Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

29. června 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát jej předtáčíme v úterý před návštěvou pana prezidenta v Kraji Vysočina a také je to poslední předprázdninové natáčení. Dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Dobrý večer. 

Pane prezidente, potkáváme se při posledním natáčení Týdne s prezidentem před prázdninovou přestávkou. Těšíte se na odpočinek? 

Já chci být při tomto vysílání zcela výjimečně v roli reklamního agenta, pane Soukupe, a sice reklamního agenta jednak České republiky a jednak Kraje Vysočina, a tím odpovídám na Vaši otázku, jestli se těším. Podívejte se, já jsem za těch pětadvacet let v politice procestoval celou řadu zemí. Nejsem žádný nacionalista, kdybych byl občanem země, jejíž většinu plochy zabírají pouště, tak bych rozhodně netvrdil, že ta země je nejkrásnější, ale s odpovědností za těch pětadvacet let mohu říci, že žijeme v nejkrásnější zemi na světě, a že bychom si toho měli daleko více vážit, než si toho vážíte. Podívejte se, já když sedím v letadle, no tak to je deset kilometrů nad zemí, tak tam si čtu. Když mě někdo posadí do helikoptéry, tak jsem přisátý k okénku a kochám se tou magickou krásou české krajiny, kopci, řekami a říčkami, poli a loukami, rybníky a lesy, a je to taková nádhera, že nic není na světě krásnějšího. Takže závěr, abychom to neprodlužovali, teď urazím všechny cestovní kanceláře, když Vám někdy budou nabízet cestu do zahraničí, zůstaňte v České republice. Nejen, že tím podpoříte domácí cestovní ruch, ale především budete jezdit do krásné krajiny, která Vás pohladí po srdci, a to nikde jinde v takové míře nenajdete. Konec reklamního šotu, za který jsem nedostal ani korunu honoráře. 

Ale myslím, že diváci fakt, že i prezident republiky je na naši zem hrdý a považuje ji za nejkrásnější na světě, to ocení. 

Víte, oni diváci by si měli uvědomit, že ta hrdost je samozřejmě vztažená i k dílu našich předků. Když letíte tou helikoptérou nad městy, nad zámky, nad hrady, nad kostely, to přece nevytvořila jenom dnešní generace. To vytvořily desítky generací předchozí, takže je to úcta vůči všem, kdo v téhle zemi kdy žili. 

Pane prezidente, jak vnímáte postavení prezidenta republiky, které je trošku mezi lidmi vnímáno tak monarchisticky? Určitě musíte cítit, že lidé úřad prezidenta považují za takovou poslední výspu spravedlnosti, poslední výspu dovolání. Mezi lidmi se říká, poženu to až na Hrad a i ve Vašich ústavních pravomocech, to znamená v těch psaných, je poměrně široké právo amnestie a zasahování do trestního řízení, ale já nemluvím jenom o těch ústavních psaných pravidlech, ale i o těch nepsaných, jak to vnímáte? 

Víte, já jsem zásadně proti tomu, aby prezident republiky byl vnímán jako monarcha svého druhu. Prezident republiky je prostě první občan, a chcete-li, také první úředník. Franz Josef I. měl vždycky dvě hromádky, a já si na něj kdykoliv vzpomínám, kdy na levé straně mám vyřízené spisy, na pravé straně mám nevyřízené spisy. A víte, jaký je rozdíl mezi monarchou a prvním občanem?  Že ten monarcha, a já jsem to teď viděl na příkladě britské královny Alžběty, se vlastně vůbec nevyjadřuje k politice, protože to ponechává lidem, jako je třeba ministerský předseda. 

To je jasné, ale já jsem mluvil, to určité monarchistické vnímání. Ne, že by sem někdo považoval prezidenta České republiky za nedotknutelnou osobu. 

To určitě ne, ani náhodou. 

Nebo člověka, který se k vnitropolitickým záležitostem nevyjadřuje.

Ale kdysi se říkalo, a já jsem si vážil toho, že i Václav Havel se proti tomu postavil, že prezident není kladeč věnců, že prezident není jakýsi notář, který jenom stvrzuje papíry, které mu dali k podepsání jiní, anebo, a to je také výrok Václava Havla, že prezident není automat na podpisy. A já vím, že mnozí lidé by mě do této mně pohodlné funkce rádi zatlačili, ale já se nenechám. 

Mimo jiné, poslední Týden s prezidentem vyvolal velkou pozornost. My jsme s kolegy napočítali přes osmdesát zmínek ve velkých médiích, kteří nás citovali, včetně evropského serveru Politico a podobně. To znamená, že každé Vaše slovo je bedlivě vnímáno a vyvolává poměrně prudké reakce. Když jste hovořil o královně Alžbětě v minulém Týdnu s prezidentem, pro přemíru vnitropolitických událostí jsme se nestačili dostat k hodnocení Vaší návštěvy Velké Británie a Vaší návštěvy u Alžběty II. O čem jste hovořil a jaká ta návštěva byla? 

Tak já bych úvodem rozptýlil několik fake news, jak říká Donald Trump. Například, že jsem se na setkání s královnou Alžbětou vecpal. Ve skutečnosti už před čtyřmi lety zde byl syn královny Alžběty, princ Edward, který přinesl pozvání k návštěvě Buckinghamského paláce, a nějakou nešťastnou náhodou, to se občas v životě stává, se to nějak ztratilo. Nikdo se o to nestaral a až s novým ředitelem našeho zahraničního odboru se to pozvání vyhrabalo a začalo se jednat, a tak se tedy na pozvání z anglické strany tato návštěva uskutečnila.

Královna je nesmírně milá, má krásný úsměv. Samozřejmě, že jsem dával pozor, abych ji nezatahoval právě, jak jsem říkal, do těch každodenních politických záležitostí, protože tím, že je symbol britské monarchie, tak se nevyjadřuje třeba k tomu, jestli je brexit pro, nebo brexit proti. Ale povídali jsme si samozřejmě o osudu vysloužilců, veteránů, kteří sloužili v Royal Air Force. Vážím si toho, že královna mě přijala vlastně den před svými narozeninami, což prý není obvyklé, nebo že se vrátila do Buckinghamského paláce poté, co se byla podívat na tu budovu, která shořela, ale to jsou v celku formální záležitosti. Ten rozhovor byl milý, přátelský, a já jsem za něj vděčný.

Ale pane Soukupe, naše média, protože je to pro ně příliš náročné, tak královna je krásné téma, ale moje setkání s Borisem Johnsonem, který možná jednou bude britský premiér, bylo daleko praktičtější. A víte, o čem jsme mluvili? A to je strašně důležité téma. V Británii byl poměrně nedávno zavražděn český občan a porota, která soudila gang mladých vrahů, tyto vrahy osvobodila. Tak jsem si říkal, no tak dobře, bude dovolání, nebudeme se tím zatím zabývat. A víte, co jsem jako právní laik zjistil? Že v Británii neexistuje možnost odvolání. 

Tento systém jim tam funguje stovky let a nikdy... 

No a tím hůř pro Británii, takže v každém případě přesně o tom jsme se bavili s Borisem Johnsonem jako s ministrem zahraničí. Česká republika, dneska jsem kvůli tomu podepsal dopis ministru spravedlnosti, tak se bude odvolávat k Evropskému soudnímu dvoru a shodou okolností jsem minulé pondělí o tom jednal s prezidentem Evropského soudního dvora. Víte, já často kritizuji náš justiční systém. Kritizuji takzvaný ping-pong, kdy si jednotlivé soudní instance přehrávají jako míček nějaké kauzy, ale musím objektivně přiznat, zaplať pán bůh za odvolací instance. 

Bohužel případ zabitého Čecha vzbudil hodně emocí, ale justiční systém Velké Británie je prostě takový, a je potřeba ho respektovat. Každopádně někdy se, pokud jste toto téma otevřel, někdy se, čeští občané jsou tak trochu otloukánci v zahraničí, aspoň mám ten pocit. V posledních dnech jsem zaregistroval v médiích případ české maminky, která se ve Španělsku nemůže domoci styku se svým dítětem, které je tam zadržováno s tatínkem a všichni máme v paměti nešťastný osud paní Michalákové a jejích dětí v Norsku. Napadá mě, máte nějaké informace, jak se vyvíjí kauza paní Michalákové a jejích dětí, a dělá v tom něco Ministerstvo zahraničí? 

Pokud jde o mé informace, tak by se to mělo znovu projednávat právě na té úrovni evropských soudních institucí, a řekl bych, že to je už poslední a jediná naděje, jak by se tenhle problém mohl vyřešit. My jsme zpočátku doufali, pane Soukupe, že když Norsko přistoupilo k Evropské úmluvě o právech dítěte, tak že se tento problém pohne dopředu. Nestalo se tak. 

V minulém dílu jsme hovořili o tom, že každý politik by měl mít svojí vizi, že politik musí být přesvědčivý. Uváděl jste příklad starosty, který prostě musí vědět, jak zvelebit svoji obec, a také jste uváděl příklady velikánů zahraničních dějin, jako byl Martin Luther King nebo John Fitzgerald Kennedy. Předprázdninové vysílání je tak trochu bilanční. Pane prezidente, jaká je vize České republiky Miloše Zemana? Jak by ji chtěl zvelebit? 

Já jsem to řekl mnohokrát a mnohokrát. Vy vůbec nesledujete, pane Soukupe, má veřejná vystoupení. 

Pane prezidente, sleduji, ale chtěl jsem v několika větách od Vás slyšet, jaké jsou cíle a jaká je vize? 

A já to klidně řeknu opět v několika větách, to není nic, co by bylo něco nového. Řadu let tvrdím, že vizí Miloše Zemana je to, aby se Česká republika postupně přibližovala k modelu skandinávského sociálního státu, což je stát, který má nejvyšší míru konkurenceschopnosti, ale také nejvyšší daňové zdanění. Jinými slovy, něco za něco. No, a když platíte daně, které se nerozkradou a které se věnují na zdravotnictví, školství a další účely, tak ten stát prosperuje a vede i v takových kategoriích, jako je pravděpodobnost dožití a podobně. A já si velmi vážím tohoto modelu, a protože v Evropě žádný lepší neexistuje, tak aniž bych tvrdil, že se k němu dopracujeme za několik málo let, myslím si, že bychom se měli vydat touto dlouhou a náročnou cestou a ne cestou opačným směrem. To znamená cestou na jih Evropy například do Řecka. 

Tato Vaše vize, máte pravdu, byla několikrát zmíněna. Vy jste ji vysvětloval, nicméně já myslím, že bylo na místě divákům ji vysvětlit. Oni sami si udělají názor. 

Opakování je matka moudrosti, máte pravdu. 

Funkce prezidenta je specifická v tom, že máte velký tým lidí, který pracuje, zařizuje věci. Pane prezidente, kdy jste si naposledy něco na úřadech zařizoval sám? 

No to už bude velmi, velmi dávno. Dnes odpoledne mě jeden můj přítel nechá podepsat, vyplnit, daňové přiznání, a já mu za to poděkuji. Dám mu za to trochu vína, dobrého vína mimochodem, a on bude říkat, že jsem lakota, protože za daňové přiznání se jinak platí honorář. 

Většina daňových poplatníků podává daňové přiznání právě třicátého června, což je za několik dnů. Pane prezidente, Vy jste považován za velmi sečtělého muže. Kdybyste měl doporučit nějakou knihu současným politikům, která by to byla? 

Dvě. Dvě, já o tom budu mluvit na Valném shromáždění OSN, kde mně někdo říkal, že jsem byl vylosován jako první řečník, takže jsem zvědav, kdo tam na můj projev zůstane. A ty dvě knihy je Francis Fukuyama - Konec dějin a Samuel Huntington - Srážka civilizací. A musím Vám říci, že nenajdete kontroverznější knihy, tedy knihy, které by si tak více odporovaly, jako tato dvě díla. Ale každý z nás, a politici by je měli znát obě, který se s nimi seznámil, se musel časem rozhodnout, která je pravdivá a která je naivní a utopická. A historie ukázala, že naivní a utopický je Fukuyama a pravdivý je Huntington, protože přišel Islámský stát. Přišel islámský terorismus, na jihu se objevilo něco, co bych ani nenazýval civilizace, ale spíše anticivilizace, takže ty konflikty, které provázejí dějiny od samého začátku, samozřejmě pokračují, a ta utopická selanka, o které mluvil Fukuyama, se ukázala jako jedna z řady utopií, které už po staletí občas někoho nadchnou a pak se zahodí do koše. 

Poslední taková abstraktní otázka, kdybyste měl sestavit vládu z historických osobností, naši vládu, lhostejno zda z tuzemských, nebo zahraničních, koho byste volil, stačí pár příkladů, za ministra vnitra, předsedu vlády nebo ministra zahraničí? 

No tak samozřejmě. 

Jenom příklad. 

Kdybychom tady měli prezidentský systém, a Vy víte, že Masaryk si po návratu z exilu vymínil posílení prezidentských pravomocí, tak samozřejmě, že prezidentem by měl být znovu Tomáš Masaryk. Premiérem by měl být Antonín Švehla, nejschopnější agrární politik, takže to už máme dvě centrální osobnosti. A teď bychom samozřejmě mohli uvažovat o tom, jestli třeba ministrem kultury by nemohl být Karel Čapek, pokud by to ovšem vzal. Jestli ministrem průmyslu by nemohl být některý z vynikajících průmyslníků, které jsme tehdy měli. Já osobně bych preferoval Tomáše Baťu a po jeho smrti Jana Antonína Baťu a takhle bychom mohli pokračovat dál a dál, ale odmítám, odmítám Váš názor, že bych měl do České republiky dosazovat jakoukoliv zahraniční osobnost prostě proto, že některé zkušenosti jsou nepřenositelné. 

Tím jste odpověděl na skrytou otázku, které osobnosti obdivujete. 

Jistě, v zahraniční samozřejmě obdivuji Churchilla nebo Kennedyho, ale teď jste se mě ptal na domácí politiku. 

Českou vládu, tak. Jste patriot. Hovořili jsme o tom, že prezidentská funkce je silná i v té symbolické rovině. Já se zeptám na věc, se kterou se museli vypořádat dva Vaši předchůdci, respektive museli k ní zaujmout názor, a to je prasečák na místě koncentračního táboru v Letech. Romové tam tento víkend protestovali proti existenci tohoto zařízení. Jaký je Váš názor a co s tím? Stačí se s tím něco do konce Vašeho funkčního období, tohoto funkčního období udělat? 

No tohle sice není záležitost, kterou by měl řešit prezident republiky…

To jistě, ale…

… ale já se nechci vymlouvat, já Vám odpovím, protože sám jsem tuto záležitost řešil jako premiér, a odmítl jsem zrušit ten prasečák z velmi prostého důvodu, že jeho zrušení by vládu a tedy daňové poplatníky stálo asi čtyři sta milionů korun, což bylo před patnácti lety, takže dneska by to možná byla i miliarda. Vím, že jako obvykle v každém pořadu televize Barrandov rozhořčím některé lidi tím, co teď řeknu, ale já to řeknu. Jsem proto, aby, což se ostatně stalo, na místě romského pracovního či možná koncentračního tábora byl důstojný památník, a pokud vím, tak už tam je. Dokonce si nejsem jist, jestli ho tam neinstalovala zrovna moje vláda. Jsem proti tomu, aby se likvidoval prosperující podnik, protože je to národohospodářská ztráta, a co vznikne na tomto území? Prázdná plocha, pane Soukupe, nic víc, tak chcete budovat prázdné plochy? Nechme zemědělské, potravinářské, průmyslové a jiné podniky, ať fungují a ať se jim nekladou do cesty zbytečné překážky. 

Tento Váš názor jsem znal, zajímalo mě, jestli se nezměnil. Nezměnil.

Málokdy měním své názory, občas ano, ale málokdy. 

O víkendu se demonstrovalo i jinde. V Bílině demonstrovali aktivisté proti prolomení limitů těžby. Co myslíte, je to oprávněný požadavek? 

Já jsem si zrovna dnes, nebo včera na titulní stránce časopisu, či deníku Blesk přečetl výraz ekoblbci, a tak jsem si říkal, proboha, kdybych tenhle výraz použil já, pane Soukupe, tak zase bude oheň na střeše, ale mně se to docela líbilo. Někdo říká ekoteroristé, někdo říká ekoblbci. Já si myslím, že všechny tyhle ty demonstrace, byť je vede předseda Strany zelených, jsou plácnutí do vody a do jisté míry ukazují neschopnost Strany zelených zaujmout opravdu přitažlivým programem. 

Já nevím, jestli to byli aktivisté Strany zelených, ale prolomení… 

Pokud tam byl Matěj Stropnický, tak velmi pravděpodobně ano. 

Prolomení limitů tedy ano, nebo ne? 

Prolomení limitů zajisté ano. Kdybyste měl na území severních Čech naftové prameny, no tak samozřejmě, že je budete těžit, není-liž pravda? A proč byste netěžil uhlí? To uhlí potřebujete v elektrárnách, potřebujete ho ne jenom pro výrobu elektřiny, ale i pro výrobu tepla. No tak chcete mrznout, chcete nesvítit? Jinými slovy, ty elektrárny potřebují přísun suroviny, a pokud ji máme dostupnou, tak ji máme těžit. 

Vy jste se dnes, pane prezidente, setkal s rakouským prezidentem Alexandrem Van der Bellenem. Zajímavé je, že přijel vlakem. Je to nový, civilnější styl politiky, stejně jako jeho předchůdce Fischer, nebo lze očekávat, že příští přijede stopem? Jaké bylo setkání? 

Stopem určitě nepřijede, ale nebyl první. Vlakem přijel první rakouský prezident, který navštívil Masaryka v Lánech. Přijel v roce 1919. My jsme to s mým přítelem Heinzem Fischerem zopakovali uplynulý rok. Také přijel vlakem, do Stochova, což je železniční stanice u Lán, a já si vážím toho, že tato tradice pokračovala.

Pokud se ptáte, jaký je, tak samozřejmě, že první dojem nemusí být úplně přesný, ale setkání bylo přátelské, věcné, a myslím si, že jsme si rozuměli více, než jsem sám očekával. 

Docela by mě zajímalo, proto jsem začal s návštěvou rakouského prezidenta v návaznosti na otázku k energetice, jak jste hodnotili jaderný program České republiky? Rakousko je dlouhodobě proti, a vím, že Vy jste zastáncem jaderného programu. 

Jsem, protože jsem říkal panu prezidentovi… 

Zmínili jste to?

… že Česká republika nemá alpské řeky, a tedy tyto zdroje energie, ale napadl mě bonmot. Napadl mě nádherný bonmot, který jsem panu rakouskému prezidentovi řekl a který zněl, kdyby v referendu o Zwentendorfu, což byla rakouská jaderná elektrárna, voliči hlasovali o pouhé procento jinak, tak by dnes Rakušani měli fungující jadernou elektrárnu, a říkal jsem, a co byste dělal, pane prezidente, kdyby Vám ta jaderná elektrárna fungovala? To byste ji nechal zbořit? No, ale v referendu o pouhé půl procento se voliči rozhodli, že tu elektrárnu Zwentendorf nechtějí, a možná právě proto jsou tak nervózní, když někdo jinde mluví o jaderné energetice. 

Ale k přiblížení nedošlo. Konec konců Alexander Van der Bellen je kandidát strany Zelených. K přiblížení nedošlo? 

No dobře, ale nyní je to prezident Rakouské republiky, a to je víc. Myslím si, že je tolerantnější a inteligentnější než většina českých zelených. 

Pane prezidente, strany finišují s přípravou volebních programů včetně komunistické strany. Já se chci zeptat na Váš názor na čtvrt století staré bohumínské usnesení strany sociálně demokratické o zákazu spolupráce s komunisty. Považujete to za přežité, nebo by se to mělo dodržovat? 

Ale já jsem u tohoto usnesení stál, a to mělo velmi pragmatický účel. Tehdy, když jsme začínali se sedmi procenty sociální demokracie, no tak hrozilo nebezpečí, že nás komunisté buď pohltí, nebo převálcují. Pak se časem všechno změnilo, najednou jsme, oni na deseti, my na patnácti procentech. Pak oni opět na deseti a my na dvaceti procentech. No tehdy už nehrozilo nebezpečí, že nás buď pohltí, nebo převálcují. Možná, že hrozil opak, ale to je problém pro komunisty, ne pro nás. A tak si myslím, že zhruba od tohoto okamžiku, kdy se ty proporce výrazně změnily, se bohumínské usnesení stalo zbytečné a zastaralé. 

Jasná odpověď. Podpořit Zemana v prezidentské volbě by byla chyba. To řekl europoslanec Telička. Vaše šance se podle sázkových kanceláří snižují, protože v minulém týdnu byl favoritem kandidát Drahoš. Mimo jiné to svědčí o tom, že podle všeho má velmi schopný tým, protože stačilo vsadit několik set tisíc korun, a sázkové kanceláře prostě musely upravit kurz, a tedy za několik set tisíc korun byl týden považován Váš protikandidát za favorita. Vím, že jste nechtěl hodnotit své protikandidáty, ale ostatní kandidáti začali své kampaně. 

No tak já žádnou kampaň nezačínám a s výjimkou mé ženy, která koordinuje petiční akci, ani žádný volební tým nemám. A proč bych ho také měl mít? Mým volebním týmem jsou všichni ti občané, kteří si přáli, abych znovu kandidoval, a já jsem jejich přání vyhověl. 

Chtěl bych dodat, že ke včerejšku jsme uzavřeli Mediaresearch, exkluzivní výzkum pro časopis Týden na televizi Barrandov, kde preference Vás jako kandidáta na prezidenta lidé ohodnotili na čtyřicet tři procent. Na druhé místo se dostal Michal Horáček se sedmnácti procenty a Jiří Drahoš s patnácti procenty.

A také jsme uzavřeli výzkum politických preferencí již po rošádě ve vedení sociální demokracie, to znamená rozdělení kompetencí mezi tři nové lídry, pana Zaorálka, pana Chovance a pana Sobotku. Výzkum dopadl poměrně zajímavě, hnutí ANO dominuje, nicméně trošku ztratilo a preferovalo by jej třicet dva procent lidí. Sociální demokracie pokračuje v prudkém pádu, který se zastavil na deset celých pět procenta, a poprvé se dostala až za ODS, kterou by preferovalo jedenáct procent. Stabilních výsledků dosahuje strana přímé demokracie Tomia Okamury, které dosahují takřka osmi procent, a zajímavé je, že koalice Starostů a lidovců by se do parlamentu nedostala. Preferovalo by je jen něco přes devět procent voličů, což na desetiprocentní limit podle zákona nestačí. Jak hodnotíte tyto výsledky? 

Tak zaprvé, víte dobře, že já mám výraznou skepsi vůči jakýmkoli průzkumům veřejného mínění, a ta skepse je podepřena skutečností, že v minulosti se neobjevil žádný průzkum veřejného mínění, který by alespoň trochu korespondoval s reálnými volebními výsledky, a někdy ty diference byly tak dramaticky velké, že skoro ani není zapotřebí to zesměšňovat. Vzpomeňte si jenom, jak STEM predikoval úspěch sociální demokracie na hranici třiceti pěti procent, a ona měla dvacet, a takových příkladů bych našel desítky. No nicméně to, co je na výzkumech veřejného mínění zajímavé, je trend. A tomu trendu já bych, pane Soukupe, docela věřil. Když u nějakého politického subjektu vidím, že jde nahoru, nebo naopak, že klesá, tak si myslím, že nad tím je už se opravdu zapotřebí zamyslet. Víte, abych reagoval na to, co jste říkal, že jsem veřejně varoval křesťanskou demokracii jako druhou nejstarší českou politickou stranu před koalicí s hnutím STAN, protože tady má dvě možnosti, buďto prohraje a vypadne z Parlamentu, anebo překročí těch deset procent, ale proboha co za to získá? Jedno, dvě, maximálně tři procenta, to jí k ničemu nebude stačit. Takže jinými slovy, safety first, bezpečnost především. A ať si křesťanští demokraté ještě na poslední chvíli rozhodnou, zda jim opravdu stojí za to do tohoto rizika jít. 

Práce výzkumných agentur je několikrát sporem mezi námi, nebo byla mezi námi předmětem sporu, protože výzkumné agentury, pokud pracují podle mezinárodních standardů, tak skutečně k datu výzkumu ty jejich výsledky práce obsahují nálady veřejnosti, a podle mého názoru je to relevantní. 

Ale Vy musíte dodat, že v tomto případě se veřejnost chová jako hysterická žena, která má každý den úplně jinou náladu. Já si myslím, že většina veřejnosti je naopak složena z poměrně klidných a z poměrně rozvážných lidí, která hned tak nemění svoje preference, a já jsem v těch našich polemikách vždycky argumentoval tím, že ty výzkumy mohou být zaplaceny. Neříkám podplaceny. 

Což žádná slušná agentura nepřijme. 

Nikdy nepřizná, i když se můžeme domnívat…

Nevím, jestli nepřizná, ale myslím, že nepřijme. 

... ano, můžeme se domnívat, ale dobře, v každém případě jsem řekl zaplaceny nikoli podplaceny. No a pak jsem také argumentoval, že podle toho si vybíráte respondenty. Ten, pokud si na to vzpomenete, extrémní příklad je měřit religiozitu u lidí, kteří vycházejí z kostela, a dostanete velmi příznivé výsledky, anebo naopak. Čili nejsem si zcela jist například tím, zda ten kvótní výběr je opravdu korektní. 

Dobře, nechme výzkumné agentury. Mám poslední otázku, pane prezidente. Na Slovensku si zaměstnanci slovenského Volkswagenu vymohli zvýšení stávkou, vymohli zvýšení mezd na takřka dva tisíce eur, což je nejméně o deset procent víc, než mají jejich čeští kolegové v jiných továrnách Volkswagenu, tedy ve Škodě Auto. Znamená to, že česká práce je nyní dokonce levnější než na Slovensku. Není na čase s levnou prací v České republice něco udělat? 

Ale samozřejmě, že ano. My už jsme o tom několikrát mluvili, takže první cesta je zvyšování minimální mzdy. Druhá cesta je daleko větší aktivita odborů, které jsou poměrně pasivní, a díky tomu, že v mnoha podnicích odbory prostě neexistují, tak se ani nemohou takové stávkové akce ujmout. Čili přál bych si posílení odborového hnutí, což by samozřejmě vyžadovalo větší schopnosti jeho vedoucích představitelů, a pokud k tomu dojde, tak stejně tak jako kdekoli jinde, všude máte boj za mzdové požadavky, ale tenhle ten boj není nic nového. Ten existuje už ne desítky, ale doslova stovky let. Tak řekněme sto let, abych to nepřeháněl. 

Dobře, pane prezidente, náš čas se naplnil, děkuji Vám za poslední rozhovor před prázdninami, který byl trochu filosofičtější a trochu přemýšlivější, než jsme byli zvyklí. Doufám, že diváci nám to nejen odpustili, ale i ocenili, děkuji Vám. 

Já bych ještě jednou popřál všem divákům televize Barrandov krásnou dovolenou, případně prázdniny, a nezapomeňte, nejkrásněji je v České republice. A přeji vám, aby se vám v téhle krásné zemi líbilo a abyste se do práce vraceli s plnou nůší dobré nálady. Krásný den a krásné léto. 

Děkuji Vám ještě jednou, pane prezidente, a přeji Vám krásný odpočinek. 

Já Vám také. 

Děkuji vám za pozornost. 

A mimochodem, Vy jste mně říkal, proboha, Vy jste mně říkal, že jedete na dovolenou do Španělska, pane Soukupe. 

Do Španělska. 

Tak, zdá se, že moje rada zrovna ve Vašem případě příliš nezabrala. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 29. června 2017

zpět na seznam zpráv