Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

22. června 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u dalšího pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Po jihočeském Zvíkově, kde jsme natáčeli minulý týden, tentokrát z Prahy na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Pěkný dobrý večer.

Pane prezidente, blíží se konec školního roku, tak mě napadlo, zda byste nevystavil vysvědčení vládě a jednotlivým ministrům, a jako první otázka mě napadá, jakou známku by dostala vláda z chování?

Víte, moje maminka měla strašně ráda krasobruslení. No a díky tomu, že to byla moje maminka a já byl ještě malý, tak částečně dobrovolně a částečně z přinucení jsem musel sledovat soutěže v krasobruslení. A tak jsem se naučil, že tam je známka z technické hodnoty a známka za umělecké dojmy. Známka z chování tam mimochodem nebyla, ale k té známce z chování se dostaneme za chvíli. Já bych řekl, že známka z technického provedení by u této vlády byla docela slušná, kdyby si to nezkazila tou naprosto zbytečnou hádkou na konci svého funkčního období. Možná právě proto, že se blíží volby, a že každý chtěl ukázat svaly, a dopadlo to tak, jak to dopadlo.

Umělecký dojem je mizerný, naprosto mizerný, protože politici mají zapalovat, politici mají oslňovat v tom dobrém slova smyslu, jako oslňuje ten krasobruslař, a když tam máte šedivou bytost, která má charisma láhve od okurek, a která tedy nikoho neoslňuje, tak se nedivte, že v tom krasobruslení máte velmi nízkou známku.

A teď přejdeme k té známce z chování. Můj názor je, že několik měsíců před volbami není dobré, aby se koalice rozhádala a aby jeden druhého vyhazoval z vlády. Jinými slovy slušné chování zní, vybral jsem si tě před čtyřmi lety jako svého partnera, a když si byl čtyři roky můj partner, tak to s tebou vydržím ještě další čtyři měsíce, a pak si počkám, jak to dopadne. Zatímco když tě z bytu vyhazuji čtyři měsíce před volbami, tak se chováš jako svině. To je můj velmi nezdvořilý, ale o fakta opřený názor.

Ten postoj, ten vládní veletoč, také voliči odměnili svým názorem v preferencích a na základě preferencí došlo ke změně ve vedení sociální demokracie. Pravděpodobně sociální demokracie si skutečně myslela, že to voliči ocení, neocenili. Byl by tam někdo na jedničku ve vládě, pane prezidente?

Ale tak podívejte se, v politice nikdy nejste na jedničku, ale já Vám řeknu jednu nenápadnou ministryni, která nevystupuje na obrazovkách české veřejnoprávní televize, protože ta si tam většinou bere takové histriony, kteří pokřikují a vlastně nemají co říct kromě nadávek a urážek, a na jedničku by to měla být Karla Šlechtová.

Ministryně pro místní rozvoj.

Ministryně pro místní rozvoj, která pracuje a možná až příliš zanedbává svůj mediální obraz. Tak se jí pokusím tímto vystoupením její mediální obraz trochu vylepšit.


Tak jedničkářku máme a kdo by propadl?

Herman a Jurečka, tihle dva naprosto bezpečně.

Včera jste jmenoval nového ministra školství. Otázkou je samozřejmě, co nový ministr za pár měsíců ve funkci, které ho čekají, může dokázat. V této souvislosti se chci zeptat na něco jiného. Jak testujete kandidáty na ministra? Spolehnete se na svůj instinkt po rozhovoru s kandidátem, nebo spolehnete na svoje poradce pro daný úsek, nebo?

Víte, já nejsem tak geniální, abych si myslel, že můj instinkt je rozhodující, takže já u každého ministra dostávám celou řadu podkladů od svých poradců. Studuji samozřejmě jeho odborný životopis i další reference, a na základě toho se rozhoduji. A pokud jde o pana profesora Štecha, tak tam to rozhodování bylo poměrně snadné. Měli jsme zajímavý pohovor, v devadesáti procentech případů jsme se shodli. Nu a v deseti procentech, což je totéž jako u Katky Valachové, jsme se neshodli, a to je inkluze. Pane Soukupe, já inkluzi, tedy zařazení postižených dětí do normálních škol, považuji i nadále za zločin na těchto dětech. A víte proč? Jeden z největších životních pocitů je pocit úspěchu. Když jste v takzvané speciální třídě, tak můžete být první. Můžete mít radost z úspěchu, když jste v normální třídě, tak budete vždycky poslední. Děti vás budou šikanovat, a protože na rozdíl od speciálních tříd v těch normálních třídách je dvakrát víc žáků na učitele, tak si vás ani nebudou příliš všímat. Takže ze všech těchto důvodů jsem říkal panu ministrovi, ať si uvědomí, že ta mánie, móda, já nevím, jak bych to ještě nazval, té inkluze, je naprosto nesmyslná, a že těm postiženým dětem ve skutečnosti velice a velice škodí.

Pravdou je, že rodičů, kteří využili možnost inkluze, je velmi málo. Jsou to pouze desítky.

Dvě stě, dvě stě, pane Soukupe. Pouhých dvě stě.

Ano, méně než dvě stě rodičů.

A Kateřina Valachová chtěla na inkluzi věnovat čtyři a půl miliardy korun. Tak jsem jim říkal, hora porodila myš, dvě stě dětí na celou republiku, co to je. Tak jsem říkal oběma, dejte ty čtyři a půl miliardy korun na zvýšení platů učitelů, a když zbyde, tak na zvýšení platů nepedagogických pracovníků, ale rozhodně ne na bláznivý projekt, který se jmenuje inkluze.

Já jsem se na Vaše testování ministrů ptal z toho důvodu, že v každé organizaci, firmě i státní organizaci je práce s lidmi jednou z nejodpovědnějších a také nejtěžších a platí takové pravidlo, které já jsem si pojmenoval tak, že každý je povyšován až do hranice své nekompetentnosti.

Přesně tak.

To znamená, že vynikající střední manažer, když je povýšen na vrcholového manažera, může vyhořet a špatné rozhodnutí v této věci znamená, že ztratíte velmi dobrého středního manažera a získáte velmi špatného vrcholového manažera. Nemůže se to stát panu Štechovi?

Za pět měsíců určitě ne, pane Soukupe, protože na to nebude mít čas. On prostě nebude mít čas na to, aby prokázal, že je špatný manažer.

Dobře, Ministerstvo školství má problémy s vyplácením státních dotací na sport. V této souvislosti jsem se chtěl zeptat, jestli není ten systém příliš zbytečně složitý. Jestli by se neměl nějakým způsobem zautomatizovat, aby byl transparentnější, aby se prostě na Ministerstvu tolik nerozhodovalo. Mimo jiné vrcholový sport trochu upadá i v našich nejpopulárnějších sportech, jako je fotbal, hokej, kde jsme byli zvyklí bojovat se světovou špičkou, je už taková věc minulostí. Už prostě nestačíme. Nemělo by se něco změnit?

No, já Vám především řeknu, co by se nemělo změnit. Na mě dorážejí zástupci různých sportovních organizací, abych podpořil myšlenku zřízení ministerstva pro sport.

O tom už jsme v jednom z našich hovorů hovořili.

Ano, a já jim neustále říkám, a po té aféře, která teď byla, se to znovu oživilo, že řešení financování českého sportu rozhodně nevyřeší vznik jiné instituce, naopak. Ty desítky a možná v budoucnosti stovky úředníků v ministerstvu pro sport spolknou tolik peněz, které by mohly jít zejména na podporu mládežnického sportu, že tím vlastně vyhodíte stovky milionů z okna, aniž byste cokoli pro sport pozitivního udělali.

Já jsem se ptal právě z toho důvodu, jestli nevymyslet systém, který bude mít menší korupční potenciál.

Ano, tento systém existuje a spočívá v tom, že peníze do sportu protečou mimo prostřednictví sportovních svazů, rozumíte? To znamená, to je totéž jako u toho ministerstva pro sport. Zase se tam nějaké peníze zadrží, naprosto zbytečně, a když to dáte rovnou mládežnickému sportu, nikoli však vrcholovému sportu, tady se možná budeme lišit, já tvrdím, že vrcholový sport si má na sebe vydělat sám. Já když teď čtu, že nějaký fotbalista v nějakém sportovním týmu dostane kolik, deset milionů? Možná ještě víc, možná sto milionů, já si to teď přesně nepamatuju. No tak si říkám, pane bože, tak když ten klub je schopen tohle zaplatit, tak žádné dotace nepotřebuje.

To ano, ale to se týká možná tak fotbalu, ale nedovedu si představit, že by basketbalový ligový oddíl si dokázal na sebe vydělat bez pomoci sponzorů nebo států a podobně.

Dobře, ale ten basketbal v Nymburce má taky docela dobrou sponzorskou základnu. Já mu to nezávidím a v každém případě znova se vracím k tomu fotbalu. Uznejte, že fotbalista, který dostává jako honorář tyhle ty milionové a milionové částky, je přeplácený. A já chci vidět, až se ukáže, že nedal žádný gól, že se mu nic nepodařilo a až ho z toho týmu vyrazí, tak co s těmi penězi budou dělat.

Když jsme u toho známkování. Policie včera poté, co jí utekl nějaký zloděj, prohlásila, došlo ke vzdálení osob ztotožněných k pronásledování. Nebo místopředseda ČSSD pan Dolínek v rozhovoru pro náš časopis Týden řekl na dotaz o změně funkcí v sociální demokracie, o změně rozložení, řekl, dojde k přenastavení na nového lídra, ale spousta věcí už je přednastavených. To jsou citáty jen z minulého týdne, neobrací se František Palacký v hrobě a nemohu zobecnit otázku k tomu. Nemáte pocit, že politikům a úřadům už vůbec nerozumí?

No, víte…

Nemělo by se to zlidštit, komunikace?

Termín přednastavení je naprosto technický termín, který se naprosto běžně používá, a já mám, pane Soukupe, někdy pocit, že naši politici působí jako roboti. Vy je posadíte v televizním studiu, jako my dva, a rozsvítí se světla kamer a politik má támhle těsně nad zadkem takové tlačítko. To tlačítko si sám zmáčkne, nemusíte mít žádnou obsluhu, on to udělá sám, a jakmile se to tlačítko zmáčkne, politik začne mluvit. Někdy se tomu říká mluvící hlava.

No ano, ale pane prezidente, politik má přeci mluvit k lidem, aby mu rozuměli, a ne sám pro sebe. Upřímně, dojde-li k přenastavení na nového lídra, ale spousta věcí už je přednastavených. Já vůbec nevím, co si pod tím představit.

No, to já sice taky ne, ale na druhé straně ten politik mluví určitým žargonem. Václav Havel tomu říkal ptydepe. George Orwell tomu říkal newspeak, jestli si vzpomínáte, a jakmile ten politik se ocitne izolován od normálních lidí, od lidí, kteří jsou zpravidla inteligentnější než on sám, tak začne mluvit tímto žargonem. No a to je to tlačítko, o kterém jsem mluvil. V tom tlačítku má napsány fráze, které má použít, a teď to řekne v té televizi, nikdo mu pořádně nerozumí. Nerozumí mu moderátor, nerozumí mu diváci a politik odchází uspokojen, že to všem nandal, že to všem vysvětlil a že tomu všichni rozuměli.

Hovoříme spolu každý týden o událostech toho konkrétního týdne. Ministerstvo dopravy udělalo taky z mého pohledu takovou bizarnost, kdy se omluvilo z jednání plzeňského soudu, které samo vyvolalo. To znamená, Ministerstvo dopravy podalo žalobu a poté soudu, když soud nařídil jednání o té žalobě, poslalo vyjádření, že z personálních důvodů a dlouhodobé přetíženosti nejsme schopni u jednání zabezpečit přítomnost oprávněné osoby. To mi přijde úplně neuvěřitelné od státního orgánu. Nedovedu si představit, že běžný občan, který podá žalobu, potom soudu napíše dopis, že na to nemá čas.

No, tak Ministerstvo dopravy, jak víte, sídlí v bývalé budově ÚV KSČ, a zlý duch, který vyzařuje z této budovy, zřejmě ovlivňuje i Ministerstvo dopravy. Tam je tolik úředníků, že by nebyla žádná otázka, žádný problém, žádná obtíž, tam někoho poslat. Je to líto, ale ono těch byrokratických nesmyslů je u nás tolik. A víte, co by opravdu pomohlo řešení situace místo toho, abychom si jenom stěžovali na byrokracii? Snížení peněz, snížení peněz ve státním rozpočtu, protože jestliže za mě bylo osmdesát tisíc úředníků, a já jsem nad tím plakal jako předseda vlády, dnes je sto padesát tisíc úředníků, dvakrát víc. No a ta ministerstva bobtnají, ale pozor, nebobtnají jenom ministerstva. Bobtnají například i městské úřady, o kterých se málo mluví. Jinými slovy, řekněme si prostou věc, a já až budu v červenci teď v Lánech s pány Pilným a Babišem tuhle věc probírat u státního rozpočtu, snižte objem prostředků, které vyplácíte na státní úředníky, a řekněte těm lidem, tak podívejte se, jestliže si chcete zachovat alespoň úroveň své mzdy, tak se nebraňte tomu, že vaši méně schopní kolegové odejdou a nahradí je počítače, protože máme počítače kvůli rutinní práci, že. No, a jestliže to nevezmou, no tak odejdou i oni sami. Jenomže tuhle brutální operaci skoro nikdo nebude ochoten provést.

V této souvislosti je zajímavá informace, že nejvyšší průměrné platy ve státní správě jsou na Ministerstvu místního rozvoje, přes čtyřicet čtyři tisíc korun. Naopak na konci žebříčku ministerstev je průměrný plat na Ministerstvu spravedlnosti a na Ministerstvu zahraničí. V té tabulce mě zaujala ještě jedna věc. Průměrný plat na Ministerstvu školství je třicet devět tisíc korun, zatímco průměrný plat učitele je dvacet šest tisíc korun. Jaký je Váš názor a je v pořádku výše odměňování ministerských úředníků?

No, tak napadlo mě,…

V kontextu toho, že napíšou soudu, že na to nemají čas.

…že bych některého pracovníka Ministerstva školství s průměrným platem třicet devět tisíc korun poslal učit. To by bylo docela dobré řešení, ne? Ale v každém případě ne. Podívejte se, na jednotlivých ministerstvech se většinou z politických důvodů soustřeďují takzvaní trafikanti, a já Vám uvedu příklad, který unikl při prolomení emailu Bohumila Sobotky. To byl dopis premiérovi, který zněl, Slávku, je mi šedesát let a chtěl bych být zaměstnán jako politický náměstek na jakémkoli ministerstvu. Zdůrazňuji to slovo jakékoli ministerstvo. Kdyby ten člověk alespoň měl pocit, že je odborník, a že by chtěl být ten náměstek na ministerstvu A, B, C, tak bych to pochopil, ale ne, on chtěl být zaměstnán na jakémkoli ministerstvu. Takže kolem jednotlivých ministerstev, pane Soukupe, bloudí šedivé postavy a říkají, je mi čtyřicet, padesát, šedesát let, neměli byste pro mě trafiku? Jsem zasloužilý předseda okresního výkonného výboru a teď neřeknu, které strany, protože je to úplně jedno. Prostě nějakého okresního výkonného výboru. Odseděl jsem si na schůzích hodiny a hodiny. Bolí mě z toho zadek. Chtěl ten svůj zadek posadit na nějaké lukrativní místo v nějakém ministerstvu.

Kde se nejlépe ještě moc nepředřu. Ale vždycky, když se mluví o platech, tak mě zaráží jedna věc. Policisté mají po odpracování určitého počtu let nárok na výsluhu, která je vyplácena doživotně, je to renta, zatímco ostatní státní zaměstnanci ne. Přijde Vám to v pořádku? Já jenom pro diváky vysvětlím, že ta výsluha se počítá z počtu odpracovaných let, průměrného platu a dalších kritérií a je doživotní a může dosahovat až desítky tisíc korun, ale policisté nejsou v dalším zaměstnání nijak limitování, takže se stává, jako Karel Vulterin, elitní policista, který pracuje jako šéf ostrahy kasina a podobné věci. Je to v pořádku?

Víte, já jsem se o tuhle věc zajímal, protože mě taky zarazila, ale na druhé straně jsem slyšel na argumentaci, že jak policisté, tak například hasiči a vojáci riskují svůj život, pane Soukupe, a najděte mně jinou profesi, kde riskujete svůj život? Nu a já si myslím, že ta výsluha je jistá kompenzace za to, že tyto profese riskují svůj život.

Z jiné oblasti, o azyl letos u nás požádalo pět set devadesát lidí. Udělili jsme azyl pouze dvanácti z nich. Pro srovnání v roce 2001 úřady evidovaly osmnáct tisíc žádostí o azyl. To na velkou uprchlickou vlnu nevypadá, zvláště když většina ze současných žadatelů o azyl pochází ze států bývalého Sovětského svazu. Jaký je Váš názor?

Tak většina žadatelů o azyl pochází z Ukrajiny, a já nemám vůbec nic proti tomu, aby se jim azyl poskytnul, protože si myslím, že jsou pracovití a že by obohatili náš pracovní trh. No a pak, když studuju teritoriální strukturu uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy, pozor, ne do České republiky, tady jsou příliš nízké sociální dávky, než aby k nám dobrovolně přecházeli, ale do Evropy obecně. Tak teď už, pane Soukupe, z osmdesáti procent jsou to Afričani. To znamená ne lidé ze zemí Blízkého východu, ale z Afriky, kde se říká, že už jsou miliony uprchlíků připraveny emigrovat za lepším životem do Evropy. Nu a nám se snaží vnutit tyto imigranty, kteří nestojí o nás. Nejde jenom o to, že my o ně nestojíme, to je jedna stránka věci, ale oni nestojí o nás. Oni chtějí do Německa, oni chtějí do Švédska, oni chtějí do zemí, kde je vysoká životní úroveň a vysoké sociální dávky. Pane bože, proč tedy máme prosazovat nějaké uprchlické kvóty?

Ano, v této souvislosti mě zaujal názor německé poslankyně za Zelené..

A jeje, to už ani nepokračujte.

Kellerové,…

Ta ženská se zbláznila.

která přišla s nápadem, že by bylo možné přesídlit celé vesnice ze Sýrie do východní Evropy.

Ano, syrské vesnice.

Není to nějaká varianta staré…


Pane Soukupe,…

Drang nach Osten?

Ne, pane Soukupe, já nejsem psychiatr. Já bych tohle nerad posuzoval, ale…

Ona to myslela vážně.

…ale Jan Keller, kterého si velice vážím, měl takovou stručnou otázku, když chce ta paní přesídlit vesnice, proč nechce přesídlit i města? Vždyť přece ve městech se nachází daleko více potenciálních uprchlíků než v těch syrských vesnicích. Takové Aleppo nebo Homs. Aleppo mělo dva miliony obyvatel. Najednou bychom měli větší město než je Praha, že. Já vždy tvrdím, že Zelení jsou blázni, a názor této zelené poslankyně mě jenom utvrzuje v tomto přesvědčení.

Pojďme zpátky domů. Sociální demokracie zamítla pokus někdejšího premiéra Jiřího Paroubka o návrat do sociální demokracie. Co to svědčí o sebedůvěře nového vedení strany? Je to v pořádku?

Není to v pořádku. Já sám jsem se s Jiřím Paroubkem rozešel a kvůli němu jsem v roce 2007 vystoupil ze sociální demokracie. Takže nikdo mě nemůže obviňovat z toho, že jsem jeho stoupenec. Na druhé straně sociální demokracie má velmi málo osobností, které sociální demokracii pomohly. A Jiří Paroubek sociální demokracii nesporně pomohl. Pomohl jí v první fázi, kdy díky Špidlovi a Grossovi byla sociální demokracie na dně, a on jí z tohoto dna pozdvihl. To je bod číslo jedna, a bod číslo dvě, pak zpapalášštěl. To se stane téměř každému politikovi s jedinou výjimkou a to jsem já. Zpapalášštěl v tom, že pronesl onen slavný výrok na téma svého oblečení, kdo z vás to má?

Mimo jiné on se označil za nejúspěšnějšího předsedu sociální demokracie v historii. To o jeho sebevědomí něco říká.

No, tak to samozřejmě nebyl, to se vytahuje. Nejúspěšnějším předsedou jsem byl opět já, ale já jsem skromný člověk, a já to proto nebudu zdůrazňovat. Nicméně proč to říkám, protože díky té druhé fázi už sociální demokracie šla dolů, protože uznejte, že sociálně demokratický volič, když mu předseda jeho strany řekne, šiju saka ve Francii, kalhoty v Anglii, boty mám z Itálie, kdo z vás to má, no tak takový volič si řekne, tenhle chlap není sociální demokrat. Takže sečtěme plusy a mínusy. Myslím si, že velkorysé by bylo umožnit Jiřímu Paroubkovi řadové členství v sociální demokracii.

Svaz zdravotních pojišťoven navrhl dvousložkové zdravotní pojištění, které má spočívat v tom, že bohatší by si prostě připláceli a měli by nárok na lepší zdravotní péči a lepší tedy zacházení v ústavech zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví a Všeobecná zdravotní pojišťovna jsou proti, jaký je Váš názor?

Tak mně se to moc nelíbí, protože já odmítám medicínu pro bohaté a medicínu pro chudé, ale pozor, pane Soukupe, co je to medicína? To je léčení, není-liž pravda. Zatímco prostředí, ve kterém v té nemocnici jste, si můžete zaplatit, respektive připlatit. Já, když mě operovali tenhle ten palec, no tak jsem měl pokoj sám pro sebe a musel jsem samozřejmě ten pokoj zaplatit. Myslím, že stál asi patnáct set, patnáct set korun za den. Když tlustá panička jde na liposukci, což je odsátí tuku z břicha, ať si to laskavě zaplatí. Když někdo chce zlaté zuby, ať si je zaplatí. To není normální léčebná péče.

To ano, ale to asi nikdo nezpochybňuje, že připlatit si za nadstandardní péči je normální. Nicméně tady padl návrh přenést to do zdravotního pojištění. To znamená, že bychom si mohli připlatit na lepší zdravotní péči než běžný občan pojištěný.

No tak co je to lepší zdravotní péče? Často se jako příklad uvádí lehká a těžká sádra, že jo. No tak pokud naše zdravotní pojištění není schopno, čehož lituji, vybavit všechny občany, kteří mají zlomeniny, lehkou sádrou, dobře, ať si na tu lehkou sádru lidi připlatí, protože léčení zlomenin se tím nijak neohrozí.

Vy jste včera, pane prezidente, přijal na Pražském hradě Ivanu Trumpovou, bývalou ženu současného amerického prezidenta Trumpa. Jak na Vás zapůsobila a o čem jste mluvili?

Já jsem zuřil, pane Soukupe, já jsem naprosto zuřil a mít s sebou tu hůlku, tak by následovala analogická scéna jako s ministerským předsedou Sobotkou. Náhodou jsem tu hůlku zrovna neměl. Tak jsem s ní seděl a ona mi říká, tak mně volal Donald a říká, tak jestli tu funkci chceš, rozuměj velvyslankyně v České republice, tak já ti to dám. A já jsem říkala, že by to bylo moc pracovně náročné. Přitom sama, jak víte, veřejně prohlásila, že by to chtěla dělat. No tak jsem jí říkal, paní Ivano, tak zaprvé, když člověk něco řekne, tak si má za tím stát. Zadruhé, narodila jste se tady, jmenujete se Zelníčková, máte odpovědnost vůči své zemi. Mohla byste jí pomoci a Vy od této odpovědnosti zbaběle utíkáte? Po těchto dvou domluvných větách mně paní Ivana sice slíbila, že o tom ještě bude přemýšlet, ale musím se přiznat, že i když kouzlo mé osobnosti a schopnost někoho přesvědčit jsou poměrně značné, nejsem si v tomto případě jist, zda se mně to podařilo.

Tak uvidíme. V souvislosti se jménem Trump mám otázku k zahraniční politice. Trochu podle mého názoru neoprávněně zůstala stranou před několika týdny vykonaná zahraniční cesta Donalda Trumpa po Blízkém východě a Izraeli. Z mého pohledu došlo k výrazné změně americké zahraniční politiky po takové té všeobjímající náruči Baracka Obamy, který dal prostor různým organizacím, jako je Muslimské bratrstvo v Egyptě a podobně, které se ukázaly jako teroristické, a možná tím trochu podnítil to arabské jaro, které ve svém důsledku vedlo k destabilizaci celého regionu, řekl něco jiného. Řekl, my už se o vás nebudeme starat, žijte si, jak chcete, vaše státní uspořádání je vaše záležitost, ale neočekávejte, že za vás budeme bojovat. Máme tři podmínky, nebudete pronásledovat křesťany, nebudete pronásledovat židy a ukončíte islámský terorismus. Není to správná cesta, jak se vypořádat s nestabilitou?


Ale správná cesta to velmi pravděpodobně je, akorát mě trošku zarazilo, že tyto přijatelné teze pronášel zrovna v Rijádu. Víte, pane Soukupe, Rijád je centrum radikálního islámu, wahhábismu a saláfismu. Rijád bývá často podezříván z toho, že financuje islámský terorismus včetně Muslimského bratrstva. Já bych možná na jeho místě pronášel tyto správné věty někde jinde. Když Luboš Zaorálek byl jednou v Rijádu, tak ke mně přišel a říkal, tak jsem tam přijel na náměstí a říkali, velká škoda, že jste tady nebyl o dvě hodiny dřív, to bysme vám ukázali popravy, veřejné popravy, takovou tou křivou zahnutou šavlí. A Luboš z toho byl trošku perplex, a tak říkal, a to popravujete i ženy? A oni mu říkali, ne, ženy kamenujeme za městem. Tak jsem se alespoň naučil, co to to znamená stoning, stoning je kamenování.

Každopádně saudský král Donaldu Trumpovi řekl, vítejte zpátky na Blízkém východě. Ale vřelého přivítání se mu dostalo i v Izraeli, kde jako první americký prezident…


No jistě.

…přišel ke Zdi nářků a…

Tak tak.

…požádal Hospodina o úspěch.

Víte, já jsem, když jsem teď přijímal nového saúdského velvyslance, tak jsem mu říkal, pane velvyslanče, já jsem si přečetl projekt, který se jmenuje 2030 modernizace Saúdské Arábie, a tam je mimo jiné, že ženy dostanou rovnoprávnost. No tak u nás se tak stalo asi před 100 lety, ale zaplať pán bůh za každý pozitivní počin.

No tak uvidíme, jestli byla správná cesta, jak se vypořádat s terorismem a proudem uprchlíků. Poslední otázka je lehčí pane prezidente. Za čtrnáct dní začíná Karlovarský filmový festival. To je taková velká očekávána kulturní událost léta každoročně a přijede tam dokonce i známá herečka Uma Thurman. Nechystáte se na Karlovarský filmový festival alespoň na zahájení?

Pane Soukupe, zase naštvu několik lidí, je mi to líto, já jim vůbec nezakazuji návštěvu Karlovarského festivalu. Já vím, že tam jsou baťůžkáři, kteří se rádi podívají na nějaký film, a kteří se nebudou účastnit nějakých honosných recepcí, ale kdybych tam přijel já jako prezident republiky, tak mě budou vozit v kočáře. Budou mě tahat právě z jedné recepce na druhou, seznamovat s lidmi, se kterými se ani vůbec nechci seznámit, protože mě nezajímají, ať z domova, nebo ze zahraničí. Krátce řečeno, z tohoto důvodu já považuji Karlovarský filmový festival za snobskou záležitost, a proto se ho neúčastním a účastnit nebudu.

Prostě není to Váš šálek kávy.

Není to můj cup of tea, přesně tak.

Pane prezidente, náš čas se naplnil, děkuji Vám za rozhovor.

Já děkuji, a doufám, že se uvidíme někde jinde než na Karlovarském festivalu.

Určitě se uvidíme příští týden ve čtvrtek zase u Vás na Pražském hradě.

Výborně, budu se těšit.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 22. června 2017

zpět na seznam zpráv