Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

31. října 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás jako každý čtvrtek u Týdne s prezidentem, který tentokrát natáčíme ve čtvrtek zhruba v poledne s panem prezidentem v Lánech. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Hezký dobrý den.

Pane prezidente, nemůžu začít jinak než krátkým zhodnocením, tedy 28. října a všech těch státnických událostí a povinností, které se tam děly. Nerezignoval jste, neabdikoval jste, jak tedy novináři se těšili.

Víte, když říkám o novinářích, že jsou hlupáci, tak to teď dokázali dvojím způsobem. Zaprvé tím, že vartovali před vojenskou nemocnicí a čekali, že nemocnice oznámí, že tam zůstanu, takže byli zklamáni, když jsem vyšel a v klidu a míru odjel.

No a další tvrdili po sociálních sítích, a Vy jste možná také takovou zprávu zaregistroval, že během svého projevu budu abdikovat. Opakuji znovu to, co jsem říkal už před dvaceti lety v Poslanecké sněmovně, neznám hloupějšího člověka, než je český novinář, čest výjimkám.

Čest výjimkám, no. Vy jste taky ve svém projevu zmínil, citoval jste Karla Kryla, který řekl, že Česko je země závisti, a možná jste narážel na takovou tu nenávist a závist na sociálních sítích. Tady jste teď zmínil, že ta zpráva o Vaší abdikaci se šířila sociálními sítěmi. Co bysme si povídali, okolo novinářů jsou na těch sociálních sítích poměrně rozsáhlé komunity, které se pak předhánějí v novinkách, které vědí o tom či onom. Mohl byste to rozvést, jak jste to myslel?


Žáku, rozveďte, co básník napsal a co tím chtěl říci. Já uvedu, pane Soukupe, jeden jediný příklad. Tady je Soukupovo, trapné přeřeknutí, nikoli Soukupovo mediální impérium, ale Bakalovo mediální impérium, a například Aktuálně.cz mělo titulek Zeman při projevu seděl na židli. Uznejte, že to je opravdu základní z toho jeho projevu.

Jinak, pokud jde o to Bakalovo impérium, já bych se styděl brát peníze, které nepochybně pocházejí z vytunelování OKD, ale někteří novináři například z Hospodářských novin se zřetelně nestydí, protože pecunia non olet, peníze nesmrdí.

No tak oni nepochybně si tohle uvědomují, oni zas tak hloupí nejsou, že by si neuvědomovali, že zdroj financování je tedy takto problematický, i když neodsouzený, ale problematický.

Tak.

Omlouvají to tím, že hloupý byl ten stát, že nechal pana Bakalu vydělat, protože pan Bakala je kapitalista a chtěl vydělat, no a když viděl příležitost vydělat, tak vydělal, no.

Ale máme tady jiné kapitalisty, například Petra Kellnera, o kterém možná budete chtít mluvit. To je úspěšný kapitalista, takže nedělme, pane Soukupe, lidi na kapitalisty a nekapitalisty. To je to, co jsem říkal v tom projevu.

Ano.

Dělme lidi na úspěšné a neúspěšné, jako je pan Bakala, a nezapomeňte, že ti neúspěšní zpravidla závidí těm úspěšným. To je ta Země závisti Karla Kryla.

No, taky jsou lidé dobří a špatní. Petr Kellner je mimořádně inteligentní, slušný člověk, mimo jiné poměrně rozsáhle se zabývá charitou. O panu Bakalovi jsem neslyšel, že by se zabýval charitou, že by dělal něco, kde se nevydělává, kromě tedy těch novin, na těch se taky nevydělává.


No právě.

No, tím jsem chtěl naznačit slušní a neslušní. Ale pojďme k aktualitám, než se vrátíme ke koupi televize Nova, jak jste asi naznačil.

Médii hýbe taková zpráva, která se týká církve a opět sexuálního zneužívání církevními hodnostáři. Tentokrát kněz z Ostravska byl přichycen v Polsku při nějakých prazvláštních aktivitách sexuálních, ty nechme stranou, pokud jsou lidé dospělí a dělají věci dobrovolně, nechť si dělají, co chtějí. Tady šlo o kněze, který se domníval, že tomu chlapci je méně než patnáct roků, což je činnost trestná, a je z toho obrovská ostuda, dá se říci mezinárodní. Já se nechci teď zabývat tím knězem, ale ono se ukazuje, že ten člověk pravděpodobně byl v kontaktu se stovkami lidí tímto způsobem, a církev to vůbec nevěděla.

Podívejte se, já se Vám divím, že tohle téma vůbec zařazujete do naší diskuze, protože co Vám mám k tomu říct? Jedině to, že případů, kdy kněží zneužívají nezletilé chlapce, jsou tisíce v celém světě. Teď byl velký skandál ve Spojených státech, ale ne jenom tam. Musím to konstatovat, musí mně to být samozřejmě líto, ale co dalšího k tomu mohu říct.

Já to chápu, já to chápu. Mně šlo spíše o tu otázku, ne k tomuhle konkrétnímu případu, ale spíše o to otázka, že se o tom mluví, mluví. A teď je taková věc, jestli tedy církev, sice vydala nějaký návod nebo nějakou deklaraci, jak by se kněží měli chovat, ale jestli tam jsou nějaké kontrolní mechanismy.

Tak víte co, Vy vždycky chcete šrapnel, fajn, zrušte celibát a možná, že se sníží počet případů tohoto typu.

To je ta jedna z věcí, o které se diskutuje, protože církev tím tedy ztrácí kredibilitu velmi výrazně, takovýmihle věcmi. Tak dobře, tak nechme tenhle ten případ a tohle téma a teď možná Vás zase naštvu, ale taky přízemní téma.

Zase se objevil případ, kdy z Itálie se sem vozí kamiony odpadků. Odpadků, které se vysypou do nějaké prázdné továrny s legendou, že snad to je testovací způsob, jak je recyklovat, a takovéhle věci. Před časem se objevily tuny nebezpečných odpadů schované někde pod slámou, zasypané slámou. Množí se to, množí, mluví se o tom, mluví, ale nic se neděje. Jsme takovou odpadkovou skládkou.

Tak já si vzpomínám, že když jsem byl premiérem, tak už tehdy tyto problémy, že k nám, myslím z Německa, vyváželi odpad. Takže tyto problémy byly, a jak je vidět, tak je to problém dlouhodobý. Já nejsem odborník na skládkování odpadů, ale jsem zastáncem spaloven, a pokud tento odpad je hoden spálení, tak ho odvezou a spálí.

No, já jsem se Vás ptal jako státníka, co s tím dělat, protože vozí se to z Polska, z Německa, teď z Itálie. No tak budu doufat, že jaksi inspekce životního prostředí a ministerstvo zasáhne a udělá nějaké restrikce. Mimo jiné, já jsem četl studii, že jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí na světě je firma Coca-Cola s těmi malými půllitrovými lavičkami, plastovými lahvičkami na pití, na ty svoje produkty Coca-Cola a já nevím, jaké všechny mají. A v téhle souvislosti byl byste zastáncem toho, aby se to zálohovalo, tyhle ty plastové láhve? Aby se to nevyhazovalo?


To se týká ne jenom Coca-Coly, já bych proti tomu nebyl, ale na druhé straně i to pokládám za projev takzvaného klimatického šílenství. Uvědomte si, že největšími znečišťovateli jsou Amerika, Čína, myslím, že i Brazílie, Indie, no a my jako Evropská unie máme v tom celkovém znečištění podíl devíti, slovy devíti procent. Takže ti, kdo si to neuvědomují, bojují za láhve s Coca-Colou, i když ta je americká, místo toho, aby se spíše snažili budovat ty spalovny.

Pak jedna taková věc z těch aktualit, abysme šli k filozofičtějším nebo rozsáhlejším tématům. Zvýšení platů politiků, to lidi tedy opravdu baví. Dochází k zvýšení platů politiků, anebo tedy státních zaměstnanců, abych byl přesný, zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. U učitelů, lékařů půjde zhruba o tisíc pět set korun navíc a u poslanců o osm tisíc. Nemohli si to odpustit?

Já jsem kdysi používal termínu, za který mě mnozí kaceřovali, ten termín byl nenažranost. A já si myslím, že poslanci nebo senátoři mají platy dosti vysoké, a dokonce u poslanců bych to pochopil více než u senátorů, protože jsem teď četl nějakou analýzu, jaká je frekvence zasedání Poslanecké sněmovny a jaká je jefrekvence zasedání Senátu, tak Senát zrovna moc nepracuje.

Víte, to je pořád stejné. Mě to znovu a znovu zaráží, proč poslanci nebo senátoři musí takhle rozčilovat lidi, tím levným jídlem. Hloupost, samozřejmě přeci mají na to, aby si koupili oběd za normální cenu. Ono už se to pomalu srovnalo, ty ceny, ale trvalo to léta, a každý měsíc byli pod tlakem veřejnosti a bylo jim to úplně jedno. Veřejnost je naštvaná na výši platů a na to, co tam dělají, a stejně si přidají osm tisíc.


Víte, pane Soukupe, je pravidelně zveřejňován žebříček úctyhodnosti nebo důvěryhodnosti profesí. Na prvním místě jsou lékaři, ale i vědci, myslím si, že i učitelé mají celkem slušnou pozici. Víte, kdo je na posledních dvou místech? Členové Parlamentu a uklízečky. Uklízečky zdravím, srdečně zdravím. Pokud jde o členy Parlamentu, ať se zamyslí, proč se pravidelně střídají s uklízečkami.

Ano,  je to přesně tak, nejméně dostanou přidáno ti lékaři, kteří jsou první, a nejvíce dostanou poslanci, kteří jsou poslední, no. Tak tím bych to téma ukončil.

Co mě ještě zaujalo, byl předseda Senátu, když jsme u těch poslanců a senátorů, Kubera, který vypadal, že se pustí do takového, s Piráty, protičínského tažení, že vyrazí na Tchaj-wan a tak dále. A vypadalo to, že se pustí do takové té cesty primátora Hřiba, že co je čínské, je špatné, co je nečínské, je dobré. A údajně tedy po schůzce s čínským velvyslancem tak trochu obrátil a říkal, že ta schůzka byla přátelská, že si věci vysvětlili a že na ten Tchaj-wan už asi nepojede.

Udělal dobré gesto. Já myslím, že když teď byla porada ústavních činitelů, tak ho všichni žádali, aby na Tchaj-wan nejezdil, včetně ministra zahraničí, u něhož se dá předpokládat poněkud měkčí přístup k Tchaj-wanu, a přesto i on byl proti Kuberově cestě.

Tak ono je to takové politikum, protože všude na světě samozřejmě se vlády a vládní činitelé snaží k Číně přistupovat samozřejmě jako k partnerovi. Je to druhá největší ekonomika světa s obrovským globálním vlivem, tak to prostě je, a ten protičínský názor je spíše otázka vnitřní politiky než objektivní pravda. Tak to prostě je. Když se podíváme na příklady z Německa, ze Spojených států, kdekoliv, mimo jiné Američané už tu celní válku velmi klidní a zdá se, že tam dojde k dohodě mezi Čínou a Spojenými státy.

Je to možné. Víte, vezměte si například tu nešťastnou aféru, když PPF dává podle mého názoru poněkud malou dotaci Karlově Univerzitě, no a díky tomu, že se zase zdvihla mediální bouře novinářských pitomečků, tak Univerzita Karlova to odpískala. V takovém případě například Škoda Auto, o níž vím, že má největší trh právě v Číně, by neměla být donátorem jakýchkoliv aktivit ze stejného důvodu. Ale upřímně řečeno si myslím, že tady tu atmosféru rozviřuje pan Koudelka, který vidí, ať už čínského nebo ruského, špiona za každým rohem, a když jsem mu teď nedávno vzkázal, že by se měl více než tím zabývat ekonomickou kriminalitou, tak se ozval mluvčí BIS, že ekonomická kriminalita není v popisu práce BIS. To znamená, máme tady hloupého mluvčího, který ani nezná zákon o BIS, jehož součástí je povinnost chránit ekonomické zájmy České republiky. A řekni mně, co jiného než ekonomická kriminalita, včetně korupce a boj proti ní, je obrana ekonomických zájmů.

No, samozřejmě, že to tak je. Ona ta Bezpečnostní informační služba většinou reaguje na Twitteru takovými různými vzkazy, včetně tohoto. Samozřejmě, že to tak je. Jestli si tedy někdo myslí, že bránit ekonomické zájmy je chytat čínské špiony, protože nepochybně jeden z nich nám chce ukrást nějaký patent, nebo jak si to představují, já nevím, ale Čína je technologická velmoc. Nevím, jestli nám zrovna budou krást patenty, no ale tak.

Kdysi dávno, ale to už je padesát let, byla Čína textilní velmoc. Laciná trička a tak dál, někteří lidé usnuli před padesáti lety.

No, tak bych jim doporučil jet se podívat do Šanghaje a podívat se, jak to tam vypadá a které firmy jsou tam nejmocnější. To už dávno nejsou žádné textilní továrny.

Přesně tak.

Pane prezidente, tak pojďme od Číny zpátky k nám domů. Obrovskou mediální bouři sklidil poslanec KSČM Stanislav Grospič, který z nějakého důvodu komentoval okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, že nešlo o žádnou okupaci podle pohledu mezinárodního práva a žádní mrtví nebyli. Byli pouze oběti dopravních nehod. No, tak já chápu, že když někoho přejede tank, tak to taky je tedy svým způsobem dopravní nehoda, ale upřímně řečeno, ten tank za normálních okolností tady nebývá.

Danuško, Dano Košanová, dcerečko moje, jdi už spát. To byla myslím báseň Vojtěcha Mihálika, který pak dezertoval k režimu, ale tehdy tuto krásnou báseň napsal. Víte, kdo to byla Dana Košanová? Má teď pomník a byla zastřelena sovětským vojákem, žádný tank, pane Soukupe, normální střelba. Dokonce ani nevím, jestli zezadu.

Ano, no tak to je zdokladováno. To přece je veřejně dostupné, to není nic tajného, že samozřejmě byly tam oběti, tedy dopravních nehod podle pana Grospiče, když tank přejede auto, ve kterém jsou lidé, tak ano, tak podle pana Grospiče je to dopravní nehoda, ale je přeci zdokladováno, že byla spousta lidí, kteří byli zastřeleni střelnou zbraní, tak.

Je to tak odporný výrok, že bychom mu prokázali příliš velikou úctu, abychom ho komentovali.

Upřímně, ještě, oni se od něj nedistancovali, KSČM a mě to trochu přijde zvláštní.

No právě, Vojtěch Filip, myslím, říkal, nebyla to okupace, byla to invaze. Ale jaký je v tom rozdíl? Okupace je následný akt po invazi, není-liž pravda.

Logika tomu tak velí. Pane prezidente, my jsme hovořili mnohokrát spolu, pojďme od téhle té z mého pohledu odpornosti. Říci, že oběti invaze, okupace byly oběti dopravních nehod, je něco, no z mého pohledu odporného.

Pojďme k něčemu, co je méně odporné, ale škodí, a to jsou parlamentní obstrukce. Já jsem měl v debatě Radka Vondráčka, který, mimo jiné bude vysílán ten Duel hned po našem Týdnu s prezidentem, a ten mi řekl, že ten legislativní proces je prostě zoufale dlouhý, že těch možností obstrukce, kdy například předsedovi poslaneckého klubu jakékoli strany nelze vzít slovo, a pan Stanjura tam včera mluvil přes tři hodiny jenom proto, aby natahovali jednání, a v tomto konkrétním případě daňový balíček nebyl schválen, jsou strašně velké, a že je v podstatě bezmocný. Viděl jste dřív, když jste byl ve vysokých funkcích, ať v Poslanecké sněmovně nebo ve vládě, stejný problém s možností obstruovat a oddalovat a oddalovat a oddalovat? Rozumíte, sice má vládní koalice většinu, včetně tedy komunistů, ale ono k tomu hlasování v podstatě nedochází, protože ty obstrukce jsou tak dlouhé, že to zabíjí.

No dobře, za mě sice většinou obstrukce nebyly, mimo jiné díky opoziční smlouvě, protože tam bylo celkem zjevné, že by obstrukce neměly jakoukoli naději na úspěch, ale to se dá samozřejmě řešit tím, že hlasování, zejména hlasování ve třetím čtení, proběhne v určitou hodinu, například v pátek, kdy už řada poslanců, těch mlčenlivějších, touží odjet domů. No a že tedy bude jenom hlasování a nebude nic jiného než hlasování.

A je třeba správné, že na příkladu toho pana Stanjury, že není možné ho přerušit a že tam může mluvit čtyři hodiny?

Víte, horší je, že pan Stanjura vlastně nepředkládá žádnou alternativu, žádný pozitivní protinávrh. Já si vzpomínám, že když byla sociální demokracie pod mým vedením v opozici, tak jsme předkládali dokonce alternativní návrh státního rozpočtu, a to je sakra těžká práce, s tím daňovým balíčkem by to bylo o něco jednodušší. Ne, opozice je impotentní a vydává jenom skřeky typu čtyřhodinové obstrukce.

Ano, tam nejde o věcnou debatu, tam jde jenom o to, aby nedošlo k hlasování.

Ano.

O nic jiného nejde. Na Slovensku, mně předseda Vondráček říkal, že na Slovensku došlo k významným změnám typu, ono se to zdá takové soft nebo velmi nevýznamné, že nemůže vystupovat v Parlamentu nikdo, kdo není dopředu přihlášený. Dobře, když mám, co říci, mám to připraveno, no tak se samozřejmě přihlásím, pokud chci jenom obstruovat, no tak se přihlašovat nebudu.

Nesouhlasím, hluboce nesouhlasím. Přihlásím se, i když chci obstruovat, a možná právě proto. Ale víte co? Pomohlo by, kdyby uvedl téma svého příspěvku. Když téma bude, já bych si, pane předsedo, rád zaobstruoval, no tak to je poněkud pitomé, že?

Ne, jde o to, že Slováci říkají, že po změnách toho jednacího řádu dochází k tomu, že od předložení návrhu zákona ke schválení mnohdy, pokud nejde o příliš komplikovanou věc, stačí jeden měsíc. Zatímco u nás je to nejméně půl roku a někdy i déle. A to když si vezmeme, že vláda tedy je na čtyři roky, protože čtyři roky jsou volební období, tak to skoro je tak, že by už všichni měli mít přesně připravené návrhy na začátku volebního období, aby se to stihlo.

Pane Soukupe, mají Slováci Senát? Já myslím, že ne.

Já si teď nejsem jistý.

A já si myslím na devadesát pět procent, že nemají. A to máte také jeden z důvodů zpomalení legislativního procesu. Proč? Já, když podpisuju návrhy zákonů, tak velmi pečlivě zkoumám celou tu cestu, kterou zákony procházely. Ony tedy prošly Poslaneckou sněmovnou, pak se dostaly do Senátu a Senát je odmítl. Takových případů je opravdu hodně a ne jenom to, když tedy Poslanecká sněmovna naprosto logicky Senát přehlasovala, tak těch poslanců, kteří hlasovali pro původní návrh, bylo ještě víc než před tím, takže to jenom dokazuje moji tézi, moji dlouhodobou tézi, že Senát je naprosto zbytečný a jednom zpomaluje legislativní postup.

On to předseda Vondráček jako předseda Sněmovny potvrzuje, že už s tím tak počítají, že v podstatě cokoliv schválí, tak se jim ze Senátu vrátí, a musí se tím zabývat znovu. Proč o to mluvím? Já vím, je to evergreen, délka stavebního řízení. Politici se plus minus shodují na tom, že nedostatek bytů a jejich mimořádně vysoké ceny souvisí s délkou stavebního řízení, o tom mluví už dva roky. No a za ty dva roky jsme ze sto padesátého šestého místa podle Světové banky, a hodnotili sto devadesát zemí, podle Světové banky pouze sto devadesát zemí na světě má nějaký stavební zákon nebo předpisy a proces, který povolují stavby, ty ostatní země nic takové nemají, tak jsme byli sto padesátí šestí. Po roce a půl, kdy o tom všichni mluví, jsme dosáhli krásného sto padesátého sedmého místa a bojujeme o sto padesáté sedmé místo s Burundi.

Burundi je zajímavá země, my taky, ale já mám tuto zemi rád, o Burundi nic nevím, a proto bych chtěl přispět, aby se ta situace zlepšila, takže jsem si pozval paní ministryni Kláru Dostálovou do Lán na schůzku s expertním týmem. Dostalo se mi ujištění, že ten nový stavební zákon bude mít takzvanou právní fikci, to znamená, když se nevyjádříte do třiceti dnů, tak se pokládá za prokázané, že jste souhlasil. A já jsem zajásal, protože třicet dnů žádná míra. Vím, že se teď taky ozvaly nějaké protestní hlasy na obranu přepracovaných úředníků na stavebních úřadech, ale pevně doufám, že to nakonec projde, a budeme tak sto čtyřicáté, možná i sto třicáté místo.

Tak uvidíme, jestli se to podaří schválit. Já jsem se na to paní ministryně ptal a ona mi říkala, že do Vánoc oni připraví hotovou verzi toho zákona, předloží ho ostatním ministerstvům k připomínkování 23. prosince a počítají s tím, že v lednu se budou vypořádávat s připomínkami, a pak to bez odkladu předloží tedy vládě a té Poslanecké sněmovně. A když jsem se ptal, jestli se to stihne do konce volebního období, tak ona říkala, no, to už není v mé moci. A měla pravdu.

Tak Senát to opět zamítne, Poslanecká sněmovna to opět schválí, ještě vyšším počtem hlasů než předtím. A já se na to těším.

To asi nejste sám, to já taky a myslím si, že stovky tisíc lidí, kteří chtějí něco stavět, anebo doufejme desítky nebo stovky developerů, kteří by chtěli stavět byty pro lidi. No, tak uvidíme, jak to dopadne.

Pane prezidente, Vy jste to zmínil při debatě o Petru Kellnerovi, minulý týden, nebo myslím to bylo o víkendu, oznámila skupina PPF, že dokončila jednání s managementem skupiny CME, která ovládá, myslím, sedm televizních stanic ve východní Evropě, mezi ně patří i televize Nova v České republice nebo televize Markíza na Slovensku, a že tedy zahajují proces převzetí té firmy. Ono to bude ještě komplikované, protože to musí schválit různé úřady, antimonopolní úřad, akcionáři toho CME a tak dále, ale ta zpráva je venku. No a vyvolalo to bouři.

Jako obvykle.

Jako obvykle.


Bouři nefachčenků, kteří závidí. O tom jsem mluvil teď nedávno v projevu ke 28. říjnu. Když někdo něco nedokáže, tak začne alespoň závidět. Já jsem rád, že k tomu dochází. Nejsem nacionalista, i když mě z toho někteří obviňují, ale jsem samozřejmě rád, že nejvýznamnější naše česká televize bude opravdu česká, to znamená, že bude mít českého vlastníka, a to úspěšného vlastníka, nikoli bakalovského vlastníka.

Oni s televizí, PPF už s televizí Nova zkušenosti má. V těch dobách divokých právních sporů a tak dále televizi Nova vlastnili, opravdu ji zkonsolidovali, dali do pořádku jak právně, tak jinak a prodali ji té skupině CME, a od ní ji zase kupují zpátky. V době, kdy to vlastnili tam...

Ono to bylo poněkud horší, pane Soukupe. Tam byly nějaké majetkoprávní spory a my jsme bohužel museli platit pokutu deseti miliard korun i kvůli tomu, že se nějaká instituce, teď nevím, jestli to byl mediální výbor Poslanecké sněmovny nebo někdo takový, vyjádřil, že je všechno v pořádku. Tak jsme na to kývli, no a ono to v pořádku nebylo.

To je pravda, ale to byla jaksi paralelní věc, ale když to PPF vlastnila tu Novu, tak ji rozvíjela, nic zásadního politického se tam nedělo a teď se na ně vrhli, že koupí televize Nova chtějí získat politický vliv a ovládnout…

Kdo, kdo se na ně vrhl?

Novináři, mediální prostředí.

Opět. Podívejte se, Vy se divíte mým nelaskavým výrokům o médiích a novinářích právě na základě těchto konkrétních příkladů. Teď už jsme jich uvedli několik. Novináři jsou závistiví, místo toho, aby informovali, tak hodnotí, a protože k hodnocení nemají ani kvalifikační předpoklady, neboť za nimi není žádná vykonaná práce, oni jsou jako tasemnice, protože z nich vycházejí další a další články, ale tyto články nemají žádnou informační hodnotu. Tak co z toho vyplývá? Jedině to, že by museli jako já při zákonech prostudovat hordu materiálu a potom o věci něco vědět. Ale o co snazší je pro novináříka, aby nic nestudoval a řekl, tohle se mi líbí, tohle se mi nelíbí, a vlastně ani sám nevěděl, chudáček malej, proč se mu to líbí a proč se mu to nelíbí. Možná podle toho, kdo ho zrovna platí, jestli Bakala anebo někdo jiný.

No, víte, ono to souvisí s tím, že ještě před pěti lety tady vlastně ta média, nebo osmi lety, vlastnili zahraniční investoři. Tištěná média byla v podstatě doménou německých mediálních skupin, televize Prima byla z poloviny vlastněna švédskou skupinou, televize Nova americkou a tak. A novináři si samozřejmě zvykli na to, že ti majitelé se starají pouze o zisk, oni tedy o prostředí v Česku nic nevěděli. A najednou je to vše úplně jinak. Snad žádný jiný obor neprošel takovou katarzí jako média, kdy v podstatě všechna velká média přešla do rukou tuzemských miliardářů. Ano, protože média nejsou pro chudé a mediální trh je velmi turbulentní. A to nejmocnější médium je teď v rukou, nebo bude v rukou, nejmocnějšího, nejbohatšího Čecha. Já proti tomu nic nemám.

V každém případě já Petrovi Kellnerovi přeji úspěch, protože nejsem závistivý.

Možná k té nenávisti, jak jsme mluvili o novinářích, Vy jste to zmínil ve svém projevu, ty sociální sítě. Hodně se hovoří o cenzurování sociálních síti, těch příspěvků, nebo mazání, povinnosti mazat nenávistné, urážlivé komentáře. Váš názor k tomu?

Já už jsem ho vyjádřil. Já jsem proti cenzuře internetu. Na druhé straně nemám nic proti tomu, aby ti, kdo diskutují na internetu, uvedli svoje pravdivé jméno, to je přece samozřejmá povinnost. A víte, pane Soukupe, jaké je kritérium mezi těmi, kdo na internetu v podstatě jenom nadávají a kteří diskutují? Ti druzí mají argumenty, ti první mají jenom velice vulgární nadávky. Já bych je nemazal, oni si tím dělají, pokud tam bude to pravdivé jméno, jenom vlastní ostudu.

Ale ono principiálně je to tak, že sociální sítě jsou v podstatě negativní, málokdo tam dává pozitivní věci. Lidé se spíše vymezují, jsou víceméně negativní a je spousta lidí, kteří to za A, velmi prožívají, pokud se o nich někdo negativně vyjádří, a je jich více. A zadruhé to možná kazí náladu, ale možná příliš filozofuji.

Víte, negativní kritika je velmi užitečná, ale, jak už jsem Vám říkal, musí být opřena o argumenty, nikoli o nadávky. Řada diskutujících právě na tom internetu jsou primitivové, a to proto, protože neumějí nic jiného než nadávat.

Je to tak. Možná ještě jedna otázka. Mně přijde, ale možná se mýlím nebo na to se dívám z pohledu příliš velkého, jak se říká, insidera, to znamená člověka z médií, že dříve, když média odhalila nějakou kauzu ekonomickou a tak dále, tak ti politici se jich báli. Pamatujeme na Stanislava Grosse, kdy nějaká nesrovnalost milionu korun vedla k pádu tehdy nejmocnějšího muže státu. Média teď odhalí desítky takových věcí a politici se je naučili ignorovat. Ono to totiž přejde, za pár dnů, týden, dva to přejde, nic se nestane a oni už to ignorují.


Politici i na základě vlastních zkušeností nedůvěřují médiím, a proto je ignorují. Média ztratila svoji kredibilitu, a mohou si za to sama.

Tak, tam jsem zhruba, to jsem rád, tam jsem zhruba, jaksi to naznačoval, kam bych chtěl jít, protože ta ideologičnost těch médií, Vy jste mluvil o Bakalových médiích, ta bezbřehá nenávist vůči Vám, vůči Andreji Babišovi a u jiných médiích je to zase jinak, tak v podstatě jim bere tu schopnost objektivního hlídacího psa, protože každé zjištění, které, byť pravdivě, tahle média udělají, je pak dáváno do toho ideologického kontextu a ztrácí svoji sílu.


Já si počkám, jaké budou teď závěry vyšetřovací komise k OKD. Vyšetřovací komise Parlamentu je pro mě kredibilní partner. Média, která neumějí soudit, nejsou státními zástupci a koneckonců nejsou ani policisty, se k tomu všemu vyjadřují, a to je v podstatě drzost, pane Soukupe. To je totéž, jako kdybych já Vám jako řediteli Barrandova radil, jak jej máte řídit.

Pane prezidente, poslední část otázek bude zahraniční a nemůžu začít jinou. Donald Trump osobně oznámil zabití vůdce Islámského státu Abú Bakra Bagdádího, tak se jmenuje. Ta první otázka je, jak to hodnotíte.

A ta druhá, oni pak uveřejnili video z toho vojenského zásahu, asi ti vojáci měli na přilbě nebo nějak to dokumentováno a vypadalo to teda jako akční film nebo reality show, co si o tom myslíte?

Já jsem to video neviděl. Slyšel jsem, že se Abú Bakr Bagdádí vyhodil do povětří, ale to je celkem jedno, jestli by ho zastřelili jako teroristu anebo spáchal sebevraždu. Pozitivní zpráva je i to, že údajně byl dopaden i muž číslo dvě Islámského státu. Teď ještě zbývá dopadnout muže číslo tři, čtyři, pět a šest.

Tak on ten Bagdádí údajně utekl se svými dětmi do tunelu pod tím domem, ale ten byl slepý, a když doběhl na konec, tak tam se odpálil se svými dětmi, což tedy asi úplně hrdinská smrt takového masového vraha tedy nebyla, údajně tam plakal a prosil a tak dále. Ale není vlastně teď už i politika, takovéhle zásahy, více reality show? Já si totiž nedovedu představit, že před deseti lety by vlastně během dvaceti čtyř hodin byl v podstatě přímý přenos z místa toho zásahu.

Ale to bylo, myslím, i s Ládinem.

Ano.

Zajímavé je, že ten zásah nebyl v Afghánistánu, ale v Pákistánu, o tom nikdo příliš nemluvil.

To je pravda.

To znamená, že Pákistán vlastně taky skrýval masového vraha.

Oni tvrdili, že o tom nevědí a tak, ale byl tam.

Byl tam.

Z těch zahraničních mě zaujal konflikt mezi, nebo diplomatická taková vzrušenější debata mezi Tureckem a Spojenými státy. Ve Spojených státech totiž Sněmovna reprezentantů schválila deklaraci, která považuje arménskou genocidu, genocidu Arménů, za genocidu. To se nelíbí tureckému prezidentovi Erdoganovi, a říká, že to tedy bude mít dalekosáhlé důsledky. Cítím tam jako potenciální spor mezi Amerikou a Tureckem, chybně?


On ten spor je na několika patrech, v několika úrovních. Já bych jenom dodal, že naše Poslanecká sněmovna už před několika lety schválila obdobné usnesení o té genocidě.

Ale já bych se spíš vrátil k té turecké ofenzivě v Sýrii, kterou jsem pro změnu odsoudil v projevu v Poslanecké sněmovně. To je normální agrese, to je normální okupace, a přitom se možná taky najde někdo, nějaký Turek, který bude říkat, že turecké tanky nikoho nezabily, že to byly jenom dopravní nehody, že? No, ale abych se vrátil k tématu, já jsem velmi rád, že tam zasáhla syrská armáda. Já jsem velmi rád, že v jejich řadách jsou konečně kurdští bojovníci, kteří tam dávno patřili alespoň z území Sýrie, a budu samozřejmě věřit, že některá opatřením, k nimž se přidala i Česká republika, jako je například zákaz vývozu zbraní do Turecka, povedou k tomu, že Turecko tuto okupaci severní Sýrie bude muset odpískat,dříve nebo později.

Vaše stanovisko je konzistentní. On ten Erdogan říkal, že očekává strategické zhoršení vztahů v tom citlivém regionu Blízkého východu kvůli tomu konfliktu mezi Spojenými státy, diplomatické roztržce mezi Spojenými státy a Tureckem. Myslíte, že se tam nemůže nic?


Ale já si myslím, že Turecko je příliš malé na to, i když má velkou armádu, ale ekonomicky je příliš malé na to, aby se účastnilo jakéhokoli konfliktu, a pokud ano, aby ho vyhrálo. Podívejte se, tady jde o to, že i Rusko, které je jinak spojencem Turecka, se chová velmi zdrženlivě, ne-li kriticky, k té turecké okupaci. Takže jmenujte mi jedinou zemi, která tu okupaci schvaluje.

Ano, to máte pravdu. Rusové jsou velmi zdrženliví, to je pravda. Tak jo, tak nechme zahraničí a úplně poslední dvě otázky.

Pane prezidente, víte, co mě zaujalo? Ta debata o těch slevách na jízdném. Ono se totiž ukazuje, že je to černá díra na peníze. Skutečně to bude přes šest miliard korun ročně, které to bude stát, a ukazuje se, že jaksi asi Ministerstvo financí to ne úplně domyslelo, protože zapomněli nějak zastropovat ty ceny, takže teď jsou případy, kdy jízdenka z Prahy do Ostravy stojí přes tisíc sto korun, ale lidé zaplatí jenom dvě stě sedmdesát nebo dvě stě osmdesát korun, což je celkem normální cena, ale už nevědí, že osm set korun je vyúčtováno Ministerstvu dopravy. A zdá se, že ty náklady mohou růst opravdu až skoro donekonečna.

Víte, že právě ve Vaší televizi jsem vyjádřil určité rozpaky. Já podporuji zvýšení starobních důchodů, ale tady, ne kvůli těm šesti miliardám, pane Soukupe, to zvýšení starobních důchodů bude stát výrazně víc, a už stojí, ale to je v pořádku. A já jsem říkal Andreji Babišovi, no a co když lidi nechtějí jezdit a chtějí si z těch zvýšených důchodů například koupit knížku, na zahradě si sednout do lehátka a číst si, tohle totiž budu za tři a půl roku dělat já, a proto o tom mluvím. Možná, že pomůže, chtěl bych tomu věřit, nějaké technické opatření typu toho zastropování, o kterém jste mluvil, ale moc na to nevěřím.

Ono to ukazuje, že jaksi, ano, lidé více cestují, zejména senioři a mladí, protože je to levné, takže vlaky jsou přeplněné, ale vedle toho se ukázalo, že je to obrovský byznys pro ty dopravce, kteří neváhají to prostě využít.

Ono tedy s tou dopravu ještě jedna taková zajímavá věc, ony teď od prvního ledna budou jiné tarify a bude možné koupit si jednu jízdenku, která bude platná pro více dopravců, a teď se tam kříží různé tarify. No je to složité a Ministerstvo dopravy k tomu vydalo šestistránkový návod, jak lidé mají postupovat, aby neudělali chybu. Je to normální?

Asi ne.

Šestistránkový návod.

Asi ne, to není jako návod k pračce nebo k ledničce, ostatně i ten má patrně méně stránek. To je zase byrokracie našich milovaných úředníků, vida, tuhle kategorii jsme ještě neprobrali. Soustřeďujeme se na novináře nebo na neúspěšné politiky, například na toho, který svoji stranu dovedl ze sedmnácti procent na pět procent, ale neustále mluví v Parlamentu, kam se s odřenýma ušima dostal.

No a teď můžeme závěrem našeho pořadu říci několik laskavých slov o úřednících. Já jsem přesvědčen, a to i na základě mnohačetné diskuze se starosty, že úředníci si schválně přidělávají práci, aby je nikdo nevyhodil, zvláště, když probíhají kampaně na téma vyhodíme úředníky. Tak chtějí dokázat, že jsou nepostradatelní, a tento šestistránkový návod je jenom drobnou ilustrací toho, co oni dělají například starostům, kdy je prostě zatíží nějakým úkolem, a starostové za to ani nedostanou zaplaceno, a za půl roku požádají o provedení téhož úkolu ještě jednou.

Máte naprostou pravdu. Jenom, já jsem si jenom představil, že šestistránkový návod, jak si koupit jízdenku, tam sepisuje, projde to nějakou poradou, a pak to schválí a vydají to veřejnosti a za celý ten proces, kterého se asi účastní desítky úředníků, jim nikdo neřekne, vy jste se zbláznili.

Já vás vyhazuji a příští návod, if any, bude jednostránkový.

A s tímhle mírně úsměvným tématem bych si dovolil navrhnout, že náš rozhovor skončíme, protože já další otázky nemám, pane prezidente.

Pozdravujte, tuším, že máte Radka Vondráčka. Vy si skutečně na rozdíl od České televize, která má většinou ve svých pořadech méně, řeknu to jemně, ne neúspěšné, méně úspěšné politiky, tak Vy máte ve svých pořadech elitu, a k tomu Vám samozřejmě blahopřeji.

Já Vám moc děkuji, pane prezidente, za to blahopřání i za dnešní rozhovor.

Děkuji.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 31. října 2019

zpět na seznam zpráv