Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

14. listopadu 2019

Dobrý čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov. Jako každý čtvrtek následuje Týden s panem prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, v zákulisí minule jste se mě ptal, kolikrát jsme to vysílali. A já jsem to spočítal. Víte, kolikáté je to vysílání dnes Týdne s prezidentem? Sto sedmé.

To to utíká.

Už jsme spolu seděli sto sedmkrát. Pane prezidente, já jsem začal vysílání s Vámi, protože jsem si Vás vážil. Vašich názorů jsem si vážil a myslel jsem si, že svoje místo na televizních obrazovkách mají. Myslíte si, že to splnilo svůj účel, to vysílání? Jak ho hodnotíte?

Podívejte se, v podstatě téměř každý komentátor a téměř každý politik s napětím sleduje naše diskuse na televizi Barrandov, a pak se k nim buď vyjadřuje, nebo nevyjadřuje. To je nejlepší kritérium úspěšnosti takového pořadu.

Takže pro Vás, když se na to zpětně podíváte, na sto sedm opakování, to bylo úspěšné?

Já si myslím, že to bylo velmi užitečné, a doufám, že ještě bude.

Já taky doufám. A víte, teď čistě osobně z mé strany, víte, že jsem nečekal, kolik zášti a nenávisti vlastně jenom kvůli té úctě k Vám si schytám?

Ale, podívejte se, pane Soukupe, to, že v České republice máme závistivé nuly, zvláště mezi novináři, neúspěšnými politiky a taky lidmi na sociálních sítích, kteří sami v životě nic nedokázali, a tak exhibují, jako jiní exhibují v parku, kde rozhalí kabát, tak tihle lidé exhibují na sociálních sítích. Ty závistivé nuly podle mého názoru je zapotřebí ignorovat. Já si vzpomínám na krásný výrok Pavla Dostála, který mně říkal, Miloši, s domovnicí se nediskutuje.

Já vím, já to také trochu bilancuji, protože v té kulturní veřejnosti, co bychom si povídali, která Vám příliš nakloněna není, jsem získal spoustu nepřátel, a když provozujete televizi, tak to není úplně příjemné. A i v jiných oblastech jsem možná získal spoustu nepřátel na život a na smrt, a mě to trochu překvapilo. Já jsem rád, že jsme ty pořady dělali, ale přesto ty důsledky musím říct, že jsou pro mě někdy nepříjemné.

Podívejte se, co je to kulturní veřejnost? Je jakýsi principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský kulturní veřejnost, když doufá, že na Hrad vletí těžkooděnci a udělají tam pořádek? To je blázen. Blázen a ne demokrat, ale na druhé straně je to něco podobného jako v Americe, tam je taky někdo pro Trumpa a někdo proti Trumpovi.

Určitě, určitě. No tak jenom, že při tom bilancování já jsem se snažil být demokrat, Váš názor má být slyšen, protože jste úctyhodný člověk, člověk, který v politice v České republice zažil úplně všechno v novodobé historii, a nikdy neprohrál de facto.

Ale ano, prohrál jsem jednou, zradou mé vlastní politické strany v roce 2003. A tak jsem si odpočinul a opět jsem se vynořil z vysočinských lesů.

No dobře, tak jsem to schytal také, ale tak nechme bilancování.

Pane prezidente, víte, co jsem četl? Že za posledních patnáct let je nejvíce českých občanů hrdých na Česko. Napadají Vás nějaké, dejme tomu tři důvody, proč by lidé měli být na Česko, na svoji zem, hrdí? Je to více než polovina, padesát tři procent lidí uvádí, že jsou hrdí na svou zemi.

Já si myslím, že je to způsobeno kombinací několika faktorů. Buďme trochu cyniky, ale přiznejme si, že když roste životní úroveň, tak ten pocit hrdosti na Česko je s tím trochu skorelován. Ale myslím si, že to, že jsme bezpečná země, je druhý důvod. Třetí důvod je, že vystupujeme sebevědomě jak v Evropské unii, tak na jiných mezinárodních fórech. Dřív nám to sebevědomí chybělo.

Když se podíváte, promiňte, já mám dneska takovou nostalgickou náladu, šest let, šest let máme ve vládě Andreje Babiše a jeho lidi, ANO. Předsedou vlády je Andrej Babiš poměrně krátce, dva a půl roku.

Není to tak krátce.

No takřka tři roky, tak to není tak krátce, ale jeho hnutí i on osobně už se ve vládě objevuje šest let, což se zdá býti takřka neuvěřitelné ve srovnání s turbulencemi předchozích volebních období. Šest let už dominuje politické i vládní scéně Andrej Babiš. Čím to je?

Je to výrazná osobnost. Já Vám řeknu, že výrazných, inteligentních a energických osobností má česká politika naprosté minimum, takže o to víc si važme Andreje Babiše. Ale já Vám k tomu teď řeknu něco, co se možná Andreje Babiše dotkne. Víte, ten můj vztah k němu, vztah respektu, úcty a vzájemných sympatií, zdůrazňuji vzájemných sympatií, je něco podobného, jako jsem měl kdysi, kdysi dávno s Václavem Klausem. Sympatické bylo, že tehdy i teď, když jsme se na něčem dohodli, tak obě strany tuto dohodu dodržely, a to je v české politice velice, velice nenormální. Takže já jsem rád za Andreje Babiše, nechci nikoho urazit tím, že bych říkal, kdo všechno není osobnost v čele jednotlivých politických stran, ale pane Soukupe, byl by to velmi dlouhý, velmi dlouhý seznam.

Tam mírný podtext, protože Andrej Babiš drží slovo. Je to mírné takové pod čarou, a pokud ho jednou poruší, tak změním názor?

Ale proboha, já si myslím, že bude držet slovo, ale to je oboustranné. Mojí povinností je také držet slovo.

Pojďme k aktualitám. Víte, co mě zaujalo? Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a všeobecně tedy situace na Univerzitě Karlově, teď se tam konala dvoudenní stávka za klima. Ono, já vím, asi to není na úrovni prezidenta, aby řešil, jestli přespávali studenti v aule, nebo přednáškové síni Filozofické fakulty, ale napadá mě taková věc, my jsme se už o tom bavili, jestli klima a ochrana klimatu není takovým tím tématem mladých lidí, jako, já nevím, v šedesátých letech válka ve Vietnamu a pacifismus, nebo v devadesátých letech odpor proti globalizaci. A pak přišla taková ta naše generace, která vlastně byla taková ztracená, protože jsme neměli to velké téma, které by spojovalo mladé lidi napříč státy. Není to toto?

Hledá se velké téma, ale klimatická změna to z řady důvodů není. Podívejte se, na té Filozofické fakultě okupační stávku drželo asi padesát studentů, ale ti nebojovali primárně proti klimatické změně, ti žádali, aby byl konec kapitalismu a aby nastoupil revoluční socialismus. V takovém případě si říkám, že podobně, jako pan Hrušínský je podle mého názoru blázen, tak tato padesátka jsou další blázni. A víte, já mám, teď řeknu něco, co bude šrapnelem a hned mě roztrhá české mediální scéna, někdy mám pocit, že se pohybuji v psychiatrické klinice, ale to není samozřejmě útok na českou veřejnost, to je útok na Hrušínského a to je útok na tyto studenty.

Ale ta, promiňte, ale pokud jsem dobře informován, a nevím přesně minutu po minutě, co se na Filozofické fakultě dělo, tak to byly dvě akce. Jedna byla za záchranu klimatu a pak tam byli nějací marxisté nebo komunisté, kteří chtěli zrušit kapitalismus a nahradit ho svým systémem, a pokud jsem dobře informován, tak ty dvě akce spolu nesouvisely.

Já jsem četl opačný názor, ale možná, že to redaktoři popletli.

Jenom na to chci upozornit. No, a celkově ta situace na Univerzitě Karlově. Tam dokonce studenti vyzývali rektora Zimu k odstoupení, a zdůvodňovali to několika věcmi, různými plagiátorskými aférami, to znamená v těch disertačních nebo diplomových pracích, poté tím kontroverzním sponzoringem Karlovy Univerzity, potom tou bouří okolo Česko-čínského centra, které tam vzniklo a bylo nějak placeno čínskou ambasádou. Sledoval jste to?

Velmi, velmi okrajově, protože to nestojí za to. Podívejte se, jediný, kdo může odvolat rektora, je Akademický senát. A tady se dostáváme k analogii s tím, že jediný, kdo může odvolat premiéra, jsou voliči ve svobodných volbách. Žádné demonstrace, ať už studentské nebo jiné, na to nemají absolutně žádný vliv.

A proč ty česko-čínské vztahy jsou tak výbušné? Sledujeme zprávy Bezpečnostní informační služby, v politické scéně, tedy v soutěži politických stran, se snad Čína a česko-čínské vztahy objevují v každém sporu mezi politickými oponenty. Teď zase česko-čínské vztahy jsou jádrem nebo jedním z důvodů sporu mezi vedením Karlovy Univerzity a studenty. Proč?

Tak já mohu mluvit jenom sám za sebe, čili udělil jsem záštitu dvěma akcím. Jedna akce se jmenuje česko-čínské investiční fórum a druhá akce se jmenuje česko-americké investiční fórum. Obě dvě akce budou probíhat přibližně, přibližně ve stejný termín a mají dokázat, že Česká republika by měla rozvíjet ekonomické vztahy s oběma těmito velmocemi.

A teď odpovím na Vaši otázku. Politika je soutěž, doma i v zahraničí. A Čína, která dřív byla velmi slabou rozdělenou zemí, a nejhorší to bylo za Mao Ce-tunga, kdy byla kulturní revoluce, kdy byl velký skok a kdy skoro nic nefungovalo, tak dnes je Čína velmocí, která dohání Spojené státy a možná, že už je dokonce i před nimi. Ale ať je tomu tak či onak, no tak Američané mají pocit konkurenčního boje. Politika je soutěž, jak jsem řekl, takže na jedné straně se snaží s Čínou dohodnout, na druhé straně proti ní vystupují celní válkou. Já bych byl pro tu první cestu, protože celní válka nikdy nic dobrého nepřinesla.

Já vím, ale u nás je to dáno tím, že bylo vyvoláno velké očekávání těch investic, které potom, upřímně řečeno, prostě splasklo? Nerealizovaly se.

Tak ono splasklo proto, že ta firma, která je měla realizovat, měla nikoli u nás, ale ve své zemi potíže, byla předlužená a tak dál. Všechno se zpozdilo, ale znáte americké přísloví if you don't succeed, try, try again, když neuspěješ, tak se pokoušej znovu a znovu. Já budu zítra otvírat Český dům v Bratislavě, a proč to říkám v této souvislosti? Protože se o to snažím pět let a pět let se mi to nedařilo, až teď se to zadařilo. A něco podobného jsou i čínské investice u nás.

Dobře, dobře, nechme to česko-čínské téma. Já jsem se spíše ptal na důvod toho odporu mediálního, veřejnosti. Proč je Čína takovým předmětem debat všech možných složek, ale dobře, už jsme to prodiskutovali.

Jedna věc ještě z aktualit. Jiří Zimola, Váš oblíbenec, pokud vím, sto sedm dílů už jsme spolu natočili, takže o Jiřím Zimolovi jsme mluvili mnohokrát, byl místopředsedou ČSSD, byl tou tváří, která měla vyvést ČSSD z krize, byl tou novou krví. Pamatujete si na jeho projevy s růžovými brýlemi atd. On se rozhodl založit nové politické hnutí Změna 2020 a nějak zmateně říkal, že nevystoupí z ČSSD a zůstane v tomto hnutí, a že to hnutí je otevřeno i jiným sociálním demokratům, a Jan Hamáček, tedy šéf sociálních demokratů na to zareagoval z mého pohledu, já tomu nerozumím, jestli chce být v jiném hnutí, musí vystoupit z ČSSD. Co to znamená?

Já jsem Jirkovi Zimolovi několikrát říkal, že neměl rezignovat na funkci prvního místopředsedy sociální demokracie. Vím, že utrpěl několik porážek, ale to bych se vrátil k tomu heslu, které jsem Vám před chvílí citoval.

Dobře. A pokud se podívám na ČSSD samotnou, tak zase, já vím, jsou to výzkumy, Vy ty výzkumy nemáte rád a zvláště v takovéto době, kdy lidé nejsou nuceni být rozhodnuti, kterou stranu volit nebo ne, protože do voleb je daleko. Ale přesto, sociální demokraté se pohybují v těch výzkumech pořád okolo pěti, šesti, v některých výzkumech sedmi procent, zatímco hnutí ANO třicet. Možná toto svědčí o tom, že se nedaří vyvést ČSSD z krize ve smyslu přízně potenciálních voličů. Možná na to reaguje Jiří Zimola?

Určitě ano. Víte, úspěch ve volbách je kombinací dvou faktorů, silný lídr a atraktivní program. Já jsem teď nedávno se vrátil k Petrovi Robejškovi, což byl výrazný intelektuál, který založil stranu Realisté, a ta strana naprosto propadla, protože nedokázala oslovit voliče. Já bych Jirku Zimolu takhle na dálku varoval před pokusem založit novou politickou stranu, protože to by bylo štěpení atomu. Je to jedna z mála výrazných osobností sociální demokracie, tak ať pro tuto stranu pracuje, ať občas snese nějakou porážku, ale věřím, že nakonec, viz třeba krajské volby, mohou být pro něj úspěšné.

Ještě jedna věc se stala, Alena Vitásková, tu Vy jste vloni vyznamenal 28. října státním vyznamenáním, a odůvodnil jste to de facto jako za boj proti solárním baronům a nepravostem v energetice. Tak ta byla odsouzena nejdříve na osm a půl roku do vězení za to, že nějakým způsobem společně se svojí kolegyní Schneiderovou manipulovaly řízení o povolení nějaké solární elektrárny, a ta teď byla osvobozena, po mnoha letech soud rozhodl, že je nevinná. Znamená to, že tedy boží mlýny melou a melou a nakonec domelou a Vy jste měl pravdu?

Já jsem si dokonce přečetl, že byla osvobozena na návrh státního zástupce, což je hodno ocenění. Ale pane Soukupe, co je to za zemi, kde jeden soud vás osvobodí na osm let a druhý vás, tedy odsoudí na osm let, opravuji se, a druhý vás osvobodí. Já jsem samozřejmě pro to osvobození, protože Alenu Vitáskovou velmi dobře znám, a její práci. Nicméně ten rozkmit mezi osmi lety a osvobozením je tak příšerný, že se musím ptát, jestli náš soudní systém nefunguje špatně.

Ona Alena Vitásková v rozhovoru pro časopis Týden uvedla, že to byla štvanice na její osobu a pomsta. Dokonce řekla, že se jí účastnil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Ale ona tedy říká, že předložil Nejvyššímu soudu nepravdivé důkazy, ale to nechci hodnotit, to je její tvrzení, protože nevím přesně, o co šlo, to z mé strany teď není obvinění Pavla Zemana, ale ona se tedy cítí úkorně. To je pravda.

To už jsme si probrali, nicméně, ať se rozzáří, protože nakonec vyhrála. A ať si uvědomí, že mnoho jiných lidí může být postiženo stejným způsobem. A přál bych jí, aby jako špičková odbornice ve válce se solárními barony pokračovala dál. Teď jsem si přečetl, že pan ministr Havlíček seškrtal dotace solárním baronům, a velmi dobře udělal. Kdyby s ním spolupracovala, bylo by to vynikající.

Já jsem pana ministra Havlíčka měl v Duelu, nevím tedy, jestli něco seškrtal, možná že ano, ale přiznal, že na podporu těch obnovitelných zdrojů jde pořád okolo čtyřiceti miliard korun ročně.

Bohužel.

A že s tím v zásadě není schopen nic moc udělat.

Kdybyste poslouchal můj skvělý projev v Parlamentu, tak tam jsem citoval pana ministra Havlíčka, který teď má jet do Bruselu a má jednat o tzv. překompenzacích s Evropskou komisí, a pokud by byl úspěšný, vyneslo by to několik miliard korun snížením těch dotací solárním baronům.

V dlouhodobém horizontu ministr Havlíček říkal, že cena elektrické energie může vzrůst až trojnásobně, v dlouhodobém horizontu. A říkal, že na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v naší energetice budeme muset vynaložit až jeden bilion korun v dlouhodobé ekonomice.

A kde to seženete?

Tak zvýšením ceny a ze státního rozpočtu, jinak se to sehnat nedá.

Ne, ne, ne, ne. Podívejte se, řešení není znovu a znovu dotovat obnovitelné zdroje. Obnovitelné zdroje jsou jeden z účastníků energetického trhu, tedy konkurenčního prostředí, kde se soutěží na základě výkonnosti, na základě produktivity práce a nikoli na základě dotací. To by uměl každý, kdyby byl dotován, že. Takže já jsem zásadní odpůrce jakýchkoli dotací, uhelným elektrárnám, ale i obnovitelných zdrojů.

Jedna ještě aktualita. Ministr vnitra Jan Hamáček řekl, že na nátlak veřejnosti bude reagovat na oficiální řeckou nótu na přijetí čtyřiceti sedmnáctiletých syrských sirotků, i když předtím se k tomu stavěl poměrně rezervovaně. Váš názor? Máme je přijmout?

Mě zaujalo těch sedmnáct let. V této společnosti sedmnáctiletý už je téměř dospělý člověk, to není žádné dítě. A tady platí diktum Andreje Babiše, podle kterého žádní migranti nemají být na území České republiky.

Jasná odpověď. No, tak když jsme u toho Andreje Babiše, on ve Sněmovně teď říkal, že jeho vláda hájí české zájmy, že je to obrana českých zájmů. A když jsem se snažil tedy zjistit, co podle Andreje Babiše jsou ty české zájmy, tak jsem toho moc nezjistil, v tom, co kde řekl nebo napsal. Podle Vás české zájmy jsou co?

To je strašně jednoduché, pane Soukupe. Základní český národní zájem je, abychom si mohli na našem území rozhodovat samostatně, tzn. svobodně zvolený Parlament, a z něho vycházející svobodně zvolená vláda. A samozřejmě, aby nám nevládli zloději, jako byli někteří tuneláři v minulosti, ale to by měla právě ta svobodně zvolená vláda zajistit.

Ale znovu opakuji, není nic silnějšího jako český národní zájem, než je suverenita. Jestliže si necháme kýmkoli diktovat, a teď je úplně jedno, jestli je to z východu nebo ze západu, no tak jednáme proti národním zájmům.

No víte, protože já jsem se na to ptal spíše z toho pohledu hodnotového nebo politického, protože dříve třeba nás spojoval národní zájem vstup do Evropské unie a součást tedy toho evropského prostoru. Takový cíl nebo sjednocující cíl jsem neviděl. Andrej Babiš třeba říká, že jsme země pro inovace, ale to je velmi, že chceme být zemí pro inovace, ale to je ekonomická věc příliš úzká. Vy tedy říkáte národní suverenita.

Zcela určitě. A tam se samozřejmě vejde i ta inovace, protože když má suverénní země schopné vedení, a Vy jste si jistě všiml, že důvěra v toto vedení postupně roste, no tak dokáže prosadit i ty inovace. A naopak, v totalitním nedemokratickém systému máte takovou sbírku idiotů ve vedoucích pozicích, protože neprocházejí tím filtrem demokratických voleb, že už na to musí ta země dojít. Já jsem v jednom článku citoval jednoho komunistického funkcionáře, který říkal, že soudruzi, není nutné, abychom rozvíjeli polovodiče, počkáme si, až budou celovodiče. Ale to je prý údajně autentický výrok. Tak máte-li člověka tohoto typu, tak minimálně budete zaostávat v této výrobní oblasti.

To je ta ekonomika, ale třeba v zahraniční politice mně se zdá, že nejsme schopni se dohodnout, třeba na vztahu k Číně. To je prostě zřejmé. Premiér, ministr zahraničí a prezident republiky zastávají ne drobně jaksi jiné postoje, ale poměrně výrazně jiné postoje. Takových příkladů bych mohl říct celou řadu.

Existuje pravidelná porada ústavních činitelů, kde si tyto, někdy v demokracii běžné, odlišné názory ladíme, ale potěšilo mě, že pan premiér Babiš se nedávno jasně vyjádřil ke vztahům s Čínou a označil za směšné, kdybychom měli neustále druhou největší mocnost na světě kritizovat, provokovat a přitom z toho nic nemít.

Nemůžu nezmínit, pane prezidente, to, že nás čeká 17. listopad, výročí 17. listopadu. My už jsme se o tom bavili, jak Vy si budete připomínat výročí 17. listopadu. Ony jsou dvě věci, aspoň je to tedy můj názor, všechny ty osobnosti, včetně Vás, včetně Václava Klause, včetně Václava Havla a celé řady osobností, které se tehdy na tom přelomu roku 89 a 90 profilovaly a vlastně převzaly moc ve státě a v těch změnách, různých kooptacích zákonodárných sborů a nových volbách uspěly. Já si myslím, že celá tahle generace si zaslouží úctu a dík za to, co udělali tehdy, bez ohledu na to, jak se pak politicky nebo jinak profilovali později. Vy všichni, protože Vy jste byl jednou z vůdčích osobností, si zasloužíte velkou úctu. To je bod jedna.

A bod dvě, mně se zdá, že ty oslavy 17. listopadu nejsou takto spojující, že se zdá, že budou spíše odrazem aktuální politické situace, protivládní, proti prezidentovi a tak, a je mi to trochu líto.

Především, a to je podstatou věci, na těch oslavách budovu převážně, ne výlučně, ale převážně lidé, kteří s listopadovou revolucí před třiceti lety nemají vůbec nic společného, pokud dokonce nestáli proti ní. Jeden takový příklad jsem ostatně uváděl ve svém projevu k 28. říjnu, a Vy víte, o jaký příklad šlo.

Ale já bych to odlehčil, pane Soukupe, mně jeden umělecký kovář na setkání s občany dal krásný dárek. Je to velký svícen, dvě svíčky a mezi nimi je krásně vytepaná růže, a já v neděli, obě dvě, poprvé, tyto svíčky zapálím a budu vzpomínat na ty, kteří u toho byli. A jak se říká, byli u toho, když hřmělo. Dnes nehřmí, dnes mohou lidi demonstrovat za jakékoli nesmysly, třeba i za ten revoluční socialismus, který už jsme tady taky jednou měli, a nikdo je samozřejmě netrestá. Nicméně, proč tam být, když už nehřmí. Já jsem spíš člověkem, který má rád bouřku.

Já mám zase dneska takovou trochu nostalgickou náladu. Víte, že mě docela mrzí, protože já jsem v roce 89 byl studentem právnické fakulty a velmi výrazně jsem se tehdy angažoval a pracoval jsem jako dobrovolník v Koordinačním centru Občanského fóra v tehdejším Špalíčku.

Tak jsme se tam možná potkali.

Já si na Vás velmi dobře pamatuji. Vysedával jsem tam u telefonu. Pamatujete, jak tam byla místnost, tedy v bývalém kině Aurora, HPV, kde se všechno, HPV, to byla holka pro všechno, a tam se všichni shromažďovali. Já si Vás velmi dobře pamatuju z tehdejší doby. A víte, že mě mrzí, že tam na ty oslavy teď vlastně nemůžu.

Proč?

No protože bych byl, můžu, ale byl bych objektem urážek, výkřiků, protože jsem s Vámi.

Tak dobře, ale v každém případě nebuďte takový bolestín, pane Soukupe.

Ale já nejsem bolestín.

V politice platí, že politika je něco jako válka. Dokonce se kdysi říkalo, že volební kampaň je druh občanské války. Vzpomínáte si? Někteří budou s Vámi, a těch nebude málo. A někteří budou proti Vám. Zase kdyby to bylo tak, že všichni budou s Vámi, tak je tady totalita. A kdyby všichni byli proti Vám, tak to máte špatný, pane Soukupe.

To máte naprostou pravdu, ale mně jenom přijde, že ty hrany jsou moc ostré, že je tu málo tolerance.

No dobře, ale měkkost, až milosrdenství se v politice nikdy moc nenosilo, a to buďme rádi, že už nežijeme v dobách minulých, kdy se politické konflikty řešily popravami. Já jsem teď studoval vztahy mezi Stalinem a Bucharinem. Je zajímavé, že Stalin říká Bucharinovi, ty a já jsme Himálaje. Hezké že? No tak kus těch Himálají popravou Bucharina zmizel. Já jsem chtěl poznamenat, že sice byli Himaláje, ale Bucharin byl potom popraven.

Už nechme 17. listopad, ale víte, že Mirka Topolánka názorově moc nemusím, i když si tykáme a máme k sobě jako normální vztah, tak názorově ho moc nemusím. On řekl, že až bude 17. listopad úplně obyčejný den, tak budeme žít v pokročilé demokracii. Mě to docela zaujalo.

Tak pokud jde o mě, já budu mít jako 17. listopad velmi pokročilý, velmi klidný den, ne pokročilý, ale klidný s těmi dvěma svíčkami.

Pojďme zase k dalšímu tématu, které otevřel možná předseda Ústavního soudu, protože na půdě Ústavního soudu se konala taková odborná konference, která se týkala nenávisti na internetu. Možná se to zdá subtilní téma, ale předseda Ústavního soudu tam a potom i v České televizi v pořadu Fokus Václava Moravce říkal, že nepravda se po podle výzkumu Massachusetts Institute šíří internetem sedmkrát rychleji než pravda.

Co je tohle za nesmysl.

No, že prostor na internetu a těch sociálních sítích je otevřený šíření nepravd, nebo, chcete-li, fake news, nepravd, hloupostí a že sedmdesát procent hloupostí se tam šíří sedmkrát rychleji než pravda.

Tak podívejte se, já jsem zaprvé zásadní odpůrce jakékoli cenzury internetu. To jsem řekl mnohokrát a k tomu se už nemusím vracet. Nicméně uvědomte si, že tady existuje velmi úzká vrstvička komentátorů, kterých je několik málo desítek, a ta si absolvuje monopol na pravdu. Proto je dobré, máte-li protiváhu na internetu, kde zažívá, zaznívají, dneska se nějak přeříkávám, zaznívají různé názory, a vy si můžete vybrat zdravým rozumem argumenty pro a proti.

No, ale problém je, že na tom internetu se tedy nepravdy šíří takhle strašně rychle.

A jak jste na to přišel?

No tak.

Podívejte se, já Vám dám konkrétní příklad, který jsme probírali před týdnem, kdy někteří lidé, ano, napsali, že jsem pozval Krymské Tatary na výročí dvacátého osmého. Krymští Tataři byli pozváni skupinou Rusínů a nikoli mnou. Rusíni se teď omluvili, a tato pravdivá informace, že se Rusíni omluvili, také zazněla ve veřejném prostoru. Já nevím, jakou rychlostí se šířila, ale byla frekventována.

No to ano, ale na tomto příkladu můžeme vidět, že ta informace, že prezident Zeman pozval tedy ty Krymské Tatary, se šířila obrovskou rychlostí.

Vážně?

No to samozřejmě ano. Hned to v podstatě v následující den dominovalo zpravodajství o 28. říjnu a tato informace, že ono to tak nebylo, a poprvé jste ji řekl v tomto pořadu a poté na to reagovali ti Rusíni, už tak jako se trošku mlhavě vzdálila do minulosti.

Ale ona se mlhavě vzdálila jenom v té skupině několika málo desítek politických komentátorů. Víte, že o nich říkám, že většina z nich nemá za sebou žádnou úctyhodnou práci. Nenapsali knihu, nepřednášejí na vysoké škole, neúčastní se diskusních panelů, pořád si jenom melou tu svoji jedinou poznanou pravdu. Takže to, že tito lidé to ponořili do mlhy, to je celkem pochopitelné, ale oni nebyli jediní.

Váš kolega, německý prezident Steinmeier říká, že ty sociální sítě nabízí jednoduchý pohled, černý nebo bílý, a že polarizují společnost a že je to jejich smysl a že nedávají prostor pro nějaké rozumné argumenty tak, jak dřív dávala média, tedy redakce, které měly nějakou svoji redakční strukturu a tak, ale to je jenom poznámka.

Já, když si občas prohlížím internet, tak tam někdy, teď nebudu mluvit o těch patologických nadávkách, ty jsou spíše reakcemi těch uživatelů internetu, kteří neumí nic jiného než nadávat, chudáčci, ale tam máte v těch různých serverech, blozích atd. velmi argumentované názory. A teď si musíte udělat tu práci a postavit si ty dva názory proti sobě. A jeden je černý a druhý je bílý. Cynik by řekl, že vám z toho vyjde šeď, ale co když to rozkvete krásnými duhovými barvami.

Dobře.

K těm ekonomickým otázkám. O energetice už jsme se bavili, tak to nechme stranou. Mě teď zaujala jedna zpráva, že americká automobilka Tesla, což je tedy taková, tomu se říká rising star, takový velmi rostoucí podnik přes všechny kontroverze a vůdce těch technologií v elektromobilitě, se rozhodla postavit svoji evropskou továrnu u Berlína. Nezamrzelo Vás to trochu, že to třeba nebylo u nás?

A to bude továrna na elektromobily?

Ano.

Víte, já nechci být kacířem za každou cenu, ale já se obávám, že elektromobily jsou slepá ulička. Takových bylo v historii techniky poměrně mnoho. Vzpomeňte si mimochodem na parní vozy. Do těch se také vkládaly velké naděje. Jeden parní vůz dokonce udělal tehdy světový rekord v rychlosti asi 220 km/h. No a kde máte dneska parní vozy? Já si myslím, že z řady důvodů, na které teď nemáme čas, z řady důvodů elektromobily skončí v muzeu a vývoj půjde klasickými kolejemi.

To vím, ten Váš názor znám. Tam šlo spíš o tu investici, protože vím, že jsme si tak taky trochu snili a nějakým způsobem se naše orgány ucházely o možnost tedy nabídnout nějaké pobídky Tesle a nakonec jsme neuspěli.

No, další věc, která teď rezonovala médii, bylo rozhodnutí vlády o rozprodeji státních rezerv, tedy uložených v kovech, včetně zlata, a to tedy v lidech vyvolalo určitou nervozitu. Vaše hodnocení?

Zaprvé, celkový objem těch prostředků, když se to úspěšně prodá, je asi dvě miliardy korun. Když se podíváte na celkový objem příjmů a výdajů státního rozpočtu, tak je to nula nula nic. Čili nemá smysl tvrdit, že je to kvůli záchraně státního rozpočtu. To může říci jenom ekonomický diletant. Teď je čistě technická otázka, potřebujeme to, nebo nepotřebujeme? Když to nepotřebujeme, tak to klidně prodejme, pokud to potřebujeme, tak ať mně někdo řekne. Já jsem četl docela hezký protest, který říkal, ale my si ty kovy musíme ponechat, protože kdyby byla válka, tak je budeme potřebovat na výrobu munice. Já jsem pacifista a válka je pouze možná v nejnutnějším případě. Takže tahle argumentace mi nepřipadala příliš přesvědčivé.

Tam jde o to, že lidé, pamatujete si, co bylo dříve na bankovkách napsáno, tato bankovka je kryta zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé, to tam tehdy bylo napsáno, a v lidech tedy rozprodej zlata rezonuje negativně, i když Karel Havlíček, ministr průmyslu, řekl, že je to překonaná věc, že už to v dnešní ekonomice význam nemá.

Tak zlato má nesmírnou volatilitu, tedy cenovou pohyblivost, ale já si vzpomínám, že většinu zlatých zásob České národní banky rozprodal už tehdejší guvernér Tošovský. Tím ho nekritizuji, tím to pouze konstatuji, takže ono těch zlatých zásob už ani v té bance není příliš mnoho.

Ano. Poslední dvě otázky ze zahraničí. V těchto dnech se zase rozběhl proces odvolání amerického prezidenta Donalda Trumpa, impeachmentu, to je prostě snaha Demokratické strany ho odvolat. Jak se na to díváte?

Stejně, jako jsem se díval na senátní ústavní žalobu, která měla také za cíl odvolání prezidenta. No tak jsem se usmál a říkal jsem, že v něčem máme s Donaldem Trumpem něco společného, mimo jiné i to, že jsme oba dva podezříváni z toho, že jsme ruskými agenty.

A další docela zajímavá tedy zpráva je, že na území Izraele bylo vypáleno tři sta raket z  toho pásma Gazy. Má to být pomsta za zabití jednoho z předáků jedné z těch extremistických palestinských organizací. Mě na tom zaujala jedna otázka, a to je, že jsme ubezpečováni, že v tom pásmu Gazy žádné rakety nejsou. Tak kde se tam vzaly, když tři sta jich bylo odpáleno. On jich většinu izraelský protivzdušný systém dokázal zničit, ale přesto některé dopadly na obydlená území.

Já si vzpomínám, když Ariel Šaron, který jinak je označován, nebo byl označován jako jestřáb, tak prosadil předání pásma Gazy Palestincům. Já jsem se tehdy domníval, že to má demonstrovat neschopnost Palestinců řídit si v tom pásmu Gazy své vlastní hospodaření. Nicméně, i tak si myslím, že to byla chyba, že Izrael měl v tom pásmu Gazy zůstat, pak by tohle nebylo.

No tak ony tam ty rakety být neměly podle všeho, mělo to být demilitarizované území a vyletělo jich tři sta.

Tak, pane prezidente, to byla úplně poslední otázka, kterou jsem si připravil. Děkuji Vám za rozhovor.

Tak já Vám děkuji. A až proběhne 17. listopad, tak si pohovoříme o mých dvou svíčkách. Budu se na to těšit. Krásný den a na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 14. listopadu 2019

zpět na seznam zpráv