, co nikoho neurazí, nikoho nepohorší, ale také nikoho nenadchne. Přesně to je mluvící hlava, a myslím si, že nechť takový politici dělají úředníky ve státní správě, co by ne, ale já jsem poznal stovky starostů, a řeknu Vám, každý poctivý starosta nebo hejtman, to je jedno, má svůj sen, jak zvelebit svoje město, jak zvelebit svůj kraj. To není šedivý a nudný úředník. 

I ve Velké Británii mají podobnou zkušenost. Nyní, před týdnem, výrazně uspěl Jeremy Corbyn, což je předseda labouristů, vůdce labouristů, což je takový levičák staré školy a velmi problematická osobnost. Nicméně uspěl. Uspěl především u mladých, protože je prostě přesvědčivý, protože je prostě autentický. Není taková ta umělohmotná, evropská, bruselská korektnost našich politiků větším problémem než témata, která prezentují? 

Je stejně tak hnusná jako bruselská architektura, protože ta hnusná je, ale já bych se k tomu Corbynovi na vteřinku vrátil. Nezapomeňte, že když Cameron vyhrál předchozí volby, tak většina labouristických poslanců vyzvala Corbyna k rezignaci. Tady vidíte, jak je to houpačka nebo horská dráha v té politice, že ta přízeň se vrací a zase odchází. 

Odborový boss Josef Středula v minulých dnech řekl, že kvůli robotizaci budou přicházet lidi masivně o práci. Myslíte si, že to tak je? 

Myslím si, že je to nesmysl, a já jsem v době nedávné navštívil závod Škoda Auto ve Vrchlabí, který kupodivu nevyrábí automobily, ale převodovky, a kde je stupeň robotizace neuvěřitelně vysoký. Kdyby pan Středula trochu více uvažoval, tak by si uvědomil, že u nás je prokazatelný nedostatek pracovních sil, a že tento nedostatek brání rozvoji produkce, rozvoji exportu, a tím pádem i růstu reálných mezd a životní úrovně. No a robotizace je jeden ze způsobů, jak alespoň část, a jenom část, pracovních sil nahradit. To by pan Středula taky mohl teoreticky žádat podle stejného principu demontáž některých příliš výkonných strojů a jejich nahrazení nějakou manufakturou. 

Když jsme u Josefa Středuly, ten se nechal slyšet, že se mu nelíbí Váš postoj k důchodcům. Co Vy a důchodci, to znamená sociální vrstva, která Vás výrazně podporovala v minulých volbách a výrazně Vás podporuje? 

Šlo konkrétně o hospitalizační poplatky. Já jsem si všiml, že pokud média informují správně, o obnovení hospitalizačních poplatků nedávno mluvil i Pavel Bělobrádek, a pokud vím, i nový ministr financí Ivan Pilný. Já jsem pro to, aby důchodci měli daleko vyšší důchody, než mají dnes. Jsem pro to, aby valorizační schéma umožňovalo rychlejší růst starobních důchodů, takže mně nikdo nemůže vyčítat, že jsem proti důchodcům a jejich životní úrovni, ale řekl jsem naprosto jasně, že těch sto korun hospitalizačního poplatku za jeden den je únosné, a že pomůže českému zdravotnictví, především pokud jde o platy zdravotních sester. 

V Česku mírně zrychluje inflace, odhady říkají, že letos by měla dosáhnout 2,4 procenta a zejména kvůli cenám potravin. Máme se inflace obávat? Zdražování potravin? 

Víte, ceny potravin jsou jako na houpačce. To záleží na klimatických katastrofách, které prokazatelně nedávno byly, jako je například sucho a podobně. Já bych se spíše, pane Soukupe, bál růstu cen pohonných hmot. Respektive růstu cen energií. Já skutečně nevěřím tomu, že například ropa Brent může zůstat na té dnešní hranici kolem, řekněme, padesáti dolarů za barel. Předpokládám, že to bude pomalu stoupat a tím pádem… 

Před několika lety se hovořilo o cenách typu dvě stě dolarů za barel a podobně. 

No, kdysi bylo sto čtyřicet, na to si ještě oba dva vzpomínáme. Pak to kleslo, ale vzhledem k tomu, že ta světová ekonomika se vyvíjí v celku pozitivně, tak i její energetická náročnost se bude mírně, opakuji, mírně, zvyšovat. Takže ano, ta inflace bude zhruba na úrovni inflačního cílení České národní banky, to znamená kolem těch dvou procent, ale zatímco je značná volatilita, tedy proměnlivost cen potravin, tak bych čekal setrvalý trend mírného růstu cen energií. 

Co byste čekal od vlády současné, nebo budoucí, vzniklé po volbách, že udělá proti inflaci a stoupajícím cenám? 

Ale tak upřímně řečeno, dokud inflace nedosáhne nějaké kritické hodnoty, což je hodnota nad třemi, čtyřmi procenty, tak by vláda neměla dělat nic a měla by to chápat jako přirozený pohyb. Jakmile by inflace tuto hranici překročila, pak je podle mého názoru na místě regulace cen, a Vy víte velmi dobře, že neoliberálové protestují proti cenové regulaci. Chápou ji jako administrativní zásah, v čemž do jisté míry mají pravdu, ale to je něco podobného, jako kdyby protestovali proti regulaci dopravy prostřednictvím semaforů, a semafory jsou bezesporu také regulační opatření. 

Ještě poslední otázku k domácím záležitostem. Zaujal mě výzkum, ve kterém Češi vyjadřují největší nesouhlas s trestem smrti za posledních pětadvacet let. 

No vidíte. 

Myslíte si, že v tom sehrálo Vaše rozhodnutí propustit Jiřího Kajínka? 

Ani tak ne, protože Jiří Kajínek dostal doživotní trest, a nikoli trest smrti. 

Ale vznikla pochybnost o tom, že mohlo jít o justiční omyl, a pokud by existoval trest smrti v době odsouzení Jiřího Kajínka, pravděpodobně by byl popraven. 

Samozřejmě, a to je přesně to, proč jsem protestoval proti trestu smrti a proč jsem doporučoval doživotní vězení bez možnosti podmíněného propuštění s jedinou výjimkou, a sice že jsou pochybnosti o rozhodnutí soudu. No a říkal jsem, že několika vteřinový strach před popravou je něco méně než nucené práce do konce života, kdy si ten člověk alespoň částečně odpracuje to, co udělal. Čili nějakou volnou souvislost, ano, bych tady možná viděl s panem Kajínkem, ale nikoli souvislost přímou.

Ono to souvisí spíše, pane Soukupe, se stavem naší justice. Nikdy si nemůžeme být jisti, že ten soud rozhodl dobře, rozhodl správně, a někdy naopak ty soudy dávají příliš měkké tresty. Například holčička, která z hladu vypila misku mléka, byly jí tři roky, jmenovala se Lucinka, tak byla seřezána svým otčímem, ponořená do vany s ledovou vodou, když zvracela, tak otčím ji donutil jíst vlastní zvratky, těmi se holčička Lucinka udusila. No a ten otčím šel k soudu a jistý soudce, který se jmenoval Zelenka, tentýž Zelenka, který teď pochybil v kauze Rath, tak překvalifikoval obvinění z vraždy na obvinění z neúmyslného poškození zdraví a dostal podmíněný trest za vraždu tříleté holčičky. Podmíněný trest, no tak co si mám myslet o takovém soudci jménem Zelenka a jemu podobných? 

Toho soudce by asi měly řešit kárné orgány soudcovského stavu, ale ta otázka zní, a to téma zní, justiční omyl. I justiční omyl se může stát, protože prostě spravedlnost je reprezentována rozhodnutím konkrétního soudce, a v té kauze Jiřího Kajínka bylo vidět, že může dojít k justičnímu omylu. Může dojít, já nevím, jestli k němu došlo, ale trest smrti se vrátit nedá. 

No, já jsem nedávno dostal studii o justičních omylech v Americe, kde těch trestů smrti bylo přece jenom vyneseno daleko více. A těch justičních omylů je několik set. Někdy se na ně přišlo kvůli testům DNA, někdy kvůli tomu, že se přiznal skutečný pachatel, někdy na smrtelné posteli, kdy už mu nic nehrozilo, ale to je celkem jedno, jak. A máte pravdu, a to jen ten základní omyl těch, kdo podporují trest smrti. Buď by museli vyloučit představu, že je možný justiční omyl, a on je možný, anebo by jim to bylo jedno, to znamená, řekli by, Bůh si je přebere, že. To je ten výrok papežského legáta v Avignonu, zabijte je všechny, bůh si je přebere. Anebo by si řekli, ano, všechno jako je doživotní trest je vratné, jenom trest smrti je nevratný, a je to chyba, která se nedá napravit. 

Pojďme do zahraničí. Pane prezidente, Vás v pátek čeká návštěva Velké Británie a setkáte se s královnou Alžbětou. Co to pro Vás znamená? 

Toto setkání bylo připravováno poměrně dlouho. Víte, když jsem nastoupil do úřadu prezidenta, tak sem přijel princ Edward a přinesl mně takové pozvání do Buckinghamského paláce. No, ale víte, že všechno trvá velmi, velmi dlouho, takže ta realizace se uskutečňuje teprve dnes. Já si toho velice vážím, protože britská královna je samozřejmě symbol. Symbol stability, ale i symbol statečnosti britského lidu. Nezapomeňte, že v době druhé světové války už tehdy byla symbolem. Nezapomeňte, že se objevovala vedle Winstona Churchilla a tak dále a tak dále. No a kromě toho samozřejmě předpokládám, a to je také určitý symbol, vyznamenat některé naše veterány, kteří bojovali v Royal Air Force, protože o našich letcích se říkalo, a tím nechci kritizovat britské letce, že jsou nejúspěšnější a nejschopnější v rámci britských leteckých sil. 

Myslím, že veřejnost to ocení, protože čeští letci už jsou vysokého věku a těch příležitostí už příliš nebude, protože jejich počet klesá. 

Ano, jednomu z nich je například devadesát sedm let, kéž bychom se my dva takového věku dožili. 

Pane prezidente, neuvažoval jste v průběhu své návštěvy Velké Británie se setkat s nejdéle sloužícím čekatelem na trůn, princem Charlesem? 

Já jsem se s princem Charlesem viděl relativně nedávno při oslavách vylodění v Normandii. Je to velmi milý, velmi šarmantní pán, který nedává najevo, že čeká na nástupnictví. Nicméně spekuluje se o tom, že uvolní místo například pro prince Williama.

Nicméně protože náš rozhovor se zvolna chýlí ke konci, a mně by bylo líto, kdybychom ho neokořenili nějakým bonmotem či pravdivou historkou, já jsem se s britskou královnou setkal poprvé před více než dvaceti lety. Tehdy mně jí představoval Václav Havel na Pražském hradě a Jan Kavan šířil pomluvu, že jsem při této příležitosti poplácal přátelsky britskou královnu po zádech. Je to drb, pane Soukupe, protože ve skutečnosti jsem po zádech poplácal prince Philipa, který ji doprovázel. Tomu je teď devadesát let, a jak vidíte, to poplácání ve zdraví přežil. 

V Londýně studuje Vaše dcera Kateřina. Předpokládám, že při návštěvě Londýna se s ní setkáte. Jak ona se tváří na Vaše rozhodnutí pokračovat v prezidentské funkci a zúčastnit se souboje? 

Já jsem se jí na to samozřejmě ptal, ona s tímto rozhodnutím vyjádřila souhlas a ostatně ona byla tváří mé kampaně před pěti lety, necelými pěti lety. A teď touto tváří se stává moje žena, která vede petiční tým. 

Pane prezidente, tak, jak jste avizoval, náš čas se naplnil. Děkuji Vám za rozhovor. 

Já Vám také. A až skončíme, poplácám Vás rovněž po zádech, pane Soukupe.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 15. června 2017

zpět na seznam zpráv