Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

5. prosince 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je dvacet hodin deset minut, takže začíná Týden s prezidentem jako každý čtvrtek. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Dnes natáčíme v Lánech po Vašem návratu z Londýna. Je to vždycky tady takové příjemnější, no je to tady nádherné, takže já jsem vždycky rád za to, když můžeme natáčet tady.


A máme tam obraz Kamila Lhotáka.

Já doufám, že kamera bude ho moci zabrat, ale…

Nevím, jestli se to kameře podaří, ale možná, že ano.

Pane prezidente, pojďme zase projet ty rychlé aktuality, než se dostaneme k hlavnímu tématu, které se samozřejmě jmenuje Andrej Babiš. V tomto týdnu nebo minulý týden dostal Milan Kundera po čtyřiceti letech české občanství. Máte z toho radost?


Samozřejmě, že ano, je to největší český spisovatel. Je mi trochu líto, že odmítl, aby jeho díla byla překládána do češtiny. Doufám, že po udělení českého občanství svůj názor změní.

Taky doufám. Jeho se dotkl v devadesátých letech tlak novinářů a spekulace a pro naši škodu se jaksi trochu vůči nám uzavřel. Doufejme, že se to změní. Já jsem se díval na jeho, nebo já jeho dílo poměrně znám a napadly mě dvě takové jeho myšlenky. Ta jedna je myšlenka nesamozřejmosti národa, kdy on říká, že stát, který si není jistý svojí, nebo národ svojí minulostí, který musí neustále znovu interpretovat události a tak dále, se většinou zaštiťuje kulturou a podobnými věcmi. Myslíte si, že jsme samozřejmý národ, nebo nesamozřejmý národ?

Já bych podotkl, že totéž platí i o lidech. Někteří lidé jsou si sami sebou jisti, a teď bych to rozdělil do dvou skupin. Na ty, kdo jsou si jisti sami sebou právem a neprávem, a samozřejmě, že to platí i o národech. Podívejte se, nás válcovali z jedné strany Němci, z druhé strany Rusové, takže pochopte, že tento pocit tady dlouho přežíval. Ale já jsem velice rád, že postupně mizí.

O tom psal právě Milan Kundera. A ještě jedna taková věc, on ji nazval mravní manicheismus a tím označoval zoufalou snahu všechny problémy převést na prostý souboj dobra a zla, pravdy a lži a takovéto zjednodušování. A to mi přijde zase od něj takové nadčasové, mluvím samozřejmě o současné rozdělené politické a vůbec společnosti a neustálému nacházení dobra a zla a prohlubování příkopu.


Naproti tomu máte princip tolerance, který vyhlásila před třiceti lety sametová revoluce, a ten princip vlastně říká, že máme naslouchat i svým oponentům a přemýšlet, jestli alespoň v něčem nemají pravdu.

Mimo jiné jeho žák, žák Milana Kundery Václav Bělohradský řekl něco v tom smyslu, že v roce 89 jsme zbourali vnější hranice, ale podařilo se nám je vystavět si ve svých myslích nebo tak nějak to říkal.

Ano.

Dobře, tak pojďme od filozofických témat a Milana Kundery k těm aktualitám.

Víte, co mě zaujalo? Šéf vojenské rozvědky Jan Beroun řekl, že mu chybí jako šéfovi vojenské rozvědky nějaký koordinátor tajných služeb. Je pravda, že máme tři tajné služby, Bezpečnostní informační službu pro ty vnitřní záležitosti, Vojenskou zpravodajskou službu a ten Úřad pro zahraniční styky a informace, který se tedy zabývá zahraničím. Nemá pravdu?


Tak předeslal bych, že vojenské služby byly kdysi dvě, a jedna z nich byla právem zrušena. Pokud jde o ten názor, že by to mělo být koordinováno, tak to naprosto sdílím.

Spousta států to má. My máme tedy tři tajné služby, které ve finále spolu moc nemluví, a dokonce spolu tedy někdy i soupeří.

V téhle souvislosti bezpečnostní, Horst Seehofer, tedy německý ministr vnitra oznámil, že budou přitvrzovat kontroly vnějších hranic Německa, logicky se to tedy bude týkat i České republiky. Proč to dělá? Hrozí nám tedy migrační vlna?


Možná, že očekává, že přijde nová migrační vlna. Já jsem s ním sice nedávno mluvil, ale o tomhle se mi nezmiňoval.

Pane prezidente, pojďme k tomu nejdůležitějšímu. Včera tedy na tiskové konferenci ohlásil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, že ruší rozhodnutí dozorového státního zástupce Pavla Šarocha o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, takže Andrej Babiše je znovu obviněn. On tedy nezrušil rozhodnutí o zastavení trestního stíhání jeho rodiny a z celé té skupiny původně jedenácti obviněných lidí tedy zbyli dva. Nejdůležitější z nich je Andrej Babiš. To jsem jenom zrekapituloval a bez dalšího. Co na to říkáte?

Já jsem se seznámil se stanoviskem nejvyššího státního zástupce a myslím si, že není možné míti námitky proti požadavku, aby policie některé věci došetřila. Jak dlouho to bude trvat, to uvidíme. Vážím si toho, že i nadále dozorujícím státním zástupcem bude pan doktor Šaroch, který už rok studoval tuto problematiku, takže by bylo škoda ho z toho odvolat. Jsem rád, že už nejsou trestně stíháni příslušníci Babišovy rodiny, a jenom se tedy ptám, proč vlastně trestně stíháni byli. A mohu v tom samozřejmě vidět i pokus znervóznit premiéra příliš širokým rozsahem obvinění.

No, tak on na pozadí politické, nebo on tomu říká účelovka, upozorňuje dlouhodobě, ale nejvyšší státní zástupce to udělal tak velmi vyváženě. On samozřejmě mohl po zhodnocení toho spisu vrátit to, ten spis Jaroslavu Šarochovi a říci ne, ty důkazy postačují k podání obžaloby, konejte. To neudělal. On řekl, není to ani na zproštění, ani na obžalobu.


Ano.

A nařídil tedy obstarat další důkazy. Nevíme tedy jaké a v kterých oblastech, on by to asi nějakým způsobem měl specifikovat, ale to teď bude tedy na panu Šarochovi. Máte představu, co by to mělo být a jak dlouho by to zhruba mělo trvat?

Ani jedno ani druhé, ale já bych se vyjádřil k tomu, co se týká abolice.

To byl můj další dotaz.


No dobře, ale ono to s tím souvisí. Mimochodem někteří novináři si pletou abolici a milost, ale já už je v tom nechám, jsou nevzdělaní a nerozumí tomu. Takže pojďme k té abolici. Abolice má smysl, když chcete zastavit trestní stíhání, prosím, ale na druhé straně, proč bych já navrhoval abolici v době, kdy má policie přinést nějaké další a nové informace. Tím bych jenom zasahoval do policejního šetření, a proč bych to dělal. Ostatně druhá stránka téže mince je, že ani Andrej Babiš abolici nechce.

Takže to je výrazná změna, protože když jsme o tom hovořili naposledy, tak jste říkal, že mu nabízíte abolici.

Ano.

To je několik měsíců. Andrej Babiš řekl ne, já jsem nic neudělal, já o to nestojím. Včera to opakoval a dokonce říkal, že jste si spolu telefonovali.

Ano.

A že jste se na tom shodli, že tedy ta věc teď není na stole?

Ale my jsme se shodli na tom, že po stanovisku nejvyššího státního zástupce, a Vy jste sám řekl, že žádná obžaloba není na stole, tak není důvod, aby se udělovala abolice. Nechme policii pracovat.

My jsme zhruba ve stavu tohoto trestního stíhání Andreje Babiše, odhlédnuto od toho, že už není stíhána jeho rodina, zhruba ve stavu před dvěma lety. Na druhou stranu ta délka toho stíhání a doba, která měla uplynout od toho skutku, už to bude dvanáct roků. Není to přece jenom trošku diskutabilní?


Já soustavně kritizuji pomalost soudního řízení. Vždy uvádím jako odstrašující příklad H-Systém, kde se to vleklo dvacet let, pane Soukupe. Další odstrašující případ je David Rath, kde se to vleklo sedm let. Něco podobného je v případě Andreje Babiše, a mimochodem, i když tam nejde přesně o soud, ale vlastně také ano, na Ústavním soudu leží moje ústavní stížnost ve věci lex Babiš už tři roky. Toto vše jsou jasné příklady pomalosti soudního řízení.

Andrej Babiš říkal, že to tak nějak čekal, že ho jen tak nepustí. No tak asi na to byl připraven. A ten tlak skutečně, a jak na Pavla Zemana, tak na Jaroslava Šarocha, mediální, politický tlak a očekávání byl velký. Myslíte si, že to se hrálo nějakou roli?


Já doufám, že ne. Podívejte se, já jsem imunizován vůči médiím, protože je pokládám za pitomá, a většinou jejich názory ignoruji. Ale uznávám, že jsou lidé, kteří zaníceně čtou média, a dokonce jim věří, a takoví lidé jsou zbytečně citliví na názory těch politických komentátorů, kteří často píší o všem, a nerozumí ničemu.

Dobře, tak to jsme probrali tedy to, co se stalo v souvislosti s rozhodnutím nejvyššího státního zástupce. Více k tomu asi není co říkat. A ta druhá strana té mince jsou tedy ty politické důsledky. No tak stalo se nám zase hlavním politickým tématem to, co tady bylo několik let, že máme trestně stíhaného premiéra a že by měl odstoupit. Měl by odstoupit?

Ne. Odstoupit by měl v případě, kdyby prohrál volby. A já Vás mohu ujistit, že tak jako obvykle po volbách jmenuji premiérem vítěze voleb, ať to bude kdokoli. Ale kromě toho, víte, náměstí by nikdy nemělo rozhodovat o tom, kdo bude premiérem, protože na tom náměstí máte pochopitelně voliče některých politických stran a možná, že většinová skupina voličů na tom náměstí není, takže ponechme to na volbách.

Naprosto souhlasím. Dokonce jsem viděl nějaké komentáře na sociálních sítích, že jaksi by měla nastat varianta Hongkong, to znamená neustále demonstrace a neustálé každodenní demonstrace a odpor, aby tedy Andrej Babiš odstoupil. No tak já doufám, že se to teda nestane.

Dokonce mám dojem, že to říkal, a teď nevím, jestli novinář nebo politik, ale četl jsem to na internetu, a tento člověk vlastně vyzývá k násilnostem a šíří poplašnou zprávu, takže orgány činné v trestním řízení by měly konat.

Já jsem to jméno neřekl, protože si nejsem zcela jist, nejsem si zcela jist, ale pokud se tedy mýlím, tak se dopředu omlouvám, ale myslím, že to byl pan Pehe, ale…


A máte pravdu.

Nejsem si zcela jist, takže jestli se mýlím, tak se omlouvám.

Ano. Mám velký pocit, že to byl pan Pehe.

No, ČSSD naznačila slovy pana Hamáčka, že chce pokračovat ve vládě, že uznává, že vítězem voleb je hnutí ANO a má plné právo obsadit funkci premiéra, ale tak jako naznačil, že situaci by pomohlo nebo ulehčilo, pokud by premiérem byl někdo jiný než Andrej Babiš. Četl jsem to správně, nebo spíše četl mezi řádky?

Já nevím, jestli tohle Jan Hamáček řekl. Zeptám se ho na to.

To takhle neřekl, ale…

Ale je to čistě a výlučně věcí hnutí ANO, koho navrhne prezidentovi jako svého kandidáta na premiéra.

KSČM zůstává na svém postoji podpory menšinové vlády, to znamená, že v krátké době nelze očekávat nějaký otřes ve vládní koalici. To je k této kauze. A voličské preference? Co si myslíte, že to s nimi udělá? S voličskými preferencemi hnutí ANO.

Tak předtím stouply ze třiceti na třicet tři procent, alespoň v některých agenturách pro výzkum veřejného mínění. Já bych asi cynicky odpověděl, že teď to s voličskými preferencemi zatím neudělá nic. Dopad na voliče by měla obžaloba. Přejdeme ještě k dalšímu tématu, to znamená, dopad na voliče by měla zpráva Evropské komise, pozor nezaměňovat s auditorskou zprávou, což zase hloupí novináři často dělají, ale teď, myslím si, se nic podstatného dít nebude.

Já si dokonce myslím, že preference hnutí ANO mírně stoupnou, protože takoví ti lidé, kterým je Andrej Babiš sympatický, ale nejsou úplně rozhodnutí, se podle mého názoru teď spíše přikloní k němu, protože budou mít pocit, že zase začíná umělá kauza a tak dále a tak dále. Takže já mám takové, takový názor, já jsem chtěl říct obavy, ale já tady nejsem od toho, abych říkal, že mám obavy, ale takový názor, že mu to spíše pomůže.

Když uvážíte, že tedy zřejmě pan Pehe nebo někdo jiný vyzývá k násilným demonstracím à la Hongkong, tak doufám, že k tomu nedojde. Zatím všechny demonstrace byly díky bohu pokojné a toho si velice vážím. Představa, že by se někde jinde než ve volbách rozhodovalo o premiérovi, je mi tak bytostně vzdálena, že o ní ani nechci diskutovat, protože je nedemokratická.

S tím naprosto souhlasím. Ta první demonstrace té organizace Milion chvilek pro demokracii se má konat už 10. prosince, což je za pár dnů, tedy na zvláštním místě, na Karlově náměstí, kde v podstatě asi není moc kde demonstrovat, protože tam je park, tráva a silnice a tramvajové koleje. Tak nevím, jak to tam přesně bude teda vypadat, ale ono je to asi dáno, že na větších náměstí v Praze jsou vánoční trhy, a tam se tedy demonstrovat nedá. Myslíte si, že to tedy bude pokračovat, že to získá jaksi příznivce a může to směřovat k takovému tlaku?

Podívejte se, vezměte si tedy naprosto konkrétní příklad toho rozhodnutí nejvyššího státního zástupce. Co on chce? Aby policie něco došetřila, ne prošetřila, ale došetřila, Tak proti tomu chcete demonstrovat. Vždyť je to nesmysl.

No tak oni řeknou, ne, Andrej Babiš je trestně stíhaný a to stačí. Ty důvody asi nikdo zkoumat nebude. To bude ten…


Trestně stíhaný byl už velmi dlouhou dobu, takže to taky není nic nového.

Tak on Andrej Babiš tedy neměl dobrý týden.

No, teď je taková věc, já nevím, jak to nazvat. Zhruba po ročním šetření je potvrzeno, že Ministerstvo pro místní rozvoj obdrželo auditní zprávu z Evropské komise týkající se možného střetu zájmů Andreje Babiš. Tedy to, že je vrcholným politickým veřejným činitelem a současně jeho podniky, které tedy údajně ovládá, asi, dostávají tedy veřejné peníze, což je tedy ten střet zájmů. No jo, akorát všichni o tom mluví, ale oficiálně ta zpráva zveřejněna nebyla. Není to typické, když začnu tohle téma takovouto otázkou? Není to typické?

Typické, já jsem si přečetl, že evropští úředníci trvají na tom, aby tato zpráva byla neveřejná. Já nemám nic proti tomu toto stanovisko respektovat, i když mně by nevadilo, kdyby byla zveřejněna. Samozřejmě ona jednou zveřejněna bude, poté, co Česká republika vydá své stanovisko, a rozhodovat nebudou auditoři, ale jak jsem řekl Evropská komise. Podívejte se, pane Soukupe, latiníci mají takové krásné heslo Audiatur et altera pars, neboli nechť je vyslechnuta druhá strana. Druhou stranou je Česká republika, čili počkejme na výsledky a s úsměvem a v klidu, nikoli s hysterií, ať už novinářů nebo neúspěšných politiků, vyčkejme na tyto výsledky.

No, ono se hovoří, tedy všichni nějak vědí, co v ní je. Hovoří se tu o 400 milionech korun, které budeme muset vracet, tu o 280 tuším milionech korun, které budeme muset vracet, ale oficiální to není. Mimo jiné média, tak jak už to tak bývá, když politici řeknou, že to někde je a že je to tajné, tak zhruba do hodiny to některá vybraná média mají. Stejně tak už koluje mezi médii údajně ta pravá verze té auditorské zprávy, no.
A postoj ministryně pro místní rozvoj, která se do toho trochu zamotala. Ona řekla, že to nebude komentovat, že to nečetla, ani číst nechce, že četla ten krycí list nebo průvodní dopis, a doslova řekla, já jsem se s tím dokumentem ani neseznámila, abych se tady nemusela červenat, že něco říkám tak nebo tak. Prostě já ten dokument neznám.

Ten požadavek strictly confidential, nebo jak je formulován, na nezveřejnění této zprávy se patrně netýká ministrů, jímž je adresován, a to zejména ministryně pro místní rozvoj, čili já nevidím důvod, proč si ten dokument nepřečíst.

No, ona, já chápu, že chránila zájmy svého šéfa, tedy předsedy vlády a vlády samotné, ale tak trošku se do toho zamotala, no. Asi bychom jí to měli odpustit. A ten samotný princip? Byl byste pro to, aby se to zveřejnilo?

Já bych byl pro to, to už jsem Vám řekl, aby se zveřejnila ta finální zpráva nikoli auditorů, ale Evropské komise, která bude obsahovat i stanovisko České republiky, ale před několika minutami jsem Vám řekl, že i zveřejnění této auditorské zprávy by mně osobně vůbec nevadilo.

Ministryně Dostálová říkala, že Česká republika tedy se bude bránit do posledního dechu. No tak uvidíme, jak se ubráníme. Ono je to celé totiž zvláštní, ona je pravda, že Andrej Babiš splnil ten lex Babiš, ten český zákon o střetu zájmů a skutečně ty své bývalé podniky vložil do toho svěřenského fondu, a z toho pohledu českého práva jaksi není v konfliktu zájmů. Mimo jiné o tom rozhodovaly i tedy některé úřady typu ten městský úřad v Černošicích a úřad, tedy Krajský úřad Středočeského kraje, ale Evropská komise, pokud se ty závěry ukáží jako pravdivé, má jiný názor. A co měl Andrej Babiš dělat?

Podívejte se, Evropské komise namítá, že evropské zákony o střetu zájmů jsou, a to nově, o něco přísnější než ten český zákon.

Ano.


Dobře, ale na českém území se samozřejmě máme řídit českým právem, českými zákony a evropské zákony můžeme, ale nemusíme převzít. Takže pokud je Parlament už recipoval, o čemž pochybuji, tak jsou součástí českého právního řádu, pokud je nerecipoval, tak jsou to zákony, které nemusí platit na českém území.

V zásadě je to tak, že ten evropský předpis striktně říká, že porušením práva je i teoretická možnost ovládat ty podniky, tady v tom případě přes manželku Andreje Babiše a podobně, zatímco český předpis takhle přísný není.

No dobře, tak více už toho asi k tomuhle neřekneme a pojďme k Vaší třídenní návštěvě Londýně. Tři dny jste strávil v Londýně?

Dvoudenní.

Na summitu NATO. Co se tam dělo?

Tak já samozřejmě jsem se tam setkal s celou řadou starých známých a pozdravil jsem se i s několika novými, ale to Vás asi zase tak moc zajímat nebude. S Borisem Johnsonem jsem se setkal po audienci u královny Alžběty asi před dvěma lety, to byl tehdy ještě ministr zahraničí, a je to velice sympatický muž, který mně věnoval svoji knihu o Winstonu Churchillovi. A musím po přečtení této knihy uznat, že z řady důvodů je to jedna z nejlepších knih na toto téma, jaká byla kdy napsána. Víte proč? Většina těch životopisů se soustřeďuje, řekněme na období búrské války, a Johnson začíná rovnou situací, kdy ho vyzývají, tedy Churchilla nikoli Johnsona, aby jednal s Německem o podmínkách míru. A Churchill to odmítá, říká, i kdybychom leželi na plážích ústa plná krve, nevzdáme se. Takže tímhle ten životopis netradičně začíná. Teď mně řeknete, ale to mě nezajímá, protože já bych chtěl vědět, co bylo na summitu. A já Vám to teď řeknu.

Podívejte se, podle mého názoru se vyhraňují dvě křídla NATO, evropské a americké. Evropské je vedeno prezidentem Macronem a americké je pochopitelně vedeno prezidentem Trumpem. Neplatí to obecně, například do jisté míry do evropského křídla by patřila Kanada, názorově, a naopak do amerického křídla by patřilo Polsko a pobaltské státy, které mají negativní zkušenost s Ruskem, a já se jim nedivím. My jsme také měli negativní zkušenost s Německem a díky bohu se to postupně uklidnilo. Pokud jde o prezidenta Macrona, tak ten nejdříve proslul tím známým výrokem, že NATO je ve stadiu klinické smrti, někdo říká mozkové smrti. Já si to sice nemyslím, ale jako skvělá provokace to vyvolalo diskusi. Mimo jiné právě reakci Donalda Trumpa, který tento výrok kritizoval. Chápu to jako spor v rodině, nehrozí žádný rozpad NATO. Ale na druhé straně se vyhranily dvě názorové skupiny. Ta jedna, do které si dovoluji patřit i já, zastává názor, že největším nebezpečím je terorismus a že NATO má proti terorismu bojovat. Proto jsem ve svém vystoupení třeba kritizoval vyjednávání s Tálibánem, protože už dvacet let říkám, že s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. V zásadě totéž říká i Macron a víceméně to říkala i Angela Merkelová. Pokud jde o vztah k Rusku a k Číně, přečtěte si ten závěrečný dokument, který je poměrně vyvážený a zahrnuje stanoviska obou těchto názorových skupin. V podstatě se tam nabízí Rusku diskuse, pokud o ni bude mít zájem, to je explicitní text.

V tom, když jsme u toho Ruska, v tom závěrečném komuniké, pokud jsem to dobře pochopil, je to formulováno velmi diplomaticky tak, že Rusko je jedním z důvodů existence NATO nebo tak nějak je to tam formulováno. Znamená to, když to přeženu, že Rusko je nepřítel?

Budu citovat právě Macrona, který explicitně ve svém projevu řekl, Rusko není nepřítel. Totéž říká i český premiér, totéž říkám i já, takže jsme ve shodě. A samozřejmě všichni říkáme, Rusko je oponent, ale v některých konkrétních věcech, jako je například boj proti terorismu, oni taky zažili na svém území řadu teroristických útoků, vzpomeňte třeba na Beslan a řadu dalších, takže může být v některých kontextech i spojenec. Jsou samozřejmě lidé, kteří to Rusko považují za nepřítele. Ale položme si, pane Soukupe, velmi jednoduchou otázku. Dobře, je tady tendence deterrence, tedy slova, které někdo překládá jako zastrašování a někdo jiný jako odstrašování. Dobře, my máme třeba misi v Pobaltí, a to je v podstatě mise tohoto typu. Já Vám mohu citovat Frank-Waltera Steinmeiera, který ještě jako německý ministr zahraničí sice říkal, cituji, že je to zbytečné chřestění zbraněmi, konec citátu, ale nemám proti těmto misím zásadní námitky, jenom bych si přál, aby byly i mise bojové a ty by byly zaměřeny proti teroristům, protože můžete nadávat Rusku, můžete nadávat Číně, i když měkčím tónem, oni budou nadávat vám, a tím to v podstatě končí. Vyhlásíte si válku? Velmi pravděpodobně ne.

Ano, na to jsou všichni příliš silní, jako vojensky. Ono se v červnu zhruba spekulovalo o tom, že Čína a Rusko, a vyplývalo to i z veřejných vyjádření čínských a ruských představitelů, že by možná uvažovaly o založení protiváhy NATO, společně, tedy Rusko, Čína. Hovořilo se o téhle věci na tom summitu?


Ne, nehovořilo. Zatím tam mají společný most, teď otevřeli společný plynovod. Jistě budou existovat nějaké konzultace na vojenské úrovni, ale to ještě zdaleka není protiváha NATO.

No tak, ono to NATO tedy vypadá jako mušketýrsky. Myslím si, že to dokonce generální tajemník NATO použil, všichni za jednoho a jeden za všechny. Vypadá jako soudržně, ale mám tady dvě poznámky. Turecko a Spojené státy. Turecko je sice členem NATO, nicméně jeho akce, zejména teď proti Kurdům v Sýrii a tak, tedy diplomaticky řečeno nevyvolávají nadšení v ostatních členech NATO. No a Spojené státy ty zase čas od času zasahují tam, kde uznají za vhodné, aniž by se kohokoliv ptaly.


Pokud jde o Turecko, tak byl tam přítomen prezident Erdogan jako ostatní hlavy států a Vy víte, že většinou v přítomnosti nejvyššího představitele se ta kritika poněkud změkčí, dokonce bych řekl, že tady ani nezazněla, anebo velmi, velmi okrajově. Ta spíše zaznívá na jiných fórech.
Pokud jde o americké stanovisko, tak prezident Trump velmi měkce kritizoval plynovod Nord stream 2, který už je těsně před dokončením, zejména, když Dánsko jako poslední země s tím vyslovilo souhlas. Když nabízí ten zkapalněný zemní plyn, tak je třeba vědět, že ten je o třicet procent dražší než ruský plyn. A my se řídíme ekonomickou logikou, což je pochopitelné. Stejně tak, ale to tam myslím ani moc nezaznělo, je kritika Huawei, protože víte dobře, že Francie nebo Německo otevřelo svůj trh 5G firmě Huawei, na rozdíl od nás, kde pořád ještě zkoumáme bezpečnostní rizika, a podle mých informací ministerstva, která tato rizika prověřovala, zjistila, že žádná neexistují, takže ten Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost vydal poplašnou zprávu.

No, já nevím, teda nesouvisí to s NATO, ale pokud si dobře vzpomínám, tak Huawei se účastnil tendru na Ministerstvu životního prostředí o dodávky nějakého zařízení a byl z něj vyřazen a Úřad pro hospodářskou soutěž, kde si stěžoval, řekl, že byl vyřazen oprávněně právě proto, že ten Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost ho označil jako riziko. Takže to tak jako vypadá, že oni někoho onálepkují a je konec.

My jsme byli jediná země v Evropě, která takto zaútočila na Huawei. Myslím si, že jsme možná přišli o osm a půl miliard investic, které nám Huawei nabízel, ale v každém případě jsme přišli o čas, protože už jsme mohli budovat ty sítě 5G, jako je teď budují Němci nebo Francouzi. To je důvod, proč se domnívám, že Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost podvedl vládu i širší veřejnost, když v rozporu s fakty i se zahraničními fakty tvrdil něco, co nebyla pravda.

Máte pravdu, že v Německu a ve Francii se toho Huawei zúčastní a nikdo proti tomu neprotestuje.


Pojďme zpátky k tomu NATU a k penězům. Jak známo, závazek každého státu je odvádět dvě procenta svého hrubého domácího produktu na zbrojení, což my neplníme dlouhodobě a říkáme, že to možná bude v roce 2024.

Ano.

Pokud si dobře pamatuji. A Donald Trump na tom summitu byl velmi ostrý a dokonce tak nějak pod čarou, nebo spíše dokonce otevřeně vyhrožoval státům, které to nebudou plnit hospodářskými tresty nebo sankcemi nebo jak to zformuloval.

Já jsem zažil na minulém summitu NATO, že Donald Trump dokonce vyzýval nikoli ke dvouprocentním, ale dokonce čtyřprocentním výdajům. Pak z toho ustoupil, protože to byl ekonomický nesmysl. Tady v jeho projevu přímo výhrůžky nezazněly, řekl bych spíše nespokojenost motivovaná větou, jste bohatí, tak proč ty dvě procenta nedáváte?

Jenom na poznámku, Spojené státy samy jsou velkým dlužníkem OSN, mezi námi to není NATO. NATO je baví pravděpodobně, protože samozřejmě zbrojení a obrana Spojených států je prioritou. To byla jenom taková poznámka.

Já jsem se díval na ta čísla. Spojené státy vydají za rok 649 miliard dolarů na vojenské výdaje, což je obrovská suma, mimo jiné je to větší suma než osm států za nimi dohromady. Proč?

No a co? Podívejte se, zbrojařský průmysl, kterému se eufemisticky říká obranný průmysl, také potřebuje mít svoje zisky a jako lobbistická skupina má nesporně velmi, velmi silný vliv právě v Americe a samozřejmě ne jenom v Americe. Takže vy si můžete vysvětlovat ty vysoké výdaje dvojím způsobem a jeden nevylučuje druhý, jednak reálným ekonomickým nebezpečím nebo vojenským nebezpečím a jednak právě lobbistickým tlakem tohoto zbrojařského průmyslu.

Tak média, jaksi veřejný prostor samozřejmě v Americe i jinde spekuluje o tom, že jaksi ty obrovské výdaje jsou právě, nebo ty zájmy toho zbrojařského průmyslu jsou právě tím důvodem, proč čas od času Spojené státy zasahují, kde se jim zachce, protože 649 miliard dolarů ročně je prostě obrovská suma. Mimo jiné Čína vydává dvě stě padesát miliard ročně, což je o něco více než třetina, což je velký rozdíl.

Myslím si, že poměr zbrojních výdajů Spojených státu a Ruska je deset ku jedné, pokud se nemýlím.

Deset ku jedné, přesně tak, to jsem chtěl poznamenat, že Rusko vydává šedesát jedna miliard dolarů ročně, což je méně než deset procent amerických výdajů. Mimo jiné Rusko vydává méně než třeba Francie. Takže to jenom řečí čísel, velká politika vás státníků na zasedání NATO řečí čísel.

Víte, pane Soukupe, já bych to trošku odlehčil. Jinak, omlouvám se, protože, jak říkám, včera pozdě večer jsem přiletěl z Londýna a jsem trochu unavený a je to vidět. Ale na druhé straně, abych to odlehčil, jedna předsedkyně vlády, a já ji nebudu jmenovat, oživila tu diskusi požadavkem, aby se NATO zabývalo genderovou problematikou a mimo jiné zmínila svoji podporu hnutí Mee Too. Já jsem se otočil k ministru Petříčkovi, který seděl za mnou, říkám, kdo sem tu feministku pustil? A Petříček mně říká, ona je členka organizace, které bojuje proti NATO, ale protože svobodné volby ji vyzvedly do této funkce, tak tam už mluvila jako premiérka, ale neodpustila si to Mee Too.

No já nevím, ale armáda většinou bývá doménou mužů, no ale tak třeba se něčeho ještě dočkáme, na co doposud nejsme zvyklí.

Tak nechme NATO a pojďme ke státnímu rozpočtu. Já nevím, jestli k tomu máte nějaký komentář. Státní rozpočet byl schválen, došlo k nějakým přesunům, ale…

Já jsem samozřejmě vystoupil na vládě, vystoupil jsem v Parlamentu, takže svoje stanovisko jsem řekl.

Stalo se ještě to, včera, že Senát, podle očekávání vrátil Sněmovně ten daňový balíček, který se schvaloval, včetně toho vysokého zdanění loterií a sázek, o kterém jsme tady hovořili. Myslíte si, že to bude mít nějaký význam, nebo to jednoduše Sněmovna přehlasuje a bude?


Já jsem Vás minule upozorňoval na případy, kdy zákony, které pak podepisuji, nejdříve schválila Sněmovna, pak je zamítl Senát a v konečné instanci je opět schválila Sněmovna, která přehlasovala veto Senátu. Myslím si, že tak tomu bude i v tomto případě.

Já už bych se asi ke státnímu rozpočtu nevracel, hovořili jsme o něm několikrát. Spíše mě zaujalo jiné číslo, že průměrná mzda v Česku za třetí čtvrtletí, teď přišla čísla, stoupla na třicet tři tisíc šest set devadesát korun, což je o sedm procent víc než loni. Máte z toho radost?

Mluvíte teď o reálné, nebo o nominální mzdě? To je velký rozdíl.

Nominální, nominální mzdě.

Protože reálná mzda je čtyři a půl procenta, a to je ekonomicky důležité. Inflace je téměř tři procenta.

Očekáváte další růst mezd?

Myslím, že ano, ale pomalejší, a to z toho důvodu, že dochází k ochlazování světové ekonomiky. A já o tom budu mluvit až ve vánočním poselství, kde mě možná potom klimatisté roztrhají, ale už v tom Parlamentu jsem říkal, že například německá stagnace je způsobena takzvanou Energiewende, tedy změnou energetické politiky. Tato změna, je opět způsobena klimatickým šílenstvím. Takže jestli to bude pokračovat, a například Němci chtějí v roce 2021 dokonce odstavit i svoje jaderné elektrárny, které přitom žádné CO2 neprodukují, tak můžeme očekávat recesi německé ekonomiky, a to má samozřejmě dopad i na ekonomiku českou.

Přímý dopad na nás, to je jasné. No, já jsem se na ty mzdy ptal proto, že samozřejmě ten tlak odborů a názor Josefa Středuly známe, kdo by ze zaměstnanců protestoval proti výši mezd, nicméně někteří ekonomové upozorňují, že jaksi takhle prudký růst mezd s sebou nese tu vyšší inflaci a že je to začarovaný kruh.

Inflace je způsobena i jinými faktory, ale uznávám, že růst mezd je jedním z těchto faktorů.

A posledním ekonomickým tématem, které ale lidi velmi zajímá, no nemůže jinak, je bydlení. Když jsem se díval, že průměrný Pražan šetří na byt přes čtrnáct let, je to daleko více než srovnatelná města, ať už je to Mnichov nebo Berlín nebo kdekoliv jinde, obecně řečeno. Hovoříme o cenách bydlení a dostupnosti bydlení už několik let se všemi politiky, ale ta situace se stále zhoršuje.

Pořád se vrací to hledání určujícího faktoru této bytové krize a většina odborníků se shoduje, že je to zoufale špatná legislativa, konkrétně stavební řízení, o tom už jsme mluvili. Jsme na tom sto padesátém šestém místě na světě někde s Burundi nebo na stejné úrovni. Chudák Klára Dostálová bude teď studovat auditorskou zprávu, protože ji dostala, místo aby se zabývala tím hlavním, a to je zjednodušení stavebního řízení, protože to může alespoň částečně zklidnit situaci na bytovém trhu.

Ona říká, že ještě těsně před Vánoci nebo v prosinci bude poslán ten hotový zákon do připomínkového řízení ostatních resortů, tak doufám, že to stihne a nezablokuje se tou auditní zprávou.
Pane prezidente, to bylo všechno, co jsem na Vás měl připraveno. Moc Vám děkuji za rozhovor.

Tak a já si přeju možná díky té únavě z Londýna, až se sejdeme za týden, tak abychom nemuseli řešit tolik problémů najednou. Co byste říkal tomu, kdybyste jako moderátor vystoupil a říkal, nemám, pane prezidente, žádná témata, protože žádná nová témata neexistují. Bylo by to neuvěřitelné. Pak bychom si vykládali anekdoty nebo případně vzpomínali na naše vánoční prožitky a bylo by nám dobře. Takže přeji Vašim divákům, aby si vykládali anekdoty, vzpomínali na vánoční prožitky a neměli problémy, ani se sebou, ani se svým okolím.

Já Vám děkuji. No, vážení diváci, já bych přání pana prezidenta rád splnil, ale obávám se, že ho nesplním, protože se zase něco stane.
Děkuju vám za pozornost, na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 5. prosince 2019

zpět na seznam zpráv