Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

24. října 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který natáčíme na Pražském hradě ve čtvrtek zhruba v poledne. Dobrý večer, nebo dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, nemůžu začít jinak, než otázkami na Váš zdravotní stav a na Vaši hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici. Tak jak to dopadlo?

Dopadlo to dobře, i když samozřejmě moje bolavé nohy, které mám bolavé už několik let, jsou stále bolavé, ale to je asi tak všechno. Srdce v pořádku, ledviny v pořádku, plíce v pořádku, játra v pořádku a tak dál a tak dál.

Nicméně, pane Soukupe, chtěl bych říci, že jsem požádal profesora Zavorala, aby publikoval dokumentaci, ne kompletní dokumentace ve smyslu od narození do teďka, k čemu by to bylo, ale aby publikoval dokumentaci o mém zdravotním stavu, a to kompletní bez jakékoli výjimky. Myslím si, že každý člověk má samozřejmě právo, aby jeho dokumentace nebyla zveřejňována, ale v případě prezidenta republiky je naopak jeho povinností, aby občané znali zprávu o jeho zdravotním stavu, a to se stane právě dnes ve čtvrtek.

To je poměrně překvapivé, je to Vaše rozhodnutí, jako rozhodnutí každého člověka, jestli bude uveřejněna zpráva o jeho zdravotním stavu, nebo nebude. To je rozhodnutí Vaše, takže Vy jste se tak rozhodl a dal jste tedy pokyn panu profesoru Zavoralovi, aby to, aby tak udělal.

Uveřejní to nemocnice a podívejte se, pane Soukupe, já nechci nikoho urážet, ale je například jakýsi kněz jménem Tomáš Halík, který oznámil, že jsem těžce nemocný.

Ano, ano.

Zaprvé, to není lékař. Zadruhé, mě nikdy nevyšetřoval a zatřetí, lže. Takže odpovědí na tuto lež bude samozřejmě zveřejnění této dokumentace Ústřední vojenskou nemocnicí.

Já si tohoto rozhodnutí cením, tak jste se rozhodl. Je to poměrně překvapivý krok, ale já si ho cením, protože tady to byla taková už hrana. Vaše zdraví a údajné Vaše zdravotní problémy byly součástí tlaku na Vás a politického boje a součástí vyjádření nesouhlasu s Vaší politikou, a to už mi, nezlobte se na mě, přišlo přes čáru, přes čáru, zneužívat, pomlouvat a dovozovat z údajných informací, že jste těžce nemocen a nejste schopen vykonávat svůj úřad.


Je to hyenismus, koneckonců jsem se dozvěděl z dobře informovaných zdrojů, že prý se mezi novináři šířila fáma, že z té nemocnice už neodejdu.

Ano.

Když jsem ji v klidu v neděli opustil, byli asi zklamáni. Nyní se šíří fáma, že 28. října oznámím svoji rezignaci. Já nevidím důvod kvůli bolavým nohám, že se mi špatně chodí, se většinou rezignace neoznamuje.


Já myslím, že to je od Vás fér gesto. Vy zveřejníte svoji zdravotní dokumentaci a i z vlastní zkušenosti musím říci, že svůj úřad vykonáváte s vědomím si všech souvislostí Vašich rozhodnutí, koneckonců každý týden spolu hovoříme, a jak říkáte, politika se nedělá nohama, ale hlavou. A ty fámy byly opravdu hnusné. Ano, čekalo se, že v neděli vystoupí lékaři před nemocnicí místo Vás a oznámí, že zůstáváte hospitalizován s vážným onemocněním. Nestalo se tak, vystoupil jste Vy a kontrujete tím, že zveřejníte zdravotní dokumentaci, a teď tedy běží zase mezi novináři fáma, že oznámíte svoji abdikaci, to je pravda.

Víte, ale já bych to nepodceňoval, protože v té zdravotní zprávě samozřejmě bude takzvaná polyfunkční neuropatie, což je nemoc bolavých nohou. Že tuto nemoc mám několik let, to je jedna věc, že je zhruba na stejné úrovni, je věc druhá, ale řeknu Vám, kdyby mě ty nohy nebolely, byl bych samozřejmě daleko šťastnější.

To chápu, pane prezidente, ale je Vám sedmdesát pět roků, myslím si, že u nikoho v sedmdesáti pěti letech není zdravotní dokumentace zcela čistá bez jakéhokoliv onemocnění.

To je pravda.

Z mého pohledu je důležité, že nemáte tedy onemocnění, které by bránilo výkonu Vašeho úřadu. No tak jo, pojďme to téma opustit.

Pane prezidente, já mám takový dotaz, já jsem byl překvapen z jednoho výzkumu. Já vím, Vy ty výzkumy zrovna nemusíte.

Tak.

Ale tam se říká, že zhruba třicet šest procent lidí, Čechů starších čtyřiceti let je spokojeno s polistopadovým vývojem, že si myslí, že listopadová revoluce pohnula věcmi k lepšímu, ale pouze třicet šest procent. Nepřekvapuje Vás to?

Tak víte, tady je určitá nespokojenost a já se jí ani nedivím, jestliže se objeví různé korupční skandály, různé tunelování a podobně, proto také jsem odmítl udělit titul generála panu Koudelkovi. Říkal jsem panu premiérovi, ať se pan Koudelka místo fiktivního honěni ruských a čínských špionů zaměří na ekonomickou kriminalitu v České republice a v takovém případě bude užitečný.

No jo, ale to by zase nevyvolalo takovou pozornost takových těch lepších médií a nebyl by tak slavný. To je taková moje poznámka. Mimo jiné zase tento týden tam něco takového bylo, říkal, že…

Nějaká konference, ano, ano.

Nějaká konference. Že Čína a Rusko jsou velmi aktivní, což neříkám, že nejsou, ale, ale! Když jsme u té korupce, stále Češi, to jste zmínil Vy, stále Češi korupci považují za jeden ze tří hlavních společenských problémů.

Tak.

I když třeba v Německu nebo v Rakousku se neumísťuje ani v první desítce. Tam, v Německu a v Rakousku lidé uvádějí jako hlavní problémy ty, které se jich dotýkají, ať je to zdravotnictví, doprava a tak dále, ale ne korupci a korupce a politické hašteření je pořád u nás. Čím to je? Proč se toho nemůžeme zbavit?

Víte, my jsme neměli vybudovaný systém, který by korupci včas odhaloval a samozřejmě na soudní úrovni trestal. Já sám jsem se o to snažil několikrát, to byla ta akce Čisté ruce, jestli si ještě vzpomínáte. I když jsou tady některé dílčí úspěchy, tak stále se daří unikat a stále čteme o řadě případů, kdy se někdo napakoval ne miliony, ale stovkami milionů, a že se na to někdy přišlo i velice pozdě, kdy ty miliony už skončily za hranicemi. Takže já bych si právě přál, aby i BIS mimo jiné se zapojila do boje proti korupci, a tím bude konečně užitečná.

Tak kvůli tomu není potřeba dělat žádné změny zákonů.

Jistě, že ne.

To už současné zákony umožňují. Tak já myslím, že BIS asi to dělá, předpokládejme, vyšetřuje a sleduje korupční kauzy a tu kriminalitu bílých límečků, ale není to příliš viditelné.

Já čtu její závěrečné nebo výroční zprávy a jak už jsem Vám řekl, tam je devadesát procent věnováno ruským a čínským špionům, povšimněte si, že to ruská ambasáda s úsměvem dementovala.

Ano.

A já si říkám, že kdyby to opravdu tak bylo, tak proč jsme někoho nevyhostili. Žádná zpráva o vyhoštění nějakého špiona nebyla.

Ano.

Ale budiž. A teprve ani ne ta desetinka je věnována ekonomické a jiné kriminalitě.

Můžu, když jsme u toho, mít takovou smělou myšlenku? Já mám jenom poznámku, ono to není české specifikum, v zemích V4, tedy visegrádské čtyřky korupce je tématem úplně stejně jako u nás, na rozdíl třeba od toho Německa nebo Rakouska. Ale ta smělá otázka je, ve finále, pane prezidente, nevyhovuje to těm politikům? Protože ono je to výborné předvolební téma, bojujeme proti korupci. Andrej Babiš na tom postavil dvě volební kampaně a velmi úspěšně. Vlastně, když se to tak vezme, politici vlastně nemají zájem na tom, aby ta velká korupce zmizela. Proti čemu by bojovali?

Já bych jim nekřivdil, pane Soukupe. Podívejte se, to co bychom potřebovali, je dokončený případ à la David Rath, jenomže toho usvědčíte z korupce, když má po ruce tu krabici, ne s vínem, ale se sedmi miliony, že. Dotažených případů dokonce, vezměte si kauzu OKD, evidentní případ tunelování, zřejmě tam bude i korupce. Už se to vyšetřovalo několikrát, všichni osvobozeni, všichni jsou lilie čisté, nevinné. To je právě důvod, proč lidé korupci považují za závažný problém, protože ji dosud stále ještě neumíme pořádně stíhat.

Je pravda, že celá řada věcí odsouzena byla, ať jsou to ti zloději v tom ROP Severozápad, kteří kradli evropské dotace ve stovkách milionů, ale ty velmi viditelné případy skutečně dokončeny nejsou.

Pojďme k dalšímu tématu, a to je samozřejmě 28. říjen, státní svátek a tam jsou dvě věci. Jedna věc jsou ti vyznamenaní, seznam vyznamenaných, který přivolává pozornost každý rok, a dnes, tento rok je tedy také téma seznam pozvaných. Zdá se, že ta sestava pozvaných do Vladislavského sálu, trochu prořídla.

Pokud vím, tak téma sestava pozvaných bylo tématem každý rok, nikoli až tento rok. Já upřímně řečeno samozřejmě nedělám seznam pozvaných a občas registruji, že si někdo stěžuje, že nebyl pozván. Já si myslím, že jde o člověka nebo lidi, kteří nemají příliš vlídný pocit k tomuto státnímu svátku a k osobě prezidenta, a tak jim nebudu působit duchovní trauma tím, že by tam museli trpět.

To jste říkal už loni něco v tom smyslu.

Ano a pořád je to pravda.

A pořád je to stejné. Já tady si dovolím s Vámi trochu polemizovat, protože státní svátek, 28. října je státní svátek, a samozřejmě chápu, že není možné, pozvat do Vladislavského sálu, nikoliv na tu státní recepci, která pak následuje, všechny poslance s manželkami a všechny senátory s manželkami a tak, ale podle mého názoru by ti vrcholní představitelé státu být pozváni měli. Já jsem se jaksi dočetl, že snad předseda Ústavního soudu nebyl pozván.

Tak to opravdu nevím. Překvapujete mě, budu se na to muset zeptat. Dočetl jsem se, že nebyl pozván nejvyšší státní zástupce, který si na to stěžoval a současně prohlásil, že nepřijde. No tak co. Ale na předsedu Ústavního soudu se určitě zeptám.

Ono to běželo několik dní v médiích a dnes ráno vyšla zpráva, že snad tedy je to dementováno, že pozván byl a že snad přijde, ale tak jsem se na to chtěl zeptat.

Počkejte, tak v tom případě buďte tak laskav a řekněte mně jenom konec toho příběhu, to znamená, bylo to dementováno a přijde?

No, bylo, ale já jsem nevěděl, jak to tedy ve finále je, tak jsem se na to zeptal přímo, ale pokud je pravda to, co dnes servery uveřejnily dnes ráno, tak je to v pořádku a předseda Ústavního soudu pozván byl. Jestli někdo dopředu řekl, že nepřijde, no tak chápu, že pozvánku nedostal, tomu rozumím. Když jsem se tak koukal, z těch, kteří tedy oznámili, že pozváni nebyli, a dal jsem si tady ten součet nebo tu tabulku těch lidí nepozvaných a tabulku těch lidí, kteří podpořili ústavní žalobu na prezidenta, je to jenom můj dojem, že se shoduje?

Tak jestliže podpořili ústavní žalobu na prezidenta, pak lze opět očekávat ono psychické trauma, když by museli poslouchat můj projev, udělování státních vyznamenání a tak dál. Ale já bych ještě doplnil, Vy sám jste upozornil, že zatímco Vladislavský sál má asi osm set míst, tak Španělský sál má dva tisíce míst, a my řadu lidí zveme do Španělského sálu, takže i ti, kdo nebyli pozváni do Vladislavského sálu, mohou být klidně pozváni do sálu Španělského.

Ano a ty debaty se právě vedou o tom Vladislavském sále, to se bere jako prestižní věc. Ale tak to jsme si vyjasnili, mně tedy nezbývá než s Vámi souhlasit, pokud předseda Ústavního soudu skutečně pozván byl, tak myslím si, že nemám žádné další otázky.

A teď ten seznam vyznamenaných, tady tedy musím říci, že nemám žádné pochyby. Ústava dává Vám pravomoc jmenovat a rozhodnout, nepotřebujete se nikoho ptát. Možná Vám někdo může někoho navrhnout, konzultujete to s premiérem, ale rozhodujete Vy. Je to Vaše pravomoc, ať vyznamenáte toho nebo onoho. Každý rok je ale okolo toho velká debata. Letos je to takové trochu poklidnější.

Možná.

Zdá se mi to? Protože možná neznám všechny ty vyznamenané.

Právě. Počkejte na 28. října. Mohu Vás ujistit, že v podstatě všichni lidé, kteří obdrží státní vyznamenání, si ho zasloužili, nikoli proto že mě případně podporovali, ale proto že ve své oblasti něco dokázali. Uvedu jediný příklad. Hloupí novináři napsali, že pan Podmol dostává vyznamenání, protože mě podpořil v prezidentské volbě. Pan Podmol dostává vyznamenání proto, že je mistr světa ve své akrobatické disciplíně.

Ano. No ono je tam celá řada lidí, kteří vyznamenání nepochybně dostat mohou, a je to dobře, protože jsou to lidé, kteří snad nemají nepřátele, ať je to generál Boček, Jaromír Jágr dejme tomu, Antonín Baťa anebo ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Tohle podle mě je naprosto správně, i když je to Vaše rozhodnutí. A Václav Klaus, Miloslav Kala, Jan Saudek, Petr Piťha?

Tak uvidíme. Nechte se překvapit. Některá z těch jmen se skutečně objeví, některá možná ne. Takže po 28. říjnu budete plně informován.

No chápu, ale zase chápejte moji snahu dostat z Vás nějaké jméno, které by vzbudilo mediální rozruch, nebo jak my říkáme šrapnel.

Já si nedovedu představit, že například devadesátiletý gynekolog, za nímž jsou tisíce a tisíce narozených dětí, by mohl být novinářskými hyenami napaden za to, že si svoje vyznamenání nezaslouží, a takových případů je celá řada. Počkejte na 28. října.

Dobře, počkám.


Tak pojďme ke státnímu rozpočtu. Vy jste se v Poslanecké sněmovně zúčastnil jednání o státním rozpočtu, měl jste tam projev. Není to úplně obvyklé, aby prezident republiky k tomuto zákonu přišel do Poslanecké sněmovny.

Jak to? Já to dělám každý rok.

No u Vás ano, ale předchozí prezidenti ne. O čem to svědčí, je to tak důležité?


Je to nejdůležitější zákon roku, protože v jeho výdajové skladbě se promítají preference vlády, které by ovšem měly souznít s preferencemi společnosti. Podívejte se, já například nemám nic proti zvýšení rodičovského příspěvku, nikdy jsem proti tomu neprotestoval. Stejně tak nemám nic proti zvýšení starobních důchodů. Ale to, co jsem řekl i ve svém včerejším projevu, je, že člověk, který odmítne nabízenou práci, by neměl dostávat sociální dávky, protože ten člověk je, jak se kdysi říkalo, povaleč, člověk, který nechce pracovat. Dobře, nechce pracovat, ale v tom případě, proč by mu měl stát vyplácet sociální dávky, zvláště když uvážíme, že práce je dost, počet volných pracovních míst, a to i těch méně kvalifikovaných, je daleko vyšší, než právě ten počet pseudo nezaměstnaných. To je asi dvě stě tisíc lidí. No a tak si myslím, že tady, a potom ještě u obnovitelných zdrojů konkrétně u solárů, si myslím, že je chyba, když se soláry dotují a když se dotují i lidé, kteří nechtějí pracovat.

Proti tomu asi nelze nic namítat, to jsou ekonomická fakta nebo teze, které jsou skoro fakta. Nicméně ty soláry tam pořád jsou, schodek je čtyřicet miliard plánovaný a Vy jste ten rozpočet podpořil. Kdyby se Vám nelíbil, kdybyste řekl ne, takhle se nepostupuje, šel byste také do Poslanecké sněmovny, říci tento názor?

Samozřejmě, že ano. Nehledě na to já jsem ve svém projevu řekl o řadě věcí, které se mně na tom rozpočtu nelíbí.

Jednou z nich jsou ty daňové výjimky. My jsme o tom taky několikrát hovořili. Vy říkáte, přes tři sta miliard korun by se jaksi ušetřilo nebo by bylo navíc ve státním rozpočtu, když by ty daňové výjimky zmizely. Ministryně financí Alena Schillerová říká, no dobře, ale tam jsou třeba slevy na poplatníka nebo odčitatelné položky na děti. To jsou ty největší sumy a to přece lidem nemůžeme zrušit.


Ano, to je polovina z těch tři sta miliard, ale ptejme se i na další polovinu. A sama paní ministryně, a já jí za to vděčím, řekla, že několik desítek miliard daňových výjimek by chtěla zrušit.

Tak ano, ano, máte pravdu, je to trochu posun z jejich strany, nicméně určitě nepůjde o tři sta miliard. Mimo jiné oni chtějí zrušit výjimku zdanění tedy odvodu do, teď odvody do rezervních fondů pojišťoven nepodléhají zdanění, respektive jsou odčitatelnou položkou od základu daně, a pojišťovny se brání tím, že tuhle tu výjimku chtějí udržet a že sami, tedy asi po vzoru bank budou investovat do sociálního bydlení a sociálních služeb a takovéto věci. Oni podle mého názoru kopírují to, co udělal Andrej Babiš s bankami, kdy sociální demokracie navrhovala zdanit banky bankovní daní, a on říkal, udělám to s nimi po dobrém. Nějak se nám tady ten nešvar rozmáhá, že poplatníci budou dobrovolně něco platit.

Tak zaprvé, to není nešvar, já to například oceňuji, ale na druhé straně u každé daňové výjimky se, pane Soukupe, ptejte, jaká lobbistická skupina…

Ano.

…za tím je.

Ano.

V tomto případě jsou to zcela evidentně pojišťovny a pojišťovny nemají zájem na tom, aby byly zdaněny.

To ano, ale argument k tomu, že tedy dobrovolně sami budou tedy investovat peníze do sociálních služeb a do sociálního bydlení, já tomu teda nevěřím, že by to udělaly.

A i kdyby to udělaly, bude to podstatně nižší částka než ta, které by se získala tímto zdaněním.

Tak. Sama vláda ten rozpočet označuje za prorůstový. Já se ptám velmi obecně, protože nechci zacházet do podrobností, že toto ministerstvo dostalo o tři procenta více než minulý rok. Obecně je tedy prorůstový. Je z Vašeho pohledu obecně prorůstový?

Mohl by být víc, protože já vyznávám názor, že základním faktorem růstu ekonomiky jsou investice. Samozřejmě že formálně růst hrubého domácího produktu je tažen i spotřebou domácností, ale aniž bych domácnostem nepřál vysokou spotřebu, tak do jisté míry je to projídání budoucnosti, pokud tato spotřeba je docilována na úkor investic.

Je něco v tom rozpočtu, co mu vyčítáte? Co tam chybí? S čím nesouhlasíte? Protože zatím jsme se bavili víceméně o tom, v čem s ním souhlasíte nebo oceňujete. Je tam něco, s čím zásadně nesouhlasíte?

Ale proboha já jsem to řekl a rád Vám to zopakuji. Například v rozpočtové kapitole Ministerstva průmyslu je dvacet sedm miliard dotací na solární elektrárny, to je téměř totéž jako rozpočtový deficit a já s tím zásadně nesouhlasím.

O tom jsme mluvili. Ještě něco?


Tak druhý případ, když už chcete, jsou ty sociální dávky.

Pojďme k vnitropolitickému rybníčku, a tady se chci věnovat Pirátům. Ti teď začínají být trochu pod mediálním tlakem, respektive objevují se různé kauzy a kauzičky. Oni se teď soustřeďují okolo místopředsedy Pirátů Jakuba Michálka, kterému je vyčítáno tedy jednání jeho partnerky, která se nějak scházela s obviněným podnikatelem nebo zaměstnancem firmy, který je obviněn, že se pokoušel právě na městě korumpovat. Policie to vyšetřuje a ona byla předsedkyní jaksi zastupitelského klubu Pirátů v hlavním městě Praze, to znamená, to by byl samozřejmě konflikt zájmů jako víno. Ona odstoupila, paní Krausová, z té funkce a její partner Jakub Michálek se teď dostal pod tlak. Oni Piráti mají takové zvláštní prostředí na webu, nějakou svoji stránku a diskuse, kde se tedy vyjadřují, a samozřejmě všechno vyplavává ven. To znamená, média mají co psát. Jde o to, že Jakub Michálek je obviněn z jaksi z arogance, bossingu, skoro týrání podřízených. Ty podrobnosti vyplavávají. Snaží se ho teďko odvolat z funkce předsedy poslaneckého klubu a tak. Co tomu říkáte?

A kdo se ho snaží odvolat?

Ti ostatní členové vedení Pirátů.

Ach tak.

Oni se tam teď mydlí mezi sebou.

Já si vzpomínám, jak bývalý ministr školství Marcel Chládek musel rezignovat kvůli tomu, že jedné své podřízené říkal, že je lahodná. Vzpomínáte si na to?

Ano, vzpomínám si velmi dobře.


Co dělal Jakub Michálek, to opravdu nevím.

Já vím, já taky ne. Já jenom jaksi se zájmem čtu ty zprávy. Ono to spíš vede k jiné otázce, než abychom hodnotili, co tam vyváděli nebo nevyváděli, to je koneckonců jejich věc, že to nadšení z těch nových politických stran je trošku naivní. Souhlasíte?

Ale ano, vždyť zde byly například Věci veřejné, také svého času nová politická strana. A jak to dopadlo?

V podstatě podobně. Začaly vyplavávat nějaké informace a dokumenty a svědectví o sporech uvnitř té strany. Nakonec se tam všichni rozhádali a znenáviděli, založili si různé skupiny, různé strany, a pak odešli do zapomnění. Myslíte si, že Piráty čeká něco podobného?


Já bych jim to samozřejmě nepřál, byli určitým oživením naší politické scény. Ale vidíte, Vy jste ode mě chtěl, co se mně na rozpočtu nelíbí, já jsem Vám uvedl dva příklady, tak uvedu i třetí. Já jsem uváděl ten bankovní systém, kde je takzvaný robot, ale je to počítačový algoritmus, a ten umožňuje klientům, aby byli obsluhováni tímto robotem, a v důsledku toho už se podařilo i v zahraničí, nevím, jestli u nás, propustit celou řadu méně kvalifikovaných bankovních úředníků. Fajn, tak ať Piráti, kteří se vytahují, ale asi se vytahují se svoji počítačovou informovaností, přispějí k tomu, aby se právě tato cesta, a nikoli miliardové výdaje na nefungující informační systémy, což je mimochodem další tunel, že, aplikovaly, takže v tomto případě bude všechno v pořádku a budou pracovití a budou společnosti prospěšní.

Ivan Bartoš, šéf Pirátů, vystupuje velmi sebevědomě, ony ty průzkumy veřejného mínění mu nahrávají, protože skutečně ta strana posiluje a pravidelně se objevuje na druhém místě preferencí hned za hnutím ANO. Tedy hned, hnutí ANO má zhruba třicet, třicet tři procenta, Piráti oscilují dejme tomu mezi třinácti a patnácti procenty, takže hned za hnutím ANO to není. No ale třináct, patnáct procent, to zase tak špatné není. Myslíte si, že na to má, být premiérem? On tak vystupuje sebevědomě a netají se ambicí, že je připravován sestavovat vládu, protože, když k tomu dostane příležitost. Myslíte si, že by to mohlo být teoreticky možné?

Premiérem se člověk dlouho a dlouho učí. Nejlépe se učí tím, že vykonává nějaké funkce ve Sněmovně, například předtím, než je premiérem, je ne-li předseda, tedy alespoň místopředseda Sněmovny. Naučí se řídit schůzi, naučí se rozumět svým kolegům. Nebo to může být kvalifikovaný ministr, to taky má smysl, a když ten ministr má výsledky, například v oblasti informačních systémů, tak je to kvalifikace na premiéra.

Pojďme k ekonomice, mě zaujala jedna zpráva. Průměrná cena bytů v Praze. Já vím, že jsem s tím otravný, pane prezidente, ale průměrná cena metru čtverečního v Praze teď už je 106 000 korun a pořád to stoupá. Teď k tomu jsou zase důvody, že to tak není, že u větších bytů to tak není, že razantně zdražují malé byty, a ty tedy táhnou tu průměrnou cenu nahoru. No jo, ale ono už se o tom mluví dva roky a neděje se nic. Mně to přijde jako D1, také už o tom léta mluvíme, ale nejsme schopni to dokončit a ty zácpy se tam pořád a pořád opakují a zdá se, že ještě opakovat budou. No já vlastně k tomu otázku nemám.

Tak je to konstatování. Já jsem si nechal udělat analýzu, jak to vypadá v jiných městech, tak samozřejmě Praha je tak trochu tragický případ. Řešení je novela stavebního zákona, která umožní developerům, aby stavěli rychleji a nemuseli obíhat úřady kvůli desítkám a desítkám razítek.

No, to jo, já jsem o tom hovořil s paní ministryní Dostálovou, která je mimo jiné velmi pracovitá. Je to jedna z ministryní, která je opravdu položená do každého čísla. My jsme o tom hovořili, ona říkala, že ta novela půjde do připomínkového řízení 23. prosince, což už je opravdu za pár týdnů, a očekává, že stráví Vánoce a leden tím, že budou vypořádávat připomínky a bude se snažit ten proces zrychlit, a říká, že do voleb by ten zákon měl projít, nebo dát se tedy, v průběhu měsíců se dát do legislativního procesu Sněmovny. A pak už je to samozřejmě mimo pravomoc ministerstva, co se s tím bude dít. Takže to se snaží, ale upozornila mě na jednu zajímavou věc. Praha nemá stále schválený územní plán a ona říká, že pokud se to nestane velmi rychle, tak ten stávající přestane platit a vrátí se to do roku 1969, kdy třeba Kunratice byly vískou daleko za Prahou, kde dávaly lišky dobrou noc. Zdá se, že vedení Prahy je dlouhodobě úplně neschopné, protože ono to s tím bude souviset.

Pane Soukupe, musíte uznat, že pan primátor Hřib má daleko důležitější starosti, než je nějaký územní plán jeho města. Vždyť on řeší světovou politiku, on bojuje s druhou největší velmocí na světě a bojuje velmi, velmi úspěšně, až na to, že ta velmoc si toho v podstatě nevšímá. Jinými slovy, dělat zahraniční politiku je lehká práce, územní plán je těžká práce.

No, územní plán je těžká práce, mediálně ne moc atraktivní, protože co byste dával rozhovory do celostátních deníků politickým komentátorům a politickým reportérům o poli v Praze 4 Lhotka, to není příliš atraktivní. Taková Čína, ta samozřejmě atraktivní je, tomu oba dva rozumíme. Problém je akorát v tom, že drtí to Pražany.

Zatímco pomocí územního plánu může pan primátor a další, včetně Pirátů, ovlivnit život v Praze, tak myslím si, že život v Číně naprosto svými prohlášeními nebo činy neovlivňuje.

To tedy nepochybně ne. Tak tuhle tu debatu jsme zavedli trošku s mým rozčílením nad neschopností s tím něco dělat, protože on to začne být opravdu celorepublikový problém. Přece jen v Praze je sídlo všech bank, většiny úřadů, velkých podniků, centrál různých administrativních, administrativních centrál průmyslových podniků, on to skutečně bude problém.

Další problém, ekonomický, se zdá býti nebo bublá na Ostravsku. Hutě ArcelorMittal, které se teď jmenují Liberty Ostrava, propouští, nebo propouští, spousta jejich pracovníků už je doma, za mzdu sice, ale doma. A ta situace tam dobře nevypadá. Oni říkají, že jim škodí dovoz oceli mimo Evropskou unii a tak dále, ale situace tam dobře nevypadá. Sledujete to?

Přiznávám se, že příliš ne, ale v každém případě platí, že pokud Arcelor bude propouštět, tak i na Ostravsku je poměrně nízká míra nezaměstnanosti, zaplaťpánbůh, takže ti lidé, kteří byli propuštěni, mohou získat nové místo.

To ano, ale jenom jestli je to nezbytné. Jestli je to nezbytné, jestli by stát neměl zasáhnout, přece jenom je to obří ocelárna a hned o pár kilometrů vedle jsou prosperující Třinecké železárny.

Ale proč jsou prosperující? Protože mají dobrý management. Proč nemá ArcelorMittal dobrý management? Vy byste chtěl, aby stát řídil pomalu všechno, ale když nemusí řídit Třinecké železárny, tak nemusí v řídit ani Arcelor. Ale bylo by ve prospěch Arceloru, aby se zamyslel nad kvalitou svého managementu.

Já vím, ten náš starý spor, že já jsem etatista a Vy jste liberál.

Ale ne, já jsem někdy a v některých oblastech také etatista, ale ne ve všech. Podívejte se, ta věta, kterou jste řekl, že si stěžují na dovoz levné oceli a tak dále, každý neschopný manažer se vymlouvá na vnější prostředí. Schopný manažer to vnější prostředí překonává.

Takže vládní zásah do té situace byste si nepřál?

To by musel být do mnoha jiných podniků, a to už je právě ten etatismus.

Jaderná energetika. My jsme se o tom bavili a já jsem hovořil v rozhovoru s Karlem Havlíčkem, ministrem průmyslu a obchodu, a on říkal, ne, není jiná cesta než rozvoj jaderné energetiky. Pokud by to takhle, pokud bychom neakcelerovali naši snahu dostavět naše jaderné elektrárny, tak od roku 2030 se stejně začneme stávat závislými na dovozu elektřiny a ta situace bude horší a horší. K čemu by to mohlo vést, pokud bychom zanedbali elektrickou koncepci dostavby jaderných elektráren? K dramatickému zdražení, nebo k čemu by to mohlo vést? V čem je to nebezpečné?

Tak vezměte si příklad Německa, tam už k dramatickému zdražení došlo. Německo má nejdražší cenu elektřiny v celé Evropě a víte, kdo za to může? Energiewende, neboli obrat v energetické politice Německa, kde dochází k postupnému odstavování klasických elektráren. Dokonce do roku 2022 mají být odstaveny jaderné elektrárny. Takže nejenom my, ale i Německo bude čistý dovozce elektřiny, akorát je drobná otázka, kdo mu vlastně tu elektřinu bude exportovat.

No, kdo to bude vyrábět. Obávám se, že nakonec aby to nebyli Ukrajinci v uhelných elektrárnách.

Například.

To bychom tomu klimatu moc nepomohli.

Pane prezidente, teď taková otázka, já vím, že nemůžete znát podrobnosti, ale týká se telekomunikačních dat. Stát, o tom jsme hovořili několikrát, ty data jsou velmi drahá. Ono už se teď nehovoří u telekomunikačních operátorů o cenách volání, ale o množství dat, protože se používají čím dál tím více, to je stará debata. A my jsme si říkali, že ten konkurent, nový konkurent, by to mohl zlepšit, že by byla větší konkurence, ale telekomunikační úřad z nějakých důvodů ten tendr na ten kmitočet odkládá. Já se Vás neptám, probůh proč, protože předpokládám, že prezident republiky to neví, ale zdá se, že zase ta snaha zlevnit ta data pro lidi tak nějak pokulhává. Zdá se, že to vlastně vyhovuje všem kromě těch lidí. Není třeba na místě, já nevím, udělat jednotný evropský telekomunikační trh, abychom si mohli třeba koupit data ve Španělsku nebo v Itálii, když budou levnější, a ti operátoři si to mezi sebou vyřídí?

To se dohodněte s Evropskou unií a konkrétně s Evropskou komisí, ale v každém případě my jsme si minule říkali, že čtvrtý operátor by byl dobrá věc, pokud by se nepřidal k těm třem dosavadním a nevytvořil s nimi kartel. A pak by to dopadlo tak jako s těmi třemi.

A z toho mám obavu. Úplně poslední poznámka. Jeden nejmenovaný obchodní řetězec zhruba půl roku potom, co zavedli místo igelitových tašek papírové, přišel s tím, že ty papírové zase ruší, protože nejsou ekologické, rozumíte, protože zjistil, že na výrobu těch tašek, které tam teda prodávají, padne tři sta stromů ročně, což se jim nechce, a začali dávat zpátky igelitový tašky, které ale vyrábí z nějakého recyklovaného materiálu, takže to ve svém důsledku prý je ekologičtější. Nedopadne to takhle nějak podobně s takovými těmi násilnými ekologickými opatřeními?

Víte, co je jeden z největších objevů českých vynálezců? Síťovka. Ano, to je skutečně český objev. Tak lidé budou do obchodu chodit se síťovkami, než nějaký blázen zase napíše, že síťovky nejsou ekologické.

No, já jsem spíš měl na mysli, zas tahle ta hysterie, že dieselová auta nebudou moci do měst, zatímco benzínová ano, aby zase za dva měsíce se ukázalo, že ta moderní dieselová auta mají ještě méně emisí než ta benzínová, a pak se to zase vyměnilo a tak.

Nemáme jasnou koncepci a nemáme jasnou vizi. A vzhledem k tomu, že už uniklo, že vyznamenáme Jana Antonína Baťu, tak bych chtěl upozornit na jeho skvělou knihu, Budujeme stát pro 40 000 000 lidí, a v této knize je i projekt kanálu Dunaj – Odra - Labe.

To je Váš projekt, ale ono se o něm vážně...

Ne, to je jeho projekt a já pouze pokračuji v jeho díle.

Ano, Vy pokračujete s tím, co řekl on, a ono se o tom seriózně debatuje, běží nějaké studie. Vím, že se tím Ministerstvo dopravy zabývá, a teď jsem četl jaksi, že jedna větev by mohla býti prospěšná, zatímco druhá ne. Myslíte si, že se to sune k tomu, že ta vize tedy Bati a Zemana bude jednou zrealizována?

Naděje umírá jako poslední.

Pane prezidente, to je všechno, co jsem si na Vás připravil. Já Vám děkuji za rozhovor.

Vzhledem k tomu, že se uvidíme až po 28. říjnu, tak mám takový dojem, že se mě budete ptát, proč jsem nepodal demisi 28. října ve svém projevu, když to někteří novináři tvrdili.

No, to se budu, protože Vy tu demisi nepodáte, ne?


Samozřejmě, že ne. Ale přiznávám se, a to teď tady sedím jenom hodinu, že mě už rozbolely nohy. Takže já přece netvrdím, že jsem kompletně zdráv, ty nohy, ale to už je řada let, jsou bolavé a bolavé, ale na druhé straně už jsme si řekli, že kvůli bolavým nohám se nerezignuje.

Tak, pane prezidente, já Vám přeju, ať tu ceremonii a ten náročný den, včetně vojenských přehlídek a několikahodinového stání a tak dále a tak dále, zvládnete a ať je to úspěšné.

Děkuji za přání a držte mi palce.

Budu. Děkuji Vám za pozornost, vážení diváci.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 24. října 2019

zpět na seznam zpráv