Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

28. listopadu 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je čtvrtek krátce po osmé, takže nás čeká Týden s prezidentem. Tentokrát natáčíme na Pražském hradě. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, začnu takovým lehčím tématem, po dlouhé době jste byl na veřejné akci, včera na fotbale Slavia versus Milan, tedy Inter Milan. Jak se Vám to líbilo?

Tak zaprvé, víte, kdy jsem byl na fotbale předtím? To je slabých dvacet a něco let, a to jsem byl na utkání národního týmu s Holandskem v Amsterdamu a prohráli jsme díky italskému soudci Collinovi.

Ano.

Přišel ke mně můj přítel a tehdejší premiér Holandska, a ten říkal, Miloši, nemusíš mně blahopřát k vítězství. Já jsem jako obvykle trochu provokoval a říkal jsem, že budeme bombardovat Řím. Pak jsem si uvědomil, že nemáme žádné bombardéry, jenom stíhačky. Nicméně federace italských fotbalových rozhodčích vydala rozhořčený protest proti mému prohlášení proti Collinovi.

A teď k Vaší otázce, prohra je součást života těžkého. Italové byli lepší ve druhé půli, my v první. Nicméně víte, co mě tam fascinovalo? Chování slávistických fanoušků, důstojné, kde ti lidé vůbec nepískali, ale naopak celou dobu až dokonce podporovali svoje mužstvo. Prostě chovali se sportovně, na rozdíl od těch řvounů na Národní třídě.

Poslední poznámka, nevím, jestli to víte, pane Soukupe, když se kriticky píše o tom, že Čína má kapitálovou účast ve Slavii, tak ještě daleko větší kapitálovou účast je u Interu Milan.

Ano, to se málo ví.


Málo se to ví. A kdyby tohle věděl pan Koudelka, tak by to zahrnul do svého varování, že Čína infiltruje evropské fotbalisty svojí ideologií.

Je pravda, že čínský investor má podíl v Interu Milan, ale tak sport se hraje na výsledky. Každopádně Slavie letos dokázala zaujmout svými výkony, a národ tím žil, což je pro český sport nepochybně dobře. To byl komentář tedy ke Slavii a pojďme k těm aktuálním událostem.

Já mám první dvě takové rychlé. Co jste říkal tomu obvinění Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a, tuším, pana Vajnara, tehdejšího ministra vnitra, za podíl na vině za používání střelných zbraní na hranicích tehdejšího Československa?

Rozhodně to, že se stříleli lidé, je svinstvo. To svinstvo si zaslouží trest. Na druhé straně si myslím, že u lidí, kterým je přes devadesát let, už ten trest ztrácí svůj význam, takže budu předpokládat, že stejně nepůjdou do vězení, a je to tak i dobře. Ale opakuji ještě jednou, proč se tohle řeší po třiceti letech.

No, právě. Já jsem byl takový zaražený, protože to naprosto souhlasím, střílet lidi jenom proto, že chtěli do jiné země, je svinstvo, neodpustitelné svinstvo, o tom žádná, ale na rozdíl třeba od nacistických zločinců, kde třeba Wiesenthalovo centrum desítky let zkoumalo falešné identity a falešné pasy a adresy nacistických zločinců, aby je nakonec dopátralo a předvedlo před soud, tak Miloš Jakeš, Lubomír Štrougal tady třicet let žili pod svým jménem. A já tedy nevím, jestli se mohl najít nějaký nový důkaz. Proč se to nestalo před třiceti lety, nebo pětadvaceti lety?

Já jsem jenom četl v Monitoru, že policie prý našla nějaké nové důkazy, ale jaké nové důkazy to mohly být. O střílení na hranicích se vědělo celou dobu, o tom, kdo je nařídil také, no tak co chcete řešit.
 
Mně tam vadí ta doba, srovnání s těmi nacistickými.

Ale to já říkám také. A víte, já bych byl milosrdný u lidí, kterým je víc než devadesát let, protože poslat je do vězení znamená odsoudit je k smrti.

To nepochybně, ale oni teď byli obviněni a teď se to bude řešit. Kdoví, jak to dopadne. To bude několik let a Miloši Jakešovi je teď devadesát sedm roků už.

No tak.

A další téma, to je velmi horké, stalo se před několika desítkami minut. Ministr zemědělství Toman byl na návštěvě Ruska, svého partnera, včetně svého doprovodu, podnikatelské mise, zemědělců a dalších podnikatelů. No, a stalo se to, že chtěli z Moskvy přeletět do Kazaně, ale ruské úřady je nechaly deset hodin na letišti v Moskvě, načež jim ten přelet do Kazaně zakázaly, takže se celá podnikatelská delegace včetně ministra Tomana vrátila zpět do Prahy. Máte nějaké informace, proč se to stalo?


Tak mluvili jsme o tom s Janem Hamáčkem, který na tom fotbalu byl také. Jedna z hypotéz je, že Rusové takto reagují na zprávu BIS, podle které v České republice řádí ruští špioni. Ruské velvyslanectví to popřelo, řeklo, že k tomu nejsou žádné důkazy, takže je možné, že je to odvetná akce. V takovém případě já s tím nesouhlasím, ale musíme znát i ten impuls, důvod této odvetné akce.

Ten jsem nikde nenašel, aspoň ve veřejných zdrojích nebyl. No tak oni se proti Rusku, tedy v posledních dnech, staly dvě věci. Ta nejdůležitější je ta výroční zpráva Bezpečnostní informační služby.

Tak, tak, tak.

Kterou jste zmínil. Když jsme mluvili o té výroční zprávě za rok 2017 v loňském roce, tak jste tedy Bezpečnostní informační službu označil za čučkaře. Platí to stále?

Ano, samozřejmě. Já jsem doporučoval, aby se BIS věnovalo ekonomické kriminalitě v domácím prostředí, což je mimochodem součást jeho pracovní náplně stanovené zákonem o BIS, kdy má chránit ekonomické zájmy České republiky. Mám dojem, že si vybrali pohodlnější a nad to obtížně doložitelnou cestu, a pokud je pravda, že toto je ruská reakce, podle mého názoru velmi přehnaná, ale reakce na něco konkrétního, no tak je to samozřejmě chyba. Já ostatně tvrdím, že BIS ve vztahu k Rusku nebo ve vztahu k Číně nám dělá spíše problémy. A tady bych rád citoval Angelu Merkelovou, která prohlásila, máme své hodnoty, ale také máme svoje zájmy, a naším zájmem je mít přátelské vztahy jak s Ruskem, tak s Čínou. Kdyby tohle řekl některý český politik kromě mě, tak bude oheň na střeše.

V médiích určitě. No tak oni tam píší, já jsem si tu zprávu tedy četl, o té ekonomické kriminalitě je tam pouze jedna stránka poměrně obecně popsaná.

Tak, tak, tak.

Nic konkrétního se z ní vyčíst tedy nedá. Ale o Rusku, Číně je tam těch stránek hodně, zhruba patnáct. A když se týká toho Ruska, oni říkají, Bezpečností informační služba, že na našem území operovaly všechny tajné služby Ruské federace, a cílem je manipulovat rozhodovací procesy na všech úrovních státní správy. To je tam napsáno.

No.

A co by to mělo znamenat?

Teď si představte, pane Soukupe, že vlastně tímto tvrzením dělá BIS z našich lidí, ať ve vztahu k Rusku nebo k Číně, zejména když jsou ve významných funkcích, zkorumpovatelné bytosti. Vždyť je to jejich urážka.

Tak nějak to říkají. Na druhou stranu, pro mě vyšla úplně neuvěřitelná zpráva, dva ruští hackeři, nějací bratři Voroninové, vymysleli způsob, jak se nabourat do systému udělování víz, který spravuje Ministerstvo vnitra, Ministerstvo zahraničí, a pět let nerušeně ovlivňovali udělování víz občanům Vietnamu. A úplně neuvěřitelné mi přijdou dvě věci, oni na tom vydělali sedm set padesát milionů korun a pět let nerušeně operovali v tom informačním systému, aniž by na to kdokoliv přišel.

Možná, že by bylo dobré, kdyby se tím Ministerstvo zahraničí zabývalo více než tím, že se občas bude přidávat ke Koudelkovi a bude rovněž vydávat antimerkelovská prohlášení ve vztahu k Rusku nebo k Číně.

V té zprávě Bezpečností informační služby je ještě napsáno, že Rusko považuje NATO za nepřítele, to tam je. My jsme členy NATO. Je tedy Rusko náš nepřítel, nebo jak to mám vnímat?

Já jsem několikrát řekl, a jsem rád, že se v tom shoduji i s premiérem Babišem, že Rusko není náš nepřítel. Rusko je náš partner, náš oponent, náš konkurent, ale čas studené války už, doufám, dávno minul. A skutečným nepřítelem je mezinárodní terorismus. Donald Trump kdysi řekl, že tento terorismus zasahuje třicet pět zemí, a hrozí nebezpečí, že my opustíme Afghánistán a místo toho, abychom bojovali proti terorismu, tak se budeme skrývat za teorií zastrašování, která ovšem nemá žádné konkrétní výsledky.

Stejně jako loni Bezpečnostní informační služba tam zmiňuje šíření dezinformací jako ruskou jaksi aktivitu na našem území. Váš mluvčí Jiří Ovčáček se proti tomu ohradil, protože, ale v tomto má pravdu, že mnohdy jiný názor bývá označován za šíření dezinformace. A z tohoto pohledu tedy, co s tím. Ano, nemůžu vyloučit, že někdo prostřednictvím internetu a podobně šíří opravdu lež, to je možné. Ale pokud za lež a fake news bývá označován jiný názor, no tak to v pořádku prostě není.

Ne, samozřejmě. Tady je povýšený postoj některých rádoby cenzorů, to už jsem kritizoval několikrát, kteří si myslí, že jsou majitelé jediné poznané pravdy a všechno ostatní je lež nebo dezinformace. Nikoli, spolehněme se na zdravý rozum normálních uživatelů, ať už internetu nebo čtenářů médií nebo diváků televize. Já bych sázel na ten zdravý rozum, protože například ve volbách se ukazuje, že stále ještě převažuje.

No, tak když jsme u toho zdravého rozumu, já jsem řekl, že se staly dvě věci ve vztahu k Rusku. A já teď této druhé věci opravdu nechci věnovat příliš velkou pozornost, ale včera média, v podstatě všechna média, jako hlavní zprávu dne uváděla, že řeporyjský starosta, starosta jedné ze sedmapadesáti městských částí v Praze, vyrazil multikárou před ruskou ambasádu a napsal dopis Vladimiru Putinovi, že chce postavit pomník Vlasovcům, a označil pracovníky ruské ambasády za pitomce, no.

Ale tak o tomto člověku je známo, že je to podobná postava, jako byl radní Lang v Jesenici. O tom už jsme jednou mluvili, že?

Ano.

Jednoho krásného dne to poznají i řeporyjští občané a třeba ho příště nezvolí starostou, to je čistě jejich věc. Nicméně ano, Vlasovci mají dvojí tvář. Je pravda, že pomohli zachránit Prahu, a je také pravda, že předtím dlouhá léta byli zrádci své vlastní země. A teď je samozřejmě otázka, zda se vykoupí několikadenním, doslova několikadenním, jednáním pozitivního typu a zda se zapomene na jejich vlastizradu. Já si myslím, že by se zapomínat nemělo.

To máme podobný názor, ale tady v tomhle o Vlasovce asi až tak nešlo, šlo o provokaci Ruska ze strany řeporyjského starosty. Samozřejmě Rusko na to nějak nereaguje, jim je to úplně jedno, protože je to naprosto nevýznamný a jaksi nevyrovnaný souboj. Každopádně ten Pavel Novotný projevil tady opravdu cit pro média, jak se proslavit, protože opravdu ovládl touhle neuvěřitelnou akcí média skoro celý den.

No a to také svědčí o našich médiích, ne?

Přesně tak.


No tak.

Přesně tak, to svědčí také o našich médiích.

Pane prezidente, jedna věc, která se týká Pražského hradu. V Drážďanech teď došlo k velké loupeži v klenotnici saského státu a byly odcizeny šperky a historické předměty nevyčíslitelné hodnoty.

Nevyčíslitelné hodnoty za třicet pět miliard českých korun, takže ta hodnota je vyčíslitelná.

Média uvádí, ano, nejméně miliardu eur, nicméně z historického pohledu takřka nevyčíslitelné. A zajímavé na tom bylo to, že ta loupež nebyla nějak složitá. Jim stačila sekera a pilka a vyřadit rozvaděč z provozu. A tak se ptám, co české korunovační klenoty?

Ale, tam to není tak hrozné. Kdybyste zažil naši klenotnici na Hradě, no tak víte, že je tam sedm zámků, každý máme jeden klíč. Když tam přijdete dovnitř, jsou tam velice příkré schody, ze kterých můžete spadnout, což je také obranný mechanismus. Alarm tam určitě bude taky, ale to nebudu prozrazovat, abych neinspiroval zloděje. Takže radil bych jim, aby to radši ani nezkoušeli.

No tak německá média píšou, že jaksi ta ostraha a zabezpečení nebylo odpovídající tomu významu. A tak se ptám, jak jsme na tom my tady, na Pražském hradě. Dobře, pojďme dál.

KDU-ČSL, další téma. Současný předseda Marek Výborný oznámil, že z rodinných důvodů v lednu kandidovat na předsedu už nebude. První, kdo oznámil kandidaturu, je Tomáš Zdechovský, nevyloučil ji Pavel Bělobrádek, bývalý předseda. Kdo z nich by byl lepší volbou pro Vás?

Víte, já předpokládám, že na rozdíl od sociální demokracie, kterou jsem osm let vedl, takže mám právo se k ní vyjadřovat, by se prezident republiky neměl vyjadřovat k tomu, kdo má být předseda, ať už lidovců nebo topky nebo čehokoli jiného. To je čistě věc členů těchto stran.

No, já jsem tak zkoušel, jestli někomu nedáte polibek smrti, v uvozovkách.

Jo takhle, no tak já si myslím, že ten polibek smrti je dvojznačný, ale v každém případě, a to snad nebude polibek smrti, Pavel Bělobrádek vytáhl lidovou stranu z politického propadliště a vrátil ji zpátky do Parlamentu. Mám-li tedy být objektivní, toto musím ocenit.

Další z událostí, která teď zahýbala médii a zejména novináři, a předpokládám, že trochu zahýbala i duševní pohodou Andreje Babiše, je oznámení vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové, že odeslala nejvyššímu státnímu zástupci své stanovisko ke kauze Čapí hnízdo. Samozřejmě nevíme, jaké to stanovisko je, to ona neřekla. Ale média začala spekulovat o tom, že je možné, že tedy není pro Andreje Babiše pozitivní, a že je možné, že také Pavel Zeman jako nejvyšší státní zástupce se k té kauze bude tvářit poměrně rezervovaně a dovolí její obnovení. Platí Vaše nabídka abolice v takovém případě?

Zaprvé, ano, protože tu abolici, někteří novináři si ji pletou s milostí, ale abolice je něco jiného, tak tam buď premiér, nebo jím pověřený člen vlády musí kontrasignovat moje rozhodnutí o abolici.

Ano.

To zaprvé. Zadruhé, mediální spekulace nejsou zajímavé. A pokud vím, Pavel Zeman se má vyjádřit někdy v polovině prosince.

On řekl do Vánoc, že rozhodne.

Plus minus, no tak počkejme na toto rozhodnutí v klidu a míru a nezabývejme se spekulací, neboť nejsme hloupí novináři.

Tak uvidíme tedy po rozhodnutí nejvyššího státního zástupce, jaké Vánoce bude mít Andrej Babiš, jestli budou klidné, nebo trochu nervózní.

Přesto se musím zeptat na jednu věc, na kterou jste mi už tak trošku odpověděl, že se nebudete míchat jaksi do rozhodování politických stran, ale máme novou předsedkyni TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou. Jednoduchá otázka, co na tu volbu říkáte?

Platí přesně totéž, co jsem říkal o lidové straně. Nikdy jsem neměl nic společného s Top 09, dodal bych, zaplaťpánbůh, a proto nemám právo se k této straně vyjadřovat.

Tak jinak, Markéta Pekarová Adamová je teprve druhou ženou po Haně Marvanové, která se ocitla v čele významnější politické strany.

Hana Marvanová, pokud mě paměť neklame, nebyla příliš úspěšná. Ona, myslím, byla předsedkyní Unie svobody, je to tak?

Ano, je to tak.

A Unie svobody, jak víte, zanikla, takže to není dobré vysvědčení pro jakéhokoli předsedu nebo předsedkyni. Pokud jde o to, že budu sázet na pohlaví kandidáta, no tak jsou dokonce názorové skupiny, které říkají, že člověk má právo si pohlaví vybrat a v čase měnit. Já věřím, že paní Pekarová si své pohlaví zachová.

To nepochybně, ale tak já jsem to spíše myslel smířlivě v tom směru, co to svědčí o politické scéně, pokud teprve druhá žena se ocitla ve vrcholné politické funkci politické strany, protože už několikrát jsme hovořili o tom, že ženy mají prostě horší uplatnění. A v politice tím spíše, protože politika se většinou dělá po odpolednech, po večerech, různé schůze a podobně, takže tak.

Mimo jiné, Markéta Pekarová Adamová, TOP 09 a Milion chvilek pro demokracii, oni si tak navzájem začali vyměňovat komplimenty, pokud jsem viděl. Ona říkala, že si velmi váží energie, kterou dali do těch občanských aktivit. A oni jí kontrolovali, že ji taky mají rádi. Vidíte tam nějaký zárodek?

Tak zaprvé, ty komplimenty, když sledujete fakta, nikoli dojmy, si vyměňují Chvilky prakticky se všemi předsedy opozičních stran. To zaprvé.

Zadruhé, já si nesmírně vážím prohlášení Jiřího Suchého, což je legenda české kultury, který prohlásil, že ta demonstrace Chvilek na Letné byla zneužitím výročí 17. listopadu, a odsoudil ji i pro její průběh, pro různé nápisy a podobně. Jak už jsem řekl, Jiří Suchý je nesporná legenda české kultury na rozdíl od některých jiných umělců, kteří na chvilkařských demonstracích vystupují.

No, tak o těch demonstracích jsme se bavili, tak mě spíš zajímalo, jestli tam lze očekávat nějaké spojení, protože o spojení sil na té pravé straně politického spektra, je zajímavé, že ten liberální směr je spojován výhradně s pravou částí politického spektra, zatímco v jiných státech to nebývá.

Může to být i levicový liberalismus.

Spíše levicové.

Jistě.

Jestli v tom vidíte nějaký zárodek nové politické síly.

Milý pane Soukupe, já jsem třicet let v politice, zažil jsem doslova desítky pokusů o integraci a prakticky žádný se nepovedl. Byly maličké výjimky, například ODS koalovalo s tehdejší stranou Václava Bendy, už ani nevím, jak se jmenovala.

KDS.

Jak?

Křesťanskodemokratická strana, KDS.

Křesťanskodemokratická strana, máte pravdu. Ale dovolte mi teď říci jednu kacířskou myšlenku, pokud se spojí trpaslíci, vznikne jeden velký trpaslík, ale nikdy nevznikne obr.

Tak tímto bonmotem pojďme to téma opustit, vidím, že jste ve formě. Možná teď přestanete být, protože se zase budeme bavit o podezřelých věcech, ekonomicky podezřelých věcech v českém státě.

Nejvyšší kontrolní úřad vydal zprávu, která mě tedy překvapila. Týká se zase počítačových systémů. Oni řekli, že stát za osm roků za počítačové systémy, které mají komunikovat s veřejností, různé úřady utratily sedmdesát pět miliard korun. Co tomu říkáte?

Zaprvé, ty systémy většinou nefungují.

No právě. A to tam píší na další stránce.

Já jsem citoval i zprávu NKÚ, která se týkala například systémů za tehdejší ministryně Marksové, které také nefungovaly a byly přes jednu miliardu a dvě stě milionů korun. NKÚ ve svých zprávách také napsal velmi pravdivé konstatování, že informační systémy se stávají novodobým tunelem. To znamená ne jenom vyhazováním peněz, ale i tím, že jsou předražené a že si to někdo přisvojí jako provizi, chcete-li to provizí nazvat. Takže nic proti informačním systémům obecně, ale tady máte dvě strany. Někdy polovzdělané informatiky, ajťáky, jak se jim někdy říká, a na druhé straně totálně nevzdělané zadavatele těchto prací, kteří nic nevědí o informačních systémech, a kteří proto naletí každému podvodu. A to je ještě lepší možnost. Horší je, že taky z toho mají nějakou provizi.

No, to je právě ta lepší možnost. Horší možnost je, že je to v podstatě organizovaná činnost, aby nikdo nic nepoznal, a celé je to připraveno. A pak, jak říkáte, se o ten vývar, tedy o ten zisk, nějakým způsobem tajně podělí prostřednictvím nějakých propojených firem, a tak dále a tak dále. Ono se ne nadarmo říká, podle mého názoru ne nadarmo, že armádní zakázky a IT zakázky, tyhle ty počítačové, jsou nejméně průhledné. U těch armádních bych to celkem pochopil, protože asi se nemůže zveřejnit úplně všechno, co armáda nakupuje a jaké to má parametry, a u těch IT zakázek je to úplně zbytečné.

A bohužel pak spláčete nad výdělkem, protože když ty systémy nefungují a vy jste už je zaplatil, no tak máte žádat, i když by to vlastně bylo docela rozumné, peníze zpátky a dokonce i nějaký ten soud. Víte, že jsem ve svém projevu k rozpočtu v Poslanecké sněmovně plédoval za systém, který se osvědčuje v bankovnictví a kterému se říká někdy robot, někdy počítačový algoritmus. Ten skvěle funguje a umožňuje, aby bankovní klienti dostali velmi rychle požadované informace, a nad to vedl k propuštění nižších bankovních úředníků jako nepotřebných. Kdyby se toto přesunulo i do veřejné zprávy, zatleskám a budu plně pro takové informační technologie.

No jo, ale jenom v té části těch informačních systémů nebo počítačových systémů, které mají komunikovat s veřejností, je to čtyři tisíce šest set programů a NKÚ samo říká, za těch sedmdesát pět miliard, že to spolu moc nemluví a tak. Nestálo by za to uvažovat vzhledem k obrovským částkám, které do těch IT systémů plynou, zřídit ministerstvo nebo centrální úřad, který by to měl na starosti, protože ten už jsme tady mimo jiné měli, ministerstvo informatiky, potom zaniklo. Když jsem se díval, ministerstvo informatiky mají třeba v Belgii, v Bulharsku, v Polsku a v dalších státech.

Zaprvé jsem chtěl navázat, měli jsme ministerstvo informatiky a já nevím o nějakých zářných výsledcích. Myslím, že ho vedla paní Bérová. Vidíte, opět žena v politice, takže to nemusí být nutně jenom předsedkyně politické strany. Nic proti ministerstvu, ale já si myslím, že to volání po nových a nových ministerstvech je tak trošku úhybný manévr, jak se zbavit odpovědnost. Prostě to je totéž, jako když řeknete, zřídím komisi nebo zřídím ministerstvo, ale to je jenom odklad a nic víc.

Ano, nebývá to příliš úspěšné. Já jsem to myslel z pohledu ekonomického. Já vím, že tam je už snaha teď to centralizovat, nějak kontrolovat. Jestli by ta roztříštěnost prostě nemohla odejít a dosáhli bychom nějakých úspor z rozsahu, ale dobře.

Sirotci, další téma. Víte, já jsem si vzpomněl na film Limonádový Joe, kde Rudolf Deyl říkal, pal, nepal, pal, nepal, a takový podobný postoj podle mě zaujal Jan Hamáček na výzvu Řecka, abychom přijali dětské migranty, kdy říkal ano a ne, ano a ne. A já vlastně nevím, v jakém je to stavu. Všímáte si toho?

Já Hamáčkův názor sdílím, a ten je jednoznačný. On říká, tak podívejte se, zaprvé nejde o syrské sirotky, může jít o lidi z Afghánistánu nebo z Pákistánu, kterým je sice teoreticky patnáct let, ale ve skutečnosti jsou zpravidla starší. V tomto věku se už mohou dopouštět i trestné činnosti, takže je v našem zájmu lidi tohoto typu sem nepouštět.

No, on nejdřív řekl, že bychom nějaké přijmout mohli, a pak tedy řekl, že ne, že nikoho přijímat nebudeme. Tak mě zajímal Váš názor a obecně postoj České republiky a pana prezidenta vůči tedy přijímání uprchlíků.

Ale ten se nemění. Jsem rád, že velká většina politiků má názor stejný nebo podobný. Znáte pohádku o Jezinkách? No tak.

Jenom dva prstíčky.


Ano, strčíme, jen se ohřejeme, hned zas půjdeme. Já si myslím, a v tom se také shodujeme, že těmto lidem je zapotřebí pomáhat v jejich vlasti. V Sýrii teď díky bohu končí občanská válka, takže poskytnout nějakou rozvojovou pomoc této zemi je záslužné, ale proč přijímat její občany?

Ano. No já jsem to téma otevřel také proto, že Německo teď přišlo s novým návrhem na jaksi rozdělování uprchlíků, že by jaksi tím základním přijetím přišli v té zemi, do které tedy doplují nebo se dostanou první, ať už by to byla Itálie, Španělsko nebo Řecko nebo tak, a pak by ten samotný azylový proces byl tedy proveden v zemích různých Evropské unie. Jan Hamáček řekl ne. Pro Českou republiku je tohle nepřijatelné. Souhlasíte?

Samozřejmě, ale myslím si, že ta myšlenka těch uprchlických kvót, ať v tom či onom balení, se tady obnovuje a opakuje, a já si myslím, že jejich hlasatele by už to mělo trochu unavit.

Na druhou stranu je tady jedna taková poznámka. My odmítáme uprchlíky, je to legitimní názor, na druhou stranu sem vzhledem k nízké nezaměstnanosti dovážíme tisíce a tisíce zahraničních pracovníků.


Ale to nejsou uprchlíci.

To nejsou uprchlíci, ale bují mezi nimi poměrně velká kriminalita. Já jsem si četl vyjádření starosty města Mladá Boleslav pana Nwelatiho, který na to upozornil, že je tam velké množství prostě pracovníků ze zahraničí, jinde se hovoří o mongolských mafiích, ukrajinských mafiích a tak dále. Tak co je horší?

Podívejte se, tito lidé nebo tyto národnosti patří do stejného kulturního okruhu jako Češi, Slováci a tak dál. Samozřejmě jsou tam rozdíly, ale nejsou tak propastné jako rozdíly mezi námi a muslimskou migrací. Vezměte si jenom postoj muslimů k ženám, to je naprosto viditelný markant, který by nás měl odrazovat od jejich přijímání.

Ten rozdíl byl spíše v tom, že třeba starosta města Mladé Boleslavi upozorňuje, že vzhledem k množství těch zahraničních pracovníků se tam prostě vytváří komunity, hierarchie. Je tam kriminalita, která je v podstatě uzavřena před českými orgány, ale dobře.

My jsme zahraniční téma nakousli tedy s Ruskem a další výbušné zahraniční téma se týká Jaroslava Kubery. Ten po nějakém lavírování, ten řekl, že pojede příští rok na Tchaj-wan, pak nějak lavíroval a teď tedy oznámil, že na jeho plánu navštívit Tchaj-wan se nic nemění.

Jaroslav Kubera dal evidentně přednost své vlastní politické straně, tedy ODS, před národními zájmy České republiky, protože i velmi umírnění lidé před touto cestou varují. Musíte si uvědomit, že v tomto případě, když Čína je druhá nejsilnější ekonomika světa, nám to přinejmenším zhoršuje podmínky uplatnění našich výrobků a výrobců na jejích trzích, a například taková Škoda Auto tam prodává nejvíce svých vozů na světě, takže je to, opakuji ještě jednou, jednání proti národním, v daném případě ekonomickým, zájmům České republiky.

Média dokonce spekulovala, že Vy jste prý Jaroslavu Kuberovi řekl, že tím u Vás skončil.

Skončily naše relativně přátelské vztahy, a pokud tam pojede, tak v tomto smyslu to přátelství opravdu končí.

Kvůli tedy riziku odpovědi Číny, ekonomické odpovědi Číny.

Samozřejmě, ale to riziko je tak výrazné, že o něm nemusíme spekulovat a můžeme předem očekávat, že k němu dojde.

Mimo jiné jsem četl, že tři procenta aut, které se v Číně prodají, jsou Škodovky. Pokud by tedy došlo k nějaké výrazné ekonomické odvetě, tak by nás to asi bolelo. Ale Jaroslav Kubera říkal, že na Tchaj-wan s ním pojede podnikatelská delegace. Myslíte si, že pojede? Já jsem se díval na internet a Vladimír Dlouhý jako šéf Hospodářské komory, ani Jaroslav Hanák šéf Svazu průmyslu a dopravy, to nepotvrdili.

Nepotvrdili a já si myslím, že tady je samozřejmě totéž riziko, že vůči firmám, které budou součástí této nepochybně politické delegace, mohou být také uplatňována odvetná opatření.

Dobře. Tak zůstaňme u ekonomiky a pojďme domů. Teď se tedy projednává ve třetím čtení státní rozpočet. Ono už tam nejde dělat velké změny jaksi v parametrech státního rozpočtu, ale lze přesouvat jednotlivé peníze z kapitol, a jaksi ti poslanci se trochu utrhli ze řetězu a navrhují, myslím, že za sto patnáct miliard korun, různé přesuny. Očekáváte, že něco takového projde?

Neprojde, ani náhodou. Prošly návrhy komunistů ve výši asi jeden a půl miliardy korun, což schválil téměř jednomyslně rozpočtový výbor. Tam to má jednak věcnou logiku, to jsou třeba peníze na sociální služby, ale také politickou logiku, protože komunisté tolerují Babišovu vládu. Není důvod, aby ty strany, které pak stejně prohlašují, že nebudou hlasovat pro státní rozpočet, dostaly nějaké výhody nebo nějaké slevy, často velice a velice nesmyslné.

No, ono součástí těch návrhů na přesun peněz jednotlivých kapitol některé politické věci opravdu jsou, třeba výrazné omezení rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky. To jsem se tam také dočetl.

To ano, ale byl to právě rozpočtový výbor, který, když projednával tuto kapitolu, ji téměř jednomyslně schválil.

Další ekonomické téma, které možná není tak velké jako schvalování státního rozpočtu a tak zajímavé pro média, jsou ale stravenky, ten plán zrušit stravenky. Ono se to zdá jako marginální, ale není to tak. Stravenky používá v podstatě každý zaměstnanec a teď je to tak, že by tedy zaměstnavatel přispěl nějakou částkou přímo, a ten by si mohl za tu částku pořídit, co chce, zatímco na stravenky lze pořídit pouze ten oběd nebo nějaké jídlo a nikoli třeba drogistické zboží nebo cokoliv jiného. A samozřejmě je tady teď bouře, je tady teď bouře. Samozřejmě, že se brání ty stravenkové firmy, protože přijdou o ty provize. Na čí straně sporu jste?

Tak zaprvé, já nemám žádný vyhraněný pevný silný názor a politik, který se zatím nedopracoval k silnému názoru, to má poctivě přiznat. Nicméně mírně bych byl na straně těch, kdo chtějí stravenky zrušit, a to ze dvou důvodů. První důvod je, že by tedy odpadly stravenkové firmy a jejich provize, čímž by se ušetřilo. Druhý důvod je ekonomický. Podívejte se, pane Soukupe, stravenky vlastně představovaly další oběživo.

Ano.

A další měnu, chcete-li to tak nazvat, přitom měnu, která, jak jste sám řekl, má jenom velmi omezená použití. Tak ať si lidé, kterým by se třeba přidalo na platech, sami rozhodnou, co si za to chtějí koupit.

Přiznám se, že mám na to podobný názor, ale ono je tam, ono se tam upozorňuje, že stát by tedy mohl přijít o peníze. No uvidíme.

Možná důležitější věc pro stát nebo pro národní hospodářství je schválení, vládní schválení, teprve tedy ve vládě, zákona o liniových stavbách. Ten se má týkat tedy dálnic, silnic a očekává se, že by tu rychlost výstavby mohl zkrátit až o třetinu. Myslíte si, že tomu můžeme věřit, nebo ta realita bude taková…?

Já jsem říkal, že jsem starý zbrojnoš, který si hodně pamatuje, a ten zákon o liniových stavbách se slibuje už, no skoro těch třicet let, ale to bych přehnal, řekněme tedy dvacet. Vím, že se uváděl příklad Ingolstadtu, ten plynovod, kde díky tomu, že obdobný zákon existuje v Německé spolkové republice, bylo možné snadno vyvlastnit pozemky na trase toho plynovodu, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. No tak i kdyby se to zkrátilo o třetinu, tak zatím to trvá třináct let, tak i když odečteme tu třetinu, pořád máme zoufale špatný výsledek, což souvisí i s tou délkou stavebního řízení obecně.

Stavebního řízení. A když tedy se dívám na to, jak probíhá a jak bolestná je pouhá rekonstrukce D1, tak se mi snad nechce věřit, že by to výrazně pomohlo.

Víte, každý zákon by měl také obsahovat sankce. Zákon bez sankcí je bezzubý.

To je pouze deklarace. Pomalu se blížíme k závěru a dovolte mi takovou otázku, která možná má zahraniční přesah. Jde o to, že Heinz-Christian Strache po skandálu, nahrávce, kterou někde ve vile na Ibize nahráli, jak sliboval nějaké zakázky údajné dceři ruského oligarchy, tak odstoupil. Byl z toho obrovský skandál, Rakousko to přivedlo k předčasným volbám, které vyhrál Sebastian Kurz, a tak. Ono ten problém byl v tom, že ono to nebylo jako důkaz, ona to byla provokace. Oni to na něj sehráli, oni si to připravili, vymysleli a přivedli ho do léčky, do které on se chytil. A rakouská policie a státní zastupitelství začalo v téhle souvislosti stíhat sedm lidí, nikoliv toho Stracheho, ale těch, kteří to připravili.

No dobře, ať je klidně stíhají, ale můj názor je, že když někdo naletí na tuto provokaci, zdůrazňuji tuto konkrétní provokaci, no tak je málo imunní.

Je málo imunní. On tam nebyl celý kontext té věci, ale já jsem spíš chtěl říci takovou tezi, že dříve se špína hledala a teď se špína vyrábí.

To taky, ale já se domnívám, že v tomto případě by to Sebastian Kurz vyhrál i bez té Stracheho aféry, protože je v Rakousku velmi populární. A ty volby dopadly, jak dopadly.

A Strache tedy, ten zmizel z politické scény. To, že stíhají autory těch nahrávek, už mu ale politickou kariéru nevrátí.


To jistě ne.

A poslední taková otázka, zeptat se musím. Mike Bloomberg, jeden z nejbohatších Američanů, mediální magnát a bývalý starosta z New Yorku, to znamená, je to nejen mimořádně úspěšný podnikatel, ale také už prokázal své kvality při řízení jaksi veřejných věcí, ohlásil kandidaturu na prezidenta. Co Vy na to?

Já teď nevím, jestli mám pravdu, ale někde jsem četl, že je mu sedmdesát osm let.

Ano, je mu přes sedmdesát roků.

Je?

Ano.

Záleží na jeho zdravotnímu stavu, byli lidé jako Šimon Peres, který dělal prezidenta i v devadesáti, takže tím věkem se ještě nedá operovat, ale dá se operovat životními a pracovními zkušenostmi, a tady s Vámi naprosto souhlasím, on byl hodnocen a je hodnocen jako snad nejúspěšnější starosta, kterého kdy New York měl.

Ano, to je pravda. Je to taková generace sedmdesátníků, kteří teď tedy přichází do veřejného života. Tak to máte pravdu, že už nějaké roky má, ale přesto tu kvalifikaci má. Myslíte si, že bude důstojnějším soupeřem Donalda Trumpa než ti, kteří se zatím prezentovali, jako Joe Biden?

Všechno rozhodnou televizní diskuze. Já nevím, jak je umí pan Bloomberg, vím, že je umí Donald Trump.  

Tak pan Bloomberg mimo jiné vlastní televizi, tak třeba je umí.

To, že někdo vlastní televizi, pane Soukupe, ještě vůbec neznamená, že je dobrý diskutér v politických debatách.

Mám si to brát osobně?

Ne. Vy zatím nekandiduje na prezidenta Spojených států.

Ani to nejde. Pane prezidente, úplně poslední a už nepolitická otázka. V neděli začíná Advent. Jak budete trávit adventní čas?

Já mám po předchozích návštěvách v zahraničí před sebou ještě cestu na summit NATO do Londýna. Mám samozřejmě setkání se svými spolupracovníky v Kanceláři prezidenta republiky. Mám expertní tým, který bude projednávat zahraniční politiku, a mám takovou standardní prezidentskou práci, vyřizování různých listin. Někdy si to osladím a udělám si radost, například zrovna dnes psala jedna paní, že jí je osmdesát jedna let a že by ráda zašla na kafíčko s prezidentem. Tak dneska budeme mít kafíčko.

To jste přijal, tuhle tu nabídku?

Ano.

Tak jo, to bylo všechno, co jsem na Vás měl připravené, pane prezidente. Já Vám děkuji za rozhovor.

Bylo mi potěšením. Doufejme, že v tom průběhu příštího týdne se neobjeví žádné katastrofické zprávy a alespoň nějaká zpráva pozitivní. Takže přeji všem divákům televize Barrandov hodně pozitivních zpráv.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 28. listopadu 2019

zpět na seznam zpráv