Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

7. listopadu 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, jako každý čtvrtek vás vítám u Týdne s prezidentem, který natáčíme na Pražském hradě. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Stejně jako každý čtvrtek tak i dnes začnu aktualitami. Víte co, mě zaujala taková novinová zpráva, že policie letos zachytila, myslím, čtyři tisíce tři sta migrantů nebo osob nelegálně se zdržujících se na našem území, což je více zhruba o sedm set lidí nebo šest set padesát lidí než v loňském roce. Je to, že policie lépe pracuje, anebo se sem opravdu hrnou nelegální, jak to říci, migranti, ale tím se nechci nikoho dotknout.

Původně, když pominula ta první migrační vlna, která směřovala hlavně do Německa, tak se očekávalo, že ze subsaharské Afriky přijde vlna druhá, což se do jisté míry děje, ale ne příliš, protože my nejsme hlavní migrační trasa, takže uvažuje se o Španělsku, uvažuje se o Itálii a tak dále a tak dále. Tak doufejme, že nebudeme takovou trasou, a pokud ano, pak je zapotřebí, aby naše armáda a naše policie konaly svoji povinnost.

Já vůbec nechci teď tady dělat nějaké poplašné zprávy, ale to číslo je poměrně vysoké, tak se netvařme, že se nás to prostě vůbec netýká. Mimo jiné…

Ten objem potenciálních migrantů ze subsaharské Afriky se odhadoval až na deset milionů osob.

Oproti tomu čtyři tisíce dvě stě na českém území není pořád nic zásadního.

No právě.

No mimo jiné s tím souvisí, že Vrchní státní zastupitelství podalo obžalobu na pražského imáma, myslím jeho bratra a švagrovou z podpory terorismus, což si, pokud si za dlouhou dobu vzpomínám, je první případ související s islámským terorismem nebo s islamismem. Neberu-li tedy odsouzení toho důchodce, který z nějakého svého důvodu obrany před islamismem kácel stromy na koleje a způsobil škody. Zachytil jste tu zprávu?

Víte, naše muslimská obec byla vždy deklarována jako umírněná a já bych si přál, aby tomu tak bylo, ale tohoto imáma oni přece sami volili. Znali jeho názory, a jestliže je ne jenom radikál, ale dokonce i podporovatel terorismu, pak ta umírněnost je pod otazníkem.

Tak nějak jsem to myslel. Více o tom nevím. Uvidíme, jak ten soudní spor jaksi poběží a co bude za informace zveřejněno, uvidíme.
Pane prezidente, ještě k těm aktualitám, teď bylo jednání Parlamentu, bylo poměrně vzrušené, hovořilo se o různých věcech. Andrej Babiš se naštval a řekl, že je to žvanírna, že už tam chodit nebude, že se tam nedá pracovat. Zachytil jste to? Protože upřímně předseda vlády by neměl říkat, že do Parlamentu chodit nebude, no.


Žvanírna je podle mého názoru příliš lichotivé označení toho, co v Parlamentě probíhalo, protože když tam různí Kalouskové, Stanjurové a další čtou, kdyby aspoň mluvili z patra, ale oni samozřejmě čtou materiály, které s projednávaným tématem téměř vůbec nesouvisí. To není diskuse, to je obstrukce.

Ano, ano, ano.

A obstrukce je projev bezmoci a projev slabosti.

Ano, takto to bylo myšleno, v tomto kontextu to bylo myšleno, protože tam skutečně byly mnohahodinové projevy, a protože třeba předseda poslaneckého klubu se nedá přerušit, no tak tam bylo několik hodin povídání o věcech a čtení různých materiálů. Andrej Babiš se strašně rozčílil. No tak na jednu stranu to může vypadat jako pohrdání Parlamentem, na druhé straně ten kontext, který tam je, když tam šest hodin tedy musel sedět a poslouchat.

Já bych spíše řekl, že tyto projevy jsou pohrdáním občany, a hledejme nějaké řešení. Podle mého názoru není důvod, proč i pro představitele těchto stran nebo klubů neomezit řečnickou lhůtu.

Ano. O tom se hovoří, jaksi změna toho jednacího řádu Parlamentu, aby tam nebyla možnost takto jednoduchých obstrukcí, kdy celý den se zabije čtením v podstatě nějaké knížky, a není žádná možnost, jak to zastavit. Tak uvidíme, jestli se to zlepší.
No ještě jedna aktualita tento týden hýbala veřejností, stávka učitelů. Ono to, že učitelé jsou dlouhodobě podfinancováni, to je známá věc. Je pravda, že tato vláda jaksi pokračuje v tom slibu dosáhnout jaksi až na sto padesát procent průměrné mzdy u učitelů. Na letošní rok jim nejdříve slíbili patnáct procent, pak z toho bylo deset procent a zlomilo se to, když řekli, ano deset, ale osm vám garantujeme a dva dáme do té pohyblivé složky. Asi šest tisíc škol tedy stávkovalo. Mezi veřejností ty reakce byly takové rozporuplné.


Já bych především předeslal, že jsem byl vždy zastáncem zlepšování platových podmínek učitelů, takže nikdo mě nemůže obviňovat z toho, že bych proti této stávce protestoval. A já přesto protestuji. Víte proč? Tak těch deset procent je podle mého názoru přiměřených. Podívejte se na soukromý sektor, který si na to musí vydělat, na růst mezd, a tam těch deset procent je většinou nedostižná hodnota. Ale já tam vidím v té stávce něco, co je velmi nebezpečné, a sice rovnostářství. Když odbory jsou proti pohyblivé složce, tak to znamená, že nedávají ředitelům škol možnost, aby odměnili schopné, a neschopné, kterých je taky dost, naopak neodměnili. Z toho logicky vyplývá, že pak bude zájem na tom, aby všichni dostali přidáno stejně, a to je podle mého názoru chyba, protože v každé profesi jsou lidé schopní, neschopní a pak lidé, které by bylo dobré propustit, protože snižují kvalitu výuky svým působením.

Já myslím, že tam rezonovalo spíše to, že nebyl splněn ten slib patnácti procent.

Dobře, to je druhá věc, ale já jsem si uvědomil, a na to poukazuji, že ředitelé škol, kteří mají tu pravomoc manipulovat s tou pohyblivou složkou, se stávkou nesouhlasili, a já si myslím, že ten nesouhlas je zdůvodněný.

Je to signifikantní názor a asi si budeme muset zvykat na různé formy odporu i u skupin obyvatel nebo pracovníků, státních zaměstnanců, kde jsme na to doposud zvyklí nebyli, jako třeba učitelé.

Pane prezidente, 17. listopadu, to výročí se blíží. Teď se začíná jaksi hovořit o tom odkazu a oslavách. Jak se na ty oslavy díváte Vy? Co bychom měli oslavovat?


Ale já už jsem svoje slovo k tomu řekl, a řekl jsem to v rámci svého projevu k 28. říjnu. Podívejte se, já se obávám, že 17. listopad budou oslavovat, když pominu věkový rozdíl, z těch dospělých především ti, kteří u toho vůbec nebyli, a to nemluvím o lidech, kteří byli proti, a budou si čechrat peříčka a říkat, jací oni byli bojovnici. Já jsem byl aktivní účastník listopadové revoluce a právě proto tam nepůjdu.

Tak já jsem se ptal jenom na ten odkaz, na ty oslavy, jak by to mělo vypadat. A pro Vás osobně, když si představíte Vaši nejsilnější vzpomínku, na moment, který Vás nejvíce zasáhl ve Vaší paměti, teď je to už třicet roků, který by to byl z těch dnů?

Víte, člověk by řekl, že hlavní vzpomínka bude na Letenskou pláň. Je to pravda, ale souběžně, já jsem absolvoval tenkrát desítky diskusí na fakultách, v divadlech a podobně. Pane Soukupe, tenkrát to nebylo úplně jisté, úplně bez rizika, že.

Ano.

Komunisté se mohli pokusit ty demonstrace potlačit, zatímco dnešní demonstrace právě díky té listopadové sametové revoluci nikdo nepotlačuje. To je ten rozdíl.

Tak je pravda, že ta atmosféra těch přednášek a debat v divadlech a takové té sounáležitosti a v podstatě bezvýhradného souhlasu těch, kteří tam přišli, byla nezapomenutelná. Tak jsem si, tak jak Vás trošku osobně znám, tak jsem si myslel, že na tuhle atmosféru budete vzpomínat velmi rád.

Já mám jednu výčitku, když jsme každý den chodili asi do pěti divadel, tak to poslední, a myslím, že to bylo Smetanovo divadlo, už bylo, jak se kumulovalo to zpoždění, na tom tak, že když jsme tam dojeli, tak diváci právě odcházeli z toho divadla. Já mám teda výčitky a omlouvám se se zpožděním třiceti let, že jsem tam nepřišel, protože ty diskuse v předchozích divadlech se protahovaly a protahovaly.

A ty témata obecná, která se tehdy říkala, byla takovými hesly té revoluce, těch změn v roce, v tom listopadu 89. A tehdy vlastně jsme ani si neuměli přesně představit, co to znamená demokracie, pravda, svoboda. Jsou dnes jako vyprázdněná, nebo naopak spíše chápeme, co to tedy znamená?

Víte, pane Soukupe, i velmi složitá struktura se dá zjednodušit, a to zjednodušení spočívalo v tom, že tam bylo základní heslo, a to heslo znělo svobodné volby. A to vlastně pojmenovalo všechno. Já jsem také tímto heslem skončil svůj projev na Letenské pláni. Máte-li svobodné demokratické volby, pak už záleží jenom na vás, jaká bude demokracie, jaká bude ekonomika a tak dál.

Možná jsme tehdy nevěděli, jak tvrdá bude ta politická soutěž.

Pokud je to opravdu soutěž, tak je všechno v pořádku.

Ano, ale tehdy jsme možná měli představu, že všechno půjde po dobrém, že konečně zlo zmizelo, a teď už bude všechno v pořádku. A ukázalo se, že ta cesta je podstatně složitější.

Já si vzpomínám, jak komunistická strana v těch prvních svobodných volbách dostala třináct procent. Říkal jsem si, tak dobře, tehdy bylo asi dva miliony občanů členy komunistické strany a je tedy vidět z toho procenta, že v řadě případů to bylo členství formální.

A jsme my lidé ve své většině, myslíte, šťastnější teď než tehdy?

Určitě ano. Podívejte se, tady nejde jenom to, že můžete cestovat. Koneckonců jsou lidé, které cestování nebaví, ale jde o to, že se nemusíte obávat nějaké partajní byrokracie, která vás bude šikanovat, která kvůli vašim názorům vám bude třeba zakazovat, aby vaše děti studovaly. Všechno tohle tam bylo a my bychom na to neměli zapomínat.

Chystají se zase demonstrace. Organizuje, některé z nich organizuje ten Milion chvilek pro demokracii, který úspěšně skutečně zorganizoval mnoha set tisícové demonstrace, a bude to spojovat zase myšlenka obrany, záchrany demokracie v obecném slova smyslu před hrozící, čím? Totalitou, autoritářskými manýry, oligarchy v čele státu a tak. Je demokracie v tom nejobecnějším slova smyslu, myslíte?

Víte toto hnutí, mohu-li to nazvat hnutím, chce dvě věci, chce demisi premiéra a možná i rezignaci prezidenta. Tak já odpovídám, že jak premiér, tak prezident vzešli ze svobodných voleb, a kdokoli popírá výsledky těchto svobodných voleb, není demokrat. To je všechno.

Pane prezidente, byly oslavy 28. října založení státu, bylo předávání státních vyznamenání. Z mého pohledu proběhlo všechno tak, jak mělo proběhnout. Bylo to státnické, důstojné, snad ani seznam vyznamenaných nevyvolal žádné velké bouře, ale něco se najít muselo. No tak se našlo. Účast několika lidí na recepci ke státnímu svátku z takové malé krymsko-tatarské skupiny, která tedy brání právo Ruska okupovat Krym nebo zabrat Krym. A vyvolalo to mediální bouři. Co jste tomu říkal?

Mediální bouře byla taková loužička a tou loužičkou byl nízkonákladový Deník N, který si zřejmě chtěl touto aférou vylepšit náklad, což se mu nepodařilo. Podívejte se, pane Soukupe, zaprvé jsem samozřejmě krymské Tatary nepozval. Proč bych to proboha dělal, když toto byla oslava Dne vzniku československé nezávislosti a krymští Tataři s tím nemají při vší úctě nic společného, to zaprvé.

Zadruhé, ptal jsem se kancléře, jak k tomu vlastně mohlo dojít, a došlo k tomu tak, že my zveme Rusíny, to je v naprostém pořádku, protože Rusíni jsou součástí naší tehdejší historie, a několik těch Rusínů si jako doprovod, pozvánka je vždy pro dvě osoby, místo rodinných příslušníků pozvalo právě tyto krymské Tatary.

Takhle to bylo, aha.

Krymští Tataři pak začali tvrdit, že je pozval prezident republiky, a Deník N, jak už jsem řekl, z toho udělal aféru.

Tak takhle to bylo. Skutečně já jsem tu pozvánku měl také, je tam napsáno, je platná pro dvě osoby. Rozumí se partner nebo partnerka. A oni to udělali takhle, tak já jsem to nevěděl, tak takhle se tam dostali, aha.

No a další věcí, která tam teda vzbudila na těch oslavách, jak jste to řekl, bouři v loužičce mediální, byl takový facebookovo-mediální spor mezi ženou zmiňovaného kancléře Vratislava Mynáře, paní Mynářovou, Alex Mynářovou a Vaším bývalým ředitelem protokolu panem Forejtem, který se opět jako obvykle pustil do toho, kde kdo měl sedět a pustil se do paní Mynářové, že neměla sedět v první řadě, ale ve třinácté a tak. Sledoval jste to?


Ne, nesledoval, nezlobte se na mě, ale nový ředitel protokolu Vladimír Kruliš má moji plnou důvěru, 28. zvládl naprosto dokonale. On rozhoduje o tom, kde kdo bude sedět a já se mu do toho samozřejmě nebudu plést.

No tak já tím méně, já nejsem odborník na hradní protokol, ale přišlo mně to takové zvláštní, že pokud bývalý ředitel protokolu se takto ostře pustí do kancléře a jeho ženy a nazve to, já nevím, znásilňování hradních tradic nebo tak nějak to bylo nazváno, no tak.

To jsou věci, které můžeme klidně ponechat bez komentáře, protože jsou málo významné.

V minulém týdnu ještě generál Petr Pavel, ten začíná být velmi politicky aktivní a rád se vyjadřuje k politice a je zřejmé, že chce kandidovat a chce získat podporu veřejnosti, jestli to bude ve volbách senátních, prezidentských, to ještě tak úplně jasné není, ale pustil se do Vás trošku. Všiml jste si? Že Vaše okolí se k Vám chová nedůstojně a tak dále a tak dále. Reagoval byste na to?

Podívejte se, já nebráním nikomu nad čtyřicet let, aby kandidoval na prezidenta a občané sami rozhodnou, jestli ten kandidát získá nebo nezíská většinu. Můj soukromý názor je, že nejsme Jižní Amerika, ve které generál stojí v čele státu. A pokud pana Petra Pavla znám, je to bezesporu vynikající voják, mělo by se pro něj najít nějaké vojenské uplatnění, ale vůbec nerozumí politice, vůbec nerozumí ekonomii a tak dál a tak dále. Důkaz, jestliže zaútočí na mě, o kterém musí vědět, že já nebudu kandidovat, tak střílí na nesprávný terč, a to by voják neměl umět.

Ono v některých novinách se objevovalo něco v tom smyslu, jestli chcete na Hrad opak Zemana, bude to tedy generál Pavel. Já proti tomu nic, ať si každý, přesně jak říkáte, soupeří o přízeň voličů v rámci našich pravidel a ti potom rozhodnou. Proto já ho nekritizuji, můžu si myslet své, ale tak zaujalo mě to. On tedy nevydržel s nervy pravděpodobně a řekl, a už tu svoji kandidaturu jaksi ohlásil, ale je to jeho právo, v pořádku.

Víte, kritika mé návštěvy v Afghánistánu byla poněkud komická, když si uvědomíte, že jsem byl první český prezident, který do Afghánistánu jel za našimi vojáky. A to, že moje blízké okolí mi říká, Miloši, pane bože, proč ne?

To tak bývá, přátelé si tykají a oslovují se křestním jménem, to tak bývá.      Předpokládám, že i přátelé a okolí pana generála ho oslovuje křestním jménem a týká mu, no nevím.

Důvěra v ústavní činitele. Mě zaujaly dva výzkumy, jeden je STEMu, který říká, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský má větší podporu než Vy, zhruba padesát dva procent. A vedle toho je zase průzkum CVVM, který říká, že větší podporu máte Vy. Nemrzí Vás to?

Ale no tak, kolikrát Vám mám opakovat, že nevěřím všem průzkumům tohoto typu.

Já vím.

A to bez ohledu na to, jestli jsou pro mě příznivé nebo nepříznivé.

Já vím, ale z obou dvou těch průzkumů vyplývá jedna věc. S politickou situací je spokojeno pouze zhruba dvacet tři procent lidí, což mi tedy přijde strašně málo.

Češi jsou skeptici, já se teď, zítra, jako obvykle setkám v Berlíně s Gerdem Schröderem, ale také s Günterem Verheugenem, který je autorem výroku, že Češi jsou nejskeptičtější národ v Evropě, a on má pravdu.

Je to možné, ale víte, co bylo zajímavé v tom průzkumu? Já už vím, nechám průzkum být, že Poslanecká sněmovna jako taková si polepšila až na čtyřicet procent, takže lidé z její prací jsou více spokojeni.

Tak možná až po těchto obstrukcích bude další průzkum, tak to číslo bude trochu jiné.

Když jsme u těch obstrukcí, dobře, vláda tedy předložila a Parlament teď schvaloval ten daňový balíček, pojďme se mu chvilku věnovat. Ono to bylo vlastně zvláštní, protože nejdříve byl schválen zákon o státním rozpočtu a pak teprve byl schvalován zákon o změnách některých daní, s kterými už ale ten zákon o státním rozpočtu počítal, takže ono to bylo trochu opačně. Mluvili jsme o těch obstrukcích, vypadá to, že schválení toho daňového balíčku bude napadeno ústavní žalobou, že bylo…

Tak nejdříve bude napadeno Senátem. Senát je podle mého nejhlubšího přesvědčení ta nejzbytečnější politická instituce, která pouze brzdí normální demokratický dialog, ale to sem teď příliš nepatří, ale potom může přijít Ústavní soud, dobře. A teď, pane Soukupe, je precedens, už myslím za mého premiérování byl takový atak a tehdy Ústavní soud prohlásil, že to stanovení té pevné hlasovací doby není protiústavní. Já si myslím, že by neměl popřít svá, byť dvacet let stará, prohlášení.

Máte pravdu, ono to teď půjde do Senátu, kde tedy nevím, jak to dopadne, ale i kdyby to Senát vrátil, Poslanecká sněmovna o tom bude hlasovat znovu, možná ústavní stížnost. Myslíte si, že se to stihne do prvního ledna?

No, tak ústavní stížnost, jak víte, nemá odkladný účinek.

Já vím, no to je pravda, ale vrácení ze Senátu. No uvidíme, Vy si myslíte, že ano?

Sněmovna má tu dobrou vlastnost, že téměř ve sto procentech případů senátní veto přehlasuje, což je další argument pro zbytečnost Senátu.

Je tam ještě jedna důležitá věc, kterou jsme neřekli, to je podpis pana prezidenta. Vy to podepíšete?

Samozřejmě, že ano, protože je to dobrý návrh zákona, a to říkám jako kuřák a jako člověk, který má rád dobrou skleničku vína.

Ano, tam, a teď pojďme k jedné věci, která…

Okamžik, teď jsem se zmýlil a musím se opravit, protože víno není zdaňováno.

Ano. Je to tvrdý alkohol.

Ale já bych klidně dodal, že mám rád i třeba dobrou skleničku whisky.

Whisky nebo slivovice, tak ty zdaňované jsou. Tak ony tam byly zdaňované ty technické rezervy pojišťoven, které asi lidi příliš nezajímají. Ano, daně, tedy spotřební daň z lihu a tabáku, ale pak je tam věc, zdanění těch loterií a sázek. A to je zvláštní, protože zatímco vládní návrh zákona v podstatě navrhoval zachování současného stavu a mírné zvýšení daní, tak odskákala to společnost Sazka a dramaticky byly zvýšeny daně z loterií a losů, zatímco třeba ty automaty zůstaly na svém. Těm loteriím a losům se zvednou daně takřka o polovinu na třicet pět procent, což je zvláštní, protože upřímně řečeno, já jsem předpokládal, že daně mají mít i určitou spravedlnost, a zdaňovat věci, které jsou třeba nežádoucí nebo zdanění hodné. A když se říkalo, že budeme zdaňovat, dávat daň z neřesti, no tak mně tedy jako neřest přijde ten hrací automat, kde se prohází celá výplata, než nějaký los nebo Sportka, na kterých závislosti tedy nevznikají.

Moje maminka, dej jí bůh věčné nebe, byla fanynka loterií, a to nebyla žádná fanatická hráčka, ale vždycky si opatrovala ten svůj los a vždycky čekala, co z toho bude. Já s Vámi souhlasím, samozřejmě cynik by řekl, že možná, já to nevím, daňový výnos z loterií je podstatně vyšší, a proto stojí za to z ryze fiskálního hlediska ho ještě zvýšit, ale já si myslím, že ten jednoruký bandita, jak se někdy říká hracím automatům, vedl k ne desítkám, ale stovkám a možná tisícům lidských tragédií, zatímco neznám jediný případ tragédie, kterou by vyvolaly ty loterie.

No právě, on to byl pozměňovací návrh místopředsedy ČSSD pana Veselého a pro mě to je obtížně přijatelné, se přiznám, protože právě ty jednoruký banditové, ty hrací automaty ve srovnání s těmi loteriemi a losy jsou u nás dramaticky zastoupeny hodně. V zahraničí ten poměr je opačný, ty loterie, losy jsou, ano, je to hra, je to loterie, ale samozřejmě neničí lidské osudy, neničí rodiny. Je to hra, zatímco ty závislosti toho tvrdého hazardu jsou těmi adiktology popsány, jsou nebezpečné. Je to stejně jako s alkoholem a ten poměr je u nás velmi nezdravý a já bych očekával spíše snahu vlády to otočit.

Dobře, ale teď se opakujete. Já bych jednou větou dodal podezření, že třeba pan Veselý má sympatie k hracím automatům, ale i kdyby ne, zeptejte se ho, pozvěte si ho do svého pořadu. Já si také myslím, že ten pozměňovací návrh byl hloupý, ale třeba má nějaké pádné argumenty, kterými nás přesvědčí.

Ty pádné argumenty můžou být pouze ty, že fiskálně je to jednoduché zdanit velký podnik, jako je Sazka, ti ostatní hráči na tom trhu nejsou tak významní, zatím co tam je to složitější. A já tady jenom opakuju, že se uvádí, že sto dvacet tisíc lidí má těžkou závislost na těch hracích automatech, a ty zůstaly v pohodě.

Ale všechno co jsme chtěli říci, jsme už oba dva řekli, takže se neopakujme, času je málo.

No, dobře, času je málo, pojďme k hypotékám. Za poslední měsíc klesla sazba hypoték a je zhruba na dvou a půl procentech. O čem to svědčí? Je malý zájem o hypotéky, je malá nabídka bytů?

Já nevím a politik, když na něco neumí odpovědět, tak by to měl poctivě přiznat. Tady jsou opravdu dvě hypotézy. Klesá zájem o hypotéky, ale v tom případě ne proto, že by lidi nechtěli bydlet, ale protože i s hypotékou na ten byt nedosáhnou. Tak to je varianta číslo jedna.

Varianta číslo dvě, hypoteční banky nebo jejich filiálky už jsou v tak drsné konkurenci, že snižují tyto sazby, aby přilákaly nové klienty, ale já bych to nepřeceňoval, pane Soukupe, protože bytová krize u nás, a teď nemluvím o Praze, mluvím o všech větších městech, je primárně způsobena tím, že tady máme, a to jsme probírali před týdnem, takovou stavební legislativu, že to člověka otráví a že jsme asi na tom sto padesátém šestém místě na světě někde vedle Burkiny Faso.

S tím souvisí, s tím daňovým balíčkem nebo daňovými předpisy souvisí pokles DPH na vodné a stočné na patnáct procent, což může být docela dobrý, ale v případě, že dojde také k poklesu té konečné ceny pro ty spotřebitele. Dojde, podle Vašeho?

Já mám jednu zkušenost ještě jako premiér. Snížil jsem DPH na nějaké rychlé občerstvení v bufetech, protože moje studentská zkušenost s levnými polévkami mě inspirovala, no ale pak jsem zjistil, že se pouze zvýšila zisková marže těch provozovatelů a ceny neklesly. Tady vodné a stočné, poraďte mi, tam je státní vlastník, nebo jsou to obce?

No, je to různé, většinou jsou to obce, soukromé společnosti, je to různé.

Dobře, ale státní vlastník asi nebude převažovat?

Ne, ne, ne.

Kdyby ano, tak tam bych možná připustil, že se sníží cena. U těch dalších pochybuji.

Cenová regulace, obecná tedy, vodného stočného. Já vím, Vy mě, etatista.

Právě, právě, my jsme měli zápornou daň z obratu, aby byly levné potraviny, no nic proti tomu, ale cenová regulace dlouhodobě, dlouhodobě není k ničemu dobrá.

No, podobnou zkušenost jsme měli s léky před časem, kdy klesla daň z přidané hodnoty, ale tedy konečná cena těch léků neklesla.
Ještě jedna věc, ono tedy zase, ono se to jmenuje loterie, ale nesouvisí to tedy se zdaněním Sazky, ale to je ta Účtenková loterie. Ministerstvo financí, aby nějak jako motivovalo lidi, mít rádi EET, tak udělalo tu Účtenkovou loterii, takzvanou Účtenkovku, no ale vypadá to, že se toho chytily takové ty chytré sázkařské skupiny nebo já nevím, jestli mafie, nebo co, a zjistilo se, že třeba jeden člověk zaregistroval za jeden měsíc jedenáct tisíc účtenek. To by musel osobně obejít denně tři sta čtyřicet obchodů, což je fyzicky nemožné. No tak zdá se, že stát zase něco ne úplně domyslel.


Víte, když se něco ne zcela povede, tak se zavede regulace, například omezí se počet těch účtenek, ale to je něco podobného, jako u cestování se omezila cena, náklady na cestování těch dopravních společností tak, aby také nebylo možné to zneužívat. Já jsem celkem zastánce volného obchodu a minima regulace, takže chcete-li, abyste soutěžili tímto způsobem, vymyslete si nějakou jinou, méně zneužitelnou a atraktivnější formu.

Oni to chtějí nějakým způsobem teď regulovat, že se tam dá nějak, jenom jako maximální počet účtenek, myslím pět set účtenek za měsíc a podobně. Nebylo by lepší to zrušit úplně tu Účtenkovou loterii?

Ale lidi samozřejmě, a to je loterie, to jsou hrací automaty a to jsou i tyhle Účtenkové loterie, lidi rádi sázejí a nechávají se překvapovat zpravidla nepříjemně, protože nic nevyhrají. Ale já jsem vzpomněl mojí maminku a my jsme v loterii vyhráli tak, že jsme si mohli koupit, pane Soukupe, dva mopedy a sjezdili jsme na těchto mopedech celou republiku a bylo to nádherné, takže já si na loterii nemůžu jako dítě nebo mladý muž vůbec stěžovat.

To chápu, v době, kdy plat byl sotva tisíc korun.

No právě.

Vyhrát několik tisíc korun bylo opravdu výhra v loterii, to chápu. Pane prezidente, Vy jste zmínil, že zítra odjíždíte na státní návštěvu Německa, do Berlína. Já vím, že to nesouvisí tedy s loteriemi, ale jaký je tedy program? Co tam bude?

Tak ten program je víceméně formální. Já už jsem předeslal, že mám v Německu kromě jiných dva přátele, bývalý kancléř a bývalý eurokomisař, a protože jsou to moudří lidé, tak se s nimi zítra odpoledne sejdu, abych vyslechl jejich názory, například na Nord Stream 2 a podobně. No a druhý den budeme dávat růže do otvoru ve zbytcích berlínské zdi, a pak máme pracovní oběd s Frankem, vidíte další přítel, německý prezident, a tam si budeme povídat o tom, jak je to dobře, že už berlínská zeď neexistuje. Mimochodem ve svém přípitku budu citovat Ericha Honeckera, který v nestřežené chvíli prohlásil, že berlínská zeď vydrží tisíc let. Já teď nebudu tak nezdvořilý, abych neřekl, že zmínka o tisíci letech už v německé historii jednou byla, takže budu citovat jenom toho Ericha Honeckera.

Takže neočekáváte žádné kontroverze nebo složitá politická jednání, bude to víceméně přátelské?

Při této příležitosti si myslím, že by to bylo tak trochu i znesvěcení této události, ale já jasně řeknu, a je to i můj názor, že vlastně pád berlínské zdi byl takovým impulsem pro sametovou revoluci. A víte proč, pane Soukupe? To bylo zajímavé, komunističtí funkcionáři říkali, dokud je co jíst, lidi nepůjdou do ulic. A země s nejvyšší životní úrovní, tedy samozřejmě relativně nejvyšší, byly pouze dvě v tom bloku, východní Německo a my, a najednou se ukázalo, že ty buřty nejsou všechno a že je taky důležitá svoboda.

A tak, dobře, důležitá svoboda, když na to navážu, umíme s ní pracovat? Máme také k ní tu odpovědnost?

Vy z toho děláte vědu. Podle mého názoru, se svobodou se pracuje tak, že chodím k volbám, proto neustále říkám, že by měla být i volební povinnost. Teď mě nepotěšil návrh zákona, že by se mělo volit jenom jeden den, takže ten zákon asi budu vetovat, protože samozřejmě jednodenní volby automaticky snižují volební účast, ale to je celkem technický detail. Ta volební povinnost, která tady byla už za Masarykovy první republiky, by se mně líbila víc.

No je pravda, že když už jsme u toho, ve většině států Evropy se volí skutečně jeden den a to v neděli. U nás se to volí v pátek a v sobotu a uvádí se, že je to tedy drahé, protože ty volební urny se musí hlídat, ty volební komise tam jsou dva dny, prostě je to dražší. Zatímco, já nevím, třeba ve Španělsku se to, v Itálii se volí prostě v neděli, jeden den.


Tak dobře, svoboda je vždycky náročnější než totalita, ale ne že bych chtěl poukazovat na to, že jsme si na ty volby ještě úplně nezvykli, ale všechno co přispívá ke zvýšení volební účasti, má moje sympatie a naopak.

Dobře, já mám vlastně jenom poslední otázku z ekonomiky. Víte, co mě zaujalo? Od roku 2021 má být místo těch dálničních známek, které si lepíme na sklo auta elektronický systém. No a ono to bude možné si koupit předplatné i v kamenných obchodech a vymýšlí se poměrně složitý systém distribuce. A stát za to, za tu distribuci hodlá zaplatit, já teď nevím za jak dlouhou dobu, přes miliardu korun a vypadá to, že je to dražší, než byla distribuce těch papírových dálničních známek. Já vím, že to asi není makroekonomické téma, ale podle mě lidi zajímá.

My jsme někdy fascinováni elektronizací, dokonce i v těch případech, kde opravdu stačí kousek papíru.

Mně to přišlo, že už jsme na to zvyklí a nikomu to nějak zvlášť nevadí.
Poslední asi otázka, tedy s dopravou souvisí s tím. Ten mýtný systém od prvního prosince má se rozběhnout nový mýtný systém. Teď probíhají zprávy, že dopravci se, ti nákladní dopravci se málo registrují, pomalu. Zvládne se to, nebude tam nějaký průšvih? Zvládne se to?

To se zeptejte pana ministra dopravy, ale já bych byl optimista a čekal, že se to zvládne.

Pane prezidente, já Vám děkuju za rozhovor, já jsem si více otázek nepřipravil.

Dneska jsme byli mimořádně struční a já Vám za to děkuji, pane Soukupe. Uvidíme, jestli za týden najdeme nějaké třaskavé téma, které budeme rozebírat podrobněji. Zatím všechna ta témata, včetně toho nesmyslného obvinění, že jsem pozval krymské Tatary, tak všechna ta témata byla, řekl bych tématy druhého řádu. A víte, že je to dobře. Kdybychom se bavili o choleře nebo o něčem jiném, o epidemii, o ekonomické krizi a tak dále, tak to jsou témata nepříjemná a nepříjemných témat je vždycky o něco víc než témat příjemných. Takže buďme rádi, že jsme se dnes mohli bavit jenom o tématech druhého řádu.

Znáte mě, pane prezidente, já se snažím vždy ten rozhovor držet na událostech minulého týdne, protože hovoříme každý týden. Někdy se stane třaskavá událost, někdy méně, za tento týden, no tak přece jenom, něco třaskavého bylo, daňový balíček, spory v Parlamentu, něco se stalo.

Ano, ale druhého řádu.

Ale druhého řádu, a pak jsme si tady trochu zafilozofovali nebo hodnotili 17. listopad, a to je téma, které tedy ten týden přesahuje.

Samozřejmě a díky 17. listopadu tady můžeme sedět, diskutovat a mít různé názory. Víte, u nás existují takové skupiny lidí, kteří si myslí, že jsou majiteli jediné poznané pravdy, a s nimi bych nikdy diskutovat nechtěl.

Děkuju Vám, pane prezidente.

Bylo mi potěšením.

Děkuji za pozornost i vám, vážení diváci televize Barrandov. Já myslím, že tenhle rozhovor, přestože nebyl příliš třaskavý, tak podle mě byl skvělý.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 7. listopadu 2019

zpět na seznam zpráv